From the inside out 14. (1/2)

Nebylo velmi brzké ráno, ale slunce, které prosvítalo skrz závěsy, bylo každým okamžikem silnější. Po podlaze se šířily stíny. Billovy oči byly přimhouřené proti čím dál světlejší místnosti, jak se sluneční paprsky pomalu plížily dovnitř. Brzy bude muset vstát, vymanit se z Tomova hřejivého objetí a… oči se mu prudce otevřely.

„Auto,“ řekl nahlas, začal se kroutit a vymotávat z přikrývky a zpod Tomovy překvapivě těžké paže. Bylo to stejně marné, jako snažit se vyhrabat z tekutého písku. „Tome… Tome, už musím jít, musím se dostat domů.“

„Ty jsi doma,“ zamumlal Tom stále napůl spící.

Bill vtiskl polibek na obočí svého přítele a odhrnul mu z tváře několik černých dredů, pak si zadumaně všiml tmavnoucího fleku na jeho krku. Musel to udělat předchozí večer. „Tome,“ řekl, zkusil jeho vlastní trik z dřívějška a promluvil mu přímo do ucha, pak mu oždibnul ušní lalůček.

„Mmmf… vzhůru, jsem vzhůru,“ stěžoval si Tom, ale jeho sevření zesílilo.

„Musím jít,“ řekl Bill a zatlačil mu do ramene.

Jedno tmavé oko se otevřelo a věnovalo mu zlý pohled. „Bez tebe je pod dekou moc chladno.“

To Billa zahřálo víc než cokoliv jiného. Opět našel sám sebe rozechvělého z té přirozené intimity, která mezi nimi tak snadno vypukla. Tohle stačilo, tohle bylo naprosto všechno, ale Tom pro něj znamenal tak moc, až to Billa trochu děsilo. „Děcka přijdou pozdě do školy, pokud nepřivezu auto včas,“ vysvětloval Bill. „Angie mě vysadí v práci, a pak je odveze do školy… musím se dostat domů, osprchovat se, převléknout…“

„Fajn.“ Tomova ruka povolila dostatečně na to, aby se zpod ní mohl Bill vymanit, ale ne dost, aby to bylo snadné.

Bill se sklonil nad postelí a mnul si své nahé paže. „Uvidíme se v práci.“ Musel doslova zahájit pátrací expedici, aby našel Tomova ústa, jak se jeho přítel zavrtal pod přikrývku i polštář. Tomova ruka se natáhla vzhůru, jako by jej chtěl popadnout za vlasy a navést pro delší polibek, ale Bill se mu se smíchem vyhnul.

Hodiny v kuchyni mu napověděly, že nemá takové zpoždění, jak si myslel. Tomův pokoj byl mimočasovým prostorem, kde vše, na čem záleželo, bylo jeho soustředění na druhého mladíka, jeho ruce, jeho ústa… Bill se dal dohromady. Tom z jeho těla dokázal vymámit tu nejúžasnější rozkoš, hrál na něj jako na hudební nástroj, a na oplátku jej nechal zkoumat a objevovat.

Ulice už byly plné ranního dopravního ruchu, když Bill vyšel ven a vypátral na ulici své lehce namrzlé auto, než se klepající se zimou nasoukal na přední sedadlo. Když dorazil k domu Trümperů, auta obou jeho rodičů byla stále zaparkovaná na příjezdové cestě. Bill zastavil u chodníku a na hrudi se mu hromadily obavy a napětí. Bylo před sedmou, samozřejmě, že jeho rodiče byli doma. I když jeho otec už by měl pomalu vyrážet do práce… Bill přemýšlel, jestli se něco stalo, nebo jestli ho Claire zadržovala do poslední chvíle a čekala, než se Bill objeví.

Listí mu šustilo pod nohama, jak kráčel po chodníku. Zářivě oranžové stromy měly nyní svůj vlastní sluneční svit, lemovaly dům a pouštěly jednotlivé listy pod vahou namrzlé jinovatky. Klika od dveří byla chladná a nevyhnutelná pod jeho holou rukou.

