The Graveyard 9.

autor: Doris & Lauinka

Bill chtěl ještě ve vzdorování pokračovat, ale nakonec to vzdal. Věděl, že by Tom stejně vyhrál. Zvedl se ze židle a zamířil do ložnice. Byla zařízena poskrovnu, ale působila útulně. I když si nemyslel, že by Tom neměl vkus nebo tak, tušil, že design nebude zrovna jeho parketa. Naopak mladší z chlapců tento talent měl a v mysli si představoval, jak by z tohohle místa udělal tu nejkrásnější ložnici na světě. Tiše se pro sebe usmál.

„Už jsi v posteli?” Ozval se za černovláskem Tom. Bill, vyrušen ze svých myšlenek, leknutím nadskočil.

„Už tam mířím.” Se smíchem se zavrtal do měkkých přikrývek a vydechl.

„Hádám, že by to šlo, co?” Zasmál se nad jeho počínáním Tom.

„Myslím, že ano.” Přikývl spokojeně.

„Ale stále se mi moc nelíbí, že ti takhle kradu tvoji postel.”

„Vážně Bille, je to v pořádku. A teď už nechci nic slyšet. Dobrou noc a sladké sny. Kdyby cokoli, budu vedle, dobře?” Bill přikývl na souhlas a přikryl se až po krk.

„Tobě taky dobrou noc.” Tom stiskl vypínač a pokoj se ponořil do tmy. Poté ještě zavřel dveře a začal pomalu rozkládat gauč, aby si i on mohl jít lehnout. V domě bylo vcelku teplo, a tak si sundal triko i tepláky, přehodil přes sebe jen tenkou deku a sám zavřel oči.

Billovi byla postel pohodlná, ale nemohl usnout. A i když se cítil opravdu unavený, jen se v posteli převaloval a spánek stále nepřicházel. Všude okolo sebe cítil Toma. Polštář i peřina voněly jako on a Bill z toho šílel. Cítil v sobě směs pocitů, ze kterých byl zmatený, ale vlastně šťastný. Ještě chvíli se takhle převaloval, než ten boj prostě vzdal a z postele vstal. Chvíli nejistě přešlapoval na místě. Nechtěl Toma budit, nebo aby si myslel, že je otravný, ale nemohl si pomoci. Potichu otevřel dveře ložnice a koukal do tmy. Bylo ticho. Tiše si povzdechl a zašeptal Tomovo jméno. Bez odpovědi.

„Tomi?” Zkusil to hlasitěji, na což Tom pootevřel oči.

„Ano? Copak se děje?” Zvedl ospale hlavu.

„Já… omlouvám se, ale… nemůžu usnout. Nechtěl jsem tě budit, jen… já… nemohl bys jít spát se mnou? Chci říct… jít jen do postele… víš? Ehm…“ Bill se zamotával ve svých vlastních slovech a Tomovi tak přišel neskutečné sladký.

„Dobře, půjdu.”

Tom vstal a následoval Billa do ložnice. Lehl si do postele a nechal si mladíka přilehnout k sobě. Bill znovu váhal, ale nakonec se přitulil k Tomovu tělu blíž. Cítil jeho horkou kůži, a to i přesto, že Bill měl triko. Tom tiše polkl. Ne, že by mu to vadilo, to vlastně vůbec, spíš naopak. Jen nevěděl, jak srovnat myšlenky. Tep se mu rázem zrychlil a to poslední, na co myslel, byl spánek. Bill se pro sebe znovu usmál a po delší chvilce dalšího váhání si položil hlavu na Tomův hrudník. V tu chvíli Tomovo srdce vynechalo úder a snad i na nějakou chvíli přestal dýchat.

„Já… je to v pořádku?” Zeptal se nejistě Bill.

„A… a… ano. Je to v po… pořádku.” Vypravil ze sebe ztěžka druhý z chlapců. A když si mladík položil ještě ruku na jeho břicho, Tom ucítil lehké škubnutí v rozkroku.

