autor: fyredancer
Modřiny ještě nezmizely, ale Bill byl spokojený s tím, jak byly minimalizovány a splývaly pod vrstvou krémového korektoru a podkladové vrstvy spolu s jeho nejodvážnějším použitím očních stínů za denního světla. Byl to klubový vzhled, téměř gotický, ale Bill sám byl spokojený, když se prohlédl v zrcadle, takže usoudil, že to musí znamenat něco dobrého.
Byl však rád, že jeho máma už byla pryč z domu. Usnadnilo mu to cestu ze dveří bez vzájemného obviňování. Měl přijetí od jednoho rodiče a zbytku rodiny, to bylo to, co pro teď Bill potřeboval.
„Jak to, že nejsi v posteli?“ Chtěla vědět Cassie, když spěchal ze schodů s bundou přehozenou přes jedno rameno. Pak vykulila oči. „Páni, Bille.“
„Je to moc?“ Uvažoval Bill nahlas, popadl ze stolu plátek toustu a snažil se rozhodnout, jestli stojí za to pátrat po svém cestovním hrnku na kávu, když bude stejně za necelou hodinu v obchodě. „Vzal jsem na dnešní ráno směnu, je tam díra v rozvrhu.“
„Moc erotické, možná,“ odpověděla Cassie. „Ugh. Kdy se z tebe stal ten krásný?“
„Tys usnula na vavřínech a já ti ukradl korunu,“ střelil Bill nazpět a vyplázl na sestru jazyk.
„Panebože, vážně jsi právě přiznal, že jsi královna, Bille?“ Zeptala se Angie pobaveně, když přistoupila za něj a poklepala jej na zadní stranu hlavy.
„Au, můj otřes mozku,“ řekl Bill a snažil se tak napodobit Toma.
„Prosím tě, doktor řekl, že už jsi v pořádku, jinak by tě máma ani nepustila z postele,“ odpověděla Angie.
„Pravda,“ řekl Bill a pozvedl obočí.
Angie se na něj zašklebila a šťouchla do něj svým bokem, pak se kolem něj natáhla a popadla z talíře na stole proužek krůtí slaniny. „Jsem ráda, že jsi zpátky ve formě, Bille.“
„Já taky,“ řekl Bill procítěně.
Objektivně věděl, že se tak daleko ještě úplně nedostal – včera večer k nim přišla policie, aby mu pověděli, kdo ho zmlátil, a on přechodně úplně ztratil vědomí a upřel sám sobě vědomosti, které by mu mohly pomoct si vzpomenout. Z té noci si stále pamatoval jen velmi málo a jedna jeho malá, tvrdohlavá část trvala na to, že je to tak lepší. Jeho dospělejší část s ním vedla vnitřní monolog o tom, jak by bylo zdravější to vědět, srovnat se s tím a posunout se dál.
Bill se toho rána cítil poněkud dětinsky.
„Pojďme, jinak vás všechny nikdy nedostaneme včas do školy!“ Zvolala Angie a rozhlédla se po sourozencích Trümperových roztroušených po kuchyni v různých stavech připravenosti.
„Já řídím,“ řekl jí Bill a převzal kontrolu. „Musím se dostat do práce, až vás všechny vysadím.“
„Předpokládám, že jednoho dne se dostanu k tomu, abych opět použila auto,“ řekla Angie, ale nevypadala příliš nešťastně, zatímco dala dohromady toust s míchanými vejci a zabalila ho do několika vrstev ubrousku.
„Jo, až se odstěhuju.“
Když se naložili do auta, Morgan a Cassie ho zasypávaly otázkami o stěhování, zatímco Ricky kopal do zadní strany Billova sedadla a ptal se na Disneyland, hlasitě a několikrát.
„Ne, ano, a vypadni už sakra z auta!“ Vykřikl Bill nakonec, když zastavil auto před Rickyho školou. Ricky na něj vykulil své hnědé váhavé oči. „Jsem tvůj jediný malý bratr, měl bys na mě být hodný,“ prohlásil.
Bill se zazubil. „Jsi dobrý,“ informoval svého bratra. „Ale s tím Trümperovským špulením rtů se vypořádávám déle, než jsi ty na světě, bratříčku. Užij si to ve škole a ano, brzo pojedeš do Disneylandu. Já ne, protože mám práci, a uvidíme se později.“ Ačkoliv možná ne dnes večer, dodal v duchu, pokud se mu podaří zmocnit se svého vrtkavého přítele.
Ricky se stejně pokoušel trucovitě našpulit rty, ale zamával, když se rodinné Subaru rozjelo.
„Bille, musíš přestat být tak mužný a ve vedení, celý svět je z toho nakřivo,“ škádlila ho Cassie, když je Bill vysadil u střední školy.
