autor: Emilia
„Nač oplakávat některé části života? Celý život je k pláči. Nové nesnáze dolehnou dřív, než se stačíš vypořádat se starými.“
Seneca (římský filozof)
Štěstí… co to vlastně bylo? Jak ho definovat? Existovalo vůbec? Billův svět se dělil spíše na dobré a špatné pocity. Jako když se jejich partě podařilo vydělat pořádnou škváru, trochu si šlehnout a užít si nějakou tu zábavu s pěknejma koťátkama. Jo, to byl dobrej pocit. Pocit uvolnění, úlevy a zapomenutí na to, jak posranej jejich život vlastně byl. Ale dělaly ho tyhle věci šťastným? Naplňovaly jeho nitro? Ne. Tak rychle jako přišly, odezněl i požitek z nich. A co mu zůstalo na konci dne? Prázdnota, jeho život a jeho zasraná minulost, která se nedala vygumovat ani přepsat. Tu černou díru v něm, která pohltila všechno okolo, nešlo ucpat sebevětším adrenalinem, nejlepším fetem ani dobrým sexem. Sotva se poprvé nadechl a vykřičel, že přišel na svět, chtěli ho umlčet. Tehdy v něm ta pohlcující černota vznikla. Nikdo mu nedal najevo náklonnost nebo lásku. Nikdo nebyl šťastný, že se narodil a byl konečně tu, očekávaný a vítaný. Ne.
Pak už se začala jenom zvětšovat a chtěla stále víc a víc, ale nic jí nebylo dost dobré. Denně se s ní probouzel a chodil s ní spát. Byla tady každou chvilku jeho podělanýho života. Zvykl si na ni. Naučil se ji akceptovat, naučil se s ní žít. Byl s tím vším smířenej a v pohodě. Jenže najednou se všechno změnilo. Přišlo něco, co se snažilo tu obrovskou díru v něm ucpat a jednou provždy ji uzavřít. Bylo to děsivé a divné. Byla to přeci jeho černá díra, sdílel s ní takovou obrovskou část života. A najednou ji měl nechat jít? A proč vlastně? Pro ten otravný pocit, který ho pronásledoval všude, kam se hnul? Pro pocit, ze kterého mu bylo těžko od žaludku a měl ho plnou hlavu tak, že se nemohl na nic jiného soustředit? Pro pocit, který mu znemožňoval dělat věci bezmyšlenkovitě, ať byly dobré nebo špatné, a nutil ho o nich přemýšlet? Pro pocit, ve kterém se beznadějně topil a nemohl se nadechnout? Pro pocit, který mu zatěžoval svědomí? Pro pocit, kvůli kterému se z něj stala totální měkkota? Tohle, že byl pocit štěstí? Ne, děkoval pěkně. Snažil se ho zbavit všemožnými způsoby, ale pokaždé prohrál. Bylo to už tak. Černá díra byla pryč a místo ní se v něm usadilo tohle. A to vše kvůli jednomu malému nevinnému, dobře, díky němu už ne tak nevinnému, pískleti. Jak v něm mohl tak drobný a křehký člověk rozpoutat takovou bouři pocitů? Jak mohl způsobit celou tuhle katastrofu? Nevěděl, byly to zatracené čáry a kouzla. Ale díky tomu všemu malá část v něm uvěřila. Uvěřila, že je naděje i pro takové lidi, jako je on. Naděje, že by na světě mohl existovat kousek štěstí i pro něj.
…
„Jo?“ Bill zvedl telefon, když uviděl na displeji vyzvánět Fredovo číslo. Položil si ho mezi ucho a rameno a do toho se snažil balancovat s miskou a pytlíkem granulí, jak se pokoušel nasypat žrádlo nedočkavému Pumbovi, který mu předními tlapkami stál na nártu a slintal mu na holou kůži.
„Ď-Ďáble…“ Uslyšel v telefonu vzlyky. Tohle rozhodně neznělo jako Fred.
„Bí?“ Zkusil to. Jaká jiná ženská by volala z Fredova telefonu a ještě k tomu jemu?
„Jj-jo, jsem to já. Nevím, co mám dělat…“ Vzlykala Beatrice a hlas se jí třásl.
„Kde jsi?“ Zeptal se jí pohotově. Nevěděl, kde byl Fred, ale tušil, že Beatrice se dostala do nějakých nesnází a evidentně potřebovala jeho pomoc.
„Na p-psychiatrii.“ Dostala ze sebe trhaně a popotáhla. Co dělala na psychiatrii? Pomyslel si Bill a svraštil obočí.
„Adresa?“
„Já-nevím přesně. Vezli mě nejblíž našemu bloku. Je to… ta budova vypadá z venku dost staře. Je pískově žlutá.“ Blekotala Beatrice.
„Ok, já to najdu, hned jsem tam.“ Ďábel v mžiku ukončil hovor. Hodil na zem Pumbovi misku s granulemi, urychleně na sebe obléknul svoji koženou bundu, popadl klíče své mašiny a skočil do bot. Pumba ztratil zájem o jídlo a nadšeně se ke svému páníčkovi přihrnul s domněním, že půjdou na procházku.
„Teď ne, kámo, až se vrátím.“ Bill za sebou zabouchl dveře a Pumba si před ně smutně sednul.
