Maybe Tomorrow

autor: Nephilim

Ahojky všem, dlouho jsem nic nenapsala, tak to jdu napravit Autorka k této povídce napsala, že je napsána podle skutečného příběhu, i když ne jejího. Netuším, jak moc se inspirovala, to už nepíše Doufám, že se Vám to bude líbit, protože k této povídce máme i takové malé velké pokračování Tak zatím papa

„Děti, tohle je Tom a právě se přistěhoval z Magdeburku. Ještě tady nikoho nezná, tak ho hezky přivítejte a buďte na něj milí.“
Když Bill poprvé uviděl Toma Kaulitze, byl teplý květnový den a právě byl ve čtvrté třídě. V tu chvíli ho nenapadlo nic jiného než to, co mu řekl učitel, a právě to ho přimělo zvednout ruku a pokynout nově příchozímu, aby si sedl vedle něj.
Tom Kaulitz byl typický německý chlapec, blonďátý a baculatý; naopak Bill měl uhlově černé vlasy a byl jako párátko. Bill si rovněž myslel, že Tom je jedním z těch, kterým jeho matka říkala „Ossis“: podle západních Němců, to byli líní a poněkud hloupí východní Němci. Malý Kaulitz se tvářil poněkud znuděně, a jakmile se posadil, založil si ruce pod hlavou a zavřel oči.

„Ahoj,“ pozdravil ho Bill, plně odhodlán si najít nového kamaráda. Malý Tom zabručel a nevěnoval mu ani pohled, ale Bill byl tvrdohlavé dítě. „Jmenuju se Bill Trümper,“ pokračoval vesele. Další bručení. „Tom je hezké jméno.“ Odfrknutí. „Jaké to bylo v Magdeburku? Nikdy jsem tam nebyl.“ Další odfrknutí. „Líbí se ti tady? Kdy ses sem přestěhoval?“
„Neser mě,“ procedilo blonďaté dítě a lehce se k němu otočilo.
Bill neznal význam toho výrazu, ale uvědomil si, že je to něco sprostého, a otevřel oči a ústa dokořán. „Tohle nesmíš říkat!“
„Sereš mě, kurva,“ odsekl Tom s tím svým zvláštním východním přízvukem, který Billovi připadal legrační.
„Tome, neopakuj už ta slova, prosím,“ zasáhla rozrušená učitelka, když zaslechla poslední slovíčka, která dítě řeklo.
Tom si odfrkl a schoval hlavu do náruče. Bill na něj dál zíral až do přestávky.

***

Štěstí – nebo smůla – chtělo, že Bill a Tom bydleli ve stejném činžovním domě. Už to byl týden, co se Tom dostal do Billovy třídy, a na pokusy malého černovlasého chlapce, který se s ním chtěl spřátelit, reagoval jen vrčením. Nezlobil se na něj; jako všechny děti nepřemýšlel o tom, co se kolem něj děje, a nechal osud, ať si jde svou cestou. Kromě toho to byl roztomilý a milý kluk, takže měl spoustu dalších přátel.
Přátel, kteří však toho odpoledne byli zaneprázdněni jinými věcmi, a tak se Bill ocitl sám na dvorku, kde si hrál. Nebo spíš jen do chvíle, než uviděl přicházet Toma. Blonďák měl na sobě staré vybledlé tričko, které mu sahalo skoro ke kolenům, a hnědé bermudy dlouhé až po lýtka. Přišel se sklopenou hlavou a neměl žádné hračky. Bill k němu instinktivně přiklusal, a když byl před ním, mávl malou ručkou. „Ahoj!“
Kluk se na něj nejistě zadíval. „Ahoj,“ zavrčel.
„Chceš si se mnou hrát? Mám míč,“ spustil rovnou Bill, který se nemohl dočkat, až si spolu budou hrát. Zdálo se, že Tom návrh zvažuje, přesunul pohled z Billa na míč, který držel v podpaží.
„Nevím, jakou hru s ním hrát. Nemáš nějaké jiné hráčky?“ Zeptal se trochu rozpačitě.
Černovlásek si přiložil ukazováček k bradě a podíval se na modrou oblohu. „Mám skateboard, lego…“
Tom jako by se najednou rozzářil. „Skateboard?“
Bill přikývl. „Je támhle,“ ukázal za sebe do trávy. „Umíš na něm jezdit?“
Tom sledoval jeho prst a uviděl prkno natřené ohnivě červenou barvou. Najednou začal být neklidný. „Jo.“
„Jestli chceš, můžeš si ho půjčit,“ nabídl mu černovlásek, když viděl, že ho jeho hračka tolik zaujala.

Blonďák se dvakrát neptal, vběhl na trávník a popadl skateboard. Vrátil se na betonovou část dvora a opatrně ho položil na zem, pak na něj vylezl. Jednou nohou se lehce odstrčil a jel.
Bill si sedl na zem do tureckého sedu a začal driblovat s míčem, zatímco sledoval, jak Tom krouží kolem něj. Musel uznat, že byl dobrý. Zdálo se, že se na těch čtyřech malých kolečkách narodil.
„Jsi dobrý,“ řekl mu, jakmile se chlapec zastavil vedle něj. Tom se rozpačitě poškrábal na tváři, ale lehce se usmál. Bill mu úsměv opětoval a byl rád, že už není tak nevrlý jako první den. Pak vstal, oprášil si džíny a ukázal na skateboard. „Zkusíme to spolu?“
Tom našpulil rty a podíval se na prkno. „Nevím, jestli se tam vejdeme.“
„Ale jo, pojď, zkusíme to!“ Naléhal malý černovlasý chlapec.
„Tak jo,“ souhlasil blonďák a přenesl váhu dopředu. „Nastup oběma nohama a drž se mě.“ Bill udělal, co mu bylo řečeno, a Tom je odstrčil nohou. I když byl černovlásek lehký, utlačit váhu dvou těl bylo velmi těžké a prkno se hýbalo pomalu.

