autor: SunlovetheMoon
Ačkoliv nic nebylo řečeno, zdálo se, že je mezi nimi všemi jakýsi druh vzájemné dohody. Když se Tom jednoho rána probudil, na nočním stolku ležel zbrusu nový klíč pro něj, kdyby chtěl. Trval na tom, že bude spát v provizorním pokoji pro hosty, jakmile zjistil, že tenkrát poprvé zabral Billův pokoj, dokonce i když Bill řekl, že v něm jen sotva spal.
Tom si čas od času přinesl pár věcí ze svého druhého bytu, dokud se u něj v bytě jednoho dne s prázdnými krabicemi neobjevil Georg vyslaný Gustavem a neřekl mu, aby už ten svůj zadek kompletně nastěhoval. Tom se rozesmál a zabralo méně než půl hodiny všechno sbalit a s Georgovu pomocí to odnosit dolů. Měl jen dvě zavazadla a nic jiného. A k Tomovu překvapení, když s Georgem dorazili zpátky do jeho nového domova, našel svůj pokoj pro hosty zcela předělaný.
Nové uspořádání Tomovi pomohlo se pozoruhodně uvolnit. Taky už se mu povedlo získat nový obchodní podnik, jedna z hospod, kterou Jörg pravidelně navštěvoval, se dostala do těžkých chvil prostě kvůli tomu, že byla zastaralá – uvízla někde v 70. letech a Tom v ní viděl potenciál pro skvělý hudební bar.
Věnoval tomu několik dní týdně, a večery trávil s Billem a Gustavem buď mluvením, nebo prací na vlastních věcech, nebo, jak Tom rychle zjistil, sledováním filmů, spousty filmů.
Masivní televizní obrazovka na stěně byla dostatečným vodítkem a on se dozvěděl, proč v jejich sbírce filmů byly všechny ty upírské zařazeny mezi komedie.
Každý den Tom našel další otázku, na kterou se chtěl zeptat. Jelikož dříve o tom neměl příliš potuchy, udělal si malý online průzkum a pracoval skrz různé upíří vlastnosti, aby viděl, jak seděly. Jedna otázka plodila další, s délkou odpovědí závislých na tom, zda mluvil s Billem nebo s Gustavem, a na jejich úrovni tolerance. Ve většině případů Tom zjistil, že mají jen málo trpělivosti na více než jednu nebo dvě otázky na toto téma, než pocítil potřebu se stáhnout, či to udělali oni. Tak nějak si myslel, že 300 let života na to bude mít mnohem pozitivnější vliv.
„Tenkrát,“ začal Tom, „byla tvoje kůže chladná, ale ne ledová a nebyla, ehm, tvrdá. To znamená, že se zdáš být docela normální.“
„Tvrdá. Co tím myslíš?“ Bill se zamračil, když Gustav ústy naznačil název konkrétního upířího filmu pro teenagery. Tom si dříve prohlížel jejich sbírku upírských filmů. „Aha. Tvrdá, chápu. Chceš taky vidět, jestli se i třpytím?“
„Jen když mi ukážeš úplně všechno,“ ušklíbl se Tom.
„Zeptej se na lepší otázky,“ kypěl Bill.
„Sluneční světlo?“
„Nijak nás opravdu neovlivňuje. Nevyhýbáme se mu, ale stejně preferujeme raději noc.“
„Česnek?“
„Žádný efekt.“
„Kříže?“
„To samé. Někdy je ale rád nosím. Jsou cool.“
„Ehm, svěcená voda?“
„To samé.“
Tom luskl prsty. „Můžeš sám sebe vidět?“ Načež Bill Toma odtáhl k zrcadlu, kde se postavil za něj a sjel rukou po jeho hrudníku v nestydatém projevu chtíče, jak přejížděl dlaní po svalech pod volným tričkem, zatímco střelil spalujícím pohledem na jejich odraz.
„Co myslíš?“ Zavrněl Tomovi do ucha, než odkráčel pryč. Tom byl místo odpovědi schopný jen zuřivě si olizovat rty.
„Můžete létat?“
„Ne.“
„Měnit podobu?“
Gustav se na něj jen podíval, než vyšel ven z místnosti. „Bille, je celý tvůj.“
Ostýchavě hleděl za Gustavem, zatímco Bill tam stál s rukou v bok a s hlavou podrážděně nakloněnou na stranu, než se beze slova otočil, aby doktora uchlácholil. Tom zvedl ruku, aby se poškrábal na zadní straně krku, a bědoval nad tím, že mu stále neodpověděli na jeho první otázku.
