Loveless 50.

autor: Nephilim

Sleepless (Bezesný)

Tomovi se podařilo udržet Dirka i Konnyho v klidu: prvnímu slíbil, že mu všechno podrobně poví později – nehledě na to, že Dirk se na podrobnosti vůbec neptal, spíše naopak – a druhému… no, víte, s bonbóny se dá dělat cokoli. Billovi samozřejmě zůstala „jediná překážka“, kterou nebylo možné udržet v klidu ani cukrátky ani lichotkami: Simone.

Jakmile Tom odešel a Konny se zamkl ve svém pokoji s balíčkem gumových medvídků, ozval se v hale, kde si Bill pečlivě upravoval bundu na věšáku, hlas.

„Bille Kunstlerine Trümpere!“

Černovlásek ztuhl s rukou ve vzduchu. Matčin hlas nezněl rozzlobeně, ale pobaveně. Oh. Ne.

Téměř automaticky se otočil, jen aby ji našel stát před kuchyňskými dveřmi s rukama v bok a šibalským pohledem někoho, kdo ví víc než ostatní.

„Promiň, že jsem ti to neřekl, mami, nebylo to plánované,“ snažil se uklidnit situaci, protože dobře věděl, že jeho matka ví, co tu noc udělal. Zatracená mateřská intuice. Simone na něj ještě několik vteřin hleděla, pak k němu přistoupila a stále s pobaveným a šibalským výrazem mu začala trochu upravovat vlasy.

„Máš obráceně tričko,“ upozornila ho.

Teď mohl Bill trochu zalhat a říct, že spal u Toma jako předtím a že si triko naopak omylem oblékl, když si sundal pyžamo, které mu rasta laskavě půjčil. Ale Bill byl spíš citový typ, takže sklopil pohled a téměř bezdůvodně se vztekle začervenal.

„A to je prakticky… já… on… to znamená, že my…“

Simone ho něžně pohladila po tváři a zavrtěla hlavou. „Nemusíš se vymlouvat, Bille. Jistě, kéž bys mě varoval!“ A zde se opět projevila její mladistvá duše, kterou okamžitě potlačila.

„Ale nakonec chci vědět jediné… je to ten pravý? Jsi šťastný?“

Bill se rozzářil jako sluníčko a celý rozesmátý přikývl.

„… Aw!“ Simone vykřikla v dokonalém manga stylu a pevně objala své „dítě“. „Moje dítě dospělo! Nemůžu tomu uvěřit!“

Tmavovlasý chlapec se zasmál, opětoval objetí a cítil se pro jednou opravdu spokojený a šťastný. „Vlastně jsem si chvíli myslel, že už jsem dospěl!“

Žena uvolnila objetí a políbila ho na čelo. „Samozřejmě,“ řekla žertem. „Jsi hodný človíček.“

Bill vyskočil zpátky na schody, rozhodnutý okamžitě zavolat Tomovi, protože už se mu po něm stýskalo.

Simone se kousla do rtu a zavolala ho zpátky.

„Ale že mi později řekneš nějaké detaily?“ Řekla nenuceně.

Bill na ni šokovaně zíral a pak vyprskl smíchy.

 

***

 

Černovlásek si to rozmyslel a jako první vytočil Gustavovo číslo. Přitiskl si polštář k hrudi a čekal, až to „tý tý“ přestane a nahradí ho hlas blonďáka.

„Haló?“

„Gusi! Neumíš si představit, co se mi stalo!“ Vesele trylkoval a také vydal malý výkřik štěstí.

„Já se mám taky fajn. Díky za optání. Ne, nejsem příliš vystresovaný z práce. Škola je v pořádku. A ty?“

„A co já? Nebudeš věřit vlastním uším!“ Začal, aniž by si byl vědom ironie v Gustavových slovech. „Včera jsme s Tomem šli do kina na úžasný film. A pak začalo pršet a Tomi mi půjčil svou mikinu, tak milé! A pak jsme šli k němu domů a sedli si před krb, abychom se zahřáli a…“ zastavil se, zrudl a stočil se do klubíčka na matraci.

