Na křídlech Albatrosa 34.

autor: Lauinka

Ráno seděl Tom se Sofií venku na zahradě a dávali si snídani. Tom byl stále ve svých myšlenkách a snažil se vnímat, o čem Sofie mluví.
„Dobré ráno,“ přitančil k nim překvapený Andreas a sedl si k nim. Oba ho hned pozdravili nazpátek a Tom se zvedl.
„Jdu si pro čaj, dáš si taky?“ Nabídl Andreasovi a ten hned přikývl. V tom se ale ozval zvonek. Tom zvedl ruce a zasmál se. „Jdu tam.“ Zamířil rovnou ke dveřím a otevřel je.
„Mio?“ Překvapeně vydechl.
„Ahoj, Tome. Je doma Andreas?“ Zeptala se trochu nervózně.
„Ano, je. Pojď dál,“ přikývl na souhlas a couvl od dveří.
„Chci s tebou mluvit,“ usmála se. Tom přikývl a pozval ji dál.
„Tak pojď dál… tady nebudeme mluvit,“ zakroutil hlavou a uhnul ode dveří. Vzal ji rovnou na zahradu k ostatním.

„Zdravím vás,“ usmála se, když viděla Andrease a Sofii. Andreasův výraz okamžitě ztuhl. Zvedl se rychle na nohy.
„No… donesu ten čaj,“ řekl rychle a vyklidil prostor.
„Tome, měla bych pro tebe nabídku,“ usmála se najednou a sáhla do své kabelky.
„Tak povídej,“ vyzval ji Tom trochu rozpačitě.
„Dostala jsem práci v jedné firmě, velké firmě. Je to velká věc a já na ni vůbec nestačím. No… tak jsme si řekla, kdybys souhlasil, že bych ti tu práci přihrála.“ Usmála se a vytáhla nějakou složku, kterou mu podala. „Můžeš to brát jako malý dárek na usmířenou.“ Tom si složky vzal a začal v nich hned listovat. Přitom se podíval na Andrease a znovu do složek. „Tak co říkáš?“

„Popravdě mě překvapuješ, je to příliš velké jako dárek na usmířenou. Něco za to budeš chtít, že?“ Pochopil hned Tom a zadíval se na ni.
„Samozřejmě, mluvíme pracovně, že? Na oplátku bych se chtěla podělit o ty BIO produkty s Jacobem.“ Tom se nevěřícně usmál směrem k Andreasovi.
„Obchody zůstávají vaše. Měsíce jsem na tom sama pracovala a potřebuji to. A znovu jsi mi to vzal na té poradě,“ pokrčila rameny a Tom trochu ztuhnul.
„Šlo především o princip. Nemám důvod brát tvé klienty,“ ušklíbl se trochu.
„Určitě. Tak… co na to říkáš? Do té záležitosti s Eat Just se míchat nebudu, chci jen ty BIO produkty. Ty a já budeme pracovat spolu a podělíme se, jak budeš chtít,“ usmála se na něj mile a Tom přikývl na souhlas.

„Jestli dovolíš, musím o tom přemýšlet,“ odpověděl neurčitě a Andreas se zadíval do dálky.
„Jasně… jen pokud bys mi dal co nejdříve vědět, abych to podle toho vyřídila s tou firmou.“ Řekla rychle a Tom krátce přikývl. Když nastala chvíle ticha, Mia se usmála.
„Tak… já vás teď opustím. Nemusíte se obtěžovat, ven trefím,“ vzala si kabelku a zamířila ke dveřím. Tom se podíval na Andrease a Andreas věnoval pohled Tomovi. Ani jednomu se to nelíbilo.
Andreas rychle sáhl po složkách a zadíval se do nich. Jenom je rychle prolistoval, než je zase odložil. „No nic… tak dobrou chuť,“ kývl směrem k snídani před nimi.
Mia zamířila ke dveřím, sáhla na kliku, ale otočila se. Když viděla, že se tím směrem nikdo nedívá, otevřela dveře Andreasova pokoje. Rychle vnikla dovnitř. Vytáhla z kabelky diamantový náramek a strčila ho do Andreasova nočního stolku. Poté se rychle vytratila z domu.

