From the inside out 26. (2/2)

Tom se posadil na paty, vzal Billův penis do dlaně a začal ho hladit. „Jak to chceš udělat?“

„Ty se ptáš mě?“ Zalapal Bill po dechu.

Tom se na něj zazubil s nečekaně plachým výrazem a vzhlížel k němu zpod uvolněných dredů. „Jo, no, četl sis o tom něco, ne? Představoval sis to…“ Bill dlouze vzdychl, jakmile Tom změnil tempo a úhel pohybů ruky. „Chceš, abych na to šel rovnou, nebo mám zkusit tě nejdřív připravit?“

„Já bych doufal-“ Bill se odmlčel, pohlcen tím, jak přirážel do Tomovy naléhavé ruky „-doufám, že mě nejdřív připravíš.“

„Dobře.“ Tom ho pustil, sklonil se a políbil jej na roztažená stehna. „Pro některé lidi je děsivé na to i jen pomyslet, takže je pro ně jednodušší jít rovnou na věc, než mají možnost couvnout.“

Bill zavřel oči a užíval si ten pocit být ovládán, manipulován, jak jej Tom dostával do té správné pozice. Couvnout? Možná nad tím takhle přemýšlel Tom, alespoň ze způsobu, jakým o tom mluvil, se zdálo, že to pro něj možná byla taková zkušenost. „Já ti věřím,“ zamumlal, zamyslel se nad tím a zjistil, že je to pravda. Takový druh důvěry byl stejně děsivý, jako vložit svůj život do rukou někoho jiného.

„Dobře,“ odpověděl Tom. „Nechci ti ublížit, ale mohlo by to trochu bolet.“

To bylo to, co Bill očekával a čeho se bál. „No tak,“ naléhal, protože to, s čím Tom začal, jej už tak přivádělo k šílenství. Jestli se Tom bál své vlastní schopnosti vydržet, no, Bill neměl vůbec žádnou výdrž.

Tom se jej dotkl, vklouzl prstem dovnitř a přejel po citlivé kůži uvnitř, až se Bill zcela potopil do polštářů. „Můžeš… v tom pokračovat.“

Koutkem oka Bill viděl, jak se Tom natáhl pro ten všudypřítomný sáček, který zůstal na okraji postele během úvodních fází předehry.

Kliknutí víčka přerušilo ticho, které je obklopilo, a znovu zvýšilo Billovu nervozitu. Je to jen lubrikant, říkal sám sobě, je to jen… „Ohh, to studí.“

Tom se zašklebil. „Promiň.“ Chytil Billovu nohu, odtáhl ji do strany a věnoval mu polibek, ze kterého se mu zkroutily palce u nohou. Na okamžik umístění Tomových prstů neregistroval, ale pak se chlad rozplynul do obecného pocitu zvláštnosti. „Ty… oh.“

„Okay?“ Zeptal se Tom a jeho tvář se objevila nad horizontem Billova břicha a obezřetně se na něj dívala.

„Pokračuj,“ nařídil Bill. Tohle si užíval, to věděl. Tomovy prsty jej otevíraly a klouzaly dovnitř, kluzké cizí předměty lovící z hlubin jeho potěšení. Byl to jiný pocit než ten z Tomových úst na jeho penisu, ale udržoval jej v jakémsi opojném napětí. „Ach… ach, to je dobré…“

„Myslím, že z toho máš daleko větší požitek než já,“ řekl Tom a znělo to překvapeně. Zkroutil prsty a pronikl hlouběji, až z Billa dostal další bezeslovný zvuk plný rozkoše. „Myslím, že žárlím.“

„Nežárli,“ dostal ze sebe Bill, snažil se přirážet nebo jinak dostat blíž do toho pocitu, který Tom vyvolával, ne však z dostatečné blízkosti. „Uděláš to už?“

„Tak netrpělivý.“

„Neuvěřitelně nadržený.“ Tohle také bylo takové, jaké to očekával, a přesto nevyhnutelně odlišné. Zíral na bílý strop nad sebou a cítil na kolenou Tomovy dlaně a na okamžik byl od enormity toho momentu odpojen.

„Dej mi ještě chvilku,“ řekl Tom a zněl, jako by zatínal zuby. „Bože… jsi pořád tvrdý, a to si myslím, že jsem se ještě ani nedotkl tvé prostaty.“

„Tak to dělej něčím jiným.“ Bill si pomyslel, že se snad do něčeho zakousne, do polštáře, do Toma, pokud bude ta smyslová frustrace ještě chvíli pokračovat. „Ahh…“ Pocítil větší tlak a neodvažoval se podívat dolů, ale věděl, že Tom přidal další prst, a bolelo to, ale bože, ne tak, jako si myslel, že bude.