„A? No tak, vedl sis tak dobře…“ ironicky ho pobídl. Gustav však netušil, co se Bill chystá říct.

„A… víš… byla taková atmosféra… začali jsme se líbat a… a pak… no, stalo se to.“

Blonďák chvíli mlčel, zatímco Bill si při té vzpomínce kousal nehty. Bylo to tak dobré, tak vzrušující, tak… všechno.

„Cože?“

„Vážně mě chceš přinutit to říct? No tak, Gusi. Když chceš, jsi tak intuitivní,“ hlas se mu zvýšil o oktávu, protože při vzpomínce na sténajícího a třesoucího se Toma nad ním a v něm se mu převrátil žaludek. Gustav stále mlčel a tmavovlasý chlapec slyšel, jak mu v mozku pracují kolečka, která se snažila přijít na správnou odpověď. Pak ho Bill poprvé uslyšel křičet.

„UDĚLAL JSI TO?!?“

„Teď už to bude vědět i tvoje matka, děkuji pěkně.“

„Není doma,“ ztišil hlas. „Dělal jsi to s Tomem?“

„Proč jsi tak naštvaný? Jsme spolu, dříve nebo později jsme to museli udělat, ne?“ Zeptal se a začal být podrážděný. Zdálo se, že Gustav z toho dělá zázrak nebo tragédii.

„Ne, já jen… že si nedokážu představit, že byste s Tomem dělali… fuj…“

„GUSTAVE!“ Vykřikl pohoršeně tmavovlasý chlapec. „Nemusíš si to představovat, dobře?!“ Jeho proměna v krevetu byla dokončena.

Ve dveřích se objevila Simone. „Jsi v pořádku?“ Zeptala se ustaraně.

Bill se k ní zrudlý a v rozpacích otočil a spěšně mávl rukou. „Ano, ano… Mluvím s Gusem…“

„Ach, vyprávíš mu podrobnosti o své žhavé noci?“ Zeptala se zvědavým tónem.

Billovi se téměř začalo kouřit z uší.

„MAMI! Ani nezkoušej poslouchat!“

Simone si ho nevšímala. „Gustave! Pokud ze svého syna nic nedostanu, zavolám ti! Řekneš mi všechno!“ Řekla a zvýšila hlas, aby ji slyšel i blonďák na druhém konci telefonu.

„Simone nikdy nezklame, že?“ Zasmál se Gustav, i když Bill už ho neposlouchal, protože zabořil hlavu do polštáře. Proč by se sakra jejich první noc s Tomem měla dostat na veřejnost?

 

***

 

Dirk pozorně poslouchal a čas od času přikývl, když považoval za nutné ujistit Toma, že ho po nepřerušené hodině a půl, která pro něj byla jen neurčitým bla bla, stále poslouchá.

Ne, Dirk byl dobrý přítel a první půlhodinu pečlivě poslouchal každý detail o rande Toma a Billa. Rasta uměl dokonale napodobovat – protože to byla jen imitace, že? – nadržené holčičky, všechny nadšené z rande se svými kluky, a také dal jasně najevo, že za pití a popcorn zaplatil jako pravý gentleman, a dokonce i to, kolik zaplatil. Dirk byl na tyhle kilometrové proslovy plné zbytečných detailů zvyklý od té doby, co se Tom dal dohromady s Billem, takže pilně poslouchal. Když se však Tom dostal do horké části odpoledne, Dirkova pozornost se bezděčně přesunula od dredatého povídání k něčemu jinému, protože ho upřímně řečeno nezajímalo, jak s Billem šukal. Takže než zaslechl slovo boxerky, jeho mysl se zatoulala do jiné dimenze, kde si nemusel nutně představovat svého nejlepšího kamaráda a jeho přítele, jak si to rozdávají nazí před krbem. Najednou viděl, jak se Tomovy rty přestaly hýbat, a uvědomil si, že příběh Odyssey, který byl jejich první nocí, skončil. S úlevou si upravil límec kožené bundy a odkašlal si. Aby ukázal, že dával pozor, musel položit několik otázek, aby byl Tom alespoň spokojen. Rozhodl se zeptat na to, na čem mu nakonec záleželo nejvíc.

