Loveless 44.

Opět všechny zdravím a ne, není to omyl. Ano, vidíte dobře Asi šok, co? Pro mě to byl taky. Přemýšlím, co k tomuhle napsat… Každopádně díky Januli, která mi dovolila tenhle šílenej nápad zrealizovat… Tuhle povídku jsem milovala od začátku jako spousta z vás. Není to tak dlouho, co jsem zkoušela jednu z překladatelek kontaktovat, zda se to někdy dočká zdárného konce, ta mi ale napsala, že povídku přestala překládat kvůli mně a mé kritice. A tak jsem si řekla, že co jsem si nadrobila, to si taky sním. Pak jsem se dozvěděla, že to byla jen lež, byla jsem první, na koho to hodit, jelikož se ona pohádala s Nephilim a ztratila přístup k originálu. Každopádně moje svědomí je čistý, a i tak tu povídku hodlám dodělat do konce. Tímto dávám slib nejen Januli, ale i vám, že povídku dopřekládám. Bylo neskutečně těžký se k originálu dostat, tak si toho važte  Tak dost vykecávání, přeju, aby vás bavila stejně jako mě. Máme před sebou ještě větší polovinu povídky a rozhodně je na co se těšit.

Ještě poslední věc… budu ráda za komentáře, ať už jsou jakýkoliv, já to dokážu unést  PAPA Vaše Lauinka

 

PS od Janule: Povídka je dle slibu dopřekládaná, takže začínám opět s jedním dílem denně. Číslování kapitol bude teď v textu podle originálu, začíná to jako kapitola 12. Fearless, ale protože předtím se číslovalo jinak, po kratších částech, budu v té řadě pokračovat, aby to v rubrice povídky navazovalo. Do konce zbývá dvacet dílů. Asi bude nejlepší, když si povídku přečtete znovu od začátku, nebo pokud si ji jen potřebujete osvěžit, je u 40. dílu malé shrnutí předchozího děje. Loveless přesouvám konečně z muzea do rozepsaných, a pak po dvanácti letech od zveřejnění prvního přeloženého dílu nakonec do dokončených překladů. Velké díky Lauince, že se do téhle odvážné mise pustila. J. :o)

autor: Nephilim

Fearless (Nebojácný)

 

„Neeee! Tati, nemůžeš mě donutit, abych přestal!“ Vykřikl Konny, když mu Bill nasadil větrovku a povzbudivě ho postrčil ke dveřím. Konny byl hysterický a chtěl se držet co nejdál od prahu dveří. Ne, s dveřmi nebylo nic v nepořádku, dveře nebyly ten problém. Znervózňovala ho osoba stojící v nich. Bill ho popostrčil až na konec chodby a usmál se. Tom mu úsměv oplatil o něco méně potěšeně a upravil si kšilt čepice. Dělal to vždycky, když byl nervózní.

„Bavte se, ano?“ Řekl tmavovlasý chlapec a rozplýval se radostí. Měl pocit, že pozoruje svou malou šťastnou rodinu. Konny zkřížil ručičky a nafoukl tvářičky a Tom věděl, že to bude dlouhý den. „Konny… buď na Toma hodný, ano? Prosím, udělej to.“ Bill se sklonil před dítětem a naposledy ho políbil na čelo. Konny stiskl rty a neodpověděl.

„Um… půjdeme, Konny?“ Zeptal se váhavě Tom. Jak se, sakra, dostal do téhle šlamastyky?! Byl to on a Bill, leželi na posteli, objímali se a jeho pseudopřítel (vidíš, jaký pseudopřítel, přiznej si to, Tome), přišel s veselým „nechceš si vyjít s Konnym?“, po kterém se prakticky svalil na zem. A jak by mohl odmítnout ty velké, prosebné oříškové oči? Byl v prdeli. Bylo vědecky nepravděpodobné, že by mohl přežít odpoledne s démonovým dítětem. A zdálo se, že zmíněný mladší démon je stejného názoru.

Konny mu nechtěl odpovídat, jen zvedl bradu ve stylu Divy a vyrazil ode dveří, aniž by se na někoho podíval. Jak velké mohou být kroky ani ne čtyřletého dítěte? Bože, někdy byl tak podobný Billovi.

Tom si uvědomil, že v Billovi je stránka, kterou nikdy předtím neviděl. Vždycky to byl takový ten šprt, plachý introvert, který se s nikým nebavil, a dokonce se zdálo, že se lidí bojí.

