autor: SunlovestheMoon
Vstupní dveře se s tichým kliknutím zavřely, když Tom zůstal stát hned za nimi a naslouchal hudbě linoucí se z Billova studia. Byl si prohlédnout plány baru a prozatím šlo vše dobře a bez navýšení rozpočtu. Najal si člověka na kontrolu malých detailů, které se objeví, aby mohl nasměrovat soustředění na menší detaily ve svém současném životě. S úsměvem následoval hudbu k otevřeným dveřím Billova studia, což bylo znamení, že je Bill sám. Když se zavřely dveře, studio bylo zvukotěsné, a stejně jako Gustavova pracovna bylo dostatečně velké, aby se do něj vešlo piano, sestava bubnů, několik kytar a cosi, co vypadalo jako kompletní nahrávací studio. Když jej Bill po bytě poprvé provedl, Tomovi tolikrát poklesla čelist nad všemi těmi zarámovanými deskami a oceněními na stěnách, až se Bill rozzářil, a pak se Tomově reakci potěšeně rozesmál. Bylo to poprvé, co Billa viděl se takhle skutečně usmívat, a Tom byl, pro nedostatek lepších slov, naprosto okouzlený.
Na rozdíl od Gustavovy zdi, ta Billova se rozšířila pouze v posledních padesáti letech a byly na ní různé písně, které napsal. Více než polovinu z nich Tom poznával jako písně, které buď milovali jeho rodiče, nebo na kterých on a jeho přátelé vyrůstali, a několik z nich byly generačními písněmi. Všechny byly napsány pro jiné hudebníky, ale u všech byly zásluhy připisovány Billovi v různých variacích jeho jména.
„Ahoj, pojď dál, pro dnešek už jsem skoro hotový.“ Bill se pousmál, zatímco se zastavil, aby si napsal do not nějakou poznámku, než pokračoval. Dlouhé půvabné prsty se plynule pohybovaly po klapkách a Bill se díval kamsi nad piano s pohledem namířeným do neznáma. Vzdychl a usmál se na Toma. „Hotovo, pro teď.“
„Zní to dobře, nová píseň? Pro koho to je?“ Tom byl zvědavý, odstrčil se od zdi, o kterou se opíral, aby nakoukl do Billovy práce.
„Ach, v tuhle chvíli je tady několik umělců, pro které píšu hudbu, ale ano, je to nové. Tahle je pro jednu německou kapelu,“ Bill se na své židli otočil, aby Tomovi ukázal obrázek na obrazovce počítače. „Možná jsi o nich slyšel?“
Tom přikývl, ohromený, jak lehce rozpoznal mladou čtveřici jako hvězdy mezinárodní hudební scény. „Ale neděláš i svou vlastní hudbu?“
„Dělám, ale ne moc často, a nemohl bych s ní skutečně vystupovat,“ pokrčil Bill rameny. „Je to příliš riskantní, abychom se já a Gustav tolik vystavovali, a bylo by až moc pracné fingovat každých několik desetiletí svou vlastní smrt. Kromě toho, považuju tohle všechno i tak za svou vlastní hudbu,“ mávl Bill rukou k výstavce na zdi a na notové zápisy rozházené všude kolem. „Je to můj způsob, jak zůstat ve spojení, víš?“
Tom to chápal, a když se Bill potěšeně usmál, přišla mu na mysl další myšlenka. „Když už mluvíme o spojení… co víš o, však víš, o tom dni?“
Bill zamrkal, jak se otočil, aby zavřel piano. „Myslíš, když jsme uviděli jeden druhého?“
„Jo. Podívali jsme se na sebe a něco se stalo.“ Tom se Billovi podíval do očí, pocítil uvnitř stejné chvění a uvažoval, jestli takhle nějak vypadá láska na první pohled.
„Nejsem si jistý,“ řekl Bill, a pak spěšně dodal, že jej to nutilo cítit se nad Tomem ochranářsky.
Tom věděl přesně, co tím Bill myslel, protože to cítil stejně, ale nemohl si pomoct, aby jej trochu nepoškádlil. „Myslíš jako bratr nebo tak něco?“
„Ne, Tome, ne jako bratr,“ odvětil Bill a pozvedl tmavé obočí.
„Ale ochranářsky, že?“ Tom si zamyšleně olízl kroužek ve rtu a všiml si, jak rychle Bill ten pohyb sledoval jako kočka.
