The Reason (2/2)

autor: Nephilim

„Půjdeme se učit do kuchyně, OK?“ Oznámil mu Bill, když se dostali k němu do bytu. Byl malý, ale útulný, a především Tom všude kolem sebe cítil Billův typický dotek, který mu vykouzlil úsměv na tváři. Podle Billova příkladu si pověsil bundu na věšák a zamířil za ním směr kuchyně.
Jakmile Bill vešel do kuchyně, vyndal na stůl obsah své tašky, což byly převážně knihy.
Tom udělal totéž, ale klidně vytahoval jednu po druhé.
„Dáš si kávu, než začneme s tímhle intenzivním studiem?“ Zeptal se Bill a pobaveně ho sledoval.
„Moc rád.“
Zhruba o deset minut a dvě kávy později začali.

Po několika hodinách byli oba docela unavení a Bill dokončil přepisování poznámek.
„Hotovo! Díky, máš vážně moc hezký písmo… máš štěstí,“ řekl černovlásek a znovu zkontroloval Tomovy poznámky. „Dřív bývalo… chaotičtější,“ vzpomínal s nádechem melancholie.
„Opravdu jsem se snažil,“ odpověděl Tom s úsměvem. Podíval se na hodiny a zjistil, že je nejvyšší čas obstarat si něco k večeři. „Sakra, jestli chci dneska večeřet, měl bych si pospíšit, než zavřou supermarket!“ Vykřikl a prudce vstal.
Bill se podíval na hodinky a kousl se do rtu. Pak vstal a položil ruku na rameno Toma, který rychle skládal všechno zpátky do tašky.
„Můžeš zůstat na večeři, jestli chceš…“ navrhl tichým hlasem, skoro jako by mu říkal nějaké tajemství.
Tom na něj překvapeně zíral: pozvání na večeři bylo to poslední, co čekal. „To myslíš vážně?“
Bill přikývl a lehce se usmál. „Pokud mi pomůžeš vařit,“ dodal vážně.
Tom vybuchl smíchy. „Samozřejmě! Jsem, nebo nejsem nejlepší kuchař v Hamburku?“
„To se uvidí!“

***

O hodinu a šest kilo špaget později se Bill neubránil smíchu nad Tomovým obličejem špinavým od omáčky. Z chlapce se nevyklubal tak skvělý kuchař, jak se mu snažil namluvit, a Bill ho nakonec donutil přiznat se, že většinou kupuje mražené jídlo nebo pizzu.
„Ty věci ti dřív nebo později zničí žaludek,“ oznámil mu Bill a zkontroloval, jak je na tom voda, kterou dali vařit.
Tom otevřel skříňku, kterou mu předtím Bill ukázal, vyndal dva talíře a dvě sklenice a položil je na prostřený stůl. „To si nemyslím, žil jsem z toho, už když mi bylo šestnáct, pamatuješ?“
Bill přikývl a na chvíli se ztratil ve vzpomínkách. Byla to pravda, když šel k Tomovi, vždycky jedli mraženou pizzu nebo hranolky. Nezdravé, stejně jako všechno ostatní v jeho životě.
Naštěstí to vypadalo, že jediné, co se na novém Tomovi nezměnilo, je strava.

„Zajímá mě, proč sis vlastně nechal udělat copánky? A kdy?“ Zeptal se zvědavě.
Tom se podíval do stropu a přemýšlel o tom. „Abych řekl pravdu, tak před pár měsíci. Dredů už jsem měl plné zuby a starost o ně už byla opravdu náročná. I když s cornrows jsem si moc nepomohl.“
„Oh, cornrows,“ zopakoval Bill a trochu se začervenal, protože netušil, že se tento účes jmenuje takhle. „Sluší ti.“
Tom se usmál. „Jo, tohle mi říkají často.“
„Kdo?“
„Noo, holky…“
Bill se zamračil a otočil se k hrnci, kam hodil těstoviny, aby nedal najevo svůj nespokojený výraz. „Jo takhle… máš holku?“
Tom pochopil, že ho přiměl alespoň trochu žárlit, a v duchu vítězoslavně vykřikl. „Ne, nemám.“
„Oh, takže pokračuješ se známostmi na jednu noc?“
„Ne,“ odpověděl tiše.
Bill cítil, jak mu srdce začalo bít rychleji. „Aha,“ zamumlal a nevěděl, co dodat.