Bill položil jednu nohu na zem a odrazil se, aby mu pomohl v jejich hře. Tom otočil hlavu, aby se na něj podíval, a pobaveně se usmál. Začali se odrážet jeden po druhém a střídali se, aby mohli jet rychleji.
To odpoledne se skvěle bavili a byl to jen první z dlouhé řady dnů, které spolu strávili hraním a poznáváním se. Tom si tak snadno přátele najít nedokázal, a Billovi rozhodně věřil nejvíc.
I když byl starší, stále za ním chodil, když se potřeboval svěřit nebo se vypovídat. Bill věděl o Tomovi všechno a Tom věděl všechno o Billovi.
Bill byl přesvědčen, že spolu budou navždy.
Nepočítal s tím, že nic netrvá věčné.

***

O osm let později.

Bill už poněkolikáté zazvonil na zvonek Kaulitzova bytu. Stejně jako v předchozích třech případech nedostal žádnou odpověď. Rozčileně si odfrkl a vytáhl klíče. Klíče od Tomova bytu měl od doby, kdy jeho rodiče zemřeli, což bylo už několik let. Vzpomínal si, že v té době trávil u svého přítele každý den, a dokonce tam několik dní po sobě i spal. Tom potřeboval podporu a Bill tu pro něj vždycky byl, stejně jako posledních osm let, kdykoli ho potřeboval.
Vsunul klíč do klíčové dírky a zámek cvakl; lehce pootevřel dveře a škvírou zkontroloval, jestli za nimi někdo není. Když se ujistil, že byt je prázdný, vešel dovnitř. Udělal několik kroků a zamířil do kuchyně. „Tome?“ Zavolal a přejel prstem po stole. Nakrčil nos: prach. Tom nerad uklízel. Nedostal žádnou odpověď, a tak se vydal na chodbu. „Tome?“ Zavolal znovu a hlasitěji.

Po několika vteřinách uslyšel vrzání dveří a vzrušené kroky. Krátce nato se z rohu chodby vynořila polonahá dívka: jednou rukou si držela podprsenku přitisknutou k hrudi a druhou svírala něco, co muselo být její tričko a boty. Bosá proběhla chodbou kolem Billa, zašeptala rozpačitě a spěšně „ahoj“ a zmizela. Bill uslyšel bouchnutí vchodových dveří, a pak několik minut nic.
Povzdechl si a zavrtěl hlavou. Stále stejný příběh.

O něco později se na chodbě se zabručením objevil i Tom, úplně nahý. Nonšalantně se protáhl, a když znovu otevřel oči, předstíral, že si Billa teprve teď všiml. „Hej,“ zamumlal chraplavě.
Bill si dal ruce v bok. „Taky tě zdravím,“ zamumlal naštvaně. „Ty se nejspíš nikdy nezměníš, že?
Tom se na něj podíval nevinnýma očima, jako by nevěděl, o čem to černovlásek mluví. „Já? Co jsem udělal?“
„Zapomeň na to,“ přerušil ho Bill a mávl rukou. Rychle prošel kolem blonďáka a zamířil do jeho pokoje. Když se ocitl uvnitř, ignoroval pach sexu a potu, který se vznášel ve vzduchu, a vyhnul se pohledu na neustlanou postel; přešel ke komodě a otevřel horní zásuvku.
Tom ho mezitím následoval, díval se na něj ode dveří a rukou si prohrábl dlouhé blonďaté dredy. Nechal si je udělat před několika lety, když se rozhodl, že jeho vzhled bude rozhodně hiphopový, a začal si kupovat oblečení, které vypadalo jako závěsy.

„Obleč se,“ nařídil mu černovlásek a hodil mu před obličej čisté boxerky. Tom je popadl a neochotně si je oblékl, zatímco mu Bill hodil i kalhoty a tričko, které si však rasta neoblékl.
„Měl jsem si dát nejdřív sprchu,“ podotkl a přistoupil k němu.
„Stejně budeš za hodinu šukat s někým jiným,“ odsekl černovlásek kysele a dál se přehraboval v zásuvce.
Tom se zamračil. Kdyby Billa neznal, řekl by, že žárlí. Možná v to tak trochu doufal.
Ušklíbl se. „Musím šukat všechny ty děvky jen proto…“ rychle se k němu přiblížil, objal ho kolem pasu a kousl ho do bledého krku, „… že se mnou nechceš šukat ty.“
Bill zasténal a opřel si hlavu o jeho rameno. „Tome, teď ne,“ vydechl.
„Ale no tak, já vím, že to chceš,“ opáčil rasta, otočil ho a vzal jeho obličej do dlaní. Intenzivně se mu zadíval do očí, pak přesunul pohled na jeho rty a znovu jej vrátil do těch jantarových tůněk. „Předtím to vypadalo, jako bys skoro žárlil,“ zašeptal.
„Jo, máš pravdu, skoro,“ potvrdil Bill a odstrčil ho, ale bez úspěchu. „Jsi prostě blázen.“
„Možná,“ pokrčil Tom rameny, a rozhodl se, že už má téhle hry dost, lehce pootevřel rty na Billových a s touhou se zmocnil jeho úst.

