Kaulitz podcast epizoda 14

Translation of the podcast „Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood: Episode 14 – „Schimmel Blümchen“ 1. 12. 2021
Translated by @Like_a_Color and @Cammi

T: Bärbel!
B: Počkej, jak ti mám zase říkat? (směje se)
T: Vůbec nijak! Prostě Tom! Král Tom!
B: Ne!
T: Král Tom!
B: Myší šerif.
T: Don Tom! Dlouhý Dong Tom! (směje se)
B: Long Dong… uuhm… Myší šerif. Fuj… Pfftt… Proč mám na mikrofonu chmýří? Kam jsi ho dával?
T: No… Byl v mém kuf- (směje se) byl v mém kufru.
B: To jsou chlupy?
T: Bylo to v kufru. Jo…
B: Ouh…
T: Jsou na něm chlupy. Na mém taky…
B: Fuj… Teď mám plnou pusu chlupů.
T: Kámo, měl bys mít pusu před ním a ne si dávat mikrofon do pusy.
B: Ale já jsem zpěvák. Prostě vím, že musíš být blízko mikrofonu, abys měl pěkně čistý zvuk.
T: To je nechutné. A co člověk, který s tebou sdílí mikrofon?
B: Já ho s nikým nesdílím.
T: Jistě…
B: Jsem jako Mariah Carey. Mám svůj vlastní mikrofon (Tom se směje) pokrytý kamínky a nikdo se ho nesmí dotknout. Ani na zvukové zkoušce.
T: Nikdo se ho nechce dotknout, když si ho dáš do pusy. Tvůj mikrofon taky strašně smrdí.
(oba se smějí)
B: Kecy! Ahojky! Takže…?
T: Přinesl jsem něco lahodného k pití.
B: Dneska jsme byli celý den spolu, to se musí nechat.
T: Jo, ale…
B: To je úplně nová situace. Už jsme spolu strávili celý den. Už jsme si dali jeden nebo dva drinky (smích) [pozn. Cammi: Já fakt nevím, jak to přeložit. On používá „weg geschnappelt“ pro „mít drink“, ale to vlastně není pravé německé slovo a já opravdu nevím, jak to přeložit. Dalších pár vteřin si z toho s Tomem dělají legraci].
B: Takže dnes-
T: Dnes jsme měli den plný schůzek.
B: No… den plný schůzek…
T: No, měli jsme pěkné schůzky.
B: Opravdu pěkné.
T: Spíš jako den brainstormingu.
B: Brainstorming… Den kreativního poznávání. Byli jsme v hotelu Beverly Hills na snídani…
T: Slunce bylo příjemné…
B: No, pro mě to byla snídaně, pro tebe brunch.
T: Brunch, jo. Být tebou, tak to takhle neříkám.
B: Proč?
T: Protože lidi už o tobě mají špatnou představu, a když přijdeš v jednu odpoledne a řekneš, že je to tvoje snídaně…
B: Nebyla jedna odpoledne! Bylo 12 hodin a já jsem byl na cestě v 11:30, což znamená, že jsem předtím nesnídal. Každopádně jsem vstal v devět ráno.
T: Normální lidé ale nesnídají ve 12 hodin.
B: No, ale já nejsem snídaňová myš. Ráno nesnídám. Připravím se, dám si kafe a už hodně mluvím, mám schůzky, dělám věci-
T: Ze svých zahraničních cest jsem si dnes přivezl francouzskou pětasedmdesátku.
B: Co to je? (směje se)
T: To neznáš.
B: Ne! Co to je?
T: Je to gin. My pijeme tak málo ginu, tak jsem si řekl: „Dobře, dáme si dneska-„.
B: Já piju jenom gin s tonikem.
T: Ale…
B: Gin s tonikem!
T: Jo, ale tohle není jen gin. Je v něm i tvoje oblíbené šampaňské.
B: Uuuuuuhhhh!!!
T: Takže jo! Potřebuješ gin, jednoduchý sirup a většinou citronovou šťávu, ale dneska, protože je v Americe období Dne díkůvzdání, který je tady obrovský… tak mě napadlo, že vymyslím takovou malou sváteční chuť. Místo citronové šťávy tam dám trochu granátového jablka. Abych měl trochu sváteční náladu.
B: Granátové jablko?
T: Granátové jablko, správně! Tak se podíváme, jak to chutná. Takže všechno dobře promíchejte v šejkru. Šampaňské už je ve sklenici.
B: Ano, takže to znamená, že nejdřív dáš šampaňské…
T: Šampaňské už je ve sklenici, a pak smíchám šťávu z granátového jablka s jednoduchým sirupem a ginem… s ledem (zvuk šejkru) a přeliju to přes šampaňské-.
B: Tak to nalej, zlatíčko.
T: … a všechno dohromady vytvoří Francouzskou pětasedmdesátku a ta by měla pořádně bouchnout.
B: Nalej. To. Do. Téhle věci.

INTRO

T: (mlaskání) Dobře!
B: Mmh…
T: Silné!
B: Mmhh! Myslím, že je to… (směje se)
T: Mně to fakt chutná.
B: Jo, ale je to…
T: Je to opravdu chutné.
B: Nějak to není chuťově moc intenzivní. Cítím v tom víc šampaňského než… Možná je v tom mém až moc šampaňského. Nemyslíš?
T: Ne, je to v pořádku. Chutná mi to!
B: Lecker Zuckerbäcker!
T: Ne, je to úplně v pořádku. Myslím, že… možná máš pravdu. Moje granátové jablko nebylo tak sladké, mohlo by být trochu sladší.
B: Ale vánoční… vůbec nechutná vánočně. Není to tak slavnostní… Udělal jsem horkou čokoládu…
T: To nejsou Vánoce! Vánoce nejsou Díkůvzdání.
B: No jo, jasně. Díkůvzdání.
T: Teď si to pleteš.
B: Takže pro mě je všechno jedno. Já už mám náladu na Vánoce, já jsem Díkůvzdání… všechno! Ty jsi taky pořádná kuchařka [Bill používá ženský tvar „Köchin“]. Strávili jsme celý den v kuchyni, dělali jsme Díkůvzdání a všichni jedli krocana, vždycky máme obrovského krocana. Musíme říct, že pro všechny, kteří nejedí maso a jsou spíš na zeleninu, což si myslím, že je úžasné, nemá krocan žádnou zvláštní chuť. Je to…
T: Já krocana nejím.
B: Krocan vlastně nechutná dobře. Rozhodně to nemusíš dělat.
T: Ne.
B: Ani nevím, kolik milionů…
T: Slyšel jsem o novém hnutí, které říká, že místo toho, abyste na Den díkůvzdání jedli krocana, raději si ho adoptujte. Všichni si adoptují krocana a…
B: To se mi líbí!
T: Takže mají pěkné bydlení… někde na farmě.
B: Aha, oni si je koupili a teď si žijí…
T: Jo, žijou… Víš, oni si je adoptují.
B: Když už mluvíme o krocanech. Já se krocanů bojím. (směje se)
T: No… pfft… Co dál? Kuřat, krocanů…
B: Ale to je to samé…
T: Cože?
B: Truthahn [krocan]!
T: Množné číslo slova Truthahn je Truthähne.
B: Truthähnchen [minimalizace Truthahn] (Tom se směje) Truthähnchen jsou trochu agresivní, řekl bych. Nemyslíš?
T: Jo… samozřejmě, protože se bojí Díkůvzdání!
B: Byl tam skvělý díl, to je teď velké doporučení, „The Big C“, úžasný seriál.
T: Jo, to je.
B: Je to naprosto nedoceněný seriál, který je opravdu, opravdu dobrý! Je to emotivní, je to úplně… Laura Linney hraje hlavní roli… Je to úžasný seriál.
T: Jo, taky se mi to moc líbilo.
B: A taky tam měli krocana, živého, kterého chtěli zabít, ale on jim utekl… Bylo to docela roztomilé. Nechci moc spoilerovat, ale myslím, že je to pořad, který stojí za to vidět. Je to úžasný seriál.
T: To je. Moc seriálů takových není.
B: Mmmh!
T: Teď nám řekni víc o mých kuchařských dovednostech.
B: Určitě si o tom můžeme povídat víc. Úplně mě ohromilo, jaký se z tebe stal kuchař [Köchin].
T: Děkuji ti!
B: Opravdu… Chapeau! (francouzsky klobouk)

Senf aus Hollywood

T: A teď… počkej chvilku, než začneme: Francouzská pětasedmdesátka, Tomova Den díkůvzdání edice… Je to úžasné!
B: Ne, musím říct, že mi to moc nechutná. Je to fajn, ale gin a šampaňské a všechno ostatní dohromady…
T: Jo!
B: … je to… no…
T: Myslíš, že je to lepší s citronovou šťávou?
B: S citronovou šťávou?
T: Jak jsem řekl: Je to edice Den díkůvzdání. Obvykle French Seventy Five obsahuje… Ufff, opravdu to pálí… Uvědomuju si, že okamžitě začínám mumlat.
B: No… abych byl upřímný, byl jsem trochu podnapilý už předtím, než jsme začali, PROTOŽE… Vlastně je nuda ti o tom vyprávět, ale jinak musíme říct, že jsme udělali ten nový obrovský tajný projekt. Takže dneska mi jedna ze zúčastněných osob řekla: „Slyšela jsem ten podcast a hrozně jsem se bála, že už o tom budete mluvit, ale podařilo se vám to dát dohromady.“ A tak jsem se dočkal.
T: Nebudeme o tom moc mluvit.
B: Nesmíme o tom mluvit a nesmíme to zatím říkat, a není to tak, že bychom mohli říct „Ukázka z příštího dílu…“ a pak vám to můžeme říct, stejně jako ne díl následující… Bude to asi trvat měsíce… možná i roky-.
T: … než o tom budeme moci mluvit.
B: … než o tom budeme moci mluvit.