Vtom zazvonil telefon.
„Můžeš zkontrolovat těstoviny? Jen to rychle vyřídím,“ slíbil Bill, odstoupil od sporáku a sundal si zástěru, kterou si oblékl jen tak z legrace.
Tom přikývl a zvedl naběračku, i když přesně nevěděl, co s ní má dělat.
Bill se přehraboval v tašce, dokud nenašel mobil. Pak hovor přijal.
„Haló? Ahoj…“ jeho hlas se zjemnil a Tom zpozorněl. „Vlastně je tu jeden kamarád… Jo, jen kamarád, hlupáčku…. Teď? Ale já vážně… OK, OK, no tak jo… Počkám na tebe, ahoj,“ a ukončil hovor polibkem.
Tom spolkl další změť zklamání a smutku ze slov, která právě slyšel, a prudce zamíchal těstoviny ve vroucí vodě.
„Počkej, nemusíš to míchat…“ připomněl mu Bill, když se objevil za ním.
Tom vytáhl vařečku z hrnce a ustoupil od sporáku.
„Tome,“ začal Bill rozpačitě. „Kevin s námi dnes povečeří.“

***

Bill si připadal jako v nějakém filmu. Měl dojem, že je v oku bouře uprostřed dvou hořících ohňů, zkrátka… ve smrtelném nebezpečí. Ve skutečnosti to byl jen jeho pocit, jelikož Kevin přátelsky konverzoval a Tom tiše jedl svou porci špaget. Jeho skloněná hlava a fakt, že od Kevinova příchodu nepromluvil ani slovo, v něm samozřejmě vzbudily podezření, ale neodvážil se ho na nic zeptat. V hloubi duše tušil, proč se rasta takhle chová. Nebo v to možná jen doufal.
Tom spolkl další hořké sousto těstovin a se zájmem se zadíval na vidličku. V uších mu zněl Kevinův otravný hlas, který od chvíle, kdy přišel, nepřestal bombardovat Billa otázkami: „Jak to šlo dneska na univerzitě? Měl jsem těžký den; koupil sis nový lesk na rty? Sluší ti; Vařil jsi? Šikovný chlapec!; Co děláš zítra odpoledne? Mohli bychom někam vyrazit!“ a tak dále, snad půl hodiny nebo i dýl.
Říkal si, že je hloupý, protože skoro zapomněl, že Bill má vlastně přítele, ale taky proto, že předpokládal, že po dvou letech, kdy se neviděli, je černovlásek stále single. Opustil ho zadaného a našel ho znovu zadaného; logické.
A on byl idiot, který doufal v opak.

Tenhle obraz na něj byl až příliš; Kevin rozhodně nepřišel jen na večeři. Určitě by byl raději, kdyby byl s Billem o samotě, aby ho mohl líbat, hladit… A Tom si byl jistý, že jakmile odejde, Kevin zatáhne Billa do ložnice a…
Jeho rty se automaticky smutně zkřivily.
Stal se z něj dobrý člověk: nebral drogy, nekouřil, neměl sex s náhodnými lidmi. Chtěl být lepší jen kvůli Billovi.
A Bill ho nepotřeboval.
K čemu to všechno bylo? Co měl teď dělat? Jít ven a najít si pěknou holku? K čemu, když jediná osoba, kterou chtěl, mu zůstávala stále vzdálená?

„Tome, jsi v pořádku?“ Slyšel, jak se ho Bill ptá se starostí v hlase a také proto, že si konečně našel záminku, aby přerušil Kevinův monolog.
Tom si otřel rty ubrouskem a předstíral klid. „Bylo to vynikající, děkuju. Ale vzpomněl jsem si, že mám ještě nějaké učení, takže už bych měl jít…“
„Ale ne, zůstaň!“ Vyhrkl Bill dřív, než si to stačil uvědomit. Ucítil, jak ho Kevin pod stolem kopl, a když se podíval svému příteli do tváře, viděl, že má poměrně výmluvný výraz: „pošli ho pryč,“ jako by říkal.
Bill nesouhlasil.
„Opravdu tě nechci dál rušit,“ řekl Tom, který si všiml Kevinova až příliš nápadného pohledu.
„Ale ne-,“ začal Bill, ale další Kevinovo kopnutí ho donutilo zmlknout.

Tom si velmi tiše povzdechl, odešel do chodby a vzal si bundu. Bill vstal od stolu a šel za ním; chytil ho za paži a ztišil hlas. „Můžeš zůstat, vážně,“ zašeptal a jeho tón jako by křičel „zůstaň, prosím.“
Tom se smutně usmál. „Myslím, že ty a Kevin budete mít… nějakou práci. Nechci být páté kolo u vozu.“
„Takhle to ne-“
„Bille?“ Uslyšel Kevina volat z kuchyně.
Černovlásek si povzdechl. „Uvidíme se zítra ve škole, dobře?“
Tom přikývl a předstíral upřímný úsměv. „Jasně. Dobrou noc.“
Když za ním zavřel dveře, poprvé si Bill přál, aby Kevin v kuchyni nebyl.

