Talking in Whispers 5. (2/2) (konec)

autor: Haylzee

Od chvíle, kdy Tom lhal své matce, uběhlo už třináct dní.

Nemusel lhát, kdyby mu nevolala a neptala se, kde je Bill.
„Nevím,“ odpověděl okamžitě, zatímco mu bušilo srdce.
„No, nebere mi to, zrovna jsem mu zkoušela volat na mobil, ale nic.“ Jeho matka se zatvářila znepokojeně.
„Spí.“ To nebyla lež.
„Jak to víš? Myslela jsem, že jsi mi právě řekl, že nevíš, kde je?“ Proč musela použít svou logiku právě v tuhle chvíli?
Tom sklopil oči a jemně mu prohrábl černé vlasy. Nemohl matce říct, že Billa právě ošukal a teď spí jako mimino na jeho hrudi.
„Protože jediný důvod, proč Bill nebere telefon, je, že spí, to víš,“ řekl jí.
Povzdechla si. „Jo, máš samozřejmě pravdu. Jste v hotelu?“
„Jo, přijeli jsme před několika hodinami,“ odpověděl Tom a cítil se trochu špatně, že matce lže, zatímco jeho dvojče leží nahé na něm.
„Vrátíte se brzy domů, že ano?“
„Jo,“ řekl Tom o něco nadšeněji. Najednou ho svrběla touha promluvit si s mámou, vždycky si byli blízcí a on k ní najednou nemohl být neupřímný. „Za necelé dva týdny, ale jen na pár dní.“
„I to je dobré,“ řekla. Tom si byl jistý, že se přes sluchátko usmívá. „Dáváš na sebe pozor?“
„Mám lidi, kteří se o mě starají,“ zabručel Tom a protočil očima. Někdy mu připadalo, že si snad představuje, že se bez dozoru potulují po celém kontinentu. „Doufám, že se staráš i o svého bratra.“

Tom se usmál a pak si vzpomněl, s kým mluví. „Vždycky. Když už mluvíme o Billovi,“ vzpomněl si náhle. „Do našich narozenin zbývá několik měsíců a on už začal plánovat.“
Jeho matka se na druhé straně rozesmála. „No jo, já vím.“
„Říká, že mě donutí vzít si ten zasranej oblek, mami, řekni mu, že nemusím,“ kňoural Tom.
„Nemůžu mu nic říct, Tome, musíš ho přesvědčit sám,“ opáčila.
„Já si ho, kurva, nevezmu!“
Uslyšel smích, který ho naštval ještě víc. „Proboha, Tome, nenech se vytočit. On vlastně nečeká, že si ho na sebe vezmeš.“
„Jak to víš? Řekl, že prostě budu muset.“
„Řekl mi, že si dělal legraci,“ řekla. „Nikdy by tě nenutil nosit oblek.“
„No, okey,“ zamumlal Tom a připadal si hloupě. V duchu si poznamenal, že až se probudí, dá bratrovi přes hubu.
„I když by nebylo na škodu, kdybys ho pro jednou nechal vyhrát,“ navrhla mu máma.

Tom si skoro musel něco strčit do pusy, aby nevyplivl odpověď, na kterou jeho matka rozhodně nebyla připravená.
„Jo, budu o tom přemýšlet,“ odpověděl neurčitě.
„Každopádně kočka mi leží u nohou a snaží se mi podrazit nohy kvůli jídlu. Zavolej mi později, jestli se Bill probudí, jo? Můžeme si pak popovídat všichni.“
„Okey, udělám to,“ řekl Tom a pohladil Billa rukou po čele.
„Tak jo, zlato, promluvíme si později.“
Tom odhodil telefon na stolek a přemýšlel, jestli to byl první z dlouhého seznamu případů, kdy nemohl matce říct pravdu.
Stojí to za to? Zeptal se sám sebe.
Tom se podíval na spící postavu na sobě. Přejel palcem po Billově nose a usmál se, když se na bratrově tváři objevila otrávená grimasa.
„Jo,“ řekl Tom nahlas, ale nikomu konkrétnímu.

 Od chvíle, kdy Billa a Toma málem chytili, uběhlo už deset dní.

„Bože… jo.“
„Líbí se ti to?“
„Kurva, jo.“
Tom políbil bratra na rameno a pomalu se v něm pohyboval. Leželi na Tomově palandě, Bill čelem ke zdi a bratr se tiskl za ním. Tom se sotva hýbal a dráždil je oba sebemenším pohybem pánve proti bratrovu zadku. Bylo brzy ráno a Tom se cítil líně, užíval si slastný pocit, který mu Bill poskytoval pokaždé, když se do něj vnořil.
Cítil Billův dech, teplý na své ruce, když ho Tom hladil po tváři. Jemný stisk kolem jeho penisu ho přiměl zamumlat bratrovi do ucha něco nesrozumitelného.
„Miluju, když to děláš,“ zašeptal Billovi do ušního lalůčku.