T: Ale… možná už jsi toho zase řekl moc. Teď už mlč. Jak je… Nejdřív si promluvme o mých kuchařských dovednostech! (Bill se směje) Takže…
B: Mluv o mých kuchařských dovednostech, Tome! (Tom se směje) Zvláštní, říkal jsi, že není možné nechávat dort, můj cheesecake, v lednici příliš dlouho, protože se zkazí.
T: Jinak budeš mít modrý cheesecake.
B: A měl jsi pravdu! Jo! V den, kdy jsi říkal, že se z něj stane modrotvarohový koláč, jsem ho dal ven a byla tam malá plíseň…
T: Fuj!
B: Malá… plíseň… Jak tomu říkáš? Malá plesnivá kytička. Plesnivý kvítek, který na něm kvetl fialově, modře, bíle.
T: Eeewww…
B: Samozřejmě jsem ho nejedl, ale říkal jsem si: „Okay…“. Však víš. Když máš všechny ty ingredience… vejce taky uchováš asi týden. Můžeš je mít týden v lednici. Mléko můžeš mít v lednici týden.
T: Jistě, ale…
B: Tak jsem si myslel, že když to smícháš dohromady, tak ten tvarohový koláč vydrží v lednici několik dní, ale zdá se, že to nejde.
T: Například tvaroh… Všechno z obalu… Pokud je to ještě v obalu.
B: Ale pokud jste ho otevřeli…
T: Pokud tvaroh otevřeš, tak ho také nemůžeš uchovávat příliš dlouho.
B: To je ale pravda. Tvaroh se na tom stříbrném víčku strašně rychle rozleží, víš… Když ho složíš nahoru, tak už máš ty plesnivé…
T: Máma to dělala taky tak. Když toust zplesnivěl, dala zplesnivělé plátky pryč-
B: Škrábala je.
T: Nebo to seškrábala, jo. (Bill se směje) Když šlo opravdu do tuhého, ale většinou ty plesnivé plátky dala pryč a ty ostatní se ještě daly jíst.
B: To je pravda.
T: To samé jsme dělali se sýrem.
B: Odstranili jsme ty plesnivé plátky navrch…
T: Jo.
B: … a zbytek byl pořád k jídlu. To je v pořádku.
T: Myslím, že nakonec to člověka nějak zocelí.
B: Jo, ale…
T: To je jako… kdysi, když bonbón nebo lízátko spadlo do hlíny, tak jsi ho ofoukal a pak jsi ho dal zpátky do pusy.
B: Ale myslím, že je to v pořádku. Já se špínou nemám žádný problém. Když mi něco spadne na zem, a pak to sním, nemám s tím problém, ale plíseň je opravdu těžká. Když se na něco nalepí taková kytka, tak…
T: Nooo…
B: … to fakt nechci… Zvlášť s tvarohem. To už zní, jako by se něco zkazilo… nebo plesnivé mléko!
T: Plesnivé mléko! Ne!
B: Ugggh!
T: Ne!
B: Mírné, které se hrudkovatělo…
T: Fuj.
B: Proto nerad piju něco s masem, víš? Vždycky mi to připomíná…
T: Něco odporného.
B: … plesnivé, hrudkovité mléko, které čistě vypiješ a najednou máš kousek v puse… Okamžitě se ti udělá špatně… Okamžitě! Proto taky nemám rád starý sýr. Všechno, co je tak nějak špatné, ať už je deklarováno jako delikatesa.
T: Myslím Blauschimmelkäse [sýr s modrou plísní]… Tak to tam bylo napsáno Sýr s modrou plísní [doslovný překlad].
B: Fuj!!!
T: To je něco…
B: Kdepak, já to nesnáším.
T:… absolutně ho nemusím. Chci říct, že chuť se s věkem extrémně mění.
B: No, jo… To je pravda. Každopádně ne! Něco, co tak divně smrdí… Nechci si strkat do pusy něco, co tak strašně smrdí.
T: Ale děláš to dost často. (Zle se zasměje)
B: Ty tvoje vtipy jsou tak hnusný… (směje se). No… Možná záleží na tom, jaká vůně.
(oba se smějí)
T: No…
B: Ale vlastně se z tebe stal opravdu dobrý kuchař, protože jsi…
T: Udělal jsem Hot Toddy, nápoj. Udělal jsem domácí jablečný mošt, což trvalo hodně dlouho.
B: Velmi slavnostní.
T: Velmi slavnostní, velmi sladký… Musím říct, že o svátcích jsem opravdu rád v kuchyni a dělám nějakou…
B: Což je vlastně moc hezké, protože jsme… má to trochu nádech Family Stone. Všichni jsou v kuchyni pohromadě. Děti mezitím přijdou dolů do kuchyně. Jedno jde z fotbalového zápasu-
T: Hodně se tu klábosí.
B: Leni se vrací domů od svého přítele. Všichni si povídají. Pak přijdu i já a mám s sebou nějaké dárky, pak-
T: Pak přijde i tvůj agresivní pes.
B: Psi obecně… V kuchyni je vždycky spousta problémů. Ale to je takový hezký. Dáváme si dobré červené víno, a přitom vaříme…
T: Něco hoří…
B: To je tak hezké. To jsme ještě nikdy neměli, tenhle rodinný život… tenhle velký rodinný život. Proto se nám to líbí. Je to něco mimo naši komfortní zónu, něco úplně jiného.
T: Jo!
B: My to neznáme z dětství. Proto je to tak krásné.
T: A pak zůstat v klidu a dát si jablečný mošt, protože jsem ho udělal.
B: Ale je to tak úžasné, protože jsi dělal omáčky s jíškou. Já nevím, jak se dělá jíška, a ty jsi opravdu vařil.
T: Něco, co mi opravdu jde.
B: Tak nějak udělat úžasnou omáčku s tukem na smažení-
T: Já umím vařit opravdu dobře podle návodu, víš. Nejsem kreativní kuchař, ale… aspoň teď ne. Možná proto, že se to pořád učím. Pořád potřebuju návod. Ještě si netroufám vařit spontánně…
B: Něco změnit.
T: nebo být jako „Uf, co to potřebuje?“.
B: Jako že když to nemám, tak to bude fungovat taky.
T: Správně.
B: Když nemám tvaroh, tak si vezmu řecký jogurt.
T: Ne, to nemůžu. Opravdu mám rád, když mám všechny ingredience pohromadě…
B: Nikdy nám nechutnalo, když máma říkala, že do toho dává trochu skořice, protože jsme si vždycky říkali: „Nééé, to nebude chutnat jako-„.
T: Přesně tak!
B: „… originál musí být!“
T: Často to pak nechutnalo dobře.
B: I když je pravda, že… Máma není spontánní kuchařka.
T: Je, ale-
B: Máma stejně není kuchařka.
(oba se smějí)
T: Vlastně je spontánní kuchařka, ale ne…
(oba se stále smějí)
T: Ale… Awwww…
B: Teď bude smutná.
T: Nee! Ona to ví. Její smažené nudle jsou nejlepší smažené nudle (Bill se směje) na světě.
B: Její sýrový nákyp… mňam!
T: To je taky…
B: Smažené nudle… Ooaah… vynikající!
T: Když už mluvíme o tom, že máme všechno dohromady… Máme v ložnici ledničku. A teď pozor. Nejspíš už kupuješ vánoční dárky.
B: Mmmhh… Už máte všechno, jak jsem viděl.
T: My už toho máme hodně-
B: Už jsou tu tisíce tašek s označenými jmény. Já už jsem tu svou někde viděl…
T: Jo, moje žena začala kupovat všechno docela brzo, i když už bylo docela pozdě. Obvykle už kupuje všechny vánoční dárky na východě, ale… já bych chtěl mít stroj na led.
B: Nedávno jste koupil stroj na led, který nikdo nepoužívá.
T: Jo, to je pravda, ale chtěl bych mít stroj na led… Tenhle je na nic, protože dělá jenom drcený led. Potřebuju opravdové hrudky ledu…
B: Ale vždyť máš ledničku, která také vyrábí led.
T: Jo, dole! Ale nahoře, tak říkajíc v našem západním křídle…
B: Ááá, ve vaší ložnici.
(oba se smějí)
T: Ne, ale, víš…
B: Teď se ti dostává opravdu špatné zpětné vazby od komunity. Všichni budou říkat: „Uf, Tome, teď už potřebuješ…“.
T: Ne, všichni vědí, že to měla být ironie… Ne, ale poslouchej… Když jsem v ložnici a nechci opustit svou útulnou deku a chci si jen něco vzít z ledničky docela rychle… Proto máme ve skříni ledničku. Tam mám jen takovou pitomou plastovou ledničku, kterou musím pokaždé sám naplnit, dát ji zpátky a věčně z ní něco šmátrat, když se chci napít. Takže si třikrát rozmysli, jestli-
B: Tak co si přeješ k Vánocům? Už máme tvou jachtu…
T: No… stroj na led…
(oba se smějí)
B: Takže jachtu se strojem na led…
T: Ne, ale opravdu bych chtěl mít nad lednicí stroj na led. Stroj, který dělá skvělý led.
B: Takže novou ledničku?
T: Ne, tam, kde je lednička, nemáme přípojku na vodu.
B: Aha, dobře.
T: To znamená, že tam nemůžeš dát ledničku s automatickým výrobníkem ledu.
B: Jakou ledničku mám teď koupit?
T: NE! Musí tam být další automat na led nahoře na lednici, abych tak řekl.
B: Který jednoduše zapojíš?
T: Můžeš ho naplnit čerstvou vodou a on pak vyrábí led…
B: Jako máš dole, jen s…
T: Správně, jen s úžasným ledem.
B: S úžasným ledem… dobře. Napíšu si to na seznam.
T: Ale co jsem chtěl říct… Když hledáš věci na internetu… Taky máš otevřených deset tisíc vláken? Kde hledáš různé věci? Já to tak dělám vždycky… Mám vždycky plné nákupní košíky věcí, které bych chtěl mít, o kterých přemýšlím…
B: Které si nekoupíš?
