Stadium Lights 1.

autor: Ghostie

Ahojky všem, je tu další vícedílný překlad 🙂 Tak nějak jsem si nemohla odpustit, když bylo nedávno aktuální téma Mistrovství světa ve fotbale v Kataru 😀 😀 😀 Tak si to užijte.
Vaše Lauinka

Světla stadionu osvětlovala večerní oblohu a záři naplňovalo štěbetání asi tří stovek studentů. Byl pátek večer, zápas už byl v poločase a Tom teprve teď dorazil. Fotbal ho vlastně absolutně nezajímal a ten večer přišel jen kvůli atmosféře a strávení času ve společnosti. Jeho kamarádi chtěli zápas opravdu sledovat, a tak plánoval, že obejde party, dokud nenajde lidi, kteří chápou jeho nezájem o fotbal a budou si chtít jen tak vyrazit. Party na Westminsterské střední škole nefungovaly tak docela v pravém slova smyslu; každý měl tendenci do nějaké patřit, ale všechny se navzájem překrývaly a prolínaly, takže bylo snadné zapadnout hned do několika.

Teprve když Tom vyběhl na obrovskou tribunu – což pro něj byla noční můra, protože nesnášel výšky, uvědomil si, že většina jeho kamarádů bude zaujatá kapelou, protože téměř všichni jeho nejbližší přátelé byli hudební maniaci. Tom zkoušel pochodovou kapelu jeden rok, než s tím skončil; dělat hudbu takovýmto strukturovaným, regulovaným způsobem nebyl jeho styl. Taky mu chyběl talent na žesťové a dechové nástroje a v podstatě na všechny nástroje pochodové kapely kromě malého bubnu. Mnohem větší talent měl na kytaru, klavír nebo cokoli, co mělo struny.

Tom si prohlížel hlavy studentů a doufal, že najde někoho, koho zná, dokud nezahlédl, jak na něj mává někdo ze samého vrcholu tribuny zastrčený až v rohu. Tom si pro sebe něco zamumlal, vyškrábal se nahoru a prošel kolem nějaké zamilované dvojice, která vůbec nevěděla, že se kolem nich Tom snaží projít. Konečně se dostal ke skupině v rohu a úzkost v něm narostla, když pozoroval zábradlí, které ho obklopovalo z obou stran. Mnohem raději by byl uprostřed davu než tak blízko okraje. Horší místo k sezení snad ani neexistovalo.

„Hej, Tome!“ Zavolal na něj John junior a mávl na něj. Byl drobný, hubený a malý, s krátkými tmavě hnědými vlasy a hustým obočím. Tom na něj kývl a sehnul se, aby ho objal, a trhl sebou, když ho John plácl po zadku. „Vypadáš tak dobře! Od minulýho roku jsem tě neviděl, přísahám, že ne.“
„Já tě viděl onehdy v hale… ale ty jsi mě nejspíš neviděl.“
„No jo! Hej, sedni si…“ John chytil Toma za volný rukáv mikiny a prudce ho stáhl na lavičku, než obtočil ruce kolem Tomovy pravé a přitulil se k němu. „Tak jaký jsi měl léto?“
„Fajn; kromě práce jsem toho moc nedělal.“

„Hej, Tome!“ Značně krátká konverzace Toma a Johna byla přerušena, protože si ho začal všímat zbytek party, a Tom se objal s Nathalií a několik dalšími dívkami, jejichž jména si bohužel nepamatoval, dokud na ně John nevyštěkl.
„Ruce pryč, dneska večer je můj,“ řekl a majetnicky sevřel Tomovu paži pevněji.
„Už hrála pochodová kapela?“ Zeptal se Tom. „A kde jsou všichni?“
„Oh, no polovina lidí zamířila ke stánku s občerstvením. Kapela by měla být na… uh, právě přicházejí na hřiště,“ odpověděla Nathalie a stoupla si na špičky, aby na hřiště viděla, a Tom natáhl krk, aby se také podíval, ale lidi o několik tribun níž stáli, takže bylo téměř nemožné přes ně vidět. Tom byl vysoký, ale rozhodně se nehodlal postavit na okraj tribuny jen proto, aby viděl poločasové představení. Georg a Gustav mu to určitě odpustí.

„Tome, já myslel, že jsi taky v pochodové kapele, nebo ne?“ Zeptal se ho John, elegantně vytáhl mobil a zkontroloval zprávu. „Oh, Bill přijde! Už by tu měl být.“
Ukecaný chlapec se od Toma odtrhl a vrhl se na zábradlí. Tom sebou trhl a pomalu se postavil, chtěl toho sebevražedného chlapce odlákat od okraje, ale než stačil cokoli říct, John už letěl po tribuně, chaoticky uhýbal lidem a křičel Billovo jméno. Tom se posadil zpátky a napjatě ho sledoval až do okamžiku, kdy se Johnovy nohy konečně zastavily. Jen o pár vteřin později už John uháněl zpátky na tribunu s Billem v závěsu, což byl docela vtipný obrázek, vzhledem k tomu, že Bill byl minimálně o půl metru vyšší než junior.