Věděli, že je riskantní dělat to v tourbusu, ale bylo to riziko, které byli připraveni podstoupit, protože to tak moc potřebovali. Když byl Tom uvnitř svého dvojčete a oba je tlačil k drtivému vyvrcholení, dokázal zapomenout, že to, co dělají, je podle jeho názoru stále špatné. Rychle si zvykl, že má sex po ruce, kdykoli se mu zachce, což byla výhoda, kterou v tourbuse nikdo z nich neměl. Bill byl ochotný a k dispozici mu byl dnem i nocí a Tomovo sedmnáctileté tělo se toho nemohlo nabažit.
Bill se kolem něj znovu sevřel a Tomovi se zatajil dech, když do něj vnikl o něco silněji.
„Kurva, kurva… Bille, mohl bys prostě… pokračovat… ach, jo,“ zasténal, když ho Bill odměnil silným stiskem, následovaným dalším a dalším. Tom zavrčel a zrychlil pohyby. Už ho nebavilo být líný, chtěl šukat.
„Tomi, Tomi, do prdele,“ zaúpěl Bill, když Tom schválně tvrdě přirážel do místa v jeho nitru, o kterém Tom věděl, že bude bratrovou zkázou.

Tom o Billovi věděl spoustu věcí, které by člověk o svém vlastním bratrovi vědět neměl. Věděl přesně, jaký výraz bude mít Billova tvář ve chvíli, kdy se udělá, věděl, že nejlepší způsob, jak Billa přimět, aby se udělal, je olíznout ho na místě, kam si nikdy nepředstavoval, že by mohl strčit jazyk, věděl, jak Billa udělat tak, aby se o pár minut později dožadoval dalšího kola, nebo když chtěl, jak ho udělat tak silně, aby hned usnul.
Teď už věděl, že Billova ústa poskytují lepší úlevu od stresu před koncertem, než by kdy dokázala cigareta nebo jakékoli hluboké dýchání, a věděl také, že k uklidnění bratra v každé situaci stačí pouhý povzbudivý úsměv, krátký dotek prstů nebo nenápadný polibek na Billovo čelo. Tom cítil, jak se Bill třese, a jeho bratr poklepal rukou o zeď a hledal prsty něco, čeho by se mohl chytit, aby se udržel.

„Jo, jo, jo,“ zopakoval zadýchaně. „Tome, já…“
„Já vím, já vím,“ zasténal Tom. Chvějící se rukou přejel po Billově boku, připraven uchopit bratrův penis. Billovo tělo se začalo napínat.
KŘACH!
„Au, do prdele,“ slyšel Tom Gustava mumlat.
Okamžitě ztuhl a přitiskl Billovi ruku na ústa. Jeho bratr se stále zběsile pohyboval a vzdychal proti Tomově dlani.
„Tome?“
Tomovi se zastavilo srdce. Zasranej Gustav, doufal, že se bubeník bude držet dál od lůžek, aspoň dokud nebudou hotovi. Odvrátil se od Billa a stále zůstával hluboko v něm.
„Ehm, jo?“ Rychle se přikryl dekou, zatímco Bill zůstal ležet u zdi.

Tom se snažil setřít paniku z tváře, když se závěs odhrnul a Gustav na ně zamžoural.
„Do prdele, zase noční můry?“ Zašeptal a naznačil Billovi, aby se podíval směrem k němu. On i Georg byli zvyklí, že po noční můře nacházejí Billa na Tomově lůžku, a byli vděční, že je Tom s nimi, takže se zpěvák nepokoušel uprostřed noci vplížit do jejich postelí.
Tom přikývl a nevěřil tomu, že jeho pták je v Billovi a Gustav je tam s ním. „Ošklivá můra.“ zašeptal.
„Sakra,“ řekl Gustav a znělo to soucitně. „No, turné už je skoro u konce, brzy si bude moct odpočinout doma.“
Tom si dokázal představit úsměv na Billově tváři. „Jo… potřeboval jsi něco?“
„Jo, můžu si půjčit tvou nabíječku na iPod? Právě jsem si tu svoji, kurva, rozbil.“
„Mám ji v tašce na notebook, v obýváku,“ odpověděl Tom a děkoval Bohu, že byl tak líný a nechal jí tam.
„Okey, díky,“ řekl Gustav a zatáhl závěs. „Promiň, že jsem tě vzbudil.“

