autor: Nephilim
Tearless (Bez slz)
Tom si právě užíval ten okamžik blaženosti, který následoval po každém muchlování s Billem, a pevně si tiskl černovláska k boku. Ten naneštěstí pro něj nevěděl, co to znamená užít si něco v klidu a pohodě, protože popadl jeden z jeho dredů a pohrával si s ním. Ne, nebylo to jen tak nějaké Billovo gesto. Tom věděl, že otevře pusu; Bill nedokázal držet jazyk za zuby. Někdy to bylo dobré – viděno z té nemravné stránky věci – ale většinou to znamenalo problémy.
„Tomi?“
Tiché zasténání.
„Ano, Bille?“ Povzdechl si a znovu otevřel oči. Další idylická chvíle byla zmařena. Bill se na matraci trochu pohnul, jako by se snažil víc přilepit k rastovi, což bylo prakticky nemožné.
„Přemýšlel jsem o tom.“
´Pořád přemýšlíš. Příliš často.´ Pomyslel si znuděně.
„Myslím, že jsme nakonec nikdy neměli rande, které by stálo za to,“ Bill to uzavřel a dál si nenuceně pohrával s vlasy, jako by si Tom nevšiml pohledu, který mu občas věnoval. Vzkaz byl jasný: ´Milý Tomi, když už jsi mi zkazil naše první rande, tak mi to tentokrát vynahraď, ano? Není to žádost, je to příkaz.´
„Co tedy navrhuješ?“ Zeptal se a snažil se nezívnout. Chtěl se jen přitulit k Billovi a zdřímnout si po jeho boku.
Ze zmateného výrazu Billova obličeje bylo jasné, že tuto otázku nečekal.
„Co tím myslíš?“
„Nějaké návrhy? Tentokrát vybereš něco ty, že? Jedna, jedna.“ Nevěděl, kde na ten geniální nápad přišel, ale byl… geniální. ´A bravo, Tome, vypadáš stejně jako Konny, který nezná moc přídavných jmen. Ale Konnymu jsou čtyři roky a tobě osmnáct. Cože?´ zamyslel se sklesle, a pak se hned vrátil k tomu, že si říkal génius a pumpoval si ego, zatímco čekal na Billovu odpověď.
Zdálo se, že tmavovlasý chlapec o tom vážně uvažuje, o čemž svědčil i fakt, že si přestal pohrávat s Tomovými vlasy, s těmi falešnými štěněčími, které se chtěly pomazlit.
„Říkáš, abych tentokrát vymyslel něco já? Opravdu?“ Bill nemohl uvěřit, že mu Tom dává volnou ruku. Věděl, do čeho se ta ubohá duše pouští?
Rasta na okamžik zaváhal, nelíbil se mu tón, který Bill právě použil, ale pak přikývl.
Billovi se rozzářily oči a spokojeně zatleskal rukama, což Toma ještě víc znepokojilo.
Proč cítil past?
„Hurá! Kdy, kdy, kdy?“ Tmavovlasý muž se ostře zeptal a zatahal Toma za cíp trika.
´A sbohem, šlofíku.´
„Nevím… Můžu… v sobotu, šlo by to?“
Bill odpověď ani neslyšel, protože začal horečně přikyvovat ještě dřív, než Tom dokončil větu.
„Ano, ano, snad …ne.“
Rasta zamrkal. „Ne?“
Billův výraz poklesl, když se posadil a ve tváři měl až příliš vážný výraz.
„Máma tu v sobotu není.“
„No a co?“ Zeptal se blonďák hloupě.
Tmavovlasý chlapec si odfrkl a vykulil oči. „Konny!“ Řekl jednoduše.
„Co je s ním?“ Zeptal se blonďák ještě hloupěji.
„Bože, Tome, přemýšlej o tom! Nemůžu nechat Konnyho doma samotného!“ Vyhrkl a divil se, proč je jeho přítel někdy tak natvrdlý.
„Zavolej Gustavovi.“
„I on žije jiný život, než aby dělal osobní chůvu rodině Trümperových.“
„Zavolej chůvu.“
„Myslíš, že bych nechal svého syna v rukou cizího člověka?!“
„Pošli ho ke kamarádovi.“
„Nemůžu ho poslat k někomu jinému domů a stejně by ho tam nikdo celý den neudržel.“
Tom si povzdechl a protřel si spánky. „Ostatní dny mám práci a školu, nemůžu jít ven. Co tedy uděláme?“
„Nevím.“ Bill odpověděl nespokojeně, zatímco jeho malé oči byly čím dál smutnější. „Tomiiii,“ zakňučel.
Rasta si lámal hlavu, ale nemohl najít řešení. Bylo zřejmé, že všechny ty dobré známky, které ve škole dostával, nesvědčí o jeho inteligenci.
„Nevím, Bille, nevím. Koho sakra můžeme… Oh…“
„Co je? …co, Tome?“ Zeptal se okamžitě černovlásek a naklonil se dopředu.