***

„Mami, už musím letět do práce,“ usmál se Bill a nakoukl do kuchyně.
„Teď o víkendu? Vážně?“ Zeptala se Simone trochu překvapeně.
„Vyzvedne mě pan Tom,“ oznámil jednoduše.
„Šéf tě veze do práce?“ Zasmála se a trochu na něj mrkla.
„Ale ne, takhle to není…“ zakroutil rychle hlavou. „Jedeme se podívat na jedno místo.“
„A to jedete jen vy dva?“ Zeptala se s potutelným úsměvem.
„Ano, jedeme spolu, co je na tom?“ Řekl Bill s pokrčením ramen. Rychle se obul a vyšel před dům i se Simone, která se opírala ve dveřích.
„No… ty si to sice asi myslíš, ale podívej… nejede sám. Kdo to tam sedí?“ Nakukovala zvědavě a Bill se rychle otočil a ztuhl.
„To je ta přítelkyně? O té jsi mluvil? Mmmm a je pěkná,“ uznala rychle Simone a Bill se na matku podíval. Simone však veškerou pozornost věnovala Tomovi, který jí hned zamával, a ona to opětovala. Tom vystoupil a došel k nim.

„Dobré ráno, Bille.“ Usmál se hned.
„Dobré ráno pane Tome,“ odpověděl mu rychle.
„Dobrý den, paní Simone,“ rychle jí potřásl rukou. „Jak se vám daří?“
„Hned, jak jsem vás zahlédla, tak se mi daří o mnoho lépe. Celé jste to tu rozzářil,“ usmála se a Bill jen nevěřícně zíral.
„To je moc pěkné, ale potřeboval bych si kvůli něčemu půjčit Billa, pokud vám to moc nevadí,“ usmál se se širokým úsměvem.
„Jen si ho vezměte, klidně může jít. Klidně si ho odvezte a může se vrátit, až bude chtít,“ hned Simone přikývla a Bill pozvedl obočí.
„Nechám si vystavit i propustku. Dáte mi to písemně?“ Zeptal se trochu ironicky, protože tahle situace byla poněkud vtipná.
„No… písemně to nebude potřeba, my si přece věříme, že ano?“ Zasmál se směrem k Simone, která hned nadšeně přikývla na souhlas.
„Vy to víte určitě nejlépe, pane Tome,“ přikývl Bill a nejistě přešlápl.
„Takže si ho beru, na shledanou,“ rychle se se Simone rozloučil a zamířil s Billem k autu.

***

„Jééé Jacobe,“ vydechla hned Sofie a políbila ho na tvář.
„Sofie,“ krátce ji objal a polibek oplatil.
„Co tady děláš?“ Zeptala se ho hned.
„Ty ses vůbec nezměnila,“ zasmál se a rychle si ji prohlédl.
„Odkud se vy dva znáte?“ Zasáhl Tom a podíval se na ty dva.
„Když jsem studoval na Harvardu i Sofie studovala v Americe, takže nás seznámili naši rodiče. Vlastně snili o tom, že z nás udělají ideální pár, ale mezi námi to vůbec nezajiskřilo.“
„No jo, a to platí dodnes,“ dodala rychle Sofie a podívala se na Toma.
Jacob se otočil k Billovi a usmál se na něj. „Jak se vede?“ Natáhl k Billovi ruku.
„Dobře, Jacobe, a jak se máte vy?“ Hned mu mile oplatil a stiskl jeho ruku.
Tom si prohlédl jejich spojené ruce a trochu zakroutil pusou. Rozhodně se mu tohle moc nelíbilo, a tak rychle oslovil Billa.