***

O několik dní později si Bill náhle vzpomněl, že má doma ještě to zatracené DVD. Zaklel, oblékl si bundu K-Way, vyběhl z domu a práskl dveřmi.
Trvalo mu dvě vteřiny, než si uvědomil, že si nevzal klíče. A další dvě vteřiny, aby se šokovaně otočil ke dveřím a začal do nich kopat jako šílenec.
„KURVA, KURVA, KURVA!“ Zaklel a vytáhl z kapsy mobil. Přemýšlel, který zámečník by mu v tuhle hodinu zvedl telefon, ale přesto to zkusil. Měl jen jednu možnost.
Hlasová schránka. Skvělé.
S povzdechem se rozhodl, že i tak půjde ven. Peněženku měl, takže mohl strávit noc v nějakém klubu a prostě si dát nějaký drink.
„Kurva!“

***

„Doufám, že jsem to ještě stihl, nebo se zblázním!“ Vykřikl Bill, když vstoupil do videopůjčovny.
Tom vzhlédl od časopisu o autech, který četl, a rozzářil se. „Co myslíš?“ Podíval se na černovláska a jeho pohled zjihl. „Když už jsme u toho, mohl jsi to vrátit klidně až zítra, to prý nemá pršet anebo třeba plus minus jeden den,“ zažertoval.
„Ha ha ha,“ zamumlal Bill mrzutě a položil obal s DVD na pult. „Jak moc bude moje peněženka plakat?“
„Tak se na to podíváme,““ zasmál se Tom a rychle se podíval do počítače. „Ehm… doplatek je osm eur.“
„Čekal jsem, že to bude horší,“ přiznal Bill a položil deseti eurovou bankovku na pult. Když si Tom vzal peníze a vracel mu drobné, Bill se otočil a podíval se z okna, kde opravdu hustě pršelo. „To mě čeká opravdu perfektní noc…“ zamumlal.
„Proč? Kam jdeš?“ Zeptal se Tom zvědavě.
„To ještě právě nevím. Zabouchl jsem si klíče doma,“ přiznal a trochu se styděl za svou neopatrnost.
„Vážně?!“ Vykřikl Tom a snažil se nesmát. „Promiň… nemůžeš jít ke Kevinovi?“ Navrhl a připadal si hloupě, že to vyslovil.
Bill pokrčil rameny. „Je mimo město… a zámečník přijde až ráno. To mám kliku, co?“
Tom se podíval na hodinky a rozhodl se udělat něco šíleného. „Hele… za chvíli končím… jestli chceš, můžeš přespat u mě,“ navrhl mu, zatajil dech a čekal na odpověď.
Bill o návrhu dlouho přemýšlel, protože cítil, že když bude souhlasit, něco se stane. Nevěděl co, ale určitě něco ano.
Strávit noc u Toma by bylo jako vzpomínka na minulost a Bill přemýšlel, jestli to je dobrý nápad. Ale koneckonců, jakou měl jinou možnost? Strávit noc v nějaké zapadlé hospodě plné opilců? Tohle nebylo jako v malém městečku, kde žil, tohle bylo velkoměsto.
„Tak jo,“ souhlasil nakonec s úsměvem. „Moc ti děkuju.“
Tom nevěděl, jaké důvody ho vedly k tomu, že nabídku přijal, ale cítil se jako v sedmém nebi.

***

„Klidně si můžeš dát sprchu, jestli chceš,“ řekl mu Tom, jakmile se ocitli v jeho bytě. Byl útulný, ne velký, ale ani ne malý; tak akorát, řekl si Bill.
Černovlásek na místě spolujezdce v rastově autě skoro usnul, jako kulisa jim z rádia hrála nějaká stará balada z osmdesátých let a déšť rytmicky bubnoval do okna. Jakmile dorazili před dům, bylo těžké se z té otupělosti dostat.
„Ne, jsem strašně unavený,“ odpověděl Bill a zívl.
Tom ho zavedl rovnou do ložnice. „Mám jen jednu postel, je to jednolůžko, i když, když se… trochu uskromníme… a obejmeme…“ řekl a jeho hlas byl čím dál tím slabší, jako by si nebyl jistý tím, co říká. „Jestli ti to vadí, lehnu si na gauč.“
„Ne, to ne, já si lehnu na gauč, už tak jsi pro mě udělal dost,“ odvětil Bill.
„Mně to nevadí, jestli chceš spát tady.“
„Spát,“ zopakoval Bill.
Tom se začervenal. „Samozřejmě…“
„Starý Tom by chtěl víc,“ připomněl mu Bill a sedl si na postel.
Tom se zamračil. „Zřejmě už nejsem ten starý Tom,“ řekl naštvaně a posadil se na druhou stranu. „Omlouvám se, že jsem tě zklamal.“
„Ne! Ne…“ řekl Bill rychle, aby to napravil. „Tak jsem to nemyslel… Jsem rád, že jsi na mě neskočil hned, když jsi mě poprvé uviděl. Jen jsem si všiml nějakých změn.“
„Ani nevíš kolika,“ pomyslel si Tom a svlékl si mikinu. Bill se vyhnul pohledu na něj, ale přesto zčervenal až po špičky uší.

