Loveless 46.

autor: Nephilim

Faithless (Bez víry)

‚Kde jsi?‘

Bill nervózně poklepal prsty na stůl a dožadoval se okamžité odpovědi. Měl se učit pět stránek chemie, deset stránek dějepisu a dvě stránky matematiky, ale bylo mu to jedno. Byly to dva dny, co se Tom naposledy ozval. V sobotu se nepřišel učit a v neděli se neobtěžoval poslat mu jedinou zprávu. Stalo se, že právě od té doby, co dorazila tahle… nevěděl, jak jinak ji popsat, protože věděl jen to, že vypadá jako děvka – a jak znal Tomovu minulost, pravděpodobně jí byla – a že se k němu chce vrátit.

Vrátit se k sobě?

Proč, byli spolu?

Neříkal snad Tom, že nikdy neměl žádný trvalý vztah? Celá situace ho nesmírně znervózňovala. A „extrémně nervózní“ a „Bill Trümper“ se rovnalo nebezpečí.

Mobilní telefon začal vibrovat.

´Jsem venku a řídím.´

Zamračil se. „Já vím, s kým se stýkáš, ty zasranej kreténe…“ ucedil vztekle.

´S tou Bet?´

Tentokrát odpověď přišla o něco později, než se čekalo, a Bill si mezitím nervozitou okousal všechny nehty na pravé ruce.

´Ano´

Bill byl mírně šokován. Ale mírně, eh. „Cože?!“ zvolal naštvaně. Bože, Tom byl takový blbec! Jedna holka se vrátí a chce se na něj znovu sápat, a co udělá on? Vezme ji na rande?! A navíc zapomene na svého přítele.

´Jsem stále ještě ve hře?´

´Je to stará kamarádka.´

„Ano, vidím, jak moc stará,“ naštvaně zamumlal Bill.

´Myslel jsem, že je to víc než to.´

´Pleteš se.´

´Jo? Myslel jsem, že jsem pochopil, že se k tobě chce vrátit. A ty s ní jdeš na rande!´

´Je to jen kamarádka.´

Dobře, oficiálně ho to přestalo bavit.

‚To doufám, Kaulitzi.‘

Vypnul telefon a hodil ho na postel. Dal si hlavu do dlaní. Proč má tak pitomého přítele?! Uslyšel slabé zavrzání dveří.

„Tati?“ Řekl Konny s palečkem mezi rty.

Bill se otočil na židli. „Hej, zlato, pojď sem.“ Roztáhl ruce. Konny se usmál, přiběhl k němu a vylezl mu na klín.

„Jsi smutný?“ Zeptal se a položil ruce na tatínkovy tváře.

„Ne, nejsem smutný,“ odpověděl zmateně. „Proč se ptáš, Konny?“

„Když není poblíž Tom ze supermarketu, jsi vždycky nešťastný.“

Srážka a útěk.

Páni, jeho tvář musela být jako otevřená kniha, když i jeho čtyřletý syn viděl, jak se věci mají.

„Proč mu tak zase říkáš, Konny? Začal jsi mu přece říkat Tomi…“ Snažil se odvést řeč jinam.

„Ano, ale všiml jsem si, že mnohem raději takhle Tomovi ze supermarketu říkáš ty.“ Vysvětlil a pokrčil drobnými rameny s malíčkem stále v puse.

Bill si nemohl pomoct, ale usmál se. „Opravdu? Jak jsi na to přišel?“

Pochopte, musel se svého syna zeptat na tyto podrobnosti.

„Protože když to řekneš, skloníš hlavu, a pak se trochu zasměješ.“

Černovláskův úsměv se rozšířil. „Děkuji, Konny.“

„Za co?“

Bill zavrtěl hlavou a v tu chvíli uslyšeli, jak Simone vchází dovnitř a radostně oznamuje, že nakoupila ingredience na čokoládový dort. Konnymu se otevřely oči a ústa.

„Běž,“ Bill souhlasil a propukl v smích.

Chlapec mu seskočil z kolen a jako blesk vyběhl z místnosti. O několik vteřin později uslyšel Bill hlasitou „ránu“, Simone vykřikla „Konny! Mouka!“ a Konnyho křik: „Čokoládový dort!“ „Čokoládový dort!“

Se smíchem se převalil na posteli a znovu zvedl mobilní telefon.

Toma bolela ruka.

Možná to bylo proto, že stárnul.

Možná to bylo proto, že se někde praštil a nevšiml si toho.

Možná to bylo proto, že mu na předloktí už asi hodinu visela nějaká pijavice.

„Tommi, tolik jsi mi chyběl…“

„Ano, Bet, chápu,“ zamumlal a vykulil oči. Široce se otřela o jeho paži a nezapomněla ukázat svá prsa.

