Na křídlech Albatrosa 15.

autor: Lauinka

Bill spěchal pryč. Nechtěl být v jeho blízkosti, mátlo ho to. Setřel si jednu zbloudilou slzu z tváře a sáhl po telefonu, který v jeho kapse zvonil.
„Bille, volal jsem ti! Proč mi nezvedáš telefon?“ Vyjel na něj Andreas, jen co přijal hovor.
„Nemohl jsem, pane Andreasi. Emma podepsala smlouvu s panem Tomem. Strašně mě to mrzí, promiňte mi to.“ Popotáhl Bill a snažil se neplakat.
„Neprominu,“ odpověděl tvrdě Andreas. Měl vztek. Ten kluk to snad dělal naschvál, protože jinak to nebylo možné. „Uvědomuješ si, co se děje? Vždy když Tom uzavře nějaký velký kšeft, tak mi agentura uniká a ty se tam jenom bavíš!“ Vyprskl naštvaně a Bill zalapal po dechu. I on cítil vztek a rychle otočil do protiútoku.
„Pane Andreasi, to teda nebavím! Ta ženská se zasekla, chce smlouvu jen s ním.“ Vyhrkl zoufale a rychle si setřel slzy z tváře.
„Bille, zkus myslet na to, co jsem pro tebe udělal,“ zkoušel zahrát na city. Věděl, že tohle na Billa totiž platí.
„Já… já vím, omlouvám se. Mám padáka?“ Zeptal se nejistě a povzdechl si.
„Ne, ale už nechci vidět žádné chyby!“ S tím ukončil hovor. Bylo to právě ve chvíli, kdy přijel Tom s autem. Trochu sklopil hlavu a zamířil přímo k autu. Po tom, co se stalo na molu, se cítil hloupě. Celý den byl tak příjemný, a to, jak si povídali na molu. Nevěděl, proč to opět musel takhle zkazit. Nejistě nasedl do auta a podíval se na Toma. Ten se na něj nedíval, sledoval okolí z okýnka. Bill věděl, že to přepískl. Opřel se hlavou o sedačku a sledoval dění za oknem, aby nemusel sledovat Toma.

***

„Bille, Bille, vstávej,“ pohladil ho rukou lehce po paži a Bill okamžitě zvedl hlavu.
„Ano?“ Rozespale se na Toma podíval a zívl si. Ani netušil, jak se to stalo, ale prostě usnul.
„Už jsme tady,“ vydechl Tom tiše, aby ho moc nevyděsil.
„Kde jsme?“ Nechápavě se zeptal Bill a lehce zamrkal.
„U tebe doma,“ usmál se Tom a zastavil auto přímo před jeho domem.
„Jak víte, kde bydlím?“ Vydechl nechápavě a odepl si pás.
„Volala tvoje mamka a dala mi adresu,“ usmál se Tom a vypnul motor.
„Vy jste mluvil s mojí matkou?“ Zeptal se šokovaně Bill a začínal panikařit.
„Měla starost,“ pokrčil nechápavě Tom rameny.
„Vy ani nevíte, do jaké šlamastiky jste mě dostal,“ povzdechl si a rychle vyskočil z auta. Ale v tom se otevřely dveře domu a ven vyšla Simone.

„Dobrý večer, Simone, jak se máte?“ Usmál se Tom, když vystoupil z auta a přešel blíže k té ženě.
„Mám se dobře, a co vy, Tome?“ Oplatila mu s úsměvem. Bill se chtěl propadnout někam hluboko pod zem. „Mimochodem, moc vám děkuji, že jste přivezl mého syna.“ Usmála se laskavě a stiskla jeho rameno.
„To nestojí za řeč,“ mávl nad tím rukou Tom. Ale to už se k nim hnala i Vivien.
„Ahoj, já jsem Viv,“ prohlédla si pořádně toho krasavce a pak se podívala na Billa. Byl celý rudý v obličeji a vypadal ztraceně.
„Ahoj, Tom. Těší mě.“ Usmál se na ni.
„Tom, jaký Tom? Ooooh, tenhle Tom.“ Zasmála se a přikývla na souhlas. Bill se na ni podíval a zakroutil lehce hlavou, aby raději mlčela. Rychle zvedl hlavu a povzdechl si. Chytl Toma a znovu ho odtáhl k autu.