„Právě jsem to řekl…“
„Jo, takže by pro tebe bylo těžké mě od sebe odehnat, že?“ Tom přistoupil blíž, nohou šťouchl do Billových kolen a sledoval, jak Bill sklopil pohled dolů a poté zpátky vzhůru s náhlým uvědoměním v jeho tmavnoucích očích.
Tom to přijal jako pokyn a naklonil se kupředu, jednou nohou poklekl na lavičku vedle Billova boku, druhou vklouzl mezi jeho kolena. Přejel rukou přes Billova ramena, dolů po jeho pažích v černé hedvábné košili, a zpátky vzhůru. Jeho oči opustily Billovy, jen aby pohlédl na jeho černé kožené kalhoty a na to, jak jej obepínaly. Olízl si rty, pak náhle ustoupil a rukou Billa vytáhl do stoje. „Nebo ne?“ Tomův hlas byl hlubší, dožadující se.
Bill vydal z hrdla tichý zvuk, omotal paže kolem Tomova těla a Tom si jej přitáhl blíž. „Tak těžké,“ zamumlal Bill, připravený o dech, když se Tomova ústa uzavřela nad těmi jeho, oddálila se a přišla zpátky, jazyk vklouzávající lahodně mezi jeho rty, než naplno pronikl dovnitř.
Vynahrazoval si to za všechny ty zatracené malé polibky. Bill už teď dělal neuvěřitelné zásahy do jeho libida s těmi jeho malými, tichými steny, jeho dlaně jemně přejížděly po Tomových zádech. Jakákoliv myšlenka, kterou Tom měl, ohledně pomalého začátku líbání, byla ztracená ve vteřině, kdy se Bill otevřel jeho jazyku. Jeho prsty se napjaly, jak uchopil Billovu čelist, než naklonil jeho tvář a vyhledával lepší úhel. Pak se Billův jazyk setkal s tím jeho a Tomův sten byl celý spolknut, jakmile jeden druhého ochutnali.
Bill chutnal svěže s podtónem sladkosti, která, jak si Tom uvědomil, nebyla vůbec krev, ale prostě jen samotný Bill. Nebylo to úplně to, co očekával, ale zase, všechno na Billovi bylo doposud nečekané, a ta myšlenka jej nutila se proti Billovým ústům pousmát. Rukama sjel níž, aby jemně zatahal za černé hedvábí a vytáhl ho z kožených kalhot, než se mohl dotknout chladné kůže na Billových zádech. Přitáhl si jej ještě blíž, srovnal k sobě jejich těla, a pak už byly Billovy ruce pod jeho tričkem a hladily jej s rozpačitou sladkostí, zatímco vydával toužebné zvuky proti Tomovým ústům, když vtom najednou ztuhnul.
„Co, ne, Bille…“ Zasténal Tom na protest, když se Bill začal odtahovat, hruď se mu prudce zvedala.
„Gustav je zpátky,“ zašeptal Bill. „Uslyší nás.“
No a? chtěl říct Tom. Tohle byl jejich první pořádný polibek a pro Toma i jejich první skutečný moment vzájemné intimity, a to se jen sotva jeden druhého dotkli. Držel Billa volně kolem pasu a potlačoval svou frustraci. „Můžeme zavřít dveře.“
Ale Bill zavrtěl hlavou a pohnul se, jako by chtěl poodstoupit, ovšem zastavil se, když Tom zpevnil své sevření a naklonil se, aby přitiskl tvář k jeho krku, kde vsál jeho kůži mezi teplé rty. Bill zalapal po dechu a na chvíli se do toho doteku opřel. Musel to zarazit, než ztratí kontrolu. „Tome, ne…“
Tom přestal a jednoduše se opřel hlavou o Billův krk s rukama po obou stranách Billova pasu. Nerozuměl Billově neochotě. Bill nebyl stydlivý, ale bylo tam něco, co jej drželo zpátky, jako by Bill byl ten, kdo měl větší potíže než Tom přijmout spojení mezi nimi. Byla to další otázka na Tomův seznam.
Omluvně Billa políbil na tvář, než se odtáhnul. „Omlouvám se,“ řekl v tu samou chvíli jako Bill. Oba se zasmáli, a Bill na Toma vzhlédl zpod svých řas. „Hej, půjdeš se se mnou projít ven? Ještě jsme nebyli a je hezká noc,“ řekl lákavě a usmál se, když Bill přikývl a vzal jej za ruku.