„Udělali jste to bezpečně, že?“ zeptal se, protože nechtěl skončit s Tomem v hysterii, že chytil syfilis nebo něco podobného.

Rasta na něj zíral téměř pohoršeně. „Za co mě máš? Nechci, aby otěhotněl!“

„Cože?“

Tom si uvědomil, že to podělal, a překryl si rukama ústa, jako by to mělo nějaký smysl.

Dirk se na něj teď zvědavě a zmateně díval. „Co tím myslíš, Tome?“

„Dělám si legraci. Dělám si legraci. Odkdy mě bereš tak vážně?“ Řekl a snažil se, aby to bylo vtipné.

„Od té doby, co jsem viděl tvůj vážně pohoršený obličej, když jsi to řekl. Co to znamená? Může Bill otěhotnět?“

Dirkovi se vlastně nelíbilo ani to, že černovlásek má dítě. I kdyby měl poměr s nějakou holkou a Konny se z toho narodil, nedokázal by vysvětlit, proč šlo dítě k tátovi místo k mámě. Tom si hrál s piercingem, když se rozhlížel kolem, jako by tím mohl najít únik z rozhovoru. Kriste, Billovi trvalo celou věčnost, než mu to prozradil, a rozhodně nechtěl, aby jeho „malé“ tajemství tu a tam někdo věděl. Tom si byl jistý, že Bill doufal, že to tak bude, i když se jednalo o Dirka. Přejel si rukou po tváři. To je ale zmatek.

Dirk naštěstí nebyl jen tak obyčejný chlap. Ne, nemluvě o tom, že byl nesmírně roztomilý, přitažlivý a charismatický. Byl to také velmi chytrý člověk, velmi dobrý přítel, a hlavně, jak mu často říkali, měl být právníkem nebo psychologem. Vždy dokázal urovnat hádky, najít kompromis pro všechny a dát správnou radu. Je samozřejmé, že byl cenným přítelem a také nesmírně intuitivním člověkem. V tomto konkrétním případě Dirk dokonale odhadl, do jakých potíží se Tom dostal. Pokud byl Bill opravdu – byl si jistý, že to je to správné slovo – hermafrodit, rozhodně nechtěl, aby se to provalilo, a Dirk si dokázal představit, jak dlouho mu trvalo, než to Tomovi prozradil. Povzdechl si.

„Nevadí, chápu to.“ Znovu vstal a oprášil si džíny spíš ze zvyku než ze skutečného důvodu. „Nikomu to neřeknu, neboj se.“

Tom ho napodobil a poplácal ho po rameni. „Díky.“

„Žádný problém. Buďte ale opatrní,“ zasmál se, přistoupil ke vchodu a otevřel dveře, jakmile se ocitl před nimi.

„Na co?“

„Abyste v osmnácti letech neměli dům plný spratků.“ Rychle kývl a vyšel ven.

Tom zavřel dveře a z nějakého důvodu se nemohl ubránit vážnému zamyšlení nad tím, co mu Dirk řekl jako vtip.

 

***

 

Toho rána vstal Bill špatnou nohou. Nebo měl alespoň špatný žaludek. Ano, protože to neustálé kroucení jeho žaludku nemohlo být jeho, nechtěl, aby bylo. Bylo to příliš těžké. Co jedl včera večer? Přimhouřil oči a marně se snažil vzpomenout si. Se zasténáním vstal z postele, rychle si přitiskl ruku na břicho a unaveně se vlekl ke dveřím.

„Dobré ráno, miláčku!“ Simone ho pozdravila a zastavila se vedle něj na chodbě s košem prádla určeným k žehlení.

