Na křídlech Albatrosa 20.

autor: Lauinka

„Paní Jane, data jsem zadal do systému, dokumenty jsem taky zařadil… můžu tedy už jít?“ Zeptal se Bill, když se vrátil z archivu. Už se těšil, až se dostane odsud. I když se mu nechtělo jít na tu večeři.
„Samozřejmě, můžeš jít. Máš večer schůzku, že jo? Vedoucí agentury pan Tom, šéf firmy pan Bellini a Bill… pro zaměstnance, který je tu pár dní, je to docela rychlý postup, nemyslíš?“ Zeptala se ho docela sarkasticky a tvářila se jako bůh pomsty. Bill na ni jen zíral a nevěděl, co odpovědět.
„Co tím chcete říct?“ Zeptal se tiše a dál na ni hleděl.
„Vypadá to, že se chováš jako zlatokopka, a já vím moc dobře, čeho jsou lidi jako ty schopný. Já nechci nikomu křivdit, vím, že jsi chytrý, ale nezkoušej mě přechytračit, nebo toho budeš hodně litovat. Dávej si pozor.“ S tím se raději otočila na podpatku a nechala za sebou tak zmateného Billa, který si tiše povzdechl. Začínal to tady nenávidět. Chtěl odejít, když uslyšel znovu své jméno.

„Oh bože,“ povzdechl si a otočil se za Andreasovým hlasem. Ten mu jen pokynul, aby šel za ním, a tak poslechl. Vešel do jeho kanceláře. „Pane Andreasi, může mě vyhodit paní Jane, nebo jen vy nebo pan Tom?“ Vypálil rovnou první otázku, aniž by o ní nějak více přemýšlel. Andreas překvapeně pozvedl obočí a sledoval ho.
„Co se stalo, Bille?“ Zeptal se ho a rychle zavřel dveře.
„To je fuk,“ mávl nad tím rukou a podíval se na Andrease. „Proč jste mě volal?“
„Viděl jsi tu reklamu, pro kterou tě brácha fotil?“ Zeptal se ho rovnou a dal si ruku do kapsy.
„Ne, pan Tom to nikomu neukázal,“ zakroutil hlavou.
„V pořádku, bratr teď odešel. Jdi k němu, vyfoť to telefonem a pošli mi to.“ Přikázal mu a kývl k jeho kanceláři.
„Proč to neuděláte vy? Vždyť ta kancelář je vedle,“ zakroutil nechápavě hlavou Bill.
„Když tam půjdu a někdo mě uvidí, bude to nápadné,“ zakroutil rychle hlavou Andreas.
„Ale pane Andreasi, Tom je váš bratr, já jsem tu jen kluk pro všechno. Když mě tam někdo uvidí, přitáhne to ještě více pozornosti.“ Povzdechl si tiše a podíval se na blonďáka. „Stejně tam musím, že? Tak, můžu alespoň projít tudy?“ Kývl rukou směrem ke dveřím, které vedly do Tomovy kanceláře.
„Prosím,“ pokynul mu Andreas.

Bill rychle vklouzl do Tomovy kanceláře a chvíli musel hledat tu složku. Nakonec ji našel, rychle ji vzal a zmizel zase zpátky k Andreasovi.
„Tady jsou ty složky,“ řekl mu rychle Bill a položil je na jeho stůl.
„Bille… já jsem nechtěl tu složku, chtěl jsem jen ty fotky, bože!“ Vykřikl trochu nechápavě a zakroutil hlavou.
„Pane Andreasi, pan Tom je nikomu neukazuje. Ani já je nechci vidět, přinesl jsem vám celou složku, abyste si je vyfotil. Já je nechci vidět.“ Zakroutil hned hlavou.
„Ty jsi opravdu velice zvláštní,“ vydechl Andreas. Bill neodpověděl a otočil se zády, aby nic z toho neviděl. Slyšel jen zvuk foťáku na telefonu Andrease a čekal. Pak složku vzal a rychle ji vrátil zpátky na místo. Pak už ale spěchal pryč z agentury i on. Musel se připravit na večer.