Bill uháněl jako o život. Vrtalo mu hlavou, co se stalo, a doufal, že Beatrice i to nenarozené škvrně byli v pořádku. A kde se sakra flákal Fredster? Nejspíš někam odjel a zapomněl si doma mobil. Nebylo by to poprvé. Část Berlína, kde žil, znal jako svoje boty, takže neměl problém kliniku najít. Vešel dovnitř a opřel se o bar na recepci, v ruce třímal helmu.
„Dobrej. Jsem tu za Beatrice Hirschovou.“
„Chvilku.“ Usmála se na něj mladá recepční a naťukala jméno do počítače. „Ano, tu paní před hodinou přivezli. Je na urgentním příjmu. První patro pokoj 412. Pustí vás za ní, pokud vás bude chtít vidět.“
„Díky.“ Mrkl Bill na recepční a chvátal do prvního patra. Když ho k Beatrice pustili, uviděl ji schoulenou ležet na posteli, stále se otřásající vzlyky.
„Hej, Bí.“ Řekl jemně, přistoupil k její posteli a sedl si. Když ho Beatrice spatřila, nemotorně se s velkým břichem posadila a okamžitě se ho chytila kolem krku. Plakala a slzy dopadaly na jeho koženou bundu, po které sklouzávaly dolů. Ďábel ji jemně hladil po zádech a snažil se ji utišit. Chvíli takhle seděli, a když se alespoň trochu zklidnila, Bill se odtáhnul a podíval se jí do očí.
„Řekneš mi, co se stalo?“ Při téhle otázce se jí znovu obličej zkroutil do bolestné grimasy. Přiložila si dlaň přes pusu, ve které utlumila hlasitý výkřik.
„Já… přišla domů z nákupu a Fred… on… panebože, Ďáble, Fred je mrtvý.“ Dostala ze sebe konečně a začala znovu naplno vzlykat. Ďábel ztuhnul. Zaseknul se a zdálo se, že jeho mozek nemohl pobrat ta slova, která Beatrice vyslovila.
„Cože? Jak?“ Zopakoval.
„Já nevím… on tam ležel na zemi v obýváku. U nás doma… a… všude bylo plno krve. Dveře byly vylomené. Byl to strašný pohled.“ Soukala ze sebe pomalu Beatrice. Pořád měla před očima jeho tělo a celou tu hororovou scenérii.
„Slečno Hirschová, je tady policie a rádi by se vás zeptali na pár otázek, pokud to zvládnete.“ Do pokoje vešla sestra a oznámila Beatrice přítomnost kriminální policie. Beatrice přikývla a vyžádala si u toho přítomnost Ďábla. Oznámili jí, že její partner byl zastřelen. Ptali se jí na to, jak se to stalo. Co viděla, když přišla domů, a také jestli ji nenapadá někdo, kdo by to měl motivaci udělat. Před odchodem ještě vytáhli fotografii. Byla na ní Fredova ruka, do níž byla vyřezaná malá kobra.
„Nevíte, co může znamenat tenhle symbol?“ Zeptali se Beatrice. Ta vrtěla hlavou, z očí jí stále tekly slzy a tiskla se k Ďáblovi.
„A vy?“ Zeptali se Billa. Ten napjal čelist.
„Nemám tušení.“ Řekl. Policajt přimhouřil oči a vztáhl k němu ruku s vizitkou.
„Kdyby vás něco napadlo, dejte vědět.“
„Jasně.“ Ucedil Bill skrz zuby. Chlupatí by byli poslední, komu by dával echo.
„Pánové, Bí je rozrušená, myslím, že to stačilo.“ Bill oba policajty upozornil, že by bylo vhodné obrátit se už k odchodu. Ti pokynuli hlavou, a konečně se vypařili z místnosti.
Beatrice
„Musím teď odejít. Máš někoho, komu můžeš zavolat?“ Zeptal se Bill Beatrice. Nechtěl ji v takovém stavu nechávat samotnou.
„Ty víš, kdo to udělal, Ďáble, žejo?“ Podívala se na něj Beatrice s poznáním v očích.
„O to se nestarej, Bí. Teď je důležitý, abys byla ty i dítě v cajku.“ Bill se vyhnul odpovědi. Beatrice věděla, že byli namočení do různých věcí, ale nikdy nechtěla vědět žádné detaily. Čím míň toho věděla, tím lepší a bezpečnější to pro ni bylo. A tak se Freda na jeho záležitosti nikdy nevyptávala.
„Můžu zavolat sestře. Ale kam chceš jít ty? Ztratila jsem Freda, nechci truchlit taky nad tvojí ztrátou.“ Beatrice chytila Ďábla za ruku, když vstal z nemocničního lůžka.
„O mě se neboj. Já se vyhrabu ze všeho, vždyť víš.“ Ušklíbnul se Bill frajersky. Snažil se působit ležérně. To poslední, co Beatrice potřebovala, bylo dělat si o něj starosti.
„Dávej na sebe pozor.“ Řekla Beatrice starostlivě. Bill ji políbil na čelo a vydal se ven z budovy svižným krokem ke svojí mašině. Venku kopl vztekle do štěrku a kamínky tak proletěly vzduchem. „Kurva, dohajzlu, zatraceně!“ Začal nadávat, opřel se dlaněmi o svoji mašinu a hlasitě vydechoval. Teprve venku mohl projevit svoje emoce a dostat je ze sebe. Nemohl se zlomit před Bí, protože ta ho potřebovala. Měl tam být pro ni jako její opora.