„Dobré ráno…“ zamumlal a v ústech pocítil hořkou chuť. Simone si jeho nepohodlí zřejmě nevšimla, nebo ho prostě přičítala obvyklé ranní únavě.

„Co ti mám udělat k snídani? Máš hlad?“ Bill zalapal po dechu a rozšířil oči. Bože, pomyšlení na jídlo mu zkroutilo žaludek ještě víc, než se už tak zmítal.

„Promiň, mami…“ zamumlal a snažil se co nejméně otevírat ústa, protože mu do krku stoupalo něco horkého a hořkého. Vtrhl do koupelny, přilepil se na umyvadlo a vyzvracel se.

Mírně zvedl hlavu a zadíval se na svůj unavený odraz v zrcadle, než ho popadla další vlna, po které následovala další a pak ještě jedna, než se mu žaludek uklidnil. Sklouzl se ke skříňce umístěné pod umyvadlem, až se posadil na podlahu. Popadl ručník po své levici, aby si otřel roztřesené rty. Co se to sakra děje? On…

„Tati? Jsi v pořádku?“ Ze dveří koupelny se vynořila malá blonďatá hlava a Bill ucítil, jak k němu Konnyho bosé nohy přeběhly po podlaze. Dítě se zastavilo u jeho boku, zkřížilo ruce za zády a houpalo se s vystrčeným bříškem sem a tam. „Tati?“ Zeptal se znovu a svraštil blonďaté obočí.

Bill mírně zvedl obličej a znovu se vynořil z ručníku. „Táta je v pořádku,“ uklidnil ho s polovičním úsměvem.

Konny se netvářil přesvědčeně, protože v otázkách pokračoval. „Tak proč si utíráš obličej ručníkem?“ Zeptal se a povytáhl obočí po vzoru svého otce. Tmavovlasý chlapec se se zasténáním pomalu zvedl, jednou rukou se opřel o okraj umyvadla a ucítil, jak mu do krku vjela další vlna. Naštěstí šlo o planý poplach, ale stačilo to, aby ztratil trpělivost. Co se to sakra děje? Proč ta nevolnost? Podíval se na Konnyho, který se na něj stále mračil, a nemohl si pomoci, ale usmál se. Naposledy se cítil takhle špatně, když…

Oči se mu rozšířily.

Ale ne, to nebylo možné. S Tomem to udělali jen jednou, a to ještě s ochranou. Ano, je pravda, že to bylo teprve čtrnáct dní a že ne vždycky se stalo, že by antikoncepce fungovala, ale… Zavrtěl hlavou. Existovaly desítky vysvětlení nevolnosti a nemuselo jít o těhotenství.

„Tati, mám hlad.“ Konny ho vrátil do reality.

„Jo, zlato. Jdi dolů a podívej se, jestli ti babička udělala snídani… Hned jsem dole.“

Chlapec na něj stále rozrušeně zíral, ale poslechl a vyběhl z koupelny. Bill si povzdechl, přejel si rukou po tváři a otočil se k zrcadlu. Jediné, co ho na jeho odrazu zaujalo, byly tmavé kruhy pod očima. „Uklidni se, Bille, nic se neděje….“

 

***

 

Tmavovlasý chlapec rychle posbíral své věci a nacpal je chaoticky do tašky, přál si jen co nejdříve odejít. Ve škole musel vydržet šest hodin každý den, a navíc měl ještě opravnou třídu. Nebylo to únosné. Jakmile překročil práh školy, upoutala jeho pozornost záplava dredů. S úsměvem přiskočil ke stromu, pod kterým na něj čekal Tom a kouřil cigaretu. Jakmile byl dostatečně blízko, aby si všiml malé stopy kouře, jeho pohled potemněl.

„Neměl bys tolik kouřit,“ řekl a přehodil si popruh přes rameno.

Tom se odtáhl od stromu a políbil ho na rty. Bill nakrčil nos: byl cítit kouřem.