„Před dvěma lety jsem si nemyslel, že máš o mně tak nízké mínění,“ podotkl rasta a vklouzl do bílého tílka a pohodlných tepláků, které sloužily jako pyžamo.
„Ty víš, že to tak není,“ odpověděl Bill vážně. Povzdechl si. „Hele, co takhle změnit téma… nepustíme si film?“
„Moc jich nemám,“ upozornil ho Tom.
„Jak to? Vždyť pracuješ ve videopůjčovně!“ Pronesl ironicky Bill.
Tom se usmál a ukázal na skříňku pod televizí, která byla naproti posteli. „Něco vyber.“
Bill vstal a dlouze se přehraboval ve skříňce. Tom se mezitím uvelebil na posteli, načechral si polštář a dal si ho za hlavu. Odtud měl dokonalý výhled na Billův zadek, který se vrtěl spolu s pohyby černovláska, který jako by napůl zmizel ve skříňce.
OK, změnil se, ale některé věci zůstaly neodolatelné…!

„Mám to!“ Zvolal vítězně černovlásek a vylezl ze skříňky s DVD v ruce. Tom už věděl, co ho čeká: měl maximálně dvě romantické komedie a byl si jistý, že Bill našel právě jednu z nich.
Když Bill pustil DVD a vrátil se na postel, Tom zjistil, že se nemýlil. Dalších šedesát minut se víceméně soustředili na sledování spletitého milostného příběhu, který se odehrával na obrazovce, zatímco se měli věnovat úplně jinému spletitému milostnému příběhu. Navzdory malému prostoru si dávali pozor, aby se jeden druhého nedotkli, a to ani omylem, ale Tom si nemohl pomoci a každých pár minut se na Billa podíval, přitahován jako nikdy předtím jeho profilem v šeru pokoje a vůní, která vycházela z jeho kůže.
Černovlásek sebou trhl při obzvlášť emotivní scéně a nenuceně mezi jejich těla položil ruku, která se stala Tomovou novou hlavní atrakcí. Rasta ji dlouhou dobu pozoroval, zvažoval všechna pro a proti, než k ní položil svou a pomalu ji přiblížil k jeho, dokud ji nepoložil přes jeho.
„Když nebude chtít, prostě ji odtáhne,“ pomyslel si.

Černovlásek při kontaktu zalapal po dechu a zmateně se podíval na jejich ruce, ale nepohnul se a Tom to bral jako souhlas. Začal ho hladit po kůži teplými, mozolnatými prsty, něžně, pomalými, roztržitými pohyby.
Bill zatajil dech, ale nepohnul se. Jeho pozornost už dávno nebyla zaměřená na film.
„Nakonec si vybere jeho,“ řekl po chvíli Tom s pohledem upřeným na obrazovku, ale jeho ruku hladit nepřestal.
Černovlásek ztěžka polkl. „Ale on udělal chybu, nechal ji trpět…“
„Ale ona ho miluje,“ Tom se na něj vážně otočil. „A i on ji miluje. Tak moc.“
Bill se začervenal a sklopil pohled. „Mluvíme o tom filmu…?“
„Samozřejmě,“ odpověděl Tom, ale neznělo to moc přesvědčivě. Zadíval se zpátky na obrazovku. „Vidíš? Usmířili se,“ kývl k televizi, kde si oba protagonisté vyměňovali něžný filmový polibek, takový, který trvá věčně a je natočený ze čtyř set různých úhlů.
Bill se však stále díval na Tomův profil a nevědomky se přisunul o něco blíž. „Uhm, jo…“
Když se Tom znovu otočil, zjistil, že je od něj jen pár centimetrů. Vydechl.