Ach. Ach. Ach. Rozhodně ne. Kdybyste ho znali lépe, Bill by mohl být tím nejsebestřednějším a hlavně DivA! (psáno jen tak, pro zdůraznění, abyste to věděli) A to Toma trochu vyděsilo, protože ho zajímalo, co dalšího by mohl objevit, kdyby s ním zůstal.

´… skvělé, už přemýšlím o něčem dlouhodobějším… Jsem v prdeli.´

Probudily ho Billovy měkké, vlhké rty, které mu spočinuly na tváři.

„Hodně štěstí,“ zasmál se.

‚Co je na tom k smíchu? Rád bych tě viděl v mé situaci!‘ pomyslel si otráveně, ale na Billa se mile usmál. Další věc, kterou zjistil, bylo, jak si ho Bill omotal kolem prstu.

 

„Chci zmrzlinu. A arašídy. A Coca-Colu. A cukrovou vatu. A…“

´… a pořádnou ránu do hlavy, že?´

Konny se usilovně soustředil na to, aby našel nějaký další kamínek, který by mohl po Tomovi kopnout.

„Podívej, nejdřív si pořiďme tyhle věci, a pak možná…“

„A balónek!“ Tom vyskočil z lavičky, aniž by ho poslouchal, a tak Konny začal poskakovat kolem dredatého muže a jásat nad balonkem. Tom si povzdechl a přejel si rukou po tváři. Další věc, kterou měli Konny a Bill společnou? Za půl hodiny dokážou vyčerpat měsíční plat.

Tohle bylo už několikáté přání dítěte od chvíle, kdy dorazili na atrakce, kde si prakticky všechny vyzkoušeli už dvakrát, k obrovské radosti Tomovy peněženky, která teď vykazovala víc prázdných přihrádek než čehokoli jiného.

„Dobře, pojďme pro balónek, zmrzlinu, oříšky, kolu a…“

„… A ta vata!“

„Ano, tohle.“ Vzal Konnyho za ruku a šli směrem ke stánku. Koupil zmrzlinu a podal ji chlapci. Konny se na něj z nutnosti tázavě podíval, když si vzal největší kornout svého života.

„Jsi bezpáteřní.“

Tom ztuhl a nasadil co nejzmatenější výraz, než sklopil pohled k trpaslíkovi, kterého držel za ruku.

„Cože?“

Konny se poškrábal na špičce svého malého nosu. „Kupuješ mi všechno, co chci, co jsi to za chlapa? Taťka mi alespoň dokáže říct ne.“

Tom zamrkal a podíval se na něj, jako by byl malým broučkem, který se mu rozprskl na předním skle.

„Jen se snažím být milý,“ odpověděl trochu otráveně. Ale jen se podívejte, vážně se musel hádat s tímhle spratkem, který stále čůrá do postele? Nebo kdyby mu teď někdo řekl, že je slaboch…

„Takže, když tě požádám, abys skočil z mostu, skočíš, abys byl milý?“ Namítl chlapec s úsměvem.

Tom si nemohl pomoct, ale trochu se v Konnym viděl. I on byl vždycky trochu arogantní, zejména vůči dospělým. „Ne, shodím tě z něj,“ řekl bez přemýšlení. Špatný krok.

Konnyho velké modré oči se rozšířily a okamžitě se zaleskly. Sevřel rty a spodní se mu zachvěl. Zmrzlina mu spadla k nohám a rozplácla se na asfalt. Tom zalapal po dechu a instinktivně ucukl, když se po Konnyho růžových tvářích začaly řinout první slzy.

„Jsi zlý!“ Zakňučel blonďatý chlapec a rozplakal se.

Rasta se v panice kousl do rtu a začal si mnout ruce. Všiml si několika upřených pohledů a úplně se vyděsil. Co měl sakra dělat? Neuměl utěšovat lidi, proboha. Neuměl jednat s dětmi. Byl k ničemu. Přemýšlel o tom, co by udělal Bill. Koneckonců ho několikrát viděl pracovat s Konnym, takže si z něj mohl vzít příklad. Sklonil se před chlapcem a položil mu ruce na malá ramena.

„Konny… Omlouvám se, tohle jsem přehnal. Můžu ti sehnat něco, co ti to vynahradí, ano? Cokoli chceš.“

Konny nakrčil nos a upřel na něj velké červené oči. „Cokoli?“ Opakoval nevinným hlasem.