„Moc nekouřím a ty to víš. Kolik cigaret denně vykouřím?“ Tom se bránil, hodil nedopalek cigarety na zem a pak na něj nohou šlápl.

„Tři pouze ve škole,“ opáčil Bill rozzlobeně, a vzápětí šlápl na zhasnutou cigaretu, jako by je mohl všechny takhle zabít.

„A to je celé,“ pokrčil rameny.

Bill se na něj skepticky zadíval. „Vážně? Tomu mám věřit?“

Tom jen znovu pokrčil rameny a vydal se k bráně, přičemž se jeho obrovské džíny otíraly o zem. Černovlásek si povzdechl, sevřel popruh na rameni a bez námahy ho následoval.

„Pracuješ dnes?“ Zeptal se po několika minutách ticha. Tom zavrtěl hlavou a zíral na chodník, zatímco kráčel svým obvyklým neohrabaným krokem. „Potřebuji pomoc s chemií, jinak nikdy neudělám opravnou zkoušku…“ Bill pokračoval a také se díval dolů. „Chtěl bys přijít?“

Tom se na něj podíval a povytáhl obočí. „Teď?“

Černovlásek přikývl a naznačil drobný úsměv. „Prosím, Tomi.“

Rasta se poškrábal na špičce nosu a přemýšlel o tom, i když nebylo o čem přemýšlet. Ve skutečnosti držel Billa v nevědomosti jen proto, že se mu líbilo, když mu říkal Tomi.

Nepřiznal by to, ani kdyby ho mučili.

„OK, dobře. Je v domě mor?“ Zeptal se.

Bill zkřivil rty a předstíral uraženost. „Konny není mor.“

Tom si povzdechl. „Beru to jako ano.“

 

***

 

Pokud měl Tom předtím nějaké pochybnosti, teď si byl jistý, že Bill Simone řekl, co udělali.

Od té doby, co se „čin“ stal, se pro jistotu Trümperovu domu vyhýbal. A teď si uvědomil, že udělal správnou věc.

„Tome, miláčku!“ Simone vzrušeně trylkovala, když ho viděla přicházet za synem. Říct, že se na něj vrhla, bylo slabé slovo. Uzamkla ho ve smrtícím sevření známém jako „mateřské objetí“. Zbraň, na kterou Tom navzdory sobě samému nebyl vůbec zvyklý.

„Mami! Dusíš ho!“ Bill zasáhl a zasmál se pod vousy. Paní Trümperová kupodivu neváhala a pustila ho. Když se Tom podíval blíž, všiml si, že je nalíčená a má na obličeji make-up. Byla na odchodu. ´To znamená, že to bude Bill, Mor a já… Hej, dva proti jednomu, to není fér!´

Simone syna něžně objala. „Odcházím, buďte hodní.“

Bill se lehce začervenal a rychle přesunul pohled z Toma na Simonue. „Mami, prosím… je nám osmnáct…“

Simone se chraplavě zasmála. „Já vím, zlato. Ale…“ a tady ztišila tón hlasu. „Konny je v domě, jestli víš, co tím myslím,“ mrkla.

Tom se zatvářil šokovaně, což Bill okamžitě zachytil, protože se mu tváře zvětšovaly. „Mami!“ Žena se nepřestávala smát, ani když mávala na rozloučenou a odcházela z domu.

Bill stál v naprostých rozpacích, zíral na své nohy a čekal, až Tom něco udělá.

Rasta se poškrábal na zátylku a odkašlal si. „No… kde budeme studovat?“

Černovlásek znovu vzhlédl a mírně se usmál. „V kuchyni.“

Billova kuchyně byla zvláštní. Nebyla tak velká, ale vypadala opravdu útulně. Uprostřed místnosti stál světlý dřevěný stůl, typický pro moderní kuchyně, velmi vysoký a se stejně vysokými stoličkami místo židlí, jako jsou ty v barech, ale mnohem obyčejnějšího vzhledu. Byla spojena s chodbou, kde nebyly žádné dveře. Stěna, která obě místnosti oddělovala, byla jednoduše zbourána, takže nyní vypadaly téměř jako jedna velká místnost. Byla také obrácená ke vstupní hale s tmavými dřevěnými dveřmi, které byly téměř vždy otevřené, takže Simone okamžitě viděla, kdo do domu vstupuje.