***

Vběhl do domu a vydechl. Bože, byl tak rád, že je doma. „Mami, jsem doma!“ Zakřičel do domu, ale neslyšel nic. Trochu nakrčil čelo. „Ale za chvíli budu zase mizet, mám strašně moc práce.“ Zavolal a zamířil směrem ke kuchyni, kde zaslechl nějaké hlasy a smích. S úsměvem nakoukl do kuchyně, ale úsměv mu zamrzl na rtech, když uviděl, jak u stolu sedí jeho matka s otcem a s Tomem. Pootevřel rty a jen zíral. Ani si ho nikdo nevšiml. Zakroutil nesouhlasně hlavou a rozhodil rukama.
„Ahoj, zlato,“ pozdravila ho jeho matka, když viděla černovláska ve dveřích. Tom se se širokým úsměvem otočil a prohlédl si ho.
„Já… přijel jsem dřív, tak jsme si zatím trochu povídali,“ vysvětlil hned, ale to už se dali do pokračování v rozhovoru s rodiči a Bill jen zakroutil hlavou
„Pardon, já vás nebudu rušit.“ Raději zmizel u sebe v pokoji.

***

„Chtěl bych pozvednout sklenici na zdraví vás obou. V téhle době je skoro nemožné potkat tak vášnivou lásku.“ Bill se tvářil trochu neurčitě a Tom na něj mrkl. Všichni pozvedl sklenice, jen Bill svoji ne. „Bille, vy si… nedáte?“ Zeptal se překvapeně Bellini.
„Ano, ano,“ probral se z tranzu Bill, který se modlil, aby večeře co nejdříve skončila a mohl jít domů. Číšník mu chtěl nalít, ale Tom hned zasáhl.
„Ne, ne po víně mu není dobře,“ zakroutil hlavou Tom a Bill po něm střelil pohledem. Bellini je překvapeně pozoroval.
„Mám teď takové divné období,“ zasmál se trochu omluvně. Tom se k němu lehce naklonil a něžně mu položil ruku na rameno.
„Zlato, jsi v pohodě? Dáš si něco jiného?“ Bill se trochu nadechl a podíval se jeho směrem. Nasadil úsměv a přikývl.
„Ano, lásko, jsem v pořádku.“ Tom se usmál a přikývl, lehce ho ještě po rameni pohladil, než se od něj odtáhl.
„Dobře… bezva, snad se budeš bavit.“ Bill mu věnoval pohled a chtěl něco říct, ale přerušil je Bellini.

„Už dlouho se chci zeptat, ale nedošlo na to… kde jste se vy dva potkali?“ Zeptal se s neskrývaným zájmem.
Bill neváhal a hned odpověděl. „V Santa Monice,“ ale řekl to v úplně stejnou chvílí jako Tom vyhrkl: „V Paříži.“
Oba se na sebe podívali a Billini hned překvapeně zamrkal.
„Francie… Paříž a Santa Monica… to je někde u sebe?“ Zeptal se překvapeně, ale to zasáhla Jasmine, která se usmála.
„Santa Monica je u LA.“ Upřesnila a podívala se na oba dva.
„Aaah, Santa Monica,“ řekl zamyšleně a podíval se na Toma.
„Oh, no jasně, ta paměť. Poprvé jsme se viděli v Santa Monice, jasně. Nechtěl bys nám tu historku tedy říct?“ Zeptal se Tom a zadíval se na Billa. Začínal být docela zvědavý, s čím Bill přijde.
„A nechtěl bys nám tu historku odvyprávět ty, lásko?“ Vydechl Bill a věnoval mu úsměv.
„Ty to vyprávíš mnohem lépe, zlatíčko,“ zakroutil lehce hlavou Tom a nechal mu slovo.