Černovlásek se ho zpočátku snažil odstrčit, ale ne moc přesvědčivě. Pak polibek opětoval, objal rastu kolem krku a přitiskl ho k sobě. Tom sklouzl rukama po jeho štíhlých bocích, až ho chytil za zadek, pak ho přitlačil ke zdi a zintenzivnil proplétání jazyků, které je oba přivádělo k šílenství.
Už před několika lety si uvědomili, že jejich vztah možná překročil hranice přátelství. Nechodili spolu, ani se nepovažovali za gaye, přesto se často líbali, osahávali a dělali další věci. Ale i to mělo své hranice.
Rasta vklouzl rukama do černovláskových džínů, pohladil ho po hebké a hladké kůži na zadku a prstem mu přejel mezi půlkami. Bill chytil jeho ruku a ztěžka se odtáhl od toho vlhkého polibku. „Ne,“ zamumlal přidušeným hlasem s přimhouřenýma očima.
Tom se nevzdal. „Jo,“ odvětil a dotkl se jeho vstupu.

„Ne, Tome!“ Vykřikl Bill a silně ho odstrčil.
Tom si odfrkl a přejel si rukou po čele. „Jak dlouho ještě hodláš zůstat panicem?“
„Jak dlouho ještě se mě budeš snažit připravit o to ´těžké břemeno´?“
„Dokud se nevzdáš,“ odpověděl rasta vážně.
Bill na něj vzdorovitě hleděl. „Nehodlám se vzdát, tak to radši nechej plavat.“
„Bille, kurva, nechápu, proč je to tak složitý. Říkal jsem ti snad milionkrát, že…“
„… my dva bychom mohli být spolu,“ uzavřel za něj Bill a s úsměvem zavrtěl hlavou. „Promiň, ale ne. Chci někoho, kdo chce být jen se mnou.“
„Tady jsem!“ Vyhrkl Tom a široce rozpřáhl ruce.
Bill na něj skepticky hleděl. „Tome, ty jsi ten typ, který by mě podvedl po dvou minutách. Neudržíš svýho ptáka v kalhotách a já rozhodně nechci strávit celý život v posteli, abych tě uspokojil.“
Tom se odmlčel, aby se zamyslel. „Ani polovinu svýho života?“
Bill se zasmál.
„No tak! A nenapadlo tě, že možná proto, že nemůžu mít sex s jedinou osobou, se kterou sex mít chci, dělám to se všemi ostatními?“ Snažil se ho rasta přesvědčit.
Bill zavrtěl hlavou. „Takhle to není a ty to víš. Dřív jsem tomu věřil, myslel jsem si, že by to tak mohlo být, ale uvědomil jsem si, že ne.“ Vzhlédl a přiblížil se k němu, vzal jeho tvář do dlaní a něžně mu hleděl do očí. „A to je v pořádku, nestěžuju si. Jsme přátelé už dlouho, nechci to ničit. To, co děláme, stačí.“
„Mně ne,“ zamumlal rasta a Bill ho lehce štípl do tváří. „No tak,“ pobídl ho.

Tom se vyprostil z jeho sevření a sedl si na rozházenou postel. Otevřel šuplík a vytáhl opotřebovanou krabičku cigaret a zapalovač.
„Co to je?“ Zeptal se Bill a zkřížil ruce na hrudi.
„Postkoitální cigareta, i když pozdě,“ vysvětlil Tom a potáhl si.
„Chceš říct postkoitální joint. Nejsem slepý,“ odsekl černovlásek tvrdě.
Tom neodpověděl a vyfoukl obláček kouře ke stropu. Bill si uhladil mikinu a zvedl tašku, kterou nechal ležet na podlaze. „Musím jít. Přišel jsem se jen podívat, jak se máš, a… no, řekl bych, že dobře,“ řekl a přešel ke dveřím.
„OK, promluvíme si později,“ odpověděl Tom a znovu si potáhl.
Bill udělal krok ke dveřím, ale zarazil se. Stál zády k rastovi a naposledy promluvil.
„Aspoň mi řekni, že tohle je jediná droga, kterou bereš.“
Rasta se podíval na jointa mezi prsty, jako by nevěděl, že ho kouří. Pak se podíval na Billa, i když se na něj černovlásek nedíval, a usmál se. „Co si myslíš, že jsem? Nejsem fetka.“
Bill na okamžik zaváhal, pak ale opustil místnost a spěchal ke dveřím. „To doufám,“ zašeptal.

***

Jejich střední byla obrovská budova obklopená stejně prostorným dvorem. Na jedné straně pak stála další samostatně stojící budova s tělocvičnou a šatnami. Bill a Tom spolu byli vždycky ve třídě, ať už díky štěstí, nebo proto, že si to výslovně přáli, a až do deváté třídy mohl Tom říct, že černovlásek je jeho jediný přítel. Na střední se však něco změnilo. Tom si našel nové kamarády a i díky svému stylu oblékání se brzy stal členem party.
Billovi se jeho parta nikdy moc nelíbila. Byly to jen nedospělé děti, které čmáraly po stěnách a hodně kouřily nebo pily. Věděl, že Tom je dost chytrý na to, aby se nenechal stáhnout, a důvěřoval mu, ale také věděl, že vždycky moc toužil po tom někam zapadnout. Když mluvil, i když od té doby uplynulo několik let, stále bylo slyšet ten přízvuk typický pro východní Německo, a i když to Billovi nevadilo a přišlo mu to roztomilé, pro mnohé jiné to bylo trnem v oku.