Tom uslyšel vzdalující se kroky a s úlevou si povzdechl. „Panebože.“
Rychle si uvědomil, že se Bill směje, a Tom nemohl uvěřit tomu, že mu to přijde vtipné.
„Wow, to bylo o fous,“ zamumlal Bill. „Do prdele, byl jsem tak blízko,“ lehce praštil rukou do matrace.
„Blízko?“ Zasyčel Tom. „Blízko? Máme štěstí, že neodtáhl závěs a nenašel tě rozpláclého na zádech s tvými zasranými kotníky omotanými kolem mých uší.“
Billovi se rozzářily oči. „Můžeme to zkusit příště.“
„Ugh,“ zavrčel Tom nedůvěřivě. „Ne, to nemůžeme, Ježíši Kriste, ty vážně čekáš, že tě po tomhle budu moct ošukat?“ Pokusil se odtáhnout, ale Bill ho k sobě přitáhl a pevně stiskl svaly kolem Tomova stále ještě ztopořeného péra.
„Tome,“ zavrčel tiše a v očích měl nebezpečný výraz. „Ať tě ani nenapadne teď přestat.“
Tom to neudělal.

Od chvíle, kdy Bill prohlásil Toma za svého, uběhlo už šest dní.

Autobusem se rozléhaly zvuky balících se lidí, hádek a přemýšlení o tour. Byla to poslední noc v autobusu, poslední koncert se měl konat za dva dny a oni na něj čekali čtyři nádherné noci v hotelových postelích, než se vrátí domů na krátkou přestávku.
Tom už balil čepice do kufru, když ucítil poklepání na rameno. Otočil se a uviděl svého bratra s gumovým červíkem, kterého napůl držel v puse. Bill se usmíval, ale jeho oči říkaly něco úplně jiného.
„Jsi smutný, protože už je skoro konec, co?“ Zeptal se ho Tom tiše.
Bill pokrčil rameny a strčil prsty do sáčku se sladkostmi. „Tak trochu, víš? Chci říct, že je vždycky trochu smutné, když něco končí, bez ohledu na to, jak moc to může být bolestivé. Ale není to tak, že by nebylo nic dalšího.“ Znovu se usmál a tentokrát to vypadalo upřímněji.
„Přesně tak,“ usmál se Tom a zavřel kufr. Slyšel, jak z Georgova lůžka hřmí, a díky křiku a smíchu si uvědomil, že Gustav nejspíš opět rozhazuje Georgovo spodní prádlo po autobuse.

„Tome,“ řekl Bill náhle. „Chci, abys byl jenom se mnou, ne s nikým jiným.“
„Vidíš mě snad šukat s někým jiným?“ Odfrkl si Tom.
„Nikdy.“
Tomovy ruce se zastavily na kufru, když se otočil na Billa. Bill se tvářil jako zvláštní směsice sebevědomí a obav.
„Jsi můj,“ dodal.
A protože mu bylo sedmnáct, byl zaražený a bezradný, Tom souhlasil.
Bill se usmál a po rychlém pohledu oběma směry se naklonil k Tomovi s půlkou červa mezi rty. Tom se zasmál, rychle přiložil rty k Billovým a dal mu rychlý polibek a vzal si zbytek bonbonu.
„Okey,“ řekl Bill a lehce se usmál. „Stejně jsi neměl na výběr, vždycky jsi byl můj.“
Tom zvedl obočí a s úsměvem zavrtěl hlavou. Jeho bratr se odmítal vzdát myšlenky, že to, co se mezi nimi děje, je nevyhnutelné, že to tak vždycky mělo být.
Bill na něj vyplázl jazyk a zářivě se usmál, než zmizel v uličce.

Od chvíle, kdy se Tom a Bill pohádali, uběhly už čtyři dny.

Tom za sebou zabouchl dveře a kopl do první věci, která mu přišla do cesty, do jednoho z kufrů. Dobré tři vteřiny se díval, jak se houpe, než podlehl a spadl na zem.
Nevšímal si toho, že by to mohl být špatný nápad, otevřel minibar a nalil si vodku s citronem a limetkou. Při prvním doušku se zašklebil, ale při čtvrtém už mu hořkost stékající do hrdla nevadila, pomáhala mu zahnat smutek, který cítil uvnitř.
Zastavil se, když za sebou uslyšel otevření dveří.
„Oh, konec zábavy?“
Bill se zamračil, když zavíral dveře. „Co tím myslíš? Proč jsi zmizel? V jednu chvíli jsi byl u baru se Sakim a poslední, co vidím, je, jak mizíš ze dveří!“
Tom praštil sklenicí o stolek vedle ledničky. „Možná už mě nebavilo dívat se, jak můj bratr flirtuje s čímkoli, co má ptáka.“