„Ahoj, Tome,“ řekl Bill zadýchaně, když se dostal až na vrchol tribuny ruku v ruce s Johnem.
„Ahoj,“ odpověděl mu s úsměvem. Bill se posadil na tribunu pod ním, složil nohy a předklonil se, aby se chytil za kotníky.
„Přišel jsem o něco?“
„O fotbal,“ pokrčil Tom rameny a Bill se zasmál. Tom se okamžitě cítil uvolněněji. Bill byl prostě jedním z těch milých kluků, kterému nešlo odolat, a člověk se s ním prostě musel kamarádit. Byl přátelský a tichý a zdálo se, že má vždycky spoustu úsměvů na rozdávání. Bohužel měl tendenci držet se ve stínech a jeho kouzla byla vyhrazena jen pro pár vyvolených, mezi které zřejmě patřil i Tom. Bill se k němu choval vždycky mile, i když toho o sobě věděli opravdu málo.

„Vlastně jsem rád, že tu v podstatě není nikdo kvůli fotbalu,“ ušklíbl se Bill; přetáhl si rukávy černé mikiny přes ruce, nacpal si je mezi nohy a předklonil se.
„Zima?“ Odhadl Tom. Bill přikývl a jeho vlasy – dlouhé, husté a černé – se tím pohybem zavlnily. Billova mikina, ačkoli byla tlustá, měla hluboký výstřih, který nabízel nádherný pohled na jeho dlouhý krk a půvabné klíční kosti, a který nejspíše propouštěl i spoustu studeného vzduchu. Jeho úzké džíny byly tenké a těsné a Tom pochyboval, že by poskytovaly více tepla než mikina.
„Aww, Bille, můžeme se pomazlit a já tě zahřeju,“ nabídl mu John a posadil se Billovi na klín. Bill nabídku přijal a objal malého teenagera jako plyšáka.
„Kde jsou všichni?“ Zeptal se Bill a rozhlédl se kolem. Zdálo se, že Nathalie a její přátelé zmizeli.
„Šli si pro jídlo ke stánku s občerstvením,“ informoval ho Tom a natáhl se dopředu, aby pohladil Billovo koleno.
„Díky,“ řekl Bill a usmál se přes Johnovo rameno. Tom pokrčil rameny; nejspíš to nepomohlo, ale stejně si rád myslel, že ano.

„Oh!“ Vykřikl náhle Tom. „Charlie!“ Seskočil Billovi z klína a zmizel, aby šel najít Charlieho, a nechal tak Billa a Toma o samotě.
„Oh,“ řekl Bill opožděně. „Ahoj…“
Tom se zasmál a posadil se vedle Billa, a pak vzal svého prochladlého přítele do náruče. „Nemyslím si, že byl nejspolehlivějším zdrojem tepla,“ poznamenal Tom a Bill zavrtěl hlavou na Tomově rameni, přisunul se k němu blíž a blíž, až se do něj zavrtal.
„Vyhráváme?“
„Uh…“ Tom natáhl krk a zadíval se na výsledkovou tabuli na druhé straně hřiště: „Dvacet ku sedmi.“
„Takže… ano?“
„Jo.“
„Kolik zápasů zbývá do konce sezony?“
„Nemám tušení; asi pár.“
„Okay.“ Bill se zhluboka nadechl a zvedl hlavu, aby ji mohl položit Tomovi na rameno. „Uvědomil jsem si, že jsem letos ještě na žádném zápase nebyl, tak jsem se rozhodl přijít. Jsem rád, že jsem to udělal, protože jsi tady ty.“
Tom se usmál, hravě ho stiskl a škádlivě se zeptal: „Protože tě zahřívám.“
„Ne,“ zasmál se Bill, a pak obtočil ruce kolem Tomova pasu. „No, možná. Ale někdy mě naše parta trochu vyčerpává, víš? Nedokážu s nimi držet krok.“
„Já taky ne,“ souhlasil Tom.

S Johnem se moc nestýkal a Bill nebyl zrovna jeho nejbližší přítel, ale vždycky ho chtěl lépe poznat, což bylo trochu těžké, jelikož byl stále se svou partou. Byli hluční, energičtí a trochu otravní, takový ten typ lidí, kteří do každého večírku vnáší život a do každodenního života zábavu. Pro Toma bylo těžké cítit se v takových partách pohodlně, a tak pro něj bylo obtížné Billa poznat. Zato Bill, jak se zdálo, ačkoli byl zdrženlivý, se zdál být v tomhle typu party spokojený; i když se přímo neúčastnil aktivit svých přátel, zdálo se, že jejich hysterii vstřebává každou buňkou.