Navíc měl černovlásek další důvod k obavám, jelikož viděl, že Tom začal kouřit marihuanu. Dokud šlo jen o cigarety, neřekl ani půl slova, sám kouřil, ale nečekal, že by rasta někdy překročil tuto hranici. A přesně věděl, kdo za to může: ty zrůdy z jeho party. Říkali si NHR. Bill netušil, co to znamená, a Tom mu to nikdy nechtěl říct.
Vždy stál při něm a dával mu dobré rady, kterými se ne vždy řídil. Proto většinou raději mlčel, jelikož nechtěl na Toma moc tlačit, a riskovat tak, že se mezi nimi něco pokazí. Doufal však, že pohledy, které mu věnoval vždy, když udělal něco, co černovlásek považoval za přehnané, budou stačit k tomu, aby si Tom uvědomil, že obrat, který jeho život v posledních čtyřech letech nabral, se mu moc nelíbí.
Byl to den jako každý jiný, když Bill našel Toma na dvoře, jak šňupe kokain.
Vyučování začalo asi před deseti minutami, ale černovlásek neviděl Toma vcházet do třídy, ačkoli ho ráno viděl přicházet do školy, a tak se rozhodl ho jít hledat.

Rozhodně nečekal, že ho najde takhle.
„Tome!“ Vykřikl šokovaně a upustil tašku na zem.
Dredař náhle zvedl hlavu. Vypadal jako někdo, koho přistihli při činu, a to Billa bolelo víc než pohled na bílý prášek, který šňupal.
„Do prdele,“ vyhrkl blonďák rychle a všechno odložil. „Kurva, kurva, není to tak, jak si myslíš,“ mumlal rozrušeně zmatená slova a zběsile máchal rukama. Nevypadal jako ve své kůži.
Bill přišel až k němu a klekl si, protože rasta seděl na zemi. Vzal jeho obličej do dlaní a zíral na něj lesklýma očima. „Ne? Tak mi řekni, jak to je,“ řekl mu. Jeho hlas zněl jako prosba.
Tom zavřel oči, zhluboka se nadechl a v tu chvíli si Bill všiml dvou hlubokých načervenalých kruhů pod jeho očima. Typické tmavé kruhy jako mívají feťáci…

„Já… jen jsem to zkoušel. Dali mi to a řekli, že to rozhodně musím…“
„A ty jsi je poslechl?!“ Vykřikl Bill, teď už rozzuřený. Vstal a zadíval se na něj. „Byl jsi tak hloupý, že sis vzal kokain jen proto, že ti to někdo řekl?“
Tom se taky postavil a snažil se ho uklidnit. „Ne… ne! Říkal jsem ti, že to byla jen zkouška… hra, já…“
„Hra? Tvůj život není hra, pokud si to neuvědomuješ, Tome!“ Zahřměl černovlásek, vykroutil se z jeho sevření, znovu popadl tašku a chystal se odejít.
Tom ho zadržel. „Nepřeháněj, byla to jen trocha kokainu…“
Bill zavrtěl hlavou. „Nechci to dál poslouchat, jdu pryč. Dělej si, co chceš.“
Rasta si ho však přitáhl k sobě a držel ho v náručí. „Neodcházej, prosím. Nebuď na mě naštvaný.“
Znělo to upřímně a lítostivě. Bill vzlykl a objal ho kolem ramen. „Slib mi, že už to neuděláš.“
Čekal na odpověď, a když viděl, že rasta váhá, stiskl ho pevněji. „Slib mi to!“
„Slibuju! Slibuju…“

Bill si přitiskl tvář do jeho krku a mlčel, tiskl k sobě to, co z Toma, kterého znal, zbylo.
„Bille, potřebuju, abys pro mě něco udělal,“ vydechl Tom krátce nato. Bill se odtáhl natolik, aby se mu mohl podívat do očí, a rasta mu pohled opětoval s vážnou tváří. „Polib mě.“
Černovlásek mu chtěl říct, že po tom, co udělal, si nic takového nezaslouží a že není fér, aby se tak nestydatě zeptal, a že mu rozhodně nehodlá vyhovět.
Místo toho zavřel oči, pevně ho sevřel a přitiskl své rty na jeho.
Cítil, jak Tom do polibku vzdychl, okamžitě se ho pokusil prohloubit a přitiskl Billa ke zdi, kde ho natlačil na beton. „Nezlob se…“ zopakoval udýchaně a znovu ho políbil. A Bill se na něj v tu chvíli opravdu nemohl zlobit. Chtěl mu věřit, chtěl věřit, že to opravdu jen zkoušel, že mu ten kokain možná ani nechutnal, že už to neudělá, protože mu to slíbil. Chtěl tomu věřit, protože mu navzdory všemu důvěřoval. Protože Tom se za posledních osm let stal tou nejdůležitější osobou v jeho životě.