Tom zíral do stropu jako v transu, oči měl doširoka otevřené a zorničky nehybné.
Pak se náhle posadil a Bill si všiml samolibého úšklebku, který se mu objevil na tváři.
„Vím, komu můžeme Konnyho přenechat.“
***
„Řekni mi ještě jednou, proč jsem souhlasil, že ti udělám tuhle laskavost?“ Tom otevřel své velké oči dokořán ve štěněčím módu a legračně zamrkal dlouhými řasami.
„Protože jsem tvůj nejlepší přítel a ty mě miluješ, proto.“ Dirk na něj chvíli šokovaně zíral, pak nasadil znechucený výraz a vrátil se k zírání na dlaždice příjezdové cesty, po které kráčeli.
„Kdo jsi? Co jsi udělal s Tomem Kaulitzem?“ Tom se nadechl a upravil si čepici.
„Žerty stranou, díky, že jsi souhlasil. Byli jsme trochu v úzkých.“
Načež ho Dirk udeřil do paže. „Přestaň. Zníš jako slušný člověk.“
„Jsem hodný kluk,“ odpověděl Tom a vypnul hruď.
„Jo, a já jsem Lady Oscar.“
Tom se zasmál a zazvonil u dveří. Po několika vteřinách, neobvyklých zvucích a několika výkřicích se otevřely dveře a objevil se Bill se svým malým andílkem, alespoň na pohled, v náručí.
„Tomi! Jste tu brzy!“
„Já vím. Lady Oscar si potrpí na dochvilnost,“ vysvětlil Tom se smíchem.
Bill na něj zmateně zíral. „Lady Oscar?“
Dirk strčil do Toma loktem, než stačil odpovědět. Bill se rozhodl nechat to být.
„Každopádně… Konny, tohle je Dirk a bude ti dnes dělat společnost, zatímco budeme s Tomem pryč, ano?“ Konny si pevně přitiskl malíček k Billovu krku a tvářil se poněkud ostražitě.
„Dikk?“ řekl chladným, ostrým hlasem. „To není strýček, Dikk. Chci strýčka Guttava.“
„Strýček Gustav měl dneska napilno, zlato. Ale Dirk je Tomův nejlepší přítel a ty máš Toma rád, že?“ Konny se podíval na svého rodiče a vykulil oči. „Máš rád Toma, tati. Beru ho, protože chci a protože má hezké vlasy.“
„Konny!“ Vykřikl Bill pohoršeně. „Dělá si legraci,“ dodal směrem k Tomovi a Dirkovi a do tváří se mu vkradl lehký ruměnec. ‚Proč z tebe ty děti udělaly takového sráče?‘
Dirk se pobaveně zasmál a Tom teatrálně zavrtěl hlavou. „Konny, lámeš mi srdce, víš. A žádné sladkosti.“
„Miluju Tomiho,“ řekl Konny okamžitě a jeho malé oči se rozšířily hrůzou, když viděl, jak se od něj balíček bonbonů v jeho mysli neúprosně vzdaluje.
Všichni tři vyprskli smíchy.
„Dirku, díky, že jsi s tím souhlasil. Nevím, co by si Tom bez tebe počal,“ opáčil Bill.
„Hej! Myslíš, co bychom si bez něj počali, pokud vůbec něco! Proč jen já?!“ Vyhrkl rasta a zkřivil rty.
„Tome, všichni vědí, že mě opravdu miluješ. Jde o to, že jsem tě vždycky odmítal.“ Vysvětlil Dirk a s výrazem lítosti se zadíval na svého nejlepšího přítele.
„Jdi do prdele, kurva,“ odpověděl rasta suše.
„ Kurva, kurva, kurva,“ opakoval Konny okamžitě a znovu si cucal malíček.
„Konny!“ Vykřikl Bill znovu. „Tome!“ A vyčítavě se na dredatého rastu podíval.
„Omlouvám se.“
„Zapomeň na to,“ vložil se do hovoru tmavovlasý chlapec. „Dirku, my jdeme. Jsem si jistý, že Konnyho necháme v dobrých rukou,“ řekl vesele a přitiskl mu blonďaté dítě do náruče, jako by od otevření dveří na nic jiného nečekal.
Dirk se zdál být stvořený pro chování dětí. Nebyl jako Tom, kterému trvalo tři roky, než si našel dostatečně slušnou polohu, aby Konny nepřepadával nebo nebyl pořád vzhůru nohama. Dirk vypadal naprosto uvolněně a Konny to jistě vycítil také, protože se k němu bez problémů přitulil, i když trochu rozpačitě.
Bill se šťastně usmál, vzal Toma za ruku a táhl ho ze dveří.
„Bavte se,“ popřál Dirk jemně a doufal, že se s tím otravným dítětem nebude muset příliš trápit.
