autor: SunlovestheMoon
A s tímto dílem bych chtěla pozdravit Jasalii, která momentálně postupně zpětně dočítá mé překlady, ať už dříve čtené, či ne, a poctivě komentuje. Teď naposled zrovna nádhernou povídku Art Imitates Life. Všechno to čtu a moc děkuju.
Zuzu 🙂
„Odešel.“ Bill se dotkl obrazovky počítače a odvrátil se. On a Gustav se na Billovo naléhání usadili v další místnosti, a nyní byl překvapený, že Tom skutečně odešel tak, jak odešel.
Když nepřicházela žádná odpověď, Bill přešel ke Gustavovi, který si vybíral z nabídky filmů, a plácl ho po paži. „Gustave!“ Zazíral na něj s lehkou pobouřeností v hlase.
Gustav jen zabručel. „Co? Byl to tvůj nápad dát mu na výběr, aby takto odešel, ne můj. A dřív, než řekneš, že jsme o tom diskutovali,“ Gustav zvedl ukazováček, aby zarazil Billovy námitky, „byl jsi to ty, kdo před čtyřmi dny prohlásil, že by měl odejít, a pak mu do džusu namíchal prášky na spaní. Byly silné, víš,“ dodal Gustav a narážel tak na délku Tomova spánku.
Bill potlačil sarkastickou odpověď a zamračil se. „Říkal jsi, že mu neublíží.“
„Řekl jsem, že ho pravděpodobně nezabijí,“ opravil ho Gustav, „ale ne, neublížily mu. A odpočinek byl pro něj dobrý.“
Bylo to tři noci zpátky, kdy Gustav našel Billa opírajícího se o otevřené dveře své ložnice, jak poslouchá Tomův dech a sleduje zvedání a pokles jeho hrudi. Billův pohled byl na tmavých, hustých řasách, na té mužné tváři, která byla dokonale štíhlá, a myslel na vyrýsované tělo pod přikrývkou, až sebou jeho prsty škubaly. Dokonce ani modřiny nijak neubíraly té hezké tváři, která jako první zaujala Billovu pozornost.
„Tak křehký,“ vzdychl Bill. „Jak dlouho bude trvat, než se to všechno vyléčí?“
Gustav se postavil za Billa a nakoukl dovnitř. „Neúplné fraktury můžou trvat měsíc i déle. Záleží na člověku, ale je velmi silný a zdravý, takže ne příliš dlouho. Jak jsem si jistý, že jsi už viděl.“
„Ne dostatečně,“ zamumlal Bill a šťouchl do Gustava, který zkroutil rty. Bill zvážněl. „Dokonce i pokud ví, Gusi… nemůžeme…“ Představa, že by Tomovi nějak ublížili, mu přišla cizí.
„Něco vymyslíme.“
„Máš víc těch prášků na spaní? Jen dokud na něco nepřijdeme.“
Gustavovi nic neuniklo. „Jistě, přinesu ti je. Stejně se za pár hodin probudí.“ Gustav se otočil k odchodu, než se po pár krocích zastavil. „Mimochodem…“
„Co?“
„Přestaň si hrát na Edwarda. Je to děsivé.“
Nastala krátká pauza, jak Bill vstřebával Gustavova slova s ohrnutým rtem a přimhouřenýma očima. Pak Gustav uháněl chodbou a přes celý byt s pochechtáváním a slovy „neubližuj mi, Cullene“ s Billem v patách.
Bill se opřel o poličku a tiše Gustava pozoroval. „Takže co se bude dít teď?“
„Budeme ho sledovat,“ řekl Gustav. „Chceš se podívat na film?“ Gustav zamířil do kuchyně. „Přinesu něco k pití.“
Bill ze sebe vydal protestující zvuk. „Neměň téma, Gustave. Jak ho můžeme sledovat, když nevíme, kde bydlí.“
„Dozvíme se to,“ pronesl Gustav z kuchyně. „Už jsem to zařídil.“
Na to už Bill nic dalšího neřekl, v těchto věcech Gustavovi naprosto věřil.
