autor: elvisfan
O dva roky později
„Bille, no tak!“ Tom se opřel o zábradlí se svěšenou hlavou. „Andy s Gustavem čekají, a já bych se tam rád dostal dřív, než Johanna porodí!“
„Říkám, že už jdu!“ Konečně se Bill se svými zavazadly objevil na vrcholu schodiště. „A termín má až za tři dny.“
„Dva kufry, liebling?“ Ušklíbnul se Tom, jakmile Bill sešel schody. „Budeme tam jen pár dní.“
„Říkal jsi, že jsou ve Stennheimu opravdu studené zimy,“ připomněl mu Bill, zatímco podával svá zavazadla Anisovi. „Svetry a takové věci zaberou hodně místa.“
„A já jsem slyšel, že v těchhle starých hradech je pěkný průvan,“ vložil se do toho Gordon. „Radši už byste, kluci, měli jít, abychom se mohli s Caroline uvelebit v našem novém dočasném domově.“
Bill zalapal po dechu a spěchal ke Caroline, aby ji pevně objal.
„Slíbíš mi, že neporodíš dřív, než se vrátím?“ Zeptal se jí.
„Bille, pořád mám ještě týden.“ Caroline se rozesmála a otočila svého nevlastního syna ke dveřím. „Teď běž.“
Tom vzal Billa za ruku, aby se jej pokusil udržet ve správném směru, ale Bill se mu vytrhl a přiložil dlaně na Carolinino břicho, než vtiskl pusu někam blízko k jejímu pupíku.
„Ahoj, bráško!“ Zavolal. „Zůstaň tam uvnitř, dokud se nevrátím, okay?“
Tom zvrátil hlavu a zasténal.
„Dobře, dobře.“ Bill znovu popadl ruku svého přítele a zamával na Gordona. „Teď už můžeme jít.“
***
„No už bylo na čase!“
Bill na své přátele zazíral a spolu s Tomem vklouzli do čekající limuzíny naproti Andymu a Gustavovi.
„Jako bych vás nikdy dřív nenechal čekat,“ zabručel.
„Nikdy ne těsně před cestou za oceán.“ Gustav ani nevzhlédl od svého turistického průvodce Stennheimem. „Tohle je poprvé dokonce i pro tebe.“
„Gustave, dej to pryč.“ Andy popadl brožuru a odhodil ji na zem. „Přímo tady v autě máš živého průvodce.“
„Jen za předpokladu, že ho Bill pustí z postele na dost dlouho, aby nás tam provedl,“ odpověděl Gustav
Bill si odfrkl, zatímco se Andy sklonil, aby brožuru zvedl.
„Občas si vyjdeme na čerstvý vzduch,“ protestoval.
„Jo,“ přikývl Gustav. „Když musíte zaběhnout do drogerie pro nový lubrikant.“
Bill si se zavrčením překřížil ruce na hrudi, jen lehce uklidněný Tomovou paží kolem svých ramen.
„Já věděl, že vás nemám zvát s námi.“
***
„Takže… to je opravdu hrad.“
Gustav zavřel oči a vzdychl.
„Myslel sis, že nám Tom celé ty dva roky lhal?“ Zeptal se.
„Ne, ale…“ Andy jen zíral, jak nejrůznější služebnictvo začalo odnášet jejich zavazadla dovnitř. „Vidět to na vlastní oči je úplně jiné.“
Dveře se otevřely a vyběhla Natálie přímo do Billovy překvapené náruče.
„Bille!“ Vypískla, když se kolem něj omotala. „Tak ráda tě vidím!“
Tom se uchechtl. „Taky tě moc rád vidím, sestřičko.“
„K tobě se dostanu.“ Natálie konečně obdařila svého bratra objetím. „Jak dlouho tady budete?“
„Jen pár dní,“ odpověděl Bill. Zazubil se, když Natálie našpulila rty. „Slibuju, že už zítra ti bude z našich přátel špatně.“
Všechny tři je vzájemně představil, zatímco ze dveří vyšli Georg, Johanna a Louisa, a zdálo se mu, že spatřil jakýsi vážný oční kontakt mezi Natálií a Andym. Louisa vystoupila kupředu s otevřenou náručí. Chytila Toma za ruce, ten jí poslušně vtiskl polibek na tvář, a Bill si byl jistý, že má vidiny, když se s úsměvem otočila i k němu.
„Je báječné tě zase vidět, Bille.“ Louisa vzala Billa za ruce a jemně je stiskla. „Jaký byl váš let?“
„Ehm…“ Bill pohlédl na stejně šokovaného Toma. „Bylo to fajn, a… taky vás rád vidím.“
Bill se otočil, aby ji představil ostatním, a Tom pozoroval svého bratra, který se přišel postavit vedle něj.