T: Které si nekoupím a třikrát přemýšlím, jestli si je opravdu mám objednat, nebo ne…
B: No, já…
T: Nebo ještě zkoumám…
B: No… Takhle ne… Levnější věci si kupuju přímo, ale ostatní věci…
T: Co je pro tebe levné? Všechno do 50 000 €?
B: Ne… Mám stránku, kde nakupuju starožitnosti a pěkný nábytek, protože já pořád hledám věci do domu-

T: Ne, tak jsem to nemyslel. Myslím na jednoduché věci, jako je třeba stroj na led…
B: Ne, to nemám.
T: Mám to otevřený dlouho a vždycky hledám to nejlepší.
B: To nemám.
T: Který má nejlepší recenze…
B: Já takový nejsem. Nedávno jsem si chtěl koupit kulmu na vlasy, co dělá kudrlinky a pak… Spíš si dělám průzkum, která je nejlepší na lokny. Mám si vzít nějakou s klipem? Jestli chci mít spíš takovou hůlku na lokny, která je spíš jako kouzelná hůlka; nebo jestli si mám vzít kulmu, která je vždycky s klipem… A pak chci dělat další výzkum, která dělá lepší lokny. Kterou si mám raději objednat? Pak si pustím video na Youtube a říkám si: „Uf, jak dlouho to teď rozbalují a mluví o tom. Já to vlastně nechci a pak…“

T: To je něco, co mě absolutně nezajímá.
B: A pak si rovnou něco objednám. Na to nejsem dost trpělivý. Prostě si to objednám. Opravdu si děláš průzkum, abys zjistil, která je úplně nejlepší?
T: Ne, ale s oblečením… Na telefonu…
B: S oblečením v každém případě!
T: Nějaké oblečení jsem si otevřel, a pak si dvakrát rozmýšlím, jestli si ho mám koupit, nebo ne.
B: Opravdu?!
T: Ano!
B: Ugh!
T: Já to dělám!
B: To je teď úplně něco!
T: Teď mám tenhle výrobník ledu, tak…
B: To jsem nevěděl.
T: Skoro na všechno.
B: Ty máš oblečení, kde přemýšlíš o…
T: Jo!
B: … jestli bys měl… Vážně?!
T: … jestli si je můžu koupit, nebo ne.
B: Dobře?!
T: Někdy je to tak, že… nevím, jestli mi sedí, nebo ne…
B: Opravdu?!
T: Ano! Pak jsem neotevřel… Třeba veletrh lodí, na který chci koupit lístky… Prostě různé věci.
B: Jo, to je…
T: Auto, které si chci koupit… Za kolik peněz to auto…
B: Jo, jo, vím, co myslíš, ale už to nemá moc smysl. Ty staré karty už neotevřeš. Víš…
T: Jasně, každých šest měsíců si-
B: Já si radši udělám nějaké poznámky, třeba seriál, na který se chci podívat, něco, co si chci koupit.
T: Já dělám to samé! Upoutávka, na kterou se chci podívat… Právě se mi na Youtube otevřelo video z valné hromady Bayernu Mnichov, na které se chci podívat a má asi 2-3 hodiny… nebo myslím 5 hodin (Bill se směje) a… no…
B: Ne.
T: To mám otevřené a chci se na to podívat.
B: Nedávno jsem to měl, protože pořád hledám vybavení do domu. Pořád si kupuju pěkné drobnosti. Už dlouho hledám opravdu pěkný krb, který bych si opravdu rád koupil. Někdy člověk najde výjimečné věci, víš. Nějakou speciální lampu nebo něco… To je něco, na co už dlouho šetřím. Dám si to do košíku, a pak si říkám: „Jo, v tu chvíli jsem si říkal, že to je dobrý nález, a teď si to tam nechám, abych…“
T: „… abych zjistil, jestli se mi to bude líbit i později.“
B: „… abych zjistil, jestli…“ A to jsou ty lampy, které jsi mohl vidět na vyúčtování naší kreditní karty, na což jsi řekl… (smích).
T: Kde jsem si říkal: „Dobře, co si to zase koupil…“.
B: Ty jsi říkal: „Co jsi hnänhään…“ Jo! Ale já už jsem ty lampy nemohl dostat z hlavy. Před pár měsíci jsem si je dal do košíku a byly pořád k mání, a pak jsem si řekl: „No tak, teď si je koupím!“ Ty lampy jsou táááááááááák krásné a pořád se mi moc líbí. Už se strašně těším, až dorazí. Nakonec jsem je koupil-
T: Jsem zvědavý, jestli se ti budou líbit opravdu tak moc. Můžeš je poslat zpátky? Stejně to neděláš…
B: Nikdy jsem nic nevrátil…
T: Já taky ne! To jsem v životě neudělal.
B: Vidíš?
T: To je důvod, proč o tom přemýšlím třikrát tolik, protože si vždycky říkám: „Když to dostanu a bude to na hovno…“ Stejně si to nechám. Nepošlu to zpátky.
B: Myslím, že jsme jediní, kdo to dělá. Spousta lidí si objednává věci v různých velikostech a barvách-
T: Možná, ale…
B: To nedělám.
T: Já taky ne.
B: Nikdy v životě jsem neposlal žádný balíček. Poslal?
T: Ne!
B: Já taky ne. Ani nevím jak.
T: Já taky ne.
B: Myslíš, že tam prostě jdeš… Kam?! Kam jdeš?
T: Na poštu.
B: Uf, dobře.
T: Nebo to můžeš prostě vyndat do…
B: Na poštu? Kam?
T: Můžeš jít do poštovních schránek, které jsou po celém městě… do těch žlutých!
B: Tam ho hodíš.
T: A oni je vybírají?
B: To přesně nevím… myslím, že ano. Myslíš… ale kam se tady chodí na poštu? Kam bys šel poslat balíček?
T: Já bych si to vygooglil. Vygooglil bych si „pošta“.
B: A pak? To jim pak řekneš, kam to máš poslat?
T: Jo… no…
B: A to jsou ty momenty, Tome. Takové ty každodenní momenty, které mě trápí, protože nevím, jak na to.
(oba se smějí)
B: Já nevím. Proto nic nevracím. Přemýšlím o tom, jestli si to chci koupit, nebo ne, a když se mi to tak nelíbí, tak to někomu dám jako dárek. Většinou si to nechávám jako dárek. Teď je stejně potřeba hodně dárků. Ale v poslední době jsem kupoval hodně nábytku, protože potřebuju nějaký na ven. Hodně jsem toho oběhal a byl jsem v Pacific Design Center, což je naprosto depresivní místo… hnus…
T: Jen jsem to chtěl říct. Taky jsem tam byl hledat nový krb, ale mají tam super věci.
B: Bylo mi tak smutno. Vešel jsem dovnitř a říkal jsem si… No, zaprvé jsem šel nakupovat sám, což se mi vůbec nelíbilo. Zvlášť když si chceš koupit nějaký nábytek, tak prostě potřebuješ druhý názor.
T: Je to jako vybírat zásnubní prsten. To nemůžeš udělat sám, vždycky s sebou potřebuješ nějakou dobrou kamarádku.
B: Jasně, nebo když vidíš něco hezkého, chceš se s někým podělit o svou radost a říct: „Hele, podívej. Není to úžasné? Nevypadalo by to skvěle…“ nebo něco takového. A… to jsem si opravdu říkal. Byl jsem tam uvnitř a bylo to takové opuštěné, jako… Jako… Jak se jmenuje ten seriál, kde jsou všichni mrtví? … Walking Dead! (Tom se směje.) Takhle nějak to trochu bylo. Chodil jsem kolem a říkal si, jak je to smutné a opuštěné. Polovina obchodů byla vymalovaná, bílá… Bylo to takové depresivní místo.
T: V současné době je to taková zvláštní proměna. Všechno se obnovuje. Právě teď to není tak hezké.
B: Bylo to docela špatné, protože si myslíš, že každá velká, obrovská značka nebo velko…
T: Musíš vysvětlit, co to je, aby lidi věděli, o čem mluvíš.
B: Jasně, je to skoro jako obrovská venkovní…
T: Skoro jako… (směje se).
B: Skoro jako… Musíš si představit, že každá obrovská značka, jako v módním průmyslu… Například máš svou oblíbenou značku jako… Nevím, nechci říkat jméno, ale máš oblíbenou módní značku, o které si říkáš „ok“, a pak jdeš do jednoho z jejich obchodů a najdeš tam všechno. To je to samé, ale jen u nábytku.
T: Je to jako jedna budova.
B: Jedna budova, jako obcho-
T: … jen pro nábytek.
B: … jen pro nábytek, kde má každý svůj showroom. To znamená, že každá značka se prezentuje svým nejhezčím nábytkem, který si můžete prohlédnout v reálu. Můžete jít dovnitř, ale vlastně tam může vstoupit jenom interiérový designér… když jste to vystudoval nebo… jste to dostal jako práci. Vystudoval… (Tom se směje) Když je to vaše práce! Jako návrhář interiérů. Můžeš tam nakupovat jen jako interiérový designér. Jako normální člověk tam prostě nemůžete vstoupit jen jako do nákupního centra. Vždycky potřebuješ designéra…
T: Takže jsi šel dovnitř a předstíral jsi, že jsi architekt, že?
B: Ne! Řekl jsem jim, že mám projektanta, což je pravda… a pak řeknete jméno.
T: Jasně, ty máš v hlavě malého kamaráda… (směje se).
B: Ale to je zase na nic, tohle…
T: Jo, ale to je typické pro LA.
B: „Ehm… kdo je tvůj designér?“ A pak musíš vyplnit spoustu dokumentů. A ty na to: „Prosím tě, dej mi pokoj, já ani nevím, jestli chci něco z toho tvýho mizernýho obchodu! Můžu se, prosím, jen podívat, jestli bych něco nechtěl?“. Uvnitř nebyli vůbec žádní lidé. Byla tam tma a deprese. Navíc bylo Díkůvzdání… V Německu to nikdo nezná, ale v Americe to všichni berou tak vážně a všichni už jsou týden mimo.
