Na křídlech Albatrosa 35.

autor: Lauinka

„Točí se ti hlava nebo je ti špatně?“ Zeptal se Tom Sofie, když se mu podařilo ji dostat do domu. Byla o něj takřka opřená a sotva chodila.
„Strašně se mi motá hlava,“ zamumlala nesrozumitelně a povzdechla si. Tom ji odvedl do svého pokoje a položil jí do postele. Lehce ji přikryl a poodstoupil.
„Tome? Byl to ale hezký den, že?“ Zeptala se ho s opilým úsměvem, ale oči už nedokázala otevřít.
Tom ji chvíli sledoval a přešlapoval na místě. V hlavě měl Billa s Jacobem a jen těžko se dokázal ovládat. Představoval si, co teď asi spolu dělají a chtělo se mu křičet. Cítil se frustrovaný, naštvaný a cítil se v tom pokoji neuvěřitelně stísněně. Opřel se rukou o skříň a zhluboka se snažil nadechnout, ale nešlo to. Bylo to, jako by někdo držel smyčku kolem jeho krku a čím více se snažil bojovat, tím méně kyslíku měl.
„Sofie, já… na chvíli půjdu ven. Já mám totiž trochu po náladě. A chci být chvíli sám, ano? Nečekej na mě, jen lež. Dobrou noc, hezky spi.“ S tím rychle odešel z ložnice. Sofie už stejně nevnímala, protože usnula.

***

Bill se šel projít a přemýšlel o tom dnu. Vlastně to byl vcelku hezký den až na hořký konec. Vlastně vůbec nevěděl, co si má myslet o Tomově chování. Proč tak vyšiloval a dělal mu přednášku? Proč nechtěl, aby jezdil s Jacobem? Nerozuměl tomu. Měl vedle sebe krásnou a úspěšnou ženu a neustále se vměšoval do jeho života. Proč? Mohlo mu to být přeci jedno. Pokud se to netýkalo práce, nebyl povinný mu cokoliv vysvětlovat, ne?
Když došel domů, byla venku už tma, ani nevěděl, kolik je hodin. Unaveně se posadil na postel, když se jeho telefon rozezněl. Podíval se na displej. Bylo to neznámé číslo, ale i tak hovor přijal.
„Halo?“
„Bille? Bille, Tom odešel,“ zamumlal do telefonu ženský hlas. Bill nakrčil čelo.

„Sofie, to jste vy?“ Zeptal se, jen aby se ujistil.
„No jasně, že jsem to já,“ vydechla do telefonu. „Necítím se vůbec dobře. Tom někam odešel a je hodně opilý, sotva stojí na nohou, tak aby se mu nic nestalo.“ Zamumlala do telefonu a Billovy oči se rozšířily. „Co mám dělat? Kde ho najdu? Řekni mi to,“ začala na Billa naléhat.
„Nikam nechoďte, v žádném případě neopouštějte byt. Také jste dost pila, a navíc… panu Tomovi se nic nestane.“ Snažil se ji hned uklidnit.
„Bille… já se opravdu cítím příšerně. Nevím, co mám dělat. Měla bych být v tuto chvíli s ním a potřebuju mu říct něco velmi důležitého. Bille… já s ním musím okamžitě mluvit.“ Znovu na něj přiopile zatlačila a Bill přivřel oči.
„To chápu… rozumím, ale,“ vydechl, ale Sofie ho znovu přerušila.
„Dobře… tak já ho jdu hledat teda sama.“ Řekla trochu naštvaně a nevrle.
„Ne, nikam nechoďte… dobře, já jedu, ale dokud nepřijedu, nehněte se z místa, ano?“ Povzdechl si Bill a znovu zamířil ke dveřím.
„Dobře, ale… pospěš si, ano?“ Vydechla nešťastně Sofie.