„Kdo je to?“ Zamumlal Tom. „A co udělala s naší matkou?“
Georg se ušklíbnul. „Myslím, že blížící se nástup babičkovství ji trochu obměkčil,“ vysvětloval. „A už jsou to dva roky, Tome. Ať už na tebe a Billa byla jakkoliv naštvaná, dokonce i ona dokáže přiznat, že to není jen flirt, kterého budeš litovat hned, jak ta novota toho všeho pomine.“ Podíval se na svého bratra. „To jsou její slova, ne moje,“ pověděl mu.
Tom tam stál v úžasu, zatímco sledoval, jak Johanna přistoupila k Billovi s rozpačitým úsměvem.
„Vidím, že od posledně, co jsme tady byli, nastaly nějaké změny,“ pronesl.
Georg se vedle něj zasmál. „To, můj drahý bratře, je podhodnocené tvrzení.“
Tom se zamračil, uvažoval, co tím jeho bratr myslel, jen aby se mu dostalo odpovědi, když pozoroval, jak se Georg s Johannou chytili za ruce, než se rozešli směrem dovnitř.
***
„Ta ženská byla totální mrcha, když jsem ji poznal, a najednou se snaží být milá?“
„Bille, ztiš se, prosím.“ Tom se ohlédl, aby se ujistil, že jsou dveře zavřené. „Já vím, co ti řekla, a ano, byla mrcha, ale teď je to žena mého bratra.“
„Já vím, ale…“ Vzdychl, když kolem něj Tom omotal paže. „Okay, omlouvám se,“ řekl s nevolí. „Je to tvoje švagrová, a je to královna a tak, ale…“
„Ale nebyla nic jiného než zdvořilá jen před pár minutami.“ Tom se zasmál. „Stejně tak moje matka.“
„Jo, co to bylo?“ Bill vyprskl. „Říct, že je báječné mě zase znovu vidět?“
„A Georg a Johana vypadají, jako že jsou skutečně šťastní manželé,“ dodal Tom.
Bill se zahihňal, když vzhlédl na svého přítele. „Možná naše letadlo proletělo nějakou časovou smyčkou a jsme v nějakém alternativním vesmíru, kde jsou ke mně lidé milí.“
Tom pozvedl obočí, než sklonil hlavu pro polibek. „Já jsem na tebe vždycky milý.“
„Jsi na mě moc milý.“ Bill se k Tomovi přitiskl s rukama kolem jeho krku, zatímco se jejich polibek prohloubil. „Máme před večeří trochu času, že?“
Tomovy dlaně okamžitě sklouzly na Billův zadek přesně ve chvíli, kdy se rozletěly dveře, a Billovi přátelé se vřítili do místnosti.
„Bille, můj pokoj je kurva obrovský!“Andy málem zařval. „Dokonce i můj šatník je nejspíš větší, než můj pokoj na koleji!“
„A máme svoje vlastní sluhy!“ Dodal Gustav, oči měl za brýlemi rozšířené. „Každý z nás. Totálně toho svého pošlu o půlnoci pro pivo a nějaká křidýlka.“
Tom se zasmál, ale Billa nepustil. „Bude těžké někde ve Stennheimu najít křidýlka, Gustave.“
„Máte kuchaře, ne?“ Gustav byl neochvějný. „Chci říct, že znám svůj recept zpaměti. Všechno, co potřebuju, je kuře.“
„Kluci, prosím, nezneužívejte toho,“ požádal Bill.
Gustav si konečně uvědomil, do čeho to právě vešli, a tahal s sebou Andyho za límec ven z místnosti.
„Ale ještě jsem jim neřekl o své koupelně!“ Vyjekl Andy.
„Hrdličky se chtějí svlíkat, Andy,“ vysvětlil Gustav.
Andy si odfrkl, zatímco okukoval zubící se pár před sebou. „To jsem měl vědět,“ řekl. „Přece jen, už jsou to hodiny.“
Dveře se za nimi zabouchly a Billův smích byl utlumen v Tomově krku. Pak vzal Toma za ruku a vedl jej do ložnice.
„Hádám, že jim neřekneme, co se stalo, jakmile v letadle usnuli.“
***
„Ty co?“
Tom zíral na svého bratra, s jistotou, že špatně slyšel.