Bill ztuhl a ústa mu zůstala otevřená. „O čem to, kurva, mluvíš?“
„Nehraj si na neviňátko,“ vyhrkl Tom. „Mám dvě oči, viděl jsem tebe i je. Prakticky jsi je prosil.“
„Byl jsem ve společnosti!“ Odpověděl Bill rozzlobeně. „Vmísil jsem se mezi lidi, to se na večírcích dělá!“
Tom zavrtěl hlavou, posadil se na okraj postele a masíroval si spánky. Bylo to večer před jejich návratem domů, koncerty skončily a přímo nad nimi v hotelové konferenční místnosti probíhal velký večírek na rozloučenou.
„Flirtoval jsi,“ zašeptal Tom.
„Já jsem neflirtoval, kurva,“ řekl Bill. „Myslel jsem, že já jsem ten žárlivý.“
Tom prudce zvedl hlavu a podíval se na bratra. „Já nežárlím.“
„No… žárlíš.“ Bill se odmlčel.
„Ugh.“ Tom to nerad přiznával, připomínalo mu to, že byl slabý, že se poddal. Těžce se propadal. „Fajn, jsem. Ale jak bych mohl nebýt? Jsme dole a všichni, všichni tě okukují a snaží se s tebou mluvit a dotýkat se tě. Vždycky to tak bylo, jenže teď…“
„Teprve teď máš pocit, že musíš něco říct,“ pobídl ho Bill.

„Ne, nemám! Předtím jsem na to kašlal!““ Trval na svém Tom a neúspěšně se je oba snažil přesvědčit. „Podívej,“ vstal. „Pro všechny ostatní jsi k dispozici, k mání a budou se snažit. Není to tak, že bys mohl lidem říct, že jsi… že jsi…“ Tom se na něho podíval.
„Zadaný?“
„Fajn,“ řekl Tom a začervenal se. „Zadaný. Šel jsi dolů a vypadal jsi… úplně k ošukání a všichni tě milují a, kriste, Bille, viděl jsem, že jediné, co chtějí, je dostat se ti do kalhot, a divím se, že se mě nepřišli zeptat, kde si můžou koupit lístky!“
Bill se zdál být tímto prohlášením překvapen, několik minut mlčel. „Neříkám, že se mýlíš, ale…“
„Ale co? Žádné ale neexistuje,“ zamumlal Tom.
„Ale,“ pokračoval Bill. „Na tom stejně nezáleží, Tome. Žádného z nich nechci, to víš.“
„Ne, to nevím!“
„Ale víš!“ Vykřikl Bill. „Co mám udělat, abych tě přesvědčil? Myslel jsem, že už jsem ti dal všechno, co jsem ti mohl dát!“

„Tak proč je tedy necháváš, aby si mysleli, že mají šanci?“ Tom se rozkřičel. „Možná si neuvědomuješ, že to děláš, ale flirtování oplácíš, Bille, oplácíš.“
„Tak to mě mrzí,“ řekl Bill a zkřížil ruce. „Možná jsem si to neuvědomil, ale to neznamená, že si musíš dělat starosti. Ani nejsem gay.“
Tom se nedůvěřivě zasmál. „To přece vůbec nedává smysl!“
„Jak to, že ne?“ Zeptal se Bill, dupl nohou do země a vypadal naštvaně. „Proč to nedává smysl?“
„Oh, já nevím!“ Vyhrkl Tom. „Možná kvůli tomu, co všechno jsi mi dovolil?“
„Takhle to nefunguje,“ vzlykl Bill.
„Vždyť miluješ moje péro,“ namítl Tom.
„Protože je to součást TEBE!“ Zahřměl Bill.
Tom nevěděl, co říct, a tak Bill pokračoval.
„Bože, Tome, ty víš, co k tobě cítím, a…“ Bill zrudl. „Ty věci, které mi děláš, jen třeba svými prsty…“ Teď byl na řadě Tom, aby se začervenal. „Věř mi, člověk nemusí být gay, aby si to užil.“
Tom se podíval na své boty. „Oh.“