… a jaká prsa. Tomův pohled se nejméně na deset vteřin ztratil v jejím výstřihu. Byl s Billem už tak dlouho – což nebylo zas tak dlouho – že už skoro zapomněl, jak vypadají prsa.

Dokonale mu připomněly, proč se s ní dal dohromady. I když spolu vlastně nebyli. Řekněme, že Bet byla dívka, se kterou strávil nejvíc nocí. Nic romantického, nic sentimentálního. Sex a nic víc. Podle jeho měřítek však vydržela mnohem déle než ostatní.

Ucítil, jak mu v kapse zavibroval mobil, a popadl ho dřív, než Bet stihla strčit ruku do jeho kalhot pod záminkou, že hledá telefon.

´Kde jsi?´

Do prdele. Bill mu chyběl.

´Jsem venku a řídím.´

Doufal, že to bude stačit, ale zřejmě se mýlil.

´S tou Bet?´

Způsob, jakým byla ta zpráva napsána, v něm vyvolal představu velmi naštvaného Billa, který vrčí a slintá na klávesnici mobilu jako zlý pes. Vyhnal tu myšlenku z hlavy.

„Kdo je to, Tommi?“

„Hm, to je Bill, ten, co stál minule před školou…“ Mohl jí jednoduše říct, že Bill je jeho přítel, a zbavit se jí jednou provždy, ale něco mu bránilo se znovu otevřeně přiznat.

Nevěděl, jak to s Billem dopadne. Milovali se, ale jak dlouho jim to vydrží? O těchto dlouhodobých vztazích nic nevěděl a ještě před dvěma měsíci na ně ani nevěřil. Nejlepší by bylo, kdyby se mezi děvčaty nerozneslo, že je gay, tohle mu mohlo zavřít spoustu dveří. Nebo spíše hodně nohou.

´Ano´

´Jsem stále ještě ve hře?´

Přečetl si zprávu a vykuli oči.

´Je to stará kamarádka.´

Kamarádka, Tome? Jsi tak velký lhář, že je mi tě skoro líto. A Bill pozná, když lžeš.

´Myslel jsem, že je to víc než to.´

Bingo. Vyhráli jste plyšového medvídka.

´Pleteš se.“

´Jo? Myslel jsem, že jsem pochopil, že se k tobě chce vrátit. A ty s ní jdeš na rande!´

„Panebože! No tak, zahoď ten telefon a pojď se bavit!“ Vyhrkla Bet a zatahala ho za ruku.

Polkl. Betino pojetí „zábavy“ by mohlo být pro už tak zaneprázdněného chlapce velmi nebezpečné. Nakrčil nos. Bylo špatné nazývat se věrným, ale byl takový. Byl s Billem, na to nemohl zapomenout. Znovu se přistihl, že zírá na Betiny bohaté křivky, tentokrát na její zadeček. Byl fascinován jeho pohybem a nemohl si pomoct, ale přikývl a následoval ji tam, kam ho vedla.

´Je to jen kamarádka.´

Byla to jeho poslední zpráva. Už ho nebavilo stát tam a dohadovat se s Billem po telefonu, hodlal si s ním o tom promluvit jindy, osobně.

‚To doufám, Kaulitzi.‘

Poslední zprávu si přečetl téměř bez přemýšlení a nepřestal analyzovat rozzlobený způsob, jakým byla napsána.

Bet ho zatáhla do baru. V tu hodinu byl prakticky prázdný, ale jim to bylo jedno. Posadili se k baru a ona se snažila zkřížit nohy. Tom se ušklíbl: měla víc celulitidy, než si pamatoval. Na druhou stranu měl Bill tak hladkou pleť. Odvrátil pohled od jejích stehen a objednal si pivo.

Bet začala mluvit a mluvit o starých časech, občas zamrkala řasami a bez přemýšlení pila jedno pivo za druhým. Možná si myslela, že to všechno zaplatí Tom. Rasta ji poslouchal, občas přikývl a přemýšlel, kdy ten nekonečný rozhovor skončí a kdy se ho pokusí dostat do svých rukou. Protože věděl, že ho tam Bet přivedla jen proto, aby ho opila a pak odvedla do postele.

Zanedlouho – ale ani ne tak brzy – jak si naplánovala, mu brunetka položila pečlivě pěstěnou ruku na koleno a začala ho hladit po noze.

„Tommi… tolik jsi mi chyběl.“

Tom se jen usmál a schoval tvář do sklenice s pivem. Dobře, tohle všechno předvídal. Nepřemýšlel však o tom, jak se zachovat. Část – velká část – jeho neuronů – a byly dva, nezapomeňme – mu říkala, aby se na ni vykašlal hned, než bude pozdě. Tom si zamyšleně mnul bradu a neměl odpověď.