***

Tom se procházel, jen tak coural a bloudil. Nakonec si chytl taxi a nechal se zavést na svoji chatu. Daleko od ruchu města, daleko od všeho. Chtěl být sám, chtěl přemýšlet a možná trochu zapomenout. Rozdělal si oheň a chvíli jen tak neurčitě hleděl na plameny pohlcující dřevo. Cítil se stejně. Jeho srdce také pohlcovaly plameny, plameny lásky. Bolelo to, ale právě proto věděl, že je to opravdové. Díval se jak dřevo pomalu černá a mění se v popel a musel zavřít oči. On své srdce nechtěl změnit v popel. Nakonec zvedl hlavu k obloze a pozoroval hvězdy, zda nenajde nějaké rozhřešení v nich.
Díval se Bill teď taky na noční oblohu? Díval se na ni sám, nebo s Jacobem? A měl vůbec čas se dívat na oblohu? S tím zamířil do chaty, kde si sedl na židli a díval se do prázdna. Všiml si malé složky, kde byly fotky, které nedávno vyvolával, a sáhl po ní. Vytáhl z ní fotky a zadíval se na ně. Prohlížel si fotku Billa. Jeho tvář, jeho úsměv a v hlavě se mu vybavila konverzace, kterou měli na útesech.

„Takže se tě zeptám naposledy… když řekneš zůstaň, zůstanu. Řekneš odejdi, ale už mě nikdy neuvidíš.“
„Jděte.“

Odložil tu fotku a prohlédl si další. Byly to ty, co fotili na lodi. Bill měl na sobě žlutou rybářskou pláštěnku a bojoval se sítí, kterou měl hodit z lodi do vody. Vzpomínal na jeho úsměv, na jeho uvolněnou a bezstarostnou tvář. Na jeho jiskru v očích.
Pak mu v mysli vyvstala jiná vzpomínka. Na ten večer, když Bill vypil moc vína, a pak spolu tančili. Na to, jak se přiznal, že on je tím Albatrosem.
„Víš… ten Albatros, kterého hledáš… to jsem já.“
Povzdechl si a podíval se na další fotky, které tam byly. Smutně pohladil tu usměvavou tvář na ní a vzpomněl si, že na té nádherné tváři už viděl i za tak krátkou dobu slzy. V mysli si hned vzpomněl na tu scénu s relaxační části pro zaměstnance, kterou mu Jane zamítla. Vzpomínal, jak vešel do skladu, kde Bill všechno pomalu uklízel a plakal.
„Neplač, prosím. Tak neplač, ano? Bylo to tady úžasné. Úžasné, jako jsi ty.“

Povzdechl si a zakroutil hlavou. Raději odložil další várku fotek. Ale jen co zahlédl další, vzpomněl si na ten večírek. Na Belliniho a trapné pokusy sbalit Billa. Na to, co cítil, když uviděl, jak na něj ten chlap sahá. Na to, jak tam vtrhl, chytil Billa za ruku, aniž by vlastně věděl, zda s ním půjde. A on šel. Pamatoval si jeho zmatený pohled, vyděšené oči z neznámého. Přesto mu daroval veškerou důvěru a odešel s ním, to přeci muselo něco znamenat, ne?
Odložil i tuhle fotku a s ní i tu vzpomínku. Objevila se další a s ní i další vzpomínka v jeho hlavě. Vzpomínal na tábor a na to, jak Bill hrál proti Mie v hádání zaměstnanců. Na to, jak se ho dotýkal. S jakými detaily studoval jeho tvář, každý milimetr kůže. Jak se dotýkal jeho očí i rtů. Byl si jistý, že ho Bill poznal v první vteřině, přesto v dotecích pokračoval. Kdo by se dotýkal takovým způsobem někoho, koho nechce? Kdo?

A náhle se mu vybavila černovláskova vůně. Když viděl jeho tvář, automaticky si vybavil i vůni. Přivřel oči a přísahal by, že ji cítí i tady. Možná z gauče, když tu usnul? Pamatoval si, když Bill trhal květiny v lese, jak o nich mluvil. A když k nim Tom přičichl, bylo to jako zajet nosem mezi Billovy vlasy. Odhodil další fotky vedle sebe.
Zavřel na chvíli oči, ale ani to mu nepřineslo vytoužený odpočinek od myšlenek. Vzpomněl si na větu, kterou mu Bill řekl, když vešel k němu domů.
„Také bych se vám chtěl k něčemu přiznat. Ještě nikdy jsem se tak necítil. Celý se z toho teď třesu.“
Musel se usmát, když se zamyslel nad tím, kolikrát už mu Bill skončil v náručí, ač ani jednou to nebylo tak, jak by si Tom přál. Kolikrát do sebe vrazili, jako by snad osud jejich cesty neustále proplétal a křížil dohromady. A přitom nejkrásnější byl ten úplně první pocit mít ho v náručí. To ještě nevěděl, kdo je. To znal jen jeho vůni a hebkost jeho rtů. Ano, nejkrásnější pocit Billa držet v náručí bylo čtyřicáté výročí, kdy se poprvé políbili.

