From the inside out 21. (1/2)

Vůně kávy a hluk mletí kávových zrn a syčení mléka zapadaly do pocitu toho rána jako rukavice na Billovy zaměstnané ruce. Pracoval nejlépe v dopoledních hodinách a většina jeho směn ve Starbucks byla ráno před školou nebo víkendové otvíračky, a tak rituál výroby kávy a zvuků ozývajících se v obchodě se staly další rutinou.

Ten čtvrtek šel prodej opravdu svižně. On a Becky byli zaneprázdněni od okamžiku, kdy se obchod otevřel. Byl to ten nejlepší druh práce, kdy po dlouhé řadě nápojů, uklízení a přípravách vzhlédl, a uplynula celá hodina i více.

Rušné chvíle byly dobré. Bylo tam tolik práce, že Bill neměl jinou možnost, než se jen soustředit na svůj úkol. Když nebyli zaneprázdnění, našel sám sebe, jak je zcela rozptýlen myšlenkami na Toma, na Tomův penis a na sání Tomova penisu.

Bill v sobě objevil novou posedlost penisem – nebo přinejmenším tím Tomovým, nebo jeho vlastním ve spojitosti s Tomem. Ve skutečnosti se začínal obávat, že je to jedna z mála věcí, na kterou se dokázal soustředit, když nebyl plně zaneprázdněný. Přemýšlel, jestli by se na to mohl zeptat Sloane, nebo jestli by to překročilo hranice jejich přátelství. Prostě jen chtěl vědět, jestli je normální, nebo se z něj stává nějaký druh sexuálního šílence.

Ačkoliv to bylo celkem příjemné rozptýlení, když zrovna nebyli zaneprázdnění. Opřel se o nepoužívaný bar a snil, znovu prožíval ty chvíle, kdy na sobě cítil Tomova ústa, ten pohled líného potěšení v jeho očích a způsob, jakým se jejich pohledy znovu a znovu střetávaly, když Bill měl svá ústa na něm. Nemluvě o té pronikavé rozkoši z Tomova prstu…

Bill zrudl a zaměstnal se časováním stroje na espresso.

Spolu s nimi byla v obchodě i Teri. Byla to starší žena před čtyřicítkou, měla pevnou ruku při udržování čerstvých kávových uren a byla rychlá v zastoupení Becky u pokladny, když bylo třeba, nebo při doplnění pečiva.

Bill si už všiml, že Michelle měla směnu od osmi, takže nebylo překvapením, když jejich manažerka dorazila a vrhla se na hromadu papírování. Bylo však překvapením, když se těsně před devátou objevili nejprve Danice, a poté i Aaron Fosmark. Ani jeden z nich neměl naplánovanou směnu.

Když Aaron prošel kolem baru směrem dozadu, poslal Billovi nepříjemný úšklebek.

„Becky?“ Bill se otočil ke své vedoucí směny a stále přitom otíral parní napěňovač od horkého mléka, které by se na něm nafouklo, kdyby zaschlo. „Co se děje?“

Becky pokrčila rameny a pohlédla směrem k Teri. „Teri, běž si udělat přestávku, okay? Byla jsi tady už dost dlouho. Ale běž se nejdříve podívat, jestli nejsou na stolech nějaké špinavé talíře.“

„Jasně.“ Teri jen přikývla a odešla.

„Becky,“ opakoval Bill a opřel se o nerezový pult. „Ty víš, že se něco děje, že?“

„Upřímně?“ Becky se rukama zapřela o pokladnu. „Tohle je poprvé, co jsem o něčem takovém slyšela, Bille, takže je celkem k ničemu se mě vyptávat. Ty víš, že se o obchodní politiku opravdu nezajímám. Prostě jen ráda udělám svou práci a jdu domů. Mám ve svém životě dost starostí.“

Bill utrousil: „To jsem si o sobě myslel taky,“ ale otočil se přitom zpátky k espressovači. Nemělo smysl Becky nějak naštvat.

Výraz na Aaronově tváři, když se vrátil zezadu, byl sebevědomý a sebejistý. Co Aaron řekl nebo udělal, aby tím způsobil vyšetřování, jako bylo to, kdy si jej Danice a Michelle zavolaly k sobě? Ať už to bylo cokoliv, Bill měl pocit, že se to týkalo jak jeho, tak i Toma… vždycky si myslel, že je pod úrovní Aaronova zájmu. Teď, když chodil s Tomem…

Teď, když chodil s Tomem…

Počkat, věděl Aaron, že je teď s Tomem?

Aaron se objevil nedlouho poté, co Teri odešla na svou přestávku.

Po dlouhý, napjatý okamžik se Bill snažil nedívat, ale nemohl si pomoct. Když to udělal, Aaron se zarazil, ušklíbl se na něj, a začal si hvízdat veselou jazzovou melodii hrající z reproduktorů, než se vydal ke dveřím a zmizel.