Tom se díval, jak Bill listuje nejnovějším módním magazínem, zatímco popotahoval z cigarety a odklepával popel do křišťálové misky. Ten večer všichni tři seděli a tiše si četli. Billovy dlouhé nohy v černých džínách byly lenivě nataženy, zabíraly většinu pohovky a šťouchaly Tomovi do stehna, dokud si Tom jeho chodidla nezvedl do klína. Bill k němu překvapeně vzhlédl, než s pomalým úsměvem sklopil pohled zpátky ke svému časopisu. Tom sklopil hlavu, dokud nezačal uvažovat nad tím vznášejícím se kouřem.
„Vy oba dva kouříte.“
„Tohle?“ Bill zvedl cigaretu, než z ní znovu potáhl a vyfoukl. „Ach, kouření je prostě jen něco, co rádi děláme, ale nejdřív to byl jen vtip,“ Bill mávl rukou směrem ke Gustavovi a kouř vytvářel malé vzduchové proudy. Nad Tomovým zmateně nakrčeným obočím Bill jen hodil balíček cigaret jeho směrem s instrukcemi, aby se podíval na krabičku.
Velký varovný štítek Toma přinutil se usmát, a on přikývl. „Kouření zabíjí; až na to, že vás už nemůže.“
„Přesně tak,“ řekl Bill, potěšený, že to Tom pochopil.
„A to opravdu nespíte ani nejíte?“
„No, vlastně tyhle věci dělat můžeme, ale… bylo by to jako předstírat orgasmus, není v tom žádné skutečné potěšení.“
Bylo to až příliš dobré, aby odolal. Dokonce i Gustav vzhlédl od své knihy, jak Tom pozvedl obočí s úšklebkem na tváři. „Zajímavé přirovnání, Bille. Ty o tom něco víš?“
„Já nepředstírám-“ Bill se s protestujícím zvukem zarazil, když se Tomův zájem ještě zvýšil. „Nemáš nějaké další upírské otázky na zeptání?“
Tom přemýšlivě přikývl. „Není tak zajímavá jako tahle, ale je to ta jediná, na kterou jste mi ještě neodpověděli.“
„Aha. Tohle,“ Bill nakrčil nos a vzdychl. Pak odložil časopis stranou, vytáhl nohy z Tomova klína a posadil se s jednou nohou schoulenou pod sebou. „Okay…“ Odvrátil pohled od Gustava, který odložil knihu a se zájmem se díval na Toma čekajícího s dychtivým úsměvem jako dítě, kterému bylo právě splněno jeho narozeninové přání.
„Opravdu? Vážně mi jdeš prostě ukázat… wow,“ Tom si mnul ruce.
Bill protočil oči a naklonil se směrem k Tomovi, plné rty měl lehce odhrnuté od zubů. Obezřetně sledoval, jak se Tomův výraz změnil z očekávajícího na tichý ohromený úžas, a nakonec k jakési potěšené fascinaci. Billa to mystifikovalo a byl téměř šokován, když spatřil, jak se na něj dívá s přivřenýma očima a s očekáváním si olizuje rty.
„Můžu se jich dotknout?“ Zašeptal Tom a Billova mysl se vyprázdnila pod tím sexy pohledem, který mu Tom věnoval.
A než mohl Bill říct víc než ´uh´, jeho ústa se s pohybem stáhla dolů a Tom zachytil prstem o ostrou špičku.
V místnosti se ozvalo více než jedno ostré nadechnutí a Tom zíral na svůj prst, kde se objevila malá kapička krve, zatímco jej Bill chytil za zápěstí. Byl mlhavě zklamán, když spatřil, že špičáky už nejsou nadále ke spatření.
„Co jsi to udělal?“ Obvinil ho Gustav.
„Byla to nehoda!“ Protestoval Tom s rozšířenýma očima. „Jen to jen troška krve, je to-„
„Jen?“ Gustav přimhouřil oči. „Idiote, s upírem neexistuje ´jen troška krve´, podívej se na něj!“
„Bille?“ Tom zahýbal prstem na ruce, kterou mu Bill zachytil, a snažil se získat jeho pozornost. Bylo to, jako mávat plyšovou myškou na šňůrce před kotětem.
