Drag Me To Hell 2.

autor: Mottyphobya

Já zabíjím

Kosti v předloktí zrzavého kluka tak snadno praskly a následoval výkřik bolesti, který Tomovi zněl slastně v uších. „Zmrde,“ zašeptal skrz zaťaté zuby, když znovu kopl do zrzkova těla a ten se jen více schoulil. Chytil ho za vlasy, přinutil ho zvednout obličej, a poté, co ho srazil k zemi, se ušklíbl a roztržitě si prohlížel jeho zkrvavenou tvář. „Mám toho dost!“ Odkašlal si. „Vím, že Eric něco chystá, a já chci vědět co.“ Dobře si ho prohlédl a jen lehce s ním zatřásl.

Přistihl ho na hranici dvou území, svého vlastního a blonďákova, jak kšeftuje se zbožím, popadl ho a odvlekl do staré opuštěné budovy. Co se stalo potom, bylo jasné. Jediné, co mu kurva nedávalo smysl, bylo to, co chystala druhá strana. Jeffreyho tělo bylo nalezeno ve vypáleném motelu, ohořelé; pokud se stav, v jakém ho Tom viděl, dal ještě brát jako lidský.

Poslední měsíc však nedošlo k žádným dalším vraždám, které byly po pravdě řečeno na denním pořádku.

„Ne… já nevím… já nevím.“ Zalapal po dechu, než vyplivl krev.

Tom si odfrkl, byl unavený z vyjednávání – pokud se to jako vyjednávání dalo brát – s někým, kdo odmítl spolupracovat. Tohle nebylo v jeho povaze, a pokud šlo o něj, nehodlal na tom nic měnit.

„Tak mi řekni jediný důvod, proč bych tě měl nechat žít!“ Zařval, prudce udeřil chlapcovou hlavou o zem a postavil se na nohy. „Jsi k hovnu!“ Zavrčel a kopl nohou do prázdné láhve od piva.

„Zabij ho, Tome,“ usmál se Blake. „Ten mluvit nebude, nebo možná opravdu nic neví.“ Hrubě si upravil svoji hračku, než přistoupil k Tomovi a položil mu ruku na rameno.

„Fakt, že tě občas poslouchám,“ řekl a chytil chlapce za límec, „ti nedává žádný právo mi říkat, co mám, kurva, dělat, jasný?“ Muž přikývl a mávl Tomovi rukama před obličejem, jakože se vzdává. Tom ho pustil, a Blake se dotkl svého krku, jako by chtěl zkontrolovat, že ho stále má, a vrátil se k zírání na zrzka.

„Dobře, tak chcípni…“ potěšeně se usmál, otočil se, zamířil k odhodu z budovy a upravil si čelenku na hlavě.

Celá ta situace ho znervózňovala až na hranici lidského chápání, skoro až příliš na to, aby ji pochopil zbytek jeho gangu, který na druhou stranu neznal skutečné důvody Tomovy urputné snahy bránit tohle území, kde nebylo nic a nemělo mu co nabídnout. Bylo to předměstí Berlína, kde žila spodina, kde nebylo čeho využívat, ale zároveň, kde bylo všechno tolik žádané.

Zvedl tvář a s křivým úsměvem se zadíval na brunetu opřenou o jeho Cadillac. Měla dlouhé, štíhlé nohy, vypracované svaly, které si nejspíš v mládí vytancovala, výrazná, ale ne vulgární ňadra přitahovala pohled každého, kdo se na ni podíval, andělskou tvář, kterou zdobilo mírně vyklenuté jemné obočí, piercing v pravé nosní dírce, který byl tolik podobný tomu Tomovu ve rtu, se zaleskl do tmy. Výstřel ho přiměl pootočit hlavu do strany, než se opět zaměřil na dívku.

„Ahoj, Missy.“ Smyslně zašeptal a postavil se před ni.

„Hej,“ usmál se. „Myslela jsem, že tam budeš celou noc.“ Omotala ruce za Tomovým krkem, přitáhla si ho k sobě pro vášnivý polibek.

„Abych si s tebou nezašukal?“ Zeptal se, když jí mezi zuby stiskl kůži na krku. „Nemožné,“ stiskl jí v rukách zadek. Jemně do ní strčil a vklínil ji tak mezi dveře a své tělo a necudně se jí dotýkal. Dívčiny ruce sjely k Tomovu pásku, ale pak změnily směr a pohladily ho přes hrudník až na ramena. „Neříkej, že jsi dneska tak skromná,“ řekl Tom vážně, když ucítil, jak se zachvěla při jeho trochu odvážnějším doteku.