T: Tady v Americe je to větší svátek než Vánoce.
B: Kvůli Díkůvzdání už bylo všechno zavřené. Uprostřed týdne. Říkal jsem si: „Ještě není Díkůvzdání, ale berou si volno celý týden a taky začátek následujícího týdne.“ Tedy nejen polovina centra nebo obchoďáku už byla zavřená, protože mnohé už zkrachovaly, a druhá polovina obchodů byla kvůli Dni díkůvzdání mimo provoz. Bylo to tak deprimující. Nebyla tam ani živá duše, byl jsem tam úplně sám a pak…
T: To je tak divné. Opravdu divná atmosféra.
B: Měl jsem takovou špatnou náladu, ale šel jsem po své oblíbené ulici a nálada se mi zlepšila. Našel jsem tak krásné obchody a potkal jsem opravdu milé lidi, kteří mi skvěle poradili a kteří mi opravdu chtěli pomoci. Napsal jsem si, že tam s tebou chci jít příští týden, protože potřebuju někoho, s kým si můžu popovídat, jestli to vypadá skvěle! Půjdeme nakupovat nábytek!
T: Stejně potřebuješ můj dobrý vkus, jinak to stejně bude zase katastrofa.
B: Ty máš zvláštní vkus! Mění se to… (směje se) Mění se to tak člověče…
T: Já mám skvělý vkus! Kdybys mě neposlouchal, neměl bys nahoře tu divnou zelenou zeď. (směje se)
B: Jo, ale já tu zeď brzy změním! Nechceš nám říct, že tvůj pes má teď super krátké nehty. Nehty na nohou. Nehty na packách.
T: Jo. Roztomilé. Má teď super krátké nehty.
B: Není to roztomilé?
T: Jo, rozhodně. Super roztomilé.
B: Vidíš, jak dobře jsem se o něj staral, když jsi byl pryč? Objednal jsem si psího kadeřníka, který přijel ke mně domů a řádně se o psy postaral, řádně je vykartáčoval, ostříhal jim drápky. Říkal, že potřebuje [pes] stříhat drápy častěji. Jednou za měsíc nebo jednou za týden-
T: Můj pes má extrémně dlouhé drápy, a když se je snažíte zastřihnout, musíte být u psů opravdu opatrní, protože mají žíly, které zasahují až do drápů. Takže když je jen trochu zastřihnete, okamžitě to začne krvácet a může to být velmi nebezpečné, protože psi kvůli tomu opravdu mohou vykrvácet. Takže… ano, můj pes měl opravdu dlouhé drápy, ale teď už jsou docela krátké.
B: To jsou. Teď už není otravný, když vstává a všude ťuká. Obvykle tě vzbudil tím, že… Cutie Capper…
T: Musíš je stříhat častěji… Ale jednou týdně je to moc!
B: Ne, jednou za měsíc bych řekl.
T: Aha, dobře.
B: Myslím, že bys ho měl vždycky objednat, a pak by se to mělo zlepšit. Pak už ty drápky nebudou růst tak rychle. Co mě tento týden zaměstnalo, Tome, je něco, o čem s tebou chci naléhavě mluvit. Je to… nevím, jestli je to u nás v rodině, nebo je to jen pesimismus…
T: Jo…
B: Myslel jsem, že to je ta nejhorší odpověď vůbec. Už jsme o tom krátce mluvili a pak jsem přemýšlel, že nebudu pokračovat, protože jsem si s tebou chtěl v klidu promluvit. Ten zvyk, že i mnozí z naší rodiny říkají: „Tak co? Jak se máš? Jak to jde?“ Zvlášť lidé, se kterými jste dlouho nemluvili, jako třeba naše babička.
T: A pak řeknete něco jako „Jak se máš?“ a odpověď je pak jen „Ach…“. [něco jako: „Ach…/No…/Oh well…“].
B: „No, snažíme se to zvládnout co nejlépe.“
T: Snažíme se to zvládnout co nejlíp.
B: Snažíme se to zvládnout co nejlíp. To je prostě fráze, která se úplně vžila, zvlášť dneska od babičky. A já chci… (povzdechne si) Z téhle fráze je mi opravdu smutno. Prostě jsem si jí všiml, protože myslím, že naše maminka nedávno řekla totéž. Pak jsem si říkal, jaká je to hrozná fráze.
T: Snaží se to zvládnout co nejlíp. To se dá říct, jen když v 89. minutě ve fotbale prohráváte 4:0. Tam se dá říct: “ Snažíme se to zvládnout co nejlíp.“ (Bill se směje), ale jinak…
B: Tome, co to je…
T: V životě bys to neměl dělat!
B: Je to tak-
T: Pak jsi na špatné cestě.
B: To je tak špatně na tolika různých úrovních… Zní to jako vzdát se… Je tam takový nedostatek chuti žít. To je TAK smutné a tak hluboce deprimující, že… Snažit se to zvládnout co nejlíp, co je to za přístup?
T: O tom, že když se někoho zeptáš: „Jsi opravdu šťastný?“ a on odpoví: „Ach! Šťastný…“
B: Snažím se to zvládnout co nejlíp!
(oba se smějí)
T: Ach bože…
B: Není ta věta smutná?!
T: To je hrozné.
B: Každému, komu se tato věta honí hlavou, bych chtěl říct-
B&T: „Musíte změnit úplně všechno!“
T: To je pravda! To také nemá jen… Co neznamená jen… To nemá nic společného s penězi nebo s tím, v jak privilegovaném prostředí člověk je. Samozřejmě, že někdy máte životní okolnosti, které jsou smutné, a dějí se špatné věci. Pak v těchto situacích můžete říci-
B: No, i tehdy…
T: Takže…
B: I tehdy bych řekl: „Promiň, ale teď se nemám dobře.“
T: No, ale když se stane hodně špatných věcí… jako… když prší, tak leje… Když se stane hodně špatných věcí najednou a v takové situaci, tak řekneš… víš. Někdo vám smutně zavolá a vy okamžitě víte, že se tomu člověku nedaří dobře, protože se děje spousta špatných věcí, TAK si možná řeknete: „No… uděláme z toho to nejlepší.“
B: Ale to je úplně jiná věc, protože víš, že v tuhle chvíli, když mi to někdo řekne, ať už babička, nebo kdokoli jiný, tak bych se zeptal: „Proč?! Co se to děje?“
T: Jo…
B: A oni pak řeknou: „Ach… víš… to je život.“
T: „Ach, víš! Život…“
B: „Život je plný sraček.“ A ty na to: „Kdyby se nic nestalo, tak proč…“
T: Hlavně nic konkrétního.
B: „… to děláš?“
T: Jasně! Kdyby se nic konkrétního a špatného nestalo-
B: Přesně tak jsem to myslel. Prostě říct: „Můj život je plný sraček, ale snažím se z něj vytěžit co nejvíc, ale vlastně nemám nic konkrétního, na co bych si mohl stěžovat, ale… všechno je… tak šedé!“
T: Jo…
B: A vy se divíte, proč je všechno šedé.
T: Tak musíš všechno změnit!
B: To je hrozné.
T: Tak to musíš všechno risknout.
B: Udělat z toho to nejlepší… Tahle věta mi strašně přirostla k srdci. Přijde mi to strašně špatné. Hrozné. Opravdu smutné. Moc mě to mrzí. A nedávno jsem si všiml, jak často jsme ji slýchali v dětství. Mám pocit, že jsme s touhle větou vyrostli. Asi proto ji tak nesnáším. Nedávno jsem si toho všiml, a proto jsme, myslím, udělali spoustu věcí jinak. Abych tak řekl, stalo se to v našem dětství. Tohle „dělám, co můžu“ je nějak… je to deprese, podle mě. Rezignace, že to vůbec nezvládám. Je to jako „sakra, šedá zeď a nejde to překonat“.
T: Ty to takhle přijímáš. Neměl bys to dělat a snažit se to změnit. To jsou často věci, které MŮŽETE změnit.
B: Proto jsem, Tome, nedávno přemýšlel o tom, že bych udělal výlet s kapelou. Nebylo by to roztomilé? Protože si myslím, že jsme dost zrezivěli. Někdy je to jako… Když řeknu, Gustav… když jsme všichni v Berlíně a děláme promo kapele, a já říkám: „Pojďme všichni společně na večeři!“ a ono je to vždycky jako: „Uf, ne… víš… já musím zítra vstávat docela brzo a Lütte, ta malá potřebuje… A já musím zítra udělat tohle a tamto…“. Pak si někdy říkám: „Tak už toho nech!“
T: „Přestaň!“
B: „Dneska večer jdeme ven.“
T: „Jdeme se opít a ožrat!“
B: „Na chvíli se uvolni! Ještě zítra můžeš být s dcerou… Já jsem teď v Berlíně, pojďme se ožrat!“ To je v pořádku. To se vám všem, kteří teď máte rodinu, stává často. Myslím, že bychom měli zase udělat výlet s kapelou. Jen ve čtyřech, kde MŮŽEME dělat muziku, ale nemusíme… Ale prostě si na chvíli vyrazit, prostě si udělat výlet-
T: Čas na sbližování!
B: Čas na sbližování! Jen na výlet!
T: Jo!
B: Mám pravdu?
T: Jo!
B: Víš, kdo mě k tomu inspiroval? Už jsme o nich mluvili minulý týden… Deichkind! Všichni mají taky rodinu a dělají výlety s kapelou. Dostal jsem hroznou nostalgii a řekl jsem: „My už to jako kapela děláme tak zřídka…“.
T: Kdy jsme dělali poslední kapelní výlet?
B: Ne, děláme to, když jsme na turné nebo když pracujeme společně…
T: Já chci toho Georga a Gustava… Možná bychom jim měli dát k Vánocům letenku do LA.
B: Jo!
T: Já bych je tady jednou fakt rád měl.
B: Jo, měli by se na nás přijet podívat.
T: Já nechci pokaždé jezdit do Magdeburgu.
