From the inside out 41. (2/2)

Když Tom zastavil před domem Trümperů, na chvíli se opřel o volant a zaťal čelist. Při posledním rozhovoru s Billovou matkou mu to položila a nechala ho v nejistotě, zda byl Bill znásilněný, nebo ne. Ze setkání s ní po takovém rozhovoru mu bylo špatně od žaludku.

„Pojď se mnou,“ řekl Bill tiše, naklonil se a rozepnul bezpečnostní pás. „Prosím?“

Tom se ohlédl na svého přítele a na napjatý výraz v jeho obličeji. Samozřejmě, že to mohl udělat. Když to bylo pro Billa a ne pro něj samotného, měnilo to jeho úhel pohledu. „Miluju tě,“ řekl a Bill se rozzářil.

Obešel by celé auto, aby Billovi pomohl vystoupit, ale když se Tom dostal k obrubníku, Bill už stál na vlastních nohou. Už se v tom zlepšoval, povšiml si Tom, více způsoby, než bylo zřejmé. Srovnali spolu krok a Bill kolem sebe omotal Tomovu paži, jako by ho mohla ochránit před chladem.

„Tak moc jsi mi chyběl,“ řekl Bill a opíral se mu o rameno.

„Ne jenom sex?“ Zavtipkoval Tom s nepolepšitelným úšklebkem, který v dalším okamžiku z jeho tváře zmizel. „Taky jsi mi chyběl. Moc.“

„Sex mi taky chyběl,“ řekl Bill otevřeně. „Nedělali jsme… to… od…“

„Já vím, pamatuju si to,“ přerušil ho Tom a přemýšlel, kdy by mohli získat čas o samotě, aby navzájem vzdali poctu tělu toho druhého, kterou potřebovali a kterou si zasloužili.

„Už brzy,“ řekl Bill, a Tom se jen usmíval s údivem nad tím, že na něj Bill tlačí kvůli sexu. Když spolu začali chodit, nikdy by si nepomyslel, že taková chvíle nastane.

Polovina rodiny byla v kuchyni, když prošli dveřmi, včetně Claire a dvou Billových krásných sester, nebo to tak alespoň vypadalo. Claire vykřikla něco o tom, jak brzy se Bill vrací domů, a nejstarší sestra Angie ji přerušila obdivným hvízdnutím, když vypozorovala, že se Bill učil aplikovat make-up lépe, než by to zvládla ona sama. Claire si jen odfrkla a mladší dívka se rozesmála.

„Co děláš doma, zlatíčko?“ Chtěla vědět Claire, oči měla jen pro Billa, a Toma vedle něj ignorovala.

„Vzpomněl jsem si,“ řekl Bill a rukou vyhledal pro útěchu Tomovu, „přímo uprostřed obchodu jsem měl záblesk, a vzpomněl jsem si, co se stalo. Když mě Jack praštil.“

Tom stiskl Billovy dlouhé, chladné prsty a kontroloval jeho chování pro případné známky stresu nebo opakujícího se nervového zhroucení.

„Ach, Bille!“ Začala vyšilovat Claire a přišla tak blízko, až přiměla Toma v reflexivní úzkosti ustoupit. Billovy prsty se kolem Tomových sevřely a držely jej na místě, ale Claire se zdržovala jen kolem Billa, natáhla ruce, jako by jej chtěla poplácat po rameni či se dotknout jeho tváře, ale nakonec jimi jen nervózně máchala ve vzduchu. Oči jí ani nemrkly Tomovým směrem.

„Ne, mami… jen… potřebuju být chvilku sám, okay?“ Řekl Bill, hlas měl napjatý a vyšší, než obvykle.

„Můžeme vyklidit kuchyň…“ začala Claire.

„To je v pořádku, půjdeme nahoru do mého pokoje,“ odpověděl Bill.

Claire se s hlubokým nádechem napřímila. „My?“ Zopakovala.

„Ano, my,“ odvětil Bill, znovu stiskl Tomovu ruku a táhl ho napříč kuchyní. „Věř mi trochu, že umím být diskrétní, okay? Chci říct, že je tady většina rodiny.“

Na to Claire neměla žádnou odpověď a Angie se ptala, co bude k večeři, zatímco Tom byl odtažen z místnosti.

