autor: Darkness069
Epilogue
Rychlá jízda, luxusní jídla, velký byznys, bouřící se řidiči automobilů, všechno, co napovídalo životu ve velkoměstě, všechno tohle obklopovalo Billa Kaulitze, když vyšel z obchodu a zamával pár fotografům, zatímco hledal v tašce brýle. Ve dnech jako je tento si uvědomoval, jaké to je být partnerem Toma Trümpera.
Vždycky se cítil špatně, když si vzpomněl, že se jeho miláček s tímhle musel vypořádávat sám.
Byl to skoro rok, co se dali dohromady, skoro rok, co spolu sdíleli všechno dobré i zlé a společně se stávali lepšími lidmi. Někdy se díval zpátky a nevyhnutelné co kdyby myšlenky udeřily plnou silou, dělaly mu v hlavě trochu guláš z toho, jaký život měl teď, a jaký opustil.
Do té doby, než dorazil do budovy a byl přivítán mužem, jehož miloval.
Mohl říct, že má skvělý život. Konečně dostudoval, naštěstí ještě předtím, než se jejich románek dostal na povrch, a i když to bylo už několik měsíců, stále si na to zvykal, protože jak Tom říkal ‚Ti fotografové se můžou jít vycpat, protože náš život patří pouze nám.‘ Bill se smál a poté, co vyplísnil svého přítele, že je tak hrubý na fotografa, jenž je vyfotil, když se líbali, musel souhlasit. Právě teď pracoval jako asistent svého přítele, byla to trochu rozšířená praxe, protože teď měl více odpovědnosti, a navíc se dostával blíže k případům. Navíc mohl kdykoliv mluvit s Dunjou a dobírat si ji, ona s Gustavem byli čím dál tím silnější pár. A navíc měl skvělou výplatu.
„Nevěřím ti, Bille Kaulitzi. Snažíš se si se mnou jen zahrávat.“ Vykřikla šokovaná Dunja, když si všimla cucfleku, který měl Bill na krku už po třetí za sebou.
„Dunjo ,přísahám, že je to pravé. Chci říct, proč bych tohle falšoval?“ Bill protočil očima a usmíval se, když vyprávěl své kamarádce o noci, kterou s Tomem sdílel, a jak se k němu stěhoval. Když jí to řekl poprvé, Dunja se smála a nazvala ho lhářem. Pak panikařila, když viděla značky na jeho kůži a vzpomněla si na dohodu, kterou uzavřeli. „Popravdě, kdyby Tom nebyl teď na schůzce, jsem si jistý, že po sobě vyjedeme.“Zavtipkoval a představoval si, jak si ho jeho milenec přitáhne do vášnivého polibku a nezáleželo na tom, kde zrovna jsou, nebo kdo okolo nich je. Ale to se nestane, protože ještě nebyl pryč ze školy.
„No, nebudu ti věřit, dokud to neuvidím.“ Řekla a zkontrolovala si rychle makeup. Zazvonil jí telefon. Musela přerušit jejich malou konverzaci a zapisovat si poznámky, ale sledovala přitom Billa, jak něco píše na papírek a nechává jí ho tam, aby si ho později přečetla.
‚Přijď k nám na večeři. Budeš přesvědčena.:)‘
S úsměvem na tváři se Bill vracel do kanceláře, kterou sídlel s Tomem, aby pokračoval v práci.
***
Povzdechl si, upravil si černý šátek kolem svého bledého krku, zatímco hledal telefon. Tom ho několikrát nabádal, ať si vezme den volna, aby jejich večeře byla perfektní, protože to bylo jejich první výročí. Ale Bill byl stále paranoidní, co se může stát v kanceláři a co se stane s prací, což ho donutilo uvědomit si, jak moc se změnil ohledně práce.
Žádná zpráva, dosud žádný zmeškaný hovor.
Byl trošku zklamanější než v ostatní dny, ale měl pro to pochopení. Ale ve skutečnosti měl podezření, že Tom předstírá, že je všechno v pořádku jen proto, aby si on mohl vzít den volna. Bylo to sladké, ale taky stupidní.
Zatím šlo všechno skvěle a podle plánu. Bill musel navštívit ještě pár obchodů a najít dokonalý outfit na večer, a vždycky potřeboval gel na dlouhou noc, kterou si stopro budou užívat. Tělem mu projela vlna vzrušení a nadšení a na tváři se mu objevil úsměv.
Jeho život nebyl perfektní, protože Bill věděl, že nic není, ale byl natolik šťastný, aby si uvědomoval, že dobré věci stály víc za to než ty špatné, a on mohl překonat stres a jisté výčitky svého milence, hlavně že si oba dva pamatovali, proč jsou spolu. Kromě toho dokonalého sexu samozřejmě.