Kuchyň byla hned naproti bočnímu vchodu a možná měl být Bill chytřejší, než aby přišel tudy, ale pokud měla nastat konfrontace, bylo nejlepší vypořádat se s tím co nejdřív. Viděl svou matku pobíhat tam a zpátky s hrnkem kávy v ruce, jak se pohybuje mezi sporákem a ledničkou a zase zpátky. Jeho otec seděl u stolu s nakrčeným obočím a před sebou měl oregonské noviny, zatímco popíjel svou kávu. Cassie seděla vedle něj, vlasy měla sepnuté a na tváři živý výraz, jak si četla úvodník.

Dveře za ním cvakly a Bill věděl, že je to tady. Claire ho spatřila a zůstala stát jako socha, s kávou v jedné ruce a balíčkem slaniny ve druhé.

„No,“ řekla ostře.

Cassie a jeho otec Alan vzhlédli od novin. Bill spolkl svůj strach. „Dobré ráno,“ řekl, a byl překvapený, jak přidrzle to znělo.

Claire se zhluboka nadechla. „Kde jsi byl?“ Zeptala se. „Tohle se ti nepodobá, poslední dva dny jsi jen sotva strávil doma, a nikdy jsi neodešel, aniž bys aspoň zavolal… Opět volala Sloane, proboha, včera večer dvakrát, a kde jsi byl ty?“ Dokončila zadýchaně. Vlasy už jí na zátylku povolily, anebo si je ještě neupravila.

„Byl jsem venku,“ začal Bill, chtěl to odbýt tím nejjednodušším vysvětlením.

Clairiny tmavě modré oči zažhnuly tím druhem šíleného záblesku, který byl určitě tou poslední věcí, kterou viděla oběť před vraždou, a její ústa se otevřela, jak zalapala po dechu. Bill pochopil, že zašel až příliš daleko.

„No tak, já vím, že jsem nejstarší, ale tohle je směšné,“ začal Bill netrpělivě a hodil si vlasy přes rameno – Tom mu včera večer roztrhl gumičku – a postavil se do kuchyňských dveří. „Byl jsem venku, byl jsem s Tomem.“

„A kdo přesně je tenhle Tom?“ Zeptala se Claire netrpělivě, „a proč je to tak důležité–„

„Je to můj přítel.“ Bill se nadechl. Řekl právě teď tohle? Byla to buď věta ukončující diskuzi, anebo na pole právě odhodil odjištěný granát.

Claire zamrkala. Čelist jí poklesla. Alan odložil svou část novin a židle mu pod vahou těla zaskřípala.

„No… ehm… Bille…“ začala Claire a několikrát se u toho zarazila. „Bille… přítel… j-jsi si jistý, totiž, počkej, Sloane je tvoje kamarádka, takže tenhle Tom…“

Bill pozvedl koutek úst. „Je můj kamarád, který je kluk?“ Na Claiřině tváři byl vyděšený bledý výraz, jak přikývla a chytala se tím posledního stébla. „Ne, mami. Jsme spolu.“ Mohl použít termín jako ´milenci´, mohl se jí zeptat, co si myslela, že asi dělal minulou noc a dát jí na výběr, ale nebylo třeba předávat své matce tváří v tvář tolik informací.

„Bille… víš to j-jistě?“ Claire se zajíkla.

To jej přinutilo vzpomenout si na chvíli, kdy se jej Tomova ruka poprvé dotkla, a on bojoval proti zčervenání. V tom okamžiku si uvědomil, že se nemohl stát něčím, čím nebyl. „Vím jistě, že jsem šťastný, mami,“ řekl klidně. Za jeho hrudní kostí se ozývala bolest, ale někde tam bylo rostoucí povědomí o radosti. Je šťastný a chce, aby to věděla, ale ani tak to pro ni nebude o nic jednodušší.

„No, pak.“ Claire pohlédla na své ruce, na slaninu, kávu, a vše odložila. Její oči byly jasné a děsivé a ona zmizela v zavíření tmavého zakázkového kostýmku a parfému.