„Jsme v bezpečí,“ zamumlal Bill, náhle zněl divoce a vítězně, až jej Tom chtěl přitisknout ke zdi pod schodištěm a vylíbat z něj duši.

Zvítězil zdravý rozum.

„Chceš vidět můj pokoj?“ Řekl Bill, ohlédl se přes rameno a plaše se kousal do rtu.

„Hmm… ano?“ Odvážil se Tom, s účinností jednoho tohoto sexy pohledu padly všechny jeho zábrany. Věděl, že nic nebude, ani by nemělo, dokud nebude čistý vzduch a oni nebudou mít kondomy a lubrikant a jistotu, že se neobjeví žádní další členové rodiny, ale jeho libidu bylo zbytečné něco takového vykládat. Kdyby se zamkly dveře právě v tu chvíli, Tom si byl jistý, že by si Bill mohl dát přes obličej polštář, zatímco on by…

Nahoře se po celé délce chodby táhl dlouhý perský koberec lemovaný dveřmi, většinou otevřenými, jedny nebo dvoje byly zavřené. Bill vedl Toma ke třetím dveřím od schodiště a zatlačil do nich dlaní, jen aby odhalil nepřehledný, ale útulný pokoj. Všude byly připevněné plakáty zakrývající modré stěny. Přes postel byla přehozená jasná přikrývka se třpytivým vzorem a u zdi stál počítačový stůl. Postel lemovaly dvě knihovny, každá z nich plná knih a papírů a nejrůznějších podivností.

Tom se zašklebil a zastrčil si ruce do kapes. Vypadalo to tam zabydleně, mnohem víc než jeho vlastní pokoj. Rozhlédl se kolem dokola a viděl zásahy, ve kterých jasně rozpoznal Billa, spolu s dalšími věcmi, jako byla vysoká elegantní lampa vedle postele, která více připomínala Claire.

Tom nohou přivřel dveře. „Má to postel,“ řekl a přejel si jazykem po rtech. Doufal, že to vypadalo více obscénně než komicky.

Bill vykulil oči. „Tady ne,“ řekl, zněl spíš rozhořčeně než překvapeně. Vyjeknul, když k němu Tom přistoupil, jednou rukou mu zajel do vlasů – jemně, na levou stranu – a přitáhl si jej pro pomalý, sladký polibek. Chvíli se jen tak vznášel na místě se rty tak blízko těch Billových, až mohl cítit teplo vycházející ze svého přítele, dokud Bill nesrazil jejich ústa dohromady.

Tom se proti jeho rtům zazubil. Byl rád za jakékoliv polibky, ale ty, které inicioval Bill, byly pro něj tak sladké.

Když se od sebe odtáhli, Bill chvíli vypadal zasněně, než se zamračil a podíval se za Toma směrem ke dveřím. „Nemůžeš zůstat,“ varoval ho.

„To mi došlo,“ odpověděl Tom a položil ruku na Billovo rameno. „V pohodě. Můžeme-„

Ozvala se rána do dveří a ty se otevřely, klika narazila do zdi. Tom se otočil a uviděl menší, tmavovlasou a nepřesnou Billovu kopii. Podobnosti byly v obočí a elegantní linii jejího nosu a plných rtů. Byla poněkud silnější než Billovy ostatní sestry, ale stále mladá, pravděpodobně na pokraji růstového spurtu.

„Hups,“ dívka to slovo vytvořila spíše jen vytvarováním rtů než svým hlasem.

„Morgan,“ řekl Bill a věnoval dívce přísný pohled. „Kolikrát jsem říkal, že musíš klepat?“

„A já jsem klepala!“ Zvolala Morgan, na tváři se jí přitom mihla verze Billova nejrozhořčenějšího výrazu. „Nemůžu za to, že nebyly zavřené dveře a moje klepání je otevřelo dokořán.“

„To teda bylo pořádné klepání,“ poznamenal Tom a ukázal na místo, kde se dveře pohupovaly po kolizi se stěnou.

