From the inside out 10. (1/2)

Odpolední venkovní vzduch byl svěží, ale ani zdaleka ne tolik jako ta studená vlna, která je sužovala v North Portland po celý minulý týden. Když Bill srovnal svůj krok s Tomem, zatímco šli po chodníku, Tom se pokusil vklouznout rukou do Billovy, což však bylo elegantně zmařeno, když druhá ruka z jeho sevření okamžitě vyklouzla.

„Prosím, ne tady,“ zašeptal Bill, cítil se přitom zahanbeně.

Tom otočil hlavu. „Chápu.“

Nebylo to zrovna to nejveselejší sousedství, a kromě toho tu nedaleko pracovali. Bill mu poslal omluvný úsměv. Společně nastoupili do Tomova auta a Bill otočil hlavu směrem ke Starbucks. Za výlohou tam stála postava v zelené zástěře.

„Udivující,“ zamumlal, odvrátil se a zaměřil svůj pohled na něco daleko příjemnějšího. Na Toma.

„Co?“ Zeptal se Tom, zařadil se autem do provozu, a i přesto se mu během toho podařilo blýsknout po něm úsměvem.

„No, víš, jak mi skončila směna o půl hodiny dřív než tobě,“ začal Bill, „a tak jsem čekal. Totiž, jak už jsme se předtím dohodli…“ V jednom zahálčivém momentu, kdy si Aaron opět hrál na vedoucího směny v zázemí, se rozhodli jít k Tomovi na pozdní oběd/odpolední svačinku/návštěvu na jak dlouho jen chceš, a toto jejich zrychlené dohadování ohledně detailů způsobilo Sloane záchvat smíchu.

„Jasně,“ potvrdil Tom.

„Aaron byl většinu času vzadu, když jsem na tebe čekal a snažil se dělat domácí úkoly,“ řekl Bill a mračil se na výhled z okna. „V tu chvíli jsem tomu moc nevěnoval pozornost, ale řekl mi, že bych si měl dávat pozor na to, s kým se sbližuju, nebo něco podobně pitomého.“

Tom na něj pohlédl, a pak se otočil zpátky k silnici. „Rád bych vyslovil něco vhodně překvapeného, jako ´děláš si srandu´, ale proč by sis ji dělal?“ řekl suše. „Co tím myslíš, že v tu chvíli jsi tomu nevěnoval pozornost?“

Bill opět bezděčně vykoukl z okna. „No, když ses rozjížděl, viděl jsem Aarona, jak z obchodu sleduje tvoje auto.“

Tom práskl rukou do volantu a zaklel. „Ten kretén,“ stěžoval si Tom. „Nechápu, že má na to koule. Je na mě prostě jen nasraný, Bille, a vylívá si to na tobě. Bože, přál bych si, abych mohl…“ Tom zmlkl a vydal ze sebe frustrované zavrčení.

Bill si nemohl pomoct a uchechtl se.

Tomovo zazírání se přesunulo na něj, ale v tom okamžiku se jeho výraz změnil na něco daleko méně výhružného. „A co ty, jsi v pohodě?“

„Já?“ Zeptal se Bill překvapeně. „Mně je fajn, neřekl ani neudělal nic víc než obvykle. Zlostně se na mě mračí, to je všechno; kdykoliv otočím hlavu, tak zírá.“

„To je taky všechno, co umí,“ řekl Tom ironicky. „Ty neděláš moc chyb, víš.“

„Hmm,“ odpověděl Bill a dál vyhlížel z okna.

Billa opět přepadl během jízdy do Tomova bytu pocit rozpačitosti a stupňující se nervozity. Opět byli spolu sami. To bylo něco nového. Když však dorazili na místo, zaparkovali a vystoupili, Tom jej opět chytil za ruku. Tentokrát se Bill nepokusil nijak vykroutit. Tom ho dovedl ke schodům, kde jej pustil, a Bill přiložil ruce na jeho boky a zblízka jej následoval. Zahlédl záblesk Tomova úšklebku, jakmile dorazili na vrchol schodiště, než byl vtažen do polibku.

„Mm.“ Bill si položil hlavu na rameno Tomovy kožené bundy. Včera v tuto dobu byl single.

Přítel. Už neexistoval žádný způsob, jak by mohl popřít, že je gay.

„Tak pojď,“ zašeptal Tom. „Je tady chladno. Já tě zahřeju.“

Uvnitř si sundali bundy a rukavice. Bill si zul boty a přidal je do řady na rohožce vedle dveří, než zvědavě vzhlédl k asijskému mladíkovi usazenému na gauči s ovladačem v ruce, kterým kompulzivně přepínal programy.