Ale teď nemohl zabránit slze, která si prodrala cestu ven z koutku jeho očí. Fred byl mrtvý. A bylo to jen kvůli němu. Byla to jeho vina, protože on byl ten, kdo odmítnul starého kobráka, když pro něj přišly jeho gorily. A teď za to musel zaplatit zatraceně vysokou cenu. Ale proč Fred? Proč ho trestal tímhle způsobem? Ten s tím přeci neměl nic společného.
„Promiň, promiň, promiň.“ Začal mumlat a svezl se na patník chodníku, u kterého parkoval. Nezajímali ho kolemjdoucí lidé, kteří na něj házeli divné pohledy. Nemohl uvěřit, že Fred byl mrtvý. To on tam měl ležet místo něho s kulkou v hrudníku. Ne Fred. Fred měl být tátou. Měl být kurevsky dobrým tátou, a teď byl nadobro pryč. Ne, štěstí neexistovalo. Nebylo tady připravené pro lidi, jako byl on. Na chvíli si to myslel, ale za ten hloupý a bláhový nápad zaplatil sakra drahou daň. Jeho život byl od základů posranej a ve sračkách se nedala postavit luxusní vila. Byl, kdo byl, a to nemohl změnit, i kdyby chtěl. Musel s tím žít. A teď s tím musela žít i Beatrice. Měl takový vztek. Na kobráka, na sebe, na celý svět. Vstal, naskočil na mašinu a jel přímo do kobrákova doupěte. Věděl, že na něj čeká. Věděl, že tohle byla zpráva pro něj.
Cesta uběhla velmi rychle, protože si svoji agresivitu částečně vybil rychlou jízdou. Seskočil z motorky a zamířil ke vchodu, když ho zastavila velká gorila.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ Zavrčel na Billa.
„Za tvým šéfem. Čeká na mě, tak mi radši uhni, nebo ti s tím mám pomoct?“ Vyštěknul na něj Ďábel. Byl v náladě, kdy by někomu nejradši vrazil pár ran pěstí, jedno komu.
„Hansi, to je dobrý, pusť ho.“ Zavolala mu za zády jiná gorila. Bill v něm poznal chlápka, kterému zlomil ruku. Pořád ji měl v sádře. Ušklíbnul se a prošel kolem něj. S klepáním se neobtěžoval. Zarazil se, když v kanceláři nejvyššího mafiánského bosse uviděl Pavouka.
„Ty? Co tady děláš, ty odpornej plaze!“ Křikl Bill a chtěl po něm vystartovat, ale kobrákovy gorily ho stihly zadržet. Drželi ho raději dva silní chlapi jako hory. Věděli, čeho byl Ďábel schopný.
„Sundejte ze mě ty špinavý pracky, nebo vám je uříznu.“ Rozčiloval se Ďábel a trhal sebou.
„Myslím, že si náš host rád sedne.“ Promluvil konečně boss a gorily Billa dotlačily k židli a silou ho donutily si sednout. Poté jim boss pokynul, aby se odklidili z kanceláře. Bill se trucovitě postavil. Nikdo mu nebude říkat, co má dělat. Ani nejvyšší boss mafie. Boss se ušklíbnul. Otočil se k mini baru a nalil si skleničku whisky.
„Něco k pití?“ Otočil se k Billovi s otázkou v očích. Hrál si s ním. Snažil se ho vytočit.
„Oba víme, proč jsem tady. Takže přejdi k věci.“ Ucedil Ďábel s napjatou čelistí a vražedným pohledem probodával Pavouka.
„Co tady dělá tenhle poddruh?“ Ohrnul Bill znechuceně ret.
„Myslíš mého partnera?“ Pozvedl boss kober obočí. Pavouk měl na tváři uspokojující výraz, ale pořád mlčel.
„Co je, spolknul sis jazyk?“ Vysmíval se Bill Pavoukovi do obličeje. Ten se zamračil a naškrábal něco na tablet, který držel v ruce.
„Proč spolupracuješ s touhle krysou?“ Otočil se Ďábel ke kobrákovi.
„Pavouk mi byl užitečným informátorem. Díky němu vím, žes byl tu noc, kdy na nás nalítlo komando, v přístavu.“
„A? Chceš to na mě hodit?“ Ďábel se snažil zachovat klid, ačkoli měl sto chutí zakroutit Pavoukovi krkem.
„Je to zvláštní náhoda, nemyslíš? Ty se objevíš, a najednou jde jedna z mých největších zakázek k vodě.“ Řekl boss záměrně zamyšleně.
„Tvoje kšefty jsou mi volný, měl jsem nevyřízený účty s tímhle podvraťákem!“
„Jsi chytrý chlapík, Ďáble, a stejně tak víš, že já taky, umím si dát dvě a dvě dohromady.“
„Tak proč ještě nemám kulku mezi očima? Proč jsi nechal zabít Freda?! Neměl s tím co dělat!“
„Zabít tebe?“ Zasmál se starý boss. „Ne, jako živý jsi mi mnohem víc k užitku, kamaráde. Jsi ale jako neřízená střela, tak jsem si tě krapet pojistil.“
„Krapet pojistil? Je mi z tebe na blití. Zabil jsi člověka, ty parchante!“ Vykřikl Ďábel znechuceně.
