autor: SunlovestheMoon
Gustav vrazil do dveří s třesoucím se Tomem v náručí a Georg mu byl v patách. Potřebuju čistý stůl-“ vyštěkl.
„Je připravený,“ přerušil ho Bill. Byl zpátky za polovinu času, nějakým zázrakem se mu podařilo vyhnout se nehodě i policejním hlídkám, a snažil se toho připravit Gustavovi tolik, kolik jen věděl. Ale když se vydal za nimi, Georg ho zadržel.
„Je mi líto, ty víš, že nemůžeš,“ Georg držel ruce ve vzduchu, aniž by se Billa dotkl. „Tom krvácí, je to vnitřní,“ řekl tiše a vrhl po Billovi krátký, soucitný pohled, než se otočil a rozběhl se za Gustavovým výkřikem o asistenci.
Bill mohl jen zírat za Georgovými vzdalujícími se zády. Klopýtnul pár kroků, nohy se mu třásly, k nejbližšímu pevnému předmětu a opřel se o něj, silou vůle se snažil nespadnout. Tomovi by nepomohlo, kdyby se zhroutil, pomyslel si. Slyšel Gustava vydávat příkazy, slova, kterým nerozuměl jako svorka a cévy, a slova, kterým ano, a ta jej zasáhla jako čerstvá rána.
Skákal očima po místnosti a nic pořádně neviděl kromě skutečnosti, že jeho nohy to vzdaly a on byl na podlaze. Gustav mumlal nadávky. Bill se napřímil a klidně se rozešel ke Gustavově pracovně, nyní provizornímu operačnímu sálu, nic jej nebude od Toma držet dál.
Když Bill vstoupil do místnosti, dvě hlavy vystřelily vzhůru. Georg se téměř dal do pohybu, než si všiml, že je Bill naprosto klidný. Pocítil z toho mrazení v zádech a v tom okamžiku naprosto soucítil s Billovou situací a přál si zázrak.
Bill přistoupil vedle Georga a podíval se dolů. Nechápal, jak je to možné, ale Gustav držel Toma při vědomí během jakékoliv operace, kterou tu právě vykonával. Gustav byl brilantní, jeden z nejlepších, ale lidské tělo mělo své limity a Tom… Tom už si fyzicky prošel něčím až příliš.
Natáhl se a jemně uchopil Tomovu ruku. Nebylo tam téměř vůbec žádné teplo. Zdálo se, jako by si Bill ani nevšiml pachu Tomovy krve, jak mu v hrudi pumpovalo jeho srdce. Bill pohlédl na Toma a jejich pohledy se uzamkly.
Tom otevřel ústa a pokusil se promluvit, ale Bill potřásl hlavou a ve třesu se náhle kousl do rtu.
„Zachránil jsi mi život,“ Bill se snažil usmát a selhal. Tom bude vědět, že tím Bill myslel své vlastní metaforické srdce. „Ale něco jsi mi slíbil, Tome. Řekl jsi, že mě nikdy nezklameš a já chci, abys to dodržel.“
Dvě červené kapky se objevily v Billových očích a stekly po jeho bledé kůži. Zvedl ruku, aby si další otřel ze svého nosu.
„Bille…“ V Gustavově hlase se objevila úzkost.
Bill přitiskl ruku na stůl a zadusil v sobě vzlyk. „Ne! Gusi, on slíbil… slíbil jsi to, Tome!“
Tom se na Billa díval, jeho pleť byla popelavá a vlhká od slz. Pokusil se olíznout si s mělkým dechem suché rty a selhal. Spojil svůj pohled s Billem, ukazoval mu veškerou lásku, která byla uvnitř něj, a v té chvíli nějak našel dostatek síly, aby dal Billovi jeho odpověď.
Jeho ruka se v Billově roztřásla, jak se ji snažil zvednout. Bill se zamračil a pak, v porozumění, ji zvedl za něj. Tom ruku otočil, aby odhalil své zápěstí, a zašeptal své poslední slovo.
„Rozhodni.“
A pak se jeho srdce zastavilo.
Bill se téměř zhroutil. Pak jeho mozek zachytil to, co Tom řekl, a otočil se ke Gustavovi a Georgovi, kteří na něj zírali nazpět. „On řekl…?“
Oba přikývli, a Georg ustoupil stranou, aby dal Gustavovi více prostoru. „Musíme to udělat hned,“ řekl Gustav, a oba přátelé se k Tomovi naklonili, aby, opět, bojovali za jeho život.
Gustav stál na balkoně a hleděl na město. Georg se vrátil dovnitř, aby zkontroloval Billa, který byl stále s Tomem, a zanechal jej tak kouřícího do tiché noci. Povzdechl si a přál si, aby on a Bill něco z toho kouření skutečně měli, přesto jim to však stále přišlo nekonečně zábavné. Dovolil si malý úsměv.
Stihli to včas. Tom bude zase žít.
Georg mu už dřív pověděl, že ten muž, přezdívaný Van Helsing, byl postřelen, ale nebyl zabit. Bude postaven před soud, ale možná poslán do blázince. Aniž by cokoliv řekli, věděli, že on a Bill se postarají o to, aby se už nikdy nevrátil živý.
Gustav cítil, jak se kolem něj ovinuly paže, a usmál se.
„Ať už se stane cokoliv, vždycky se na tebe budu spoléhat, Gustave,“ řekl Bill. „To se nikdy nezmění.“
„Já s tebou cítím to samé,“ odpověděl Gustav.
„Mám tě rád, Gustave,“ Bill menšího muže pevně s vděčností objal.
„Já vím. A on tě miluje,“ odkazoval Gustav na Toma.
Bill několik minut tiše broukal a pak se na Gustava podíval. „Myslíš, že Georg někdy bude chtít s tebou být?“
„Myslím, že to zvažuje. Slíbil, že si o tom brzy promluvíme.“
Zůstali tak ještě nějakou chvíli, dokud je nepřekvapil hlasitý výkřik.
„Au!“
Oba přátelé se na sebe podívali a pospíchali zpátky do Gustavovy pracovny, kde Georg bolestivě třepal svou paží.
„Ten malý parchant mě kousnul…“
autor: SunlovestheMoon
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 41
Tak že z Toma bude také upír bála jsem se že umře.
Dnešní díl byl kráťoučký, ale krásný. Tesim se na Tomovu proměnu v upíra, ale obavám se, ze vzhledem k tomu, ze s touto povídkou vbihame do cílové rovinky (beee budu brecet jak želva 😭), moc si ho neuzijeme a vlastne ani jejich konecne fifty-fifty vztahu, skoda ☹️.
No pekne. Tak to má byť. A Georg by tiež nemal dlho rozmýšľať. Život vie byť niekedy taký krátky… Ale aj tak bola najväčší zabiják tá posledná veta,😁