Morgan roztáhla ústa do širokého, rozpustilého úsměvu. „Díky! Jen jsem chtěla vidět kluka svého bratra…“

„Tak už jsi ho viděla,“ vyštěkl Bill. „Teď běž.“

Morgan našpulila rty a Tom se zazubil. Ten výraz byl tak Billovský, navzdory ostatním odlišnostem.

„No tak,“ řekl Tom a přejel palcem přes napjatou šlachu na Billově rameni. „Pořádné seznámení.“

„Jasně,“ řekl Bill a povystrčil rty ve výrazu velmi podobném své sestře. „Tome, tohle je moje sestra Morgan Trümperová. Morgan, tohle je můj přítel Tom Kaulitz.“

„Páni,“ zašeptala Morgan zasněně.

Tom se na ni zazubil a ona se nervózně rozhihňala.

„Můžu dostat trochu soukromí, prosím, Morgan?“ Požádal Bill a přiměl ji tak k tomu, aby se znovu rozhihňala.

„Tak dobrá,“ řekla Morgan a vešla dovnitř dostatečně daleko, aby sevřela kliku od dveří, než ji vzala, aby ta sebiz zavřela dveře. „Hynul po tobě žalem, Tome. Absolutně se mu stýskalo. Ráda jsem tě poznala!“

Tom se s úšklebkem otočil na Billa a byl potěšen, když spatřil na jeho vysokých lícních kostech rudou kůži.

„Přeháněla,“ utrousil Bill.

„Ach, vážně,“ vyzval jej Tom.

Bill zkroutil ústa a vykročil k Tomovi, vyjekl, když ho Tom popadl za obě zápěstí a přitáhl si jej pro další polibek.

Tom si byl docela jistý, že by si dokázal vychutnávat chuť Billových rtů celou věčnost. Nebo alespoň po hodně dlouhou dobu – dokud se jí nenabaží, a to se rozhodně pořád ještě nestalo.

„Měl bych se převlíknout,“ zamumlal Bill.

„Jak je libo,“ pronesl Tom, gestem jej pobídl a rozhlédl se po pokoji. Po levé straně spatřil komodu a zrcadlové dveře, které byly pravděpodobně dveře od šatníku.

„Perverzáku,“ obvinil ho Bill, ale zubil se, když se odtáhl a začal si stahovat tričko.

Tom se ostře nadechl, znovu konfrontován s realitou útoku. Billova vystupující žebra byla pokryta modro-fialovými skvrnami, jejichž okraje se měnily v různé odstíny zelené a žluté. Byly tvarovány tak zřetelně – otisk špičky boty – až mu z toho bylo špatně. Billova tvář byla natolik obratně zamaskována make-upem a jeho vlasy tak navrstvené, že umně maskovaly vyholenou stranu hlavy, až byl Tom na chvíli schopen zapomenout.

„Všechno… v pořádku?“ Zeptal se Tom vágně.

Bill se otočil během skopávání bot a zmateně nakrčil obočí. „Jo, proč – aha.“

Tom přešlápl z nohy na nohu a přiložil si ruku na zadní stranu krku.

„Jsem v pohodě,“ naléhal Bill a přejel si rukama po žebrech. Pak přešel podlahu jen v ponožkách, natáhl se pro Toma a popadl jeho ruku, aby si ji přitiskl k hrudní kosti. „Hej. Hej. Pořád jsem tady.“

Tom zamrkal a přikývl. Nemělo by být tak těžké polknout, ale právě v tom okamžiku bylo. „Miluju tě,“ zašeptal bezmocně. „Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo. Kdybych tě znovu nedokázal ochránit.“ Možná to byl ten důvod, proč v tom nikdy předtím nebyl tak dobrý. Vložit tolik ze svého srdce do rukou jiné osoby – bylo to děsivé.

Přesto to bylo tak vzrušující, když mu Bill věnoval úsměv, který byl jen pro něj.