Po čtyřiceti minutách filmu se oba přátelé hlasitě smáli, když Gustavovi zazvonil telefon. Zkontroloval displej a ukázal Billovi identitu volajícího. Bill stopnul film a opřel se, zatímco Gustav promluvil. „Ano? Můžeš mi to poslat na mobil? Dobře.“ Ještě pár minut poslouchal se zamyšleným výrazem. „No, to je zajímavé. Okay. Dál ho sleduj. Brzy si promluvíme. Díky, Georgu.“
Gustav se otočil k Billovi, překvapený a trochu sklíčený, když ho spatřil, jak má se zamlklým výrazem hlavu sklopenou do klína.
„Už víme, kde bydlí-“ začal Gustav.
„Jak se má Georg?“
„Georg se má fajn.“ Gustav rozuměl svému kamarádovi až příliš dobře. „Bude Toma sledovat.“
Bill přikývl. „Co bylo tak zajímavého? Říkal jsi do telefonu…“
„Georg si myslí, že Tom ví, že je sledován.“ Spíš než aby byl podrážděný, že na to přišel tak rychle, byl Gustav pobavený.
„Oh?“ Bill zkoumavě vzhlédl. „Jak?“
„Není si jistý, ale Tom napsal číslo svého bytu na bankovku.“
„Oh,“ zopakoval Bill, chvíli se kousal do rtu, než se otočil zpátky k pozastavenému filmu.
„Ty to nechceš vědět?“ Zeptal se Gustav, když se díval na Billův prázdný výraz. Jako vždy, Bill všechno, kromě Gustava, od sebe odstrkoval.
„Kde Tom bydlí?“ Řekl Bill, s očima na obrazovce. „Ne. Myslím, že bude lepší, když to nebudu vědět.“ Bill štíhlou rukou zvedl ovladač. „Pojďme se dívat.“
Tom vyšel z koupelny s ručníkem kolem hlavy a za ním se valila oblaka páry, jak vešel nahý do své ložnice. Dostal se do bytu předchozí večer, zhltnul většinu pizzy, a pak usnul. Nyní, po hodině sprchování a holení, se opět cítil jako člověk, pokud ne zcela sebraný dohromady. Protože jej opustilo štěstí a obvaz na jeho žebrech během sprchování spadl, snažil se Tom nyní nahradit jej něčím z lékárničky, kterou našel v koupelně. „Do prdele,“ vydechl podrážděně, když mu to i na druhý pokus spadlo. Přál si, aby tu měl na pomoc toho doktora, pak se uchechtl, když tu myšlenku změnila na Billa. Pro Toma nikdy neexistoval ten velký černý otazník týkající se jeho sexuality. Bylo to něco, co o sobě zjistil už na škole, a akceptoval to bez potřeby to nějak dál otevřeně zkoumat, jak to dělalo mnoho jeho spolužáků. Neměl žádný plíživý strach nebo pocit úzkosti, líbily se mu muži i ženy, otázka preference byla spíš měřena emocemi a vzájemnou touhou než pohlavím.
Tom začal znovu, omotával kolem sebe pruh látky opatrněji, myslel přitom na Billovy dlouhé prsty s černě nalakovanými nehty, jak si všiml, a bože, vypadalo to tak žhavě. Bylo jednoduché představovat si ty ruce, jak jemně uhlazují obvazy kolem jeho těla, a oči sledující jakýkoliv náznak nepohodlí. Tom si představoval, jak jej ty ruce hladí i jinde, a najednou sešla dráha jeho myšlenek z cesty spolu s obvazy, a Tom to vzdal, penis mu stál napůl v pozoru. Se zamumlaným „dolů, kluku“ Tom prohledával své zavazadlo a vytáhl si čisté oblečení, ignoroval přitom pocit napnutých boxerek přes svou erekci. Nebyl tím typem člověk, co by myslel svým ptákem, a byl si alespoň částečně vědom toho, že doufá, že Billa uvidí znovu.