B: Jo, ale pak se cítím blbě, protože vlastně musíme poslat letenku celé rodině. Ale o to přece nejde! V tuhle chvíli nejde o rodinu, ale o kapelu. O nás čtyři!
T: Jo!
B: Prostě děláme výlet s kapelou! Nemusí to být dlouhý výlet, stačí víkend.
T: Jo.
B: Že prostě někam pojedeme a bude nám zase čtrnáct (smích).
T: Jaký je plán? Las Vergas, apartmá v hotelu Hardrock?
B: Ouh yeess… Nebo prostě sedneme do auta a nevíme, kam jet. Výlet s kapelou! Prostě nasednout do auta… protože kluci z Deichkind občas prostě dělají blbosti. To se mi fakt líbilo. Tehdy jsme to dělali taky, a teď už ne.
T: Jo! Dohodnuto! Jdeme na to.
B: Dobře.

Kaulitz Kolumna

B: (zasměje se) Samozřejmě, že bylo obrovské, že jsem měl sex na záchodě. Někdo mi napsal: „Prostě jsem na to čekal…“ Víceméně jsem čekal po posledním díle, kdy se to objeví na nějaké drbárně. „Na Den díkůvzdání…“ A je to tady. Zase k tomu něco dodají „Na Den díkůvzdání-, což vlastně bylo právě teď. Nebylo to na Den díkůvzdání, bylo to na Den přátelství. „-Bill Kaulitz měl sex na záchodě.“ Zní to tak sprostě, jako kdybych šel na KAŽDÝ záchod a…
T: Ale je to pravda.
B: … mít sex na KAŽDÉM… no… Ale to nebylo… Bylo to na večírku, to jsem ti říkal v minulém díle. Nebylo to jako mít sex na záchodě v Central Parku a mít sex s kýmkoli na záchodě. Nebylo to tak docela. (směje se)
T: Pravděpodobně jsi byl zase na záchodě v Chateau Marmont…
B: NE!
T: … ale lidi tam pořád čůrají na podlahu, kde ležely tvoje kalhoty. (směje se)
B: O to přece nejde! Nééé… Takhle to nebylo. Nebyl jsem na veřejném záchodě kvůli sexu…
T: Samozřejmě!
B: … s kýmkoli. Šel jsem s někým opilý a skončilo to na záchodě, jen tak zběžně. Teď už je to jedno, už za tím nechci stát… Nicméně se o tom mluvilo VŠUDE.
T: Samozřejmě.
B: Ale taky jsem zase vyhrabal jeden starý vtipný titulek.
T: Dobře, já taky. Uvidíme, jestli to bude stejné.
B: Ne, není!
T: Ty to nevíš.
B: Ne, to si nemyslím.
T: Ty nevíš, co mám.
B: No dobře… Tak se na to podíváme. Ale myslím, že… (chichotá se) „Frontman Tokio Hotel Bill Kaulitz strávil celý rok jen kouřením trávy a hraním videoher.“ (smích).
(oba se smějí)
T: Ne, ten nemám.
B: Přišlo mi to vtipné, protože „Frontman Tokio Hotel Bill Kaulitz strávil CELÝ ROK jen kouřením trávy a hraním videoher.“ (smích) A je to tak trochu pravda. Je to pravda. Psal jsem o tom ve své knize, a proto to někdo vyhrabal kvůli propagaci mé knihy.
T: Je legrační, že to někdo vytáhl z tvé knihy. Je tam tolik zajímavějších věcí než tohle.
B: Jo… Zase jsem dostala tolik ohlasů na svou knihu, chci ti to pak taky říct, proto mě to tak pobavilo, protože je to pravda. Mluvil jsem o tom, že už nesnesu kouření trávy. Myslím, že je to škoda, protože tady v Los Angeles nebo spíš v Kalifornii je to teď legální.
T: Tento týden mě opět vyfotili paparazzi při nakupování nábytku. Stejně jako ty jsme hledali krb a samozřejmě jsme nic nenašli. Snažili jsme se najít starožitnictví a byli jsme… Je to neuvěřitelné: Jezdíte autem. Jakmile vjedete do Beverly Hills a zaparkujete auto, okamžitě se objeví 8 fotografů. Okamžitě tam byli. Nevím, odkud se berou.
B: Tak nějak si vás vybírají.
T: Musí být na určitém místě, kde projedou kolem a začnou vás sledovat.
B: Jo.
T: A nějak tě poznají. Je to neuvěřitelné. Pak je vidíš a…
B: Ugh… (posměšným tónem) Všechny tyhle problémy máš, Tome. Jsi prostě to dekadentnější dvojče z nás dvou.
T: Neee! Nenenene (Bill se zasměje) Poslouchej, my- ne! Proč dekadentní?!
B: Toho chudáka zase vyfotili.
T: Ne, počkej! Co jsem ti chtěl přečíst pro pobavení. Na tom přece kurva nezáleží. Ty fotky vypadají samozřejmě na hovno. Vtipný je, že existuje jeden bulvární plátek z Británie a ten ukazuje tyhle fotky a pod ně napíše takový vtipný popisek. Samotný článek je naprosto nepodstatný. Pořád ukazují tyhle fotky, tyhle zasraný paparazzi fotky, na kterých vypadáme jako poslední sračka. Tyhle stupidní snímky. Horší už to být nemůže.
B: Vždycky berou ty horší.
T: Vždycky schválně berou ty horší.
B: Samozřejmě, že to dělají!
T: Poslouchej, a pak pod ně napíšou třeba: „Stylové: Heidi Klum a její manžel Tom Kaulitz se předvedli v elegantním stylu, když ve středu společně nakupovali nábytek v západním Hollywoodu.“ (Bill se směje.) Není to vtipné?
B: Ukaž mi to! UKAŽ MI TO!
T: A pak… tady na té fotce…
B: Bože, oba vypadáte jako bezdomovci…
T: Že jo?! (Bill se směje) Vůbec jsme nebyli připravení. To znamená, že jsme oba prostí… však víš. A pak tady…
B: Takže to můžeš vyprovokovat extra.
T: A na téhle fotce pak „Bez námahy: 48letá hvězda přehlídkových mol vypadala v pohodě v odpovídajícím [chambray – druh modré lehké látky] co-ord (dvoudílný outfit), zatímco její 32letý partner měl na sobě růžovou na růžové.“ (ticho) To není vůbec růžové?! Je to lososová, řekl bych.
B: To je… jo! (Tom se směje) Spíš růžová! Rosé! Pastelová.“
T: I tohle je vtipné: „Bývalý andílek Victoria’s Secret vypadal ve světle modrém kompletu božsky (Bill se chichotá)…“
B: Ale musím říct-
T: „… Top měl dvě kapsy-“
B: ALE, TOM-
T: Bille, poslouchej! „Top měl dvě kapsy a módní návrhář nechal rozepnuté manžety, čímž dodal vzhledu šmrnc.“
B: Ale něco ti řeknu…
T: Není to legrační?
B: To vůbec není sprosté.
T: Počkej chvilku. K téhle fotce? Předstírají, že to naplánovali. Jako by ty knoflíky…
B: Jako by ty knoflíky byly rozepnuté schválně.
T: Rozepnuté jako…
B: Jako prohlášení.
T: … jako prohlášení. Módní prohlášení.
B: Ale vlastně si myslím, že je to docela hezké. Vlastně to dělají za tebe, protože jsi o tom vůbec nepřemýšlel. Prostě si na sebe dáš nějaký… nějaký…
T: Oblékáme si nějaký sračky.
B: … nějaký útulný sračky, odešli z domu a pak řekli, že jste určili další módní trend.
T: Jo.
B: To znamená: Vlastně jste nastavili pro každou kapelu… jako pěkný losos, růžové pro muž-
T: Rozepnul knoflíky…
B: … žena nechala rozepnuté knoflíky a andílek Victoria’s Secret řekl: „Takhle se to teď nosí. Uvolněně, v pohodě a ležérně.
T: Prostě skvělé.
B: To je další módní trend. Ale ve skutečnosti je to dobré. Myslím, že je to… víš, co je na tom hezké? Je to něco pozitivního, není tam žádná negativní atmosféra, protože jinak by napsali něco, jak bys vypadal-.
T: Vtipné je, že na tu fotku napsali „kráska narozená v Německu měla také bílou masku na obličeji“ (smích).
B: Pěknou, bílou…
T: Takže ona kombinovala-
B: … lékařskou masku (smích)
T: … její oblečení s pěknou…
B: … bílou lékařskou maskou. Z nemocnice.
T: Z nemocnice.
B: Velmi elegantní!
T: Takhle se to dělá!
B: Velmi elegantní! Víš co? Myslím, že je to docela hezké. Zase to ukazuje, jak pozitivní jsou americká média.
T: To je pravda.
B: Nemyslím si, že to mysleli nějak provokativně. To je jednoduché, jak… Snaží se udělat fondue-
T: Jo…
B: … ze sýra. [Poznámka Cammi: Vlastně si vytvořil vlastní metaforu „Proměnit hovno ve zlato“, ale „Käse“ (sýr) je v němčině také synonymum pro „hovno/šmejd“… a myslím, že jeho vlastní verze je docela vtipná =D].
T: Ano! Já mám…
(oba se smějí)
T: Víš-
B: Ty víš?!
T: Když už mluvíme o starých titulcích. Další věc, kterou jsem našel. „Sex, drogy a elektrické skútry – německá darkmetalová senzace Tokio Hotel trvale klepe na dveře heavy rockerů se stylovou rošťáckou přehlídkou.“ To bylo samozřejmě myšleno velmi ironicky, protože jsme měli ten skandál… Vzpomínáš? Ale tohle bylo stejně dobře vymyšlené, myslím. Byla to také dohoda, kterou jsme uzavřeli.
B: Ne, to nebyla.
T: To byla! Protože dál se tam píše: „Skandál v berlínském nóbl hotelu Radisson…“.
B: No, jsme tam na černé listině. To je pravda!