„Dej si pozor na jazyk, Ďáble. To, že tě nenechám zabít, ještě neznamená, že ti nemůžu ukázat tvoje místo!“
„Proč si myslíš, že tě budu poslouchat? Nejsem tvůj čokl jako tenhle zasranej patolízal.“ Ďábel naznačil odplivnutí, když mluvil o Pavoukovi. Kvůli tomuhle podrazákovi byl Fred mrtvý. Práskač zůstane vždy práskačem i bez jazyka. Pomyslel si, že ho měl tenkrát podříznout a nechat vykrvácet jako svini.
„Protože jsi mi posral kšeft. A teď mi pomůžeš naplánovat další. Povedeš celou tu operaci, protože ty a já dobře víme, že to, co máš v hlavě, je čistý zlato. Jen je toho taková škoda v rukou někoho, jako jsi ty. A jestli ne, další bude na řadě jeho roztomilá holka s bubnem. A pak kdo ví, že by tvůj přitroublej kumpán s brejlema? Nebo snad ta elegantní stará dáma, se kterou jsi byl nedávno na pokeru?“ Boss přiléval olej do ohně a v Billovi to vřelo.
„Zkřivíš jí jedinej vlásek a…“ Ďábel při těchhle slovech vyletěl, ale kobrák vytáhnul ze šuplíku zbraň a namířil mu ji mezi oči.
„Ale ale ale. Jak dojemné. Nevěděl jsem, že jsi na starý báby.“ Zachechtal se kobrák.
„Nepleť ji do toho, nemá s tím co dělat.“ Zavrčel Bill.
„Udělej, co máš, a zůstane z celé té věci vynechaná. Stejně jako ostatní.“ Kobrák pokynul Pavoukovi a ten hodil Billovi mobil. „Až bude čas, ozvu se ti na tenhle mobil. A radši si dávej pozor na to, abys to zvednul. Nebo budeš truchlit nad další rakví. Teď vypadni.“ Kobrák písknul ke dveřím a dovnitř vešly gorily, které měly Ďábla vyprovodit. Zmizel odtamtud, co nejrychleji mohl, ale věděl, že nemohl ujet daleko. Měli ho v hrsti. Kobrák měl všude nasazené svoje lidi. Beatrice se Stavem byli v nebezpečí, a co hůř, věděli o Adelaide. Srdce mu bušilo jako splašené a tep mu vyletěl na nejvyšší možnou míru. Díky bohu nevěděli o Tomovi, ale byla to jen otázka času. Nebál se, že by ho sledovali, starý kobrák věděl, že nemuseli. Nějaká krysa ho musela zahlédnout a o Adelaide mu říct. Někdo z toho baru, koho tam měl kobrák nasazeného.
Potřeboval si to všechno promyslet. Jel na svoje druhé přemýšlecí místo k rybníku. Věděl, že tam ho nikdo nebude hledat. Seděl na molu a házel na hladinu kamínky, které se po ní párkrát svezly a zmizely v hlubinách. Tom se mu neustále snažil dovolat a psal mu smsky. Byli dnes domluveni, že se uvidí, ale Bill se mu neozýval.
T: Dobrý den, pane Ďábelský, neberete mi telefon, takže máte asi v pekle pěkně napilno 🙁 no nic, až si to přečtete, tak se prosím ozvěte, máte tu jednoho potencionálního hříšníka, který by vás rád viděl 😛 :*
T: Už začínám mít trochu obavy, je vše v pořádku? Ozvi se, prosím 🙁 chybíš mi! :*
T: Udělal jsem něco špatně? Mám z toho fakt zlej pocit. Doufám, že je mezi námi vše v pořádku 🙁
Ďábel bolestně přivřel oči, když si přečetl Tomovy zprávy. ‚Ne, tys nic neprovedl. To já jsem ten, se kterým jde všechno do hajzlu.‘ Pomyslel si. Tak dlouho trvalo, než si srovnal život. Než si to v té své dubové palici dal dohromady. Než vybudoval to, co vybudoval, aby se mohl vrátit zpátky, postavit se svému strachu a získat Toma. A to vše jen proto, aby ho zase musel nechat jít. Tohle byla zkurvená ironie osudu. Byl to Ďábel a ten si přeci nezasloužil to nejlepší, co existovalo. A to Tom byl. Nemohl ho zničit, nemohl ho stáhnout ke dnu s sebou.
Asi po pěti hodinách se konečně zvedl a zamířil domů. Čekal ho tam Pumba a věděl, že bude potřebovat vyvenčit. Kromě něj ho ovšem u dveří přivítalo i jiné překvapení. Tom se opíral o zábradlí u Ďáblova bytu a jeho rozpuštěné dlouhé blond copy vlály v lehkém větříku.
„Dohajzlu.“ Zaklel. Věděl, že bude konfrontován. Nečekal však, že tak brzy. Ještě nebyl připravený na to říct své sbohem. Jakmile Tom zaslechl motorku, ohlédl se a s úsměvem k němu seběhl schody.
„Ahoj. Čekám tady na tebe už tak dvě hodiny. Slyšel jsem vevnitř Pumpu a měl jsem strach, jestli se ti něco nestalo.“ Spustil Tom okamžitě a roztomile u toho krčil nos. Ďábel měl sto chutí ho popadnout a zulíbat do bezvědomí, ale věděl, že nemůže. Teď potřeboval být silný. Přimhouřil oči a nasadil tvrdý lhostejný výraz.