Mobil znovu zavibroval.

Bez přemýšlení ho vytáhl a znuděně otevřel zprávu, vlastně ani nevěřil, že je zpráva od Billa.

´Miluji tě´

– … –

Miluji tě. Dvě slova odzbrojující jednoduchosti, bez velkých úvodů a poučování. Bill prostě jen napsal, jak se opět cítí. Dobrých pět minut zíral na zprávu a znovu si přečetl ta dvě malá slova, dokud v jeho očích neztratila veškerý význam. Co tam sakra ještě dělá?

„Tommi?“ Bet ho vyrušila z myšlenek a on se vrátil zpátky; stále na něj hleděla svýma laníma očima a rošťáckým úsměvem.

„… jdu domů,“ zamumlal téměř v transu, položil na pult bankovku a slezl ze stoličky.

„Cože?!“ Vykřikla ohromeně.

„Jindy, Bet. Chci jít už domů.“ Beze slova odešel z hospody.

Dirk cítil, jak ho někdo chytá za paži a táhne pryč. Zamrkal, když ho Bill rychle vytlačil ze školních dveří.

„… Bille? Co se děje?“

Bill neodpověděl. Nevěděl, kde vzal tu drzost, aby Dirka takhle popadl a táhl ho za sebou. Nebyli zrovna kamarádi a skutečnost, že se ten kluk přidal k Tomově bezohledné partě, stačila k tomu, aby se od něj držel dál. Bill však nějak věděl, že Dirk je jiný než paviáni, kterými se rasta obklopil, a to mu dávalo naději. Vzal ho do prvního podniku, který mu přišel do cesty, a prakticky ho donutil, aby si sedl. Za chvíli byl u nich číšník.

„Co si dáte?“ Dirk se navzdory zmatku v hlavě pokusil odpovědět, ale Bill ho nervózně předběhl.

„Chci kávu. Ty chceš taky kafe, že jo, Dirku? Tak tedy dvě kávy.“

Dirk se opatrně vyhnul tomu, aby zdůraznil, že to udělal sám, protože mu ani nedal čas, aby přikývl. Bill vypadal skoro jako dívka, když šlo o tyhle věci.

„Bille… můžeš mi vysvětlit, proč jsi mě sem zatáhl?“

Tmavovlasý chlapec na něj vrhl rozzlobený pohled.

„Jde o Toma.“

„No, to je jasné,“ Dirk se přistihl, že přemýšlí.

„A jistou Bet, která se kolem něj poslední dobou motá,“ uzavřel omluvně.

Dirk překvapeně zamrkal. „Bet? Betty Boop? Betty Boop je zpět?! Vykřikl a naklonil se k Billovi.

Tmavovlasý chlapec nechápavě povytáhl obočí. „Betty… Boop?“ Když to jméno slyšel naposledy, patřilo kreslené postavičce. Alespoň kdysi.

Dirk si odkašlal a pospíšil si s vysvětlením. „Tak jsme jí říkali, když tady žila…“

„A proč jsme jí tak říkali?“ Cítil, že by se mu takové vysvětlení vůbec nelíbilo. Bill se poškrábal na tváři, když jim podávali kávu.

„No, protože… má opravdu velká… prsa.“ A aby to bylo srozumitelnější, napodobil rukama dvě mega obří prsa.

Bill sevřel čelist a napil se kávy. „Ach.“

Dirk rychle zamíchal cukr a přemýšlel, jestli dělá dobře, když Billovi říká všechny ty věci. Nikdy se do jejich vztahu nechtěl příliš zaplést, protože věděl, že by mu to neprospělo. Tom tedy žárlil tak, že by byl schopen ho zabít jen proto, že si dal kafe s jeho přítelem.

„A co přesně se dělo mezi ní a Tomem?“ Bill se zeptal po několika minutách a tvářil se naprosto lhostejně. Škoda, že se mu trochu třásly ruce, a Dirk byl velmi pozorný a všiml si toho.

„Nic, chci říct… víš, jak to je… co Tom byl… prostě s ním spala.“

„Tak proč se k němu chce vrátit? Předpokládám, že byli zasnoubeni,“ vyhrkl. „A vůbec, ne, já nevím… Řekni mi, jaký je Tom…“

Dirk si povzdechl. Proč si musel projít všemi těmi sračkami? Co udělal špatně? Odpověď: spřátelit se s takovým kreténem, jako je Tom. ‚Myslím, že je to můj rozsudek,‘ pomyslel si sklesle. „Betty vydržela o něco déle než ostatní… a tím „déle“ myslím více nocí, nic jiného. Ano, přes den jsi je mohl vidět, jak spolu chodí ven, ale většinou se šli někam opít a šukat. Nic jiného v tom nebylo. Pravděpodobně se k němu chce „vrátit“ v tom smyslu, že chce být opět jeho oblíbenou děvkou.“ Pokrčil rameny a dopil kávu.