Konny se na svou novou chůvu díval velkýma očima s neskrývaným obdivem, pak se otočil k Billovi a Tomovi a dokonalou imitací Dirka řekl: „Bavte se.“
Bill se zasmál a nechal rastovi na tváři vlhký polibek, pak sešel z příjezdové cesty a mávl na ně rukou.
Dirk znovu zavřel dveře a obrátil se ke Konnymu.
„Co chceš dělat?“
Chlapec se usmál sladkým úsměvem, který vůbec nebyl povzbudivý, a Dirk měl špatný pocit.
„Pojďme do pokoje, Dikk.“
Asi deset minut chůze od autobusové zastávky se nacházelo jedno z mála kin ve městě, které bylo ještě obyčejné. Tam mířily dvě nejpodivnější hrdličky v okolí. Ano, protože při pohledu na ně, jednoho vysokého a štíhlého, nalíčeného, oblečeného do těsného oblečení a téměř výhradně v černém, druhého stejně štíhlého, ale pokrytého metráky látky a s podivnými kadeřemi špinavých blond vlasů, které nebyly možné dobře identifikovat, vypadali jako podivný pár.
Tomovi na tom něco nesedělo. Byl si jistý, že kolem toho kina procházel už před několika dny, a v programech neviděl žádný dobrodružný film ani horor ani nic, co by bylo zajímavé podle jeho gusta. Otočil se k Billovi, který si spokojeně pobrukoval a téměř poskakoval vedle něj, a přemýšlel, co ho to napadlo, když se ho zeptal, jestli by mohli jít v sobotu do kina. Ze všeho nejvíc si vzpomněl, že byl přinejmenším hloupý, když Billovi hned dal zelenou ohledně výběru filmu.
„Bille… čistě ze zvědavosti… jaký film sis vybral?“ Zeptal se, když se blížili ke kinu a na billboardech viděl jen růžovou barvu a srdíčka. Děsivé.
Bill si jen láskyplně povzdechl, když sevřel jeho zápěstí – ‚bál se, že uteče?‘ – a přitáhl ho před plakáty. „Tohle!“ Hrdě ukázal.
Tom sebral veškerou odvahu, aby zvedl oči a podíval se na chlapce s jiskrnýma hnědýma očima, který na něj šťastně zíral. Musel se přinutit, aby zvedl pohled a přečetl si název filmu.
„Pokud jsou to růže, budou kvést.“
Zamrkal. ´Co je to, kurva, za název?!´ Mohl navrhnout něco jako: ´Hej, Bille, co kdybychom místo návštěvy kina zavolali do produkční společnosti a požádali je, aby vyhodili režiséra?´ Vypadal by jako naprostý kretén. Podíval se na Billa, který zcela zaujatě zíral na billboard a mumlal si pro sebe název jako kouzelnou dětskou říkanku. ´Nedokázal na to přijít sám, že?´
***
Konny si tiše hrál se svým Legem a Dirk seděl na pohovce a trochu se rozhlížel. Ještě nikdy nebyl u někoho, kdo by nebyl drsné a špinavé polozvíře – čili jako Georg, Sim a Adam. Tomův dům byl slušný, ale jen proto, že ho rasta nechal od smrti své matky téměř nedotčený. Ve svém pokoji udělal jen pár drobných změn, ale nikdy nebyl velkým příznivcem nepořádku.
Billův dům byl ideálním prototypem rodinného domku. Teplý, útulný, vymalovaný světlými, jemnými barvami, neuspěchaný… Bylo cítit ženský dotek paní Trümperové. Znovu se podíval na Konnyho. Ano, bylo to ideální místo pro výchovu dítěte.
Malý se už nejméně půl hodiny snažil nasadit hlavu na tělo malého robota, ale zdálo se, že se mu to nedaří. Měl vyplazený jazyk a svraštělé obočí. Byl tak soustředěný, že Dirk už nevěděl, jestli se má smát, nebo cítit něhu, a nakonec se rozhodl pro obojí. Vstal a šel si sednout na koberec vedle blonďatého anděla.
„Potřebuješ pomoc?“ Zeptal se tiše, ale jeho pevný, hluboký hlas přiměl Konnyho, aby se sám zavrtěl. Malý k němu napůl zoufale vzhlédl a natáhl své malé ruce: v jedné ručičce držel robotovu hlavu, ve druhé jeho tělo.
„Obbot,“ zacvrlikal a zkřivil své malé rty do smutné grimasy.
Dirk vzal robota do ruky a chvíli se díval na štěrbinu, do které se měla vložit hlava.
„Podívej,“ řekl a ukázal ji Konnymu. „Vidíš? Takhle vypadá ten otvůrek, takže hlavu
nemůžeš dát na tuto stranu, ale na tu druhou, takhle,“ a namontoval ho. „V těchto věcech musíš mít logiku,“ uzavřel a zasmál se.
Konny zíral na svého robota, jako by teď, když má hlavu, mohl najednou ožít.
„Děkuju, Dikku!“ radostně vypískl a znovu natáhl své malé ruce, tentokrát, aby ho objal.