„Dobře.“ Tomův hlas byl ochraptělý. Znovu zašustil sáček a Tom se nyní objevil v jeho zorném poli a otevíral balíček kondomů. Sáhl dolů a Billův pohled nedobrovolně cestoval spolu s ním.

„Ohh.“ Bill polkl. Tom byl nachystaný a pevný a přímo tam, a nad tím pohledem mu poskočil žaludek očekáváním.

„Okay?“ Zašeptal Tom a natáhl se, aby jej políbil.

Bill přejel rukama po jeho ramenech a zahákl mu palce za šíji. „Okay.“

Tom se nad ním ještě okamžik nervózně skláněl, pak se vzchopil a zahákl ruce pod Billova kolena, až Bill rukama prudce sevřel prostěradlo.

Pocítil krátký vlhký dotek, a pak Tom začal tlačit dovnitř.

Se zasténáním jej Bill přijal do svého těla. Bolest a nešikovnost na dlouhou chvíli všechno přehlušily, pálení a narážení těl usilujících o spojení, které nebylo tak snadno dosažitelné. Bill zavřel oči a lapal po dechu. Po chvíli si uvědomil, že všechno znehybnělo, a on otevřel oči přímo na Tomovu sklánějící se napjatou tvář. Prsty nyní zarýval do Tomových ramen.

„Pohni se,“ zašeptal Bill. Tom se napjal. „Pohni se!“ Sten projel celým jeho tělem, jak se Tom pohnul a znovu to zabolelo, ale ten hluboký pocit byl spojen s něčím zrychlujícím se uvnitř něj. Jak přírazy pokračovaly, Bill se okamžitě začal přidávat do rytmu a jeho vlastní touha stoupala nad tím vnitřním podněcováním.

„Bille,“ zalapal Tom po dechu, políbil jej na ústa, jeho potem zalitý obličej působil abstraktně. Kyvadlový pohyb jeho boků zabíral rovnováhu obou jejich pozorností.

„Ach bože,“ vzdychl Bill. Bylo to tak dobré, hluboko uvnitř. Možná tam někde byla jakási bolest u klouzání těl narážejících do sebe, ale tempo se zrychlovalo a všechno, co cítil, bylo horké, žhavé. „Tome… zatraceně… nng!“ Nehty v povzbuzování tupě zarýval do Tomových ramen.

„Víc?“ Zeptal se Tom, po tváři mu přeběhl záblesk nepředvídatelného úsměvu, jak se pravidelně přibližoval a oddaloval. „Je to dobré?“ Zachytil ho ve vrcholu svého přírazu a dlouze a pomalu jej políbil.

„Neuvěřitelné,“ dostal ze sebe Bill a přirazil proti němu, znovu sevřel prostěradlo, když Tom vmanévroval jeho nohy výš, přes svá ramena, a stmelil tak jejich těla do jedné dlouhé linie, zatímco do něj stále přirážel.

Když se Tom odtáhl na dost dlouho, aby vzal Billa do ruky a hladil jej všemi těmi správnými způsoby, Billovi netrvalo dlouho, než vyvrcholil.

Ta vlna se přes něj přehnala a Bill se v ní ztratil spolu s výkřikem. Tom stále přirážel, nyní v trhaném, naléhavém rytmu. Oči měl přivřené a dál držel Billův pohled, pak se jeho ústa pootevřela a dech zadrhl, a Tom také vyvrcholil.

V doznívání orgasmu zůstali blízko u sebe, vklouzli společně pod přikrývku, jakmile se Tom na chvilku odtáhl a nataženou paží zlikvidoval důkazy s vlhkým žuchnutím na zem. Jejich nohy se propletly. Tom ho držel za rameno a hladil jej po vlasech, a Bill se začal třást.

„To je v pořádku.“ Pak, znepokojeněji, jak se dál chvěl, „Bille, jsi v pořádku?“

„Je mi fajn,“ odpověděl Bill, políbil Toma na krk a snažil se, aby mu nedrkotaly zuby. „Já jen… já… je to tak trochu ohromující.“ Přitulil se k Tomovi blíž, jako by vyhledával teplo, a možná to opravdu byl nějaký druh nevysvětlitelného chladu, který mu způsoboval chvění.

„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl Tom, a v jeho hlase byl opět ten úšklebek, ten smysl pro samolibost. Jeho ruka dál hladila Billa po vlasech a zádech.

„Čemu?“ Řekl Bill po chvíli, tělo se mu zahřívalo přicházejícím teplem přitisknutým proti němu, břicho a stehna a hruď proti hrudi.