Bill ho vzal za ruku a přitáhl si ho k sobě, dokud neseděl na posteli vedle něj.
„Nejde o to, kdo jsi nebo jaké máš části těla,“ řekl Bill tiše. „Jsme víc než to, jak jinak bychom mohli dělat to, co děláme, abychom byli spolu? Ty taky nejsi gay, ale chceš být se mnou. Neříkám, že chápu proč, ale vždycky jsem věděl, že jsme jiní, že to nakonec vzdáme.“
„Vzdáme? Čemu?“ Zeptal se Tom a odstrčil mu ruku. „Kdy už konečně přestaneš s tím, že to tak mělo být? Že jsme měli skončit takhle? To jsou všechno kecy, Bille. Už jsem ti řekl, že jsi to udělal ty, nikdo jiný ani nic jiného.“
Bill si dupl nohou. „No jo, já zapomněl – držel jsem ti u hlavy pistoli a nutil tě, abys mě ošukal!“
„Držel jsi moje péro, to je dost blízko,“ zamumlal Tom.
„Neopovažuj se… jen… ugh!“ Bill se zvedl na nohy a začal dlouhými kroky přecházet po místnosti. „Ty se tomu nikdy nepřestaneš bránit, že ne? Od začátku jsi mě obviňoval…“
„Protože je to tvoje vina!“ Zařval Tom a cítil, jak ho v hrudi pálí vztek, silnější než kdykoli předtím, než Billovi podlehl. Vstal, zkřížil ruce a podíval se na bratra.

„Okey, fajn,“ vyprskl Bill. Tom přimhouřil oči, když k němu Bill přistoupil. „Chceš mi to vyčítat? Trestat mě? Vybít si to na mně? Tak to udělej!“
Tom na něj dál zíral a nevěděl, o čem Bill mluví.
„Pojď!“ Vykřikl Bill a natáhl ruce. „Uhoď mě, dej mi pěstí, kopni mě – udělej cokoli, co potřebuješ, abys to ze sebe dostal.“
„Nebuď zasranej idiot,“ vyhrkl Tom. „Nebudu tě mlátit.“ Ale skoro se mu chtělo to udělat.
Bill se ještě víc naklonil a Tom viděl, jak se mu rozšířily nosní dírky. „Neříkal jsi, že mi chceš ublížit? Tak teď máš šanci,“ poklepal ho prstem do hrudi. „Do toho.“
„Bille, nedělej to!“ Tom odstrčil Billovu ruku a ustoupil. Bill ho následoval a hrubě do něj strčil. „Neublížím ti! Nemůžu.“
„Nelži, Tome,“ zasyčel Bill. „To, že děláme, co děláme, neznamená, že pořád nejsi můj bratr. Můžeš mi hodně ublížit.“ Tom se rozčiloval čím dál víc, jak Bill tlačil a tlačil, slovy i pěstmi, kterými začal bušit do Tomovy hrudi. „Jestli si dobře vzpomínám, tak jsi mě jednou praštil do nosu tak silně, až mi tekla krev.“

Tom musel zapátrat v paměti, aby si vybavil incident, o kterém Bill mluvil, a když se dostal na povrch, udeřil do něj jako tuna cihel a prudce do Billa strčil, takže ten se opřel o zeď vedle postele.
„Pamatuješ si, Tome, že jsem tu holku políbil den po tobě a ty jsi mi za to ublížil,“ vyhrkl Bill. Tom měl ruku přes Billův krk a přitiskl ho ke zdi.
Tom si to pamatoval až příliš dobře; pamatoval si, jak viděl Billa s tou dívkou, pamatoval si vztek a žárlivost, když viděl, jak někdo líbá jeho mladšího bratra, jeho dvojče, jeho. Nedokázal si vylít zlost na dívce, a tak to udělal na Billovi. Pak tu vzpomínku odhodil jako staré boty, protože nebyl schopen pochopit pocity, které cítil, byly příliš děsivé na to, aby je pochopil.
Jako by chtěl vzít polibek zpět, přitiskl Tom své rty na Billovy a téměř se uvolnil v objetí, když mu Bill zasténal do úst. Ucítil ostrou bolest a odtáhl rty.

„Co to, kurva, děláš? Au!“ Bill ho kousl.
„No tak, Tome, uhoď mě, ať už to máš za sebou,“ zaúpěl Bill.
„Nebudu tě, kurva, mlátit,“ trval Tom na svém. „Uklidni se, nebo tě uklidním já.“
Bill si odfrkl. „Možná tě nechám, abys mě ošukal, ale stejně ti můžu nakopat prdel.“
Tom byl silou Billovy rány odstrčen a zapotácel se, aby se udržel na nohou, udržel rovnováhu a nespadl na zem.
„Udělej to!“ Zařval Bill. „Nebuď slaboch! Přestaň s tím, ať můžeme jít dál!“
„Jít dál?“ Tomovi se zkroutil žaludek. Co tím myslel?
„Jo, dostat se přes ty tvoje kecy o nás!“ Vysvětlil Bill.
„Jo, víš co?!“ Zahřměl Tom. Cítil, jak mu tvář rudne vztekem. „Když o ten souboj tak stojíš, proč mi nedáš pěstí?!“
Bill neváhal ani vteřinu, než stáhl ruku a rozmáchl se. Tom zachytil jeho zápěstí, Billovy klouby jen pár centimetrů od jeho tváře.