T: Jo, ale taky se tam píše: „Chart-smasher Tokio Hotel, nejznámější německé playpen combo -“ další hater „konečně nechali svou nevinnost na mastném háku rock’n’rollu. V nóbl hotelu se musely odehrávat těžko představitelné scénáře. Alespoň podle svědectví největšího německého bulvárního deníku, který měl náhodou uprostřed noci přítomného fotografa.“ Vidíš, oni to udělali i s fotografem.
B: No… jo…
T: Vidíš, zase něco zakryli. „Takže ti čtyři chytráci se na tři dny zavřeli v apartmá jednoho penzionu. Společnost jim prý dělaly dokonce i ochotné fanynky…“ (upraveno)
B: Jo, to bylo předem napsané!
T: „Pokojová služba neměla přístup, ale v noci se temná stránka krásných chlapců projevovala bez zábran. Ve tři hodiny ráno se proháněli s křikem na elektrických skútrech-“
B: To je falešné!
T: „… po chodbách a nebáli se nezúčastněné hosty jednoduše převálcovat.“ To je tak šílené.
B: Nenene, ten článek je kompletně předpřipravený.
T: Přesně tak jsem to myslel.
B: Tehdy ho napsal náš manažer. Je to předem napsané.
T: Správně! A taky tam bylo napsáno „manažer Tokio Hotel David Jost-„.
B: Jo, jasně.
T: „… znovu informoval, že vedení Radissonu SRS se vystoupení hostů nelíbí. >Hotel nás upozornil, že od této chvíle jsme na černé listině a nesmíme se ubytovat<“ Cituji: „V případě, že by se jednalo o hotel, který je v provozu, bylo by to pro nás velmi obtížné.
B: Tento článek tehdy napsal sám David.
T: Jak jsem řekl.
B: To je vlastně pravda.
T: My jsme opravdu jezdili na koloběžkách.
B: To jsme dělali, ale taky jsme se tehdy fotili. Byl s námi fotograf. Celé to bylo naprosto zinscenované. Opravdu jsme byli na černé listině, to je pravda, protože hotel se na tom příběhu nepodílel. To znamená, že si to David nebo vedení vymyslelo. Všechno bylo zinscenované a hotel pak byl: „Zbláznili se? Nemůžou přece jezdit na skútrech po našich chodbách“. Myslím, že horší bylo, že jsme taky vyhazovali věci… (začne se smát) z okna.
(Tom se směje)
T: To si nepamatuju.
B: Já ano. Házeli jsme něco na lidi na ulici.
T: Aahh, no… jo… dobře… (směje se).
B: S… jak se jim říká? Hrozny!
T: No… To je v pořádku. (Bill se směje) Vyhazování hroznů na lidi bylo…
B: No, ale kdybys šel kolem a shodili ti hrozny na hlavu, taky bys nebyl šťastný.
T: No…
B: To mi přijde legrační. My jsme vždycky vyhodili nějakou vodu.
T: Jako ptačí hovno. (směje se)
B: Myslím, že jsme taky vylévali vodu. JE to vtipné, ale… no… jo… Byli jsme opravdu na černé listině, ale tenhle předem napsaný příběh-
T: … byl úplně vymyšlený.
B: My jsme ty příběhy psali, měli jsme je zarovnané, obraceli jsme slova vzhůru nohama a říkali jsme si: „No, dobře… Co zní cool a já si pamatuju, že pro nás chtěl vždycky nějakou hrubou image a vymýšlel si tyhle věci. Myslel si, že je to úžasný příběh.
T: Vyšlo to vhodně k singlu Schrei.
B: Myslel si, že je to dobrý příběh a že to podtrhne image drsňáka a že by se to v té době dobře hodilo k celé kampani.

Durchgekaulitzt

B: Dostal jsem takovou pěknou zpětnou vazbu na svou knihu, kupodivu. Myslím, že proto, že jsme si znovu řekli, že by to byl pěkný vánoční dárek. Což také je.
T: Nahh…
B: Dostala jsem opravdu pěkné ohlasy.
T: … když (chcete) mít opravdu nízkou úroveň…
B: Ach jo, teď už je to v pohodě. To už jsi říkal mnohokrát.
T: Ano, to nemůžeš říkat dost často. (směje se)
B: A dostal jsem opravdu pěknou zprávu, která mě opravdu moc potěšila. A jsem na ně opravdu pyšný. Někdo mi napsal: „Páni, tvoje kniha mě tak dojala. Tak krásná, tvoje slova a upřímnost. Ta energie z nich rozhodně vyzařovala. A na konci jsem dokonce musela uronit slzu. Děkuji, děkuji. Úplně mě to zasáhlo do srdce.“ A to je ten nejhezčí kompliment, když někdo také pláče a cítí se tak dojatý. Pak přišla další zpráva. Někdo napsal: „Možná bys mohl zkusit tohle…“
No jasně, to je dobrý námět! Někdo další nám napsal, …to byl „Peach30-něco“ napsal: „Možná byste se mohli někdy v nějakém díle věnovat tématu USA. V čem je to jiné? Čím se Američané liší od Němců? Co se vám na Američanech líbí?“
T: Američané mají rádi jasné světlo. Už jsem to říkal, například.
B: Američané často nejsou v pohodě.
T: Mhm.
B: Hm, a co je jinak? Tolik věcí je jiných. Především…
T: Tak víš, co bych řekl… nebo co hodně lidí zajímá, například: jestli mluvíme německy nebo anglicky…
B: … mluvíme.
T: … mluvíme a sníme. Takže když sníš, sníš anglicky nebo německy?
B: Obojí.
T: Opravdu?
B: Ano. Záleží na tom, o kom se mi zdá.
T: Ale v současné době: nemáš pocit, že pořád mluvíme mnohem, mnohem… víc německy než dřív? Protože když jsme se poprvé přestěhovali do Ameriky, mluvili jsme hodně anglicky.
B: Vždycky jsme mezi sebou mluvili německy.
T: Ale dřív jsme mluvili víc anglicky, protože už jsme byli hodně na cestách. A samozřejmě jsme tu měli anglicky mluvící přátele. A mezitím už doma mluvíme jen německy.
B: Ano, samozřejmě. Protože máš německou manželku. My samozřejmě mluvíme pořád německy.
T: Děti mluví hodně anglicky. Ale my mluvíme hodně německy.
B: Ale myslím, že velký rozdíl je … především v jídle. Což musím opravdu říct, že je klišé. Ale ty porce, ty mě úplně vytáčejí.
T: Americké porce.
B: Dneska zase: Něco si objednáš, pak dostaneš sendvič.
T: Jsou obrovské…
B: … a hranolky. A pak si říkáš: Kdo to bude jíst?
T: Ano.
B: Přijde to a já jsem plný. (Tom se směje) Hned si říkám… ok, tak na to vůbec nemám chuť. Vždyť to ani nedostaneš do pusy. Raději si dám malé sousto.
T: Hned mi to celé uvízne ve vousech, fuj.
B: A pak, čeho si taky vždycky všimnu, je to kouření. Zvlášť v LA. Tolik jich teď bylo v Německu. Jezdí za mnou na návštěvu, Francouzi/Evropané. Takže všichni jsou z Evropy a všichni kouří. A dělají to se sklenkou vína a dobrým koktejlem. Prostě si jen tak zakouří. A tady je to hned takhle: Ptám se: „Je tady místo pro kuřáky?“.
„Ne, pane. Musíte jít až na parkoviště“. A vy si říkáte: „Aha, to je fajn…“ A nemůžete ani stát před restaurací v její blízkosti. Opravdu vyjdou ven a „musíte jít o 25 stop jinam, prosím“. A vy na to: Kámo, my jsme venku. Já stojím před restaurací. Můžu si teď dát cigaretu? Už takhle si nesmím vzít pití ven, teď se uklidni. Žádná sranda.
T: Jsou dokonce čtvrti, kde se nesmí kouřit.
B: A když vás skutečně poučí. Kde si taky říkám: Nemusíš teď chodit a říkat mi, že tady nesmím kouřit. Proč se nestaráš o své věci?
T: Jediná věc, kde spousta lidí říkala, že ano… a já jsem si myslel, že to bylo na začátku úplně přehnané: Když jsi v Hills a kouříš tady venku. A lidi pak od sebe odhazují nedopalky.
B: To nesmíš dělat.
T: To jo… ale my jsme si říkali: teď se uklidni.
B: Jo, jo.
T: My jsme si ty nedopalky drtili pod botama. Nedopalek se mrskne takhle nebo z okna. Já to ještě občas vidím. Teď jsem ten měšťák, který vedle někoho zastaví a řekne: „Zbláznil ses? Nemůžeš přece švihnout nedopalkem z okna. Kvůli požárům.“ Protože je tady takové sucho, že se člověk opravdu bojí, že všechno začne okamžitě hořet.“
B: Naprosto.
T: A taky se mnohokrát stalo, že lidé nechali nedopalek cigarety, a pak začaly hořet kopce.
B: Ale je tu několik rozdílů. A já si myslím: Jinak ta přesnost je docela nápadná.
T: Ale to je hlavně LA.
B: Američané jsou v dochvilnosti mnohem uvolněnější. Já jsem hodně německý. Já chodím deset minut dopředu.
T: Já už jsem taky hodně uvolněný, co se týče času.
B: Já vím. V L. A. to miluješ, to máš vlastně v sobě. Teď říkáš: „Můžu to opravdu prožít“. (Tom se směje) Protože Američané jsou (v tomhle) tak nespolehliví, že se v tom můžu opravdu ztratit. A hlavně v L. A. je to často jako: Ok, tak se sejdeme a pak. „Aha, promiň, ta doprava byla šílená“.
T: Přesně tak. Nebo: „Něco mi do toho přišlo.“ Přijdou bezdůvodně.
B: Jo, to je taky skvělá výmluva. „Aha, něco se objevilo na poslední chvíli“. Člověk si myslí, že jako: V Německu bych to nikdy nemohl říct: „Něco se objevilo na poslední chvíli“. To bys řekl: „Ano co? Co se ještě stalo?“ Tady (v LA) stačí: „Něco se stalo na poslední chvíli. Omlouvám se, příště.“
T: Ano.