Během několika následujících týdnů byl Tomův nový byznys připravený ke znovuotevření. Bude mít otevřeno od oběda až téměř do svítání s podporou různých místních hudebníků. Jeho právník Jan mu domluvil skvělý kousek s populární místní kapelou, a slovo se rychle šířilo a zajistilo tak velmi dobrý otevírací večer.
K Tomovu překvapení a potěšení se Bill, Gustav i Georg ukázali po půlnoci, a on se zazubil nad jejich kontrastními styly. Gustav téměř ladil s Georgem oblečeným v tričku s nápisem ´cocaine cowboy´ a černých džínách, a Bill téměř všechny převyšoval v těsné černé košili, tmavých, Japonskem inspirovaných kalhotách, nezašněrovaných vojenských botách a i pouhou přítomností.
Celé trio zůstalo po většinu nočních vystoupení usazené u jednoho ze stolů. Dokonce i když na sebe nijak neupozorňovali, lidé si nedokázali pomoct, aby se na Billa nedívali, jak si Tom všiml. Naplňovalo jej to podivnou hrdostí. Podivnou, protože mezi nimi stále nebylo nic oficiálně stanoveno, o ničem spolu nemluvili, a přesto, dle síly jejich spojení, byli spolu. A Tom našel sám sebe, jak to dokonale ujasňuje několika ženám a jednomu muži, kteří se pokusili k Billovi přiblížit, dokud si konečně nesedl vedle něj s rukou přehozenou přes opěradlo židle a se zamračením, než mu Bill pod stolem položil ruku na stehno a poslal mu úsměv jen pro něj.
Toma to nutilo chtít brát Billa ven častěji, pochlubit se s ním, přestože věděli, že to není tak úplně možné, a tak udělali kompromis. Tom bude Billa brát na klidná místa, kde se budou moct procházet v soukromí, a na méně soukromé, k Billovu potěšení, módní přehlídky; byl to dobrý kompromis.
„Takže… už je to nějakou dobu,“ řekl Georg, když přinesl ke stolu dvě piva a rozhlédl se po místnosti, než se posadil.
„Ano, no, máme v našem šťastném domově přírůstek,“ přikývl Gustav.
Georg se ušklíbl. „Tak na tvoje a Billovo nové miminko,“ naklonil svou lahev ke Gustavově na přípitek a usrkl. „Jak to jde?“
„Až na ty jeho otázky je to lepší, než jsem čekal,“ odpověděl Gustav, Georg se vědoucně rozesmál. „Jejich spojení je silné.“
„Tom se zdá být okay, tak trochu… velmi odlišný od Billa,“ poznamenal Georg.
„To je, ale mají podobný temperament. Myslím, že se budou vzájemně dobře doplňovat tak jako my,“ dodal Gustav a usmál se do Georgových zelených očí.
Georg přikývl, potěšený jak tou připomínkou, tak i Gustavovými novinkami. S výjimkou jeho samotného nikdy nepoznal nikoho, koho by Bill s Gustavem přijali do svých životů, nebo dokonce do jejich domova, a to z dobrého důvodu. A on a Tom byli také jediní, kdo o Billovi a Gustavovi věděli.
Gustava znal už téměř deset let. Když se poprvé setkali, Georgovi bylo teprve šestnáct a náhodou se zrovna nacházel doma. Jeho otec, policejní důstojník, mluvil s mužem s krátkými blond vlasy, když Georg zrovna sešel dolů do kuchyně. Zamumlal cosi na pozdrav, střelil pohledem po návštěvníkovi, který zrovna vzhlédl, a Georg v tu chvíli málem zakopl. Pak se rychle vzpamatoval a odešel, jen aby se znova otočil a zíral na blonďatého muže.
Poté se zdála být Gustavova přítomnost v Georgově životě pravidelnější a z nějakého důvodu to vypadalo, jako by Georg vždycky přesně věděl, kdy byl blonďatý doktor poblíž.
„Takže to schvaluješ,“ poškádlil jej Georg lehce.
„Ano.“
Georg věnoval Gustavovi zvažující pohled. V Gustavově odpovědi nebyly žádné pochyby, ale Georg je cítil jako vždy. „A jaký je Bill k Tomovi?“ Zeptal se Georg a šikovně tak tu otázku přeměnil. „Musí to stačit, abys souhlasil, že se se mnou sejdeš.“
Gustav nechtěl nechat Billa s Tomem o samotě, než si byl jistý, že Tom může být alespoň vzdáleně důvěryhodný, spojení nebo ne. Byla to nevyřčená dohoda mezi dvěma přáteli už celou věčnost, a Gustav si nikdy nemusel dělat obavy, jestli to Georg pochopí. Georgovu otci i dědečkovi to trvalo trochu déle, ale nakonec to pochopili také.