„Co by se jako mělo stát? Neměl jsem tucha, že se ti musím hlásit každou hodinu.“ Odbil Toma.
„To ne, promiň, já jen… měli jsme se dneska vidět a hádám, že jsem byl asi příliš nedočkavý. Chyběl jsi mi.“ Tom se pokusil Ďábla pohladit po tváři, ten se ale odvrátil. Tom šokovaně vypoulil oči. „Bille? Děje se něco?“ Díval se na staršího muže zmateně. Bill se nořil do těch nevinných čokoládových a nyní také velmi zmatených očí. Stahoval se mu hrudník, ale věděl, že nemohl couvnout. Ne teď. Tohle bylo nejlepší, co mohl pro Toma udělat.
„Neměl jsem náladu.“ Řekl bez zájmu.
„Ehm… dobře. Můžeme se vidět jindy, můžu…“ Tom si to vyložil tak, že Billa nejspíš zastihl ve špatné náladě. Věděl, jak dokázal být někdy kousavý.
„Myslím, že bude lepší, když to necháme bejt.“ Utrousil Ďábel, jako by to nestálo za řeč.
„Co-co tím myslíš? Já ti asi nerozumím. Něco tě naštvalo?“ Zezačátku se stávalo pořád, že Tom neměl absolutní tušení, o čem to Bill mluvil, než si zvykl na jeho výrazy. Stejně jako teď. Ani trochu se nechytal. Nechápal, co se kytaristovi stalo a co že to měli nechat být?
„Štve mě, jak musíš mít neustále na všechno odpověď. Já nejsem tvůj pes, Panenko! Nepřiběhnu pokaždé, když na mě pískneš.“ Kytarista zvýšil hlas a na krku mu vylezla žíla. Tom se trochu leknul. Takhle s ním Bill přeci nikdy nejednal. Párkrát se na něj utrhnul na začátku, když se seznámili, ale od té doby ne.
„Nikdy jsem neřekl, že jsi. Omlouvám se, já…“
„Prokrista! Ty ze sebe prostě za každou cenu musíš dělat oběť, co? Omlouvám se, já nechtěl.“ Napodobil ho Bill tenkým hlasem, čímž se ho snažil zesměšnit. Toma tahle slova zabolela.
„Hele, byla to sranda, ale už toho mám dost. Bude lepší, když se vrátíš k tomu svýmu manžílkovi a budete zase šťastná rodinka. Já na tohleto drámo fakt nejsem.“ Rozhodil Bill rukama. Tomovi se do očí hrnuly slzy a začala se mu klepat brada, jak se snažil zadržet pláč.
„Co to děláš, Bille? Ty to tak nemyslíš, vím to. Jestli jsem na tebe moc tlačil ohledně citů, omlouvám se.“ Špital Tom roztřeseně. Možná to celé byla jeho vina. Možná toho chtěl od kytaristy moc najednou, pomyslel si.
„Citů? O jakých citech to pořád žvaníš, Panenko? Jedinej, kdo je tady podělanej z nějakejch citů, seš ty! Já nikdy nic takovýho neřek. Tak mě z toho vynech.“
„To není pravda. Není to pravda, vím to! Nemohla to být celé lež. To bys nikdy nepředstíral.“ Tom nyní nedokázal zastavit slzy, které se mu vyřinuly z očí. Tahle slova bolela tak jako žádná předtím. Zapíchla se přímo do srdce, které po nich začalo ošklivě krvácet. Bill vydechl. Věděl, že za to, co se chystal říct, ho bude Tom nenávidět. Byl si jistý, že tím tne do živého. Nadhodil svůj typický úšklebek a spustil.
„Znáš mě. Víš dobře, že pro to, co chci, jsem schopný udělat všechno. A tebe už jsem dostal. Zase. Byla to asi ta tvoje naivita, která mě na tom bavila nejvíc.“ Dodal tomu korunu posměšným uchechtnutím. Tom nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale všechna ta slova bodala a bodala a on chtěl, aby to už konečně přestalo. Bezmyšlenkovitě se rozmáchl a vrazil kytaristovi facku. Ten překvapením vydechl, když se mu z ní trochu pootočila hlava. „Měl by ses konečně naučit dávat pořádný rány.“ Hned se ovšem vrátil zpět do role. Teď z ní nemohl vypadnout, bylo téměř dokonáno.
„Nemůžu uvěřit, že bys byl tohohle schopný, po tom všem.“ Tom hleděl Billovi do očí s vepsanou bolestí v těch svých.
„Běž domů, Panenko, přece mi tady nebudeš kňučet u dveří jako nakopnuté štěně.“ Bill už dál nemohl snést pohled na utrpení toho křehkého drobného stvoření. Tom se otočil a utíkal. Bill jen doufal, že se dostane bezpečně domů. Uvnitř něj to křičelo. Nejraději by si namlátil sám za to, jak s Tomem jednal. Vším, co kdy udělal, mu jen ubližoval. Nejvíc svojí přítomností v jeho životě. Teď z něj konečně zmizí a nechá Toma žít spokojený normální život bez přehnaných dramat a zvratů. Byl to jediný způsob, jak zařídit, aby se za ním Tom nevracel, jinak to nešlo. Tom by nikdy sám dobrovolně neodešel. „Sbohem.“ Zašeptal, otočil se a se svěšenou hlavou zamířil po schodech nahoru, kde zapadl do svého bytu.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
A je to tady 😓😓😓… po přečtení úvodního citátu jsem věděla, že je to v řiti, ale že až tak hluboko, to jsem si odmítala připouštět……… Achyooo po tomhle dílu jsem totálně v depresi, jdu si otevřít víno a hned se vrhu na odpovídání komentů z minula, Em a Zuzu, nezapomněla jsem, nebojte a připravte se na esej 😇. Snad neva, že to hodím sem pod aktuální vlákno? A ještě k povídce, hádám, že jí nemáš dokončenou, že? A můžu se zeptat, kolik dílu dopředu ji máš předepsanou?