Alan vstal. Billova pozornost byla odvedena od prázdných kuchyňských dveří a syčících vajec, a obezřetně svého otce pozoroval.

„No, já nejsem tak překvapený,“ prohlásil Alan, jeho obhroublé rysy se zkroutily do dobrosrdečného úsměvu.

„Tati,“ vyslovil Bill. On byl ten, kdo byl překvapený.

Alan si jej chvíli s malým úsměvem prohlížel. „Myslíš, že u svého vlastního syna něco takového nevytuším? Tvá matka na to možná nebyla připravená, ale věř mi, nemyslím si, že by vůbec někdy byla.“ Vložil si ruce do kapes a zamyšleně Billovi oplácel jeho zkoumavý pohled. „Možná jsem doufal, nejdřív s Liz a pak se Sloane, ale nemůžu říct, že bych byl příliš překvapený… a nemůžu říct, že by na tom až tolik záleželo.“

Bill ohromeně postoupil o několik kroků do kuchyně. „Tati, já…“

„Ach, tak už ho obejmi, tati,“ řekla Cassie pohrdavě, vstala a šla dohlédnout na vajíčka, která stále prskala na sporáku.

Otcovy paže, zauvažoval Bill, byly stále tak silné a ochraňující, jako když byl malé dítě. Alan ho krátce objal, a pak mu prohrábl vlasy. „Pokud jsi šťastný,“ řekl, s pronikavým pohledem.

„Já… opravdu mi na něm záleží, tati,“ odpověděl Bill, nyní pochopil ten příslovečný pocit mít srdce až v krku. Tep mu silně pulzoval těsně pod čelistí.

Ta poznámka Alana vyvedla z rovnováhy. „Bude chvíli trvat si na to zvyknout, to bezpochyby,“ řekl, ale usmál se. „Raději se půjdu ujistit, že tvá matka nemá hysterický záchvat.“ Alan ho poplácal po rameni a vyšel stejnými dveřmi jako před chvílí Claire.

Škrábání vařečky o pánev odvedlo Billovu pozornost zpátky k poslednímu svědkovi jeho improvizovaného přiznání. „No?“ Naléhal, kradmo si rukávem otíral koutky očí. Stále byl napjatý z matčiny reakce, ale otcovo přijetí pro něj hodně znamenalo.

„Co?“ Cassie se otočila a pokrčila rameny. Byla nejroztomilejší ze všech Trümperových sester, modré oči měla trochu větší než zbytek rodiny, nos delší a lehce tupý, a ústa plná a kulatá. Lesklé vlasy měla vrstvené, první vrstva končila u ramen a zbytek kaskádovitě po celých zádech. Navzdory svému vzhledu, nebo spíše díky své inteligenci za těma širokýma modrýma očima, byla pilná a náročná. „Ach, já nejsem překvapená, Bille, nedívej se na mě tak.“

„Proč jsi něco neřekla už dřív?“ Naléhal Bill, posadil se ke kuchyňskému stolu, roztržitě si prsty pročesával vlasy a uvažoval, kolik lidí to vědělo.

Cassie mu věnovala velmi přímý pohled. „Bille, nebylo na mně cokoliv říkat,“ řekla bez obalu.

Bill to vstřebal. Měla pravdu. „Bylo to na mně.“

„Bingo.“

Dveře se prudce otevřely a Ricky s Morgan se nahrnuli do kuchyně, šťouchali do sebe lokty a spěchali na snídani. „Bille!“ Zvolala Morgan vesele a věnovala mu objetí, které bylo spíše sevřením do kravaty než cokoliv jiného. „Jsi zpátky! Kde jsi byl?“

„Ergh… Morgan, pusť mě,“ zachrčel Bill a vymanil se od ní. „Byl jsem… byl jsem s Tomem.“ Řekl Bill zbaběle a vstal.

„Ty to od mámy schytáš,“ řekl mu Ricky škodolibě, posadil se k oknu a odhodil na zem svou školní tašku. „Byla tak naštvaná…“

„Nemluv o věcech, o kterých nic nevíš,“ prohlásila Cassie a položila na stůl talíř s vejci.