Ke Gustavovu zděšení a Tomovu pobavení se Bill naklonil a krev z Tomova prstu olízl. Bill zapředl, jak se mu v ústech šířila chuť Tomovy krve, a řasy se mu zatřepotaly. Pak se Bill kousl do rtu a pohlédl na Toma téměř plaše, než se na jeho prst vrhl celými ústy.
Tom sebou trhnul, když na prstě ucítil další píchnutí. „Ty nevypadáš, že by to na tebe mělo nějaký vliv,“ poznamenal Tom roztržitě, a pak se ušklíbl nad doktorovým výrazem ostražité nechuti. „Tak jsem to nemyslel.“
„Nejsem tak ovlivněný, jako… se zdá být Bill. Možná, že to vaše spojení pro něj dělá tvou krev atraktivnější,“ Gustav uvažoval nad experimentem, než se podíval na Billa a zamračil se na Toma. „Neměl bys ho v tom podporovat.“
„Bill se zdá být v pořádku, doktore, a je to docela… dobrý pocit.“ Přiznal Tom s lehkým zčervenáním. Bylo vzrušující vidět ty rty omotané kolem svého prstu.
„Možná ano, ale opravdu bys neměl,“ Gustav vstal a jemně vypáčil Tomovu ruku od Billa, který ze sebe vydal smutný zvuk. „Není to tak úplně bezpečné. Počkáš tady?“
Gustav zvedl vrávorajícího Billa z gauče a vyšel z místnosti, než se o chvíli později vrátil zpátky sám. „Odpočívá. Bill neměl čerstvou krev několik desetiletí, takže je z toho trochu… opilý.“
„Co jsi tím myslel, když jsi řekl, že to není bezpečné?“
„Nic násilného, ale Bill by se mohl rozhodnout, že chce víc.“
Tom poklepával prsty, jak uvažoval nad Gustavovými slovy, a rozhodl se neříct, že kdyby Bill chtěl, s radostí by mu dal víc.
„Bude jej to později obtěžovat, že? Myšlenka na to, že ztratil kontrolu?“ Zeptal se Tom.
Gustav přikývl s vyklenutým obočím. To, že Tom byl schopný tohle vidět, mu dalo naději. „Už se to jednou stalo, dávno, hned poté, co byl přeměněn.“
„Můžeš mi o tom říct?“ Nebyla to ani tak zvědavost, jako spíš to, že Tom chtěl pochopit chybějící kousky, které zformovaly toho krásného upíra, se kterým cítil spojení.
„Bylo by ode mě fér, kdybych ti to řekl, abys jej mohl soudit?“ Zeptal se Gustav.
Tom se na Gustava pevně zadíval. „Já už vím, že Bill ty muže zabil,“ řekl tiše. „Ale jsem tady a chci být s ním, i když to vím. Takže bych měl být souzen naprosto stejně.“
„Bill ztratil kontrolu, když byl přeměněn. Jeho rodiče ho zradili a on je zabil,“ Gustav Toma pozorně sledoval. „Nebyl… si tak úplně vědom svých činů, ale to je mezi námi příčinou věčných debat.“
Tom sklopil pohled, cítil hluboký smutek. Odráželo to ten, který cítil i z Billa. Jak Gustav řekl, bylo to dávno, ti lidé už byli dávno pryč, ale Bill si v sobě nesl pozůstatky z té doby. „Co jeho rodiče udělali?“ Polekal se, když Gustav odpověděl, nebyl si vědomý, že by se zeptal nahlas.
„To budeš muset nechat na Billovi, aby ti to řekl sám,“ řekl Gustav a díval se směrem k Billově ložnici. „Ale nebyla by to příliš dobrá konverzace teď, když střízliví,“ varoval ho.
„Ach, díky, doktore. Půjdu se podívat, jestli je okay.“ Tom vstal a otočil se k ložnici.