„Stačí to, ale… už jednou odešel, i když to bylo na Billův popud, a Tom si to tak vybral…“
„Myslíš, že to mohli zvládnout lépe? Jako my dva?“ Georg se pousmál Gustavovu lehkému překvapení. „Brzy to vyřeší, přestaň si dělat starosti, budeš mít vrásky. A už dost řečí o nich, chyběl jsi mi, Gusi.“
„Ty mně taky.“
Pokračovali v rozhovoru, doháněli novinky a jednoduše byli spolu. Příležitostně se Georg rozhlédl po místnosti, jako by se chtěl ujistit, že je vše v pořádku. Bylo to riziko jeho práce, a Gustav byl potěšen, když se Georg vydal na soukromou vyšetřovatelskou dráhu.
„Něco tě znepokojuje víc než obvykle, Georgu. Co je to?“ Zeptal se Gustav, záměrně udržoval tón hlasu lehký.
Georg se naklonil kupředu, vlasy mu spadly do obličeje a ušklíbl se, i když se mu chtělo spíše zasténat. Doufal, že si toho Gustav nevšimne. „Okay, ale ne tady. U mě. Jdeme,“ utrousil, vstal a Gustav byl okamžitě po jeho boku. Oba muži neřekli ani slovo a dvěma různými auty se dopravili do Georgova bytu.
Bez dalších řečí Georg rozsvítil a vytáhl složku. „Tohle je případ, na kterém pracuju. Viděl jsi to v novinách?“ Georg rozdělil ústřižky z několika novin.
„To je ten, kterému říkají ´Van Helsing´?“ Zeptal se Gustav. To byla nedávná nová přezdívka vytvořena médii, k nelibosti výše postavených, díky těm několika stopám, které pronikly na veřejnost. Jedna z obětí byla nalezena s dřevěným šípem v srdci. Další byla zabita za blíže neurčených okolností, ale oběť byla nalezena s vypáleným křížem na hrudi.
„Policie dostává denně asi padesát hovorů od lidí, kteří tvrdí, že viděli pachatele. Jediný svědek, kterého máme, je příliš vyděšený na to, aby vyšel ven, ale nebyl až tak zasraně vyděšený, aby nemohl říct reportérovi, že to byl bílý muž ve tvídové čepici. „Víš, kolik tvídových čepic se od té doby prodalo?“
Gustav se podíval na Georga, jeho ostrým očím nic neuniklo. Brunetovy zelené oči se stáhly, když k nim přitáhl mapu. Byla složená do velkého čtverce s velkými očíslovanými tečkami označujícími dvě části města. Georg prstem naznačoval oblasti. „Tady byly všechny ty oběti nalezeny. A tohle,“ ukázal dva překrývající se nakreslené kruhy, „ukazuje oblast, na kterou se podle všeho soustředí.“
Gustav se podíval na tečky a pochopil Georgovo znepokojení, poslední se totiž objevily poblíž Ottensenu.
„Bojíš se o mě a o Billa,“ vzdychl. „Víš, že můžeme pomoct.“
„Ne, rozhodně ne,“ Georgův hlas nedovoloval žádný argument, což u něj Gustav slyšel jen zřídka. „Mám několik zdrojů, které mi pomáhají dávat na toho člověka pozor, a jsme si jistí, že pracuje sám. Musíte se od toho držet dál. Neztratím tě, ani jednoho z vás. V žádném případě.“ Gustav si hezkého bruneta tiše prohlížel, a pak natáhl ruku, aby jej přitáhl blíž. Georg se bránil. „Neztratím tě, tak mi to slib! Slib mi to, Gusi,“ řekl Georg a jeho hlas byl plný emocí.
„Jestli se dostane příliš blízko, tak ti to slíbit nemůžu. Ale do té doby pro to uděláme maximum,“ řekl Gustav. „Teď něco slib ty mně.“
„A co?“
„Pojď konečně být se mnou. Je tam místo, dokonce i teď, s Tomem,“ Gustav se pousmál.
Georg přikývl. „Promluvíme si o tom, až bude tenhle případ uzavřen. To ti můžu slíbit,“ připustil.