„No… velmi rád, tedy. Jednou jsem v Santa Monice, v jednom bistru, jedl pelmeně,“ usmál se, Tom se zasmál a nevěřícně na něj zíral.
„Pelmeně v Santa Monice, to by člověk naprosto nečekal,“ zakroutil hlavou a musel se smát. Byl tak šílený lhář, že to nemohlo být možné,
„A najednou tam Tom strašně elegantně vstoupil… myslím, do toho bistra,“ upřesnil rychle Bill. Tom mu do toho opět vstoupil a naklonil se směrem k Jasmine.
„Pokračování je velká romantika… pokračuj, lásko,“ vyzval Billa a dál se usmíval.
„A potom, když Tom vešel do bistra, řekl, že má velký hlad a dá si pelmeně. Majitel mu řekl, že žádné pelmeně nezbyly.“ Pak napodobil Tomův hluboký hlas a pokračoval. „No to néé, já si ty pelmeně prostě dneska dám! Postavil si hlavu, že bez těch pelmeňů prostě neusne, že to nejde. Podíval jsem se na něj… ooo byl tak… zbídačený.“ Podíval se na Toma a na chvíli se odmlčel. Bellini byl překvapený.
„Zbídačený?“ Zopakoval a sledoval ty dva.
„Takže jsem se s ním o ty svoje pelmeně rozdělil, protože to je prostě… Tom.“ Pokrčil rameny a zasmál se.

„Velmi romantické,“ vydechla Jasmine a Bellini hned přikývl.
„Nooo a co ta Paříž?“ Zeptala se Jasmine a napila se ze sklenice s vínem.
„Nechtěl bys to vyprávět ty, lásko?“ Zadíval se na něj Bill. Byl zvědavý, jakou verzi vymyslí on.
„Jistě, jistě… rád to řeknu.“ Přikývl na souhlas a věnoval Billovi úsměv. „Jel jsem pracovně do Paříže,“ začal Tom. Bill mu do toho hned skočil a zasmál se směrem k Bellinumu.
„Je workoholik,“ dodal rychle.
„A v noci jsem se šel projít. Většinou se chodím projít v noci a najednou mě chytil slejvák,“ usmál se a Bill se neuhlídal, aby do toho znovu neskočil.
„Neuvěřitelný slejvák v Paříži,“ rychle přikývl na souhlas, chtěl to Tomovi vrátit za ty pelmeně, ale ten mu to rychle vysvětlil.
„Paříž je jimi proslulá,“ podíval se na Billa, a pak pokračoval. „Zrovna jsem procházel kolem kina.“ Do toho znovu Bill skočil.
„Je opravdu velký milovník filmů,“ usmál se a Bellini přikývl.
„A jistě velký milovník umění, že?“ Usmál se a Bill rychle přikývl na souhlas. To už si znovu vzal slovo Tom.

„Vešel jsem tam a postavil jsem se do fronty na lístek. Přede mnou stála hubená vyšší postava. Ucítil jsem vůni, úžasnou vůni. Takovou jsem před tím nikdy necítil.“ Zadíval se hned na Billa. Ten sledoval jeden bod na stole, tohle ho úplně zmrazilo. Nevěděl, co na tohle říct, jak se tvářit. „Ale je skoro tma, nevidím na něj, ani se nehnu. Popadlo mě vzrušení, potom zlehka otočil hlavu a já vidím Billa.“ Bill se na něj zadíval a hltal každé jeho slovo. Visel očima na jeho rtech a nemohl tomu uvěřit. Tom se na něj díval nazpátek a lehce se usmíval.
„Billa,“ zopakoval unešeně Bellini a podíval se na Toma.
„Takže jsem sebral odvahu a zeptal se: pamatuješ si mě? Protože mě znal už ze Santa Monici. No a od toho dne jsem na té vůni závislý, jak jistě víte,“ podíval se znovu na Billa, který na něj zbožně hleděl a lehce se usmíval. Tom ho naprosto odzbrojil. Nevěděl, co si najednou myslet, co na tohle říct.

„To je jako scéna z nějakého filmu,“ vydechla nadšeně Jasmine a téměř se nad tím rozplývala.
„Jo, jako z pohádky. Pane Tome, děkuji, že jste s námi ten příběh sdíleli a na to se napijeme.“ Zasmál se vesele Bellini a připil na tu dokonalou lásku.
Večeře netrvala moc dlouho. Měl stále nad čím přemýšlet, a tak se moc nezapojoval do konverzace. Jen občas sledoval Toma, jak se baví a vypraví nějaké příběhy z cest. Vlastně to byl hezký večer, i s tím vším předstíráním, že jsou pár.
Cesta zpátky byla tichá. Nevěděl, co má říkat, a Tom na tom byl stejně. Občas se na sebe podívali, ale vždy tak, aby to neviděl ten druhý.
„Já… vystoupím tady, ať nemusíme jet až k nám,“ ozval se najednou Bill a ukázal na chodník, ke kterému chtěl, aby Tom zajel.
„Tady?“ Zeptal se Tom překvapeně, ale hodil blinkr a zajel k chodníku. „Bille,“ vydechl a chtěl něco říct, ale Bill rychle vystoupil.
„Dobrou noc, pane Tome,“ zavřel dveře auta a zamířil rychle domů.

