From the inside out 15.

„To jsem řekla? Nemůžu uvěřit, že jsem to řekla!“ Lisa Reilly sklapla pusu a zčervenala.

Bill si užíval ten pohled na Lisu červenající se až ke konečkům jejích zrzavých vlasů. „No, byla jsi v tu chvíli trochu zhulená,“ připomněl jí. „Ale ano, mluvila jsi, ehm, otevřeně o tom, jak byl Tom promiskuitní.“ Promnul si zátylek.

„Ale i tak… páni, to bylo ode mě neuvěřitelně hrubé,“ řekla Lisa, oběma rukama sevřela své vlnité vlasy a upevnila je gumičkou volně visící na jejím zápěstí. „Vážně? Není to tak zlé, jak to vypadá. Totiž, není to tak, že by spal s čímkoliv, co se jen pohnulo, než se dal dohromady s tebou. Má své standardy.“

„To je uklidňující,“ řekl Bill suše.

„Každopádně, vysoká škola je čas na experimentování!“ pokračovala entuziasticky. „Kdy budeme mít čas prožít tohle všechno znovu? Nebo aspoň něco z toho… takže dneska večeře, jo? S rodiči?“

Bill zpracoval Lisinu změnu tématu a s povzdechem se zpátky opřel o gauč. „Jo, bude to skvělé,“ řekl bez jakékoliv emoce. Jakmile Billovi skončila směna, zdržel se na místě a počkal na Toma, než se společně vydali do kampusu a domluvili se, že se setkají u Toma doma před večeří u Trümperů. Nyní se blížil čas, kdy by se měl Tom vrátit domů z přednášky, a Bill začínal mít obavy.

„Nepřemýšlej nad tím takhle,“ poradila mu Lisa. „Zkus být trochu veselejší – no, alespoň optimističtější – jinak to nikdy nebudeš schopný uhrát.“

„Co ty o tom víš?“ Zeptal se Bill a naklonil hlavu na stranu.

Lisa se na něj jemně usmála. „Myslíš, že mí rodiče byli nadšení, když jsem jim domů přivedla Číňana? Věř mi, nebyli.“

„Aha.“ Teď byl na řadě Bill, aby zrůžověl. „To mě vůbec nenapadlo.“

„Věř mi, od první chvíle, kdy jsem ho přivedla, nemyslí na nic jiného.“

Bill nad tím uvažoval, zatímco Lisa vyskočila z gauče, aby přinesla něco z kuchyně. Zdálo se to být jako trochu jiný druh problému, než jakému musel čelit on, ale všechno to bylo podle stejné, zajeté koleje. Nerozuměl takovému druhu myšlení, tomu druhu zaujatosti od lidí s katolickým pozadím, náboženstvím, které otevřeně hlásalo o odpuštění. Jeho pohled na víru, ve které byl vychováván, byl komplikovaný a zdůrazněný jeho vlastní sexualitou, a tak nikdy nebyl nijak zapřisáhlý věřící. Podle církve bylo v pořádku být gay, třebaže to byl hřích – s čímž nesouhlasil, i když se s tím míněním potýkal hodně dlouho – a přesto bylo považováno za morální zločin se k této sexualitě veřejně hlásit, být gayem i v praxi, a ne jen od přírody.

Proč se obtěžovat vytvářením gayů, jen aby jim bylo nařizováno svou přirozenost popírat?

Otevřely se vstupní dveře a Bill se probral ze svého zamyšlení. Jeho celodenní pocit plný obav se vrátil.

„Zlato, jsem doma,“ zavolal Tom, nohou za sebou zavřel dveře a odhodil batoh na nejbližší gauč.

„To je dobře,“ řekl Bill, zvedl se na nohy a krátce se prohlédl. Převlékl se ještě před přednáškami a popadl první věci, které mu doma toho rána přišly pod ruku. Bude to muset stačit, protože neměl zásoby dalšího oblečení, do kterého by se mohl převléknout, než se vydají na tu večeři. Jeho modré džíny byly doplněny červeným tričkem s tmavě modrým šitím, manžetami a lemem. Dlouze přemýšlel nad tím, jestli si na tu večeři nanese make-up, a nakonec se rozhodl, lítostivě, že raději ne. Jeho matka bude už tak dost rozčilená.