Ale neee, já se na dnešni díl tak těšila, a cekala mě taková ledova sprcha…
Já vědéla, že problémy z Billovy minulosti se ještě ukážou, ale nečekala jsem, že to ještě zasáhne i jeho vztah s Tomem. Tak už to vypadalo tak nadějně! No, ale asi jsem to měla předvídat, přece jen je fakt, že Tom by mohl být ce velkém nebezpečí. Ale nic mu o tom neříct a takhle mu ublížit? Zrovna Tomovi? To je i na Ďábla moc kruté… 🙁
[1]: Hele, a nechceš se s tou esejí presunout do guestbooku? Tam by se nam, myslím, diskutovalo líp a nemusela bych to vždycky tak složitě dohledávat 😀
[1]: Kočko předepsané nemám vůbec nic 😔😔😁 měla jsem ji předepsanou do 12 dílu, když se začala zveřejňovat a zbytek jsem dopisovala a posílala postupně. Stíhala jsem, i když s odřenýma ušima, ale o obávám se, že další díl se ve středu neobjeví. Předem se všem omluvuju, ale jsem na roztrhání. V práci jsem dneska měla takový stres, že jsem se na konci dne pozvracela. Jsem tam sama na spoustu věcí, onemocněla mi kolegyně, takže to není žádná sranda. Chodím domů úplně vycuclá, po práci jedu ještě trénovat. Mám náročný koníček, co sežere zbytek energie a času, co mi ještě zbývá a do toho se ještě snažím zařizovat svatbu. Celý víkend jsem se nezastavila, jen jsem lítala po schůzkách. Už si přijdu jak ústředna 😁když to není práce, tak je to něco jiného. Takže, abyste si nemysleli, že jsem se na to vyprdla jen tak. Ale taky jsem jenom člověk a mám nějaké limity. Nestíhám spát ani 8 hodin v kuse, takže psaní jsem tam poslední dva týdny vmačkávala velmi těžko. Ale inspiraci na díl mám. Jen si najít chvilku, sednout si a dát to dohromady, to už je těžší úkol 😁
[2]: dobrej nápad. Guestbook bude určitě lepší 😊
Věděla jsem že to nebudou mít lehké ale tohle néééééééééééé.
Já věděla, že se něco podělá. Jen jsem nečekala, že to na nás padne tak zhurta, ale padlo.
Fred mě málem rozplakal, Bí mi moc nepomohla, vzhledem k tomu, že je v požehnaném stavu a teď je jen na Billovi, aby z toho nějakým způsobem vybruslil. Pokud je něco takového ale vůbec možné.
Jediné, co si teď budu přát, je jejich bezpečí. Billovo, Tomovo a jeho rodiny i přátel.
Ranilo mě skoro tak moc jako Toma, co mu Bill řekl, avšak bylo to pro jeho vlastní dobro. A správná rozhodnutí se činí nejhůře, bohužel. Jsem si ale jistá, že Tom je chytrá hlavička a docvakne mu, že Bill by takto nejednal, pokud by se něco hodně špatného nedělo. Nehledě na to, jaký Ďábel umí být.
Budu držet palce nejen jim, ale také tobě, aby sis odpočinula a našla sis dost času na všechno, na co potřebuješ. Doufám, že to nebudeš mít tak hektické a brzy se věci uklidní, aby sis na svatbě mohla oddychnout a být šťastná z dobře odvedené práce ^^
Velice ti děkujeme za další díl i za čas, který jsi do něj vložila spolu s bláznivou zápletkou plnou napětí, šílenou paletou citů a já nevím, čeho všeho ještě. Zkrátka příběh takový, jaký má být!