„Hej,“ pronesl mladík a mávnul rukou. Očima přejel Toma, pak Billa, a pak se jimi vrátil zpátky k televizi.

„Tohle je Alec,“ řekl Tom a ukázal rukou k tomu asijskému mladíkovi. „Můj další spolubydlící, ten jediný, kterého jsi ještě nepotkal. Alecu, tohle je Bill Trümper.“

Alec znovu mávl rukou, aniž by přitom odvrátil pohled od obrazovky. Cvak-cvak-cvak.

„Alecu?“ Řekl Tom a zvedl přitom trochu hlas. Mladík vzhlédl. „Bill je můj přítel.“

„Opravdu?“ Nyní zněl Alec zaujatě. „Člověče, já to věděl! Jay mi dluží dvacku.“

„Ty-o-on cože?“ Vykoktal Tom.

„Nejsi heterák!“ Prohlásil Alec, vyskočil na nohy a odhodil ovladač na gauč. Byl nádherný; doslova krásný, štíhlý a pružný, navlečený v nedbale vypadajícím oblečení. Černé vlasy měl nahodile ozdobeny měděnými a blonďatými proužky, a jeho tvář byla téměř delikátní, až na tupý nos a pevně tvarovanou čelist.

„Já – jsem bisexuál,“ řekl Tom, očividně zaskočený.

„A? Nejsi heterák, takže mi ta potvora dluží dvacet babek! Omluvte mě, musím jít účtovat.“ Alec kolem nich proběhl a blýskl po nich uličnickým úšklebkem, který rozsvítil jeho zádumčivý obličej. Popadl bundu, nazul si boty a práskly za ním dveře.

„Co se to právě stalo?“ Zeptal se Bill zmateně.

„Zřejmě je Alec trochu divnější… a daleko vnímavější… než jsem si myslel,“ odpověděl Tom, zaháknul paži kolem Billových ramen a vedl jej hlouběji do bytu. „Dáš si něco k pití?“

Bill se usadil na barové židli, zatímco jim Tom chystal pití. Byl podivně zdrženlivý k tomu skočit rovnou do včerejší rutiny líbání a dotýkání, a přesto to chtěl. Pořád tady ale byly další věci…

„Tak jak dlouho můžeš zůstat?“ Zeptal se Tom a obkročmo se posadil na židli vedle něj. Jeho pohled byl intenzivní, stejně nažhavený jako včera.

„No…“ Bill vypadal, že nad tím uvažuje, a otevřel si plechovku coly. Už nad tím však přemýšlel, přece jen přišel připravený. „Měl jsem o víkendu hodně úkolů, několik esejí a dalších věcí k dokončení…“

„Opravdu?“ Tom se opřel a vypadal zklamaně. „Hej, když si příště necháš svoje úkoly na flešce, vždycky můžeš použít můj laptop, víš. Nebo Alecův nebo Brandonův počítač, jsou to vlastně společné počítače.“

Bill se na něj zazubil. „Vlastně jsem dokončil ten jediný úkol, který byl na zítra, ale nějaké věci jsem si na flešce přinesl… hlavně proto, že jsem si myslel, že bych mohl zítra využít mezi přednáškami počítačovou učebnu.“

„Takže to znamená…?“

„Můžu zůstat tak dlouho, jak jen budeš chtít,“ řekl Bill, přeletěl očima po místnosti a posouval si plechovku mezi dlaněmi.

Tom se zazubil. „Zůstaň přes noc,“ naléhal tichým hlasem. „Já nebudu… nebudu nic dělat, víš? Ale zůstaň. Jen na spaní. Pokud jsi s tím v pohodě?“

Bill přikývl, v mluvení si právě teď nevěřil. Jakmile bylo tohle rozhodnuto, Tom obrátil svou pozornost ke své cole, otevřel víčko a chvíli ji otáčel v dlaních, než se opět podíval na Billa. Bylo to, jako by mu dával chvíli dát se dohromady, vstřebat nesmírnost toho rozhodnutí – a pro Billa, který se nikdy neúčastnil přespávání ani jako dítě, to byla velká věc.

„Takže,“ řekl Tom, zněl přitom, jako by schválně mířil na nějaké náhodné téma. „Sloane je pěkně cool, co?“

Bill vzhlédl. „Jo,“ řekl s tichou spokojeností s rukama kolem svého nápoje. „Moje máma si možná stěžuje, že nemám moc přátel, ale ti, které mám, jsou k nezaplacení. Mám štěstí.“ Tom zavrtěl hlavou s malým úsměvem na tváři. „Co?“ Naléhal Bill.