Chtěl tomu věřit a věřil tomu. Líbal ho dál, stále intenzivněji, stále naléhavěji a vášnivěji. Tom ho pevně držel v náručí a Bill si na okamžik pomyslel, že to, co říká, je možná pravda, že mu na něm opravdu záleží víc než na komkoli jiném. Proč by ho jinak tak zoufale držel? Proč by se s ním dál líbal, když věděl, že s ním Bill nebude mít sex? Mohl mít kohokoli, ale vždycky se nakonec vrátil k Billovi. Snažil se, si stále opakovat, že tenhle argument už jednou použil, že mu před lety skoro naletěl a že musí být opatrný, protože Tom nedokáže být nikomu věrný, i když jde o něj, ale v tu chvíli na tom moc nezáleželo.
Po nekonečných minutách Bill ucítil, jak mu něco tvrdého tlačí do stehna. Otevřel oči, odtáhl se od jeho rtů a zalapal po dechu, když zjistil, že na něj Tom zírá s očima plnýma vzrušení. Nic neřekl, ale on přesně věděl, co chce, a tak bez váhání sklouzl dolů a klekl si před něj. Tom se opřel otevřenými dlaněmi o zeď a zaklonil hlavu v očekávání toho, co bude následovat. Nebylo to poprvé, co něco takového dělali, bylo to součástí jejich zvláštního vztahu. Žádný sex, zbytek ano.

Černovlásek mu spěšně rozepnul kožený opasek, a jakmile uvolnil sponu, Tomovy džíny se automaticky svezly k zemi, tak volné byly. Pod boxerkami viděl jeho vztyčený úd, který toužil po uspokojení.
Zavřel oči, roztáhl rty a začal ho sát u kořene nad látkou. Držel ruce na Tomových bocích a sjel celou jeho délku, dokud se nedostal k vrcholku, který trochu vyčníval z boxerek. Energicky ho sál, a pak mu s trhnutím stáhl i boxerky.
Tom zasténal a sklonil hlavu, aby viděl, co Bill dělá. Černovlásek mu velmi pomalu olizoval celý penis od špičky dolů k varlatům a zase zpátky. Pak rozevřel rty a začal sát náhodná místa po celé délce, jednou rukou si ho přidržoval a přiměl tak rastu sténat ještě hlasitěji.

Tom vzal svůj penis u kořene a druhou rukou přidržel Billa v klidu, pak mu ho strčil do úst. Černovlásek nic nenamítal a začal sát jeho vrcholek, chvilku silněji, pak zase zpomalil. Pak si ho do úst vzal celého a Tom pánví pohnul dopředu, čímž mu ho strčil až do krku. Nebylo to poprvé, co tohle udělal, a Bill si nestěžoval, stiskl kolem něj rty a sál celou jeho erekci. Tom mu stále držel ruku ve vlasech a několikrát ho za ně zatahal, aniž by mu ublížil, čímž udával to správné tempo. Bill si poslušně nechal poroučet, i když věděl, že se chová hůř než děvky, které rasta obvykle šukal, ale chtěl, aby si alespoň tuhle jeho malou práci užil a aby ho udělal tak, jak si to přeje.

Tomova erekce teď byla vlhká, mokrá, pokrytá černovláskovými slinami; Bill sjel rty dolů a začal mu sát jedno varle, protože věděl, že to má Tom rád, zatímco rukou hladil jeho erekci. Rasta zavrčel skrze zatnuté zuby, přimhouřil oči a oběma rukama se opřel o zeď. Když Bill znovu vzal jeho vrcholek do úst a usilovně ho sál, nevydržel a udělal se mezi jeho rty.
Bill to všechno spolkl, aniž by o tom přemýšlel, a pak si olízl rty potřísněné Tomovým spermatem. Rasta ho donutil vstát a políbil ho na rty, stále ještě rozechvělý z právě prožitého orgasmu. „Děkuju.“
Bill se jen usmál.

***

„Kokain?!“ Vykřikl šokovaně Andreas. Bill vážně přikývl a něco naškrábal na kus papíru. Pršelo a oni dva byli u černovláska doma, aby řešili, co se ten den událo. Déšť měl na Billovu náladu zvláštní vliv, uváděl ho do melancholie, aniž by to chtěl. Andreas byl po Tomovi jeho druhý nejlepší přítel. Seznámili se na střední škole a od té doby se nikdy nerozešli. Blonďák věděl o Billovi většinu věcí, ale ne všechno jako Tom. „A co jsi udělal, když jsi ho přistihl při činu?“
„Naštval jsem se a křičel na něj,“ odpověděl černovlásek klidně.
„A co on?“
„Omluvil se, prosil mě, abych se nezlobil, a slíbil, že už to neudělá.“
„A co ty na to?“
„Vykouřil jsem ho.“
Andreas otevřel oči a ústa dokořán a upustil propisku. „Ne, počkej, shrneme si to. Najdeš ho, jak šňupe koks, naštveš se, seřveš ho, a pak mu ho vykouříš?“
Bill se začervenal a pohrával si s propiskou. „Byla to zvláštní situace,“ snažil se nějak omluvit.
„Oh, no to vidím. A pochopil jsem, že tohle nebylo poprvé, tak mi, kurva, řekni, co do prdele jste? Přátelé s výhodami?“
Bill ztuhl. „My spolu nešukáme.“
Andreas se ušklíbl. „Ah, jasně, promiň. Takže přátelé na vykouření?“