V ten moment na chvíli zalitoval, že na něco takového, jako je společné spaní, vůbec kývnul. Nemohl si přeci dovolit, aby jeho tělo takto reagovalo. Kdyby to Bill zpozoroval, jistě by mu to nebylo příjemné. A Tom rozhodně nechtěl, aby se ten mladík v jeho přítomnosti cítil nejistě. Stačilo, že se tak cítil doma.

„Moc hezky voníš.“ Zamumlal Bill, kterého Tomova přítomnost ihned ukolébala a byla otázka pouze vteřin, než se propadl do hlubokého a spokojeného spánku. Tom chvíli přemýšlel, jak na to má zareagovat, ale po chvíli si uvědomil, že vlastně nemusí, jelikož černovlasý chlapec už spal. Tom si promnul čelo a zadíval se do černého stropu. Mermomocí se snažil nevnímat Billův dech na svojí kůži. Bříška prstů položená na jeho břiše. Ale bylo to, jako by se snažil dýchat pod vodou. Nemožné. Cítil se hrozně frustrovaně, a čím víc se snažil ovládat, tím méně to šlo. Nakonec to celé vzdal. Co nejopatrněji sundal Billa ze svého těla a položil ho do polštáře. Bill jen lehce zakňoural, ale neprobudil se. Chvíli si Billa prohlížel a v duchu si nadával. Cítil se hrozně, Bill mu důvěřoval a jemu se honily hlavou všelijaké myšlenky. Kdyby to Bill věděl, jistě by tak klidně nespal. Připadal si, jako by toho chlapce zrazoval. Co nejtišeji se zvedl a zamířil pryč z ložnice.

Zhluboka dýchal, když chodil kolem kuchyňské linky, ale ani to nepomáhalo. Mravenčení v jeho těle nemizelo a sebemenší myšlenka na Billa ležícího vedle v pokoji vedla k neustávajícímu pnutí v podbřišku. Nejraději by do něčeho kopnul, ale bál se, že by tak Billa probudil. Raději se místo toho zavřel v koupelně. Sprcha by mu mohla snad pomoci. Sundal si boxerky a zavřel se do sprchy. Proud vody, co na sebe pustil, byl sice příjemný a osvěžující, ale nefungoval tak, jak Tom doufal. Frustrovaně si opřel čelo o stěnu.

„Sakra…“ zaklel polohlasně, „… promiň, Bille.“ Vydechl, a přestože měl v hlavě výčitky svědomí, jednou rukou si sklouzl do klína. Stiskl zuby k sobě, když svoje prsty obtočil kolem penisu. Nechtěl být slyšet. Ale jak jeho ruka v klíně nabývala na rychlosti, nešlo zadržovat dech. Slastně vydechoval do proudu vody a chtě nechtě při tom viděl před sebou Billa. Všechno ho na něm přitahovalo. Jemné vlasy, hluboké oči, krásný úsměv a křehké tělo. Představoval si ho znovu a znovu a v ruce stiskl silněji svoje vzrušení. Jeho tělem projela vlna blaha a vzápětí se dostavilo očekávané uvolnění.