„Skoro jsi ani nepotřeboval, abych se tě dotknul,“ řekl Tom a zdálo se, jako by za to byl sám na sebe hrdý. „Zatraceně, myslím, že by ses mohl udělat i bez toho.“

„Je to divné?“ Bill ho znovu políbil a při tom uvažoval. „Bylo to opravdu dobré, totiž, potom, co to přestalo bolet.“

Tom ho polechtal. „Ty vůbec nic nevíš?“

„Vím toho dost,“ řekl Bill defenzivně. Pak se mu na rtech objevil úšklebek, když dodal: „A teď toho vím mnohem víc.“ Natáhl se mezi jejich těla a hledal horečnaté teplo Tomova uvadajícího penisu.“

„Nnn…“ Tom se opřel bradou o Billovu hlavu a škubnul sebou, ale nebyl schopný udělat cokoliv dalšího.

„Ugh.“

„Co?“ Tom se k němu přetočil, rty mu přejel po tváři a v tom jednom slově byla opět obsažena úzkost.

„Myslím, že ležím v mokru.“

„Chudáčku. To přežiješ.“ Tom se začal vrtět a posouvat. „Pojď sem, nelež v tom.“

Bill spolupracoval a přisunul se k němu. Začínaly se mu zavírat oči, když vtom je náhle prudce otevřel. „Myslíš, že jsme byli moc hlasití?“

„Wow.“ Tom se odmlčel. „Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel.“

Bill se zazubil. „Doufám, že jsme tady byli sami.“

***

Odpolední ticho v bytě bylo narušeno bouchnutím dveřmi do zdi a kaskádou bund dopadajících na zem z háčků. Brandon vklopýtal dovnitř ověšen dvěma těžkými dýněmi. Natáhl nohu a zavřel za sebou dveře.

„Postarám se o to,“ promluvila Lisa a obešla jej.

„No, aspoň o něco se postaráš,“ zalapal po dechu Brandon a zamířil rovnou do kuchyně.

Lisa ho ignorovala. „Slaboch,“ zamumlala si pod nosem, ale vesele. Natáhla se pro shozené bundy. „Udělal jsi tu vážně binec.“

„Jo, zkus si nést ty dýně.“

„Já jsem měla klíče!“ Odpověděla Lisa jasně. Pak si všimla na gauči svých dvou oblíbených krasavců. „Jste zpátky! Byli jste v té ZOO?“ Po cestě do kuchyně jim oběma vesele zamávala.

„Uh… aha, ta ZOO! Bylo to super,“ odpověděl jí Tom, zněl roztržitě.

Bill se uchechtl a zněl spíše uspokojeně, než pobaveně.

„Máme dýně!“ Oznámila Lisa a obešla kuchyňský pult, aby je obdivovala. „Kdo se cítí na vyřezávání?“

„Jen pokud nečekáš, že upeču koláč,“ dolehl k ní Tomův hlas.

„Děláš si srandu?“ Odpověděl jí Bill. „U nás doma jich budeme vyřezávat asi šest.“

„Fajn. Přinutím Toma, aby to udělal.“ Lisa šťouchla bokem do Brandona a šla k lednici.

„Co myslíš, že my muži jsme, otroci?“ Zeptal se Brandon a založil si ruce.

Lisa si odfrkla. „Já jsem stejně lepší jako dozor. Kromě toho, když budete hodní, udělám vám všem pražená dýňová semínka, a to je větší pakárna, než vyřezávání dýní.“ Přivlastnila si jednu z Tomových col a vrátila se do společenské místnosti, kde Bill s Tomem sdíleli jeden gauč, a každý se opíral o jednu područku, zatímco jejich nohy byly propletené.

Bill vzhlédl od tlusté knihy na svém klíně. „Jak se cítíš?“ Zeptal se tiše.

„Já?“ Lisa mávla svou colou. „Dobře. Na pohřbu budu brečet znovu.“ Experimentálně popotáhla. Měla asi šest hodin spánku a cítila se průhledně, ale jinak dobře. Ke své pratetě Lydii měla blízko a její smrt nebyla šokem, jen to bylo smutné. S podzimem a vůní pálení listí ve vzduchu, prodejem dýňových koláčků a vlastních dýní Lisa vzpomínala, jak s tetičkou solila a rozkládala dýňová semínka na fólií pokryté tácky.

„Udělám ti ďábelskou dýni,“ sliboval Tom, kolenem zahýbal tam a zpátky, zatímco se chodidlem zapíral o Billovo stehno.

Lisa se zamračila a zkoumala jeho tvář.

„Co?“

Zavrtěla hlavou, otočila se a podívala se na Billa.

Bill na ni zamrkal. „Co?“ Zeptal se nevinně. Vypadal uvolněně a rozzářeně a šťastně. Ve skutečnosti měl ten malátný vzhled čerstvě posexového, osprchovaného kluka.