Dirk se zasmál a přitáhl si dítě do krátkého objetí, přičemž brzy nato ucítil na tváři cosi mokrého. Hej, možná nebyl tak otravný! Konny se téměř okamžitě odtáhl a zíral na Dirka s malíčkem v puse. „Koupíš mi gumové medvídky?“ Zeptal se svým dětským hláskem.
Dirk si pomyslel, že samoobsluha je přece jen za rohem a nebude to trvat dlouho. Vstal a upravil si koženou bundu.
„Dobře, tak tedy gumoví medvídci.“
„A chipsy,“ dodal Konny.
Dirk byl chvíli zmatený, ale přikývl.
„A chupachups.“
„ …“
„A zmrzlinový pohár.“
„Konny.“
„A žvýkačky Ninja tetovačky!“
„Konny, nemyslím si, že…“
„A stránky Secsv veměstě!“
„A Sec… co?“…užasle vykřikl.
„Nevím, co to je, ale viděl jsem to v televizi a říkal jsem si, že je to možná dobré jíst…“ vysvětlil nevinně.
Dirk si myslel, že reklama je nejsmrtonosnějším strojem jednadvacátého století.
„Konny, Sex ve městě je film a není vhodný pro děti jako ty…“
Konny se postavil a podupával nožičkami.
„Ale já ho chci!“ Vykřikl.
Dirk si otřel rukou čelo a začal přehodnocovat myšlenku se zlobivým dítětem.
***
„Líbil se ti film?“ Zeptal se Bill a propletl prsty s Tomovými. Rasta chytře skryl zívnutí
„Nebyl to můj oblíbený žánr.“ Zachytil Billův nespokojený pohled. „Ale byl roztomilý.“
Tmavovlasý chlapec se šťastně usmál a pohupoval rukama sem a tam.
„A co se ti líbilo nejvíc?“
Tom v duchu zasténal. Co by se vám sakra mohlo líbit ve filmu pro mladé dívky zamilované do klasického hezouna, který má všechno a všechny, a nakonec si to rozdá s tou nejošklivější!
„Mh, nevím. Obloha se rychle zatahuje, raději si pospěšme,“ obratně změnil téma, když viděl, jak Bill zvedá svůj malý nosík k obloze.
Šli rychle k autobusové zastávce, tak rychle, že dvakrát riskovali, že je někdo přejede, a srazili se nejméně se třemi kolemjdoucími, z nichž třetí omylem poslal do vzduchu Billovu tašku, takže se oba museli sehnout a posbírat všechno jeho harampádí.
„Do prdele, Bille, kolik věcí máš v té kabelce?“ zeptal se otráveně Tom, překvapen tím, jak se taška nápadně podobá tašce Mary Poppins. Bill s nadhledem ohrnul nos nad taškou a naštvaně do ní vložil balíček kapesníků.
„Jen to nejnutnější!“
„Ano, ženské „potřeby“, i když…“ Tom mručel a byl čím dál otrávenější. Vypadalo to, že autobus nestihnou. Bill měl bohužel výborný sluch.
„Co jsi říkal?“ Rozhořčeně vykřikl, spěšně všechno posbíral a znovu vstal, přičemž ho rasta okamžitě napodobil.
„Nic, raději si pospěšme, nebo nám ujede autobus!“ Vzal ho za zápěstí a začal ho táhnout.
A pak to Bill řekl, nebo spíš zamumlal, ale Tom věděl, že jistý Bůh má ten nejcitlivější sluch, když chtěl. Ta zatracená smolná věta, která se objevuje v každém filmu, ať už je to Ačkový, Béčkový nebo dokonce Céčkový.
„Horší už to být nemůže.“
A začalo pršet jako z konve.
Z autobusu vystoupili už promočení, aby promokli ještě víc, protože neměli deštník. Bill se třásl a drkotal zuby a Tomovi to bylo líto, ačkoli sám na tom nebyl o nic lépe.
„Bille, můj dům je blíž, pojď ke mně,“ navrhl, sundal si mikinu a přehodil mu ji přes rameno. Ani ne za dvě vteřiny měl mokré triko, ale bylo mu to jedno. Tmavovlasý chlapec přikývl, nebo si alespoň Tom myslel, že ho vidí přikyvovat, protože když o tom tak přemýšlel, mohl to být jen třes z chladu. Ale bylo takové počasí v dubnu normální?! Objal ho jednou rukou a oba spěchali k Tomovu domu.