Takže k odpovědím Em & Zuzu z předchozí kapitoly: Zuzu) Mám pocit, že jsme stejné krevní skupiny, jako bych to psala já! Mluvíš mi z duše úplně ve všem!!!!!!!! Nevím, jestli byl Bill “jasnej” od začátku a vždycky, možná si to ani sám nepřipouštěl v době dikobrazího účesu, tam bych taky řekla, že to bylo ještě 50:50. Dost možná u něj proběhlo i popírací období. Ale později… jako jestli si teď někdo vážně myslí, že je hetero, tak ať se probere, nebo se jde léčit. I to BI je u něj takové divné… Já si ho prostě ani neumím představit s holkou. A ty jeho řeči o tom, že Rachel McAdams a Kate Winslet by si okamžitě vzal… To bylo jako co? Zkouší, jestli jsou fanoušci úplně blbí? Vždyť i Tom se mu v tom rozhovoru vysmál, hned po tom, co vyvalil nevěřící bulvy, že Bill a žena 😅. Ale překvapivě u mě radar gayovství nebliká kvůli tomu, co si obléká, nebo kvůli make-upu, gelákům, podpatkům ….. To bych mu i nechala, jsem v tomhle hodně tolerantní a třeba po vzoru Michaela Jacksona, jehož měli všichni za teplouše (nebo hůř i pedofila) a on byl přitom čistej heterák, jsem v soudech těchto extravagentních umělců opatrná. Ano vím, že většina klasických chlapů je v tomhle výrazně úzkoprsých, ale ne všichni, svět není jen černý nebo bílý, je zde mnoho odstínů šedi a výjimky existují a zrovna Bill je extrém nad extrémy od malička a ve všem… U mě o homosexualitě u něj vypovídá především jeho řeč těla, způsob pohybů rukou a koneckonců i to, jak mluví, prostě ne jen gestikulace, ale i intonace, volba slov, celkově vnitřní vyjadřování… Jako upřímně – sakra štve mě, že není na baby, ale kvůli tomu nehodlám předstírat, že je něco, co není a potlačovat svůj úsudek. Co mě třeba hlodá a skoro mi nedá spát je to, jak se mu proboha podařilo utajit jeho vztahy??? Vždyť mimo Alexe není nikde důkaz nebo ani jediná fotka o tom, že by někoho měl. Čím to podle Tebe je ❓
[6]: Já jsem třeba pořád na 90% přesvědčená, že byl právě s tím Alexem. S ním trávil u jeho rodiny díkuvzdání, s ním jezdil po nákupech, mají hodně společných fotek. Já vim, že to nejsou bůhví jaké důkazy, ale koho jiného si kdy takhle pustil k tělu???
Dřív bych to tvrdila na 99%, ale teď mě přece jen trochu nahlodala ta Alexova svatba s Kate. Že by si ho i po tom všem nakonec vzala? Že by to nevěděla mi připadá jako nesmysl. A nebo je to prostě vypočitavá mrcha…
Takže oprava, moje předchozí část byla pro Em, tahle je pro Zuzu 😂😂😂😇😇😇. Já si dělala srandu, fakt nemám zájem ani o jednoho. To byl jen joke 😆❗️Na tohle snění jsem už asi moc stará 😉. K tomu jejich “víc než dvojčecímu” vztahu a proč se mi nechtělo vyjadřovat svůj názor… Já vím, že mě zdejší komunita sežere za živa a řeknete si, co tu vlastně vůbec pohledávám, jenže racionální část mého já a rozumné uvažování to jednoduše odmítá připustit jako možnou realitu. Mám dvě neteře, jednovaječná dvojčata, bude jim 17. Vím, jak to mezi nimi chodí a vůbec si neumím představit, že by byly spolu i jinak než sourozenecky. Možná experiment “když můžeš, tak to zkusíš”, jakože zvědavost, ale hlubší city jako láska a přitažlivost u páru? Neee. A v případě kluků? Tom je pro mě jedním z těch 💯% hetero mega samců, který by si raději uhryznul ruku, než by se byť jen dotknul jiného chlapa. Tam mi to připadá nemyslitelné z tohohle důvodu. Naproti tomu Bill, no tam by se to možná i mohlo zakládat na pravdě. Vlastně když o tom tak přemýšlím… co když on bratra opravdu miluje a proto nikdy neměl žádný fungující vztah, jak s oblibou tvrdí? Myslím to tak, že všechny potencionální partnery srovnává s Tomem, jehož má hned po sobě za druhou nejdokonalejší bytost na tomto světě – víš jak, stejné geny 😉, a proto mu v jeho očích nikdo jiný není dost dobrý… hmmm?
Ooops tak koukám, že mi tu komentáře včera nějak zlobily, Vaše s žádostí o přesměrování do GB tam včera nebyly a objevily se mi tu až teď a spolu s tím se mi ještě ani vůbec neodeslala moje druhá delší odpověď pro Zuzu, tu jsem musela psát znovu teď. Špatné připojení nebo co to? No snad už to bude fungovat! Tímto se omlouvám, že přání s knihou návštěv nebylo vyslyšeno, nebyl to záměr. Yo a Em ještě jsem si vzpomněla na Tvou poznámku stran toho společného bydlení Billa s Tomem… oficiálně jsou ještě spolubydlící, ale realita mi přijde opačná… teda ne, že bych je stalkovala, ale díky Heidi a jejímu instáči se zdá, že Tom tráví skoro všechen volný čas u ní doma, takže pokud se k nim nepřestěhoval i Bill 😅, tak už by to mezi nimi nemělo být tak, jako dřív, že se od sebe nehnuli. Možná Tom věděl, že to přijde, a tak Billovu pořídil Stitche jako náhradu za sebe, aby nebyl tak sám… I když, napadlo Vás, že by i Bill někoho měl? Myslím teď v nejbližší době… mě se totiž v hlavě zrodila taková teorie souvísející s jeho případnou zamilovaností a TH novou hudbou 😇. Možná je to trochu přitažené za vlasy, proto se raději nejprve ptám na Váš názor, ženy 😁, než se odhodlám vynést svou domněnku 😊.