„Moc děkuji, že jste mě odvezl domů,“ řekl trochu stydlivě. Bylo to divné, když jeho matka stála ve dveřích a sledovala je.
„Nedáte si alespoň něco k pití, Tome? Jel jste takovou dálku.“ Nabídla mu hned Simone a Bill se podíval na matku a potom rychle na Toma. Ten se tvářil trochu pobaveně.
„Pan Tom toho měl dneska opravdu hodně a je určitě unavený, tak ho netrap, mami.“ Zakroutil hlavou Bill a podíval se na matku.
„No dobře, ale… někdy se zastavte, ano?“ Zavolala ještě Simone a zamávala Tomovi, než vešla do domu. Tom hned kývl a taky jí mávl.
„Děkuji vám za všechno, pane Tome.“ Usmál se trochu Bill a nervózně si hrál s rukama. Tom nastoupil do auta a vyklonil se z okýnka.
„Není zač, Bille. Dobrou noc.“ Pak nastartoval motor a rozjel se pryč.
„Dobrou noc, pane Tome,“ vydechl už jen spíše pro sebe. Pak zamířil do domu, kde Simone už čekala, aby mohla Billa trochu vyslýchat.

Bill zamířil do kuchyně a dělal, že si matky nevšiml. Ta se opřela o linku a sledovala svého syna. „Hele ten Tom vypadá jako slušný kluk, a navíc… takový fešák,“ usmála se a sledovala Billa, který byl očividně docela nervózní.
„Dobrou, mami,“ ozval se Bill a odložil sklenici do dřezu. Chtěl proklouznout kolem matky, ale ta ho chytla za ruku a zatáhla ho zpátky.
„Pojď sem, nebýt Toma, teď bych asi umírala strachy, kde jsi.“ Vyčetla mu trochu a Bill sklopil lehce hlavu.
„Ale nepřeháněj… byli jsme jen v Long Beach, nejsem dítě. Umím se o sebe postarat, hm?“ Usmál se na ni, ale ona se nevzdávala.
„Odpověz mi, Bille… máš s tímhle panem Tomem něco?“ Pozvedla obočí a čekala na Billovu reakci.
„Cože?“ Vydechl překvapeně a párkrát zamrkal. Nechápal, jak si něco takového mohla myslet. „Ne, nic spolu nemáme,“ zamumlal rychle. „Dobrou noc.“ Dodal a rychle zmizel na schodech a posléze ve svém pokoji.

***

Další den byl opravdu náročný. Bill se musel dostavit k Tomovi domů, kde se fotily nějaké promo fotky s Emmou. Bylo to nekonečné a ta ženská byla opravdu nesnesitelná. Měl jí být k ruce, ale ta ženská měla tak šílené požadavky, že se to snad ani nedalo plnit. Modlil se, aby dnešní den skočil, a to velice rychle. A nejhorší na to všem bylo, že tohle celé fotil Tom. Emma měla podmínku při podepsání smlouvy, že to všechno s ní musí nafotit on. Bill tiše vrčel, ale nemohl dělat nic víc, než se dívat na to, jak se ta holka před Tomem natřásá a v každé možné volné chviličce na něj sahá nebo se k němu naklání tak blízko, že hrozilo, že se udusí jejím výstřihem. Raději si vzal košík s květinami pod strom a začal vít věneček.

Už jako malý byl jiný než ostatní kluci. Raději s holkami chodil na louku a pletl s nimi věnečky, než aby si hrál s autíčky nebo s plastovými pistolemi. Usmál se, když vzal hrst květin a přivoněl k nim. Aniž by věnoval pozornost dění kolem, pletl z těch bílých květů věnec, který si nakonec položil na hlavu. Usmál se a na chvíli se zamyslel se. Z myšlenek ho vyrušil až nějaký hlas.