„No, ale byla!“

„Radši se půjdu připravit,“ řekl Bill a prohrábl Morganiny vlasy, měl pocit, jako by se celé ráno obrátilo jakýmsi podivným směrem. Takže jeho otec to taky tušil… a jak ho znal, neřekl nic ze stejného důvodu jako Cassie. Jeho otec byl dobrý, držel své nervy pod kontrolou, vtipkoval se všemi svými dětmi, pomáhal s domácími úkoly a vážně promlouval o drobnostech každodenního života, ale nebyl dobrý v mluvení o takovýchhle věcech. O obtížných věcech, na kterých záleželo. Palčivé obavy tam stále byly, dusily Billa pokaždé, když pomyslel na to, jak rychle jeho matka opustila kuchyň.

Ložnice rodičů byla zavřená, když kolem ní prošel ke schodům. V patře zachytil pohledem Angie spěchající ke schodům. „Stihnul jsi to,“ podotkla při procházení kolem něj, pak se zachytila zábradlí a zastavila se. „Bille? Co se stalo?“

„Povím ti to později,“ zamumlal a unikl do svého pokoje.

Uvnitř se přinutil k pohybu a přípravám na dnešní den. Sbalil si jedinou knihu a sešit, které dnes bude potřebovat, a přál si, aby se mohl vrátit do pokoje, který se pomalu naplňoval slunečním světlem, a k jistotě pevných paží kolem něj, s výdechy lechtajícími jej na zadní straně krku. To všechno však bylo toho součástí, nebo ne? Znát Toma, být s Tomem, stále tam bylo něco, co nebylo kompletní, dokud to nepřiznal lidem, na jejichž názoru záleželo nejvíce. Nacpal si do batohu náhradní oblečení a přemýšlel nad sprchou.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

Bill zavřel oči. „Dále,“ řekl, a uvědomil si, když se otevřely, že tentokrát jeho matka počkala na odpověď, a možná v tom bude od teď i nadále pokračovat.

Clařiny vlasy byly načesány do dokonalého drdolu a její make-up byl obnoven do bezchybného, ačkoliv její oči byly červené a uslzené.

„Mami,“ řekl starostlivě, ale zůstal stát na místě.

„Já to nechápu,“ začala, přesně jak čekal. Se sevřenými rty se na něj pousmála. „Můžu se posadit?“ Bill beze slov pokynul rukou. „Takže ty… si myslíš, že jsi gay? Je to tak?“

Bill se s povzdechem sesunul na postel vedle ní. Pocítil nervózní nutkání proplést si prsty dohromady a zadržel úsměv, když si uvědomil, že jeho matka už to udělala. „Není to tak, že si myslím, že jsem gay, já jsem gay,“ odpověděl.

Claire zavrtěla hlavou. „Ale… jak dlouho už to trvá?“

Bill pomyslel na fotbal a na trenéra Horvatha, a znovu tu vzpomínku potlačil. Pomyslel na všechny ty okamžiky, kdy potají pozoroval pozadí ostatních kluků ve sprchách, kdy koutkem oka sledoval, jak se jim jejich penisy houpají mezi stehny, pak pomyslel na taneční hodiny, kdy byl celý svázaný a bez dechu nad provazem a hrou půlek pod pružnými punčocháči a věděl, že nic z toho nemůže vyslovit. „Vždycky jsem byl gay,“ odpověděl, „ale tohle je poprvé, kdy mám přítele.“ Tohle je poprvé, kdy jsem měl odvahu s tím něco udělat, chtěl argumentovat proti výrazu na její tváři, kvůli trenérovi a tomu, jak jsem se kvůli tomu cítil, a protože jsem se bál rozhovoru, který spolu právě teď vedeme.

Jeho matka měla na tváří napjatý, neurčitý výraz.