Bill zavrčel a ukázal by jim oběma prostředníček, kdyby se zrovna Morgan nedívala jeho směrem.
„Nejsem k vám všem nic jiného než jen milý, a jediné, co za to dostanu, jsou stížnosti,“ stěžoval si Bill, jakmile zastavil u obrubníku naproti univerzitě a Angie vylézala z auta.
Angie stiskla rty. „To ti jen ukazuje, že nám na tobě záleží,“ informovala ho. „A jsme vděční, že se cítíš dostatečně dobře na to, abychom tě mohli popichovat.“
Bill nakrčil nos. „Je smutné, když jde člověk do práce, jen aby se dostal pryč od své rodiny,“ střelil nazpět.
„Čau, Bille!“ Řekla Angie a rozesmála se, když na ni vystrčil prostředníček. „A měj bezpečný sex!“
Bill sklonil hlavu, tváře mu hořely, ale usmíval se, zatímco odbočil zpátky na hlavní. Aby řekl pravdu, těšil se na to, až bude mít bezpečný sex. Byly to už dny, a to bylo pro jeho nově rozpálené libido až příliš dlouho. Přemýšlel, jak by Tom zareagoval, kdyby se u něj z toho důvodu znenadání objevil, ale podíval se na hodiny, povzdechl si, a zamířil ke Starbucks.
Obchod byl nacpaný k prasknutí, tělo na tělo s frontou vedoucí ven ze dveří. Bill si musel udělat cestu, probojovával se skrz masu lidí, kteří mu posílali rozzlobené pohledy, dokud nedosáhl nízkého rozdělovače, kterým se dostal za pult. Sloane byla u pokladny a nevěnovala mu ani druhý pohled, když se rychle protáhl mezi ní a Becky, která svižně přebíhala mezi košíky s pečivem a urnami s horkou kávou na zadní stěně.
„Díky bohu,“ zamumlala Danice, když kolem ní Bill proběhl a popadl zástěru.
Bill po ní vrhl letmým úsměvem a zrychlil tempo. Nepochyboval o tom, že Danice neměla ani chvilku pro sebe, aby mohla splnit všechny úkoly, které měla – on sám plnil díru v rozvrhu, která zůstala po Aaronovi, a s tou ztrátou byla Danice zanechána venku na prodejně místo toho, aby sestavovala další rozvrhy nebo připravovala denní vklad do banky.
Dopoledne uběhlo v chumlu páry z napěňovače mléka a nekonečné řece espresa. Bill se energicky vrhl k baru a byl rád, že je tak zaneprázdněný, vyhnalo mu to z hlavy veškeré myšlenky. Byla to uklidňující monotónnost, příjemné zaneprázdnění, a když ho Danice poklepala po rameni a řekla mu, aby si udělal přestávku, jen na ni zamrkal a málem jí řekl, že se zbláznila, než se podíval na hodiny.
„Já končím!“ Zvolala Sloane a zvedla obě ruce ve vítězném gestu. Postavila se k Billovi a popadla ho za loket. „Tak pojď, kluku, pojďme tě zatáhnout dozadu.“
Bill přikývl a jakýmsi omámeným a zpomaleným pohybem se rozešel. Začínal zlehka jen s krátkou směnou, takže měl jen jednu přestávku, ale bylo pro něj překvapení, že už má půl směny za sebou.
„Jak se vede?“ Zeptala se ho Sloane, oči se jí uličnicky leskly.
Bill se na ni pousmál. „Myslíš, jak jdou věci s Tomem?“ Zeptal se a povytáhl obočí.
„To bylo naznačeno!“ Informovala ho Sloane. Loktem jej šťouchla do boku a on sebou dramaticky škubnul.
„Já nevím, a jak jdou věci s Alecem?“ Popíchnul ji.
„Billeeee,“ zakňučela Sloane a protáhla jeho jméno do osmi písmen.
„Sloane,“ napodobil ji Bill, ne však tak úspěšně.
„No, to já ještě nevím, nebo jo?“ řekla Sloane, pustila Billovu paži a přetáhla si zástěru přes hlavu. „Zkouším to a uvidíme, jak to půjde. Oba se dobře bavíme.“
„Žádná jiskra?“ Zeptal se Bill.