„Nic,“ odpověděla Lisa a odložila své podezření. Usmála se na něj. „Nic mi do toho není, vážně.“

„Bože, Liso, nezačínej,“ řekl Tom podrážděně. „Kdybych měl něco, co bych po tobě mohl hodit…“

„Nic jsem neřekla!“ Lisa zvedla ruce na svou obranu.

„Co? Co se děje?“ Bill mezi nimi zmateně skákal pohledem.

„Nic,“ řekl Tom, a Lisa se začala smát. Zavřel svůj laptop a zazíral na ni. „Lisa má zřejmě víc než jen průměrný gaydar.“

„Já to nechápu…“

„Hej, byla jsi dneska v klubu?“ Zeptal se Tom a empaticky tak změnil téma.

„Ach.“ Lisa zavrtěla hlavou. „Začátek jsem prospala, a pak jsme šli nakoupit. Pak jsem uviděla dýně!“

„Samozřejmě,“ odpověděl Tom suše.

„Nákup je pořád v autě,“ řekl Brandon, když se k nim připojil. „Hned se vrátím.“

„Ach, počkej…“ Začala Lisa.

„Neobtěžuj se, je to jen pár tašek. Jsem silný jako býk. Stavěný pro přenášení věcí své holky.“

Lisa se zachichotala. „Jsi hloupoučký jako opice.“

Tom odložil svůj laptop a zvedl se z pohovky. Bill mu zatahal za džíny, když kolem něj prošel. „Kam jdeš?“ Zeptal se ho.

„Do koupelny,“ řekl Tom a políbil ho na vrcholek hlavy.

Lisa se znovu uchechtla.

„Ach, jdi kuchat ty své dýně,“ řekl jí Tom.

„Nemůžu. To je práce pro otroky.“

Bill si označil text a vzhlédl k ní, kolena si přitiskl k hrudi. „Chci to vůbec vědět?“

„Pak by ses červenal,“ odpověděla Lisa. „Není to důležité.“

Bill to přijal bez mrknutí. „Mátě nějaké plány na večer?“

„Máš neobvyklý nedostatek zvědavosti,“ konstatovala Lisa.

„Mám tři sestry.“

„Aha,“ řekla Lisa suše. „To by mohlo být tím. Myslím, že dýně, večeře, a televize by mohly můj večer docela dobře zaplnit-„

Dveře se znovu otevřely a oni vzhlédli. Tentokrát dovnitř vkráčel Jack Wagner, odhodil bundu na háček a minul, pokrčil rameny a pokračoval dál do bytu, zatímco za sebou trousil zbytky bláta. Lisa se na něj zamračila.

Jackova odbarvená hlava se otočila jejich směrem. „Bože, lidi, nemáte svoje domovy?“ Zeptal se a posměšně se na ně ušklíbnul.

„Jo, tady jen pracuju,“ řekla Lisa a protočila oči. „Kšá, nemáš úkoly nebo svůj život, nebo tak něco?“

„To bys chtěla vědět.“ Jack se ušklíbnul, a pak se otočil na Billa. „Ach, Tom si tě pořád drží kolem?“ Odfrkl si.

„Co to má znamenat?“ Dožadovala se Lisa, zatímco Bill otevřel ústa s pochmurným výrazem.

„Nic.“ Jack se zazubil a couvnul, pak zavrtěl hlavou a prošel kolem kuchyně, zatímco se sám pro sebe něčemu smál.

„BlbJack,“ řekla Lisa, jen sotva slyšitelně. Jacka to nijak nezastavilo.

Bill potřásl hlavou. „Alespoň on je jediný, kdo je tak hrubý.“ Na tváři se mu usadilo zamračení.

„Co to má vůbec znamenat, ´to bys chtěla vědět´“, napodobila ho Lisa a protáhla obličej do opičího výrazu.

Bill se rozesmál.

„Tak pojď.“ Lisa ho praštila do ramene. „Ty víš, že mi chceš pomáhat vyřezávat dýně. Se všemi těmi zkušenostmi jim vážně můžeš ukázat, jak se to dělá. Co máš vůbec dnes večer jiného na práci?“

Nyní se na Billově tváři objevil spekulativní výraz a on zčervenal. „Dobře, dobře, pojďme začít s těmi dýněmi.“

Zase se vyjasnilo, pomyslela si Lisa. Když na balkóně rozložili noviny, odpoledne bylo plné světla. Nebylo tam nic, co by mohlo nahradit to, co se dělo předtím, ale od této chvíle budou zase nové úsměvy, nové vzpomínky, noví lidé, kteří naplní jejich srdce.

autor: fyredancer