„Pořád máš čtyři další hetero děti,“ řekl Bill a rty se mu zkroutily do neúplného úsměvu. „Pokud si děláš starosti o vnoučata, jsem si jistý, že Rick-„

„Ty jsi můj nejstarší, Bille!“ Vybouchla Claire, pak pohnula rukou, jako by si chtěla zakrýt ústa, a zarazila se. Zavrtěla hlavou. „Právě teď ani nepřemýšlím nad vnoučaty, Bůh ví, že jste všichni příliš mladí. Ale… prostě si nemyslím… proč… jak se to mohlo stát? Udělala jsem-„

Bill zavrtěl hlavou, rozpínala se v něm frustrace nahrazující jeho úzkost. „Není to nic, co jsi udělala, bože, mami, poslouchej se, co říkáš. Prostě jsem gay. Pořád jsem ten samý člověk, mami, jen sis prostě dřív neuvědomila, že jsem gay.“

Odmlčela se a snažila se to zpracovat. „Možná… možná jsem přemýšlela,“ připustila.

Bill se opravdu usmál. „A proto jsi mě tlačila k Liz, a pak ke Sloane. Protože jsi nechtěla, aby to byla pravda.“

„No, a divíš se mi?“ řekla, do tváří se jí nahrnula krev. Pohnula rukama, než je opět uložila do klína. „Když jsem přemýšlela, co jsem udělala, chtěla jsem… abys měl normální život, chci pro tebe jen to nejlepší… A je to jiné, je něco jiného mít podezření, anebo slyšet svého malého chlapečka přijít domů a oznámit, že chodí… s jiným chlapcem.“

Bill si uvědomil, že zatíná zuby a snažil se uvolnit, snažil se sám sobě říct, že to ve skutečnosti celé bere daleko lépe, než doufal, pokud by mu nebylo poskytnuto to přijetí od otce. „Nejsem tvůj malý chlapeček,“ řekl, připravený na dohadování.

„Možná ne, ale ten malý chlapec je pořád tady,“ řekla Claire jemně, dotkla se své hrudi a pohled měla upřený před sebe. Zachvěla se a dala dohromady úsměv, i když uslzený.

„Takže… přivedeš nám ho představit?“

Bill na ni zůstal odzbrojeně zírat. „To – to myslíš vážně?“

Claire pronesla poněkud kysele: „No, nemyslím si, že tě můžu přesvědčit, abys nebyl gay, nebo ano?“ Její úsměv byl nyní na hraně, ale dokázal říct, že se snaží. „Nedokázala jsem tě přesvědčit, abys chodil se Sloane, takže si nemyslím, že tě dokážu přesvědčit, abys nechodil s tímhle chlapcem.“

„Jmenuje se Tom,“ zamumlal Bill. „Tom Kaulitz.“ Snažil se neusmát, ale stejně se mu úsměv na tváři rozšířil.

Claire jej pozorovala s hlavou nakloněnou ke straně. „Ty…“ Znovu se zachvěla, jako by se probrala z transu. „Chci se s ním setkat.“

„Mami?“ Řekl Bill, nyní více než jen trošku vyděšeně. „Ehm…“ Vzpomněl si na to, kdy jej Tom ujišťoval, že tam pro něj bude, přijde se setkat s jeho rodiči, a nemohl si pomoct a myslel, že je to příšerně brzy, ale zase, kdykoliv Angie nebo Cassie šly na rande, rodiče se s těmi chlapci nejdříve setkali. Tom už měl tolik štěstí, že dostal náskok.

„U večeře,“ upřesnila Claire, popotáhla a pak si hřbetem ruky otřela nos. Hbitě si uhladila záhyby na sukni a vstala. „Můžeme to udělat dnes večer… Pošlu Angie a Cassie, aby vzaly Morgan a Ricka někam do restaurace a možná i na nějaké představení.“

„V úterý?“ Zeptal se Bill. Tenhle rozhovor se mu rychle vymkl z rukou.

„No, už s tím chlapcem chodíš, nebo ne?“ Řekla Claire, pozvedla obočí a naklonila na něj hlavu určitým způsobem, který jej opět proměnil do dítěte přiznávajícího se k nějakému přestupku. „Tohle není fér, Bille… vychrlil jsi to na mě bez jakéhokoliv varování…“ Znovu si otřela nos, tak, jak to dělávala, když ji zlobila alergie, ale tentokrát to způsobil Bill.