„Sedni si tam, já zapálím krb.“ Bill si připadal jako idiot. Byl u Toma několikrát a nikdy si nevšiml, že v obývacím pokoji na největší stěně je krásný krb. Posadil se na pohovku a čekal. Tom zapálil oheň, a zatímco čekal, až se plameny rozhoří, došel pro deky a rozložil je na podlahu přímo před oheň. Vzal také polštáře z gauče a položil je na přikrývky. „Možná by sis měl sundat mokré oblečení,“ řekl mu, jakmile měl všechno připravené. Bill se začervenal a pro začátek si svlékl Tomovu mikinu, bláhově doufaje, že to bude rastovi stačit. Zvedl oči a teprve pak si uvědomil, že Tomovo triko je úplně mokré a přiléhá k jeho tělu jako druhá kůže, takže všechno vidí. Úplně všechno. Bill znal Tomovo tělo, znal každý jeho pulzující sval, nádherného, vypracovaného krasavce, který byl jeho přítelem. Ale když ho takhle viděl…
… Bože.
Cítil, jak se ta trocha tepla, která mu v těle zbyla, soustředí na jeho rozkrok, a doufal, že si toho Tom nevšimne.
„Bille?“ zvedl Tom oči. „Chceš to nechat uschnout na sobě? Budeš nemocný,“ bez otálení odhodil vlastní tričko na zem. Posadil se na deku a natáhl ruce k praskajícímu ohni v krbu.
Tmavovlasý muž se zhluboka nadechl a rozhodl se sundat si tričko také. Pak se posadil vedle Toma. To teplo bylo příjemné a mělo v sobě něco známého, co mu dělalo dobře. Přiblížil se k rastovi a opřel si hlavu o jeho rameno.
„Tohle je lepší.“
„Jo.“
Slova byla více než zbytečná. Černovlásek pokrčil rameny a zavřel oči. Po chvíli ucítil Tomovu ruku kolem pasu a z toho gesta mu bez zvláštního důvodu přeběhl mráz po zádech.
Zvedl oči a setkal se s Tomovým pohledem, který na něj mířil. Usmál se a naklonil se k polibku, který na sebe nenechal dlouho čekat. Bill okamžitě roztáhl rty nad Tomovými a nechal ho, aby se zmocnil jeho úst, jak to měl ve zvyku. Billovi se Tomovy polibky líbily, dokázaly být vášnivé, ale ne prudké. Polibek, který si vyměňovali, byl přesně takový, sladký, vtahující, ale ne násilný nebo uspěchaný, jen tmavovlasý chlapec cítil, že je v něm něco jiného než jindy. Možná to bylo Tomovýma rukama, které mu putovaly po vlhké kůži, nebo tím, že byli tak blízko u sebe před praskajícím ohněm, který všechno ještě víc rozpaloval.
Předtím o tom vlastně nemluvili. Ani jeden z nich nevěděli, co říct, a oba věděli, že mohou tomu druhému důvěřovat.
Bill rozhodně nečekal, že ho Tom bude nutit k něčemu proti jeho vůli, a Tom od Billa nečekal nic víc, než co už mezi nimi bylo. Byla to jakási nevyřčená dohoda. Nevyřčená… no, víte. Dredatý chlapec už dal Billovi jasně najevo, že mu nehodlá nic udělat. Spali spolu už předtím, udělali něco, co překročilo hranice? Ne, neudělali.
Ale co kdyby to chtěli oba?
Když ho Tom jemně položil zpátky na přikrývku mezi polštáře, Bill se zachvěl, i když se zdálo, že teplo v místnosti stoupá.
„Tomi…“ zašeptal a téměř zalapal po dechu, když ucítil Tomovy horké, roztažené rty, které mu pronikly podél čelisti a dolů k ohryzku.
„Hmmh,“ zašeptal dredatý rasta a jemně olízl ohryzek, z čehož Billovu malému příteli přímo přeběhl mráz po zádech.
„Tomi… sundáš mi mokré oblečení?“ Ve chvíli, kdy se zeptal, přemýšlel, kde vzal všechnu tu odvahu. Ucítil, jak se mu na kůži rozesmály Tomovy vibrace, a pak ucítil, jak se mu ruce pevně usadily na bocích.
„Pouze v případě, že uvažuješ o tom sundat mé.“
Znovu sjel jazykem dolů a zanechal za sebou mokrou stopu, která začínala na krku a končila těsně pod pupíkem. Bill měl na sobě své obvyklé příliš těsné džíny, které umožňovaly zahlédnout jeho nabíhající erekci. Rasta cítil, jak mu horko rychle stoupá do rozkroku, a jeho obrovské džíny mu najednou začaly být příliš těsné.
Bill se nezmohl na nic jiného než na vzdychání a sténání, jen natáhl ruku, aby Toma něžně pohladil po tváři. Dredatý chlapec se zkušeně přesunul po jeho těle a právě rozepínal knoflíky Billových džínů a přemýšlel, jestli je Bill na tento krok opravdu připraven. Že to dělal jen proto, aby mu udělal radost? Nebo možná proto, aby ho neztratil, jak se o to už jednou pokusil? Vzhlédl a viděl jen Billův blažený výraz, zcela ztracený v tom, co s ním dělaly Tomovy ruce. Řekl si, že ne, že to nedělá jen proto, aby Toma potěšil. Možná byl připraven na skutečnou akci.