„Doufám, že tohle říkáš po příchodu domů, jen když jsem tu já,“ pokračoval Bill a došel dostatečně blízko do Tomova rozsahu páchání nemravností. „Ahoj.“

Tom si jej přitáhl blíž, nečekaně jej naklonil a vtiskl mu polibek na ústa. „Ahoj. Vypadáš dobře,“ zamumlal a znovu jej políbil, tentokrát déle. „A chutnáš ještě lépe.“

„Co tvoje ruka?“ Zeptal se Bill, otočil se v jeho náruči, jakmile jej Tom zase napřímil, a natáhl se pro jeho zraněnou ruku.

„Lepší.“ Tom ji podržel pro lepší prozkoumání. Kůže byla stále rudá a vypadala podrážděně, a Tom na ni zjevně použil další vrstvu gelu proti spáleninám, ale nevypadalo to nijak vážně. „Není to tak zlé, anebo jsi udělal včas tu správnou věc, abys tomu nejhoršímu zabránil.“ Sklonil hlavu, aby si ukradl další polibek.

Bill se do něj naklonil, vděčný alespoň za tohle, stejně jako za rozptýlení jeho nejhorších obav z dřívějška. Tom zaváhal, ale přesto nakonec slíbil, že s ním na tu večeři půjde.

„No tak, přesuňte se s tím do ložnice, kluci,“ řekla Lisa dobrosrdečně, vrátila se do společenské místnosti s hrníčkem čaje a tlustou učebnicí.

„Vlastně,“ řekl Tom a významně zavrtěl obočím, „to je přesně to, co bychom měli udělat.“ Popadl Billa svou nezraněnou rukou, a zamířili přesně tím směrem.

„Woo, woo!“ Povzbuzovala je Lisa a zasalutovala jim svým čajem.

Tom si s Billem vyměnil ironický pohled. „Musím se převlíknout na tu večeři, to je všechno.“

„Ach, no jo. Ta večeře. No, tak hodně štěstí!“

Bill se usadil na posteli, zatímco Tom prohledával ramínka s oblečením, zvedal tohle a támhleto a prohlížel se v zrcadle nad prádelníkem, než ze sebe vždy vydal znechucený zvuk a odhazoval jedno tričko po druhém na podlahu.

„Tohle je skvělé,“ řekl Tom, nechal si poslední tričko přehozené přes paži a otočil se k Billovi, který všechna odhozená trička opatrně skládal. „Dnes večer se jdu seznámit s tvými rodiči… já, svůdce jejich prvorozeného katolického syna… dokážu si jen představit…“

„Můj táta bude fajn,“ řekl Bill pevně. „Je s tím celkem v pohodě. Myslím. Totiž, vzhledem k tomu, že to zrovna zjistil a tak. Moje máma…“

„A proč asi myslíš, že se bojím?“ Odvětil Tom a odhodil několik poskládaných triček do šuplíku. Stáhnul ze sebe své pracovní tričko a odhodil ho do koše na prádlo v rohu. Pěstí udělal vítězné gesto a pak obešel postel, pohladil Billa po vlasech a naklonil se pro polibek. „Předvedu své nejlepší chování, slibuju.“

Bill zvedl hlavu. Tomův dech mu lehce ovál rty, než se k nim přitiskl, rozevřel Billova ústa svým jazykem a pohyboval se přitom něžně a pomalu. Prsty mu sklouzl po tváři, pak do vlasů, zatímco jej Tom nadále líbal. Bill zvedl ruku k Tomovu pasu a přitiskl dlaň proti nahé kůži ve spodní části jeho zad.

„Ježíšikriste,“ řekl znechucený hlas.

Tom se odtáhl a olíznul si rty.

Bill pohlédl ke dveřím, které nechali pootevřené, a věděl, že se ani nemusí dívat, aby poznal ten protivný hlas.