„Co udělají potom…?“ Zeptal se Bill nevinně.
Sedm centimetrů.
Tom si rozpačitě odkašlal. „Pak ji vezme k sobě domů… a tam…“
Tři centimetry.
„A tam…?“ Naléhal Bill, oči už napůl zavřené.
Jeden centimetr.
Tom přitiskl své rty na Billovy a zhluboka vydechl nosem. Jestliže Billova vůně byla předtím opojná, jeho chuť byla ještě víc, zvláště když ji po letech znovu ochutnal. Tom na to nikdy úplně nezapomněl, ale nic se nevyrovnalo skutečnému prožitku.
Bill vzdychl proti jeho rtům, vzal jeho tvář do dlaní, vsál jeho spodní ret a pohrával si s kuličkami piercingu. Tom ho objal kolem pasu, přitáhl si ho k sobě a vklouzl mu jazykem mezi rty, jak o tom snil už snad po celá staletí. Bill při tom kontaktu zasténal, zajel Tomovi rukou mezi copánky, masíroval ho vzadu na krku a drobnými kousanci okusoval jeho rty. Pak se náhle probral.

Náhle se od něj odtrhl a s vytřeštěnýma očima zíral na Toma.
„Bože…“ zašeptal a dotkl se svých rtů, zatímco Tom se zavřenýma očima stále hledal ty jeho. „Tome!“ Vykřikl Bill a trochu ho strčil do hrudi. Rasta znovu otevřel oči a nechápavě se na něj zadíval. „Co se děje?“
Bill vstal z postele, prohrábl si vlasy a hledal boty, které si předtím vyzul. „Bože, Bože, Bože.“
„Bille, co se děje?“ Zeptal se Tom stále zmateněji.
„Promiň, Tome, ale už musím jít. Nemůžu tady zůstat,“ odpověděl Bill rychle, aniž by se mu podíval do očí.
„Proč?!“ Zeptal se Tom znovu, tentokrát se zoufalstvím v hlase.
„Tohle byla chyba, jsem s Kevinem a…“ podíval se na něj. „Je mi to líto, ale nemůžu. Zdá se, že ses změnil, ale pořád ti nemůžu úplně věřit, nechci, aby se to všechno opakovalo a já se pak cítil tak hrozně jako předtím, nedokázal bych se s tím smířit a…“

Tom vyskočil a chytil ho za paži, aby mu zabránil v útěku. Než promluvil, téměř výhružně se na něj zadíval. „Chtěl jsi vědět, proč jsem přijel do Hamburku. OK,“ zhluboka se nadechl. „Rok a půl jsem byl v centru pro mladistvé s problémy s alkoholem a drogami. Před několika měsíci jsem se dostal ven a zapsal se na univerzitu. Neberu drogy, nekouřím, nedealuju a už vůbec nedělám nic, co dělal starý Tom. Změnil jsem se a jsem čistý. Strávil jsem tam osmnáct zasraných měsíců, v místě, kde jsou na oknech mříže a dvoreček jako když plivne.“
Billovi se zatajil dech. Podíval se Tomovi do očí a uvědomil si, že mluví pravdu. „Proč jsi to všechno udělal? Miloval jsi svou partu…“
Tom se zasmál smutným smíchem, a přiblížil se k jeho tváři. „Proč? Opravdu jsi to nepochopil?“ Zašeptal, než ho políbil na rty, a hned se od něj odtáhl. „Tím důvodem jsi ty.“
Bill jako by přestal dýchat, když tam takhle stál. Nemohl uvěřit vlastním uším, Tom, kterého opustil, neměl v plánu se kvůli nikomu měnit, a teď…

„Jsem do tebe, kurva, zamilovaný,“ přiznal a tváře mu zrudly. „Vždycky to tak bylo, ještě dřív, než jsem pochopil, co to znamená být do někoho zamilovaný. A trvalo mi strašně dlouho, než jsem to pochopil, Bille, ale je to tak.“
„Ty-ty-ty jsi…“
„Ano,“ potvrdil Tom. „Pochopil jsi to správně.“
A tu chvíli Bill definitivně roztál. Měl pocit, jako by na dva roky zamrzl a nebyl schopen cítit jiné city než k tomu, o koho přišel.
„Já tebe taky,“ zašeptal.
Tom přimhouřil oči. „Cože…?“
Bill se zhluboka nadechl, zavřel oči, a pak ho objal rukama kolem krku a políbil ho. „Taky tě, kurva, miluju,“ zašeptal mu do rtů a znovu ho políbil. „Už ani nevím od kdy.“