Bill se pokusil spojit si fragmenty toho, co věděl, nebo na co měl podezření. Nebylo to nic dobrého. Bude to muset probrat s Tomem, který jako vedoucí směny jistě znal motivy a machinace Aarona Fosmarka lépe, než se o to on kdy zajímal.

Dalším překvapením byl Ray Jones, vysoký pohledný černoch, který byl vedoucím směny v obchodě déle, než tam Bill pracoval. Bill byl tak trochu v šoku, když ho uviděl, protože pokud byl někdo naprosto bezúhonný, byl to Ray. Neměl příliš často příležitost s ním pracovat, protože byli obvykle naplánovaní každý jinak, ale z dob, kdy pracovali společně, věděl, že druhý muž je energicky výkonný, kompetentní vedoucí a s jemným projevem.

Toto ráno bylo jeho tmavé obočí stažené do rozzlobeného výrazu a jeho ústa byla napjatá.

Bill se podíval na Becky, která jen pozvedla obočí a nic neřekla.

S návratem Teri se Becky stáhla dozadu, aby umyla hromadu nádobí a provedla nějakou tu údržbu skladu mezi rušnými hodinami. Bill se zdržoval za barem a po chvilce začal horkou vodou čistit malé, hnědé skleničky, ne proto, aby se vyhýbal Teriině pohledu, ale aby něčím zaměstnal své ruce.

Nechtěl přemýšlet. Navíc byl teď až příliš rozrušen, aby se vrátil ke svému dennímu snění, které jej popadlo předtím.

Nedlouho poté se Ray vrátil dopředu a vypadal rozzlobeněji než předtím. Pokud se jej ptali na podobné otázky jako ve středu Billa, pak s druhým mužem bolestně soucítil.

„Rayi?“ Pronesl Bill tiše, když se Ray zastavil na černých rohožkách lemujících servisní ostrůvek, a tvářil se nyní spíše ohromeně než zlostně.

„Hele,“ řekl Ray hrubě, „nic neříkám, ale někdo poletí. A pokud se vedení v jejich nekonečné moudrosti rozhodne, že to musím být já… no, vždycky jsem s váma, lidi, rád pracoval.“

Teri se rozesmála. „Nebuď tak melodramatický, Rayi,“ řekla svým ležérním způsobem, opřela se zády o pult a překřížila ruce.

„Ha, kéž by…“ Ray zvážněl a intenzivně se na Billa zadíval. „Hodně štěstí, kluku.“

Pak byl pryč.

Bill stál za barem s opětovným žárem v břiše. Tohle… tohle bylo varování a on se bál.

Co s tím měl dělat, když jeho svědomí bylo čisté?

Na jeden bláznivý okamžik pomyslel na Toma a na vyhlídku, že jeho přítel by nemusel mít tak čisté svědomí, ale pak potřásl hlavou a uchopil jeden z filtrů espressa tak pevně, až mu zbělely klouby. Znal Toma. Neriskoval by práci pro něco tak hloupého.

Jak už řekl předtím, Aaron byl ten, kdo trávil více času vzadu, než by měl. Aaron, o kterém si mysleli, že celou dobu čte tu svou americkou klasiku.

„Hej,“ dolehl k němu Teriin jemný hlas. „Jsi v pohodě?“

Bill dal dohromady cosi, co připomínalo úsměv. „Rušné ráno,“ řekl naprosto popravdě.

„To teda jo,“ řekla Teri s úsměvem. Ať už se za scénou dělo cokoliv, ona k tomu byla buď naprosto netečná, nebo ji to nezajímalo.

Předtím to Billa uklidnilo, že nebyl jediným člověkem, který byl dotazován. Teď ho trochu vyděsilo, že se zdálo, jako by byl jediným ne-vedoucím, který byl povolán.

Danice se objevila u zadních dveří s plnou nádobou čistého nádobí.

„Hej, kde je Becky?“ Zeptala se Teri a odstrčila se od pultu se stále překříženýma rukama. „A co tady dnes ráno děláš ty?“

Danice po ní blýskla pohledem. „Nedělej si s tím starosti, Teri,“ řekla a začala nádobí s cinkotem uklízet.

„Ray se tvářil…“ začala Teri, a zarazila se, když se k ní Danice otočila čelem a věnovala jí intenzivní pohled. „Ehm, naštvaně.“

„Je to jen něco, co Michelle a já tak trochu zkoumáme,“ řekla klidně Danice. „Navrhuju ti, aby ses věnovala své pokladně a už nad tím znovu dál nepřemýšlela.“

Teri polkla a přistoupila k pokladně, i když jedinými zákazníky bylo pár mužů popíjejících kávu a pročítajících si noviny. „Jistě, promiň.“

Výraz Danice změkl, ale bez dalšího slova se otočila zpátky k nádobí.

Pokud to bylo tak zlé, pomyslel si Bill a koutkem oka ji pozoroval, tak proč někoho ještě nesuspendovali? Pak mu došlo, že na to opravdu nemají dost personálu, dokud nebudou vědět, kdo je viníkem… zejména pokud se jednalo o vedoucího směny.