„Je nezaujatá,“ řekl Tom. „To je v tomhle kampusu docela vzácná věc. Lisa s Brandonem možná dělali velkou věc z toho, že jsem jim to neřekl… a to byla ta nejhorší věc, kterou by dokázali udělat. Ale spousta lidí by před tím tématem chtěla zavřít a zamknout dveře, a pro jistotu se s tebou přestat přátelit. Je to pěkně choulostivá věc.“

„Povídej mi o tom,“ řekl Bill suše. Věděl, že je tam víc než jen jeden důvod, proč byl tak hluboko v popření. Zamyslel se nad tím trochu více. „Nejdřív jsem jí to neřekl. Pak když jsme se spřátelili víc, uvědomil jsem si, že to věděla ještě dřív, než jsem jí to řekl.“

„To zní jako Sloane,“ přikývnul Tom. „Je to bystrá holka. Víš, dneska mi říkala, že zákazníci si všímají toho, jak je Aaron k zaměstnancům nevrlý.“

„Hmm…“ Bill pokrčil rameny. „Toho jsem si nikdy nevšiml.“

„To proto, že se během návalu až moc soustředíš na svůj espresso bar, a Aaron je protivný, když je nával,“ řekl Tom se škádlivým úsměvem, který ihned povadl. „Bože… něco se s ním musí udělat.“

„Proč myslíš, že je takový kretén?“ Zeptal se Bill zvědavě, pak svou otázku poupravil. „Když vedeš směnu ty, jak se chová jako tvůj podřízený?“

Tom se zašklebil. „Co si pamatuju, tak tahle situace nenastala. Aaron mívá obvykle delší směny – a ten s delší směnou je obvykle i vedoucím směny.“ Lehce zavrtěl hlavou. „Je prostě jen nasraný, protože jsem mladší a taky lepší vedoucí.“ Opřel se a zatvářil se sebevědomě.

Bill se rozesmál. „No, já se nebudu hádat.“

„Co tím myslíš, že se nebudeš hádat?“ Zavrčel Tom a ohnal se po něm.

Bill uhnul hlavou a zazubil se. „Když už mluvíme o Sloane,“ řekl a změnil tak téma. „Moje máma včera večer vylítla, když jsi mě vysadil před domem. Myslela si, že jsem Sloane podvedl.“

Tom jen zíral, pak zamrkal. „Tvoje máma…“ Odmlčel se a potřásl hlavou.

„Myslím, že začíná být trochu zoufalá,“ řekl Bill vesele. „Přece jen, je mi dvacet jedna a ještě jsem domů nepřivedl holku… alespoň ne tak, jak by si to ona představovala.“

Tom natáhl ruku, omotal ji kolem Billovy, a tvářil se zamyšleně. „Co myslíš, že by řekla, kdyby sis domů přivedl někoho, jako jsem já?“

Bill zauvažoval. „Jakého to mám milého kamaráda,“ zavtipkoval a pak sevřel rty. Propletl jejich prsty dohromady. „Ale pověděl jsem o tobě své kamarádce Liz.“

„Jo?“

Bill přikývl. „Je to pořád dobrá kámoška, i když žije daleko, chodí na Reed College. Zůstáváme v kontaktu online,“ řekl. „Liz… byla první, kdo to o mně věděl.“ Zasmál se nad tou vzpomínkou. „Byli jsme kamarádi snad odjakživa. Na střední se ke mně jednoho dne otočila a řekla: „Takže, Bille… ty jsi gay, že?“

„Neříkej!“ Řekl Tom překvapeně. „No, když znáš někoho…“

Bill nakrčil nos a dopil zbytek coly. „Chceš říct, že se chovám jako gay?“ Nepočkal na odpověď. „Každopádně, Liz a já jsme spolu nakonec šli na maturitní ples. Myslel jsem, že mámě snad praskne žilka, jak moc byla šťastná…“

Tom mu zatahal za ruku. „Pojďme se přestěhovat na gauč, jo?“

„Mm.“ Bill místo odpovědi sklopil hlavu.

Tom popadl obě plechovky, vyhodil je a vedl Billa zpátky do obývací části bytu. Západním oknem dovnitř pronikalo bledé světlo a místností poletovaly zlatavě ozářené částečky prachu. Alecův odchod za sebou zanechal puštěnou televizi, ačkoliv Bill si to až do této chvíle neuvědomil, byla ztišená a hrály v ní nějaké lokální zprávy. Celý byt byl ponořen do ticha, až na ně dva.