Tom ho objal kolem pasu, zvedl ho a v uších mu zazněl Billův smích, když se s ním zatočil. Položil ho do postele, a hned si na něj lehl, líbal a kousal každý kousek odhalené kůže, který viděl. Na tenhle okamžik čekal celou dobu, a nemohl uvěřit, že se teď stal.
„Tome, Tomi…“ Bill zalapal po dechu a přejel mu rukama po zádech. „Ještě jsi mi neřekl, co dělali hrdinové u něj doma…“
Tom ho přestal všude líbat, aby se mu podíval do očí. „Milovali se,“ řekl vážně, když viděl, jak se černovlásek červená.
Pak si vzpomněl, že Bill má stále oficiálně přítele a že to s ním bude muset nějak vyřešit. Jeho výraz potemněl.
Bill mu položil ruku pod bradu a palcem ho pohladil po tváři. „Hej, co se děje?“ Zeptal se ho tiše.
„Nic, jen jsem si vzpomněl na Kevina a…“ povzdechl si. „O tom, co jsi musel udělat… já vím, já vím, když s někým chodíš, je to normální a…“
„Tome…“
„… A neměl bych to vůbec řešit, protože jsi tu teď se mnou a…“
„Tome…“
„… ale musíš pochopit, že ani po tak dlouhé době nedokážu…“
„Tome, jsem ještě panic.“
„… představit si tě s někým jiným… EH?!“ Vykřikl rasta a podíval se na něj s vykulenýma očima.
Bill se rozpačitě zasmál. „S Kevinem jsem ještě nespal,“ vysvětlil. „Ani s nikým jiným. Znáš mě, pro mě jsou dva měsíce krátká doba…“

„Ty jsi ještě panic?!“ Zopakoval Tom šokovaně. Přejel si rukou po čele a s úlevou se téměř hystericky zasmál. „Bože, nevím, jestli mě víc baví to, že jsi ve dvaceti stále panic, nebo se mi ulevilo, protože jsi to s tím nepříjemným kreténem nedělal…“
Bill ho plácl přes ruku a jeho obličej dostal nejrůznější odstíny červené. „Přestaň!“ Zamumlal.
Tom se znovu zasmál, lehl si na jeho tělo celou svojí vahou a vzal jeho obličej do dlaní. „Jsi ještě čistý a nevinný,“ zažertoval a políbil ho na spodní ret. „Takže všechno je to pro mě, hm?“
Bill se vyprostil z jeho sevření a odvrátil tvář, byl v rozpacích. „Když to chceš říct takhle…“
„Já nic nechci,“ odpověděl Tom, teď už vážně. „Nechci dělat nic, co nechceš ty. Jestli nechceš, prostě mi to můžeš říct.“
Bill na něj pobaveně zíral. „Vážně ses změnil.“
„Vlastně ne zas tak moc,“ přiznal Tom a pokrčil rameny. „Navzdory tomu, co jsem říkal a dělal, nikdy bych tě nenutil dělat něco proti tvé vůli.“
Bill si ho přitáhl k sobě a dojatě ho objal. „Děkuju ti za všechno.“
Tom se usmál a držel ho v náručí. „Děkuju ti, že jsi mi dal druhou šanci.“
„Zasloužil sis ji,“ usmál se Bill. Pak se odvážil a pomalu si svlékl tričko. „Tak moc sis ji zasloužil.“
Tom něžně hladil jeho bledou kůži, jako by byla z porcelánu, a brzy Billovo tričko následovalo i všechno ostatní oblečení.
„Tome,“ zasténal Bill, když mu rasta udělal další cucflek na krku. Tom vzhlédl a s očekáváním se na něj zadíval.
Bill se ušklíbl. „Jaký je to pocit, dostat to, po čem jsi toužil dlouhých šest let?“ Zeptal se ho a zdůraznil svá slova pohybem pánve.
Tom zabručel, ale jeho odpověď nepřišla v podobě slov.

***

Druhý den ráno se Bill probudil poměrně brzy, už ze zvyku. Posadil se na rozházené posteli a bodavá bolest v dolní části těla ho donutila zasténat. Začervenal se, když si vzpomněl na předchozí noc, a pomyslel si, že si nejspíš po zbytek týdne nedokáže pořádně sednout.
Tom spal vedle něj na břiše. Černé copánky měl rozházené po ramenou a na polštáři, obočí svraštělé, rty pootevřené a ruku položenou blízko místa, kde měl Bill ještě před chvílí hlavu. Černovlásek si matně vzpomínal na ruku, která ho hladila, když usínal. Usmál se.
Přitáhl si k sobě svou část peřiny, která z něj sklouzla, aby se přikryl, jak nejlépe uměl, naklonil se nad Toma a lehce ho políbil na tvář. Budík na nočním stolku ho upozornil, že mají ještě trochu času, než se budou muset připravit a vyrazit na univerzitu. Za patnáct minut bude muset Toma vzbudit, i když nerad.

