Drag Me To Hell 5.

autor: Mottyphobya

Vzpomínky padají k zemi

 

Před 10 lety

 

Vždycky jsem věděl, že je moje matka děvka. Co jsem však nechápal, byl důvod, proč dělala tuhle práci, a ještě nepochopitelnější pro mě bylo, co ji vedlo k tomu, že to přede mnou tajila. Svou delší nepřítomnost zdůvodňovala tím, že chodí na pracovní večeře, které obvykle začínaly v jedenáct večer a končily následující den ráno. Byl jsem malý, bylo mi deset let, ale nebyl jsem hloupý. Vadilo mi, že se učitelka ve škole chová sarkasticky, že se mi bez ustání vysmívá, a to mě nepředstavitelně vytáčelo. Jednou ráno jsem jí dokonce odpověděl a plivl jí do tváře: „No, já nemůžu za to, že tvůj muž dává přednost matčině společnosti před tvou.“ Od té doby mě nechala na pokoji, ale stále mě to uvnitř sžíralo, i když jsem se to snažil skrývat.

Jednou večer, když jsem s matkou na gauči jedl hranolky, jsem se místo sledování pohádek zaměřil na ni. Bože, byla krásná, miloval jsem, když jsem ji viděl se smát, a ještě víc jsem miloval, když byla vedle mě a pevně mě u toho objímala.

Když jsem vyrostl, chránil jsem ji a neustále ji hlídal, protože jsem ji z celého srdce miloval, za každé její gesto, za každou její snahu, za každou bolest, kterou vytrpěla, a za každý její úsměv, kterým mě pokaždé uklidňovala.

„Mami, jsem trochu ospalý.“ Podíval jsem se na svůj poloplný talíř. Nebyl jsem klidný, žaludek jsem měl sevřený. Pokaždé jsem cítil, když se mělo stát něco zlého, jako ten večer: podivná nevolnost mi sevřela žaludek a rozrušila mě, aniž by mě na chvíli opustila.

Usmála se, vstala, položila talíř na linku a přikryla ho ubrouskem.

„Zítra to na oběd všechno dojíš, ano?“ Zašeptala a pak se otočila s Chupa Chups v ruce. Radostně jsem k ní přiběhl, popadl lízátko do svých buclatých ručiček a rozbalil ho.

Sotva jsem ochutnal, když se ozvalo silné zaklepání na dveře a matka zalapala po dechu. Vypadala vyděšeně.

Znovu se mi sevřel žaludek, až se mi udělalo nevolno.

„Jdi nahoru, Tome.“ Tón jejího hlasu byl jiný než obvykle a přiměl mě, abych ji poslechl.

Vyšlápl jsem první dva schody, když se dveře otevřely a mně začalo zběsile bušit srdce.

Holohlavý muž, celý v černém s velkou jizvou na tváři a s velkým úsměvem na rtech popadl matku za paži, až zasténala bolestí.

„Kde je ta kurva? Kde je Annette?!“ Křičel jí přímo do tváře.

Nemohl jsem se hýbat. Další muž, který stál ve dveřích, si mě všiml a namířil si to rovnou ke mně.

„Nevím… Já nevím, Jamesi!“ Dvě velké slzy skanuly po matčině bledé tváři a přinutily ji sklopit zrak; její gesto přimělo mé srdce zpomalit.

„Lžeš!“ Dal jí facku, až upadla na zem. Na její tváři jsem viděl krev a v tu chvíli se ve mně vzedmul čirý vztek.

Druhý muž mě chytil za zápěstí a táhl mě jako pytel brambor. Ucítil jsem, jak se mi vykloubilo rameno, a vykřikl jsem bolestí, a zároveň se mnou vykřikla i moje matka. Plakal jsem, kroutil se a cítil, jak je bolest najednou ostřejší.

„Možná, že když toho malého bastarda zabijeme, bude víc spolupracovat, co?“

„Ne, Marku, Marku, prosím, nech ho jít.“

Matka se ke mně snažila dostat, ale James ji odstrčil a narazil s ní do dveří lednice. Přestal jsem křičet, protože jsem věděl, že když to udělám, bude klidnější. Nerozuměl jsem ale tomu, proč byli tady a proč hledali tu ženu.