Černovlásek neodpověděl a zíral na linkovaný papír před sebou. Andreas měl pravdu; možná byl trochu lehký kluk, když souhlasil s určitými věcmi s někým, koho bral jako svého kamaráda.
„Protože nechceš, aby mezi vámi bylo něco víc,“ připomněl mu tichý hlásek v hlavě.
„Protože mi dokázal, že mezi námi nemůže být nic víc,“ odpověděl Bill v duchu a umlčel ten zasraný hlásek.
Možná byl lehký, nebo byl Tom prostě neodolatelný. Nebo opravdu byli víc než přátelé a zdržovat se fraškou, že jsou jen přátelé, začínalo být příliš zbytečné. Nebo ho prostě miloval tak moc, že mu nedokázal nic odepřít. Nebo byl prostě jen naivní. Nebo…

Bill si dal hlavu do dlaní a vypnul mozek. Andreas, který si uvědomil, jaký epický boj se odehrává mezi jeho neurony, mlčel. Musel si v tom udělat jasno. Nemohl dál souhlasit s tím, že si někam vyrazí s Tomem a skončí v nejodlehlejších koutech nebo nejzapadlejších uličkách města, kde si klekne na kolena a vykouří mu péro. Protože přesně to se stalo vždycky a pokaždé si Bill nemohl pomoct a přemýšlel, proč to dělá. Proč ho líbá, kouří nebo honí, a pak s ním nešuká? Jakou tohle mělo logiku?
Musel celou situaci přehodnotit. Existovaly jen dvě možnosti: buď Tom dokáže, že si jeho důvěru skutečně zaslouží, a pak mu dá Bill šanci, kterou mu před lety, v době prvního „nechceš se mnou chodit?“ odepřel, nebo se Tom ztratí v kruzích se svojí partou, což by Billa donutilo vážně uvažovat o tom, že ho nechá jít.

***

Tom odhodil nedopalek cigarety na zem a dupl do něj nohou. Byl nervózní, neuvěřitelně nervózní, jako pokaždé, když se měla sejít celá parta, a to už během půl hodiny vykouřil pět cigaret.
Derek se na něj usmál, nejspíš byl stejně nervózní jako on. Paul, kterého všichni mlčky považovali za „bosse“ party, řekl, že jim přinese překvapení, a když Paul řekl „překvapení“, nikdy to nebylo nic nevinně zabaleného jako dárek s mašlí.
Když se o pár minut později objevil v parku, neměl v ruce žádný balíček a úsměv na jeho rtech mluvil za vše.
„Hej,“ pozdravil a vítězně zvedl ukazováček a prostředníček.
„Čau, Po‘, tak co jsi nám přinesl za dobroty?“ Vyhrkl jeden kluk z party a plivl na zem.
„Oh, po dnešku mi necháš vytesat sochu,“ ujistil ho Paul a prohrábl si kapsy. Vytáhl sáček a obsah si vysypal do ruky: na dlani mu přistál tucet zdánlivě neškodných pilulek.
„Co je to?“ Zeptal se Derek hned podezřívavě.
„Je to fakt parádička. Tak jen do toho, zkuste to,“ vyzval je Paul a natáhl k nim ruku.
Tom o krok ustoupil. Přesně stejná scéna se odehrála i předtím: Paul přišel, vytáhl pytlík s bílým práškem, vyzval je, aby to zkusili, a on jako blázen tu hru hrál s nimi.

„No tak, Tome, na co čekáš?“ Rasta zamrkal a uvědomil si, že každý má v ruce jednu pilulku. Jen on ne. „Slíbil jsi to Billovi,“ připomněl mu tichý hlásek.
„Uh, myslím, že si tentokrát ne-…“
„Co je? Chceš se chovat jako srab?“ Procedil Paul a zlostně povytáhl obočí. „Nedělej fóry, no tak, vem si to. Později mi poděkuješ,“ slíbil mu.
Tom zaváhal. Ruce měl stále v kapsách a prsty svíral vnitřní látku džínů. „Tohle nemůžu udělat, slíbil jsem to Billovi,“ pomyslel si. „Nechci, aby se na mě zase zlobil,“ řekl si.
„Tome? Chceš zůstat v týhle partě?“ Zeptal se tiše Paul a přistoupil k němu.
Tom na něj zíral s vykulenýma očima. Kdyby si tu drogu nevzal, vyhodili by ho z party? To nemohl dopustit, jen s nimi poprvé v životě cítil, že někam skutečně patří. Koneckonců, je to jen hloupá pilulka, říkal si. Co mu to mohlo udělat? Nikdy nikdo na jednu pitomou pilulku ještě neumřel a byl si jistý, že se nestane závislým, když jednu prostě zkusí.
Byly to jen děti, které si hrály s ohněm. Dokud se nespálí, nikdy nepochopí, co riskují.
Paul vytáhl jednu rastovu ruku z kapsy a vložil mu do dlaně pilulku. „Jen do toho.“
Rasta se podíval na tu neškodnou tabletku a nervózně polkl. „Jen jedna pilulka,“ opakoval si. „Jen jedna, co mi to může udělat?“ Otevřel ústa a pomalým pohybem si ji položil na jazyk.
„Promiň, Bille.“
Polkl.