„Od kdy jsi takový gay?“ Zeptal se Jack, zatímco na ně civěl, nakonec se obzvláště vzteklým pohledem usadil na Billovi, jako by právě on za to byl zodpovědný.

„Bože, Jacku, vždycky jsem byl ´takový gay´,“ odpověděl Tom s pozvednutým obočím. Rukou prohrábl Billovi vlasy, než se s ní usadil na jeho rameni. „Rozdíl je, že předtím jsem chodil s holkama, a teď jsem si našel kluka.“

Jack zavrtěl hlavou, znovu mezi nimi zneklidněně skákal pohledem a tvářil se přitom rozčileně. „No, tak si zavírejte ty zasraný dveře,“ vyštěkl. „Opravdu se necítím na to být vystavován tomu, co se mezi vámi děje.“ Rozešel se chodbou a o chvíli později tak silně práskly dveře, až se Tomovi zatřáslo zrcadlo.

Bill sebou trhnul.

„On je tak k smrti otravný,“ řekl Tom se sevřenými rty.

„Má pravdu, měli jsme zavřít dveře,“ řekl Bill tiše a překryl Tomovu ruku na svém rameni svou vlastní.

„Co?“ Tom zavrtěl hlavou. „Měli jsme snad sex nebo něco takového?“ Vzdychl a přesunul se ke dveřím, oběma rukama si prohrábl velkou masu černých dredů, než sykl a pravou ruku ihned stáhl.

Lisa nakoukla mezerou mezi dveřmi a futry. „Pořád jste, kluci, oba vcelku?“ Vypadala ustaraně.

„Jo. Ten zasraný kretén,“ kypěl Tom a ustoupil, aby ji pustil dál.

„BlbJack, nic jiného,“ souhlasila Lisa. „Hej, neposlouchejte ho.“

„Jen jsme se líbali,“ řekl Tom a zvedl z postele tmavě hnědé tričko. „Totiž…“

„No, od někoho, jako je on, musíme něco takového čekat,“ přerušil ho Bill. „Vážně, líbat se při otevřených dveřích, když je kolem Jack, to je, jako bychom si přímo říkali o nějakou jeho poznámku.“

Tom se zamračil, ale nechal to být. Natáhl si tričko přes hlavu.

„Panebože, ty si na sebe na setkání s jeho rodiči bereš tohle?“ Řekla Lisa naléhavě a prohlédla si jej od hlavy až k patě.

„Cože? Co je na tom špatného?“ Zeptal se Tom ustaraně a levou rukou si tričko na těle uhladil. „Moc homoušské?“

Bill si přikryl ústa a snažil se nevyprsknout smíchy, aby nijak nepřitáhl Tomovu pozornost.

Lisa mu věnovala kritický pohled. „To je jediná věc, kterou sis zkusil?“ Zeptala se, vešla do místnosti a zavřela za sebou dveře.

„No… jo…“

Zavrtěla hlavou a tvářila se velmi zklamaně. „Tome. A ty sám sebe nazýváš polovičním gayem?“ Prstem ukázala na skříň. „Tohle je ucházející, ale já vím, že to umíš i líp. No tak, chystáš se sejít s rodiči, musíš si něco vybírat alespoň hodinu.“

„Poloviční gay?“ Zopakoval Tom.

Bill se za svou dlaní uchechtl.

„S tebou si to vyřídím později,“ slíbil Tom, aniž by se na něj podíval. „Dobře, budu hrát podle tebe, Liso… co bys navrhla na první setkání s rodiči?“

„Hmm…“ Lisa našpulila rty.

„Ale nejdřív se musím zeptat, nemáš na práci něco lepšího?“

„Ne!“ Odpověděla Lisa vesele a zvedla prst. „Branova poslední přednáška končí o půl sedmé. Jsem tady na noc, a cokoliv je lepší než úkol z filozofie.“ Zazubila se a zastrčila si za ucho pramen vlasů, než znovu ukázala na skříň.

„Poloviční gay…“ Zopakoval Tom mučednicky, ale už se pohyboval daným směrem. „Ty máš teda drzost. Fajn, udělám ti módní přehlídku.“

Bill se zasmál, opřel se a užíval si tu show.