***

„Voláš na recepci o pokoj s vířivkou?“ Zasmál se Tom, když viděl Andrease s telefonem přilepeným na uchu. Všichni byli v kempu. Tom měl trochu zpoždění, ale samozřejmě se snažil všechno dohnat. Rychle se převlékl do něčeho volnějšího na nějaké sportovní hry. Rozhodně se hodlal zapojit. Měl rád výzvy a tenhle kousek svobody si hodlal užít.
„Pokud bych měl být upřímný, bral bych ji hned,“ zasmál se Andreas a schoval telefon. I on byl už trochu sportovněji oblečený a hodlal se připojit k ostatním venku.
„Pane Tome, pane Andreasi… fotbalovému tým naší agentury chybí hráči. Musíte jít hrát.“ Přiběhl k nim zadýchaný Jay Jay s píšťalkou na krku. Andreas váhal a Tom ho sledoval. Když kolem nich ale prošli kluci z jiné agentury, měli hloupé poznámky.
„Podívej se na ty srábky, tihle nás prý chtějí porazit.“ Uchechtl se jeden a ostatní se rozesmáli. Andreas se za nimi točil, a pak se podíval na Toma.
„Slyšel jsi to?“ Tom pokrčil rameny a zasmál se. To už Andy běžel směrem na hřiště a Tom se přidal k němu.

Bill postával u hřiště. Vlastně se všem těm aktivitám snažil vyhnout. Jen tak se potuloval a snažil se ten den prostě jen přežít. Když viděl, jak Tom, Andreas a další vtrhli na hřiště, jen zakroutil hlavou a naklonil se k Nancy.
„Když jde o fotbal, tak se všichni kluci promění v jednobuněčné organismy…Vymění mozek za ledvinu a stejně… budou kopat.“ Zakroutil nad tím hlavou, když si jen tak mezi sebou kopali míč, aby se rozehřáli. Chvíli na ně koukal, než se raději vzdálil a šel si pro nějaké pití na osvěžení.

***

„Mio, zbláznila ses? Co tady děláš?“ Vyjel po ní Andreas, když ji našel ve svém pokoji po zápase.
„Nezbláznila, jen… nezvedáš mi telefon. Proč se tak chováš?“ Zvedla se z jeho postele a sledovala Andrease, který kolem ní prošel.
„Mio, probereme to pak,“ mávl nad tím rukou Andreas. Neměl teď na ni náladu.
„Ne, promluvíme si teď!“ Vykřikla a rozhodila rukama. „Nikam nejdu!“
„Jo, vím, o co ti jde. Na,“ hodil telefon s fotkami na postel. „Je na tom ta bráchova kampaň, klidně se na ty fotky podívej.“
„Andreasi, neblbni. Ty si myslíš, že já teď řeším tohle? Žádná kampaň mě nezajímá.“ Zakroutila rychle hlavou a přiblížila se k blonďákovi.
„Tak co tě zajímá?!“ Vyprskl naštvaně Andreas a díval se jí do očí.
„Jen ty, Andreasi. Jen ty. Proč se chováš takhle?“ Nechápala tu změnu a dál na něj hleděla.
„Probereme to potom, musím se jít osprchovat.“ Uzavřel Andreas a zmizel v koupelně. Mia udělala, že odchází a zavřela hlasitě dveře. Počkala, až se pustí voda. Potom sáhla po telefonu na posteli a podívala se na fotky. Rychle si je poslala na svůj telefon. Pak se velice potichu vytratila z jeho pokoje.