„Dobře Bille, půjdeme dovnitř?“ Kývl k velkým červeným dveřím a Bill tam rovnou zamířil.
„Pojďme,“ kývl rychle na souhlas.
„Skoro hodinu, jsem to tu nemohl najít, vůbec si na tohle místo nepamatuju. Asi jsem tu ani nebyl,“ pokrčil rameny a následoval ostatní dovnitř.
Tom hned Jacobovi začal vysvětlovat představu toho, jak by to mohlo vypadat. Bill si dělal poznámky do sešitu a snažil se kolem Jacoba držet co nejblíž. Při tom si Jacoba prohlížel. Každý rys jeho tváře, výrazy a jeho oči. Snažil se zapojit do konverzace a vysvětlovat Jacobovi svoje představy. Rozhodně musel udělat všechno, aby zjistil, zda je Albatros, nebo ne.
Když byl Bill moc blízko, vždycky se přiblížil i Tom a získal si Jacobovu pozornost. Bill ho proklínal a snažil se znovu Jacoba přimět vnímat jeho. Nechápal, proč Tom dělá tyhle věci. Nějak se v něm prostě nedokázal vyznat.

Jenže potom Tomovu pozornost upoutala Sofie, která si vzala obrovské podpatky, jež se sem opravdu nehodily, takže si vyžádala jeho pomoc. Omotala mu ruku kolem krku, aby si mohla vyzout botu a Bill ji probodl pohledem. To ale Jecob něžně položil ruku na jeho rameno a pobídl ho, aby ho následoval. Bill se podíval na jeho ruku na svém rameni a potom na Jacoba, který se na něj usmál. Bill nejistě udělal pár kroků kupředu, zatímco mu Jacob říkal představu o střeše.
Tom je sledoval a prohlížel si, jak Jacob Billa drží, a jen tiše vrčel. Jako správný gentleman se staral o Sofii a jen ty dva sledoval zpovzdálí. Když Jacob zacouval až ke zdi, nevšiml si schodku a uklouzl po něm a zády vrazil do zdi za sebou.
„Jste v pořádku?“ Zeptal se hned Bill a snažil se mu pomoct.
„Sakra, nesnáším prach a špínu, to není vůbec nic pro mě,“ začal rychle hysterčit Jacob. „Jdu sehnat hadr a hned jsem tu.“ Oznámil Billovi a zamířil rychle pryč. Bill jen nechápavě pozvedl obočí a sledoval jeho vzdalující se záda. V hlavě se mu znovu ozval hlásek.
„Neměj žádné předsudky. Je pohledný a s velkou pravděpodobností je to Albatros. Jen v tom pokračuj a na Toma se nedívej. Už se na něj nedívej, soustřeď se na Albatrosa, nech Toma být.“

Bill jen přikyvoval a snažil se ovládnout. Ale nešlo to, bylo to silnější než on. Pomalu se otočil a uviděl, jak Sofie na těch podpatcích skoro upadla, ale Tom ji stihl chytit. Bill se zamračil a vydechl.
„Pane Tome,“ zavolal na něj.
„Ano, Bille,“ otočil k němu hlavu.
„Mohl byste přijít sem? Potřebuju se vás na něco zeptat.“
„Musí to být hned?“ Zavolal Tom nazpátek a Bill přikývl. „Tak se ptej, poslouchám tě.“
„No ale já vám to musím ukázat, támhle,“ mávl rukou ke zdi a podíval se na něj. Tom si povzdechl a omluvil se Sofii. Přešel k Billovi a podíval se na něj.
„Tak o co jde?“ Zeptal se ho hned Tom a Bill se usmál a přemýšlel, co vlastně chtěl.
„No… chtěl jsem se vás na něco hned zeptat,“ pokrčil Bill rychle rameny a přemýšlel, co má vlastně říct.
„Tak se ptej,“ přikývl znovu a Bill máchl rukou ke zdi.
„Fasáda… chtěl jsem vědět, jakou barvu bude mít fasáda.“
„Fasáda?“ Zeptal se nevěřícně Tom a pokrčil rameny. „To důležité má být fasáda? Vždyť jsme ani nedořešili ten vnitřek a ty řešíš fasádu?“ Zeptal se znovu nevěřícně a zakroutil hlavou.
„Když nebudu vědět, jakou barvu bude mít fasáda, tak si nedokážu představit ten zbytek. Jakou barvu budou mít dekorace? Neumím si to představit, proto mě to zajímá,“ vysvětloval mu hned Bill. Tom se na něj chvíli díval, než se podíval znovu na tu místnost.