„Spousta jisker,“ ujistila ho Sloane a v očích jí zaplálo. Usmála se na něj a plácla jej po rameni. „Ale pochybuju, že je v tom nějaký dlouhotrvající žár. A teď mi pověz, co Tom…?“
„Včera jsem s ním strávil odpoledne,“ ujistil ji Bill a nedokázal zabránit úsměvu na své tváři. „Jsme v pohodě. Jsme spolu.“
„Spolu nebo od sebe, rozhodně jste oba dva v pohodě,“ zavtipkovala Sloane a plácla se do stehna, když na ni Bill zazíral. „No tak, doprovoď mě k autu a můžeme si ještě povídat.“
„Jasně,“ řekl Bill, sundal si zástěru a nacpal ji mezi dva pětilibrové pytle kávových zrn. Krátce vrhl toužebným pohledem po batohu, který nechával za sebou. Dostal výjimky ze všech zmeškaných úkolů, ale tíha té práce, kterou musel dohnat, jej užírala.
Zpátky vepředu byl obchod mrtvý a Danice se opírala o pult, zatímco Becky ho energicky utírala.
„A po zbytek večera?“ Vyzvídala Sloane. „Zůstal jsi s Tomem, nebo ses vrátil domů?“
Bill protočil oči, Danice i Becky, obě s notnou dávkou zvědavosti, nastražily uši. Chtěl svou kamarádku ztrestat za to, že se nezeptala, dokud byli ještě v soukromí.
„Šel jsem domů,“ řekl a měl skoro zlomyslnou radost, když viděl, jak jí povadla tvář. „Detektivové, kteří vyšetřovali můj případ, se stavili, aby…“
„Zjistil jsi, kdo to udělal?“ Zeptala se Danice ostražitě. „Michelle mi říkala, že vyšetřovali Aarona.“
Bill se zamračil, pohled se mu rozostřil. Viděl až za ni, kolem Sloane a zíral do neurčita, zatímco potřásl hlavou. „Byl to…“
„Kdo tě zbil?“ Dodala Sloane, její tón byl jak zvědavý, tak i choulostivý.
Bill stál jako přibitý, nehybný, stejně jako když se k němu blížila sevřená pěst, a za ní vzteklé oči a zatuhlý úšklebek. Zavrávoral, jako by byl znovu uhozen, a to jej rozhoupalo: uvědomění těch úderů a i muže za nimi. Bill byl tak ohromený, tak vyvedený z míry a celé to setkání mu přišlo tak neskutečné, že se ani nebránil. Nezvedl proti svému útočníkovi ani ruku a byl zasažen jednou, dvakrát, kolena se pod ním podlomila.
„On mě praštil,“ řekl Bill vysokým, podivným hlasem, a zopakoval to. „On mě praštil. Praštil mě.“ Vidění mu zešedivělo, jak se k němu spěšně vrhaly kousky všeho, co zapomněl.
Jack se nad ním nakláněl, když Bill poklesl na kolena. Jack ho dál bil, i když se Bill na zemi schoulil, nevěřící skutečnosti toho všeho. Zmuchlaný a odsunující se co nejdál, Bill prožil okamžik hrůzy, když si Jack rozepnul kalhoty.
„Ne…ne!“
„Ty zasraný teplouši!“ Jackův hlas byl zkreslený vztekem. „Ty zasraný teplouši, já ti ukážu! Už ze mě znovu nebudeš dělat idiota!“
Vzduchem se roznesl pach moči a Bill si zakryl tvář. Nebylo to skutečné, říkal si, tohle se nedělo. Každým okamžikem se probudí a vedle něj bude Tom.
Tomova ustaraná tvář byla vedle něj a hleděla na něj.
Bill zamrkal, otupělý hrůzou. „Byl to Jack,“ zašeptal a stále viděl ten vzteklý obličej, když klouby narazily ze strany do jeho hlavy dost silně na to, aby se zhroutil.
„Bille, to je v pořádku,“ řekl Tom, když ze sebe Bill vydal jakýsi zvuk a snažil se odsunout co nejdál, jen aby sám sebe našel přitisknutého k pultu.
„Tome?“ Řekl Bill chraptivě, aby se ujistil. Zamrkal, a všechny ty obrazy byly pryč. Byl ve Starbucks, ne schoulený na podlaze a nasáklý močí, která mu pošpinila oblečení, kůži i vlasy.
„Jsem tady,“ ujistil ho Tom, jeho znepokojený výraz se ještě prohloubil.
Bill přikývl a ovinul kolem něj své ruce, než mu zabořil tvář do krku. „Ani jsem nedostal šanci se bránit,“ řekl sevřeným hlasem, když se k němu Tom přitisknul. „Praštil mě, a pak jsem byl mimo.“
„Já vím,“ řekl Tom a hladil ho. „Je mi to líto.“
„Říkal jsem ti, že to není tvoje vina.“
„Vždycky si budu vyčítat, že jsem tam nebyl,“ řekl Tom proti jeho krku. „Nemůžu si pomoct. Tak to prostě je, když jde o tebe.“
Na chvíli byli ve svém malém světě, zatímco se Bill chvěl a tiskl se proti Tomovu hřejivému tělu a jeho vůni, která rozptýlila přetrvávající nepříjemnosti z nechutné vzpomínky. Nemohlo to však trvat dlouho, když Danice vstoupila do Billova zorného pole a její tmavě hnědé oči byly pochmurné.