Vstal, jednou rukou se opřel o stěnu, aby získal rovnováhu, a snažil se nevnímat občasné píchnutí, které cítil. Koupelnu našel jen díky štěstí a postavil se přímo před zrcadlo: měl rozcuchané vlasy, rozmazaný make-up a na krku a hrudi několik červených skvrn. Ale i přes to se nikdy necítil šťastnější.
Opláchl si obličej a snažil se co nejlépe odstranit zbytky rozmazaného make-upu; neměl u sebe taštičku s líčidly a chvíli přemýšlel, co bude dělat. Nakonec usoudil, že se nic nestane, když se pro jednou ve třídě objeví nenalíčený. “Nemusím na nikoho dělat dojem,“ pomyslel si; jedinou osobu, kterou opravdu chtěl, teď měl.
Usmál se nad tou myšlenkou a lehce si prohrábl vlasy, aby Tom nedostal infarkt, až se probudí. „Samozřejmě nám to trvalo dost dlouho,“ pomyslel si překvapeně. „Více než deset let, vzestupy a pády, abychom dospěli k tomu, co bylo jasné od začátku.“
Pokrčil rameny. Nakonec bylo důležité, že se k tomu vůbec dostali. A že se jim ten vztah podařilo udržet takovou dlouhou dobu.

Najednou si vzpomněl na Kevina. Jeho nyní již bývalý přítel se měl ten den vrátit a Bill věděl, že mu to musí říct co nejdřív. Trápilo ho to, ale myslel si, že po telefonu by to nebylo fér, že tohle musí udělat z očí do očí.
Zrovna, když o tom přemýšlel, uslyšel v pokoji zvonit svůj telefon a vyběhl z koupelny tak rychle, co mu bolest dovolila. Rozhodně nechtěl Toma vzbudit takhle.
„Haló?“ Zašeptal rozrušeně a odpověděl, aniž by se podíval, kdo to je.
„Ahoj zlato, jak se máš? Myslel jsem, že ti zavolám, než půjdeš do školy…“
Bill se podíval na spícího Toma: rasta se lehce zavrtěl a zamračil se, možná kvůli telefonu. Černovlásek vstal a vyšel na chodbu.
„Ehm, Kevine… Já-já… mám se fajn…“ odpověděl váhavě, zatímco v hlavě se mu opakovalo „nemůžu-mu-to-říct-po-telefonu.“
„Jo? Zníš divně, děje se něco? No tak, řekni to svému Kevinkovi…“
Bill se zamračil. Vážně byl vždycky takhle nudný?

„Nic, to je… kdy-kdy se vrátíš?“
„Dnes večer, lásko. Chybím ti?“ Jeho hlas byl pobavený a zlomyslný.
„Musím s tebou o něčem mluvit, Kevine,“ přiznal Bill a zvážněl. „Je to důležité.“
„… Tak povídej.“
„Nechci to řešit po telefonu…“ odpověděl, ale modlil se, aby na tom trval, protože se opravdu chtěl zbavit té tíživé bolesti v žaludku.
„Proč? No tak, poslouchám tě, mám teď čas. Víš, že bych to do večera nevydržel, umírám zvědavostí.“
Bill si povzdechl. „Nechci, abys to pochopil nějak špatně,“ vydechl. „Ale něco se stalo…“
„O čem to mluvíš?“ Naléhal Kevin, který byl nyní vyděšený.
„Kevine, už s tebou nemůžu chodit,“ řekl Bill jedním dechem.
Na druhém konci telefonu bylo ticho a Bill se kousl do rtu. „Kevine?“
„Proč?“ Zněla chladná odpověď.
„Já… mám rád někoho jiného. Někoho, koho znám odjakživa, a asi jsem ho nikdy ani nepřes-“
„Je to ten Tom, kterého jsi minule pozval na večeři?“ Přerušil ho chlapec, teď už naštvaný.
„… Jo,“ přiznal Bill. „Známe se celý život, sice udělal pár věcí, které jsem neschvaloval, a rozešli jsme se, ale on se změnil a já… už nemůžu lhát, ani sobě, ani tobě. On je ten, s kým chci být.“ V tichu domu slyšel, jak mu v uších buší srdce. „… Mrzí mě to, promiň.“
Na druhé straně se opět rozhostilo ticho. Pak Bill zaslechl povzdech.