„Má to tady takovou retro atmosféru, tak bych to respektoval. Zachoval bych určitě stejné barvy a konstrukci budovy.“ Bill jen přikyvoval a všechno si to zapisoval do sešitu.
„Copak to není pěkné? V původní podobě, přirozené… co myslíš?“ Otočil se Tom čelem k Billovi a přiblížil se o kousek blíž. Bill ho fascinovaně sledoval.
„Takhle to myslíte?“ Vydechl tiše. Tom se na něj podíval, ale to už ho znovu volala Sofie. Tom se na ni otočil a potom směrem k ní kývl.
„No… půjdu se o ni postarat, v těch podpatcích to není moc příjemné,“ oznámil mu a Bill přikývl a zamířil k východu, kde našel Jacoba. Tom se Sofií se k nim hned přidali.
„Myslím, že všechny nápady jsou výborné, tak mi ten projekt v týdnu pošlete a já se na to podívám.“ Tom hned přikývl na souhlas a podíval se po Billovi.
„Mimochodem… ty ses prý rozhodl pracovat s Miou, má se prý podílet na designu. Volala mi a mám z toho radost. Děkuju ti, Bille… i tobě samozřejmě,“ podíval se Billa a potom Toma. „Bude to famózní podnik, máma z toho bude úplně vedle.“
„No… není zač,“ usmál se Bill na Jacoba a ten mu úsměv oplatil. Přiblížil se o kousek blíž a zadíval se na Billa.

„Mimochodem… kdyby mě něco napadlo, ozval bych se ti.“ Zadíval se mu do očí. Bill mu pohled oplatil a chtěl mu odpovědět, ale Tom do jejich rozhovoru okamžitě skočil.
„Víš co? Uděláme to jinak… ozvi se mně a já to Billovi řeknu, abych o tom taky věděl, ano?“ Začal se rychle obhajovat.
„Dobře, uděláme to, jak navrhuješ,“ rychle přikývl Jacob a Bill Toma zpražil pohledem.
V tom se ozvala trochu otrávená Sofie. „Tome, nepůjdeme už? Jinak nám propadne ta rezervace.“ Tom jen rychle přikývl, ale Jacoba to zaujalo.
„Jaká rezervace?“ Zeptal se hned zvědavě.
„Do jednoho podniku, jmenuje se Moon Daisy, znáš ho?“ Zeptala se Jacoba, a ten hned nadšeně přikývl.
„Moon Daisy??? Ty tam máš rezervaci? Mně nabídli termín až za tři měsíce. Závidím vám,“ zasmál se trochu a vydechl.
„Jestli chceš, pojď s námi. Bille, jestli chceš, můžete jít spolu,“ usmála se Sofie a ukázala na Jacoba a jeho. „Provozovatel je můj známý, seženu vám místa,“ usmála se Sofie a podívala se na Toma, který se tvářil poněkud nevrle.
„To by bylo super!“ Přikývl hned nadšeně a podíval se na Billa. „To by teda byla čtyřka.“
„Promiň, Jacobe, jaká čtyřka?“ Zeptal se ho hned Tom a nakrčil čelo.
„Jako dva páry. Dva a dva jsou čtyři,“ hned mu vysvětlil a podíval se na Billa. „Bille?“
Bill chvilku přemýšlel, a pak kývl. „Dobře, půjdu.“ Tom se na něj hned podíval a sledoval jeho tvář. Nebyl moc nadšený z toho, co Jacob řekl, a ještě míň, že Bill souhlasil. Bill se na Toma podíval, ale hned uhnul pohledem.

