autor: fyredancer
„Prostě na něho zapomeň,“ doporučila mu Sloane později toho večera, když hodila svůj těžký batoh plný knih na jeho postel a posadila se vedle. „Je sexy, ale je to hráč, víš? Nejspíš si s tebou jen zahrává.“
„Já jsem nemyslel…“ Začal Bill, ale odmlčel se. Nemělo smysl protestovat nebo říkat, že jej to nijak netrápí. Měl pocit, jako by k němu byly vysílány smíšené signály, a ještě k tomu v jazyce, který mu byl naprosto cizí. „Není to tak, jako bych s tím snad měl nějak moc zkušeností. Nemám tušení, jestli se jen chce přátelit, nebo jestli…“
„Jestli má o tebe zájem?“ Doplnila Sloane a nakrčila obličej v zamyšleném výrazu. „Já říkám, do prdele s Tomem. Nebo… ehm ne. Cokoliv, zapomeň na něj a uděláme si produktivní studijní posezení, pak půjdeme dolů, a jakmile zbytek tvojí rodiny odejde do postele, podíváme se na horor.“
Bill ze svého batohu vylovil tlustý stoh papírů ohledně své budoucí kariéry a pohazoval si s ním v rukách. Jak by měl vědět, co chce dělat příštích pět let, natož po zbytek života? A jak vůbec Angie mohla opravdu vědět, že chce být účetní? Jak věděla Cassie, že se bude věnovat kariéře v žurnalistice? Bylo to frustrující, protože jejich matka na ně nikdy netlačila, a přesto to Billovy sestry nějakým způsobem věděly. Bill, na druhé straně, byl směřován jedním směrem, pak dalším, dokud se zcela neztratil.
„Díky, žes přišla, Sloane,“ řekl.
Sloane se napůl přeplazila přes postel a jednou rukou jej s nadšením objala. „Jsi můj Bill, kluku! Nemohla jsem tě nechat v pátek večer samotného. Co je v porovnání s tím nějaký klub?“
„Klub?“ Zopakoval Bill.
„No jo…“ Sloane pokrčila rameny a pousmála se. „Danice pozvala několik z nás z práce. Myslím, že stále tajně doufá, že jednoho dne jejím snahám podlehnu.“
„Hm.“ Bill nakrčil obočí. „Myslím, že Tom mě pozval na tu samou věc.“
Sloanino obočí vylétlo vzhůru. „Ach, opravdu!?“
„Nic to není,“ trval na svém Bill.
Tentokrát jej Sloane nečekaně sevřela do kravaty. „Nic? Nic?“ Vypískla a zavrtala mu klouby své ruky do hlavy. „Ty jsi tak skromný, tak nevinný. Bille! Myslím, že o tebe nemá až takový nezájem, jak si myslíš!“
„Geh…“ Bill v jejím sevření povadl, a pak se obrátil, aby ji nelítostně zlechtal. Oba se zhroutili na postel, až se Sloanin batoh hrozivě zakymácel na jejím okraji. Zvrhlo se to v bitku, zatímco se pod ním Sloane bezmocně hihňala, jak se snažila sebrat dostatek sil, aby je převrátila.
„Bille…“ Ozvalo se povrchní klepnutí na dveře, které se následně otevřely. Ozvalo se „Ach!“
Bill vystřelil do sedu, tváře měl zarudlé a vlasy naprosto neuspořádané kolem tváře i ramen. „Mami!“
Sloane se stále hihňala jak šílená, po tvářích jí stékaly slzy a ani se neobtěžovala posadit se.
Claire vypadala překvapeně, pak se její výraz změnil na lehce spekulativní. „Omlouvám se, že jsem vás dva vyrušila,“ řekla, ani trochu přitom omluvně nezněla. „Jen jsem vás chtěla zkontrolovat, jestli něco nepotřebujete, zatímco se… učíte.“ Významně se odmlčela a pohlédla přitom na Billa.
Bill si uhladil vlasy a na oplátku na matku zazíral. „Myslím, že jsme v pohodě, mami,“ řekl úsečně. Věděl, že o tomhle později ještě uslyší a už předem byl z toho rozhovoru unavený. „Kdybychom něco potřebovali, vezmeme si to z kuchyně sami.“
„Dobře…“ Přelétla po nich obou pohledem, usmála se, a pak za sebou zavřela dveře.
„Drž hubu!“ Sykl Bill zahanbeně. „Nevíš snad, že o tom od ní později ještě uslyším? Bože, už se mě ptala, jestli spolu my dva chodíme!“
„Tak jí řekni, že jo,“ poradila mu Sloane. „Pak ti dá pokoj. Aspoň na chvíli.“
Bill zavrtěl hlavou. „To nemůžu, nechci své matce lhát.“
Sloanino pohihňávání pomalu utichlo a ona se vrátila k původnímu tématu. „Takže ohledně Toma…“ Otevřela svůj batoh a svižně z něj vytáhla knihu a poznámkový blok.
„Zapomeň na to.“ Bill zavrtěl hlavou a vstal z postele, aby se přesunul k počítači. „Skoro si přeju, abych ho už nikdy nemusel vidět. Alespoň předtím, než jsem se s ním sešel, se na mě nikdy opravdu nepodíval. Mohl jsem být bezvýznamně poblázněný hezky v klidu, protože jsem věděl, že mu nestojím za povšimnutí. Teď je to jiné.“
„To je moc smutné,“ zkonstatovala Sloane, dále vylovila zvýrazňovač a pero. Otevřela svou knihu, ale ani se na ni nepodívala.