Tom na okamžik zaváhal, před ďáblovým synem by zaváhal každý, ale pak přikývl. Konny si rukávem bundy otřel oči a rozhlédl se. Jeho pohled okamžitě padl na žlutý automat umístěný poblíž kiosku. Byla to jedna z těch věcí, do které jste dali pár eur, při troše štěstí jedno, a dostali jste plastovou kouli, kterou bylo téměř nemožné otevřít, a uvnitř byla mizerná plastová hračka, která se stejně za dva dny hodila někam pod postel. Ano, Tom tyhle věci nesnášel.

„… tu hračku,“ zamumlal Konny a náhle se zastyděl.

Tom se poplácal rukama po kolenou a vstal. „Dobře, šampióne.“ Vzal dítě do náruče a přistoupil ke stroji. Šátral v obrovské kapse, až zázračně našel pár mincí, které vsunul do malé dírky, a otočil kličkou. Vzápětí se z ústí pod ním vynořila malá modrá kulička. Tom ji vzal a podal ji Konnymu. Chlapeček ji vzal do ruky a s vykulenýma očima povystrčil jazyk, jak se snažil vší silou otevřít modrou kouli ve svých rukách. Brzy mu v rukou ožila malá hnědá opička. Konny otevřel své velké oči dokořán. „TOMI!!!“ Tom cítil, že ho někdo bezdůvodně volá k sobě, a tázavě se na něj zadíval.

„Mluvíš se mnou?“

„Ne!“ Vykřikl Konny vzrušeně. „Tohle je Tomi,“ zdědil jméno po tom ´zlém‘. „Tohle je můj oblíbený!“ Vysvětlil a otočil ji v rukou.

„Opice jménem Tomi?“ Zeptal se zmateně.

„Ano, protože…“ náhle ztuhl. Podíval se na Toma. V Konnyho malém, ale mazaném mozečku to začalo šrotovat. Tom měl dlouhé vlasy, které byly celé v těchto podivných spletených pramenech.

Tom byl Tarzan.

Tarzan žije s opicemi.

Tomi byl opičák.

„Tom“ je podobné slovu „Tomi“.

Din don. Zdůvodnění úspěšně dokončeno.

Konny zvedl svůj buclatý prstík a ukázal jím dva milimetry od rastova nosu.

„Tomi!“

Tom zamrkal.

„Přišel jsem na to, jak se ta malá pitomá opice jmenuje.“ Vyhrkl otráveně.

„Ne! Ty jsi Tomi!“ Konny bezdůvodně zajásal. „Tomi!“

„… Ach,“ příliš mu to nevadilo. Myslel si, že je to jedna z těch hloupostí, které děti dělají a na kterou po pěti minutách zapomenou.

Konny mu vylezl až za krk.

Ach, jak se mýlil.

 

Bill otevřel dveře a okamžitě našel Konnyho malé ruce kolem svého krku

„Ahoj, zlato, jak to šlo?“ Přesunul pohled z blonďáčka na Toma a snažil se zjistit, jestli rande dopadlo dobře, nebo ne. Tomova tvář byla v tomto ohledu nerozluštitelná.

Konny spokojeně zatleskal. „Skvěle jsem se s Tomim bavil!!!“ Vykřikl na vrcholu svého štěstí. Bill se nejprve tázavě podíval na svého chlapce a pak na rastu.

„Tomi?

„To je moje kolotočová přezdívka, to je jasné,“ pokrčil rameny.

„Tomi?“ Zopakoval Bill se smíchem. To jméno se mu líbilo, přál si, aby ho vymyslel on.

Konny nadšeně přikývl.

„Jsem šikovný, že jsem to objevil? Že jo?“ Zeptal se a počkal na souhlas.

„Jistě, že jsi, zlato,“ políbil ho na hlavičku. „To je krásné jméno. Že ano, Tomi?“

Tom viděl, jak se Bill při vyslovení toho hloupého jména uchechtl, a přál si, aby měl v ruce baseballovou pálku a mohl mu ji rozbít o jeho malou hlavu. Místo toho se přistihl, že se přátelsky usmívá.