Tom se jen sotva rozhlédl po svém bytě s jeho základním nábytkem. Byl pro něj připravený jako dočasné místo k pobytu, dokud se nebude moct pořádně usadit. Popadl svůj mobil, klíče a zbývající Billovy peníze a vyšel na rušnou ulici, aby jednoduše zaměřil nějakou kavárnu, kde si mohl objednat snídani svou více než slušnou němčinou. Byla lehce zrezivělá po více než deseti letech v Americe, tenkrát mu bylo čtrnáct a anglický jazyk přijal za vlastní, ačkoliv si potěšeně poznamenal, že svůj mateřský jazyk stále ovládá.
Tom si zkontroloval mobilní telefon, a našel dva zmeškané hovory ze schůzky, kterou propásl. Zavolal nazpět a krátce vysvětlil okolnosti, než si dohodl další schůzku na příští týden. Opřel se, trhnul sebou, a pak se na židli více napřímil, slunce mu hřálo na zátylek, zatímco popíjel svou kávu. Díval se na živý ruch ulice Schanzenviertel s jejími barvitými obyvateli, usmál se, vrhnul se na obrovskou snídani umístěnou na jeho stůl a náhle měl opravdu dobrý pocit z toho, že je naživu.
Po týdnu, po další hojné snídani, stál Tom v dobře vybavené kanceláři advokáta Jana Schmidta. Před několika měsíci Tom obdržel dopis na krémovém pergamenu se známkou z Hamburku, který ho informoval, že jeho strýc Jörg zemřel, a Tom byl zmíněn v jeho poslední vůli. Dopis obsahoval i letenku, a tak s rozhodnutím, že je dobrý čas na změnu, Tom prodal, co mohl, a nastoupil do letadla s veškerým svým majetkem ve dvou kufrech.
V současné chvíli se Tom snažil příliš neošívat pod zkoumavým pohledem staropanenské sekretářky. Věnovala Tomovi podezřívavý pohled po jeho neochotném oznámení, že má domluvenou schůzku, než mu řekla, aby ´počkal´, jako by jí snad neměl pošpinit její čekárnu tím, že se posadí.
K Tomově úlevě se dveře v dalším okamžiku otevřely a ven spěšně vyšel vysoký muž kolem padesátky. „Ilso, přestaň děsit naše klienty a připrav nám čaj, ano?“ Pronesl dobrosrdečně, než se s vřelým potřesením ruky představil a zavedl Toma do své kanceláře.
O patnáct minut později Tom seděl na křesle, čaj zapomenutý na stole, a snažil se vstřebat detaily toho, co mu právě bylo řečeno. Strýc Jörg, jeho ubohý strýc Jörg, alespoň podle slov jeho otce, jmenoval Toma hlavním dědicem malého jmění v hodnotě zhruba dvou a půl milionu Euro.
„Neviděl jsem Jörga už devět let,“ utrousil Tom šokovaně.
Naposledy, kdy jej Tom viděl, to bylo v Americe. Tom a jeho otec se tam přestěhovali po smrti Tomovy matky. Gregor, úspěšný obchodník, byl naprostý opak svého uvolněného staršího bratra, který žil jednoduše, dělal téměř cokoliv od barmana až po řidiče kamionu. Jörg nikdy nezůstal příliš dlouho na jednom místě, aby se usadil a založil rodinu – a to bylo dlouhou dobu trnem v oku Tomovu otci, který si cenil zodpovědnosti a rodiny.
Některé z Tomových nejcennějších vzpomínek z dětství byly chvíle strávené se strýcem, který svého mladšího bratra miloval, a Tomovi vštípil zvědavost a lásku k životu. Gregor byl zděšený, když se dozvěděl, že kromě očekávaného obchodního zamření dostal Tom diplom i ve filosofii. Tomovi to dávalo perfektní smysl.
„Měl vás velmi rád, Tome,“ usmíval se Jan. „Vzpomínám si, jak by potěšený, když se dozvěděl, že jste si ve škole vybral stejný obor jako on.“
Během svého jednoduchého života a práce Jörg své úspory vložil do investic, kde většina z nich stále ležela. Tom měl na výběr to vše prodat, nebo žít z každoročních dividend. Ta druhá možnost, jak jej pan Schmidt ujistil, zajistí Tomovi také velmi pohodlný život. Ve vůli byla pouze dvě ustanovení. První, které Tom splnil už tím, že se vrátil do Německa. Druhé, ve zkratce, aby peníze použil tak, jak mu to přijde nejlepší.