Bohužel kontrolování telefonu a přemýšlení o životě, zatímco šel do obchodu a přemýšlel o svém příteli, z něj udělalo slepé dítě a on do něčeho narazil. Nebo do někoho.
Bylo to to druhé.
Zasténal, zatímco se druhá osoba sbírala ze země. Bill si upravoval brýle, mumlal něco jako omluvu a ujistil se, že má všechny své věci. Upravoval si oblečení a zalapal po dechu, když si všiml, do koho narazil. Andreas.
„Nemůžu tomu uvěřit.“ Řekl teď už brunet, který zíral na svého kamaráda, jehož neviděl skoro rok. Tváři v tvář po tak dlouhé době. Bill po jejich hádce přerušil jakýkoliv způsob komunikace mezi nimi, takže informace, které Andreas o svém kamarádovi měl, byly jen z časopisů. Bylo to o hodně víc, než si představoval.
„Andreas Krass.“ Řekl Bill chladně, když se mladší muž vzpamatoval ze šoku. Po hádce u něj doma, kdy vykopl svého přítele kvůli nedostatku podpory a pochopení, se snažil zakopat vzpomínky na jejich kamarádství, aby necítil bolest nebo to, že mu chybí. Bylo těžké oklamat sama sebe, ale byla to jeho volba. Se slunečními brýlemi na nose, měl výhodu, že mu Andreas v očích nemohl vidět zranění a zradu, které stále ještě vůči němu cítil. Billův hlas byl plný pohrdání, když viděl osobu před sebou. Jeho bývalý kamarád vypadal hubeně, vlasy měl teď hnědé, a i když se Bill snažil přesvědčit sám sebe, že se o něj nezajímá, tak věděl, že člověk, jemuž věřil se svým životem, není v pořádku.
„Já… ty vypadáš…“ Andreas se zakoktal vlastními slovy, protože osoba, kterou teď potkal, už nebyl ten veselý teenager, byl mužnější a on věděl, že to přišlo se životem. Cítil se mladší a zastrašený osobou v drahém oblečení s krátkými vlasy, i když jeho kamarád měl ruku stejně v bok jako předtím, když byl mrzutý. Vsadil se, že Bill má pozvednuté obočí i za těmi brýlemi.
„Pokud na mě budeš jen zírat, jsem si jistý, že si můžeš koupit magazín, Andreasi. Teď pokud máš co říct, doufám, že to bude stát za to, zatímco půjdeme, protože mám před sebou ještě obchody, které musím navštívit, a udělat věci ze seznamu. Věřím, že je hodně o čem mluvit, a pokud budeš hodný kluk, koupím ti frapuccio, okej?“ Řekl Kaulitz, zkontroloval si ještě jednou telefon a s povzdechem ho zastrčil do tašky. Věděl, že se chová jako děvka, jasně, že to věděl, lhal by, kdyby si neodkázal přiznat, že mu chybí jeho nejlepší kamarád, stále nebyl v pohodě s tím, jak jeho a Toma odsoudil. Bez čekání na odpověď se znovu rozešel, věděl, že bude následován.
Andreas za ním vstoupil do drahého obchodu, na který měl Bill zálusk už minulý týden.
Pravda byla, že toho měli hodně, o čem si musí promluvit, a Andreas věděl, že se musí omluvit, ale byl nervózní. Nejen že Bill vypadal jinak, ale byl pro něj jako neznámá osoba. Cítil se jako ztracené štěně, které následovalo osobu, jež ho nakrmí. Když vstoupili do dalšího obchodu, polkl, najednou byly všechny oči na něm, jako by chtěl něco ukrást. Jak kdyby!
„Tak?“ Rozhodl se Bill prolomit to nepohodlné ticho, zatímco se díval na kalhoty na stojanu. Nebyl si jistý, jaké oblečení hledá, ale věděl, že jakmile ho najde, bude to to pravé.
„Takže… umm… To je pěkný obchod. Nevěděl jsem, že sem chodíš. Nakupuješ tady často?“ Zeptal se trapně brunet a rozhlížel se. Viděl tričko, které se mu líbilo, a skoro zařval, když si všiml té ceny. Nemohl utratit 100 Euro jen za tričko. Položil ho hned zpátky na místo.
„Moc ne. Práce mi nedává tolik šancí jít nakupovat. Dneska je speciální událost, takže potřebuju vypadat dobře. Viděl jsem webovky a rozhodl se sem zajít.“ Odpověděl Bill nenuceně a hledal svoji velikost kalhot v bílo šedých, dokud neviděl černo červené, do kterých se okamžitě zamiloval.
„Huh, speciální událost?“ Andreas se zasekl, jeho zvědavost vyšla na povrch. Aby vypadal normálně, začal Billovi pomáhat s hledáním jeho velikosti, doufal, že se nálada mezi nimi zlepší, aby se nezabili. Stále byli na tenkém ledě, jako by chodili po skořápkách, aby neřekli něco špatného.