„Je mi líto, že tě to, že jsem gay, tolik obtěžuje,“ řekl Bill rozhodně a vstal. Nebude se omlouvat za to, že je gay. Kdyby se někdy obtěžoval zatřást rodinným stromem své matky, uvažoval, byl by tím jediným? Nemohl to vědět, protože jeho matka neměla žádné bratry, jen dvě sestry.

„Ach…“ Claire se k němu otočila a zarazila se, když mu chtěla věnovat parfémované objetí. „To není… totiž…“ Její úsměv se po okrajích hroutil. „Omlouvám se, zlato. Budeš mi muset dát trochu času.“

Bill mlčel. Nevěděl, co na to říct, takže si nevěřil momentálně v žádných slovech.

„Uvidíme se večer,“ řekla a ohlédla se přes rameno, když došla ke dveřím. „Všechno připravím… Dneska večer tě chci mít doma, ať se děje cokoliv, Bille.“

„Dobře,“ dostal ze sebe. To bylo fér. Dveře se za ní s tichým kliknutím zavřely.

Teď, pokud dokáže Toma přesvědčit ke spolupráci, se všechno vyřeší. Doufal.

Sprchovat se před prací se vždy zdálo být zbytečnou činností, Bill věděl, že hned po práci tam bude chtít jít zase, ale usadil se na přední sedadlo jejich Subaru čistě vymydlený a připravený na ranní směnu. Jeho sestry a bratr už byli usazeni vzadu. On a Tom se dostali zpátky pozdě a zůstali dlouho vzhůru, naplňující řízený slib, který se toho večera na tanečním parketu vytvářel mezi jejich těly. Poté usnuli, příliš unavení, aby jen pomysleli na sprchu.

„Támhle jde máma,“ řekl zkoumavě Ricky, když vyjeli od domu. „Billy, co jsi jí řekl? Vypadá pěkně naštvaně – au!“ Zmlkl, když od sester po obou stranách dostal loktem.

„Sklapni, Ricky,“ řekla Cassie dokonale příjemným tónem.

Bill cítil, jak se na něj Angie koutkem oka dívá, a ignoroval to. Mezi jeho sprchou a tím, než se všichni naskládali do auta, uběhl nějaký čas a on uvažoval, kolik jí toho jejich matka řekla. Přesto, rozhodl se, když se to tak vezme, přiznání rodičům bylo tím nejjednodušším způsobem, jak se vyhnout důsledkům za to, že byl poslední dvě noci pryč. Všechno se tím změnilo.

Projížděli předměstím a vysadili Cassie a Morgan u střední školy, a pak Rickyho u základky.

„Takže,“ řekla Angie, prsty bubnovala do volantu, když zastavili na semaforu poblíž Starbucks. „Budeš dneska večer potřebovat auto, Bille?“

Bill odtrhl své myšlenky od vzpomínky na Tomovo nahé tělo a vrátil se zpátky do přítomnosti. „Ehm, ne.“ Bill hloubal nad večeří a Tomem a rodiči a chtěl potřást hlavou. Zaparkovali před obchodem. Když byl napůl ze dveří, vymotaný z bezpečnostního pásu, Angie po něm střelila otázkou.

„Takže… Bille, ten kluk ze včerejška,“ zavolala Angie a natáhla se od volantu.

„Huh?“ Řekl Bill, zmateně. „Tom? Co je s ním?“

„Je to tvůj kluk?“

Bill na ni zamrkal, pak si odfrkl. Holky… bude se muset zeptat Morgan, jestli už to taky věděla. „Ano,“ potvrdil.

Angie se rozsvítila, tvář se jí přeměnila z vážné na roztomilou. „Už bylo na čase!“ Když se začala smát podivnému výrazu na jeho tváři, práskl jí dveřmi.

„Skvělé,“ zamumlal si pro sebe, jak mířil k obchodu a málem přitom zakopl o obrubník. „Takže každý ví, že jsem gay. Takže to nakonec nebylo tak těžké.

autor: fyredancer