***

„A máme tu poslední soutěž,“ usmál se Jay Jay a podíval se na všechny, kteří tady seděli v kruhu. Bill seděl s Nancy a jen sledoval Toma, který si sedl kousek dál.
„Tome, pojď k nám,“ zavolala na něj Jane, ale on jen zakroutil hlavou.
„Pokračujte beze mě,“ usmál se a jen se díval.
„Takže budeme pokračovat. Pro tuhle soutěž vyberu za naši agenturu Billa a za druhou Miu, pojďte ke mně.“
„Ne, já nikam nejdu,“ zakroutil hlavou Bill, ale Nancy ho vystrkala na nohy. Neochotně tedy přešel k Jay Jayovi a podíval se na Miu.
„Takže… teď vám zavážeme oči a vysvětlím vám, co vás čeká. Musíte identifikovat 6 lidí. Tři z vlastní agentury a tři z druhé, takže… zavážeme vám teď oči.“ Usmál se Jay Jay a oběma pořádně převázal oči šátkem.
„Tato soutěž spočívá v tom, že na vás naši soutěžící budou sahat, přátelé, a budou vás poznávat po hmatu. Kdo pozná nejvíc lidí, zvítězí, takže pojďme.“

Bill si povzdechl a protočil očima pod šátkem. Na tohle neměl náladu. Ani nikoho pořádně neznal. Nancy se zasmála a vyběhla směrem k Tomovi.
„Pane Tome, prosím… pojďte.“ Usmála se na něj a sledovala ho.
„Ne, nejdu,“ zakroutil hlavou.
„Ale no tak, pojďte,“ vzala ho za ruku a zatáhla.
„No… tak dobře,“ dotáhla ho na stranu Billa a zasmála se.
„Všichni musí být zticha, tak prosím… začněme,“ odstartoval to Jay Jay a Bill byl na řadě. Nejistě udělal krok dopředu a osahal prvního člověka.
„Peter?“ Vydechl nadšeně, protože si byl jistý, že je to on.
„Ano, správně!“ Vykřikl Jay Jay a na řadě byla Mia, která taky poznala svého pracovníka. Bill udělal krůček vedle a osahal další známou tvář.
„To je… Leyla?“ Tu znal od vidění, obdivoval její dlouhé vlasy až po zadek, takže tu taky hned poznal.
„Správě,“ vykřikl hned Jay Jay. Opět byla na řadě Mia, která zrovna poznala Andrease.
„Skóre je 2:2, no, Bille, jsi na řadě.“ Bill osahával dalšího muže. Netušil, kdo to je, takže usoudil, že to nejspíše bude někdo z konkurenční firmy.

„Teď nevím,“ povzdechl si Bill a vzdal to. Mia poznala dalšího svého zaměstnance a Bill se opět přesunul o kousek dál.
„Tohle je… oh… no vlastně taky nevím,“ povzdechl si Bill znovu a vzdal i tohle. „Opět nevím.“ Zakroutil hlavou.
„To nevadí, pokračujeme,“ Znovu ho povzbudil Jay Jay. Ale Mia byla znovu neomylná.
Bill osahal dalšího člověka a usmál se. „Paní Mellisa,“ řekl téměř okamžitě a počkal, co Mia, která znovu uhodla.
„Taaak, Bille, poslední.“ Oznámil Jay Jay a Bill se nadechl. A rovnou se vrhl na posledního. Hned poznal, že je to muž, když mu položil ruce na ramena. A pěkně stavěný muž. Cítil pevné svaly a musel se trochu usmát. Pak pomalu vyjel rukama nahoru a vzal jeho tvář do dlaní. Na chvíli se mu zastavil dech. Okamžitě poznal, kdo to je. Ale nedokázal nic říct a dál hrál tu hru. Pohladil ho pomalu přes uši. Dotkl se konečky prstů jeho tváře. Pak vyjel výš a rukama se dotkl jeho čela a konečky prstů přejel přes víčka. Cítil, jak se do toho doteku pomalu opřel a musel zadržet na chvíli dech, aby nevzdychl. Pak sjel pomalu na jeho vousy a a dotkl se jeho rtů. To už ale pro něj bylo moc. Rychle odtáhl ruce a zakroutil hlavou.
„Toho neznám,“ rychle si stáhl z očí šátek. Tom ho pozoroval, celou tu dobu ho hltal pohledem a musel se hodně ovládat, aby se nenaklonil blíž a černovláska nepolíbil. Byl si jistý, že ho poznal hned po prvním doteku, přesto řekl, že ho nepoznal. Nechápal to, ale raději mlčel.