Bill stál a zíral na svůj prázdný šálek a jeho pohled byl tak nerozluštitelný, že se po několika minutách i Dirk cítil nesvůj a musel si upravit límec kožené bundy, která mu byla příliš těsná.

Pak Bill znovu promluvil.

„Zdá se, že sex je pro něj velmi důležitý, že?“

Dirk zvedl hlavu, a konečně spatřil na Billově tváři nějaké emoce.

Smutek.

Černovlásek byl tak smutný, že měl Dirk chuť Toma popadnout, praštit s ním o zeď a křičet na něj, jaký je debil.

„Díky, Dirku… chápu… omlouvám se, že jsem tě připravil o čas.“ Bill se zvedl a nechal na stole pár eur. „To je za to kafe.“

„Počkej, kam jdeš?“ Zeptal se tmavovlasý chlapec, ale Bill už odcházel z baru.

Dirk se sesunul na židli a objednal si další kávu.

„Jdi do prdele, Tome…“

Toma probudil zvuk domovního zvonku, který se rozléhal jako zběsilý. Kupodivu usnul na gauči při sledování porna. Protáhl se jako kočka, vstal a šel otevřít dveře.

„Kdo… ach, Bille,“ zamumlal překvapeně, hlas měl zastřený spánkem.

„Ahoj, můžu jít dál?“ Bill se vesele zeptal a usmál se jako nikdy předtím. Ta věc už pro rastu smrděla.

„Jistě,“ ustoupil stranou a tmavovlasý chlapec tiše vešel do jeho domu a zastavil se v hale.

„Rád bych si s tebou promluvil,“ řekl.

„Bille, pokud jde o Bet, ujišťuji tě, že…“

„Ne! Ne…“ uklidnil ho okamžitě a s úsměvem zavrtěl hlavou. „Nejde o ni… ale můžeme jít nahoru? Do tvého pokoje? Cítím se bezpečněji… když mluvím tam.“

Tom tomu podivnému požadavku úplně nerozuměl, ale jen přikývl a vedl ho.

Jakmile Bill vešel do pokoje, posadil se na postel, přejel rukou po přikrývce a pohladil ji.

„Řekneš mi, co se děje?“ Tom se zeptal, teď už trochu znepokojený. Bill se tvářil téměř nepřítomně, stále s tím matným úsměvem a ztraceným pohledem.

„Já… rozumím, Tome.“

Rasta zamrkal. Možná byl ospalý, ale byl si jistý, že i kdyby byl vzhůru, Billova řeč by ho zanechala stejně zmateného.

„Rozumíš… čemu?“

Billův úsměv úplně zmizel. Zvedl oči od deky a podíval se Tomovi přímo do očí.

„Jsme spolu už nějakou dobu… a… a ty jsi nikdy s nikým pořádně nebyl, vždycky jsi měl sex na jednu noc. Chápu, že sex je pro tebe asi nejdůležitější… a přesto jsme to ještě nedělali…“

Tomovi se rozšířily oči. Dobře, teď už začínal chápat, kam tím Bill míří, a kupodivu se mu to vůbec nelíbilo.

„Chápu, že je to pro tebe frustrující, a pravděpodobně ti to dlouho nevydrží, pokud už…“

„Bille, nepodvedl jsem tě, jestli myslíš tohle,“ nervózně ho přerušil.

„Ale tobě na mně vůbec nezáleží!“ Vyhrkl tmavovlasý muž. „Nezavoláš mi, nepozveš mě na rande, nikdy… když se neukážu, jako bych pro tebe neexistoval… a myslím, že jsem pochopil proč…“ přestal hladit přikrývku a posunul se doprostřed postele.

„Myslím, že tomu nerozumíš…“ Tom odpověděl a polkl.

„Ne, já ano. Chceš šukat, to je jasné jako facka. Začínáš se nudit, protože jsem ti ještě nedovolil, abys mě měl, a já… nechci tě ztratit. A pokud je to jediný způsob…“ i on polkl a odvrátil pohled od Toma. „Chceš si zašukat,“ řekl. „Já vím. Pak… Pak víš co, Tome?“

Když se Tom začal stále více rozčilovat, Bill se vrátil pohledem k jeho očím, rozhodnější než kdy jindy. Opřel se o lokty a roztáhl nohy, které měl stále stažené v džínách. „Ošukej mě.“

autor: Nephilim

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)