***

Listí jim šustilo pod nohama, jak Bill vedl Toma ke vstupním dveřím domu Trümperů, a pak náhlým závanem větru jim byl zpod nohou ten šustící koberec odfouknut. Tom držel pohled zaměřený kupředu a v žaludku se mu míchal ten nejpodivnější koktejl pevného rozhodnutí a znepokojení. Chtěl se ohlédnout na své auto zaparkované u chodníku, ale bál se, že kdyby se tam podíval, odtáhnul by tam Billa zpátky a odvezl by je někam, kde by to neobsahovalo žádné rodiče nebo nepohodlnou konverzaci u večeře.

„Bože, tohle je trapné,“ zašklebil se Tom. „Tohle jsem nikdy předtím nedělal.“

Stromy nad nimi se závanem větru zachvěly a zuřivě zarachotily. Několik červenozlatých listů se uvolnilo a kroužilo kolem nich k zemi.

Bill se zastavil, jeho sevření Tomovy ruky je oba znehybnilo. „Nikdy? Opravdu?“

„Nikdy,“ odpověděl Tom, krátce přitom ponuře pomyslel na svou první holku a na to, jak se tomuto tématu vždy vyhýbala. Záleželo mu na ní – tak moc, pomyslel si, jak toho byl v té době schopný – ale jediná věc, na které záleželo Shari, byla ta, že je s jedním z nejlépe vypadajících kluků na škole. To mu bylo dostatečně jasné, když ho vyměnila za větší prestiž, kterou jí mohl poskytnout jen hráč basketbalu.

„Ach.“ Billovy prsty se zkroutily kolem jeho. „To jsem nevěděl.“

Tom se pousmál. „To je v pohodě,“ řekl, dech mu ve vzduchu vytvářel malé obláčky páry. Opřel se o Billa, vzhlížel k masivním vstupním dveřím, zeleným s bílým lemováním, patřícím k elegantnímu patrovému cihlovému domu, který by Kaulitzovi s potěšením navštívili. Pokud by však randil s Billovou sestrou. „Je tady něco, co bych neměl dělat? Chci říct…“

„Buď sám sebou,“ odpověděl Bill, naklonil hlavu a odměnil ho vážným pohledem. „Myslíš, že to nestačí?“

„No…“ Tom si znovu nervózně přejel rukou po vlasech. Nikdy předtím nepotkal ničí matku, cítil na sobě ten tlak. Paní Trümperová byla, jak si byl až morbidně jistý, vázaná jej nenávidět jen za tu skutečnost, že je s jejím synem. „Chci říct, měl bych se vyhýbat tomu, abych se tě dotýkal?“

„Ach.“ Bill na něj zamrkal, vypadal ztraceně. Pak si ke rtům zvedl Tomovu ruku a jen lehce přejel rty po stále červené kůži. „Nemyslím si, že je nějaký důvod se tomu vyhýbat. Pokud si má na tohle zvyknout, bude si muset zvyknout kompletně na všechno.“

„Hmm.“ Tom se znovu podíval na impozantní dveře, a pak se na Billa pousmál. „Když to říkáš. Nechci ti to tady udělat ještě horší.“

„Já se na to dívám takhle,“ řekl Bill, když se znovu rozešli. „Pokud s tím nebude v pohodě bez ohledu na cokoliv, pak malé držení se za ruce už to nijak nezhorší. Ale pokud bude nějaká šance, že to přijme, tak ať nás vidí upřímné hned od začátku.“

Tom do něj šťouchl svými boky. „Kdy jsi tak zmoudřel?“

Když do něj Bill šťouchl nazpět, začali se přetahovat, věšet se na sebe a smát. V tom okamžiku se vstupní dveře otevřely.