„Ahoj, jsem Dean.“ Usmál se na Billa a ten k němu zvedl oči.
„Promiň, já… Bill.“ Odpověděl rychle a prohlížel si toho muže. Byl vysoký, měl vousy a taky docela slušivé černé boty. Usmál se a přemýšlel, zda by to mohl být on.
„Tebe budeme taky nějak připravovat?“ Zeptal se Billa, který nakrčil nechápavě čelo.
„Proč mě? Já… jsem tu jen jako asistent.“ Zakroutil hlavou a zasmál se.
„Vážně?? Myslel jsem, že… ty jsi další model.“ Kývl směrem k Emmě a Bill se podíval tím směrem.
„Já a model? Oh ne, to ne.“ Začal se trochu a smát. Ten kluk byl docela milý. Chvíli se na něj díval a sledoval ho. „Jsou ty vousy pravé?“ Zeptal se najednou.
„No jo, chceš si sáhnout?“ Zkoušel s ním flirtovat? Bill se lehce začervenal a zakroutil nesouhlasně hlavou.
„Ne, to, není potřeba. Mmm byl jsi minulý týden na čtyřicátém výročí naší firmy?“ Zeptal se trochu v naději.
„Ano, byl jsem tam. Ty taky?“ Usmál se trochu a opřel se ležérně o strom.

Tom je celou dobu bedlivě sledoval. Čekal, až se Emma převlékne do dalšího modelu a jen v rychlosti procházel fotky v počítači. Některé nebyly špatné a jiné byly opravdu hrozné. Věděl, že to bude stát ještě nějakou práci, než budou tak dobré, aby je mohl použít. Stále však nedokázal odtrhnout oči od Billa, který se tam bavil s nějakým mužem. Byl daleko, takže nemohl slyšet, o čem se tam baví, ale dle Billova smíchu a stydlivého klopení hlavy usoudil, že ho ten muž nestydatě balí, a to bylo něco, co se mu nelíbilo. Snažil se věnovat fotkám, ale jeho pohled co chvíli uhýbal k těma dvěma.

„Chci se zeptat, zda… dáš mi svoje číslo?“ Zeptal se po chvíli a strčil Billovi do ruky svůj telefon. Bill ho chvíli sledoval a přemýšlel, než znovu vzhlédl k tomu muži. Ne, tohle nebyl jeho Albatros. Jeho Albatros byl vyšší a bylo to celé jiné. Ne, nebyl to on.
„Proč bys měl mít moje číslo?“ Nakrčil čelo a zakroutil hlavou. Strčil mu telefon zpátky do ruky a zamračil se. „Nejsi Albatros, jen mě zdržuješ.“
„Jaký Albatros?“ Zeptal se nechápavě ten muž s pusou dokořán.
„Mám ti to snad vyprávět?“ Zeptal se trochu podrážděně a nadechoval se, že něco dodá, když slyšel, že ho volá Tom.
„Bille, pojď sem!“ Zavolal docela hlasitě a Bill se za ním rychle rozběhl.
„Ano, pane Tome?“
„Bille, prosím… starej se o Emmu, ano?“ Upozornil ho Tom a vzhlédl od svého počítače.
„Jistě,“ souhlasil Bill.
„Po práci, se můžeš stýkat, s kým chceš, do toho mi nic není, ale… teď jsi v práci.“ Rozhodil rukama a podíval se na černovláska.
„Pane Tome, proč se na mě díváte, jako bych snad něco provedl?“ Zeptal se nechápavě a zakroutil hlavou. O co mu šlo? Nějak se v něm už nevyznal.
„Cože, prosím?“ Zeptal se Tom nechápavě a přiblížil se tváří blíže k černovláskově.
„No, já jenom, že…“ nevěděl co přesně říct, a tak raději sklopil hlavu a udělal krok dozadu. „Raději půjdu.“

Bill zmizel raději za Emmou. A dál plnil její rozmary. Posledním takovým bylo připravit speciální nápoj kvůli jejímu detoxu. Jen velice neochotně zmizel do Tomovy kuchyně a snažil se připravit ten nápoj.
„Copak děláš?“ Zeptal se Tom, když vešel do kuchyně a spatřil v ní Billa, jak u linky něco vytváří. Skoro to vypadalo jako nějaký lektvar.
„Dělám ten koktejl pro Emmu.“ Oznámil mu a nalil do toho trochu vody. Tom ho pozoroval a usmál se, když viděl bílé květy spojené ve věnec na jeho hlavě.
„A co je tohle?“ Pohladil ho po vlasech a Bill ztuhl.
„Ahh, to jsem si upletl, omlouvám se.“ Začal trochu panikařit a přemýšlel, jak utéct. Krátce se podíval na Toma, který se nahnul a opřel se lokty o desku stolu s pohledem zabodnutým do jeho očí.
„Ne, je to… moc hezký.“ Usmál se trochu a opustil kuchyň.