„Jistě.“ Jeho hlas zněl tak falešně šťastně, až se divil, že si Bill sakra nevšiml, že tu přezdívku vlastně z celého srdce nenávidí. Co to kurva mělo znamenat? Kdysi byl zasranej „malej mafián“, proboha! Jak se mohl snížit k hlídání dítěte a nechat si dát tak idiotské jméno?!

„Tomi, zůstaneš na večeři?“ Zeptal se černovlasý chlapec.

Tom přerušil své vražedné/sebevražedné plány pro galaxii a zamyslel se. Než aby už poněkolikáté jedl sám doma a pak seděl na gauči a opíjel se sledováním nějaké pitomé španělské telenovely, které rozuměl jen tehdy, když se v ní mluvilo o sexu, nevěděl jak, ale když byl ve vzduchu cítit sex, vždycky to poznal, nepřipadalo mu zůstat na večeři u svého přítele jako špatný nápad.

„Jo, dobře.“

„Pokud se potřebuješ zeptat rodičů, můžeš použít náš telefon,“ Bill ho pustil dovnitř a zavřel za sebou dveře.

Rasta se usmál a pokrčil rameny. „Nevadí jim to, nemusím se ptát.“

Tmavovlasý chlapec povytáhl obočí, ale nic neřekl. „Dobře, vezmu Konnyho nahoru, a pak dám vědět mámě. Chovej se jako doma, Tomi.“ Zachichotal se a odešel nahoru, kde ho chlapec tahal za prameny vlasů, jako by to byly nezničitelné nitě.

Chlapec s dredy si odfrkl a přemýšlel, jak dlouho mu tak ještě budou říkat, a pak se tiše svalil na pohovku. Rozhlédl se kolem, na stěnách viselo několik více či méně starých fotografií. Některé z nich ukazovaly Billa jako dítě, jak si hraje nebo chodí do školy, jiné Billa s rodiči, a Tom přemýšlel, kde je Konnyho otec, a pak Billa s Konnym v náručí, když byl ještě miminko. Rasta si nemohl pomoct, ale bylo mu ho líto a už poněkolikáté si uvědomil, jak se z něj stává „slaboch“. Rozčíleně pokrčil rameny. Být slabochem nakonec nebylo tak hrozné.

 

***

 

Když Tom uviděl Billa vcházet do pánské šatny, doslova zalapal po dechu. Dobře, rozhodl se rychle zavřít pusu, ale šok v něm přesto zanechal stopy. Měl Bill v úmyslu cvičit? Všichni byli přesvědčeni, že se nechal omluvit, protože Bill Trümper se nikdy, prostě nikdy neúčastnil hodin tělesné výchovy. A to jen zvýšilo pověsti o tom, že je gay, a to bez jakéhokoli konkrétního důvodu. Tmavovlasý muž se zřejmě cítil velmi nesvůj, všiml si všech šokovaných nebo kyselých pohledů, které na něj mířily, a spěchal se podívat po Tomovi. Jakmile ho našel, přistoupil k němu a položil si na lavičku sportovní tašku.

„Ahoj.“

Tom teď neměl problém předvádět se s Billem na veřejnosti. Řekl si: ‚Protože to není přechodná záležitost, měl bych si na to zvyknout a kašlat na to, co si kdo myslí.‘ A tak to udělal. Jistě, polovina školy si teď myslela, že je gay, a druhá polovina, že je blázen. Možná se našlo malé procento lidí, kteří si mysleli, že si ze školního ztroskotance dělá nějaký mega žert, a tak se do toho příliš nezapojovali.

„Ahoj,“ odpověděl, oči stále vytřeštěné a zmatené.

Bill si pobaveně odfrkl.

„Ano, já vím: ‚Panebože, Bill Trümper, dělá gymnastiku! Konec světa se blíží!´, ale koneckonců jsem nikdy nebyl osvobozen a učitel tělocviku mě upozornil, že moje další absence v hodinách tělocviku může můj průměr jen zhoršit.“ Řekl jedním dechem a rozepnul si modrou tašku. „Tak jsem tady,“ sklesle si povzdechl a začal si vytahovat tepláky.

Jejich učitel tělocviku vlastně dělal všechno možné, jen nekoordinoval třídu, a na někoho tak průměrného, jako je Bill, se vyloženě vykašlal. Tom nevěděl, co se Billovi honilo hlavou od chvíle, kdy mu udělal tu požehnanou ruční práci.