„Bille, proč už dnes nezamíříš domů?“ Navrhla.
„Nemůžu,“ začal Bill protestovat.
„My to zvládneme,“ ujistila ho Danice.
„Já můžu zůstat déle,“ promluvila Sloane. „Vyplním mezeru. Nepošle mě to do přesčasů.“
Danice přikývla a na rtech se jí objevil úsměv, který stále nedosáhl do jejích očí. Stále vypadala ustaraně, stejně jako Sloane, když Bill naklonil hlavu, aby se na ni podíval. „Na prvním místě je, aby ses cítil líp, Bille.“
„Nejsem invalidní,“ protestoval Bill. Odtrhl se od Toma a roztřeseně se nadechl. Chtělo se mu zaklít, když zvedl ruku a ta se mu třásla.
„Vypadni už odsud,“ řekla Danice pevně. „Myslím to vážně, Bille. A Tome – ty se o něj postarej.“
„Vždycky,“ řekl Tom, a doplnil: „když mi to dovolí.“
Bill na ně oba zíral, ale nechal se odvést zpátky dozadu, aby si odpíchnul.
„Tohle nenávidím,“ řekl Bill a přitiskl se k Tomovi, který jej jednou rukou objal a v očích měl obavy. „Nenávidím, že má takovou moc, že se cítím takhle, i když už je po všem.“
„Nejradši bych ho zabil,“ řekl Tom hrubým hlasem.
Bill se otřásl nad potlačovaným násilím v Tomově hlase. „Ne,“ řekl a přitiskl se k němu. Bude si Toma držet po svém boku, pokud toho bude zapotřebí, aby zabránil dalším škodám. „Ne, protože to nic neřeší, víš?“
Tomova čelist se napjala. „Ale cítil bych se pak líp,“ zamumlal.
To Bill nemohl zpochybnit. Zahanbeně sklopil hlavu. Nebyla v něm žádná část, která by chtěla vystřelit a někomu ublížit stejným způsobem, jako byl zraněn on, ale nedokázal potlačit tu část, která zažívala divoké potěšení při pomyšlení na Jacka na zemi a v bolestech.
„Vezmu tě domů,“ řekl Tom náhle, až Bill vzhlédl.
„Ale já jsem sem přijel autem,“ protestoval Bill.
Tom naklonil hlavu, skepticismus byl jasně zřetelný v pozvednutém obočí a nesouhlasném sevření rtů. „Nemyslím si, že bys byl právě teď ve stavu vhodném k řízení, zlato,“ odpověděl. „Pojďme tě teď dostat domů a později můžeme vyzvednout tvoje auto, okay?“
Bill si povzdechl, ale nechal se vést. Byl odhodlaný stát na svých dvou nohách, a taky stál, ale nebyla žádná hanba natáhnout ruku o pomoc, když to bylo skutečně potřeba.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Chudák Bill… Ty vrácené vzpomínky jsou jako naráz kamionu… Ještě že je Tom tak starostlivý. Možná by to mohlo trochu otevřít oči Claire, ale mám spíš pocit, že by mu to mohla vyčíst a svalit vinu na to, že to způsobila jeho přítomnost…
Mimochodem, ten blog je pekelně nablbanej… Snad se brzo zmoudří.
Chudák blog, už je preťažený. Ani sa nečudujem, ale je mi ľúto, že s tým máš problémy, Janulka. A k príbehu – nemyslela som, že by to bol Jack, keďže on by asi nezvonil, ale asi predsa len. Ale aj tak dobre, aspoň sa ho konečne budú môcť zbaviť. Ďakujem za preklad
Tak on to byl Jack mně taký blbne blog než veme komentář tak bych u toho vyrostla.
Cože 😂??? Tak Bill je takovym zpusobem pomlaceny a presto uz mu po par dnech půstu stouplo libido do takove míry, az se mu zachtelo sexiku? Inu evidentne se mu uz urcite ulevuje a uzdravuje se, kdyz ma takhle hříšné myslenky 😅😉😈 hahaha 🤣🤣🤣…
Super, konecne se tady v dějové lince příběhu aspon taky neco stalo! A nejde o nic menšího, nez o rozkličkování útoku. Jj tak preci jen to byl Jack 🤬! On a Aaron u me byli tak 50:50 v podezření na útok.
Dekuju za dil ❤️.