„Jo.“ Bill přikývl a na tváři se mu objevil úsměv, který ozdobil jeho tvář, protože oči měl schované za černými brýlemi. „Potřebuju najít dokonalý outfit, Tom a já máme speciální večeři na naše první výročí a chci pro něj vypadat dobře.“ Vysvětlil s ještě větším úsměvem a nadšeností v hlase. Rozešel se od kabinek a nevšiml si šokované osoby, kterou za sebou nechal. Jediné, co viděl, bylo dokonalé oblečení, úžasnou noc, kterou si užije, a způsob, jakým se na něj jeho přítel bude usmívat a požádá ho, aby s ním zůstal navždy.
Šok nebylo to správné slovo, které by popsalo Andreasovy emoce z toho, co slyšel. Na jednu stranu byl rád, že vidí svého kamaráda tak šťastného a bezstarostného, nebo to tak aspoň vypadalo, ale na druhou stranu byl zase s Trümperem a oznámil to, jako by to byl div světa. Zasténal a následoval Billa do kabinek, už teď věděl, jak trapná konverzace přijde.
„T-takže jsi stále s ním?“ Zvolal Andreas a zakňoural, když do místnosti vstoupil a viděl několik závěsů. Jak měl vědět, kde Bill je? Litoval svých slov okamžitě, když viděl, jak se jeden závěs otevřel a napůl oblečený Bill na něj naštvaně zíral. Andreas se cítil malý.
„Sakra, Krassi! Ano, jsme stále spolu, kurva, děkuju moc.“ Řekl Bill naštvaně, když si Bill uvědomil, že jeho kamarád má stále něco proti jeho vztahu. „Zasraný rok a ty to stále nemůžeš pochopit? Vzchop se, ksakru. A mimochodem, má jméno, okej? A miluju ho, stále jsme silný pár a mám v úmyslu, aby to tak, kurva, zůstalo.“ Řekl rychle Bill a nestaral se o pozornost, kterou na sebe může přivolat. Byl unavený ze všech, kdo měli stále otázky ohledně jeho vztahu, jako by za něj mohli rozhodovat. „Chceš vůbec říct něco zajímavého, abychom mohli získat naše přátelství zpátky, nebo mě jen budeš následovat a osočovat mého muže? Pokud ano, můžeš odejít, protože si dokážu vybrat oblečení sám. Nebudu se s tebou hádat o Tomovi, znovu ne.“
Brunet jen přikývl a polkl. Nikdy takhle Billa neviděl, nikdy ne tak ostrého kvůli něčemu nebo někomu. „Omlouvám se, Bille, já jen…“ Bylo pro něj těžké vysvětlit, proč položil tuhle otázku. „Jen… je slavný, okej? A nemyslel jsem si, že vám to vydrží, protože on není na vztahy.“ Trochu se narovnal a podíval se na Billa štěněčíma očima jako kdysi ve škole. „Promiň? Co se stalo?“
Bill si povzdechl a oblékl se, než bude odpovídat na tuhle otázku. Musel si připomenout, aby byl trpělivější, i kdyby jen kvůli svému kamarádovi. Zatímco si upravoval tmavou volnou košili, podíval se na svého společníka. „Není to žádná magická story, okej? Co si myslíš, že se stalo? Jsme zamilovaní, bydlíme spolu, pracujeme spolu a život je dobrý, aspoň když můžeme být z dohledu fotografů.“ Komentoval a vzpomněl si, když se o nich naposledy psalo: Billův otec přijel do města a dal si s nimi večeři, a najednou byli součástí nějakého swingers klubu. Ne, díky.
Položil modrou bundu na věšák a díval se po něčem dalším, ujistil se, že ho Andreas následuje. „Minulý týden mě Tom požádal, abych mu donesl nějaké papíry ze stolu a já našel zásnubní prstýnek, takže hádám, že mi ho dneska dá, proto to speciální oblečení, a navíc musím jít ještě koupit lubrikant.“ Řekl potichu a doufal, že nikdo kromě něj to neuslyší. Tom by ho zabil, kdyby se ta poznámka ohledně zásnub dostala do bulváru. „Takže proto musím dnes vypadat co nejlépe. Dneska je TA noc. Zasnoubím se s úžasným mužem.“
Po celou dobu, co Bill mluvil, zůstal Andreas potichu, jen mu pomáhal s oblečením, aby vše slyšel. Dokud neuslyšel tu část o svatbě, pak mu to došlo. „Kurva, ty to myslíš vážně.“ Řekl, než měl šanci přemýšlet. Byl připravený na úder nebo další seřvání od Billa. Opravdu se musí naučit, jak zůstat potichu.