Ve dveřích stála starší žena mezi čtyřiceti a padesáti lety, a Tom poznal z její tváře a dlouhých, tmavých vlasů, které se jí kaskádovitě rozprostíraly na ramenech, že je to Billova matka. Byla poněkud menší než její syn, podobnost jejich rysů byla rozmazána věkem a ženskostí, ale byla půvabná, se stejnou oválnou tváří a velkýma, hezky tvarovanýma očima, spíše modrýma než hnědýma. „Ehm… vítejte,“ řekla zaskočeně. Na sobě měla tmavě modrý pletený svetr, který jí zvýrazňoval oči, a dlouhou květovanou sukni.

Skvělé, pomyslel si Tom. Už teď dělám bezva první dojem. Rychle od sebe odskočili a vyšli pět schodů vedoucích ke dveřím.

Bill vykoktal vzájemné představení a Tom napřáhl ruku a prohlížel si přitom svého oponenta. Vypadala jako milá žena, ale u matek to mohlo být klamné. „Rád vás poznávám,“ řekl hladce.

Claire Trümperová mu potřásla rukou, její modré oči byly stejně zkoumavé. V koutku jejích očí bylo patrné napětí. „Takže vy jste Billův přítel. Jak dlouho?“ Vystřelila na něj tu otázku jako šíp.

„Ehm, pár dní,“ odpověděl Tom, cítil se tou rychlostí trochu omámen. Tohle nemohlo být správné. Jen pár dní? Přesně tak, minulý čtvrtek byl dnem jejich nepodařeného setkání… „Ale znám ho déle, několik měsíců… Totiž, už přes rok.“ Jakmile ta sova vyšla ven, Claire přimhouřila oči.

„Tak kolik? Pár měsíců, nebo rok?“

„Vlastně už více než rok,“ přidal se Bill, očima skákal mezi Tomem a svou matkou. „Když jsme se přestěhovali z Eugene a já začal pracovat ve Starbucks, pamatuješ?“

Tom se na ni vítězně usmál. „Čas utíká tak rychle,“ řekl, aby zakryl své uklouznutí. Nevěděl, jak moc přesně toho Claire ví o synových online aktivitách, nebo jestli by vědomí, že to právě bylo katalyzátorem jejich vztahu, jí nepřivodilo záchvat.

„Už jsou tady?“ Ozval se mužský hlas z další místnosti. „Přiveď je do kuchyně.“

Bill tiše vzdychl a Tom vyhledal jeho ruku. Prsty se mu zachvěly, než se kolem nich sevřela Billova dlaň. Claire už se otočila, aby je odvedla do kuchyně, a podpatky jí pravidelně cvakaly o dřevěnou podlahu.

„Bude to v pohodě,“ zamumlal k němu Tom, zatímco ji následovali. „Uvidíš, myslím, že už jsem ji okouzlil svým šarmem.“ To vyvolalo slabý úšklebek.

Jakmile vstoupili do kuchyně – hřejivého a radostného místa se středovým pultem a měděnými hrnci zavěšenými nad ním – Alan Trümper se u sporáku napřímil a otočil se, aby je přivítal, když odložil hrnec na zelený mramorový pult. Byl starší, blízko k padesátce, s vrásčitým čelem a laskavou, hezkou tváří, kterou mu zdobily vrásky od úsměvu. Tmavě hnědé vlasy měl řídké a postříbřené, ale jeho hnědé oči byly mladé a přijaly Toma s přátelským a otevřeným výrazem.

„Ty musíš být…“

„Tom Kaulitz,“ doplnil Bill, než mu Tom stiskl ruku a pustil, aby ji mohl napřáhnout k jeho otci. „Tati, tohle je můj přítel. Tome, tohle je Alan Trümper, můj otec.“

„Ach, ano. Tom,“ řekl Alan, přijal jeho ruku v pevném zatřesení. Trochu ji uvolnil, když si všiml, jak sebou Tom trhnul. „Co se stalo?“

„Spálil jsem si ruku…“

Bill byl hned po jeho boku, vzal mu ruku a prohlížel ji. „Potřebuješ nějaký Advil? Více gelu na spáleniny?“

„To je v pohodě,“ mávl rukou Tom, zatímco se Alan omlouval.

„Měl jsi mě varovat,“ řekl starší muž ztrápeně.

„Můžu přinést nějaký ibuprofen,“ přidala se Claire postávající u dveří.