Černovlásek, který si myslel, že to s těmi rozpaky opravdu přehnal, a bál se, že si Toma svým chováním, jež by mohlo být mylně považováno za neochotu, odcizí, správně pochopil, že se musí začít cítit příjemně se svým vlastním přítelem. Samozřejmě nahý. A co je lepší příležitost, než společná sprcha v pánské šatně? Bill počítal s tím, že během sprchování tam nebude jen on a Tom, ale nejméně dvacet dalších lidí. Ale v tu chvíli mu to bylo opravdu jedno. Blažená naivita.

Tom zamrkal, stále trochu zmatený. „Dobře… jsi si jistý, že do toho jdeš?“ Vždycky ho viděl tak křehkého.

„Samozřejmě, Tome. Samozřejmě, Tome,“ usmál se a jen tak tak se vyhnul tomu, aby mu před celou třídou neřekl „Tomi“. Dokonce i Bill si uvědomoval jisté hranice, to poslední, co chtěl udělat, bylo pošpinit Toma ještě víc než dosud a přimět zbytek školy, aby mu říkal „Tomi“. Jen on mu tak mohl říkat. A Konny, protože tu přezdívku objevil. Jaká závist.

Rasta na něj s vděčností v očích pohlédl a začal se svlékat.

 „Dobře, tak to je dobře.“

 Bill přikývl, zhluboka se nadechl a pro začátek si sundal džíny.

 

Sprchy ve škole byly trochu podobné těm na amerických středních školách, některých amerických středních školách, protože v USA mají obvykle tolik slušnosti, že alespoň dají neprůhledné igelitové plachty nebo něco, co odděluje jednu sprchu od druhé. Tyhle se lišily. Na třech železných trubkách, které vycházely ze stropu a ústily do podlahy, byly upevněny tři kruhové sprchy. V podstatě jste se museli mýt v kruhu s pěti nebo šesti dalšími společníky, takže nulové soukromí, každý věděl, jak velké máš péro. A pokud jste náhodou neměli velkého ptáka, mohli jste si být jisti, že váš společenský život skončil. Ale to nebyl Billův případ a nebyl to ani Tomův případ.

Rasta lhostejně upustil ručník a zamířil k jedné z trubek. Dalo se říct, že měl šest soukromých sprch, protože když se Tom Kaulitz sprchoval, nikdo se k němu neodvážil přiblížit. Což se rovnalo tvrzení, že nikdo z chlapců, dívky byly něco jiného, neznal velikost jeho věci. Dokonce se o něm vyprávěly legendy. Nejznámější z nich byla ta, že měl tak velké péro, že musel nosit o čtyři čísla větší džíny, aby mu netrčelo z kalhot a aby se tak celé mužské pokolení na Zemi nepropadalo hanbou. Tom o těchto legendách nic nevěděl a nejspíš by mu to dalo jen další důvod, proč se celé planetě vysmívat. „Svět je teplý,“ opakoval občas Dirkovi, když byli oba příliš opilí, aby vůbec pochopili, kde mají nos. „Proto s ním šukám, jak jen chci.“

Bill nahlédl do sprch. Horká voda vytvářela dokonalou mlhu, která zakrývala alespoň část jeho nahoty. Ano, chtěl být viděn nahý, ale chtěl, aby ho takhle viděl jen Tom. A když si konečně všiml, že v jeho třídě je kromě Rasty dalších dvacet lidí, uvědomil si, že jeho představa o tom, jak se cítí dobře, nezahrnuje nikoho z nich.

Rasta si vybral sprchu, která mu vyhovovala, a zbytek třídy se spěšně stáhl k trubkám na opačné straně místnosti. Bylo jich deset na každou trubku a byli tam namačkaní jako sardinky, ale bylo to lepší než být poblíž ´Bosse´. Na tom, jestli byl homosexuál, změněný nebo dokonce transsexuál, příliš nezáleželo. Nic by nikoho nepřesvědčilo, aby se s Tomem Kaulitzem sblížil, i kdyby změnil pohlaví!

Tom se začal umývat, přesvědčený, že s Billem nikdy, nikdy nebude mít společnou sprchu a že už se vrátil do třídy nebo možná dokonce domů, protože trenér, který ho neviděl asi půl roku, mu dával zabrat. Rasta ho celou dobu pozoroval a každých pět vteřin si říkal, kdy to Bill konečně vzdá, zvedne ruku a řekne osudná slova „je mi špatně“, která se rovnala „vzdávám se, sbohem všem“. Místo toho Bill zatnul zuby a vydržel mučení, dokud nezazvonil osudný zvonek.