„Takže, Julie, uzavřeme dohodu.“ Řekl a kývl na toho druhého muže, který mě pustil na zem. „Já ho nechám žít a ty mi řekneš, kde je.“ Hladil ji po vlasech a já to začal nesnášet.

„Řeknu ti, kde je,“ souhlasila, natáhla ke mně ruku a přitiskla si mě k hrudi. Schoulil jsem se v její náruči a nechal se uklidňovat její vůní.

„Ne, půjdeš s námi, abychom měli jistotu, že nebudeš lhát,“ zasmál se. „Pokud to neuděláš, zabijeme tebe i toho malého bastarda, který se narodil jenom omylem.“ Zalapal jsem po dechu. Moje matka mě milovala, jak si vůbec mohl dovolit říct, že jsem jenom omyl?

 

V autě mě Mark dál držel a mačkal mi bolavé rameno, ale já jsem mlčel, abych matku ještě víc nerozrušil. Dojeli jsme k malému domku, velmi podobnému tomu našemu. Doufal jsem, že udělají, co musí, a pak nás nechají na pokoji.

„Modlete se, aby tu opravdu byla,“ Mark se rozesmál.

Vystoupili jsme z auta a zamířili ke vchodovým dveřím. James vzal z auta pistoli a řeznický hák přivázaný k velkému dlouhému řetězu. Osvobodil jsem se ze sevření, běžel k matce a vzal ji za ruku. Chtěl jsem pro ni být ten silný.

Holohlavý muž střelil do zámku a bez problémů otevřel dveře. Neviděl jsem hned, co se děje uvnitř, ale slyšel jsem křik a schoval se za matčinu nohu. Na Markovo naléhání jsme se vydali do domu.

Byt byl malý a útulný a žena, která tam bydlela, vypadala stejně vyděšeně jako moje máma. Měla dlouhé světlé vlasy s malými prstýnky na jejich koncích a čistý obličej posetý pihami. Připadala mi éterická a sladká s těma svýma oříškovýma očima.

„Musela jsem Billovi koupit boty! Byly roztrhané, já…“ vykřikla a sevřela holohlavého muže za nohy. „Prosím, prosím, budu pracovat přesčas a všechno ti to vrátím.“

Teprve, když se utišila, všiml jsem si malého uzlíčku v rohu místnosti. Záplava černých vlasů pokrývala jeho hlavu a vyděšené, černé oči sledovaly scénu před sebou a skanulo z nich pár slz.

„Víš, jaký je trest pro lidi, kteří kradou, Annette!“ James ji odkopl, trefil ji přímo do obličeje a ona začala krvácet. Moje matka sledovala tu scénu a já, za ní schovaný, udělal totéž.

„Je mi to líto, Annette.“ Slyšel jsem matku zašeptat. Žena to neslyšela, ale podle tónu hlasu a pohledu, který nám věnovala, jsem poznal, že se na nás nezlobí.

James nabil pistoli a namířil ji Annette na hlavu.

Mark přistoupil k chlapci, který se dle konverzace před tím jmenoval Bill, a popadl ho stejně jako mě. Na rozdíl ode mě neřekl nic. Podíval se na matku, která se na něj povzbudivě usmála, a dál tiše zíral na podlahu. Rozhořela se ve mně podivná touha ho chránit, až se mi sevřely vnitřnosti. Chtěl jsem ho uklidnit a říct mu, že všechno bude v pořádku, ale bál jsem se pohnout, nebo dokonce něco říct.

James se zasmál a pak střelil Annette do hlavy. Srdce se mi rozbušilo. Matka se přikrčila, aby mi zakryla obličej, ale mně se podařilo sklouznout pohledem přes její rameno a pozorovat tu scénu. Stěny byly potřísněné krví a Billův hysterický výkřik mě zasáhl hluboko do srdce a ničil mně.

Mark se zasmál a James ho následoval.

Nenáviděl jsem je.

Viděl jsem, jak holohlavý muž vzal řetěz, přehodil ho přes lustr a hák nechal viset ve vzduchu.