***

„Vůbec nevím, co si mám dát. Jsou tu samé úžasné věci. Vybereme něco spolu?“ Usmála se Sofie a nahnula se blíže k Tomovi. Ten moc nevnímal. Sledoval Billa, který seděl po jeho levici, a taky Jacoba, který seděl hned vedle černovláska. Nebyl z toho moc nadšený a neustále je pozoroval.
„Jo, dobře,“ řekl jí rychle a podíval se na ni.
„Sofie, moc ti děkuju, vážně. A co ty, Bille, jak se ti tu líbí?“ Podíval se na něj a mile se usmál.
„Ano, moc se mi tu líbí,“ hned přikývl a podíval se na Jacoba.
„Proč nepiješ víno?“ Zeptal se ho hned překvapeně, a kývl směrem k jeho sklence. Slova se chopil Tom.
„Bill víno nepije,“ zakroutil hlavou a Bill mu věnoval zvláštní pohled.
„Taky teď nepiju, mám detox,“ zasmál se trochu. Sofie hned zasáhla a položila mu ruku na jeho.

„Ale Tome, neblázni. Hraješ si teď na šéfa? Nech ho být, ať si pije, co chce,“ pokrčila rameny a usmála se na Billa.
„Nééé, víno totiž Billovi nedělá dobře. Po víně se chová divně,“ zadíval se na Jacoba. „A mohl by se cítit divně.“
„Takže divně?“ Pozvedl obočí Bill a podíval se na Toma. „Já, že se pak chovám divně?“
„Ano,“ odpověděl rychle a dál se na něj díval.
„Tak já bych si sklenku dal. Přeci jen si to víno dám,“ řekl trochu naštvaně a sledoval Toma.
„Takže ty se nechováš divně, když piješ? Ať se děje, co se děje… ty se prostě napiješ, jo? Tak to teda je?“ Díval se mu do očí Tom a Bill se usmál a podíval se na Jacoba.
„Dal bych si sklenku,“ usmál se na něj. Tom jen lehce praštil do stolu. Jacob věnoval Billovi další úsměv.
„No, Bille… o čem jsme to mluvili minule? O té akci čtyřicátého výročí, že ano?“ Usmál se hned na Billa.
„Ano, o té párty a taky o té lóži,“ podepřel si rukou hlavu a zadíval se na Jacoba. Tom nakrčil čelo a hned do toho skočil.

„Ano, o té lóži. Lóže! Jacobe, neměl jsi tehdy nějakého přítele?“ Hned vypálil Tom.
„Ano, měl… Gabriela,“ přikývl na souhlas.
„Gabriel… podívej… neměl vousy, ale měl přítele,“ znovu začal lavírovat do Billa.
„Ten večer se děly věci. Kdybyste to viděli… Gabriel udělal žárlivou scénu, a pak odešel,“ zasmál se trochu. Billa to okamžitě zaujalo a zvědavě se na něj podíval.
„Sebral se, a potom odešel? A copak se stalo? Proč odešel? Co se stalo?“ Hned se zajímal a doufal, že se mu tím jen potvrdí to, co si myslel, v co doufal.
„Nerad bych o tom mluvil, je to… nepříjemné,“ hned zakroutil hlavou.
„Nepříjemné?? Nebyla to žádná romantika?“ Zeptal se trochu překvapeně.
„Pro někoho to možná romantické je, pro mě to bylo nepříjemné,“ vysvětlil rychle. Ale to je přerušil číšník, který si přišel pro objednávku.

„Mátě už vybráno?“ Zeptal se a podíval se po všech okolo.
„Už máme… vlastně… si ještě vybíráme. Ale mohl bych ještě před jídlem urgentně dostat jednu whisky? Hned, prosím.“ Dodal trochu nevrle Tom a číšník přikývl a rychle zmizel. Sofie se hned usmála a snažila se uvolnit situaci.
„No, já mám vybráno, můžeme objednat?“ Podívala se po ostatních.
„Mohl bych, prosím, dostat sklenku?“ Zeptal se Bill číšníka, když Tomovi donesl jeho whisky. Číšník přikývl a nalil mu do sklenice vína.
„A co jste si vybrali vy, Bille?“ Zeptala se, když číšník nalil víno a Sofie mu nadiktovala svoji objednávku.
„Hned se na to podívám,“ usál se Bill a podíval se na číšníka. „Moc vám děkuji.“