***

Bill se tomu bránil, ale Sofie strašně naléhala, a tak nakonec souhlasil. Vzali si taxi a ten je navedl na Tomovu chatu. Nebyl z toho nijak moc nadšený, ale když Sofie neustále mluvila o tom, že by se Tomovi mohlo něco stát a podobné věci, povolil.
„Ujeli jsme takovou cestu, snad se nebude zlobit. Pokud vám řekl, že chce zůstat sám, určitě nechce být rušen.“ Řekl Bill Sofii ještě v taxíku. Stále si nebyl jistý, zda tohle byl dobrý nápad.
„Bille, jen se tam podíváme, jestli je teď v pořádku, nebo není,“ zamumlala ještě trochu přiopile Sofie. „To je vše, vždyť… i ty jsi měl starost, říkal jsi mi to.“
„To máte pravdu,“ zhluboka se nadechl a přikývl. „Mám jít s vámi? Cítíte se vůbec na to?“ Zeptal se rychle Bill, když otevřela dveře auta.
„Cítím se lépe, káva mi pomohla. Ale ty tu zůstaň, ano?“ Řekla mu a vystoupila rovnou z auta.
„Ano, jistě,“ kývl na souhlas a kývl na taxikáře, aby chvíli počkal.

Sofie zamířila rovnou k chatě a Bill ji sledoval z okýnka. Šla nejistě a ještě se otočila směrem k autu. Nakonec zahnula za roh a spatřila Toma, který seděl na gauči a díval se na nějaké fotky. Vypadal opravdu zamyšleně, tak moc zamyšleně, že neměl šanci si jí všimnout. Usmála se a chtěla ho překvapit, když si všimla, co drží v ruce. Byly to fotky. Byly to fotky Billa. Zamrkala překvapeně a vydechla. Šokovaně zírala do Tomových rukou a dech se jí zadrhl v krku. Naprázdno zalapala po dechu a zakroutila lehce hlavou. Tom… její Tom a Bill?
Položila si ruku na hruď a snažila se dýchat, aby neomdlela. Jako by se její srdce rozpadlo na kusy. Věděla, že někdo je ve hře, ale že je to Bill? To by ji nikdy nenapadlo. Byl to obyčejnej kluk, jen podržtaška, a přesto Tom toužil po něm? Samozřejmě věděla, že Toma přitahují obě pohlaví a nikdy v tom neviděla žádný problém. Párkrát i viděla, když s nějakým mužem flirtoval, spíše nezávazně, a přišlo jí to i docela sexy, ale tohle? Tohle bylo moc.

Bill nevydržel jen tak sedět v autě. Byl nervózní a potřeboval nutně vědět, jestli tam Tom opravdu je a jestli je v pořádku. Věděl, že mu Sofie řekla, aby počkal v autě, ale nedokázal to. Pomalu mířil k chatě, ale objevila se Sofie. Vykulil hned oči a bombardoval ji otázkami.
„Je v pořádku?“ Díval se na ni a děsil se její odpovědi.
„Ano, je,“ zamumlala rychle a bylo vidět, že je trochu rozhozená. „Je uvnitř, jenom chce být sám.“
„Takže chce být sám…“ povzdechl si tiše. „Zlobí se na vás, ale to už jsme bohužel věděli. Jestli chcete, tak se vrátíme. Taxík stále čeká,“ mávl rukou k autu.
„Myslíš, že by ses mohl vrátit sám? Já… bych ještě zůstala tady,“ zeptala se ho a podívala se na něj. Bill se nejistě rozhlédl kolem sebe a nevěděl, co říct, ale nakonec přikývl na souhlas.
„Jistě… v tom případně pojedu. Asi tu chcete být sami,“ uhnul rychle pohledem. „Dobrou noc,“ zašeptal tiše a rychle naskočil do auta, aby mohl jet domů.