Bill netušil, co ho probudilo. Chvíli byl dezorientovaný, než si přivykl na tmu. Automaticky rukou sáhl vedle sebe, ale místo bylo prázdné. Tom už vedle něj neležel a jeho tělo už jej ani nehřálo. Rozhlédl se trochu po pokoji, ale nikde jej neviděl. Znovu položil hlavu na polštář, když zaslechl nějaký zvuk. Nebyl si vůbec jistý, odkud to šlo, ale hádal, že to byl Tom. Pomalu se zvedl z postele a zamířil z ložnice. Všude byla tma, jen zpod jedněch dveří vycházel tenký proužek světla. Koupelna. Bill se trochu usmál. V jedné chvíli se už trochu bál, že jej starší z chlapců opustil. Chtěl se znovu vrátit do ložnice a oddat se spánku, když uslyšel zvláštní zvuky. Zaposlouchal se více. Jako by si tam Tom s někým povídal, což hned zamítl. Přeci by netelefonoval při zapnuté sprše. A že by měl návštěvu? To mu také moc nesedělo. Nebyly to ani zoufalé výkřiky nebo volání o pomoc. Nejistě otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Sklo sprchového koutu bylo zatažené, takže viděl jen siluetu jeho těla. Už už se nadechoval, že se zeptá, zda je všechno v pořádku, když uslyšel svoje jméno. Zpozorněl. Dech se mu trochu zasekl v krku, a když se více zasoustředil na obrysy rýsující se před ním, pochopil. Oči se mu překvapením rozšířily. Tohle nečekal. Nevěděl, co dělat. Jistě, Tom byl dospělý muž a měl tyhle potřeby, to chápal. Co však nedokázal pochopit, bylo to, že u toho mumlal jeho jméno. Chtěl odejít, ale nedokázal nohy přimět, aby se pohnuly. Strnule stál a poslouchal Tomovy výdechy, které se staly rychlejšími, prosby intenzivnějšími, až nakonec s Billovým jménem na rtech dosáhl orgasmu. Poslední, co viděl, byl Tom opěrný čelem o kachličky. Pak utekl.

Rychle si lehl zase zpátky do postele a zavřel pevně oči. Srdce mu zběsile tlouklo a on byl zmatený jako nikdy před tím. Myslel na něj častěji? Nebo jen když dělal věci jako teď ve sprše? Chtěl, aby mu je dělal on? Začervenal se. Neměl zkušenosti s těmito věcmi. Možná je chtěl okusit a Tomovi věřil, jen si nebyl jistý, jestli je připraven. Skousl si ret, když se mu do mysli znovu vkradl obraz Toma opřeného o kachličky, jak se snažil vydýchat a uklidnit. Ztěžka vydechl i on. To už se však do ložnice vplížily tiché kroky. Tom byl zpátky.

Přilehl si k Billovi do postele a zavřel oči. Cítil určitou úlevu, i když výčitky svědomí jej tížily. Ale cítil se najednou tak unaveným, že nedokázal už moc uvažovat, a usnul.

Ráno byl první na nohách Bill, který už po nočním objevu nedokázal pořádně zabrat. Přemýšlel, zda to má Tomovi říct. Chvíli to viděl jako dobrý nápad. Prostě si o tom promluvit. Nakonec to zamítl. Měl strach. Co kdyby si starší z chlapců myslel, že jej po nocích šmíruje, a nakonec by ztratil i tu jedinou osobu na tomto světě, která jej měla ráda? To nechtěl. Rozhodl se tedy mlčet.

Opatrně vylezl z postele, aby Toma neprobudil, a šel do koupelny. Rozmrzele zanaříkal, když si cestou uvědomil, že s sebou nemá vůbec žádné osobní věci včetně zubního kartáčku. Tom ale nejspíš myslel na všechno, jelikož v koupelně na polici už na Billa čekal čistý ručník, zabalený kartáček, a dokonce i nějaký krém na ruce. Bill se pousmál, ale zároveň se cítil zvláštně, zdá se, že v koupelně na něj Tom myslel často. Nechtěl sice mít tyhle jízlivé myšlenky, ale nemohl si pomoct. To, co včera zjistil, ho děsilo, a zároveň přitahovalo. Měl by se cítit polichocený, ale zároveň se cítil nejistý. Najednou jako by nevěděl, co od Toma může čekat. Ne, že by snad myslel, že by mu Tom ublížil, ale když celý život strávíte ve strachu a nejistotě, znervózní vás každá nečekaná věc.

autor: Doris & Lauinka

betaread: Janule :o)