Bill se lehce usmál a potom Emmě donesl její koktejl. Ta ho vypila a samozřejmě měla pár hloupých připomínek. Bill už to nemohl vydržet, a když chtěla Emma od něj odejít, přistoupl jí šaty a ona upadla. Všichni se začali smát.
„Asi zakopla o kámen,“ pokrčil rameny.
„Jaký kámen? Ukaž mi tu nějaký.“ Pozvedl obočí Tom a sledoval Billa, který zase uhýbal pohledem.
„Jak já mám vědět jaký kámen, pane Tome, za to může zahradník, řekněte mu, aby je všechny vyndal.“ Rozhodil Bill rukama a raději odkráčel s prázdnou sklenicí do kuchyně. Když chtěl jít zpátky za lidmi, uslyšel, jak Emma s někým telefonuje. Nastražil uši a poslouchal.
„Oh ano, ano… musím tu dneska večer zůstat, v noci se to prostě musí stát. Jsem z toho tak vzrušená. Oh, tak jo, dobře, drž mi pěsti.“ A s tím hovor ukončila. Bill se zamračil. Nesměl dovolit, aby dneska večer zůstala v domě. Musel vymyslet nějaký plán. Neměl na něj moc času, jelikož focení už bylo hotové. Večer se přiblížil velice rychle. Jediné, čím se tu mohl zdržet, bylo uklízení kostýmů a všech rekvizit, které dneska použili, a tak se na to vrhl.
„Ty jsi ještě tady? Všichni už odešli,“ zeptala se ho vcelku nepříjemně Emma, když viděla, že tu ještě pobíhá a uklízí.
„Jen ještě uklízím šaty,“ zašklebil se trochu a snažil se vymyslet, jak ji z domu dostat. Trochu se zamračil, když viděl Toma, jak si sedá venku s notebookem a Emma se vesele lepí k němu.

***

„No, Emmo, trochu jsme tě trápili, ale myslím, že to stálo to za to. Díval jsem se na ty fotky a jsou mezi nimi i velmi povedené kousky. Vážně, díky.“ Usmál se na ni a ona na něj téměř zbožně hleděla.
„Spojení nás dvou je vždycky výhra, ne, Tome?“ Zacvrlikala a lehce se dotkla jeho ramene.
„Pošlu ti je mailem, ok? Ozvu se ti.“ Usmál se krátce a kousek si poposedl. „Mimochodem, máš odvoz?“ Zeptal se jí a zavřel svůj počítač.
„Ale no tak, proč zavíráš ten počítač? Chceš se mě zbavit, je to tak?“ Usmál se na něj a trochu více se k němu naklonila.
„Ne to, vůbec ne. Omlouvám se, jestli to tak vypadá.“ Zakroutil Tom hlavou a trochu si odkašlal.
„No dobře… já… mám čas do rána. Chodit na pár hodin do hotelu je docela zbytečné, víš? Možná tady máš nějaký pokoj pro hosty?“ Navrhla a Tom se na ni podíval. Moc se mu nelíbilo, jak tlačí na pilu, ale nechtěl být nezdvořilý.
„No… ano, ano, samozřejmě…“ kývl na souhlas a postavil se.

Vtom se do pokoje vřítil Bill s nějakými věcmi, které donesl do domu. „Bille? Ty jsi ještě tady?“ Vydechl Tom překvapeně a věnoval mu veškerou pozornost.
„Ještě jsem tu něco uklízel, ale… už to je, tak… půjdu.“ Řekl trochu nejistě a podíval se na Toma.
„Už to nech být, ano? Musíš být unavený, já… to potom dodělám, ano? Jen si odpočiň.“ Usmál se hned Tom a Bill se ztrácel v jeho pohledu.
„Udělám, co budete chtít, klidně… tu můžu zůstat a…“ nabídl se okamžitě a viděl na Tomově tváři zvláštní úsměv. Ale to už se do toho vložila Emma.
„Co to je za hloupost? Jen jdi, zlato, my to tady zvládneme. Ale ještě než půjdeš, co kdybys mi udělal zeleninový koktejl? A nezapomeň, jen zelenina… hlavně žádné jahody, jsem na ně alergická. Nezvrtej to! Tak šup, šup… a ty, Tome, pojď ke mně, budeme sledovat hvězdy, pojď.“