B: Kde si myslíte, že jako: Co???
T: To se mi líbí. Myslím, že je to naprosto vtipné.
B: To nesnáším.
T: Dneska jsem přišel včas jenom proto, že jsme se dneska sešli s Němci.
B: Ano.
T: A já to věděl… protože jsi mi to už říkal do telefonu: tři čtvrtě hodiny před…
B: Všichni „Kaulquappen“ už vědí, že nesnáším, když někdo chodí pozdě. Přijde mi to hrozné. Tak neuctivé. Nesnáším to.
T: Ale myslím, že zvlášť když máte neformální setkání nebo brunch… můžete říct: Když někdo přijde ve 13:00 a druhý přijde ve 13:20, je to v pořádku.
B: Ale co mi vadí, je… a to není typické… neřekl bych, že je to typicky americké nebo typicky německé. Myslím, že to dělají všude stejně. A co v podstatě nesnáším, je, když se vás lidi snaží poučovat.
T: Mhm.
B: Jednou za mnou někdo přišel a chtěl mi říct, že nesmím přecházet ulici. A pak vystrčil ruku a táhl mě za ruku zpátky. Takhle: „Ne, ne, ne. Tady nemůžeš přejít.“
T: To je nejhorší, když na tebe pak sahají.
B: Tome, já jsem se na chvíli zamyslel: Nemůžu tomu uvěřit. Podíval jsem se na něj – opravdu to bylo, jako bych ho chtěl zabít, a myslel jsem si tohle: Ty mě fakt nebudeš držet za ruku a říkat mi, jestli tady můžu přejít silnici. To by ti mělo být úplně u prdele (smích). Jestli tady přejdu přes silnici, nebo ne. Klidně můžeš použít támhle ten přechod pro chodce. Nebo dodržuj pravidla. Dokud neruším nikoho jiného, vždycky si říkám: nechte lidi žít tak, jak chtějí žít. Neměl bych sílu dívat se z okna a rozčilovat se, když někdo udělá něco špatně nebo nedodržuje pravidla. To mi vadí, ať už je to kdekoli. Je to trochu podobné: Proč se nestaráte o své věci? Dokud neohrožujete nikoho jiného.
T: Přesně tak, dokud nikomu jinému neubližuješ nebo ho neohrožuješ…
B: Když mě někdo přejede, je to můj problém. Nebo když tam teď přeběhnu a poruším pravidlo. Budu mít problémy s policií, tvůj den to nijak neovlivní.
T: Ledaže bys teď zasáhl.
B: Přesně tak.
T: Pak mi to bude opravdu nepříjemné.
B: Nebo s tebou teď přejdu ulici, nebudu tě tahat s sebou.
T: To jsou ti lidé, kteří se rádi do všeho pletou. Mimochodem, Lindu to velmi zajímá: Všude máte spoustu křížků. Jen téma: kostel, kříže, náboženství. Znamená to něco, že máte tolik křížů?
B: No, mohl bych začít úplně novým tématem. Náboženství. O tom můžeme mluvit znovu. Pro mě to není téma. Nejsem věřící. A křížky mám a nosím jen proto, že si myslím, že jsou krásné.
T: U tebe je to stejně povrchní jako u ostatních. Jde jen o vzhled.
B: (směje se) Jde jen o vzhled. (Tom se směje) Jo, je to prostě sexy. Víš co? Myslím, že je to upíří záležitost. Kdysi jsem se rád díval na Buffy, přemožitelku upírů (Tom se směje)… pamatuješ na Spika?
T: Jo, jasně.
B: Jo, vždycky se mi líbil jeho vzhled. Měl takovou rozepnutou košili a vždycky měl takové kříže. Když přišel upír, Buffy musela vždycky držet v ruce křížek (Bill vydává zvuk).
T: Né kříže vypadají taky dobře. To taky chápu, ale…
B: Je to tak nějak sexy.
T: Ale řekl bys o sobě, že nejsi věřící?
B: Ano.
T: Jo, ty, nebuď tak zbrklý!…
B: Cože?
T: Ty nejsi věřící.
B: Nejsem věřící.
T: Ale věříš.
B: Ano, věřím v…
T: V co? Kromě krále Toma. (směje se)
B: No, v co věřím. Z toho můžeme udělat další díl. Ale mám pár věcí.
T: Neříkáš někdy, že když máš nějakou věc, tak ji řekneš: „Prosím“?
B: Ano, to dělám.
T: „Prosím, prosím, ať se to stane.“ Dokonce si částečně říkáš: „Bože můj“, i když tím nemyslíš Boha.
B: Ano.
T: Ne „křesťanského“ Boha v tomto smyslu, ale…
B: Byly chvíle, kdy jsem mluvil s někým tam nahoře a říkal jsem si: Prosím, ať se to stane.
T: Takže „vyšší moc“
B: Přesně tak. Člověk má občas pocit, že se na něj někdo dívá. I když já to tak úplně… proto myslím, že se mi to vymyká z rukou. Já opravdu nevěřím, že na mě někdo dohlíží. A zároveň si občas ještě s někým povídám, vnitřně. Ale jen proto, že se tak cítím líp. A myslím, že i když se mě teď zeptáš, tak tomu moc nevěřím…
T:… ve vyšší moc…
B:… že někdo tam nahoře je. Kdo pro mě něco „míchá“.
T: Já to cítím stejně. Někdy v to člověk doufá. Zvlášť v těch správných chvílích. Když člověk něco opravdu potřebuje.
B: Ano, ano.
T: Takhle: Hmm, možná přece jen existuje nějaká vyšší moc. A ty si myslíš: Ale prosím tě!
B: Ale je to velmi vzácné, mluvíš s ním, jen když ho opravdu potřebuješ. (oba se smějí)
Když je všechno v pořádku, tak to neříkáš: Oh, děkuji! (směje se).
T: Přesně tak, to je vlastně v prdeli. Zároveň, když se nad tím zamyslíš hlouběji, je to taky tak: lidstvo je vlastně příliš nedůležité na to, aby mělo nějakou vyšší moc.
B: Ano.
T: To je jako: Ve vyšším smyslu jsou to maličkosti.
B: To je taky těžké téma, protože nevím, jestli v takový osud opravdu věřím.
T: Hmm, ne, já si to také nemyslím.
B: Někdy ano, někdy ne. Ale tam jsem opravdu podobný Lagerfeldovi. V jednu chvíli to řeknu a druhý den řeknu: „Dnes se mě nemůžeš ptát na to, co jsem řekl včera“. Myslím, že to je vlastně dobré prohlášení. Někdy si říkám: Ano, věřím tomu. A v některých dnech jsem docela duchovní. Nebo když jsem hodně pil, tak jsem takový zamilovaný a říkám si: „Ach ano, všechno to má smysl, život“. A některé dny si říkám: „Ach, nesmysl!“…
T: Ano, ano.
B: … „Tak to vůbec není. Na všechno si musíš vydělat sám. Nikdo vám nic nedá a nikdo se na nás nedívá. A proto se na světě děje tolik sraček. Takže to záleží na dni, trochu. Když chceš, můžeš si „vybírat třešničky“ (smích).
T: Zase vybírání třešniček, že? Jako všude v životě.
B: Podívej, tady o mé knize psal někdo jiný. „Bille, tvoje kniha je skvělá. Strašně mě fascinovala. Přečetla jsem ji za dva dny a byla jsem tak ohromena. Byla jsem z ní smutná a ohromená. V té době jsem tě zažila jen okrajově prostřednictvím médií. Ale to, co jsi sepsal, je zčásti velmi smutné, ale také krásné. Vaše láska k matce – „pampelišce“: Jak sladké, a přesto plné smutku. Váš vztah s bratrem – skvělý. Jako starší sestra tří sourozenců a věčně svobodná se s těmito obavami a osamělostí velmi dobře ztotožňuji. Na konci knihy bych tě nejraději objala a pochovala. Hodně jsem si o tobě potom vygooglila. A poslouchala tvou hudbu. Jsem na tebe hrdá a dojatá. Objímám tě. Neznámá, mnoho pozdravů.“ Myslím, že je to úplně milé, protože – nejhezčí kompliment, který mi lidé mohou dát, je: že lidé skončí v slzách nebo mají podobné emoce a najdou se ve spojení. Protože si myslím, že jako spisovatel nebo umělec, který dělá hudbu a píše věci – pak chcete lidi dojmout a dotknout se jich, aniž byste to nutně museli psát v záměru. Ale snažil jsem se napsat něco upřímného a opravdu se „ukázat“, což taky není tak jednoduché. Aniž bych to dělal bez záměru, víš?
T: Mhm.
B: A napsat to tak, aby lidé na konci knihu zavřeli a rozplakali se?
T: A jsou opravdu dojatí.
B: A taky jsou dojatí…
T: … s takovým příběhem.
B: … a na konci uronili slzu jako u dobrého filmu. Nebo jako na koncertě, jak už jsem říkal. Chceš mít moment, kdy lidé mají ten pocit: že ses „ukázal“ nebo udělal něco tak upřímně – že se s tím lidé cítí tak spojeni, že na konci brečí nebo mají husí kůži. Nebo se ve tvém příběhu někde najdou. Protože nakonec ano, všichni jsme tak nějak stejní. Už jsme to říkali. V hloubi duše máme nejrůznější témata a měkké jádro, a to je ten nejhezčí kompliment.
T: Když se s tím setkáte, tak je to dobré.
B: Mě to velmi potěšilo, protože ta kniha nebyla v mém životě jednoduchá věc. Byl to vlastně jeden z největších projektů, které jsem dělal. A do jejího psaní jsem vložil tolik času a energie a srdce a duše. A mou velkou vášní je také psaní – kromě ostatních věcí, které děláme. A proto jsem rád, že to lidi tak dojalo.
Chtěl jsem to takhle přečíst. Mám z těchto zpráv velkou radost.
