Drag Me To Hell 3.

autor: Mottyphobya

Ježíš tě bude soudit

Bylo to už deset dní, co byl Bill v Tomově doupěti, a napětí, které na něj zpočátku působilo, na nějakou dobu ustoupilo. Eric ho ujistil, že všechno bude v pořádku a on z toho naštěstí vyjde bez úhony a s čistýma rukama, i přes ne příliš pozitivní vyhlídky.

Mnoho jeho lidí bylo přivedeno před Toma a na jeho rozkaz zabito, ale necítil se provinile, a dokonce se skrýval a neúčastnil se jednání, na kterých se rozhodovalo, co s nimi udělají. Tom se z nich pokoušel dostat informace o tom, co se chystá, protože bylo zřejmé, že něco je v plánu, ale Eric vše dokonale tajil. Kdyby potom ti chudáci viděli Billa, nejspíš by ho prosili o pomoc a všechno by tím posrali.

Hlasitě odfrkl, když procházel chodbou. Nakonec vše udělal dobře a nedal Tomovi důvod pochybovat o něm. Ke svému překvapení také zjistil, že Tom je téměř přesvědčivě laskavý, a kdyby ho neznal, nikdy by neřekl, že za jeho milými gesty, jako bylo „děkuji“ nebo „prosím“, se skrývá stejný zabiják jako on sám.

Prošel chodbou do velkého pokoje, kde velký krb osvětloval celou místnost a vyhříval většinu domu. Tom miloval komfort a Bill si nemohl pomoci, ale i on byl tímto zjištěním potěšen. Měl rád dobrý život, měl rád luxus a na tomto místě toho všeho bylo v hojné míře. Šéfův dům je vždycky zakázaná zahrada, pomyslel si a zavrtěl hlavou.

Když procházel kolem, hladil stěny dokonale nalakovanými nehty. Kolik lidí by musel Eric zabít, aby si mohl dovolit totéž, co Tom.

Položil si nohy na stůl, nakrčil nos a přemýšlel, jak by si pobyt na tomto místě co nejlépe užil. Možná by mohl šukat lidi nalevo i napravo, aby si trochu zvedl náladu, ale nejspíš by ho sex bez zabíjení jen frustroval. Vzpomněl si na to, co mu Eric ráno v autě řekl, když ho šukal: „Jsi jako kudlanka, Bille, po sexu sežere svého druha.“ Spokojeně se usmál.

Blbost, nejedl by je, jen by jim ukázal, jak vypadá peklo, a stáhl je tam s sebou.

 

„Bille.“ Slyšel, jak ho volá.

„Blakeu…“ zamumlal otráveně. Jen se otočil a tvářil se nuceně přátelsky.

„Tom tě chce a…“ na chvíli se odmlčel, aby sledoval černovláskův zamračený výraz. „Jsi v pohodě? Vypadáš nervózně,“ dořekl.

Možná, že kdybys ležel na podlaze s vyvrženými vnitřnostmi a já byl ten, kdo to udělal, smál bych se jako nikdy předtím, řekl si.

„Všechno je OK.“ Řekl rozhodně, zadíval se mu do očí a pozoroval, jak druhý muž postupně sklopil zrak. V duchu si pogratuloval, a pak pokračoval: „Asi bych měl Toma požádat o nějakou hračku na noc, nemyslíš, Blakeu?“

„A – Ano,“ vykoktal.

„Kam?“ Zeptal se.

„Cože?“

„Kam Tom chce, abych přišel?“ Zopakoval jízlivě.

„Do jeho kanceláře.“

„Jsi si jistý, že jsi v pořádku, Blakeu?“ Šibalsky se usmál.

„Jsem v pohodě. Uvidíme se později, Bille.“ Spěšně odpověděl, a pak pokračoval dál chodbou.

Tmavovlasý muž se na něj koutkem oka zadíval. Bylo by mi líto, kdybych tě musel zabít, možná bych si tě mohl držet jako pejska. Zasmál se tomu, co ho napadlo. Omluvy a všechny další tyhle věci v Billově slovníku neexistovaly a on by ho nejspíš zabil jako prvního.