***

O několik dní později se Bill vracel z nákupu. Nesl dvě těžké tašky, v každé ruce jednu, a nemohl se dočkat, až se vrátí domů a dopřeje si teplou koupel a bude relaxovat. Když došel k brance domu, uviděl na chodníku potácející se postavu, která se chvilkami opírala o zeď. Z té vzdálenosti ještě nedokázal rozeznat, kdo to je, ale rozhodně to nebyl nikdo z jeho domu. Nakrčil nos. „Opilí pobudové už odpoledne. Skvělý.“ Doufal, že si ho nevšimne, a spěchal k brance. Když byl pár metrů od něj, s hrůzou si uvědomil, že tu potácející se postavu zná až příliš dobře. „Panebože, TOME!“ Vykřikl šokovaně a položil tašky, aby rastovi pomohl.
Tom se zhroutil, jakmile ucítil Billovy paže, které ho podepřely; byl bledý, mrtvolný, polil ho studený pot a třásl se.
„Tome, prosím, otevři oči! Mluv se mnou!“ Prosil ho Bill, lehce s ním zatřásl a přemýšlel, co ho k čertu přivedlo do takového stavu. Tom lehce pootevřel víčka: oči měl zarudlé, zapadlé a prázdné s hlubokými tmavými kruhy pod nimi. Jako mrtvý. Zakoktal něco nesmyslného a omdlel. Bill začal v panice a strachu plakat, vytáhl z kapsy mobil, aby zavolal záchranku. Poté si přitiskl dredaře k hrudi a lehce ho kolíbal. „Všechno bude v pořádku, uvidíš. Všechno bude v pořádku,“ zamumlal rozechvěle a snažil se uklidnit spíš sám sebe než cokoli jiného.
Nepustil ho, dokud neuslyšel sirény sanitky.

***

„Nemá žádné další příbuzné?“ Zeptal se lékař skepticky. Bledý, vyděšený sedmnáctiletý mladík mohl jen stěží být tou nejlepší osobou, které by mohl podat zprávu o zdravotním stavu svého pacienta, ale nikdo jiný se na pohotovosti v nemocnici neobjevil.
Bill rázně zavrtěl hlavou. „Ne, alespoň ne tady. Já jsem mu nejbližší,“ ujistil ho. „Prosím, řekněte mi, že je v pořádku!“
Po příjezdu do nemocnice zůstal Bill vedle lůžka, kam Toma umístili, dokud jeho hysterický křik nepřinutil sestry, aby ho odvedly pryč a mohly tak dělat svoji práci. Teď, když se situace uklidnila, chtěl vědět víc.
Lékař se snažil najít ta nejvhodnější slova, jak to chlapci říct, ale jelikož žádná nenašel, rozhodl se být přímý. „Šlo o předávkování.“
Billovo srdce se zastavilo. „C-co, prosím?“
„Požil nadměrné množství drog,“ vysvětlil lékař. „Má štěstí, že ještě žije.“
„A-ale to není možné, slíbil mi…“ nedokázal tu větu dokončit.
Tom bral drogy dál. A bral je tak často a v takovém množství, že kvůli nim skoro umřel.
Tom porušil svůj slib.
Když doktor viděl jeho šokovaný výraz, položil mu ruku na rameno. „Bude v pořádku, neboj se.“
To Billovi nestačilo. „Můžu ho vidět?“ Zeptal se a sevřel rty.
Doktor přikývl a pustil ho dovnitř.
Tom ležel na lůžku a zotavoval se. Znovu získal barvu a už se netřásl. Bill stál vedle lůžka, úplně ztuhlý, dokud neviděl, jak zamrkal. Rasta se zmateně rozhlédl, a pak svůj pohled upřel na něj. Po několika vteřinách ho poznal a doširoka otevřel oči, jako by si uvědomil, co se stalo.
Bill na něj lhostejně zíral.
Tom ztěžka polkl a natáhl k němu ruku. „Ne… n… nezlob… se,“ zašeptal chraplavým, přidušeným hlasem.
Černovlásek stiskl rty a potlačil vzlyk. Pak zavrtěl hlavou a beze slova opustil místnost.
Tom se poprvé cítil opravdu opuštěný.

***

O dva týdny později

Tom měl pocit, že se zblázní. Těch čtrnáct dní ho přivádělo k šílenství. Jako by nestačilo, že riskoval, že se dostane do vězení a jen o vlásek mu unikl jen proto, že byl nezletilý a chytře si vymyslel, že mu někdo v noci v klubu podstrčil drogy do pití; nestačil ani slib, že se co nejdřív spojí s nějakým příbuzným, aby se o něj přijel postarat a dostal ho z té nemocnice; ne.
Bill s ním nemluvil.
Dokonce ho potkat zcela náhodně na ulici nebo ve škole bylo skoro nemožné. Vyhýbal se mu. A on přesně věděl proč, ale nedokázal to jen tak přijmout. Nikdy se na něj nezlobil tak dlouho.
Nevěděl, co má dělat. Celé dny ho hledal, nebo byl doma s hlavou v dlaních a přemýšlel o všech těch sračkách, které provedl. Slíbil to Billovi, slíbil mu to a všechno nakonec posral. A nejlepší na tom všem bylo, že ani nemohl odejít z party. Nechtěl z ní odejít.
Nebylo cesty ven.

Vstal z postele, kde poslední tři hodiny vegetil, přešel k oknu a odhrnul závěs. Měl výhled na celý dvůr a vzpomínal, jak jako malý celé hodiny postával u toho okna a čekal, až Bill půjde ven a bude si hrát, aby si mohl jít hrát za ním. Chodil tam, jen když tam byl Bill. Dvůr byl v tu chvíli prázdný, ale Tom tam dál stál a tajně doufal, že uvidí toho černovlasého chlapce, jak běhá po trávě s míčem a skateboardem. Na mysl se mu vloudila jedna věta, kterou někde slyšel, ale nemohl si vzpomenout kde: Když se ocitneš na konci, vzpomeň si na začátek.
Vytěsnil tu větu z mysli. On a Bill nebyli na konci.