T: Máš ještě nové zboží na prodej, nebo už jsi se sebepropagací skončil?
B: No… (oba se smějí).

Co nevím, to mě nepálí

B: Vlastně mám dneska jenom spoustu doporučení pro tuto kategorii.
T: Řekni nám to!
B: Jak už jsem říkal: Velké C! Určitě se na něj podívejte. Je to…
T: … seriál. Už dlouho jsem se na něj nedíval. Určitě bych se na něj mohl někdy podívat znovu.
B: … seriál, který je opravdu, opravdu dobrý! Doporučuji všem, kteří umí anglicky: Nedívejte se na něj v němčině jen kvůli pohodlí. Podívejte se prosím v originále. Rozhodně v angličtině, pokud mluvíte docela plynule anglicky… i kdyby ne, tak bych se-
T: Titulky mohou pomoci, protože synchronizace může být někdy divná.
B: Titulky. Já bych se na to díval v angličtině a titulky bych prostě zapnul. Udělejte to tak, jestli to jde, protože německy… nemůžu zaručit, protože jsem se na to v němčině nedíval. Myslím, že to není tak dobré. Myslím, že bych se na to vždycky díval v angličtině.
T: Je to skvělý seriál.
B: Jinak mám dneska takovou zvláštní věc.
T: Dobře.
B: Kelly Clarkson jednou udělala coververzi jedné naší písničky.
(krátké ticho)
T: Ano!
(Oba se smějí)
B: A zrovna jsem tady v LA natočil něco s Kaiem Pflaumem pro videoklip a šli jsme do studia, kde jsme natáčeli náš klip k písni Run Run Run, tak se ta písnička jmenuje. Točili jsme ve studiu, kde jsem byl s Kaiem a kde jsme natáčeli klip, a říkal jsem si, jak je to krásné… Tu písničku jsme napsali společně s dalšími producenty a Kelly Clarkson skoro ve stejnou dobu vydala svou verzi. Nahrála svou vlastní verzi s-
T: Johnem Legendem.
B: … Johnem Legendem; a já si vždycky říkám… takže… Pro mě bylo dobré, že to udělala ona, ale vždycky si říkám, co si lidi myslí, že je lepší, protože si myslím, že ta verze- (chichotá se)
T: Verze Kelly Clarkson, nebo naše?
B: Ano, to bych opravdu rád věděl. Myslím, že naše verze je lepší, ale to asi proto, že jsme ji udělali MY. Opravdu by mě zajímalo, co si lidé myslí, že je lepší.
T: Myslím, že naše verze je lepší, protože jsem ji udělal já, ale mnohem lépe ji zpívá Kelly Clarkson.
(oba se smějí)
B: Co jsi dneska dostal? Zase mě vzděláváš?
T: Já ano, protože jsem si jednou objednal prsten pro sebe. Nechci ten prsten reklamovat, ani se tak nejmenuje. Je to sleep… Já vlastně nevím, jak to doopravdy funguje, ale říkám ti to teď. Právě jsem si ho objednal. Je to prsten, který ti pomůže s poruchami spánku. Analyzuje tvoje spánkové návyky a v budoucnu ti pomůže lépe spát.
B: Jak je to propojené? Pomocí aplikace?
T: Ano, s aplikací. Nabiješ ho…
B: Tomu nevěřím, ale… Podívej…
T: Slyšel jsem o tom spoustu skvělých věcí.
B: Ale všechno, co musíš nabíjet, a elektroniku kromě postele… Tomu nevěřím.
T: No… Není to navždy. Jednou to vypneš.
B: Myslím, že to není zdravé. Myslím, že bych raději svůj telefon…
T: Samozřejmě že ne. Spíš třikrát nezdravé. Nevím, jak dlouho s ním musíš spát. Tři noci spát s tímhle zapnutým. Je to analýza něčeho…
B: A pak?
T: Pak ti to řekne, co máš změnit nebo jak často se v noci budíš… Nevím přesně, co to dělá. Mělo by ti to pomoct, ale nevím, co to dělá. Musím se na to nejdřív podívat. Příští týden ti o tom řeknu víc. Právě jsem si ho objednal. Bylo to docela drahé a počkám, jak to opravdu funguje.
B: Dobře! Tak to vyzkoušíme.
T: Jo…
B: Vždycky si říkám, něco, co jsem vždycky chtěl udělat… Myslím, že to, co opravdu pomáhá, je zakázat si telefon v ložnici.
T: Ano.
B: Dát všechno mimo pokoj…
T: To si umím představit.
B: … a koupit si starý budík, který musíš pořád dokola nastavovat a pořádně zvoní… PLIPLIPLPPLPLPLL… Víš, takový, který opravdu silně zvoní… Myslím, že TO je zdravé.
T: Já si to myslím taky.
B: Když ráno zmáčknu tlačítko snooze, už vidím svých 300 zpráv a opravdu si je přečtu. Krátce si je projdu a zase si na chvíli lehnu-
T: To už nedělám.
B: … a proto nemám klidný spánek. Proto nemám, protože už čtu tyhle blbosti. Jsem pak tak neklidný a už nemůžu spát. Myslím, že by bylo mnohem lepší mít obyčejný budík, který mě vzbudí, tlačím na pilu… Zítra si ho koupím!
T: To je dobrý nápad.
B: A telefon pryč od hlavy, pryč od…
T: Ale…
B: Já nechci…
T: Ale nemyslíš, že čím je člověk starší, tím hůř spí?
B: Jo…
T: V určitém okamžiku má člověk senilní nespavost, víš.
B: Včera jsem si udělal horkou čokoládu do postele, zachumlal jsem se do ní, díval jsem se na film a pak ta horká čokoláda – to pak člověk opravdu tvrdě spí s takovým horkým mlékem.
T: Jo, horké mléko nebo láhev červeného vína.
(oba se smějí)
B: Proto, ale já jsem si nechtěl dát láhev červeného vína. Opravdu jsem chtěl dobré mléko a-
T: Miluju vánoční trhy.
B: Opravdu jsem si chtěl dát Schmalzkuchen [sádlové koláče].
T: Tady musím rychle zavolat a jen říct… Letos to určitě nestihneme, což se zdá být jasné, ale možná příští rok… nebo přespříští. Moc rád bych udělal německý vánoční trh v LA.
B: Já taky!
T: Někdo, kdo se v tom trochu vyzná… Nevím, jestli existují takoví organizátoři, kteří řeší všechno i v Německu a říkají: „My teď organizujeme všechny vystavovatele, my jsme“.
B: Takové ty malinké stánky.
T: „… my organizujeme ty malé stánky, jídlo…“. Skutečný organizátor vánočních trhů. Pokud něco takového existuje, ozvěte se nám!
B: Já bych ho opravdu rád udělal.
T: Já bych tady opravdu rád nějaký zorganizoval a myslím, že bychom to mohli dát. Mám perfektní místo.
B: Jo, já taky.
T: A mám pocit, že…
B: Právě teď přemýšlíme stejně.
T:… jako… já mám nápad a ty všechno zorganizuješ (Bill se směje) Rozdělíme si to všechno 50:50. To je taky dobrý nápad.
(oba se smějí)
B: Ty jsi pro to prostě ta správná tvář. (směje se)
T: Myslím, že by to byla bomba.
B: Ej…
T: Myslím, že by tu byl úžasný vánoční trh se sádlovými koláči…
B: Opravdu bych chtěl mít sádlové koláče, horké svařené víno…
T: Anýzové cukroví, svařené víno…
B: Ugh…
T: S domácími mletými…
B: Svařené víno! Svařené víno!
T: Se všemi těmi tradičními… Svařené víno! Se všemi těmi skvělými věcmi.
B: S tímhle speciálním houbovým pokrmem! Ten s tou úžasnou cibulí. S těmi správnými žampiony… mmhhh…
T: Uspořádat mega vánoční trh! Jestli tam posloucháte někoho v němčině, kdo se na tom podílí. Prosím, ozvěte se nám! Jsem připraven na to dát svou tvář.
(oba se smějí)
B: Vy roztomilí pulci, kdybyste nám chtěli navrhnout nějaká témata nebo od nás chtěli získat zpětnou vazbu (Tom se směje) nebo něco, o čem bychom měli mluvit…
T: Něco, o čem bychom měli diskutovat.
B: Jo, o čem bychom měli diskutovat, můžete nám kdykoli napsat na hey@kaulitzhills.com nebo do přímé zprávy na Instagram kaulitzhills.podcast. Prosím, sledujte nás.
T: Jasně, sledujte nás!
B: Přihlaste se k odběru!
T: Správně, přihlaste se k odběru. Nezáleží na tom, jestli jsi organizátor vánočních trhů, právník, policista/ka nebo prostě naháč pro Billa.
B: Můžete nám poslat všechno. Prosím, napište nám… Můžete také komentovat… cokoli, co vás baví! Takže… pište nám všude. Mluvíme o…
T: Dnes mám pro náš playlist něco od našeho kamaráda, jmenuje se Kid Bloom-.
B: Ouh yeah!
T: Takže mám „Different State of Mind“, což je od něj moc pěkná skladba. Moc se mi líbí.
B: Jo, taky se mi líbí.
T: Dal jsem si ji do našeho playlistu. Na druhou stranu tam mám The Night Game, což je doporučení producenta, se kterým jsme nedávno spolupracovali, se skladbou „The Outfield“, což je nesmírně pěkná písnička. Hlavně skvělá produkce bicích.
B: Na seznam jsem dnes samozřejmě zařadil „Run, Run, Run“ od Tokio Hotel, protože by mě zajímalo, jak se to lidem líbí. Je to starší písnička, kterou jsme udělali my; a to od stejného autora a umělce, se kterým jsme dělali písničku RY X „Howling“. Taky skvělá písnička.
T: Opravdu skvělá!
B: Ta písnička se mi moc líbí.
T: Uvidíme se příští týden. Jen milujte, ne nenáviďte. Ahoj!
B: Tschüssi! Tschütschütschütschü
T: Tschüss.
B: Tschüss!
T: Ciao!