***

„Ahoj, jsi v kanceláři? Výborně… pošlu ti nějaké fotky, udělej z nich kampaň. Říkal jsi, že máš šikovného hackera, platí to? Řekni mu, ať otevře nějakou webovku a tam nahraje tu kampaň. A ať to vypadá, že se to nahrálo před rokem. Půjde tam nastavit falešné datum? Jak dlouho to bude asi trvat? Dobře, to mi stačí… udělej to.“ Spokojeně Mia ukončila hovor a zadívala se z okna.

***

Bill akorát zrovna zamířil na oběd, když uviděl, že se k restauraci blíží i Bellini. Povzdechl si a zamířil, ač hodně nerad, k Tomovi. Omluvně se na něj usmál a sedl si vedle něj. Tom byl překvapen a chtěl něco říct, ale když spatřil Belliniho, hned to pochopil a jeho úsměv opadl. Podíval se na Billa, ale ten se díval někam do dálky, i přestože se k Tomovi více přitulil.
„Překvapení!“ Zasmál se Bellini. „Prosím, nenechte se rušit, dlouho vás nezdržím. Tak jaké to tu bylo? Bavili jste se navzájem? Projdu si postupně všechny stoly, tak… dobrou chuť,“ usmál se na Toma a Bill na něj jen lehce kývl. Modlil se, aby byl už pryč.
„No, teď se přesunu k paní Mie, jestli dovolíte,“ usmál se, ta ale přišla k jejich stolu a sedla si k nim.
„To nebude potřeba, přisednu si. Roztomilé, že? Jako za starých časů. Zase jsme tu spolu,“ usmála se a hned se podívala na Billa. „Jen tebe neznám. Já jsem… Mia.“
„Bill,“ odpověděl jí rychle a sklopil znovu oči.

„Tome, musím ti gratulovat, všude ve zprávách je, že Tom Kaulitz, udělal kampaň pro LGBT komunitu, kampaň Toma Kaulitze je nominována na cenu. Co je to za kampaň? Řekni mi o ní něco.“ Usmála se hned na Toma a dělala, že nic neví.
„Tvůj špion ti nic neřekl?“ Zeptal se Tom překvapeně a krátce se na ni podíval.
„Představ si to,“ lehce rozhodila rukama.
„Tak ať ti to prozradí. Dneska se věší billboardy, zítra se to všichni dozví… Zajímalo by mě, kdo je ten špion.“ Naklonil se lehce přes stůl, aby se na Miu lépe podíval.
„Aaa, chudáčku… máš ho přímo pod nosem, jen o tom nevíš.“ Pokrčila rameny a zadívala se s úsměvem na Billa. „Řekla bych ti to, asi takhle, kdyby nějaký byl.“
Tom na ni hleděl, a pak se podíval na Billa, který klopil oči, ale držel se stále blízko Toma.
„Můžeš jít se mnou?“ Zeptal se ho najednou Tom a Bill zvedl hlavu a kývl na souhlas. Pomalu vstal od stolu a všem se omluvil, než opět Billa chytl za ruku a vedl ho pryč. Došli jen kousek, od restaurace, kde je nikdo nemohl vidět přes velké keře.

Otočil se čelem přímo k Billovi a podíval se do jeho očí. „Bille, nemusíš v té hře pokračovat, nemusíš mě držet za ruku, pokud jde jen o Belliniho.“ Zakroutil hlavou Tom a dál se díval do těch krásných očí před sebou.
„Ale pane Tome,“ vydechl Bill překvapeně a párkrát zamrkal.
„Bille, nejde mi teď o práci, ale pokud chceš… pokud opravdu chceš,“ upřesnil mu a o kousek se přiblížil. „Zůstaň se mnou.“ Řekl mu a čekal na odpověď.
Bill na něj hleděl s pootevřenými rty a přemýšlel, co má říct. Viděl, jak Tom sleduje náramek na jeho ruce a rychle ji stáhl. Podíval se mu znovu do očí, než začal mluvit.
„Když řeknete, půjdu… když ne… zůstanu,“ zašeptal tiše a dál mu hleděl hluboko do očí. Tom si ho chvíli prohlížel a přemýšlel, než jen kývl na souhlas a rychle odešel. Bill zavřel oči a chtělo se mu brečet.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)