„Opravdu jsi mě chtěl uhodit?“ Znechuceně pustil Billovu ruku.
„Řekl jsi mi to,“ řekl Bill. Jeho rty se provokativně zkřivily.
Tom nevěřícně zavrtěl hlavou. „No, když jsi tak dobrý v plnění rozkazů, co kdyby sis klekl a vykouřil mi ho?“
Bill na něj chvíli jen zíral s otevřenou pusou a vypadal, jako by nevěděl, co má říct. Pak se k Tomovu překvapení začal smát tak silně, že Tom viděl, jak mu po tvářích tečou slzy. Tom si uvědomil naprostou směšnost situace a začal se smát také, až se musel opřít o zeď, aby se udržel na nohou.
Když se Bill konečně uklidnil, narovnal se a otřel si oči. „Omlouvám se.“
„Já taky,“ odpověděl Tom okamžitě. „Nechci se hádat.“
Bill přikývl a zahanbeně sklopil zrak. Tomovi se bratra zželelo, objal ho kolem ramen a přitáhl si ho do silného objetí.

„Nezáleží na tom, kdo to začal, okey?“ Zašeptal Billovi do vlasů. Cítil, jak jeho bratr přikývl. „Jsme v tom oba společně, ať už je to cokoli.“ Uvolnil sevření Billa a přiblížil bratrovu tvář ke své. Tentokrát Bill nekousl a na polibek nadšeně odpověděl.
„Chci jen tebe,“ řekl mu Bill tiše.
„Já vím,“ odpověděl Tom tiše a jemně ho postrčil k posteli. Strčil do něj, až Bill ležel na matraci a pobaveně se na něj díval.
Tom si na něj lehl a rukou mu prohrábl vlasy, zatímco ho hluboce, pomalu, ale co nejsilněji líbal. Cítil, jak se Bill usmívá na jeho rty.
Ano, bojovali, vždycky bojovali. Ale usmiřování ještě nikdy nebylo tak zábavné.

Od chvíle, kdy Tom nedodržel své slovo, uběhl jeden den.

Nebylo to tak, že by nenáviděl být doma, Tom rád viděl svou matku a nevlastního otce, své domácí mazlíčky, jak spí v jeho staré posteli. Nemohl však popřít, že ho odloučení od Billa začíná frustrovat. Ve skutečnosti nebyli odloučeni; stále trávili většinu dní spolu, ale ne tak, jak byl Tom zvyklý. Uzavřeli dohodu, že po dobu, kterou stráví v domě své matky, se nebudou dotýkat, líbat a rozhodně nebudou mít sex.
Tom se přistihl, že mu tolik nechybí sex, ale že mu chybí možnost přitulit se k Billovi, když jsou sami, a užívat si blízkost, na kterou byl zvyklý během turné. Chybělo mu pozorovat Billa, jak spí; v těch nejluxusnějších hotelových pokojích se Bill zabalil do měkkých prostěradel a přikrývek a nechal Toma, aby z bezprostřední blízkosti sledoval jeho spící tvář, a v hotelech, kde prostěradla a přikrývky nebyly tak přepychové, se Bill zabalil do Toma.
Prvních pár dní doma zvládli jen s výmluvnými pohledy a významnými úsměvy, ale Tom věděl, že už to dlouho nevydrží.

Stál a jen tak zíral z okna své ložnice a přemýšlel o tom, jak moc se to mezi ním a Billem změnilo. Jedna jeho část byla na bratra pořád ještě naštvaná; Bill byl možná panic, než se k němu Tom dostal, ale dokázal člověka ošukat jako nikdo jiný. Jak snadno se dokázal změnit ze sladkého, nevinně vyhlížejícího stvoření, které lidé zbožňovali, na dotěrného svůdníka se stříbrnou ozdobou v jazyku, s nímž se Tom seznámil. Jak si Bill s Tomem pohrával, když mohl vidět, co to s ním dělá. Několikrát se kvůli tomu pohádali, Tom Billovi vyprávěl, jak se k tomu všemu choval hnusně, a Bill mutoval do lidského trucu a říkal mu, že by Toma nikdy nedokázal přimět k tomu, aby se vzpamatoval, kdyby na něj tak netlačil.