„Je mi fajn,“ zopakoval Tom a vypáčil ze sebe úsměv. „Rád vás poznávám, pane Trümpere.“

Chvíli postávali v kuchyni, ponoření do rozpačitosti. Pak Claire přistoupila ke středovému pultu a odkorkovala tmavě zelenou láhev vína stojící vedle několika sklenic. „Víno pro někoho z vás?“

„Ne,“ zamumlal Bill.

„Já nejsem plnoletý*,“ přiznal Tom vesele a uvažoval, co ta nabídka znamená. „Ale díky.“

„Ale no tak,“ řekl Alan a otočil se zpátky ke sporáku. „Jsme tady všichni jedna rodina.“

„Já řídím,“ řekl Tom vážně, jako ten zodpovědný mladý dospělý, kterým byl. Pomyslel si, že viděl, jak se Billovi pozvedl koutek rtů, pak černovlasý mladík opustil jeho bok a vydal se k velkému kulatému stolu umístěnému v rohu kuchyně. Pod oknem tam u něj stála krásná lavice se zeleným potahem. Stůl už byl prostřen a v elegantní dřevené míse uprostřed už byl salát.

Claire si nalila plnou sklenici, asi polovinu vypila, a pak nalila další svému manželovi.

Tom si toho všiml, než se usadil vedle Billa.

„Tak pojď, Alane, můžeme už začít se salátem,“ pověděla Claire svému manželovi, ale dál postávala u středového pultu.

„Cože? Žádná konverzace před večeří?“ Zeptal se Alan překvapeně a podíval se na svou ženu, pak přikryl hrnec pokličkou a vypnul sporák. „Už jdu, už jdu.“

„Zítra je škola,“ řekla jim všem Claire mile, „a Angie vzala zbytek našich dětí na Jantzen Beach, ale nebudou pryč celý večer. Takže odpusťte, že to nebudeme protahovat.“

„Samozřejmě,“ odpověděl Tom. To mu naprosto vyhovovalo, přece jen měl pořád ještě nějaké domácí úkoly.

Claire točila vínem ve své sklenici a soustředila se na rubínovou barvu vířící ve sklenici. „Jak že jste to říkal, že jste se to s Billem seznámili?“ Alan vklouzl na židli vedle ní, pohlédl na svou ženu, a pak všem poslal smířlivý úsměv.

„No, pracujeme spolu ve Starbucks.“ Tom se podíval na svého přítele a s pobavením myslel na to, že teď přichází ta slavná hra na dvacet otázek.

Bill mu pohled oplatil i s malým úsměvem.

„Pusť se do salátu, Bille, drahoušku,“ pověděla Claire svému synovi. Její modré oči se vrátily přes stůl k Tomovi. „Co přesně vlastně děláte? Omluvte mě za to vyptávání… Bill mi toho o vás moc neřekl. No, vlastně nic.“

Kleštičky na salát v míse zacinkaly, jak ji Bill položil zpátky na stůl. „Mami,“ řekl protestujícím hlasem.

Claire pozvedla obočí. „No, řekl jsi mi to dnes ráno, drahoušku, a o něm jsi mi nepověděl nic.“

„Jsem student denního studia,“ vložil se do toho Tom a doufal, že tím předejde hádce. Převzal si salátové kleštičky a začal si nakládat. „Obor podnikání na Portlandské univerzitě. Taky jsem na poloviční úvazek vedoucím směny ve Starbucks nedaleko odsud.“

„Ach, podnikání!“ Řekl Alan s nadšením. „Slyšel jsem od Angie, že mají opravdu dobrý studijní plán.“

Tom přikývl. „Ano, myslím, že ano.“ A myslel si to i jeho otec, bohužel, jinak by se mohl pustit do něčeho, co by se pro něj hodilo víc… ať už to bylo cokoliv.

„To zní, jako že jste se vydal po správné cestě,“ řekla Claire a v hlase měla malý náznak uznání. Podívala se na svého syna.

„Mami, nezačínej,“ varoval ji Bill a přehraboval se u toho ve svém salátu.