„Co budeme dělat s ním?“ Mark se ušklíbl. Matka mě stiskla pevněji.

„Naučíme ho naše pravidla, hned teď. Až vyroste, bude pro nás pracovat, pokud se tedy poučí.“

Bill ani na chvíli nepřestal křičet a plakat. James z něj strhl tričko a přehodil si ho přes rameno, i když se vzpíral.

Modlil jsem se, aby ho nechali žít.

Mark popadl hák na maso a vycítil myšlenky svého parťáka, který Billa otočil a držel ho za ruce.

Bill do něj kopl a snažil se ho od sebe odstrčit, ale bylo to marné.

„Zavři oči, Tome.“ Matka mi řekla, abych je zavřel, ale já ji nedokázal poslechnout a udělat to. Jen jsem tam stál a díval se. Viděl jsem, jak Mark zatlačil hrot háku do Billova těla, viděl jsem, jak mu kůži zbarvila jasně červená krev, a slyšel jsem jeho zoufalý křik, který spaloval zbytky mého už tak zničeného srdce.

Zavěsili Billa, jako by to byl steak z mrtvé krávy. Visel na háku, plakal a trpěl všemi bolestmi tohoto světa.

Cítil jsem, jak umírám.

Krev z jeho rány stále vytékala, padala na zem. Měl ji rozmazanou i na obličeji, zatímco stále křičel.

Sledoval jsem, jak se hák postupně prodírá Billovým tělem a prořezává tu část kůže, za kterou visel. Spadl na zem a bylo ticho. Viděl jsem, jak se plazí a zanechává za sebou krvavou stopu, dokud se nedostal k bezvládnému tělu své matky a přitiskl se k němu. Vzal ji za ruku a sevřel její prsty kolem té své. Ležel nehybně na zemi, zatímco se ti dva parchanti smáli a navzájem si pochvalovali dobře odvedenou práci.

 

Prošli kolem mé matky, která mě stále držela, poplácali ji po rameni a odešli. Viděl jsem, že pláče, ale neřekl jsem nic. Vyprostil jsem se z jejího sevření a pod jejím ostražitým pohledem jsem přistoupil k Billovi. Rozepnul jsem si mikinu a sundal ji.

„Tome co…“ pokusila se říct a ztuhla, když viděla, že jsem ji položil na chlapcova ramena.

Chtěl jsem se otočit a odejít, ale on mě nečekaně chytil za zápěstí a donutil mě podívat se na něj.

„Děkuji,“ řekl tiše.

Pak upadl do bezvědomí a já byl vděčný, že se to stalo, protože něco v mém srdci mi říkalo, abych na to jediné slovo nikdy nezapomněl.

 

O dva roky později jsem Jamese i Marka zabil.

Byla to moje první vražda, poprvé jsem někoho zabil a udělal jsem to z pomsty. Udělal jsem to pro Billa.

***

Když Tom přestal hrát, bolela ho hlava. Podíval se na Billa. Klidně spal. Něco v jeho vzhledu v něm vyvolávalo pocit, jako by se historie opakovala. Vstal, aby odložil kytaru, a pak zamířil ke dveřím. Zastavil se a pomalu se vrátil. Přešel k chlapcově posteli, sledoval, jak putuje říší snů a doufal, že ho netrápí noční můry.

Rozepnul si mikinu, sundal si ji a bez zaváhání ji položil na Billova ramena.

Povzdechl si.

Kéž by mu jeho srdce dovolilo být s ním takovým bossem, jakým byl pro všechny ostatní!

Sklonil se až k jeho tváři, pohladil ji hrubými konečky prstů a zjistil, že je kouzelné, jak Bill nakrčil nos.

„Vím, proč jsi tady,“ zašeptal a něžně se na něj podíval. „Vím, že mě musíš zabít, ale nejdřív z tebe dostanu to zlo. Pak si klidně vezmi můj život.“

Vstal, opustil místnost a zavřel za sebou dveře.

Možná. Možná ho opravdu mohl zachránit.

 

autor: Mottyphobya

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)