Kráčel po schodech, aniž by spěchal poslouchat Tomovu paranoiu o tom, jak by se měl nebo neměl chovat. Náhle se zastavil před Tomovými zavřenými dveřmi a zaslechl zevnitř znatelné sténání. Tom měl sex. Nedobrovolně se něco v jeho žaludku pohnulo. Chtěl mít taky sex. Tomovo zavrčení ho rozčílilo a donutilo ho ustoupit o krok zpět. Do prdele, nehodlal čekat na péro toho kreténa.

Položil ruku na kliku, stiskl ji a otevřel dveře.

Missy, nebo se mu alespoň zdálo, že si tak ta děvka říká, seděla na Tomovi, který do ní tvrdě přirážel, a sténajíc se celá prohýbala v zádech. Tom seděl v křesle, potil se a sledoval její prohnuté tělo. Usmál se, když uviděl Billa.

„Ahoj, zlatíčko.“ Pozdravil ho, a pak dívku kousl do krku.

„Nazdar, kreténe,“ utrousil. V duchu se za to proklínal. Tom se zasmál.

„Nevadí ti…“ pokusila se říct, ale byla schopná říct jen půlku věty, když ji Tom donutil zasténat.

„Missy zrovna odchází.“ Procedil Tom skrze zaťaté zuby a naposledy tvrdě přirazil do jejího těla.

„Já ještě nejsem!“ Postěžovala si.

„Ale já jo, tak vypadni.“ Přikázal jí.

Brunetka se zvedla z Tomových stehen a nechala jeho erekci na dohled Billovým očím. Alespoň nemá mezi nohama komára.

Missy sebrala svoje kalhotky a vyběhla z místnosti.

„Chtěl jsi něco?“

„To ty jsi pro mě poslal.“ Sledoval Toma, jak se snaží uklidnit, dokud mu neřekl, aby se posadil.

„Chtěl jsem vědět, jak šlapou kšefty.“

„Tvoji psi moc nežerou, drahoušku. Tento týden jsem vydělal jen 2000 euro.“

„To je málo.“ Přiznal Tom.

„Jo, je.“ Souhlasil s ním.

„Uvidím, co se s tím dá dělat.“ Srdečně se usmál. „Jinak se ti vede dobře?“

„Zajímáš se o mě?“

„Ne, chtěl jsem být jen laskavý a milý.“

„Je mi to u prdele, to rozhodně není to, co od tebe očekávám,“ upozornil ho.

„Poslouchej, ty sráči, chci, aby mě měli všichni rádi. Lidé nechodí ven a nezabíjejí se kvůli mně, protože jsem roztomilý.“

„U mě tohle nepotřebuješ.“

„Už teď mě miluješ, že?“ Tom se odvážil.

Bill se klidně usmál. „Můžu jít?“ Zkusil to zkrátit

„Ne,“ odpověděl Tom a chytil ho za zápěstí. Bill nakrčil nos a nechtěl si vůbec představovat, kde ještě před chvílí ty ruce byly. „Jsi gay, že?“ zeptal se k Billovu velkému překvapení.

Černovlásek se uvolnil z Tomova sevření. „Bisexuál, ale myslím, že tobě to může být úplně jedno.“ Zkrátil to.

„Zvědavost,“ usmál se. „Uvidíme se u večeře, zlatíčko.“ Rozloučil se a kývnutím hlavy ukázal směrem ke dveřím.

„Zavolej si svoje děvky,“ Bill vstal a zamířil ke dveřím. „Užívej si života, Tome.“ Zavřel za sebou dveře. Nevěděl, proč ho varoval, ale chtěl to udělat. Nevěděl, že jeho hodiny jsou sečteny, a snad poprvé doufal, že si jeho oběť těch posledních pár dní pořádně užije.

Stále viděl tu krásnou brunetku obkročmo na Tomovi, a na okamžik ho napadlo, jaké by to bylo, kdyby na něm takhle jezdil on. Usmál se.

Chtěl to udělat, chtěl s Tomem šukat, než ho zabije.