Nakonec si všichni objednali. Bill pomalu upíjel ze své sklenky a snažil se to nepřehánět. Vyměňoval si s Tomem přímé pohledy i malé úsměvy. Jako by víno odbouralo všechny zábrany. Tom se vlastně věnoval jen jemu a Sofie se z toho cítila poněkud frustrovaně. I Jacob se tvářil tak nějak znuděně, jelikož si představoval, že to bude probíhat jinak.
Když se Bill natáhl pro solničku, Tom tam byl rychleji a podal mu ji. Samozřejmě ji držel tak, aby se jejich prsty musely dotknout. Bill věnoval Tomovi jeden ze svých krásných úsměvů a Tom mu ho hned oplatil.
V podstatě měli takový svůj malý svět. Mluvili spolu, smáli se spolu a úplně nedokázali vnímat okolí kolem nich. Snad úplným vrcholem bylo, když Tom kývl k talíři Billa a zeptal se ho, zda může ochutnat. Bill se zasmál a ukrojil mu kousek masa, který mu rovnou namířil k ústům. Sofie si trochu odkašlala a nervózně si poposedla.
Pak to byl pro změnu Tom, který napíchl kousek ze svého talíře a zamířil s tím k Billovým ústům. Jacob je trochu zaraženě sledoval a přemýšlel, co má tohle být. Podíval se po Sofii, která se na něj znovu nervózně usmála.

Když si Tom všiml, jak se Bill lehce zatřásl, hned pochopil, že je mu chladno a mávl na číšníka, aby donesl nějakou deku. Ten jeho přání splnil, a když mu předal černý přehoz, Tom se naklonil a Billovi ho dal kolem ramen. Usmál se na něj, když byl znovu tak blízko, a Bill ho fascinovaně sledoval.
To už bylo tak nějak na Jacoba moc a natáhl se, aby si položil ruku na Billovu opěrku židle. Tom sledoval, jak jeho ruka mizí za černovláskovými zády a jeho rysy trochu ztvrdly. Nakonec se odvrátil a narovnal se.
„Bille, šel bys na chviličku ven?“ Zeptal se ho rychle a znovu se na něj podíval.
„Jistě,“ přikývl na souhlas, a hned Toma následoval.
Tom se opřel o zídku před restaurací a Bill se pomalu zastavil před ním.

„Bille, nech už toho,“ přejel si Tom rukou po tváři.
„Mluvíte o Jacobovi?“ Zeptal se ho na rovinu a zadíval se do jeho tváře.
„Ne, obecně. Mluvím obecně, prostě tohle nedělej,“ zakroutil krátce hlavou.
„A co nemám dělat?“ Zeptal se ho Bill trochu nechápavě. „Co dělám?“
„No to se i já ptám, co děláš? Co vlastně děláš? To bychom si měli nějak vyjasnit. Nerozumím ti, nějak tě nemůžu rozluštit,“ pokrčil rameny Tom a pozoroval černovláska.
„Co je tady k luštění? Pokud vám něco vadilo, protože je mezi vámi a Jacobem pracovní vztah. Já mu nic nenaznačoval. Pokud jste se rozzlobil,“ nestihl dokončit větu, protože mu do toho Tom skočil.
„Ne, nezlobím se na něho… to ne, ani na tebe.“ Uhnul mu pohledem a rozhlédl se kolem sebe, aby si utřídil myšlenky, co chce vlastně říct. „U toho stolu jsme jen my dva, to víš. Sofie odjede a Jacob není tím Albatrosem, namáháš se zbytečně.“ Bill sklopil oči a vydechl. Pak znovu zvedl pohled a ten ztvrdl.