Gustav přikývl a vytáhl svůj telefon, na kterém stiskl několik tlačítek. „Pak můžu zůstat přes noc a ten slib zapečetit,“ odložil telefon a přitáhl si neodporujícího Georga k sobě.
autor: SunlovestheMoon
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Tak konečne sa nám to trochu posunulo. A presne v niečo také som dúfala, len som nechcela nič písať pre prípad, že by mala autorka iný názor, 😁. Myslím Georga a Gustava. Je super, že sú spolu. A dúfam, že to tak ostane aj na konci príbehu, hoci postava Van Helsinga naznačuje možné problémy. Ďakujem za preklad.
Doufám že to zvládnou a nic se jim nestane moc moc dík za překlad.
Tak tu je sexy upir a ja nestiham citat!!! Chalani zacali tour, ja mam male dieta. (4mesacny bobok) Opat mi nie je sudene ist na ich koncert. Sem tam pridem na blog a pozeram co musim dobehnut. K com sa vratim. Je toho dost.
Pozdravujem Janulku, zuzu a vsetky kocky co sem chodia. Krasne leto prajem.
Dobehla som tuto poviedku. Mam chut si pozriet vsetky upirske filmy. Precitat si vsetky knihy. A v kazdom upirovi uvidim Billa.
Van Helsing bude robit problem. Snad nieco neurobi Georgovi alebo Gustavovi.
Dostat sa k Billovi nebude lahke pre Toma, ale je na dobrej ceste. Pomaly si ho ziska. Uz sa tesim.
Měla bych si uz konecne začít zvykat, ze v tehle povídce nikdy nezačne dil v tom miste, kde prve skončil a tim padem nebude dej navazovat podle mých očekávání 😅. Inu nevadi, aspon pro jednou je to v pripade me osoby výjimečná zmena od ostatnich povídek. Tady se mi vývoj dílů absolutne nedaří předvídat, nicmene si nestezuji, je to takto vice napínavé 😁.
Ovsem Georg a Gustav? Ma představivost prave utrpěla obrovský sok 😅😅😅. V realu si ty dva totalne nedokážu predstavit pri nejakych společných intimnostech haha 🙈🙈🙈. Popravde i pri nevinne myšlence na to, ze by, treba pouze jen jeden z nich, mel byt s muzem, se mi ježí chlupy po celem tele. Oni jsou tak antigayovsti az hrůza 😝!!! Hned se mi vybavilo video z letošní tour, kde vsichni kluci dostali v darkovem balíčku od jedne z fanynek brcka, ktera byla na jednom konci ve tvaru penisu, a vsichni 3 je sborově, bez váhání a s nehranym odporem okamzite darovali Billovi, ktery je uvítal s megawatovym úsměvem, otevřenou náruči a poznámkou, aby se hoši nestydeli a hned názorně předvedl blow job, ktery s nimi bude doma procvicovat 😉. Tolik k homosexualite Gecek.
No nic, zpet k tématu… Van Helsing neeeeeeee 🤬🤬🤬!!!!!!!!!!!! Proc tak brzy takove komplikace? Vzdyt ti dva moulove se teprve ted poprve poradne polibili a booom, hned tu bude drama a vzruso se zabijákem upírů?!?!?! Achyoooooo 😭………….. Holt si, klucí, musíte pospisit, abyste vubec dostali prostor na nejake libanky, nez se na scéně objeví narusitel 🥵. Moc si preju, aby využili prilezitosti ted, kdyz Gus vyklidil na noc dům, KONECNE budou mit soukromco 😈😈😈. Tak kez by provokatér Tom toho puritansky ladeneho Billa spravne motivoval 😄.
Dnes bych, spolu s podekovanim za preklad, Zuzanko 😘, chtela poděkovat i dalsi osobě, jejíž činnost mozna neni tolik transparentní, jako práce autorů a překladatelů, nicmene bez ni by nebylo niceho. Ted tedy nechci nikoho opomenout, mozna, ze se na provozu blogu podílí vice osob, ale ja jsem zaznamenala pouze Januli, proto muj vděk adresuji prave ji ♥️! Je to zaslusny, altruisticky počin, spravovat takovouhle masu materiálu po tolik dlouhých let. Všechna cest a hluboce smekám 👍. Jak tu nedavno psal jeden zahraniční návštěvník “sakra, vysvětlete mi, jak je mozne, ze tyhle stránky jeste porad funguji 😱”? Nu, to je pouze a jedine diky zápalu, pracovitosti, pečlivosti, odhodláni a nesobeckosti hrstky fanynek z českého dolicku – můžete byt, dámy, na sebe po právu hrde!!! Neco velkého jste dokázaly a stale dokazujete 🙏🙏🙏. DÍKY 💐.