Když se Bill posadil na jednu ze stoliček a začal vytahovat knihy, Tom se rozhlédl po místnosti a uviděl Konnyho, jak sedí na podlaze a hraje si.

… má ho pozdravit? ´Nikdy si neznepřátelte démony.´

„Ahoj, chlapče!“ Bill ho předběhl, skočil do obývacího pokoje a naklonil se nad blonďatého anděla.

„Tati!“ Konny zavolal a natáhl ruce ke svému rodiči. Vlastně sledoval Billovy a Tomovy pohyby od chvíle, kdy přišli, ale protože si ho okázale nevšímali, tak prostě tahal hlavy ze všech hraček, které měl, dokud mu nevěnovali pozornost. Bill ho jemně objal a pohladil ho po zarostlé blonďaté hlavě.

„Jak bylo ve školce? Promiň, že jsem tě nepřišel vyzvednout, ale táta měl dneska moc práce a musel spěchat domů na oběd,“ nechal mu na tvářičkách dvě mokré pusinky a usmál se na něj.

„Hmm“ odpověděl rychle, „co tu dělá Tom?“

Tom si povzdechl. Ten chlapec vždycky mluvil k věci, aniž by si bral servítky.

„Pomůže mi s domácími úkoly,“ vysvětlil Bill a pohladil ho. „Takže teď seď v klidu a hraj si, zatímco táta s Tomem se budou učit, ano?“

Konny zkřivil rty. „Ale chtěl jsem si zahrát…“

Bill ho znovu políbil. „Zlato, potom, tatínek se teď musí učit, pokud nechce dostat špatnou známku, hmm?“ Po posledním polibku vstal a vrátil se za Tomem ke stolu.  Tmavovlasý chlapec otevřel knihy, opřel se lokty o stůl a čekal na Tomovo vysvětlování.

„No tak, experte, čekám.“

Rasta se usmál.

 

Asi po hodině se Tomovi podařilo dostat do Billovy hlavy základní pojmy, ale nebyl si jistý, jestli si je zapamatuje za pět minut. Nyní mu dal několik cviků a sledoval, jak pracuje na tom, co pro něj bylo jistě složitější než arabština. Závoj vlasů, který mu zakrýval část obličeje, zamračený, ale odhodlaný a soustředěný pohled, roztažené rty a jazyk, který se čas od času zachvěl, aby je zvlhčil, ruka s dokonale nalakovanými nehty, která zběsile pohybovala tužkou, a pak ji přiložila k papíru, aby načmárala něco, co po dvou vteřinách s netrpělivým zavrčením smazala. Ach ano, byl tam dlouho a pozoroval ho. Ale všechny tyto detaily ho v jeho očích dělaly ještě rozkošnějším.

Po několika minutách, které Tom nedokázal spočítat, Bill odhodlaně vzhlédl od sešitu a podal ho Tomovi. „Hotovo.“

Rasta rychle zkontroloval a opravil několik nepřesností, ale s potěšením zjistil, že Bill pochopil vše, co mu dosud vysvětlil. „Udělal jsi je dobře.“ Poznamenal s úsměvem a vrátil mu sešit.

„Opravdu?“ Billova tvář se rozzářila. „Takže teď mi můžeš vysvětlit…“

Vše se odehrálo tak rychle, že Tom neměl dost času ani otevřít ústa. Zaslechl vrznutí židle, Billovy spěšné kroky a jeho tvář se změnila z odporu v zoufalství, jen aby ho viděl, jak utekl z místnosti. Ani se ho nepokusil sledovat, jen slyšel, jak se nahoře zabouchly dveře.