Namísto toho se na něj Bill jen otočil a podíval se na něj stylem ‚Neprošli jsme to už?‘ skoro až znuděně a unaveně. Možná to bylo ono. „Sakra že jo, Andreasi. Proč bych nemyslel? Miluju ho.“ Řekl vážně. „Navíc.“ Pokračoval a trochu zjemnil svůj hlas. „Hádám, že ti musím poděkovat, Andreasi. Nezáleží na tom, jak velká kurva jsi byl ke mně a Tomovi, dal jsi nás dohromady v první řadě díky tomu svému stupidnímu plánu.“ Komentoval a díval se na černo červenou vestu. Věděl, že ji dnes nepoužije, ale může se trochu rozmazlit. Tom to bude milovat, pokud půjdou znovu tancovat. Rychle našel svou velikost.
Andreas jen přikývl. Ztratil řeč při Billových díkách, že je dal dohromady, ale měl jiné úmysly se svým plánem. To díky si zasloužil. „Jsem rád, že jsem pomohl. A můj plán nebyl blbý jen pro tebe, bylo to komplikované a nazývá se to reverzní psychologie.“ Bránil se vtipně. „Um… ale co se stalo s Georgem?“ Nemohl si pomoct, aby se nezeptal. Bill byl jiný, než když ho viděl před rokem.
Rozhodl se, že už má dost s černou bundou, vestou a kalhotami, vydal se ke kase, aby to mohl zaplatit, dojít si na frapuccino a trochu si odpočinout. Možná koupit oběd sobě a Tomovi a vzít ho do kanceláře. Pokrčil rameny nad Andreasovou otázkou. „Je v pohodě, chodí se sestřičkou z nemocnice, ve které pracuje. Jsou spolu už pár měsíců, je to nové. Nedávno jsme měli všichni dohromady barbecue na střeše našeho domu.“ Řekl, zatímco podával pokladní svou kreditní kartu. Přinejmenším předtím, než přerušil sám sebe hlasitým a vzrušeným kňučením; některé staré zvyky zůstávají. „Oh můj bože, tyhle sluneční brýle jsou úžasné. Vezmu jedny pro mě a druhé pro Toma, bude je milovat! Já je miluju a on je taky bude milovat a budeme ladit.“ Ušklíbl se a podal je spokojené prodavačce za kasou. Ignoroval tichý Andreasův smích.
Netrvalo dlouho a oba kamarádi vycházeli z obchodu směrem ke Starbucksu. Jak Bill slíbil, zaplatil za obě jejich kávy, aby si mohli sednout k malému hezkému stolku obklopenému stromy. Bylo to uklidňující a pěkné. „Takže hádej, co dám Tomovi k našemu výročí.“ Řekl hravě a usmál se.
„Kromě těch brýlí, které jsi právě koupil?“ zeptal se mladší chlapec a napil se svého drinku. „Nevím, Bille. Tvůj zadek?“
Bill si odfrkl a trochu se zasmál. Chyběl mu tenhle humor a někdo, s kým by si mohl takhle povídat, i když se on a Georg pomalu stávali přáteli, stále ještě byly věci, o kterých nemohl vtipkovat. „Nebuď blbý, to je dáno. Aspoň jednou denně.“ Odpověděl bez jakéhokoliv studu. Usmál se, když si vzpomněl na ráno, kdy mu Tom donesl snídani k jejich výročí.
Andreas zasténal hlasem, který říkal, proč jsem se vůbec ptal, a byl rád, že jeho kamarád je tak šťastný. To bylo to jediné, na čem záleželo. „Víš co? Myslím si, že to nechci vědět. Jsem si jistý, že to bude něco perverzního, o čem mi stejně řekneš během pár dnů, jak tě znám.“ Řekl se známým úsměvem. Stále byly věci, které se neměnily.
„No jasně, kaziči zábavy.“ Protočil Bill očima a vyplázl jazyk na svého kamaráda. „Pojď, chci ještě koupit nějaký gel do ložnice, oběd pro sebe a Toma a donést ho do kanceláře.“ Řekl a zvedl se ze svého místa. Byl dostatečně odpočatý už jen proto, že mu z ramen spadla těžká váha, když se znovu s Andreasem usmířil. Smál se a vtipkoval s Andreasem stejně jako předtím, než se rozdělili.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
Bill je šťastný a má opět Andyho doufám že se nic zlého nestane.
Jsem ráda, že se s Andym zase sešli a doufám, že se během poslední části už nestane nic zlýho. Jsem zvědavá, jestli tom opravdu Billa požádá o ruku.
Děkuju za překlad 🙂
No 🤔, mám takové smíšené pocity … Bill mi v tomhle dílu přišel jako arogantní nafrněná diva, jako kdyby mu vztah s Tomem vlezl na mozek. Budu věřit, že je to pouze můj chvilkový dojem, z něhož mě vyvede druhý díl epilogu 😎.