… věřím, že s nimi naložíš dobře. Pamatuj na všechny naše dobré společné chvíle a vytvoř si své vlastní vzpomínky. Užívej si života, a pokud to nakonec všechno utratíš, tak ať, a neohlížej se.
S láskou Jörg
„Co uděláte teď, Tome?“ Jan Schmidt zavřel složku, jakmile zkontroloval, že bylo vše podepsáno. Bude trvat další týden, než budou všechny prostředky převedeny na Tomovo jméno. Jan bude na jeho investice nadále dohlížet, což zanechá Toma prakticky zcela bez starostí.
„Rád bych nějakou dobu zůstal v Německu,“ řekl Tom a zastrčil dopis zpátky do obálky. „Možná navštívím nějaká Jörgova oblíbená místa, pokud nějaká měl?“
„No, my dva jsme byli dost blízcí přátelé, takže to všechno vám rozhodně můžu povědět,“ nabídl se Jan. „Zůstanete v Hamburku?“
Nečekaně mu na mysl přišel Bill, a Tom našel sám sebe, jak souhlasně přikyvuje.
autor: SunlovestheMoon
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Moc jsem zvědavá jak to bude dál Tom v Německu a Bill v Americe.
[1]: Bill je v Německu, setkali se až po Tomově příjezdu do Německa 😉
Jéj, ďakujem! Ja som kedysi čítavala na starých mobiloch. Jeden má hádam cez 15 rokov. Na druhom som si vždy na wifi načítala stránku ( ideálne viac ) a potom čítala. Napísať komentár bol tak problém. A neskôr to už nemalo ten efekt, tie emócie. Viem že som chcela nechať komentár vždy aspoň na konci poviedky, ale teraz často prekvapene zisťujem, že som nenechala. A to ma mrzí. Môj plán teraz je postupne si prečítať všetky poviedky ( alebo teda aspoň tie, čo ma zaujmú ). Ale keď som natrafila na pár, ktoré má nezaujali, potrebovala som si napraviť chuť. A ty a tvoje preklady sú zaručenou zárukou kvality. Nie všetky sú vyslovene môj štýl, ale rozhodne stoja za prečítanie. Takže ďakujem. Aj za to, že udržiavaš túto stránku nažive. Bez teba, Janule a pár vytrvalcov by táto stránka dávno skončila. A to by bola škoda. A teraz k tejto časti. Tá zmienka o Cullenovcoch bola vtipná. Pripomienka Georga zaujímavá – bude mať v poviedke nejaký väčší význam? A Tom? Zrazu sa zmenil na boháča. Paráda, závidím. Myslím, že vďaka tomu bude mať viac času na Billa. A to je dobre. Ďakujem za preklad.
Takže prášky na spaní 😂? Takova obyčejná vec 😄… A ja hned spletala úvahy o nadpřirozeném upirskem uhranuti 😅😅😅! Tak hlavne, ze se to vysvětlilo a dusička bude mit klid 🤓.
Díly téhle povídky vzdycky tak rychle utečou ☺️. Překládá se Ti stejne tak svižně 😆??
PS1: At uz se klucí zase setkají 🥰🥰🥰😁. Bude to v příštím díle 😇???????!
PS2: moc dekuju za preklad ❣️
[4]: Takhle svižně se mi to určitě nepřekládá 😀 Už jsem uvažovala, že bych zavedla poviné čtení každého dílu na minimálně 2-3 hodinové, abyste u toho strávili tolik času, co já!!! 😀
[3]: Děkuju 🙂
[5]: Jsme to ale nevdecna chazka, viď 😂😂😂? Ty to pro nas prelouskavas takovou dobu a my to zhltnem na jeden zátah 🙈… Kompenzace ale nastává s kazdotydenim čekáním na dalsi dil, kdežto Ty uz vis, jak to cele dopadne. Takze poučení? Na světe spravedlnost preci jen existuje 😁!!!