„Co to…“

„Táta, je už pár dní divný,“ začal Konny a způsobil srážku dvou malých aut.

„Divný?“ Tom nastražil uši. „Co tím myslíš, Konny? Jak divný?“

Chlapec pokrčil rameny. „Jak moc jsou hloupí otcové, co myslíš?“

Rasta se chystal položit další otázku, ale do kuchyně se vrátil Bill s až příliš širokým úsměvem. Znovu se posadil před Toma a otevřel knihu. „Tak kde jsme to skončili?“

„Bille… jsi v pořádku?“ Zeptal se váhavě a rozhlédl se kolem.

Zdálo se, že Bill je touto otázkou až příliš překvapen. Vážně to hrál?

„Samozřejmě, Tomi! To proto, že jsem vyběhl nahoru, že? Slyšel jsem zvonit telefon, mohla to být máma. Neslyšel jsi ho?“ Řekl bezstarostně.

„Ne,“ několik vteřin na něj vážně hleděl, než sklopil zrak. „Dobrá tedy. Přejděme k další látce. Jsem jedno velké ucho.“

Bill se téměř s úlevou usmál a vrátil se k poslechu.

Tom se chtěl jen zeptat, jak to, že nahoře slyšel zvonit mobil, když ho měl vždycky hned vedle sebe na stole.

 

***

 

 

Přes všechny krásné řeči, tisíc a jeden důvod a výmluvy, které Bill sám sobě poskytl, nevolnost nepřestávala. S přibývajícími dny se většinou stávala pravidelnou. Pořád ji měl ráno, často večer a někdy i v noci. Bylo to peklo. Před Simone to nedokázal utajit, protože ho každé ráno a večer viděla, jak se vrhá do koupelny, jako by měl ďábla v patách.

Simone ho nechtěla znepokojovat, ale ani na okamžik nevěřila výmluvám, kterými Bill zdůvodňoval svou nevolnost. Byla si jistá, že důvod může být jen jeden. A ten důvod měl dva tatínky.

„Bille,“ jednoho dne ho zastavila, než odešel do školy. „Mám je koupit ještě dnes? Testy,“ řekla pevně. Bill ztuhl. „Koupím jich víc, protože si musíme být jisti výsledkem.“

Bill polkl a pomalu a tiše pokýval hlavou. Byl z toho k smrti vyděšený. Zjištění, že je znovu těhotný. Že to musí říct Tomovi. O tom, že mu řekne, že nechce dítě, protože je příliš mladý. Odmítnutí, odkopnutí, zapomenutí. Takhle už nemohl žít. Sám by dalšímu těhotenství nedokázal čelit. Zamával Simone na rozloučenou a vyšel z domu.

 

Toho večera ho Simone ho postavila čelem k pravdě. Když se šel před spaním osprchovat do koupelny, našel vedle umyvadla tři malé bílé krabičky. Vzal si jednu a zmateně vyšel z koupelny, aby našel Simone, jak čeká na chodbě.

„Mami… myslíš, že bych měl…“

Přikývla. „Ano, Bille, musíme to vědět. Prosím, udělej si ty testy.“

Bill téměř automaticky přikývl a vrátil se do koupelny. Uplynulo deset nekonečných minut, během nichž byla Simone v pokušení vrátit se k okusování nehtů, jak to dělávala v dětství.

Konečně vyšel z koupelny Bill, bledý, bezvýrazný. Nechal Simone test v ruce, předal ho a zamířil do svého pokoje. Žena se zhluboka nadechla a podívala se na výsledek.

Povzdechla si.

„Bille… no tak, miláčku, udělej si pro jistotu ještě jeden.“

Tmavovlasý muž na ni bezvýrazně hleděl, ruku už měl na klice svého pokoje.

„Mami…“ řekl zlomeným hlasem. „Tohle byl třetí.“

 

autor: Nephilim

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)