„Nikdy to s tebou nebylo moc snadný. Vždycky jsem měl pocit, že mi něco tajíš, a já jsem na tebe netlačil, protože jsem si říkal, že i kdybys mi to řekl, třeba bych to nedokázal ani správně pochopit,“ přiznal Kevin. „No… teď už to chápu.“
„Takže se nezlobíš?“ Zamumlal Bill a vrátil se do ložnice, kde Tom stále klidně spal.
„Kvůli něčemu takovému se na tebe nemůžu zlobit. Jen mě mrzí, že jsem nebyl ten, koho jsi potřeboval.“ Odpověděl Kevin klidně, i když v jeho hlase Bill vycítil velké zklamání. „Ty-ty… miluješ Toma?“
Bill se posadil na postel a podíval se na spícího rastu. Pohladil ho po zádech a usmál se.
„Jo, miluju ho.“

***

Bill zaklel, když běžel ulicemi Hamburku. Bylo úžasné, jak dokázal vždycky přijít pozdě kamkoliv, jen ne do školy. S Tomem byli spolu už několik týdnů, ale ještě neměli opravdové rande, a to, na které Bill běžel, bylo zrovna to první. A už měl zpoždění. „Do prdele!“ Zavrčel, když zahnul za roh a málem si vyvrtl kotník, jak rychle zabočil. Takhle na to první rande dorazí úplně zpocený. Super, Bille.
Tom byl od chvíle, kdy se dali dohromady, neuvěřitelně sladký. Ne tak jako ta přehnaná sladkost Kevina – se kterým si nakonec dlouho povídal z očí do očí navzdory předchozímu telefonátu – ale spíše macho sladkost, která ho přiváděla k šílenství. Tom se nijak zásadně nezměnil, byl to ten samý Tom, do kterého se zamiloval, když byli ještě děti, jen byl teď dospělejší. A Bill byl šťastný, protože si nebyl jistý, jestli by se do úplně nového Toma dokázal zamilovat.

Konečně dorazil do parku, kde si dali sraz. Zpomalil krok a snažil se popadnout dech, zatímco se rozhlížel po chlapci s copánky. Byla tu spousta jiných párů, párů, které se závistí pozoroval, když byl ještě s Kevinem, a přemýšlel, proč se s tím klukem necítí tak šťastný jako oni. Teď když znal odpověď, se mu všechny polibky, které viděl, zdály být ne tak dobré jako ty, které si vyměnili s Tomem. Hrdě se usmál.
Po několika minutách spatřil ve stínu stromu známou postavu. Tom se opíral o kmen, díval se opačným směrem, než odkud Bill přicházel, a mezi rty měl jakýsi bílý klacík, který vypadal jako cigareta.
Černovlásek rozšířil oči. Bože, ne. „Tome!“ Rozzlobeně se k němu rozběhl. Nemohl uvěřit, že s tím znovu začal. Když se však přiblížil, všiml si na té bílé věci něčeho zvláštního. Pak se k němu Tom otočil, usmál se a vytáhl si z pusy chupa-chups.
„Bille!“ Vykřikl šťastně. Černovlásek najednou zastavil uprostřed trávníku a byl to Tom, kdo k němu přešel a objal ho. „Už na tebe nějakou dobu čekám.“
„J-jo, promiň, že jdu pozdě,“ odpověděl Bill tiše a velmi se styděl. Okamžitě ho napadlo to nejhorší, a to bylo prostě špatné. Musel Tomovi začít bezmezně důvěřovat. „Co to máš?“
Tom se podíval na sladkost ve své ruce. „Chupa-chups.“ Odpověděl mu s úsměvem. „Měl jsem chuť na něco sladkého,“ natáhl ruku k černovláskovi. „Chceš ochutnat? Jahody se smetanou, je to docela dobrý.“
Bill se šibalsky usmál, pak odsunul Tomovu ruku, chytil ho zezadu za krk a přitáhl si ho k sobě. Než si to rasta stačil uvědomit, Bill mu strčil jazyk do úst a důkladně prozkoumával každičký kout.
„Mhmm, máš pravdu,“ souhlasil a odtáhl se od rastových, nyní oteklých rtů. „Je to vážně dobré,“ potvrdil a zasmál se Tomovu stále zmatenému výrazu. Ledabyle si oprášil džíny a chtěl se otočit. „Tak jo, kam jdeme…“ vyjekl, když ho Tom svalil do měkké trávy, vrhl se na něj a přišpendlil ho k zelenému trávníku, aby ho vášnivě políbil. Bill se bez boje vzdal a objal ho kolem krku, čímž si ho k sobě přitáhl blíž, než už byl.
Bylo načase dohnat ztracený čas.

I’ve found a reason for me
To change who I used to be
A reason to start over new
And the reason is you

Našel jsem pro sebe důvod
Abych změnil to, kým jsem býval dřív
Důvod začít úplně od začátku
A ten důvod jsi ty

autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)