Sundal mu džíny a hodil je na zem, kde krátce nato skončily i černovláskovy boxerky. Tom se na chvíli odmlčel. Nemohl říct, že by Billa nikdy předtím neviděl nahého, ale teď, když se měli opravdu sblížit, když se měli jeden druhému oddat, mu nic nepřipadalo samozřejmé.
Billovo tělo bylo snad to nejjemnější a nejkrásnější, co kdy rasta viděl. Byl hubený, téměř kost a kůže, ale jeho kůže byla jemná a voňavá jako dětská. Slyšel mnoho svých pseudokamarádů říkat: „Je to chlap, nemá ani prsa. Co blázníš?“ Ale když se na něj Tom v tu chvíli podíval, nemohl se ubránit dojmu, že nejhezčí dívka na světě je proti Billovi nicotná.
Možná byl trochu zaslepený láskou, ale bylo mu to jedno.
Černovlásek se dostával do nemalých rozpaků. Tomův pohled ho spaloval jako planoucí plamen – nebo snad byl krb příliš blízko? – a v důsledku toho se mu na tvářích, které byly obvykle tak bledé, objevil lehký ruměnec, který teď vypadal jako dvě zralá jablka.
„Nedívej se na mě takhle…“ zamumlal a přitiskl si polštář na obličej. „Jako bys mě nikdy předtím neviděl nahého!“
Tom tu poznámku ignoroval a naklonil se, aby mu sundal polštář z obličeje. Lehce ho políbil na ušní lalůček a zašeptal: „Jsi krásný.“
To rozhodně nezlepšilo Billovu situaci, byl nyní přesvědčen, že se z něj stalo naprosté rajče.
Dredař mu opět sklouzl po těle, až se mu schoulil mezi nohy.
Bill trochu zvedl hlavu, aby se podíval, co tam dole Tom sakra dělá.
Rasta vyplázl jazyk a záměrně si hrál s piercingem ve svém rtu, vědom si toho, že ho Bill pozoruje, pak se opřel roztaženými rty o jedno černovláskovo stehno a jazykem opracovával kůži.
Bill otevřel oči a ústa dokořán a znovu zaklonil hlavu. Přál si, aby to slastné mučení nikdy neskončilo, a zároveň chtěl víc. Chtěl Toma cítit, byl připraven ho v sobě přivítat. Ale jak to říct rastovi – který se zdál být spokojený s olizováním snad každého kousku jeho těla – když se nemohl dostat ke slovu? Tom se však zvedl na kolena a nechal Billova stehna vlhká. Zajímalo ho, jestli mu tmavovlasý muž dokáže rozepnout kalhoty, protože se zdálo, že se mu nedaří ani dýchat. ´A to se ještě nic nestalo…´ pomyslel si pro sebe.
Když se Bill znovu spojil se svými neurony, uviděl Toma, jak na něj zírá, a jeho pozornost upoutal zvláštní detail: Tom měl na sobě stále kalhoty, a to prostě nebylo správné. Pomalu se posadil, s menším problémem, a třesoucíma se rukama se natáhl, aby Tomovi rozepnul knoflíky na džínách. Rasta pozorně sledoval každý jeho pohyb a svraštil obočí.
„Bille… ještě jsme o tom nemluvili, ale… jsi si jistý, že to chceš udělat?“ Zeptal se téměř šeptem, jako by zvýšením hlasu mohl narušit idylickou atmosféru, která se tu vytvořila.
Bill mu rozepnul kalhoty, spustil je do půlky stehen a sledoval, jak se zevnitř vynořují černé boxerky s celým svým „obsahem“. Podíval se na Toma, oči mu zářily vzrušením, a na okamžik zaváhal. Najednou se mu obraz té noci vrátil jako noční můra: znovu cítil slzy, křik, krev, bolest…
… ale brzy poté tuto vzpomínku překryl obraz Toma, jak se usmívá, drží ho za ruku, a pak mu Tom šeptá něco sladkého do ucha, a pak se Tom vyzná, líbá ho a drží ho, jako by ho nikdy nechtěl pustit. Vzpomínka na tu noc byla brzy zapomenuta a Bill přikývl, nyní odhodlanější než kdy jindy. Dokončil sundávání džínů a boxerek z dredatého chlapce a znovu se pečlivě narovnal. Díval se Tomovi do očí, když roztahoval nohy a usmíval se.
„Pojď, Tomi, pojď,“ řekl vesele.
Tom přestal přemýšlet, jak, kde a proč se Bill najednou ani trochu nebojí, a rozhodl se, že stejně udělá všechno pro to, aby to pro oba bylo nezapomenutelné. S veškerou jemností, které byl schopen, ho připravil, pomalu do něj zasunul špičku prstu a čekal, až Bill přikývne, a pak pokračoval. Bill se už naplno přesvědčil, že je připraven na všechno, co mu Tom chce dát, takže – ke svému překvapení – neměl velký problém se dredatému muži otevřít a nechat si do těla vsunout prst, jako by byl pro něj stvořený.