„Já ji miluju, Tome.“ Georg se zubil už jen nad tou myšlenkou. „Já skutečně miluju svou ženu.“
Tom se ušklíbnul. „Hádám, že mimina lidi opravdu mění.“
„To není jen tím,“ odpověděl Georg. „Myslím, že to je velká část toho, nejspíš, ale… po svatbě jsme se vedle sebe cítili měsíce naprosto nepohodlně. Nevěděli jsme o sobě vůbec nic. Takže… museli jsme se poznat, a nejdřív jsme byli spíš přátelé než manželé, a pak jednoho dne…“ Zasmál se při té vzpomínce. „Seděl jsem ve své kanceláři, četl jsem si… už ani nevím co, a… vzpomněl jsem si na Johannu. Jen… jsem přemýšlel, jak se má, co asi dělá, právě v tu chvíli, a to mě přinutilo vzpomenout si na tebe.“
Tomovo obočí vystřelilo vzhůru. „Na mě?“
„No, na tebe a Billa,“ opravil se Georg. „Pamatuju si, jak rozptýlený jsi býval, snažil ses vést celou zemi, zatímco všechno, cos chtěl, bylo vrátit se do New Yorku. A tak jsem se rozhodl…“ Georgův široký úsměv se vrátil. „Že chci vidět Johannu, právě v tu chvíli. Všeho jsem nechal a šel jsem ji najít a další dvě hodiny jsme strávili procházením zahrad a jen… jsme prostě byli pár. Ten den jsem se do ní začal zamilovávat, Tome, a nemyslel jsem si, že bych ji mohl milovat ještě víc, dokud mi jednoho dne neřekla, že čeká dítě. A… co?“
Tomovi se otřásala ramena tichým smíchem nad zvukem bratrova hlasu a pohledem v jeho očích. „Jen jsem si nemyslel, že to někdy uvidím,“ pokrčil Tom rameny. „Vypadal jsi šťastný, když sis nacházel svou cestu přes každou způsobilou ženu v Evropě…“
„Ach, to jsem i byl,“ souhlasil Georg. „A pak jsem to musel změnit, když se mi na hlavě najednou objevila koruna.“
Tom zasténal, zatímco vstali, aby se rozešli na večeři. „Ty mi to nikdy nepřestaneš připomínat, co?“
Georg se zastavil s rukou na dveřích a ohlédl se na svého staršího bratra. „Nejspíš bych ti měl poděkovat.“
***
Bill ztuhl na půli cesty ze schodů, jakmile si všiml Johanny čekající dole. Zaskočila jej dalším váhavým úsměvem, který jí oplatil, když schody sešel.
„Georg by měl být brzy dole,“ řekl jí nápomocně. „Říkal, že si chce na minutku promluvit s Tomem.“
„Ach, to je v pořádku,“ odpověděla Johanna. „Já… vlastně jsem chtěla na chvilku soukromě mluvit s tebou.“
„Ty… ach… ehm…“
Johanna se usmála. „Vidím, jak se u toho cítíš nepohodlně, vzhledem k mému chování toho dne, kdy jsme se poprvé setkali.“
Zavedla Billa k čalouněné lavici a oba se posadili. Bill sklopil hlavu, aby schoval svůj úšklebek nad tím, jak si Johanna přitiskla ruku na záda, zatímco se pomalu, ale ladně posadila.
„Bille, ráda bych se ti omluvila,“ řekla. „Byla jsem… na tebe příšerná, když jsme se poprvé setkali, a ty sis to nezasloužil. Tenkrát jsem měla pocit, jako bys mi Toma ukradl.“ Naklonila hlavu, jak vzpomínala. „Ale pak, on nikdy nebyl můj, že? Předpokládám… že jedna moje část žárlila.“
„Tys na mě žárlila?“ Vyhrkl Bill.
„Tenkrát ano.“ Johanniny rty se zkroutily do podivného malého úsměvu. „Ale… věci se dějí z nějakého důvodu. S Tomem bych nikdy nebyla šťastná, a jemu by se mnou nebylo nikdy jinak než mizerně, a nyní…“
„Jsi… šťastná?“ Hádal Bill.
Johanna přikývla. „Jsem, opravdu.“
Když se nad nimi ozvaly hlasy, vzhlédla, aby spatřila, jak dolů scházejí její manžel a švagr. Její pohled se setkal s Georgovým, a Billovi poklesla čelist nad tou očividnou láskou mezi nimi.
***
Bill seděl u večeře tiše ohromený.
Spolehněte se na Andyho, který měl tu největší smůlu se ženami ze všech, koho Bill jen znal, že se zabouchne do princezny. Ale Bill si byl naprosto jistý, že právě to se mu děje přímo pod nosem. Andy a Natálie seděli naproti sobě, a když se jeden druhého neptali na příšerně všední otázky, jen tam seděli a prakticky přes stůl zírali jeden na druhého. Zatímco jedl, Bill se rozhlédl kolem stolu a konejšil se, že tomu nikdo další nevěnuje pozornost. Pak se jeho oči setkaly s Gustavovýma a uvědomil si, že on si také ze svého místa vedle Natálie té uchvácené dvojice všiml. Tiše souhlasili, že budou muset na svého poblázněného kamaráda dohlédnout, aby se nemuseli ze Stennheimu pakovat dříve, než se očekávalo.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Krásná kapitolka vypadá to že se vše dává do pořádku.
Tak dnes jsem se u čtení hodně nasmála, hned mám lepší den 😂😂😂!!!
Tak tak. Johanna a Tom by spolu neboli šťastní, pretože sa od začiatku vnímali ako povinnosť. Teraz sú šťastní obaja a tak to má byť. Skvelá kapitolka. Ďakujem za preklad.