Bill měl chuť křičet a zakroutit té ženské krkem, ale zamířil do kuchyně a do mixéru začal dávat všechnu zeleninu. Zamířil do lednice pro okurku, když tam spatřil i misku jahod. Vzal misku na stůl a chvíli váhal. Ovládal ho vztek, a než se stačil ovládnout, hodil jednu jahodu do mixéru ke zbytku zeleniny.
„Já ti dám zeleninovou šťávu, Jednu jahodu zvládneš,“ řekl si pro sebe, a když už tam jednu dal, neodolal a hodil dovnitř další. „A dvě taky,“ zašeptal. Pak se nadechl a hodil dovnitř ještě jednu. „I tři, bude to možná jen trochu svědit.“ Nakonec neodolal a namačkal tam půlku misky. Pak to nalil do skleničky a odnesl to Emmě. Ta neváhala ani na vteřinu a všechno to na jeden zátah vypila. Bill se snažil nešklebit. Když mu do ruky znovu strčila sklenici, podíval se na Toma.
„No… já půjdu, dobrou noc.“ Zašeptal a zamířil raději do domu. Rychle odložil sklenici a zamířil ke dveřím. Hned za hlavními dveřmi vytočil číslo Vivien.

„Viv??? Pomoz mi, dějí se opravdu strašné věci. Jsem hrozný, příšerný člověk.“ Povzdechl si hned do telefonu, když ho Viv zvedla.
„Co se děje, Bille?“ Zeptala se naprosto šokovaně.
„Znáš mého šéfa, pana Toma, ten hezkej… fotili jsme dneska u něj doma. Emma, no však víš, ta modelka, pořád ho balila a já se hrozně naštval. Úplně mě přepadla vlna žárlivosti. Přišlápl jsem jí šaty a ona spadla jako zralá hruška, naštěstí si nezlomila nos.“ Vybalil na ni jedním dechem. Viv se to snažila všechno nějak pobrat, ale stejně opět nechápala.
„Nějak nevím, jestli je chyba na mé straně, ale ničemu nerozumím.“ Zasmála se trochu jeho nejlepší kamarádka.
„Ona je alergická na jahody, nevím, co mám dělat. Mám se vrátit a omluvit se?? Víš, ona stále hraje nějaké hry a chce být milenkou pana Toma a já to prostě jen chtěl překazit.“ Pokračoval v tom chaotickém vysvětlování.
„A proč jsi to chtěl překazit? Chtěl to pan Andreas?“ Zeptala se s nadějí, že třeba něco pochopila.
„Ne, to ne… nic takového neříkal. Prostě jsem to tak cítil,“ vydechl do telefonu a přešlápl na místě.

„A proč?“
„Nevím,“ odpověděl okamžitě.
„Tak jo, zlato, teď tu mluvíš o žárlivosti. Abys do toho chlapa nebyl zamilovaný.“ Uchechtla se trochu a Bill hned zrudl.
„To ne,“ zakroutil hlavou a zjistil, že přesvědčuje hlavně sám sebe.
„Co se stalo s Albatrosem? Říkal jsi mi, že… se cítíš, jako bys podváděl Albatrose.“
„Já Albatrose miluju, ale to teď není podstatné. Je alergická na jahody, dal jsem jí do pití spoustu jahod, asi skončí v nemocnici.“ Zamyslel se trochu vážně a vyděšeně a se praštil rukou do čela.
„Batoh… nechal jsem si tam batoh, zatím ahoj.“ Rychle ukončil hovor a vrátil se zpátky ke dveřím.

***

„Emmo, já… omlouvám se, ale jsem unavený, už si půjdu lehnout, ano?“ Stále se ho pokoušela balit a Tom z toho byl opravdu unavený.
„Když je to tak, tak… chci polibek jako vzpomínku.“ Smála se a přiblížila se k němu. Rukama mu sjela po hrudi.
„Emmo, co se to děje?“ Zeptal se Tom najednou poněkud překvapeně.
„Nebuď tak nesmělý, no tak, jen jeden polibek.“ Zkoušela to dál a pomalu zavřela oči, aby se k Tomovi naklonila blíž.
„Ne, počkej, jde o to, že… bože Emmo, vypadáš opravdu hrozně. Nemám tě odvézt do nemocnice? Jsi celá opuchlá.“ Tom od ní odskočil a najednou nevěděl, co má udělat.
„Já… bože, alergický záchvat! Dal mi do toho jahody, bože… Jedu do nemocnice, hlavně se na mě nedívej!“ A s křikem utíkala ven.