Sofie sledovala, jak odjíždí, aby si byla úplně jistá, a pak se pomalu vrátila za Tomem. Chvíli tam stála a sledovala Toma, který se stále probíral fotkami. Všimla si, jak po jedné z nich přejel lehce prstem a musela se hodně ovládnout, aby nezačala křičet. Nakonec zavřela oči a zase je otevřela.
„Tome?“ Zavolala, jako by jen zkoušela, zda tam je. Tom překvapeně rychle odložil fotky a hodil přes ně polštář. Pomalu vyšel z chaty a překvapeně zamrkal.
„Sofie?“ Zeptal se udiveně a díval se a ni. „Jak ses o tomhle místě dozvěděla?“
„Ehm… Bill mě přivezl,“ řekla rychle.
„Ty… přijela jsi s Billem?“ Zeptal se a rychle se podíval za její záda, aby ho někde viděl.
„Už odjel a nechal mě tu,“ mávla rychle rukou.
„Vrací se takhle rychle sám? Nebyl… s Jacobem?“ Zeptal se trochu zmateně.
„Já nevím, Tome. Možná s ním byl, když jsem mu zavolala, a odešel,“ pokrčila rameny trochu naštvaně, že se musí bavit zrovna o něm.
„No… podívám se,“ chtěl kolem ní projít, ale Sofie ho rychle zastavila.

„Tome, nechoď. Ten taxikář tam na něj čekal a už odjeli. Bill je snad už dost starý a dokáže se o sebe postarat sám, nemám pravdu?“ Řekla trochu nevrle a přešlápla.
„Proč jsi za mnou přijela? Říkal jsem, že chci být sám a že nemám náladu,“ zakroutil hlavou a díval se na ni.
„Tohle dobře znám… hodně jsi přece pil, bála jsem se,“ přiznala se a snažila se být opravdu upřímná.
„Proč máš strach? O mě se přece bát nemusíš. Dobře víš, že… jsem prostě takový… takový jako vždycky, znáš mě,“ nechápal její chování a popravdě se mu nelíbilo, že je Sofie tady. Měl tady malé soukromí, a to bylo právě odtajněno.
„Já… nám uvařím čaj, třeba nám udělá dobře,“ pokrčila rameny a nervózně se usmála. Musela bojovat.
„Ne… ne, to je k ničemu,“ rázně zakroutil hlavou. „Zavolám ti raději taxi.“ Nakrčil čelo a sahal po telefonu. Sofie přemýšlela, co ještě má udělat víc.
„Zůstaňme,“ usmála se rychle. „Ještě nikdy jsem tu s tebou nebyla,“ zašvitořila a chtěla ho pohladit po hrudi. Tom hned couvnul.
„Sofie nech toho, nebude se ti tady líbit, tím jsem si jistý. Pojď sem, pojď… tady si sedni, já to tady jen zavřu a hned jsem u tebe.“ Odvedl ji bokem a vrátil se dovnitř, aby si alespoň nějak mohl uchránit trochu svého soukromí.

Když přijeli domů, Tom ještě rychle vyřizoval hovor s Jane. Sofie se tvářila trochu ztraceně a snažila se vymyslet způsob, jak se znovu přiblížit blíž Tomovi. Když hovor ukončil, ani se nesnažil k ní otočit čelem. Jen tam stál a prostě byl zmatený.
„Tome, celou cestu jsi vůbec nepromluvil. To se tak moc zlobíš?“ Zeptala se nechápavě a pomalu se k němu přiblížila. Tom se otočil a okamžitě zakroutil hlavou
„Ne, nezlobím se. Nemá to s tebou nic společného, jen prostě… nemám na nic náladu,“ nervózně pochodoval sem a tam. „Rád bych si uspořádal myšlenky a přišel pak za tebou sám. Ale… jen tě pořád trápím, to není hezké.“
„Na to už nemysli. Nedělej si s tím starosti. Vyspi se pohodlně ve své posteli a já si lehnu do jiného pokoje,“ hned navrhla s úsměvem.
„Ne, já… nechci být uvnitř, vyspím se venku na zahradě a ty zůstaň tady, ano?“
„Dobře… tak já si jdu lehnout, tak dobrou noc,“ řekla mu rychle a rovnou zamířila do Tomovy ložnice.

***

Jen co se za ním zavřely dveře pokoje, hlasitě si povzdechl. Bill se cítil smutně, ztraceně. Co měl dělat? Co bylo správné? Měl v sobě takový zmatek. Vůbec se nedokázal smířit s tím, že tam Sofie zůstala s Tomem, na druhou stranu… přece celou dobu říkal, že se ti dva usmíří, a tak se to nejspíše stane dnes v noci. Byl z toho smutný a zklamaný. Sedl si rovnou za stůl a chopil se pera od Toma a otevřel deník.
Pravda je vždycky zklamáním.
Ve snu je všechno nekonečné, všechno je nádherné.
Láska je nekonečná, štěstí je nekonečné.
Sny o milovaném jsou nekonečné, i když je blízko.
Od teď ale budu věřit a snít jen o tobě.
Všechno je jen v mých rukách.
Musím být šťastný a silný, o to jde.