Gustav jej poplácal po rameni, když kolem něj prošel. „Můžeš mi říkat Gustave.“
autor: SunlovestheMoon
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 30
Tahle povídka je krásně napsaná.
povídka je naprosto dokonalá
Je to zvláštne, to, ako sa k sebe Bill a Tom správajú a ako je Gustáv vždy tam a všetko to vidí. Je ako to povestné piate koleso ma voze. Bill je na jeho neustálu prítomnosť zvyknutý a zrejme mu ani nenapadne, že by občas bolo vhodné byť s Tomom osamote. Prekvapivé je, že ani Tom akoby si to neuvedomoval. A kto vie, ako sa pri tom cíti samotný Gustav. A ako sa cíti všeobecne už z toho faktu, že Bill už niekoho má a on nie. Alebo aj on má niekoho?
Tak prvne se mi ulevilo, ze ta matoucí hopsani v ději z předchozího dílu jsou pryc. Na jednu stranu, ted zpetne, mam pocit, ze tim autorka chtela trochu pohnout s dějem (byt podle me tenhle popis nebyl uplne tim nejvhodnějším řešením), ale na druhou ve me stale zaroven malinko přetrvává dojem, ze konkretne vývoj vztahu mezi upircetem a smrtelnikem se nam malinko zasekl a docela zbytecne to spisovatelka zdržuje, ja mam za to, ze uz je nejvyšší cas to aspon trochu rozcisnout smerem ku predu. Vyloženě se modlím, aby, kdyz ted pujde Tom zkontrolovat Billa a budou sami, se to mezi nimi vice prolomilo. Jenze se spis bojim, ze Bill se ted jeste vic stáhne, kdyz okusil Tomovu krev (bude si připadat provinile), zatímco Tom svou bezstarostnosti tomu moc nepomuze. Za druhe me tesi, ze nejsem sama, kdo si všiml toho atypickeho pusobeni všudypřítomneho Gustava, to je opravdu podivné. Kluci by potřebovali chvili o samotě 😁! A nemyslim nejake prasecinky, jen spis by jim prospělo byt taky obcas vystaveni fungování face to face bez přihlížení treti osoby 😉.
A otázka z jineho soudku – kdo byl v Hybernii, jake mate dojmy 🙂?????????
[4]: V Hybernii jsme samozřejmě byly, a bylo to fáááájn 😀 Vždycky si říkám, že si to musím pořádně užít, protože je to nejspíš naposledy, co k nám přijeli :DDD No, ale zatím pořád jezdí, tak snad v tom budou i pokračovat. Jen jsme nějak prošvihly většinu vystoupení předkapely… škoda, znělo to dobře.
Akorát si z celého koncertu nejvíc pamatuju ty dvě šílené svítící němky, které tam všude rozhazovaly ten bordel a zářily jak elektrárna a navíc úžasně stály přímo před náma, takže mám plno fotek, kde místo kluků svítí ruka s náramkama… :DDD
A co tvoje dojmy? Pokud jsi tam teda byla…
[4]: chcela som ísť, ale mama bola v nemocnici, pustili ju len pár dní pred tým, musela som s ňou ostať doma. Ale mrzí ma to, tiež mám strach, či sa ešte vrátia. Dúfam, že ich koncert ešte zažijem.
[6]: Já jsem se rozhlížela, jestli neuvidím známé tváře, ale stejně jsem si nebyla jistá, jestli bych některou z vás holky poznala 😀
Škoda, že jsi nemohla přijít… Tak snad bude ještě nějaké příště.
[5]: Počkej, proc myslis, ze by k nam uz neměli prijet 😳? Ze nebylo vyprodáno? To ale mimo Berlína a prvni Moskvy snad nebylo nikde, nebo neee?
Pokud jde o Charming liars, dokonce Te jeste trumfnu haha, slyšely jsme doslova posledních par taktu, nez se rozloučili 😅 … s mym doprovodem jsem byly totiz zrejme posledni, kdo do Hybernie toho vecera vešel – kdyz jsme dorazily, pred divadlem ani noha, ve vestibulu jen par drinkaru, az jsem se lekla, jestli koncert nebyl zrušen a druha myšlenka hned následovala “to jsou vsichni fanoušci, kteri Tokiakum v CZ zbyly? No to potěš koště!” 😂😂😂. Naštěstí v sále se ukázalo, ze hlediště je vic nez z pola plne a hlavne, ze lidi oproti očekávání dodržovali zasedací pořádek 🙂.