„Ahoj,“ řekl nesměle Bill, polkl, zaťal pěsti a nakonec zvedl jednu ruku, aby si zakryl nahotu a došel až k „Tomově trubce“. Rasta se napůl zavrtěl a ustoupil stranou, jako by chtěl vytvořit prostor, kterého tam už bylo dost.

„Ahoj… co tady děláš?“ Zeptal se upřímně překvapeně.

Bill povytáhl obočí a napůl se usmál.

„Sprcha?“

„Aha… jasně, správně,“ přikývl a znovu se soustředil na kovovou trubku.

Bill zůstal mírně zaražený. Byl to idiot, nebo se do toho pustil? Chtěl si snad dát na krk obrovskou ceduli nebo zařvat: ´Ahoj, jsem tvůj přítel a jsem vedle tebe úplně nahý, není to mnohem zajímavější pohled, než na zasranou kovovou trubku?´ Přistoupil blíž, až se jeho loket dotýkal Tomova. Tom se otočil a usmál se, pak se vrátil ke své nové lásce: „trubce.“

Bill vykulil oči a nechal jejich paže, aby se dotkly, aniž by na to jakkoli reagoval. Ve skutečnosti se Tom začal tiše mýt. Černovlásek se držel, aby nevykřikl frustrací, a snažil se ho všemožně dotknout, nohou, loktem, vlasy!

„Hej, Bille, je tu spousta místa, nemusíš být všude kolem mě,“ upozornil ho Tom jemně a téměř zářivě se usmál. Bill se rozhodl, že se toho úsměvu bojí.

„Tome…“ zoufale zakňučel.

„Co je?“

Bill vrhl pohled na ostatní, kteří si uctivě hleděli svého, a naklonil se k Tomovu uchu.

„… jsem nahý,“ zašeptal rozpačitě.

„Samozřejmě, jsme ve sprchách,“ odpověděl Tom přezíravě a neobtěžoval se ztišit hlas.

Černovlásek se snažil nekřičet mu do tváře a nadechl se.

„Ano, ale… nikdy jsi mě neviděl nahého… a teď jsem tady,“ zamumlal znovu provinilým tónem. Ježíši Kriste, nikdy v životě nechtěl být tak moc sledován.

Tom si pobaveně odfrkl. „Jako bych tě neviděl. Nepamatuješ si, jak jsi byl tenkrát u mě doma, když jsem…?“

„To je… to je jiné,“ odvětil tmavovlasý muž, tentokrát o půl tónu vyšším hlasem. Ale co, Tom byl tak tvrdohlavý! Nemohl prostě říct: „Panebože, Bille, je to pravda!“ a začít mu okukovat zadek? ´Moje myšlenky mě začínají děsit.´

„Tome, já kurva…“ povzdechl si. „Dobře, dobře, to je fuk. Nic nového, že? Vracím se do třídy.“ Objal si rukama trup a otočil se.

„… počkat.“ Bill ucítil, jak ho chytil za ruku, a donutil ho se zastavit.

„Co je?“ Zeptal se poněkud jízlivě.

Tom neodpověděl a otočil se na několik spolužáků, kteří ještě zůstávali pod horkou vodou. Jeho pohled byl jedním z těch ledových. Všichni věděli, co tyto pohledy znamenají, a spěchali z místnosti. Tom si přitáhl Billa k sobě a přitlačil ho ke zdi. Tmavovlasý muž polkl a začal své iniciativy litovat.

„Tome… nechtěl jsem…“

„Pojďme si to spolu rozdat.“

Tmavovlasý muž přimhouřil oči a zíral na Toma jako na blázna. „Cože? Cože? Teď? Tady?“ Koktal v panice. Takhle to být nemělo!

„Ano, hned. Jsme nazí, ty se tak rád ukazuješ nahý a já se tě toužím dotýkat.“ Vysvětlil tiše a přidržel Billa u vlhké zdi.

Tmavovlasý chlapec se v panice rozhlédl kolem sebe a byl si jistý, že každou chvíli začne hyperventilovat. Tom odtrhl pohled od jeho, aby sjel pohledem po jeho těle, a sklouzl rukou dolů, aby ho pohladil po bocích.