„Proč se do toho vůbec pletete? Co je vám po tom? Nechtě mě být, sám se o tom chci přesvědčit. Navíc… je to vůči Sofii trapné.“ Mávl rukou zase ke vchodu a díval se do jeho očí.
„My se se Sofií rozešli,“ řekl mu rozhodně a podíval se hluboko do jeho očí, aby ho utvrdil v tom, že je to pravda. Bill párkrát zamrkal a uhnul pohledem.
„Tak se usmíříte. Vy se k sobě opravdu moc hodíte. Podle mě je Sofie úžasná,“ pokrčil rameny a Tom se zadíval někam do dálky.
„To je,“ přikývl na souhlas a pomalu se na něj podíval.
„No… dám si na své chování pozor. Jsem schopný se o sebe postarat,“ řekl mu rychle a znovu čelil jeho pohledu. „Vrátíme se dovnitř?“ Zeptal se ho rychle a Tom jen kývl a ukázal rukou, aby šel. Bill se otočil a zamířil ke vchodu, zatímco Tom zůstal opřený o zídku a přemýšlel. Ale jen chvíli, než se vydal i on dovnitř.

***

„Bille, navrhuju, abychom tady ty dvě hrdličky nechali samotné a přesunuli se,“ usmál se Jacob na Billa, když bylo po jídle.
„Dobře, necháme je tady,“ přikývl černovlásek a usmál se.
„My odcházíme,“ zasmál se Jacob a pomalu se zvedl. Tom se na ně podíval a nesouhlasně zkroutil pusu.
„Ještě něco ti chci říct, než odejdeš, Bille. Uložíš mi tvoje číslo, Bille?“ Usmála se trochu přiopile Sofie a podala mu telefon. „Ještě se uvidíme.“ Bill si telefon vzal a rychle jí tam číslo naťukal.
„Jacobe, ty jsi tady autem, nech tu Billa, my ho odvezeme taxíkem,“ navrhl rychle Tom.
„Ehm… nedělejte si starosti, my to zvládneme,“ usmál se na Jacoba Bill a ten hned souhlasil.
„Ano, my to zvládneme,“ zasmál se i on. Tom je oba sledoval nevěřícným pohledem a díval se, jak se Bill zvedá na nohy.
„Sofie vstávej, jdeme taky,“ hned se zvedl na nohy taky. Pomohl Sofii, která lehce zavrávorala, protože byla lehce opilá. Tom si povzdechl a podepřel jí.

Jacob dal klíčky od auta muži, který pro něj hned zamířil. Postával tam s Billem po boku a sledovali Toma se Sofií, jak se snaží dostat ven. Sofie očividně přebrala a měla problémy chodit. Když projíždělo taxi, rovnou ho Tom zastavil a pomohl Sofii dovnitř. Pak zamířil směrem k Billovi, když se Jacob na chvíli vzdálil, aby si vyřídil hovor.
„Ty chceš odjet… jen hledám ten správný výraz… s tím… pozérem? Ty s ním chceš doopravdy odjet?“ Díval se na černovláska a ten pomalu přikývl.
„Ano,“ zašeptal tiše.
„No… dobře, tak nashle,“ řekl trochu nevrle a zamířil zase zpátky ke svému taxíku. Bill otevřel dveře Jacobova auta a Tom dveře taxíku. Oba se o ně chvíli opírali a opláceli si pohled. Tom byl první, kdo uhnul a nasedl dozadu k Sofii. Bill ho dál sledoval a v hlavě mu to šrotovalo. Když se dveře taxíku zavřely, Tom se rovnou otočil k němu a zadním oknem se na Billa díval. Když se taxi dalo do pohybu a Tom se mu tím vzdálil, pocítil neskutečné prázdno uvnitř sebe.
Z přemýšlení ho probral až Jacobův hlas. „Tak co? Pojedeme?“ Usmál se na něj.
Bill se sklonil, aby na Jacoba lépe viděl a zakroutil hlavou. „Já… nepojedu. Jeď sám.“ Řekl mu rychle.
„Jak to? Máme před sebou celý večer,“ hned se zeptal nechápavě Jacob.
„Nechci jet, jeď sám, na shledanou,“ rychle zavřel dveře auta a sledoval, jak odjíždí. Povzdechl si a kousl se do rtu.
„Doufám jen, že zrovna ty nejsi Albatros,“ povzdechl si pro sebe.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)