Za me maximální spokojenost, fakt jsem si to užila 🥰! Ale ano, byla to moje TH premiéra a nemam srovnání s jinymi městy, takze asi nejsem tim z náročnějších kritiku 😀. Dokonce si zacinam pohravat s myšlenkou balíčku pro nejake priste… Mas s tim osobni zkusenost, nebo nekdo z Tvých známých?
[7]: Ja jsem se mohla rozhlizet, jak jsem chtela, a stejne mi to bylo prd platné 😝. Presto, ze se odsud docela uz, dalo by se rict, ze i zname, svym zpusobem, tak nemam nejmenšího tucha, jak vypadáte, takze tak trochu patova situace 🙃. Jedinou, kterou jsem neomylně zaznamenala, byla Sabina Slatinska, kterou znám z instagramu.
PS: to jste měli sakra pech, ze ty dve imitace vánočních stromků byly hned pred Vami 🤣🤣🤣!!! Na druhou stranu upoutaly Billovu pozornost, tak jste toho mohly zneužít haha 😈😆😁………………
[8]: No já nevím, připadá mi, že u nás je to vždycky takové slabší, než všude jinde… Ani bych se nedivila, kdyby nás příště vynechali. Při FIA tour nás taky hezky obešli… 😀
Ten zasedací pořádek mě taky mile překvapil, a i to, že když pak stejně všichni stáli, tak to vlastně vůbec nebylo tak špatné, jak jsem se původně bála. ŠLo krásně vidět, narozdíl od toho, když stojí všichni na ploše a každý v okruhu pěti metrů je vyšší než ty, takže pak vidíš jen moře rukou a hlav a někde v dáli jen záblesk Billových vlasů… :DDD Navíc jsme měli lístky někde doprostřed, myslím 15 řada, ale před námi bylo zkraje několik řad volných z těch dražších lístků, takže jsme se pak ještě nenápadně posunuly o dvě řady níž… ale pšššt 😀
A balíčky nee, tolik peněz za ně opravdu nejsem ochotná dát, ani kdyby se Bill stavěl na hlavu a sliboval striptýz 😀 Vlastně ani nevím, jestli bych tam šla i kdyby to bylo zadarmo. Stejně bych tam jen stála s otevřenou pusou a zírala na ně. Nikdo by ze mě nedostal ani slovo, a už vůbec ne anglicky. A ještě bych trnula hrůzou, že se nějak dozví, co ve svých volných chvílích překládám…. 😀
[9]: No bacha, ty dvě imitace vánočních stromků zaujaly i THTV, v jednu chvíli se vedle nás zničeho nic objevila kamera, takže možná budeme slavné i bez našeho přičinění… :DDD Ale bordel tam dělaly neskutečný, být pořadatelem, tak bych je to tam nechala potom uklidit. A pořád lepší, že jsme stáli za nimi, a ne před nimi, protože chudáci stojící před nimi měli plné vlasy všech těch konfet a flitrů a já nevím čeho všeho ještě co tam rozhazovaly. Ale hlavně, že si jich všimnul Bill, že jo, o to přece šlo 😀
[10]: No nene, pri FIA tour v Česku nevystupovali yo? To jsem nevedela. Zmetci 🤣!!! Tak doufam, ze priste zase přijedou … tedy jestli bude nejake “priste” zeee 😉…
Hele presne, navzdory očekávání se Hybernia osvědčila. Odted by mohli jezdit jenom tam 😁. To jste dobre udělaly, ze jste se posunuly, kdyz ta místa byla volna, byl by hřích jich nevyužít 😊. Ad. výška – kolik meris? Jestli chapu dobre, jsi tedy malinka viď? To ja jsem spis druhy případ – vysoký cahoun haha, pres 180 cm (proto by me zajimalo, kolik měří takova dvojčata, vypadaji taky dost vysocí), takte chudáci ti, co se ocitnou za mnou 😆.
Ted jsi to zabila, pry “ani kdyby Bill sliboval striptýz” 😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂🙂🙂🙂🙂😂 se asi pocuram smíchy, to se Ti povedlo 👏👏👏❗️❗️❗️ Heh byli by docela vtipné, kdyby nejak vyšlo na povrch, co po večerech překládáš 😄 ale toho se nemusis bat. Proc by z Tebe na M&G nikdo nedostal ani slovo 😮???
[11]: No vidis! Mam za to, ze Tokio Hotel TV epizoda z Prahy uz na youtube je, takze mi to neda nezeptat se – našla ses tam 🙂??