***

Když ráno Sofie vstala a vyšla na zahradu, našla Toma, jak si dává pár bazénů. Usmála se a spokojeně se opřela o dveře, o malou zídku, aby ho mohla sledovat. Když doplaval k ní, jen si rukou uhladil vlasy dozadu a usmál se.
„Dobré ráno,“ pozdravil ji.
„Dobré ráno, kdybys před tím něco řekl, šla bych s tebou,“ usmála se spokojeně a hltala ho pohledem, když rovnou zamířil ven z bazénu. Spokojeně sledovala jeho tělo, po kterém stékala voda, a musela se hodně ovládat, aby po něm neskočila. Jeho tělo bylo rozhodně sexy a svádělo k hříchu.
„Vstal jsem dnes dřív než obvykle, tak jsem měl čas trochu si zacvičit.“ Oznámil jí a prošel kolem ní, aby zamířil pro ručník.
„Vypadáš podstatně lépe než včera,“ složila mu hned poklonu a usmála se.
„Jo, je mi fajn. Ale tebe jsem rozrušil. Urazil jsem tě, doufám, že se na mě moc nezlobíš,“ rychle si otřel hrudník a sáhl po tričku.
„Vůbec ne, s tím si nedělej starosti,“ zakroutila hlavou a sledovala ho.

„Fajn… v kolik ti to dneska vůbec letí? Hodím tě na letiště,“ nabídl jí rychle. „Nechceš se ještě podívat do firmy?“
„Ehm, Tome… veškerou práci mám s sebou, nechci dnes odjet. Chtěla bych tu zůstat ještě pár dní, jestli ti to teda nějak nevadí,“ zadívala se na Toma a ten si rychle přetáhl triko přes hlavu.
„Dobře, zůstaň. Ale aby to pro tebe nebyla komplikace, já bych to takhle nedělal, bez programu,“ pokrčil rameny a upravil si vlasy do drdolu.
„Žádné nebudou, všechnu práci jsem pečlivě rozdělila,“ usmála se na něj a Tom přikývl.
„Ehm Sofie… nic se nezmění, všechno jsme už probrali. Moje rozhodnutí dál platí, jo? Kvůli mně nezůstávej,“ vysvětlil jí rychle a podíval se na ni. Sofie velmi neochotně přikývla.
„Nedělej si starosti, zůstanu tady jen kvůli sobě.“ Usmála se a Tom znovu kývl a chtěl zamířit do domu, ale Sofie ho ještě zastavila. „Ehm, dnes navštívím matku, půjdeš se mnou?“ Nabídla mu.
Tom se rozesmál a podíval se na ni. „Ne.“
„Dobře, tak nechoď,“ pokrčila rameny.

V tom se objevil i Andreas. „Dobré ráno, už jste snídali?“ Zeptal se trochu rozespale a sedl si venku.
„Už jsem něco měl, a teď jdu do sprchy. Potom pojedu do práce.“ Vysvětlil Tom rychle svůj plán a podíval se na Sofii. „Pojedeš se mnou?“
„Já nespěchám, dám si s Andreasem snídani, a pak pojedeme spolu,“ usmála se a podíval se na Andrease.
„Super, alespoň někdo mě v tom nenechá,“ zasmál se vesele.
„Spolupracujeme s Miou, dneska přijde podepsat smlouvu,“ rychle mu řekl ještě Tom, aby o tom věděl. Andreas jen přikývl a Tom zmizel rovnou u sebe, aby se mohl připravit.