„Co když znovu přijde Jack?“ Promluvil Bill a pustil Tomovu ruku, aby se natáhl pro ovladač. Lokální zprávy nebyly příliš podle jeho vkusu.

„To je jednoduché,“ odpověděl Tom s pokrčením ramen a odešel zamknout dveře. Zastavil se a přes rameno se na Billa zazubil. „Džentlmenský perverzák, jo?“

Bill se rozesmál. „To jsi,“ zaprotestoval. „Totiž, jsi kluk, takže jsi automaticky perverzák. Ale jsi… milý. Jsi ke mně ohleduplný.“

„Je to něco, čemu se říká sebeovládání,“ pověděl mu Tom. Pak se mu stáhlo obočí a oči mu ztmavly. „Na rozdíl od některých lidí, které jsi poznal…“

„Zapomeň na to,“ řekl Bill tiše. Pokud šlo o něj, už řekl všechno, co potřeboval. „Je po všem, už je to za mnou.“

Tom se usadil na gauč vedle něj a přejel dlaní po Billově koleni, než se s ní usadil na jeho stehně. Lehce do něj zaryl prsty a masíroval jej, ale neposunoval se nikam výš. „To, co jsi řekl o maturitním plesu, mi připomnělo ten můj,“ řekl, sklopil hlavu a několik tmavých dredů mu přepadlo před rameno a zakryly mu tvář. „V tu dobu jsem chodil se Stephenem.“

Bill se pokoušel nenapnout. Ale napjal se. „Takže jsi chodil s klukem na vážno,“ konstatoval.

„Jo.“ Tom se nesetkal s jeho pohledem, ale jeho teplá ruka zůstala na místě. „Stephen… on, myslel jsem to s ním vážně, aspoň jsem si to myslel. On byl ten, kdo mi pomohl přijít na to, že jsem bisexuál, že nejsem jen gay v popření, že to není tak divné chtít kluky i holky.“

Bill si v duchu spojoval souvislosti. „On je ten, o kom jsi řekl, že ho nikdy nepotkám,“ řekl.

„Přesně tak.“ Nyní Tom zvedl hlavu, odhrnul si vlasy, a jeho oči byly pochmurné. „No, byli jsme spolu ve čtvrtém ročníku, ale nemohli jsme jít spolu na ples, dokonce ani na tak pokročilé škole, jako byla ta naše, samozřejmě.“

„Samozřejmě,“ zopakoval Bill s prázdným pocitem. Byla to ten nejdůležitější mezník, alespoň tak by to nazvala jeho matka. Pro něj to byla jen přehnaně nafouknutá událost, jen hmota a tvar s ničím uvnitř.

„Byl tam jeden roztomilý pár holek, které jsme potkali v LGBT klubu. Náš klub, mimochodem, držel všechna svá setkání mimo kampus, byl to spíš neoficiální klub… nikdo nebyl ochotný dělat to, co bylo potřeba, aby se předložil oficiálním místům,“ pokračoval Tom, v jeho hlase byla hořkost. „Shelly a Rachel byly obě lesby, to bylo i vidět, ale nastrojily se opravdu hezky. Na ples jsme šli všichni čtyři společně.“

Bill to vše vstřebával. Mohl to vidět jako ten druh věci, kterou by Tom udělal, dokonce i na střední. Ale zároveň, i když věděl, že Tom má daleko více kuráže než on sám, věděl, že v sobě Tom nemá tu ráznou tvrdohlavost, která by byla potřeba u organizátora prvního LGBT klubu. Tom se až příliš staral o názory ostatních. „Co se stalo pak?“ Zeptal se tiše.

Tom na něj pohlédl a koutek úst se mu pozvedl vzhůru. „Nic otřesného. Bavili jsme se. Během posledního tance jsme si prohodili partnery.“ Jeho pohled zabloudil někam do neurčita. „Bylo to úžasné. Pak většina čtvrťáků začala hlasitě pokřikovat.“

„Mysleli si, že je to vtip.“

Chvíli seděli v tichosti, pak si Bill uvědomil, že pro jednou ví, co dělat. Přisunul se blíž, vklouznul rukou mezi opěradlo gauče a Toma, a sám sebe umístil do objetí. Tom vzdychl a volnou rukou jej objal. Prsty si pohrával s vlasy, které Billovi spadaly přes ramena.

„Jsi statečný,“ řekl Bill, věděl, že je to pravda, ať už se na konci toho večera stalo cokoliv. Daleko statečnější než já, pomyslel si, a pozměnil názor na Tomovu fixaci na názor veřejnosti. Poněkud.