„S tím si nebudeme dělat starosti,“ řekl Bill a přistoupil blíž, dokud Tom neměl žádnou jinou možnost, než ho obejmout. „Já nikam nejdu a ty už jsi to řekl, že? Budeš hned po mém boku.“

„Mm-hmm,“ souhlasil Tom, jen stěží dokázal zvládnout neverbální souhlas s napůl nahým Billem přitisknutým k jeho tělu. Rukama jej pohladil po hladkých, pružných zádech. „Přál bych si, abychom právě teď byli u mě.“

„Mm,“ zamumlal Bill, zněl ospale a vtiskával malé polibky na Tomův krk. „Já taky.“

Tom se nadechl, v mysli mu vyskočila další myšlenka a on se zamračil. „Zároveň tam ale teď být nechci kvůli Jackovi. Není tam, ale…“

Bill ze sebe vydal podivný zvuk a Tom od sebe jejich těla odstrčil natolik, aby se mu mohl podívat do tváře.

„Jsem v pořádku,“ řekl Bill a zašklebil se. „Vím, že se přes to musím dostat-„

„Svým vlastním tempem,“ řekl Tom znepokojeně. „Já nechci, aby ses cítil nepříjemně, nebo aby ses bál…“

„Tak to není,“ zavrtěl Bill hlavou. „Jen… byl jsem tak dobrý v potlačování věcí, víš? Uzavřel jsem v sobě všechno o tom obtěžování a podívej, co to způsobilo. Bál jsem se nechat kohokoliv, aby se mě dotknul, děsil jsem se toho se s někým sblížit. Mohl jsem promarnit šanci být s tebou.“

„Ty myslíš, že pokusit se pohřbít vzpomínku na to, co ti Jack udělal, by bylo špatné?“ Snažil se tomu Tom porozumět.

„Nejsem si jistý,“ zašeptal Bill. Zamračil se. „Jen si myslím, že budu silnější, když se tomu dokážu postavit a jít dál.“

Tom si ho znovu přitáhl do objetí. „Já myslím, že už teď jsi zatraceně silný.“

Tentokrát, když se Bill usmál, Tom cítil křivku jeho rtů na svém krku.

„Co se teď stane?“ Zapřemýšlel Bill. „Myslím s tím, že je Jack váš spolubydlící.“

„Nevím,“ řekl Tom, a pokud jeho hlas byl o něco drsnější, když pokračoval, oba to ignorovali. „Brandon říkal, že se o to postará, až přijde čas. On a Alec. Určitě se postarají o to, aby ho odtamtud vykopli.“ Pobavil se krátkou, radostně pomstychtivou myšlenkou na všechny Jackovy věci vyhozené na chodbu nebo z okna ven, ať už by to bylo jakkoliv nepraktické. Jeho přátelé by na to šli vhodnějšími způsoby.

„Řekl jsem své mámě, že se odstěhuju,“ přiznal se Bill.

Tom zvedl obočí. „Opravdu?“ Pohladil Billa po vlasech a pomyslel na prázdnou místnost v bytě se čtyřmi ložnicemi, ale napadlo ho, jestli na tu nabídku není příliš brzy.

Bylo příliš mnoho požádat Billa, aby se nastěhoval do Jackova pokoje. Dokonce ani chlorované bělidlo a oheň by neodstranily tu odpornou auru.

„Jaké máš dneska večer plány?“ Zamumlal Bill a omotal ruce kolem Tomova pasu.

„Ach, já…“ začal Tom, a ústa a mozek mu úplně přestaly fungovat. Ach. Teď si vzpomněl, proč vlastně šel do Starbucks za Billem. Chtěl mu předat jednu vážně velkou, potenciálně rozrušující zprávu a plně očekával Billovo důrazné ´ne´.

„Tome?“ Pobídl ho Bill.

„Hm,“ dostal ze sebe Tom a odtáhl se, jen aby spatřil Billův zmatený výraz. „Pojď se posadit na postel, ano? A možná bys měl dokončit to převlékání.“

Bill se na něj krátce, rezervovaně zazubil, ale pak se z jeho sevření vymotal a přesunul se k zrcadlovým dveřím, které byly zasunuty mezi počítačovým stolem a stěnou napravo. „Okay…“

Poté, co se převlékl do džín a těsného šedého trička s dlouhým rukávem – během čehož to Toma svádělo k lákavým pohledům na Billa v jeho přiléhavých těsných boxerkách – se Bill připojil k Tomovi na nejbližší straně dlouhé postele. Jeho výraz byl směsicí zvědavosti a obav.