***

Bill ještě ráno rychle spěchal za Vivien, potřeboval s ní mluvit. Bylo toho na něj zase moc a pokec s nejlepší kamarádkou mohl být dobrá volba. Vivien mu ihned otevřela, jako by snad čekala za dveřmi, až se tu objeví.
„Ahoj,“ vydechl tiše Bill a krátce objal svoji kamarádku.
„Ahoj, zlato, jak se máme?“ Zeptala se, i když bylo očividné, jak. „Tak mi to všechno pověz, honem,“ popohnala ho.
„Myslím, že se pan Tom a Sofie v noci udobřili.“ Podíval se na ni smutně.
„Zatracení chlapi, nedá se jim věřit,“ zamračila se rychle Vivien.
„Jo, přesně tak. Myslím, že už je asi po všem. A víš, co mě ranilo asi ze všeho nejvíc? Že jsem tam se Sofií musel jet. Ona nevěděla, kde to je. Říkala, že chce být sám a nechce nás tam, připadalo mi to divné. My jsme tam s panem Toma prožili nádhernou noc,“ smutně si povzdechl a musel se hodně ovládat, aby mu nad tím neukápla slza.

„Jasně, sice si to nepamatuješ, ale… jo dobře. Od Toma je to strašně sprosté. Nejdřív si užije s ní, pak si užije i s tebou, přeci jsem ti to předtím říkala. Myslím, že vím, co dělá. Sestavuje si seznam svých milenců a milenek, proto o tebe tolik usiloval, Bille.“
„Poslyš… řekl mi něco divného. U stolu jsme tehdy byli jenom my dva. Řekl… Jacob není Albatros,“ zadíval se na ni a Vivien nakrčila čelo.
„Kdo je, sakra, Jacob?“ Teď už tomu vůbec nerozuměla.
„Zdá se mi… když o tom tak přemýšlím, že by mě vlastně mohl mít pan Tom doopravdy rád. Myslíš, že bych toho chtěl moc?“ Povzdechl si a sledoval svoji kamarádku.
„No, ale on přeci s někým chodí, má milenku. Co bys s tím asi tak chtěl udělat, prosím tě?“ Zkusila mu trochu otevřít oči a Bill si povzdechl.
„Maluju asi vzdušné zámky, že?“ Našpulil lehce rty a rychle pro sebe přikývl. „No… už budu muset letět, abych nepřišel pozdě.“ Usmál se na ni a rovnou zase zamířil pryč.

***

„To nejde! Takhle už to dál nemůžu vydržet, Tome!“ Vykřikla hystericky Jane na Toma, který seděl v křesle ve své kanceláři a jen na ni zíral.
„Co se mělo stát, stalo se… Mia se brzy ukáže,“ pokrčil klidně rameny Tom
„Vůbec nechápu, jak jsi mi to mohl udělat. A nechápu, jak to můžeš brát s takovým klidem. Já tu ženskou bytostně nenávidím.“ Pokračovala dál ve svém výlevu.
„Co jako? Budeme krást klienty jiným agenturám? Je to náš styl, hm? Tak to děláme?“ Zeptal se jí, aby ji trochu uklidnil.
„Není to náš styl, ale tak tenhle styl odteď zavedeme. Mia nám pár klientů taky ukradla,“ pokrčila rameny.
„Hele, poslouchej,“ chtěl něco říct, ale Jane hned pokračovala.
„Máme zásady, já vím,“ řekla ironicky.
„No vidíš,“ souhlasil klidně Tom.
„Jenže já tu ženskou moc dobře znám, Tome. Jestli to ještě pořád nevíš, tak ona nás nenechá k žádné slušné nabídce ani přičichnout. Určitě už má nějaký plán.,“ rozhodila znovu rukama. Tom si jen přejel rukou po tváři.
„Teď trochu přeháníš,“ vydechl.
„Já že přeháním? Já nikdy nepřeháním, Tome! Ty tu ženskou vůbec neznáš, já jí roky dělala asistentku. Ona zatím rozhodně něco vidí. Já ti povím, co se stane. Ona sem přijde a odvede svoji práci, a potom, aniž bychom to vůbec tušili, nám vrazí dýku do zad. Nakonec převezme tuhle celou firmu a bude sedět přímo tady, na tvém místě.“ Znovu přešla sem tam a snažila se to nějak všechno vstřebat.

