Drag Me To Hell 10. (konec)

autor: Mottyphobya

Tom přitiskl nohu na krk nešťastného Blakea a zlostně zavrčel, když ho z nedostatku vzduchu slyšel kašlat.

„Jsi příliš hloupý na to, než aby to byla pravda,“ zavrčel, kopl ho do břicha, a pak o pár kroků ustoupil. „Líbilo se ti strkat do Billa ptáka, co?“ Jeho hlas byl sotva slyšitelný, jak syčel, ale Blakeovi kupodivu zněl jako spousta ohlušujících výkřiků, které donutily jeho hlavu explodovat.

„Tome… p-prosím.“ Doplazil se po zemi před něj a chytil Toma za jeden kotník. „On… on mě svedl.“ Vykašlal krev, když ho zasáhl další kopanec.

„A ty, ty špinavý prase, ses asi moc nebránil, že?“ Zasmál se zlomyslně, když se na něj podíval seshora. „Myslel jsem, že poznáš, že si s ním hraju.“ Dřepl si před něj, vzal ho za vlasy a zvedl mu hlavu natolik, aby měl jeho bolavý obličej před sebou. „Hračky se z rukou jiných lidí neberou.“

***

Bill s křikem kopl do stolu.

Měl Toma rád, opravdu, to bylo přesně ono. Ačkoli výraz „mít rád“ zněl i v jeho pokřivené mysli zkresleně, musel uznat, že citová nevyrovnanost, která se ho zmocnila, znamenala právě přesně a jen tohle. Ani na okamžik nepřestal myslet na Tomovy rty a na to, jak budou chutnat smíšené s jeho vlastními, jak se Tomův jazyk bude otírat o jeho a jeho ruce o jeho boky, na vůni jeho dechu… Něco v jeho podbřišku explodovalo a donutilo ho to sevřít čelist. Musel si s Tomem promluvit, zabít ho, pokud to bude nutné… Jak mohl bez srdce a duše cítit, jak jedno bije a druhé se chvěje?

Jak se mohl ze všech lidí na světě bát právě on?

Trhnutím otevřel dveře a sešel dolů, rozhodnutý celou situaci jednou provždy ukončit. To, co cítil, když myslel na Toma, bylo jako nechat uprostřed zimy otevřené okno. Prohlédl obývací pokoj a teprve pak si všiml pootevřených dveří vedoucích do sklepa, a křiku, který z nich vycházel. Popadl pistoli ze zadní kapsy a udělal několik opatrných kroků, přičemž dával pozor, aby nevydal sebemenší zvuk.

***

„Blakeu, přestaň mě unavovat, jenom rychleji umřeš.“ Tom se zhroutil na židli a díval se na Blakeovo tělo, které se nepřirozeně choulilo na podlaze. Usmál se a cvakl kapesním nožem v ruce. „Který prst uřízneme teď?“ Syčel, když vstal a popadl muže s mastnými tmavými vlasy za pravou ruku, na které už chyběly tři články.

„Tome! Prosím tě!“ Vykřikl a marně se snažil končetinu stáhnout zpátky.

„Tak to dělali už dřív, usekávali zlodějům ruce.“ Zlomyslně se zasmál a přiložil nůž k Blakeovu palci, lehce přitlačil a roztrhl kůži.

Když vzhlédl, otevřely se dveře do sklepa a z nich vykoukla Billova postava.

***

Bill rázně vykročil jeho směrem a snížil mušku pistole na Blakea.

„Ne… ne, prosím…“ chvíli plakal, než mu kulka prorazila lebku a umlčela všechny jeho bolesti.

„Kreténe,“ zavrčel černovlásek a pokračoval v chůzi, přičemž sklonil hlaveň stále kouřící zbraně. Rychlými kroky se přiblížil k Tomovi na vzdálenost několika metrů. „Ty jsi mě políbil, ty zasranej kreténe.“ Křičel směrem k němu a svíral zbraň.

„Ty jsi políbil mě,“ Tom ho klidně opravil a podíval se na podivné krvavé obrazce na podlaze.

„Lháři!“ Bill zatnul čelist a zlostně se na něj podíval. „Já…Já…“ koktal, protože nebyl schopen zformulovat smysluplnou myšlenku

„Ty co, Bille?“ Tom naklonil hlavu na stranu a podíval se na něj. „Cítíš se divně?“ Zeptal se, aniž by čekal odpověď. „No, já taky.“

Černovlásek zalapal po dechu a cítil, jak se mu svírá žaludek.