Tom si pobaveně uvědomil, že Bill neustále používá svou lišáckou lstivost, když něco moc chce, a téměř vždycky mu to vyjde. S Tomem to fungovalo, i když si to nerad přiznával, a on byl tím, koho Bill chtěl nejvíc. Bill byl stále skálopevně přesvědčen, že změny v jejich vztahu souvisejí s osudem, a Tom nechápal, proč je o tom jeho bratr tak přesvědčen. A co víc, nechtěl mu dát úplně volnou ruku, což byl důvod, proč mu to pořád vyčítal. Tom mu řekl, že to, že Bill byl předurčen k tomu, aby podlehl jeho sexy tělu, neznamená, že Tom byl předurčen k tomu, aby na oplátku podlehl jemu. Za to dostal pohlavek. Uvědomil si, že rozdíl mezi tím, když je s dívkou, a tím, když je s Billem, spočívá v tom, že Bill je stále jeho bratr.

„Ahoj.“
Tom se otočil a uviděl Billa u dveří, jak se opírá o futra. Vypadal méně unaveně než Tom v poslední době, potěšilo ho, že jeho bratr vypadá pro jednou tak zdravě a uvolněně.
Zkřížil ruce a opřel se o okno, aby mu slunce hřálo záda. V reakci na to povytáhl obočí, ale nic neřekl.
„Co děláš?“ Zeptal se Bill a vesele se pohupoval, zatímco prsty svíral rám dveří.
„Nic,“ odpověděl Tom a pobaveně se na něj podíval.
„Můžu dál?“ Billovu tvář ozdobil drzý úsměv.
„Jasně.“
Bill vtančil do pokoje a skočil přímo na Tomovu postel.
„Oh, zapomněl jsem, jak jsou tyhle postele měkké, po těch palandách a tvrdých matracích v hotelech,“ zavrtěl se na zádech, dokud si pohodlně nelehl na Tomovy polštáře.
Tom mlčky sledoval, jak si Bill bere z prádelníku čepici a nasazuje si ji na hlavu. Pak u postele vyhledal Tomovu starou kytaru a položil si ji na klín. Podíval se na ni a usmál se zpod kšiltu čepice.

Tom se rozesmál a při pohledu na bratra pocítil, jak mu v žaludku stoupá teplo. Takhle Billovi procházely věci, které dělal, Tomovi připadal rozkošný, neodolatelný.
„Jsi idiot.“
Bill mu za tu urážku ukázal prostředníček a znuděně odložil kytaru.
„Pojď sem,“ řekl tiše.
„Nevím, jestli bych měl,“ řekl Tom nesměle.
„Já si myslím, že bys měl.“
„Ale říkali jsme, že… však víš,“ připomněl mu Tom.
„Nebudeme nic dělat,“ odpověděl Bill podrážděně.
Tom se odtrhl a přešel k posteli. Usmál se na Billa, a pak se na něj svalil zády k Billově hrudi.
„Hele, nechtěl jsem, aby sis lehnul na mě,“ postěžoval si Bill, ale objal Toma kolem ramen a na tváři se mu objevil úsměv, když Tom naklonil hlavu, aby se na něj podíval.
„Jak myslíš,“ řekl Tom. Nedělal si příliš velké starosti, oba jejich rodiče byli v práci.

„Chybím ti?“ Zašeptal Bill.
„Co myslíš?“ Odpověděl Tom a jemně sledoval Billovu ruku.
„Chybíš mi uvnitř.“
Tom si odfrkl: „Hej, to je všechno, co tě zajímá? Nestýská se ti po mně?“
„Naaah.“
Tom ho udeřil loktem do břicha a zasmál se, protože slyšel, jak se mu uchem rozléhá Billův výkřik.
„Okey, chybí mi všechno,“ řekl Bill.
„Okey,“ odpověděl Tom s úsměvem. „Ugh, do prdele, Bille.“
„Co?“
„Jsem z tebe celý rudý, ty malý parchante. To není v pohodě,“ dodal a slyšel, jak se Bill směje.
„No, já taky ne, takže je to v pořádku,“ řekl tiše. Hlasitě vypískl, když ho do břicha zasáhl další loket. „Víš, že si dělám legraci, myslím, že jsi v pohodě.“
„Jo, jo,“ zamumlal Tom, ale usmál se.