Tom byl také překvapený, ale byl opravdu šťastný a nebál se s ním pohybovat sem a tam a pak dokola, čímž testoval Billovu schopnost odolávat, což se ukázalo jako opravdu dobré. Po několika minutách už začal černovlásek sténat a dožadovat se dalšího, a jak by mu to mohl Tom odepřít? Náhle zasunul další prst, pohyboval jím spolu s prvním a snažil se podle sténání vycházejícího z Billových úst zjistit, které místo je nejlepší.
„Víc,“ zakňučel Bill a cítil, že Tom se omezuje na pohyb těch dvou mizerných prstů, aniž by měl v úmyslu pokračovat. Tmavovlasý chlapec už tušil, co bude následovat. Když Tom zasunul třetí a poslední prst, Bill zalapal po dechu a zachvěl se. Tom se nevědomky musel dotknout nějakého zvláštního místa.
„To-Tome… ještě jednou… prosím…“ prosil a přitom si pod prsty svíral peřinu.
Dredatý chlapec bohužel netušil, jakého místa se před chvílí dotkl, a dál jemně pohyboval prsty, v naději, že se snad znovu trefí. Bill věděl, co bude třeba udělat, aby se ho znovu dotkl, a začínal být netrpělivý. Otevřel oči, aby si všiml, že podle toho, v jakém stavu se Tom nacházel, byl i on opravdu netrpělivý. Tom ucítil, jak se Bill se zasténáním přiráží na jeho prsty, a uvědomil si, že je zcela připraven. Vytáhl je z něj, opřel se rukama o kolena a trochu roztáhl nohy. Přemýšlel, jestli to s chlapcem bude víceméně stejné jako s dívkou. Nevěděl, ale dělat to s Billem vypadalo opravdu mnohem lépe než všechno to nedůležité šukání. Možná byla pravda, že milování je víc naplňující než pouhý sex. Stejně to brzy zjistí.
„Oh…“ náhle si vzpomněl a otočil se na podlahu, aby zašátral v jedné z kapes džínů. Vytáhl malý průhledný plastový sáček, který chlapci jeho věku nikdy nechyběl. Bill přesně věděl, co to je, ale dokonce zapomněl požádat rastu, aby ho použil! Naštěstí se o to Tom postaral!
„To je pravda, málem jsem zapomněl…“ zamumlal a rozpačitě si přejel rukama po tváři.
Tom se lehce zasmál, otevřel a nasadil kondom a vrátil se na své místo. „To chápu… Byl jsi opravdu… mimo.“
Bill se snažil potlačit nutkání být při těch slovech neviditelný. ´Díky bohu, že jsem pod ním nahý… není se za co stydět…´
Tom si znovu položil ruce na kolena a nechal Billa, aby znovu spontánně roztáhl nohy. Chtěl se posadit a vstoupit do něj z této pozice, ale Bill mu překazil plány tím, že se natáhl a dožadoval se objetí, které mu Tom samozřejmě bez váhání poskytl. Bill si přitiskl rastu k hrudi, opakovaně ho líbal na ucho a spánky a cítil, jak se jeho úd dotýká otvoru, až se zachvěl.
´Bože…´ pomyslel si a položil hlavu mezi polštáře, aniž by Toma pustil; ten na oplátku držel to malé tělíčko v náručí a jemně ho líbal na čelist. Bill zběsile přikývl, kousl se do rtu a Tom vystrčil pánev dopředu, aby si špička jeho erekce našla cestu k černovláskově otvoru. Když se do něj lehce zasunul, oba ztuhli a Bill sevřel kolena kolem Tomových boků, ale bez napínání svalů. Opravdu to chtěl.
„Tomi… prosím, buď něžný…“ zakňučel malým vyděšeným hláskem, i když dobře věděl, že Tom nemá v úmyslu mu ublížit.
Rasta jen přikývl a soustředil se na co nejjemnější tlačení. Přes gumu kondomu velmi dobře cítil teplo, které obklopovalo jeho penis, a Billovy svaly, jež sebou čas od času škubaly a nutily ho pokaždé zasténat rozkoší. Bill přimhouřil oči, aby se nerozplakal. Bylo jasné, že to bolí, ale ve srovnání s tím, co už cítil, to bylo nebe. Už teď cítil, jak jím proniklo několik záchvěvů rozkoše, a věděl, že dříve nebo později bude cítit jen rozkoš. Opřel se otevřenými dlaněmi o Tomova záda a náramky na jeho zápěstích při kontaktu s Rastovou kůží lehce zacinkaly. Tomova záda byla teplá a už zpocená a Bill cítil, jak se mu pod jeho dotekem chvějí svaly.