Bill pokrčil rameny. „Tak to prostě je. Neříkej mi, že jsi nikdy předtím nebyla někým poblouzněná?“
„Ale byla,“ řekla Sloane zamyšleně a naklonila hlavu. „Ale to byly filmové hvězdy, víš?“
„Ha ha,“ řekl Bill bez humoru a zapnul počítač. Výhoda toho, že většina jeho rodiny dnes byla připoutaná u filmu, byla v tom, že pokud se potřeboval připojit online, aby si něco vyhledal – nebo si popovídal s Liz – mohl to udělat, aniž by se přitom musel bát, že zablokuje telefonní linku. „Každopádně chci zapomenout, že se to vůbec stalo. Nevím, jakou hru si myslí, že hraje.“
„Proč nepožádáš Danice, aby ti dávala směny ve dny, kdy Tom nepracuje?“ Navrhla Sloane. „Víš, že by měla pochopení.“
Bill zavrtěl hlavou. „Nechci z toho dělat nějaký problém, a na příští týden už mám rozvrh hotový. Potom je pololetí a já budu většinou mimo. Dostanu se přes to.“
Sloane vzdychla a potřásla hlavou. „Už ti někdo někdy řekl, že jsi pasivně agresivní?“
„Sklapni,“ řekl Bill vesele a vytáhl si diář. Musel dokončit esej do historie, a pak začít s esejí do srovnávací literatury, která byla na pondělí.
Společně upadli do rutiny ticha a učení. Jelikož Billův hlavní obor byla angličtina a Sloanin podnikání, neměli příliš předmětů společných, ale oběma pomáhalo se sejít a zasvětit čas dřině na práci do školy. Bill byl hrozný v učení o samotě, jakmile měl přístup k počítači. Obvykle skončil online, a pak uběhly tři hodiny, ani nevěděl jak, a stále měl na práci esej, která měla být do druhého dne.
Po více než hodině se Bill přihlásil online. Sloane zvedla hlavu, jakmile zaslechla praskající zvuk připojujícího se modemu.
„Bille,“ řekla varovně. „Musíme dokončit polovinu úkolů, než se podíváme na Výkřik, tak jsi to řekl.“
„Já už jsem esej do historie dokončil!“ Odpověděl smířlivě. „Jen si chci zkontrolovat email a podívat se, jestli je připojená Liz, přísahám. Pak se odhlásím a začnu s esejí do literatury.“
„Fajn, ale já tě sleduju.“
Bill se zazubil a udržel se, aby nepronesl ´ano, mami´. Otevřel messenger a uslyšel několikero zapípání otevírajících se oken, pak hledal v seznamu známá jména.
LizTheGreat byla nečinná už přes dvě hodiny, což znamenalo, že byla nejspíš na večer někde pryč. Žaludek mu poklesl. TruBishonen byl online. Zaváhal, prsty se mu vznášely nad klávesnicí. Bylo už po desáté, dávno poté, co měl Tom vyrazit na obchůzku klubů. Co dělal online? Bill se ohlédl přes rameno na Sloane, která se opět věnovala své knize makroekonomiky. Nejspíš by mu řekla, aby se hned odhlásil. To jej zvráceně přinutilo změnit názor.
Dawntreader
: Myslel jsem, že jdeš večer ven
TruBishonen: ha ha, no… sešlo z toho
Dawntreader: Jo? Je víkend, myslel jsem, žes říkal, že o víkendu vždycky minimálně jednou někam vyrazíš…
TruBishonen: Když nepracuju, jo. Dneska se mi nikam nechtělo.
Dawntreader: ?
TruBishonen. Jo. Bez tebe by to nebyla zábava.
TruBishonen: Kromě toho, zítra mám otvíračku.
Bill se opřel a zamračil se. Puls mu nad předposlední zprávou zrychlil a on káral sám sebe za svou stupiditu. Tom byl hráč, Sloane to říkala, a on sám to viděl na vlastní oči od chvíle, kdy začal pracovat ve Starbucks. Nakonec nevěděl, co na to říct.
Dawntreader
: Musím už jít. Úkoly.
TruBishonen: Počkej, Bille
Bill se odhlásil. Cítil srdce až v krku, těžce polkl a otočil se, aby zavřel koncept pokročilé literatury na svém stole. Byl pitomý, že tu Tomovu hru vůbec chtěl hrát, to věděl.
Odkašlal si. „Sloane?“
Vzhlédla. „No?“
Bill se přinutil k úsměvu. „Vypadáš nějak omámeně. Z příliš velkého učení ti hnije mozek, pojďme si dát něco k jídlu.“
„Jasně.“ Odložila zvýrazňovač na knihu a zvedla se, aby se protáhla. Naklonila hlavu. „Bille? Jsi v pořádku?“
Bill lehce potřásl hlavou. „Je mi fajn.“ Bude to chvíli trvat, pomyslel si, ale nakonec se přes Toma dostane. Stejně jako všechno ostatní v jeho životě, tohle nebylo určené pro něj.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Chvíľu to vyzerá nádejne a potom Bill zas úplne otočí. Sa mi to nepáči. Bill by si mal dať šancu. A rovnako tak Tomovi. Stále ho vníma ako toho zlého z kaviarne a pritom zabúda, že ho pozná aj ako toho dobrého z netu. Mal by si ich spojiť a brat ho ako jedného človeka.
Bill by mněl dat Tomovi šanci.