„Je v tom nějaký scénář dobrých a špatných zpráv?“ Odvážil se Bill a pronikl tak do Tomových myšlenek o tom, jak nejlépe sestavit konverzaci a vyhnout se odmítnutí obnovených privilegií přítele, kterých, jak doufal, si brzy užije.

„Ach,“ řekl Tom a zamyšleně přikývnul. Byl to stejně dobrý formát jako každý jiný. „No, vlastně… ano? Možná jsem udělal špatnou věc. Nevím jistě, co si o tom budeš myslet.“ Natáhl se a popadl Billa za ruku.

Bill ho nechal, jeho prsty byly chvíli bezvládné, než sebou škubly a pevně sevřely Tomovy. „Okay,“ řekl opatrně, „jaká je teda ta dobrá zpráva?“

Tom se pokusil o úsměv. „Dobrá zpráva je, že tě dnes večer zvu do luxusní restaurace. Wildwood, slyšel jsi o ní?“

Billovy oči se okamžitě rozšířily. „Tome,“ zamumlal s úžasem. „Byl bych moc rád, ale… můžeš si to dovolit?“

„A tady přichází ta špatná zpráva,“ řekl Tom a neuváženě se usmíval, když se na něj Bill dál díval ustaraně. „Víš, jde o to, že budeme mít večeři s mými rodiči. Mým tátou a jeho ženou Irene.“

Bill ztuhnul, oči měl vykulené jako jelen zasažený světlomety. „Panebože,“ zalapal po dechu.

„Není to dobré?“ Zeptal se Tom, na okamžik sklíčený. Rozuměl by, kdyby Bill nebyl pro, po dni, který měl právě za sebou.

„Panebože,“ pokračoval Bill vysokým, téměř falsetovým hlasem. „Cože to po mně chceš?“

Tom mu stiskl ruku. „Aby ses seznámil s mými rodiči?“ Řekl s nadějí. Nikdy předtím o to nikoho nepožádal.

Bez předchozího varování či zaklepání se otevřely dveře. Tom otráveně vzhlédl a rozpoznal na prahu Angie, tvářila se úzkostlivě. „Bille?“ Začala poplašeně.

„Nemůžu tam jít takhle!“ Zaúpěl Bill a ukázal rukou na svůj obličej.

„Jak takhle?“ Zeptala se Angie. „A kam?“

„Vypadáš nádherně,“ ujistil ho Tom a pohladil Billa po proužku mezi jeho palcem a ukazováčkem.

„Vypadám na hovno a ty jsi zaujatý,“ řekl Bill kysele. Znovu ukázal na svůj obličej. „Setkat se takhle s Tomovými rodiči… To prostě nemůžu.“

„Bille,“ protestoval Tom. „Mohl bys přijít na večeři oblečený v pytli a stejně bys nemohl vypadat na hovno. Vidíš se vůbec v zrcadle?“

Bill protočil oči.

„Bille, chceš tam jít?“ Zeptala se Angie a položila si ruce v bok.

„No… jo,“ odvážil se Bill s rozmrzelým tónem.

Angie přenesla svůj pohled z Billa na Toma. „V kolik hodin ho přijdeš vyzvednout?“ Zeptala se Toma obchodním tónem.

„Hm, v pět, o půl šesté?“ Hádal Tom. „A budeme muset zajet do Starbucks, abychom vyzvedli Billovo auto a přivezli ho sem.“

„Tak v kolik?“ Zeptala se Angie, její pohled se divoce zostřil. „V pět nebo o půl šesté?“

„V pět,“ rozhodl se Tom, protože se chtěl ujistit, že budou mít dost času se tam dostat, najít místo na zaparkování a setkat se s jeho rodiči ještě před rezervovaným časem.

„Dobře,“ řekla Angie. „Přijď včas. Bude připravený.“

„Jsem nemožný,“ řekl Bill slabě.

„Ach, zlato,“ odpověděla Angie. „Prostě to nechej na sestře, okay?“

Tom si musel rukou zakrýt úsměv. „Děkuju,“ řekl tiše k Billovi a na oplátku obdržel stisknutí prstů a náznak úsměvu.

„Jen proto, že jsi mě požádal,“ přišla odpověď.

autor: fyredancer

Komentáře