„Záleží na tom, kdo koho políbil?“ Zeptal se Tom, když se přiblížil.

„Přestaň,“ Bill zavrčel, zvedl zbraň a opřel mu hlaveň pistole o čelo. Nechtěl, aby byl tak blízko, ale ne proto, že by se bál, že by mu cokoliv udělal, ale proto, že se mnohem více děsil toho, že moc dobře věděl, že by nedokázal odolat a podlehl by.

Tom se na něj podíval, aniž by byl jakkoli vyvedený z míry, a jen se usmál. „Zastřel mě,“ řekl a upřel svůj pohled do Billových lesklých očí. Černovlásek zalapal po dechu a s vrčením natáhl pistoli. „Stiskni spoušť.“ Řekl naprosto nevzrušeně.

Billova ruka se mírně zachvěla. Proč se zastavil? Nešel tam právě z tohoto důvodu?

Tom zvedl ruku a sevřel prsty kolem černovláskových svírajících zbraň, přičemž se palcem opřel o ukazováček, který hrozil stisknutím spouště.

„Vážně to musím udělat sám?“ Zeptal se, jemně přitlačil na Billův prst a s potěšením si všiml, jak se tomu brání.

„Přestaň s tím, kurva!“ Vykřikl druhý roztřeseně.

„No tak…“ zašeptal Tom a stále mu na prsty tlačil.

Billův pohled nedobrovolně změkl a jeho sevření zbraně náhle postrádalo sílu. „Prosím…“ zašeptal a podíval se na něj.

Tom byl rychlý. Pustil Billovu ruku, sjel k jeho zápěstí, chytil ho za něj a přitáhl si ho k sobě a s povzdechem srazil jejich rty.

Černovlásek doširoka otevřel oči, upustil zbraň na zem a mírně ztuhl. Cítil, jak mu něco v hrudi způsobilo ohňostroj a jeho kůže se rozpálila. Tomovy rty byly měkké, hladké a nekonečně teplé a lákavé. Vlivem adrenalinu se zachvěl a zčervenal a téměř bezděčně položil Tomovi ruku za krk, přitáhl si ho k sobě a zavřel oči, aby si užil ten dokonalý polibek.

Tomovy ruce se sevřely kolem jeho kostnatých boků, zabořil prsty do látky jeho trička a tiskli svoje těla proti sobě, aby do sebe lépe zapadla.

Všechno bylo přesně tak, jak si to představoval.

Bill, jeho zatracená vůně, která ho přitahovala víc než cokoli jiného v jeho okolí, jeho měkká, lákavá ústa a to štíhlé, démonické tělíčko, které se k němu tisklo.

Černovlásek mírně pootevřel rty, vypustil dovnitř Tomův jazyk a lačně olízl jeho patro. Ten se zachvěl, když ucítil, jak se mu o patro otřel piercing, a pevněji sevřel černovláskovy boky.

Kousal ho do těch rudých rtů a dělal to tak silně, až mu vydatně krvácely, protože ho bolestivě vzrušovalo hrdelní sténání toho druhého. Sotva se odtáhl a podíval se mu do očí, po Billově bradě a krku stékaly kapky krve.

Ani jeden z nich ničemu nerozuměl. Ani jeden z nich to nechtěl udělat. Ani jeden se o to nestaral.

Bill zvedl hlavu a ukázal svou bledou pleť a sotva znatelný ohryzek.

Tomova erekce se bolestivě tlačila v kalhotách a on se naklonil, aby jazykem slízal krev, sjel k bradě, a pak se vrátil ke spodnímu rtu, vzal ho mezi své a lačně sál Billovu krev a chuť.

 

Bez ohledu na to, co říkal, nebo jak moc se to snažil alespoň popřít, Billovo srdce znovu začalo bít, zatímco Tomovo proráželo jeho hrudní koš.

Krev potřísnila podlahu a jejich žaludky, ústa, jazyky, jejich chuť a životy.

Krev zbarvila všechno do ruda… ještě jednou.

 

KONEC

 

autor: Mottyphobya

překlad: Lauinka

betaread: Janule :o)