Brzy byl Tom úplně uvnitř a zastavil všechny pohyby, aby se uvolnil a poskytl Billovi čas udělat totéž. Bill se na přikrývce trochu pohnul a snažil se, aby se Tomův úd pohnul a našel si v něm pohodlnou polohu – aniž by to skutečně potřeboval. Cítil se dokonale naplněný a byl to nádherný pocit.
Tom ho políbil na ucho a jemným šepotem se zeptal, jestli je všechno v pořádku a jestli se může začít hýbat, a Bill bez váhání přikývl a pevněji sevřel svého přítele. Pak se rasta odtáhl a jemně se znovu posunul dopředu, což Billa přimělo k zakřivení a přidušenému zasténání. Tomovy přírazy byly plynulé a jemné a Bill už necítil bolest, kterou cítil ještě před minutou. Jediné, co cítil, byly vlny tepla, které se mu rozlévaly po celém těle, kdykoli do něj Tom přirazil, a bušení jeho srdce. Pevně sevřel Tomova ramena a obrátil pohled ke krbu, kde stále vesele praskal oheň a pomáhal vytvářet ideální romantickou atmosféru pro tuto chvíli. Bylo tak neuvěřitelné, že on sám si tam užíval ty nádherné pocity s chlapcem, kterého miloval a který, což bylo ještě neuvěřitelnější, jeho pocity opětoval. Zdálo se mu to všechno příliš dokonalé, než aby to byla pravda, a nedokázal zadržet pár slz štěstí, které mu sklouzly po tvářích a skončily na rtech Toma, jenž je okamžitě posbíral drobnými polibky a teď se na něj usmíval, hladil ho po tváři a odhrnul mu z čela několik zpocených pramenů.
Bill se na něj usmál, sledoval jeho pohyby a klouzal po dece v rytmu jejich přírazů, dokud Tom nenašel to místo. Bill zaklonil hlavu a vydal ze sebe dlouhý sten čiré rozkoše, který je oba rozechvěl. Dredař to pochopil a pokračoval v přirážení k tomu místu, zasahoval ho přesně a dostatečně rychle, aby Billa přivedl do extáze. Černovláskovy ruce se horečně třásly kolem Tomových ramen, když se nechal strhnout tím vírem zmatených a jedinečných emocí, které mu dávaly zapomenout na celý svět kolem. Vnímal jen světlo, které krb vrhal na strop, Tomovu rozpálenou tvář a jeho rty roztažené ve věčném sténání a vlny rozkoše, které teď byly větší a častější.
Aniž by si to uvědomil, udělal se a s výkřikem zasáhl Tomovo břicho, zatímco ten urputně bojoval sám se sebou, aby se okamžitě neudělal. Ano, rozhodně bylo milování s Billem to nejlepší, co zažil. Nikdy nic takového necítil a byl si jistý, že s nikým jiným by něco takového ani cítit nemohl.
Díval se dolů na malé tělo pod sebou, které se svíjelo rozkoší, a když poslouchal Billovo sténání, jež bylo stále hlasitější, uvědomil si, že je blíž, než si myslel. Vložil mu polibek na čelo, pak na nos, na rty a nakonec na ucho, kam také zašeptal „miluji tě“ přerývaným, rozechvělým, téměř neslyšitelným hlasem. Bill to však slyšel velmi dobře a neváhal mu to oplatit, načež mu vložil jemný polibek na koutek úst.
Tom se natáhl a držel Billa, když se udělal. Tmavovlasý chlapec ucítil, jak ztuhl, zachvěl se a pak se v něm cosi podivného rozlilo, což nebylo možné, protože Tom měl nasazený kondom. Pravděpodobně to, že se mohl poprvé někomu skutečně oddat, v něm vyvolalo zvláštní pocit.
Cítil se šťastný, úplný a naplněný. A to všechno díky Tomovi.
„Děkuji, Tomi… děkuji…“ nesouvisle zamumlal a prohrábl prsty jeho dredy.
Tom se unaveně usmál, sklouzl z něj a převalil se na deku po jeho boku.
„Pojď sem,“ řekl mu a rozevřel náruč.
Bill se s úšklebkem pomalu posunul a přitulil se k němu.
„Bolí to?“ Tom se znepokojeně zeptal.
„Trochu, ale to je asi normální… zítra to bude v pohodě, Tomi, byl jsi na mě moc hodný…“ vzdychl spokojeně a štíhlými prsty obkresloval pomyslné čtverečky na rastově horké hrudi.
„Jsem na tebe jenom hodný,“ odpověděl Tom a dal mu pusu na zpocené čelo. Bill se zasmál a všiml si, že prohlubeň mezi Tomovým obličejem a ramenem jako by byla vytvořena speciálně pro jeho tvář, a tak se do ní jemně přitulil.
Rasta cítil jeho pomalý, rovnoměrný dech na vlastní kůži a nechal se jím ukolébat ke spánku.
Bill si vzal neušpiněnou část deky a zabalil je oba do ní, než se i on uložil ke klidnému spánku, pro jednou bez nočních můr.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