Bill se celou dobu schovával a pozoroval tu scénu. Připadal si trochu hloupě a provinile. Tohle zase nechtěl. Rychle popadl misku jahod a rozběhl se k východu, ale Tom ho zastavil. Prohlédl si jeho a potom misku v jeho rukách. Pomalu sáhl do misky a vzal si jednu z jahod a zakousl do ní.
„Bille?! Proč bys tohle dělal?! Ty snad… žárlíš?“ Zeptal se nechápavě Tom a Bill mu jen misku vtiskl do rukou a pomalu udělal krok směrem ke dveřím. Tom ji rychle odložil a rozběhl se za ním. Zrovna když už byl u dveří, Tom ho chytil za ruku, čímž ho zabrzdil. Zabouchl dveře a opřel se o ně svým tělem. Bill se šokovaně zastavil před ním a vyplašeně mu hleděl do tváře. „Už neutečeš.“ Zakroutil hlavou Tom a díval se na něj.
„Můžete mě… prosím pustit?“ Zeptat se se strachem v hlase.

„Tak jo… tak jo, pouštím.“ Uhnul ode dveří. Bill je rychle otevřel a Tom je podržel. „Ale Bille, proč jsi dal Emmě ty jahody? Proč jsi to udělal?“ Stále nechápal ten důvod.
„Omlouvám se, opravdu, já jsem to neodhadl. Nevěděl jsem, že to bude tak vážné s jejím obličejem. Chtěl jsem tam dát jen trošku, vážně… jen trošku.“ Snažil se nějak obhájit.
„Takže jen trošku,“ kývl Tom na souhlas a zamyslel se. „Já se z tebe snad zblázním, Bille. Ptám se tě snad na procento jahod, které jsi tam dal? Já se ptám, proč jsi to udělal?“ Zakroutil hlavou a snažil se to z něj prostě dostat.
„Protože jsem myslel na vás, celý den vás tady balila, štvala vás a nechtěla odsud odejít a nedala si říct. Chtěl jsem vás zachránit.“ Vykoktal trochu zmateně a snažil se logicky uvažovat.
„Ty mě? Zachránit?“ Zopakoval naprosto nechápavě Tom a zasmál se.
„Ano,“ řekl rychle a přikývl na souhlas, aby potvrdil pravdivost svých slov.
„Myslíš, že… já potřebuju, abys mě zachraňoval? Kde se to v tobě bere?“ Zasmál se znovu Tom, šokován tím přiznáním. Prý zachránit.
„Máte pravdu, spletl jsem se. Zkazil jsem vám romantiku a hezký večer, omlouvám se.“ Zašeptal Bill trochu zahanbeně.

„Co vím, tak máš přítele. Potom děláš tohle, pak hledáš Albatrose. Bille, já ti opravdu nerozumím.“ Zkroutil hlavou a dál čekal nějaké vysvětlení.
„Ani nemusíte. Já… taky se nezajímám, co děláte v osobním životě a vás by neměl zajímat ten můj,“ zašeptal a nechal si po tváři stéct jednu zbloudilou slzu. „Miluju ho a jsem šťastný.“ Dodal rychle a zvedl svoji tvář.
„Tak jo,“ zamrkal Tom nechápavě. A jeho pohled trochu tvrdl.
„Navíc, takhle se mnou nemůžete mluvit… Můj život není vaše věc, jste jen šéf.“ Dodal hořce a musel polknout, aby nezačal brečet.
„Máš pravdu, jsem jen tvůj šéf. Teď už se budeme bavit jen o práci.“ Tom musel stisknout čelist, aby neřekl něco, čeho by mohl litovat.
„Dobře,“ kývl Bill a zadíval se do jeho očí, které byly najednou tak chladné.
„Dobře,“ kývl i Tom a sledoval Billa.
„Teď už… jdu. Dobrou noc,“ zašeptal tiše a rovnou zamířil ven z toho sídla hrůzy.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)