Asi o deset minut později se otevřela vstupní branka a na dvůr vešel Bill, usmíval se a zářil přesně tak, jak si to Tom vysnil ve svých představách. Nebyl však šťastný proto, že byl s rastou. Bill držel za ruku jiného kluka.
Tomovi se rozbušilo srdce a najednou ničemu nerozuměl. Viděl jen, jak ten kluk dává ruku za černovláskova ramena a drží ho u sebe, pak mu zmizeli z dohledu, protože zřejmě zamířili ke vchodovým dveřím. O několik minut později ho uviděl, jak se sám vrací a odchází bránou pryč.
S bušícím srdcem a strachem se rychle oblékl a vyběhl z bytu.

***

Když mu Bill otevřel dveře poté, co Tom držel zvonek jako šílenec, první, čeho si rasta všiml, bylo, jak se jeho výraz radikálně změnil, když zjistil, že tam stojí on.
„Co se dě…?“
„Kdo to byl?“ Zeptal se Tom celý zadýchaný z běhu přes celý dům a dvorek.
Bill otevřel oči dokořán a zkřížil ruce na hrudi. „Do toho ti nic není.“
„Vždycky jsi mi všechno říkal, jsem přece tvůj nejlepší přítel,“ odsekl Tom.
Bill přenesl váhu z jedné nohy na druhou a vyhýbal se jeho pohledu, zjevně mu to bylo nepříjemné.
Tomovo srdce sevřely pochybnosti. „Stále jsem… že?“ Zeptal se tichým hlasem.
„Slíbil jsi mi, že přestaneš,“ zněla Billova jediná odpověď.
Tom vydechl. „To jsem taky udělal a mrzí mě to! Byl jsem blbec, opravdu jsem byl! Bille, prosím, odpusť mi! Nezlob se!“

Černovlásek zavrtěl hlavou. „Vždycky mě prosíš, abych se nezlobil. Už nám není devět, Tome, není to, jako když jsi mi nechtěně rozbil skateboard a já ti odpustil. Dal jsi mi slib a porušil jsi ho. Což by starý Tom nikdy neudělal.“
Rasta panikařil. „Chtěl jsem zůstat v partě, a tohle byla jediná možnost! Vím, že jsem to přehnal, a mrzí mě to, přísahám! Udělám cokoli, abych ti to vynahradil, řekni, co by sis přál.“
Bill se smutně usmál. „Musel sis vybrat.“
„Polož mi otázku, koho bych si vybral, jestli partu, nebo tebe, a já si vyberu tebe. Zeptej se mě na to,“ prohlásil sebevědomě.
„To už jsi udělal a očividně sis nevybral mě. Už nemůžu dál stát za tvými zády a čekat na den, kdy ti budu moct opět věřit. Každý jsme se vydali úplně jinou cestou, Tome. Nic víc už není,“ odpověděl Bill a zněl spíš rezignovaně než zklamaně.

Tom se ale nechtěl vzdát. „Bille, záleží mi na tobě a ty to víš. Na nikom mi nezáleží tolik jako na tobě. Miluju tě,“ prosil.
Bill znovu zavrtěl hlavou. „To už mi nestačí, Tome. Teď už nejsi ten, kterého potřebuju, promiň.“ Zašeptal a začal zavírat dveře.
Rasta strčil nohu do dveří a donutil ho nechat je otevřené. „Chceš říct, že už mě nemiluješ? Že už ke mně nic necítíš?“ Zeptal se zlomeným hlasem.
„To jsem neřekl,“ Bill se zamračil.
Neřekl to, protože pravdou bylo, že byl do Toma vždycky zatraceně zamilovaný. A litoval, že mu to neřekl už před lety, protože možná by to všechno dopadlo úplně jinak.
Ani jeden z nich si nikdy neuvědomil, že jejich city jsou dokonale opětované. Osud je záměrně vedl na jednu cestu, přesto se vydali každý jiným směrem. Byla to jejich volba a teď za to nesli následky.

Tom se lehce rozzářil. Pokud k němu Bill stále něco cítí, byla tu naděje. „Takže… myslíš, že mi někdy dokážeš odpustit?“
„Tome, už tě nepoznávám. Už nejsi ten kluk, kterého jsem znal; bereš drogy, hulíš, stýkáš se s lidmi, ze kterých mám hrůzu, jen když o nich slyším. Žiješ život, který já žít nechci, a i když se snažím smířit se s tvým životním stylem, prostě to nejde. Nedokážu se dívat na to, jak se den za dnem ničíš,“ přiznal černovlásek a náhle vypadal vyčerpaně.
Tom polkl a nedokázal odpovědět. Nemohl Billovi slíbit, že se změní, protože to v podstatě ani nechtěl. Ale nechtěl ani přijít o něho.
„Jen mi řekni, jestli mám šanci,“ poprosil a dal nohu pryč ze dveří.
Bill si povzdechl. „Já nevím… jednou,“ odpověděl, protože věděl, že jinak by na něj Tom dál naléhal a on by to nevydržel. Kromě toho také doufal, že by se tím vše mohlo uklidnit.
„Jednou,“ opakoval Tom a vstřebával ta slova.
Bill se unaveně usmál. „Jo, jednou,“ potvrdil. „Možná.“
Poté zavřel dveře a Tom si uvědomil, že tímto gestem ho odstavil ze svého života.

autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)