„Jo, no.“ Tomovo sevření se zpevnilo. „Stephen a já jsme se už tenkrát hádali, dokonce i dřív. To, co se pak stalo… bylo to jako dání sbohem tomu, co jsme měli dřív.“

Bill položil dlaň na Tomovo břicho. „Můžu se zeptat, co se stalo?“

„Jo,“ řekl Tom. „Z nějakého důvodu mi nevadí ti to říct.“ Usmíval se.

„Promiň…“ Bill se zavrtěl. „Je to zvláštní, že se ptám, co se stalo? Totiž, byl to jeden z tvých předchozích vztahů, a tak…“

„Byl to můj poslední vážný vztah,“ řekl Tom tiše. „Myslím… že to je jeden z důvodů, proč jsem tě přehlížel, Bille. Nechtěl jsem se zaplést s nikým, a u někoho jako ty by to znamenalo něco vážnějšího.“

„Tak proč teď?“ Bill roztáhl prsty na Tomově břiše. „Proč já?“

„Byl ten správný čas,“ řekl Tom jednoduše. „Ty a Dawntreader, ta samá osoba… bylo to zvláštní, nejdřív mi to nesouhlasilo, a pak mě to přimělo si uvědomit, do jaké zajeté koleje jsem to spadl. A pak jsem si uvědomil, že tohle chci. S tebou, já… přece jen jsem chtěl něco víc. Pak jsi mi dal druhou šanci, a tady jsme.“

„Tady jsme,“ zopakoval Bill. Natáhl se, jak se jejich ústa spojila.

Tom po dlouhé chvíli zvedl hlavu, oči měl přivřené a intenzivní. „Chceš slyšet zbytek? Jestli se mě dál budeš takhle dotýkat, víš, pak nebudu zodpovědný za své činy.“

Bill svou ruku ustálil. V centru jeho těla se usazoval těžký pocit, cítil se napjatě, a zároveň i dychtivě. Bylo nejlepší se stáhnout.

„Stephen a já jsme se začali hádat koncem roku. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem se nechtěl přiznat svým rodičům.“ Tom se odmlčel. „Nebyl jsem připravený. Byly tam i další důvody… byl přijatý na hodně vysokých škol a chtěl jít na Brown. Já se nechtěl stěhovat, a on byl přijatý i na univerzitu v Portlandu, a tam jsem si myslel, že bychom mohli jít spolu.“ Tom znovu utichl.

Během té pauzy Bill držel svůj pohled na poletujících smítkách prachu. V jednom okamžiku neviditelných, a pak v paprscích slunce opět viditelných.

„Kvůli těmto dvěma věcem jsme se hodně hádali, a pak už kvůli každé otravné maličkosti,“ pokračoval Tom. „Stephen chtěl větší závazek a říkal, že nejsem dost přímočarý. Takže když jsem ho nepředstavil mým rodičům, řekl, že moje prohlášení o monogamii jsou falešná, a že nejsem připravený s ním být, a že kdyby byl holka, už dávno bych ho domů přivedl. Což… bylo fér.“ Tom pokrčil rameny.

„Já si to nemyslím,“ nesouhlasil Bill. „Vůbec to není ta samá situace. Skutečnost je, že nebyl holka. Není to tak, že by ses snad mohl chovat, jako by byl holka.“

Tom se krátce zasmál. „Nemusíš se stavět na mou stranu, Bille, já už – už tě mám rád, okay?“

„Nestavím,“ odvětil Bill zmateně.

„Každopádně, ukončili jsme to. On odešel na Brown, protože to viděl jako lepší příležitost.“ Tom se posunul a přitáhl si jej blíž. „Je konec. Randil jsem se zástupem holek, pozval jsem tě přes net na rande, tys mi dal kopačky–„

„Nedal jsem ti kopačky,“ řekl Bill rozhořčeně.

„Ano, dal,“ nesouhlasil Tom, ale na rtech měl úsměv. „Pak jsi mi dal další šanci, a tady jsme.“

„Tady se mi to líbí,“ prohlásil Bill a vyjel rukou po Tomově břiše výš. „Je to dobrý pocit.“ Protáhl se po Tomově boku.

„Je to neodolatelný pocit,“ podotknul Tom, a jeho ruce byly nízko, příjemně nízko. Když se jejich rty tentokrát setkaly, Billovým tělem projel žhavý žár soustřeďující se do jeho rozkroku. „Dost mluvení,“ řekl Tom proti jeho ústům. „Chutnáš tak dobře.“

„S tím jsem v pohodě,“ zamumlal Bill a pozvedl tvář k Tomovu polibku.

autor: fyredancer