… And Justice For All 10. (konec)

autor: °GinevrA° 

I tried so hard
And got so far
But in the end
It doesn’t even matter

Tak moc jsem se snažil
A dostal se tak daleko
Ale nakonec
Na tom ani nezáleží

Linkin Park-In the end

Epilog

Po běžném pocitu komprese při startu letadla probíhala cesta přes oceán hladce a užívali si ji na pohodlných sedadlech první třídy, která byla hodna svého označení. Tom cítil na krku Billův dech, příjemný a uvolňující, který na něj černovlásek oddaný spánku dýchal a používal Tomovo rameno jako polštář. Tom mírně pootočil hlavu a od filmu, který sledoval na malé televizi na sedadle naproti sobě, se zaměřil na mnohem zajímavější a příjemnější věc.
Billovu tvář, uvolněnou spánkem, hladilo měkké světlo západu slunce, které se odráželo v nekonečné vodní ploše Atlantického oceánu.
To světlo ozářilo jeho jemnou tvář a dodalo mu andělský vzhled, který Toma obměkčil a přiměl ho k bezděčnému úsměvu.
Naposledy se podíval na tvář svého dvojčete, a pak se podíval z okna, než se uvolnil na sedadle a vrátil se k filmu, který sledoval.

Bylo po všem, opravdu po všem, ale to bychom si nejspíš uvědomili až po nějaké době. Dost času na to, abychom si uvědomili, že se všechno stalo, a pak bychom měli dost času o tom přemýšlet a odpovědět na všechny otázky, které se objeví…
Prozatím jsme měli v plánu vrátit se domů a nechat naše životy pokračovat jako doposud.
Spravedlnosti bylo učiněno zadost, ti, kteří museli zaplatit, zaplatili, a tím jsme dosáhli našeho cíle.

Co se stane, když se mrtví vrátí a hledají spravedlnost?
Přesně to, co jsme udělali my.

***

Držel ji v náručí, které bylo ještě příliš slabé, ale pro holčičku bylo tím nejbezpečnějším útočištěm na světě. Setřel jí slzu doprovázenou neznatelným vzlykem a jemně ji políbil na tvář.
„Už tu není…“ zašeptala holčička a ještě pevněji se přitiskla k jeho tričku.
„Já tu jsem…“ odpověděl a pohladil ji po dlouhých světlých vlasech stejné barvy, jako byly jeho. Pak ji pohladil po sladké tváři, otupené tou tichou bolestí, která ji činila ještě křehčí, než byla.

„Lukasi…“ vzlykala se skelnýma očima a chlapec nevěděl, jak dlouho by odolával, kdyby ji takhle viděl, a jak dlouho by měl sílu ji znovu utěšovat. Chystal se na pomstu, ať už jejich otce zabil kdokoli, dopadne stejně, ne-li hůř. To byl slib, který dodrží až do konce svých dnů, jen kvůli ní.
Jemně políbil na rty stvoření, které držel v náručí. „Miluji tě, Stephanie,“ zašeptal a upravil jí velkou růžovou mašli, která zdobila její zlaté vlasy. „Já tě neopustím.“

Konec…

autor: °GinevrA°
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)