„Teď se tě na něco zeptám, ale je to důležité, takže mi odpověz rychle! Chci slyšet tvůj názor, jo? Myslíš, že mě Mia přechytračí? Mluv! Odpověz rychle! No… čekám,“ rychle ji tlačil k odpovědi a byl upřímně dost zvědavý.
„Dobře, tak já ti řeknu svůj odborný názor. Tome, ty jsi velmi korektní, rázný a chladný člověk. Ale tahle žena je podle mého názoru skutečný zplozenec zla. Je velmi mazaná, vím, že tě její vnitřní zlo opravdu překvapí. S Miou se nedá spolupracovat a určitě tu má svého špeha a kdo ví, o koho se jedná.“ Rychle si rukama přejela po obličeji.
„Jakého špeha? Žádný špeh tady není. Co jsem nastoupil, ukradla nám Mia jediného klienta, hm? Neukradla… Řekni koho a uznám tvou pravdu. Ukradla? Ne… já ho sebral jí,“ mávl rukou ve vzduchu Tom. „Jestli tu má špeha, tak je k ničemu, neschopný. Jsi klidnější?“ Zadíval se na ni. Jen kývla a pak zakroutila hlavou.
„Jdu se raději někam uklidnit!“ Vykřikla a vyběhla z Tomovy kanceláře.

***

Bill si nebyl jistý, jestli by měl za Tom jít, nebo ne. Ten včerejšek ho trochu sebral a chtěl vlastně i tak nějak vědět detaily. Nakonec udělal rychle jeho oblíbený čaj a zamířil k jeho kanceláři. Tom byl začtený do nějakých papírů. Nejistě se kousl do rtu a zaklepal na dveře.
Tom hned zvedl hlavu a zadíval se na Billa.
„Ehm… máte moc práce? Můžu dál?“ Zeptal se trochu nejistě.
„Jistě,“ přikývl hned na souhlas a Bill vešel. Rovnou zamířil k jeho stolu a položil mu tam čaj.
„Já… přinesl jsem čaj,“ usmál se nejistě.
„To už jsme zase u čaje? Období kávy už nás opustilo?“ Zeptal se hned Tom a přisunul se na židli blíž k němu.
„Zvyk je přece železná košile, to jsme všichni přece věděli. Tak jsem se vrátil k čaji, to jsou prostě moje staré zvyky a nedá se tomu odolat,“ pokrčil rameny a rovnou raději zamířil ke dveřím.

„Bille, Bille,“ rychle vstal a vydal se za ním. „Počkej chvíli, jen minutku.“ Tom přešel ke dveřím a rychle je zavřel. „Proč jsi k chatě včera přivezl Sofii?“ Zeptal se ho rovnou.
„No víte…“ Bill nejistě začal a zamířil dál od Toma a dveří. „Ona se o vás bála a nevěděl jsem, co dělat, tak jsem ji přivezl k vám,“ pokrčil trochu rameny a Tom si povzdechl.
„Proč to, proboha, děláš? Chtěl jsem mít soukromí. Je to zvláštní místo, které jsem udržoval v tajnosti přede všemi, to víš.“ Pomalu udělal pár kroků k němu. Pak se mu podíval do očí. „Vzal jsem tam jenom tebe.“
„Pane Tome, omlouvám se,“ vydechl Bill a podíval se mu do očí. „Bála se o vás a chtěla vás vidět. I já měl strach,“ snažil se omluvit.
„Jo… to já jsem měl rozhodnout, jestli ji chci vidět, chápeš to?“
Bill rychle přikývl a sklopil hlavu. „Máte pravdu, ale všechno se událo tak rychle. V tom zmatku mě to nenapadlo.“ Vydechl a rozhodil rukama.
„Proč v zmatku? Já ti nerozumím. Co se dělo, že byl najednou zmatek? Vrátil ses k Jacobovi, a proto v tom máš zmatek?“ Zatlačil trochu na Billa, který se na něj nedíval.
„Jo… to je dost možné,“ zamumlal tiše.

„Vyšel sis s Jacobem, a to mi říkáš jenom tak?“ Trochu vyjel Tom a nedůvěřivě se na Billa díval. Bill chtěl něco říct, ale to se dveře otevřely a vešla Sofie.
„Dobré ráno, Bille,“ usmála se hned.
„Dobré ráno, Sofie,“ odpověděl jí tiše.
„No… kdybys něco potřebovala, tak řekni Nancy, já musím něco probrat s Andreasem,“ řekl jí rychle.
„Dobře, budu mít hodně požadavků, budu pracovat tady,“ zamířila rovnou k Tomovu stolu, ale ne na jeho místo. Sedla si bokem, aby nezavazela Tomovi, a přitom mu byla dost blízko. Bill jí věnoval jeden nenávistný pohled a rychle vyklidil prostor. Tohle rozhodně vidět nemusel. Nechtěl mít neustále před očima to, že se ti dva opravdu nejspíše usmířili.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)