Zamířil do svého pokoje, zamkl dveře a svalil se na postel. Vytáhl z kapsy kalhot telefon a zavolala Ericovi, aby ho informoval o tom, co se stalo. Blonďákovi to bylo jedno, ale on to toužil někomu říct. Zhasl světlo a pokusil se zavřít oči. Opravdu ho zde čekal dlouhý, opravdu dlouhý strávený čas.

 

U večeře si Tom k jeho velkému překvapení rezervoval místo vedle něj, kde obvykle sedávala Missy, která se místo toho posadila na druhou stranu stolu.

„Hey, zlatíčko,“ pozdravil ho hned, jakmile se posadil.

„Ahoj,“ opětoval pozdrav.

Oběd probíhal víceméně neobvykle tiše. Byli to opravdu hluční lidé, jak si Bill všiml. Napil se vody ze sklenice. Velká rodina, pomyslel si.

„Bille?“

„Mmh?“ Koutkem oka se podíval na Toma.

„Už nic.“

 Bill pokrčil rameny a dál myslel na svůj domov a na to, jak rád by jedl ve vlastní kuchyni.

 Chyběl mu každodenní život a cítil se být omezovaný. Tomova noha se pod stolem otřela o jeho a jemu přeběhl mráz po zádech. Podíval se na něj a jejich pohledy se střetly. Cítil, jak zrudl. Co to znamenalo?  Možná Tomovi opravdu záleželo na tom, aby měl jeho sympatie. Bylo mu líto, že ho zklamal, ale stejně by zemřel. Koneckonců, šlo o práci a na protekci nebo cokoli jiného tu nebyl prostor. Sklopil zrak a zadíval se na prázdný talíř před sebou. Kurva.

Tomova noha se otřela o jeho.

„Co, kurva, chceš?!“ Odpověděl otráveně.

„Nikdy se neusmíváš. Nemám rád protáhlé obličeje.“ Myslel to vážně Tom.

„Chceš mě za to zabít?“ Škádlil ho.

„Budu o tom přemýšlet, zlatíčko.“

„Zavolej své matce.“

„Nebo můžu zavolat tobě.“

Bill byl nepříjemně neodbytný. Zvedl na něj prostředníček a zlomyslně se zpoza něj na Toma usmál.

„Vidíš? Nepotřebuješ zase tak moc.“ Škádlil ho Tom.

„Jdi do prdele, to bude věc, která mi zvedne náladu,“ usmál se Bill klidně. Sklonil hlavu. Ruce měl pokryté lehkou vrstvou potu.

„Horko?“ Zeptal se Tom.

„Jo… ehm… horko,“ odpověděl a vstal.

 

Rychle se vrátil do svého pokoje. Kurva, kurva, kurva! Proč ho to dokonale vyvedlo z rovnováhy? Kráčel nahoru po schodech, až ho zamrazilo, protože z jednoho pokoje zaslechl křik. Nakoukl dovnitř a zjistil, že na podlaze leží kněz s rukama sepjatýma k modlitbě a zkrvaveným obličejem. Dva muži, kteří se jmenoval Rick a Emmett, jestli si dobře vzpomínal, ho drželi.

Kněz se zvedl na kolena a podíval se na Billa.

Černovlásek ztuhl.

Zatraceně.

Otce Harrise poznal jako dítě. To on ho vychovával, dokud neopustil Boha a církev.

„Bille…“ zašeptal udýchaně.

Rychle přešel k malému stolku u dveří, kde se leskl nůž.

„Bille, co tady děláš! Ach, drahý, uteč!“ Zamumlal.

Černovlásek popadl ostrou čepel a rázně k němu přistoupil. Kdyby zůstal naživu, každý by se to dozvěděl. Otec Harris vycítil Billovy úmysly a spěšně zamumlal: „Bille, Ježíš tě bude soudit.“

Bill mu zvedl hlavu za vlasy, které stiskl ve své ruce, a tím odhalil jeho krk.

„Ať Bůh dopřeje pokoj tvé duši.“ Čistý řez na Harrisově krku potřísnil Billovo bílé tričko krví, která se drala na povrch. „Odpočívej v pokoji, prase.“

 

autor: Mottyphobya

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)