„Stejně mi uvnitř moc chybíš,“ řekl Bill tiše.
„Já vím, věř mi.“ Tom se trochu zarazil, mluvit o tom byl špatný nápad, věděl to.
„No jo, zítra odjíždíme,“ zašeptal Bill a jemně Toma zatahal za uši.
„Jo, ale to mi teď nepomůže, že?“ Řekl Tom.
„Oh, takže máš teď problém?“ Zeptal se Bill pobaveně.
Tom se ušklíbl, flirtování mu chybělo. I když věděl, že kdyby zašli příliš daleko, nebylo by na tom nic vtipného. Přesto pokračoval. „Mmm. Nemohl by ses ho prostě… dotknout, třeba ho trochu pohladit?“
„Je mi to líto, Tome,“ řekl Bill vážným tónem a stále si hrál s jeho ušima. „To je prostě něco, co by bratr neudělal.“

Tom nedokázal zadržet smích a musel se chytit za břicho, jak ho začalo bolet. „Jdi do prdele.“ Naklonil hlavu, aby se podíval na Billa, který se na něj usmíval. Tom mu stiskl ruku a usmál se, začínal chápat, že bratra vůbec neztratil. Pořád mohl mít svého Billa a mohl mít taky Billa bratra. Bylo to ohromující a děsivé, ale Tom věděl, že kdyby měl možnost vrátit věci do původního stavu, nemohl by, nechtěl by.
„Měl bys na mě být hodnější,“ řekl mu Bill žertem. „Protože na konci dne, až už nebudou žádní fanoušci, žádná další alba, žádné další písně, které by se daly zpívat, pořád tu budeš se mnou.“ Přitiskl rty na Tomovo čelo.
„Bille, ty máš pořád o čem zpívat,“ řekl Tom. „I když nám bude pětaosmdesát a ty si budeš muset vymýšlet slova, protože si je nebudeš pamatovat, budu chtít slyšet, jak mi zpíváš.“
„Až mi bude pětaosmdesát, budu znít jako dědeček, který zpívá o Vánocích.“ Bill si odfrkl.
„Už teď zníš jako děda, který zpívá o Vánocích,“ škádlil ho Tom a zavrávoral, když se mu Billovy prsty zaryly do boků, kde ho to nejvíc lechtalo. „Au! Co? Je úžasnej!“
„Drž hubu,“ zamumlal Bill nevrle, i když Tom viděl, že skrývá úsměv.

Tom spojil své prsty s Billovými a přiblížil si jejich ruce k obličeji. Bill přiložil Tomovu ruku ke své a obě je otočil, aby si je prohlédl.
„Myslíš, že kdybys nehrál na kytaru a já si nelakoval nehty, vypadaly by naše ruce stejně?“ Zeptal se Bill zvědavě.
„Nejspíš,“ zamumlal Tom uvolněně, téměř ospale.
„Jo, protože máme stejné nohy,“ řekl Bill.
„Ugh, to snad ne!“ Řekl Tom a kopl bosou nohou do Billovy. „Tvoje nohy jsou hnusný.“
„V žádném případě!“ Vykřikl Bill zraněně. Odpověděl na kopnutí a začal hravou bitvu nohama na posteli.
Nakonec Tom zatlačil a líbal Billa tak silně, jak jen mohl, dokud neucítil, že se Billovy nohy zastavily. Bill překvapeně vydal tichý, vysoký zvuk a pomalu se otřel nohama o Tomovy, místo aby do nich kopal. Porušovali pravidla, ale nedělali to snad vždycky?

Tomovi se zatočila hlava, když se odtáhl, a srdce mu divoce bušilo v hrudi, protože musel něco říct. Byl zkamenělý strachem, ale musel to říct, říct to podle svých pravidel.
„Miluju tě,“ vyhrkl a cítil, jak mu tváře rozhořely, jako by se vznítily.
Bill se usmál. „Samozřejmě.“ Láskyplně Toma pohladil po tváři a znovu si začal hrát s jeho ušima.
Tom se zhluboka nadechl. „Chci říct… že jsem do tebe zamilovaný… nebo tak něco.“ Neuvědomil si, že to bude muset vysvětlovat.
Billovi se na okamžik rozšířily oči, ale pak prostě přikývl a na rtech se mu objevilo něco jako úsměv.
Tom svraštil obočí. „Ale to už jsi věděl, že?“
Bill nic neřekl, ale nedokázal se ubránit tomu, aby se mu na tváři rozšířil úsměv.
„Ugh,“ protočil očima. Hloupý Bill měl vždycky pravdu. To ho rozzuřilo. „Víš co, Bille? Jdi do prdele,“ řekl Tom, zkřížil ruce na prsou a snažil se vypadat co nejvíc naštvaně, což bylo těžké, protože se nemohl přestat usmívat.
Bill se zasmál, a pak pohladil Toma rty po uchu. „Zítra už budeš moct,“ zašeptal.

Od chvíle, kdy Tom řekl Billovi, že ho miluje, uběhl už jeden den.

KONEC

autor: Haylzee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)