[3]: Se snad dám na jasnovidectví nebo co 🤣… Mrzí mě, že máš teď takové hoňky 😟, ne jen kvůli povídce 😉. Zdraví máme jen jedno a takový stres mu opravdu neprospívá, zvlášť bez možnosti odpočinku a relaxace. Takže si myslím, že když tu příští středu nenajdeme nový díl, ač budeme všichni smutní, nikdo Ti za to hlavu trhat nebude, máš pro to pádné důvody a ještě si nás na to upozornila s předstihem, jako zodpovědný autor, takže se na to můžem předem psychicky připravit a alespoň pokud mohu mluvit za sebe, jsem s tím v pohodě. Stejně je to teď mezi kluky na pytel a nic nenasvědčuje tomu, že by se v příštích pár dílech mělo dít víc než drama a napětí s 🐍 takže 😂. Jen pro můj klid 😇 … když ale inspirace je a jde o čas, pojďme se dohodnout, že nejde o nějaké “vyprdnutí se na Ďábla” na dobu neurčitou prosím prosím smutně koukám 🙏… může být 🙂? Mimochodem – moc a moc gratuluju ke svatbě ❤️❤️❤️!!!
[7]: Mám na toho Alexe stejný názor, taky si myslím, že on je jediný jeho aspoň jakž takž doložitelný ex, byť se tam nachází spekulací. Ale netušila jsem o nějaké Kate – jeho žena? Kdo to je? A on s ní měl vztah před Billem nebo současně s ním? Doplň mi mezery v informacích pls 😆! Co když Alex třeba jen experimentoval (ona spousta rádoby heteráku začíná pociťovat jisté pnutí, když se podívají na Billa haha 🤣🤣🤣) a pak se jednoduše vrátil do již prozkoumaných vod? Nebo je bisexuál a byl to dlouhodobější úlet? Však Bill říkal, že nikdy neměl plně normální, fungující vztah… a třeba text písničky Forbidden love je inspirován tímto prožitkem? Nebo že by za rozchodem s Alexem stál malý svišť? A proto i ona Kate chtěla zapomenout, v rámci zachování a vybudování rodiny? Ale to už je velké střílení od boku 😂😂😂. Fantazie pracuje, mohla bych psát detektivky 😝. By the way jak si Ti Alex líbí? Mě třeba nepřekvapuje, že není moc zženštilý, vedle Billa si představuju chlapa jako horu, drsnějšího zevnějšku, ale musím se přiznat, že až na konstituční stránku mě Billův vkus překvapil. Čekala bych, že půjde po víc prvoplánovém krasavci, co Ty?
[11]: Tak začnu od konce, Alex se mi vůbec nelíbí, naopak je pěkně hnusný a nechápu, co na něm Bill mohl teoreticky vidět, už jen z jeho výrazu mi přijde, že je to hajzl. Ale zase, když hooodně přimhouřím oko, tak by se dalo říct, že je to tak trochu podobný typ jako Tom, tak možná proto si v něm našel náhradu 😀
S tou Kate ti toho až tak moc neřeknu, já totiž zrovna v té době měla od TH maličko pauzu, asi tři roky – děti, stěhování… apod. – takže jsem se to všechno dočítala až zpětně a určitě mi hodně věcí uniklo. Ale ona Kate se kolem Alexe vyskytovala od začátku, jen myslím tvrdili, že jsou kamarádi, i když zase spousta lidí kolem tvrdila opak. Tak nevím. Každopádně asi před měsícem se na twitteru objevilo jejich svatební oznámení.
A Bill zase několikrát řekl, že ho ten jeho ex podváděl. Tak mi pořád nejde na rozum, jestli je tohle všechno pravda a byl to opravdu on, tak proč si ho ta Kate bere, když o tomhle všem musela vědět, i kdyby spolu tenkrát ještě opravud nebyli. Ale láska je slepá, tak asi proto. To si pak ženské berou i ty největší hajzly.
A ještě k tomu potencionálnímu vztahu dvojčat. Já nijak stoprocentně netvrdím, že spolu vážně něco měli nebo neměli. Ale je doložitelný fakt, že to tak u jednovaječných dvojčat bývá, ne u všech, ale stává se to, že prostě dokonalejšího partnera než své vlastní dvojče nikde nenajdou. Ať už krátkodobě, nebo natrvalo. Jednou dobou jsem se o to zajímala a vyhledávala, většinou to byly příběhy lidí, kteří ho psali anonymně a svěřovali se tam, že se nakonec museli odstěhovat někam daleko od rodiny, protože by je nikdy nepřijali…
A mně prostě ten jejich vztah vždycky fascinoval a spolu by vypadali úžasně, ale stačí mi si to prožívat jen takhle, přes povídky.
Já bych doma osobě taky nechtěla ano jednoho. Jo, Tom je hezký, ale z nějakého důvodu mám k němu odjakživa šílený respekt, asi bych v osobním setkání ze sebe nevymáčkla ani slovo a nedokázala bych se vedle něj uvolnit.
Billa bych brala jako kámoše, myslím, že to by byl úžasný, ale doma by mi asi už po týdnu začal lézt příšerně na nervy 😀 A navíc bych měla nutkání mu pořád někde dohazovat nějaké kluky. S holkou si ho neumím představit ani náhodou. Stačí mi teď ty jeho fotky z Natalií a tou druhou, vždyť on vedle nich krásně zapadá do toho jejich ´slepičího´ drbacího světa plného makeupu, oblíkání a nákupů 😀 😀 😀
Holky já už přesunu odpověď do guestbooku,ať to tu nespamujeme.