Bill zasténal docela hlasitě, přestože se celé jeho tělo třáslo strachy.

Muž s dredy se ušklíbl, když mu rukou zajel za záda a sjel mu k zadku.

„Hmm, ale podívejme se, co tu máme…“ Řekl, položil si ruku na jednu Billovu hýždi a lehce ji stiskl.

„Tome, Tomi, prosím…“

„O co prosíš?“

„Ne… ne… teď spolu nemůžeme nic mít,“ prosil. Strašně ho štípaly oči, protože se už několik minut snažil zadržet slzy. Nemohl uvěřit, že se mu Tom skutečně chystá vnutit. Ano, vždycky byl násilnický a bezohledný ke všemu a ke všem, ale Bill doufal, že se alespoň trochu změnil.

Sevření jeho boků zmizelo stejně rychle, jako se objevilo.

„Kriste!“ Tom udělal několik kroků zpět, začal bloudit očima po místnosti a vrtěl hlavou. „Opravdu sis myslel, že se chystám… Bože!“ Bill sklouzl po stěně a se slzami v očích se na něj podíval. S trochou štěstí by se daly považovat za úplně normální kapky vody. „Nevěříš mi,“ řekl náhle rasta, otočil se a chvíli se na něj díval, než se vyřítil ze sprch.

Bill si přitiskl kolena k hrudi a propukl v pláč.

 

Když asi po deseti minutách vyšel Bill ze sprch, zjistil, že šatna je prázdná až na jednoho chlapce s dlouhými dredy, který si právě zavazoval botu. Zvonění už dávno ohlásilo další hodinu, ale oba se zřejmě mlčky rozhodli, že ji vynechají. Bill si roztřeseně povzdechl, přistoupil k Tomovi, posadil se vedle něj a začal se oblékat.

„Věřím ti,“ vyhrkl po chvíli.

Tom zavrčel, zavázal si botu a brzy nato se opět zvedl. „Ano, všiml jsem si.“

Tmavovlasý muž si mnul ruce. „Omlouvám se… bylo to… bylo to silnější než já… já… já se vlastně nebojím… tebe…“

Tom si otráveně odfrkl a vrátil oblečení do tašky. „Ne, jen se bojíš, že tě každou chvíli znásilním. Samozřejmě to chápu, koneckonců jsem jen malý bastard, kterého sis vybral, že Bille?“

„Co?“

„Pláčeš…?“

Bill si dvěma hubenými prsty přejel po tváři a zjistil, že ji má zkropenou slzami.

„Sakra… znovu,“ zamumlal.

„Znovu? Co to znamená?“

Černovlásek si povzdechl a uvědomil si, že už nemůže dál Toma tahat za nos, aniž by si o tom promluvili.

„Když slyším o… no víš…“ zaváhal. Ne, to nestačilo. Musel začít od začátku, nebo spíš tam, kde skončil.

„Bille?“

Bill se zhluboka nadechl.

„Říkal jsem ti o Konnym, pamatuješ?“

Tom přikývl a najednou bez zjevného důvodu zpozorněl.

„A… řekl jsem ti, že jsem hermafrodit a že jsem to byla já, kdo ho… porodil. To sis musel odvodit…“

„… že Konny se zrodil z tvého chození s chlapcem.“ Znovu přikývl.

Bill polkl. „Ano i ne.“

„Co to znamená? Mateš mě.“

Černovlásek znovu polkl. Proč bylo po třech letech tak těžké o tom mluvit? Stále v sobě nosil tolik bolesti, že jen vzpomínka na tu noc byla jako rána přímo do srdce. To samé srdce, které ani po třech letech nepřestalo krvácet.

„Ano, protože se narodil z jiného muže… a ne, protože… jsem s ním nikdy neměl vztah… ani ho neznám…“ Čím déle Bill mluvil, tím méně Tom rozuměl.

„Jak je to možné? Dospělý muž? Ty ho neznáš? Cože?“

Tmavovlasý muž přejel rukou přes Tomovo koleno a sevřel jeho ruku ve své.

„Tome…“ Muž s dredy se téměř v transu díval na jejich spojené ruce a stále se snažil pochopit své myšlenky, pak vzhlédl k Billovi, který se zdál být opět na pokraji slz. „Byl jsem… znásilněný.“

 

autor: Nephilim

překlad: Lauinka

betaread: J. :o)