„Co?“ protestovala Claire. „Obor podnikání, to je velmi dobré, jsem si jistá, že Tom nebude mít žádný problém najít si ve skutečném světě práci.“

Tom chytil Billa za ruku, potlačil v sobě pocit plachosti, který na něj přišel ze způsobu, jakým se Clairiny oči okamžitě přesunuly na jejich propletené prsty. Bill přece říkal, aby byl sám sebou. „Uvidíme,“ řekl Tom. „Začínám si myslet, že jsem si měl vybrat obor s vyššími platovými možnostmi jako informatika, ale nemyslel jsem si, že bych na to měl vlohy.“

„Nejlepší je inženýrství,“ řekl Alan a dopil své víno. „Je to titul, který je vždycky užitečný, zvláště jakýkoliv druh elektrotechnického inženýrství. Pořád doufám, že k tomu přesvědčím Rickyho.“

„Stěhuje se k vám Bill?“ Řekla Claire zničehonic a napřímila se na své židli.

„Mami!“

„Mám právo to vědět!“ Střelila Claire nazpět.

Tom stiskl Billovy prsty a doufal, že tím odpustí trochu napětí. „No, vzhledem k tomu, že spolu chodíme teprve pár dní, paní Trümperová, nemůžu říct, že bychom toto téma otevřeli,“ řekl a věnoval jí svůj nejlepší neškodný úsměv. Nyní silně cítil jako nedostatek to, že si ´setkáním s rodiči´ ještě nikdy dříve neprošel. Bylo to jako stát za nepřátelskou linií, pokud si to dokázal dobře představit. „Kromě toho, v našem bytě jsou jen čtyři ložnice a právě teď jsou všechny obsazené.“ Ne, pomyslel si, že by se snad Lisa nepočítala jako pátý člen, nebo že by kdokoliv z nich byl nešťastný vidět Jacka odcházet a nahradit jej někým jiným.

„Takže, Tome,“ vložil se do toho Alan. Věnoval své manželce pohled, a pak jim oběma nalil další víno. „Co tě přivedlo na Portlandskou univerzitu?“

„Jste katolík?“ Vyhrkla Claire.

Billova ruka v té jeho se napjala a pohnula se, jako by chtěl své prsty odtáhnout. Tom své sevření zpevnil. Ani na to nemysli, pomyslel si, ty jsi všechno, co mám, co mě drží na téhle židli.

„Byl jsem vychován jako katolík,“ odpověděl Tom klidně s pohledem namířeným přímo do jejích očí. Claire vypadala křehce, téměř průsvitně, a on si v tu chvíli uvědomil, že tady vůbec nešlo o něj. Nikdo nebude dost dobrý pro to, aby přišel a udělal z Billa gaye – pokud to bylo to, o čem sama sebe přesvědčila.

Claire ze sebe vydala malý smích a Tom si všiml, že Alan poslal své ženě další pohled, tentokrát varovný. „Vychován jako katolík, co to má znamenat?“

„To znamená, že když jsem dospíval, začal jsem ze spousty důvodů s katolickou vírou nesouhlasit,“ řekl Tom klidně. V tomto bodě byl dokonale schopný sám sebe bránit, jako už to dělal od doby, kdy mu bylo deset a jeho matka zemřela a on přestal chodit do kostela. „Jedním z těch důvodů je jejich postoj k homosexualitě.“

„Není to postoj-“ začala Claire ve stejnou chvíli, kdy Bill pronesl „Mami, prosím-„

Ozvalo se zvukové znamení trouby.

„Ach, večeře je hotová,“ řekl Alan úlevně. „Claire, myslím, že tohle je rozhovor na někdy jindy, nemyslíš?“ poplácal ji po koleni a vstal, než sebral i její skleničku s vínem.

„Tome, jsem zvědavá,“ Claire nasadila protentokrát celkem slušný tón. „Co si o celé té věci myslí vaši rodiče?“

Tom potlačil zasténání. Tohle bude dlouhý večer.

*v Americe je plnoletost k pití alkoholu až v 21 letech, jen tak pro připomenutí 🙂

autor: fyredancer