„Máme diváka.“ Zašeptala šibalsky, když ho hravě kousla do spodního rtu.

„Blaku, táhni do píči!“ Zakřičel Tom a instinktivně se přitlačil rozkrokem na její. „Vypadni, kurva, chystám se tu šukat!“ Pak zakončil monolog gestem ruky, jako by chtěl odehnat mouchu.

Missy se zasmála a vzhlédla k chlapci za Tomem, naklonila se k jeho uchu a jemně ho kousla.

„Netuším, kdo je Blake, a nevím, proč ti dovoluje, aby ses k němu takhle choval, ale: Těší mě, já jsem Bill.“

***

Bill cítil úzkost od chvíle, kdy nastoupil k Tomovi do auta, a dál si hrál s rukama. Ten, s nímž se měl setkat, byl pohledný, svalnatý, ale ne přehnaně, s dobrou postavou a pozoruhodným vkusem na ženy, pokud to mohl nějak shrnout. Eric mu o něm nesdělil mnoho informací, ani mu neupřesnil, jak se má chovat v jeho přítomnosti, aby ho neznepokojil.

„Takže, snaž se vyhnout prodeji jen obyčejným pěšákům,“ instruoval ho Tom, který jej sledoval zpod slunečních brýlí. „Jen pouličním bossům, rozumíš?“

„Jo,“ nervózně polkl.

„Otázky?“

„Absolutně žádné,“ podíval se z okýnka a přemýšlel o až příliš nezdravé touze zmizet odsud. Nebylo mu příjemně a nemohl se ani uklidnit, a to se mu nikdy nestalo. Jako by na jedné straně tušil, že tento úkol, který mu blonďák zadal, mu přinese jen jeden velkej průser.

„Fajn,“ znovu se na Billa podíval a pozoroval jeho profil. Bylo těžké uvěřit, že je to muž: maličký nos, oči nalíčené a s dlouhými hustými černými řasami, rty rudé a plné a nejspíš lákavé k… No, lákavé pro lidi, kteří mají rádi tyhle věci. To rozhodně nebyl jeho případ.

„První tři měsíce budeš u mě,“ potom pokračoval a prstem vypnul rádio. „Je jasné, že můžeš jít, kam jen budeš chtít, samozřejmě, jen na mém území.“

„To je mi jasné,“ vydechl Bill ostře.

„Moje území můžeš opustit, jen když budeš obstarávat zboží, a vždycky tě doprovodí někdo z mých lidí.“

Ten, se kterým jsem šukal, než jsem sem přišel, pomyslel si Bill. Neměl by být problém promluvit si s Ericem.

„Musím si být jistý, že si se mnou nehraješ, Bille. Tenhle druh války je možná hloupý, ale já nechci být ten, co ji prohraje.“ Zakončil s úsměvem.

„Chápu,“ odkašlal si a vrátil se k pohledu z okýnka na rychle se pohybující domy. „Mně můžeš důvěřovat, nebudeš mít důvod pochybovat o mé věrnosti.“ Přelétl očima Toma, který se šibalsky usmál. I když o tom ještě nemáš žádný důkaz.

„Líbí se mi kluci jako ty,“ zachichotal se a sevřel volant pevně v rukách. „Protože se tak lehce vydírají a neustále se bojí.“ Nespouštěl oči ze silnice. „A ty ze mě strach máš, že?“

Billovi se na okamžik zastavil dech. „Měl bych mít?“ Odvážil se zeptat.

„Jo a taky ho máš.“

„Takhle to není,“ usmál se, jako by se mu chtěl vysmát. „Ale možná se budu spíš bát, že mě nepřijmeš.“

Vůz projel velkou kovovou bránou a zaparkoval před otevřenou garáží, v níž parkovala nejméně tři další auta a dvě motorky.

Až budeš můj, bude moje i to Audi, pomyslel si Bill při pohledu na auto.

„Je jen jedna věc, na kterou nesmíš nikdy zapomenout, abys měl pohodlný život.“ Tom upoutal jeho pozornost. „Já zabíjím.“

 

autor: Mottyphobya

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)