Bill se řídil její radou a obrátil svou pozornost k úklidu espresso baru tak moc, jak jen to takhle po ránu potřeboval.

Jakmile Danice uklidila nádobí, beze slova zmizela.

Když se vrátila Becky, měla na tváři nevyzpytatelný výraz, vešla do Billova prostoru u baru a poklepala mu na rameno. „Jdi si udělat přestávku,“ řekla mu s nejasným úsměvem, který jen zvýšil jeho předtuchu.

„Becky…“

„Nemůžu o tom mluvit, Bille, ty to víš,“ řekla a zaváhala. „Ale pokud jsi nic neudělal, pak se nemusíš bát.“

Bill kývnul, ale muselo to být pro ni tak nepřesvědčivé jako pro něj, a stáhl se dozadu. Musel si jít přestávku odpíchnout, jinak by se Michelle a Danice po celé dopoledne s radostí vyhnul.

„Bille, můžeš se na chvíli vrátit?“

Bill se zarazil, a pak se s panikou v břiše dostal do nejvzdálenější kanceláře. Pokud Ray, jeden z nejmilejších a nejupřímnějších kluků, jaké Bill znal, mohl vyjít ven tak naštvaný, tak jaké otázky kladly teď?

Stejně jako předtím čekala na Billa prázdná židle naproti Michelle. Danice už seděla vedle ní. Michelle měla opět v ruce složku a obočí měla stáhnuté. Vypadala jako unavená, naštvaná matka, pomyslel si Bill a cítil se nepohodlně.

Vzhlédla a její výraz se na okamžik vyjasnil. „Posaď se prosím, Bille,“ řekla klidně.

Bill si potáhl zástěru a vklouzl na určené místo s postojem někoho, kdo manipuluje s výbušninami. „Jsem…“ Hlas se mu zlomil, a on sám sebe v duchu proklínal. „Jsem za něco káraný?“

Michelle se na něj stále dívala. „Provádím několik vyšetřovacích linií. V tuto chvíli není nikdo kárán.“ Ve vzduchu se vznášela její implikace ´proč? je tady něco, za co bys měl být kárán?´

„Dobře,“ řekl Bill neklidně a cítil, že ještě není všemu konec. Věděl, že jeho zvyky se zacházení s penězi nebyly tak pevné jako u jiných. V Eugene byl vždycky zmatený, když si počítal svůj šuplík a nevysvětlitelně to nesedělo o pár dolarů či hrst drobných, nic obyčejného jako jedna dvacka, která mohla být hozena do špatné přihrádky.

„Dal ti někdo v obchodě kombinaci k trezoru?“ Zeptala se Michelle.

Danice to rozvedla. „Z možná naprosto nevinných důvodů… pro pohodlí, abys otevřel trezor, zatímco oni jsou zaneprázdněni například tím, že dělají něco jiného.“

Bill zíral. „Ne,“ řekl, rozhořčení se kolem něj vznášelo jako oblak. „Ne, a já bych je ani nenechal, aby mi ho řekli, i kdyby chtěli.“ Tak o tohle tady šlo?

Becky měla pravdu… nic neprovedl, neměl se čeho bát.

„Dobře.“ Michelle přikývla a udělala si poznámku. Když znovu vzhlédla, její oči byly pronikavé. „Okay… je to pravda, že teď chodíš s Tomem Kaulitzem?“

Ta otázka Billa znovu znepokojila. „S T-Tomem?“ Vykoktal. „Ano,“ dostal ze sebe a polkl.

Danice se vedle něj zavrtěla a překřížila nohy.

Michelle si to také poznamenala.

„Jak dlouho?“ Pokračovala Michelle.

To Billa přivedlo k vzteku. Napřímil se na židli. „Téměř přesně jeden týden,“ řekl chladně a setkal se s jejím pohledem. Bude na jeho slovu vůbec záležet? Zdálo se, že někdo udělal tu dobrou práci, aby postavil jeho nebo Toma před vyhazov.

Nyní měl lepší představu o tom, co se děje, a ani trochu se mu to nelíbilo.

„Dobře,“ zopakovala Michelle a s těžkým povzdechem složky odložila. „Podívej, Bille… tohle je důvěrné téma, rozumíš? Potřebujeme přijít na to, co se děje, než něco ve spěchu podnikneme.“

„Rozumím,“ řekl Bill tiše a vzdoroval touze se zavrtět.

Michelle se na něj znovu podívala tmavýma rozhodnýma očima. „Nikomu ani slovo, Bille.“

„Já to chápu,“ řekl Bill, znovu na něj zaútočil vztek a věděl přesně, co tím myslela. Nechtěly, aby to vybreptal svému příteli.“

Becky se mýlila. Možná ani za mák nezáleželo na tom, jestli byl nevinný.

autor: fyredancer