„Mmm.“ Bill se zachvěl v Tomově náručí a přivinul se k němu blíž. Bylo to vzácné, to musel Tom uznat; Tom se považoval za heterosexuála, ale Bill byl typ člověka, který dokázal vzbudit náklonnost a sympatie u kohokoli.
„Můžu udělat ještě něco?“ Zajímal se Tom a popotáhl Billovi mikinu dolů, když zachytil záblesk Billovy spodní části zad.
„Ne, jsem v pohodě,“ odpověděl tiše.
„Proč sis nevzal nějaký teplejší svetr nebo něco takového?“
„Protože jsem dneska ještě nebyl doma a předtím byla sice zima, ale když zapadlo slunce, ochladilo se ještě víc.“
„Ah, a co jsi dělal?“ Zeptal se překvapeně Tom, když ucítil, jak Billem projel další záchvěv.
„No… flákal se s lidmi, kouřil…“ zamumlal Bill a zatahal Toma za dredy, vypadal jako provinilé dítě.
„Ble,“ odpověděl Tom automaticky, a pak stydlivě sklopil hlavu, doufaje, že Billa neurazil.
„Jo… ty nekouříš, že ne?“
„Rozhodně ne. Ale to jsem prostě já. Nemyslím si o tobě nic špatného,“ vysvětloval mu Tom horlivě a doufal, že odčiní to uklouznutí.
„Díky,“ vydechl Bill a přitiskl si hlavu k Tomově čelisti.

„Navíc, je ti už osmnáct, ne?“
Nastala pauza, a pak Bill zamumlal: „… nemluvím o cigaretách, Tome.“
„Oh.“ Povzdechl si Tom a na chvíli pocítil zklamání, ale pak se přinutil přes to přenést. Neznal Billa dost dobře na to, aby ho mohl soudit. „Nebudu ti dělat kázání.“
„Díky,“ vydechl Bill, omotal ruce zpátky kolem svého těla a sklonil hlavu k Tomovu rameni. „Ty si o mně vážně nemyslíš nic špatného, že ne? Chci říct, že všichni říkají, že jsi *straight-edge…“
„Ne,“ povzdechl si Tom. „Chci říct, že právě teď mě drogy nezajímají. A nejspíš nikdy nebudou… Říkám lidem, že jsem straight-edge, protože je to nejrychlejší způsob, jak jim dát najevo, že mě nezajímají, ale nerad to říkám, protože mi to připadá tak… povrchní. Připadá mi to jako něco, co by řekl nějaký pozér,“ zasmál se. „Ale pokud můžu soudit, k drogám se nikdy nedostanu.“

„To se mi líbí,“ zašeptal Bill a přejel prsty po Tomově paži. Ten se zavrtěl a přitáhl si Billa blíž k sobě. Vlastně si nemyslel, že by byl mezi nimi ještě vůbec nějaký prostor, aby se Bill přiblížil ještě víc, ale rozhodně to musel zkusit. „Všichni, co znám, jsou buď zhulení, nebo tráví každý víkend na drogách. Je hezké vědět, že ne všichni jsou takoví.“
„Samozřejmě, že ne všichni jsou takoví,“ zamračil se Tom. „Ani nikdo z mých přátel tohle nedělá. Myslím, že jen nehledáš na správných místech.“
„S nikým není zábava, pokud jsou střízliví. Buď jsou příliš nudní, nebo příliš otravní.“
„Ou. Co z toho jsem já?“
„Ani jedno,“ zamručel Bill, a teď se jako kočka lísal hlavou o Tomovo rameno. „Bože, ty jsi ale kostnatý,“ poznamenal a chytil Toma za rameno, aby ho stiskl. Tom Billovu ruku odtáhl a ovinul ji místo toho kolem sebe. Bill mu začal jemně přejíždět prsty po páteři. „Jak to, že jsi tak hubený? Jíš vůbec?“
„Samozřejmě že jím,“ vyhrkl Tom. „Bille, myslím, že potřebuješ novou partu.“
„Hmm, tak mi nějakou najdi. Ale aby bylo jasno, myslím, že mě Georg nenávidí.“
„Takže to mám brát jako výmluvu, proč nechceš být součástí mé party?“ Tom se usmál, když ho Bill stiskl a přitiskl se k jeho hrudi, přičemž se zdržel odpovědi.

„Awww, podívejte se na ty zamilované hrdličky,“ pronesl mužský hlas. Tom vzhlédl a spatřil Johna, jak je sleduje s houfem lidí za zády. Vypadalo to, že se vrátila celá parta od stánku s občerstvením a přivedla si své přátele.
Najednou se objevil vztyčený prostředníček a Tom se překvapeně podíval na Billa. Ten znovu omotal inkriminovanou ruku kolem Toma a přitiskl mu obličej ke krku, očividně trochu rozhozen tou poznámkou, což Toma trochu znepokojilo. Podíval se zpátky na Johna, ale ten nad tím jen pokrčil rameny, a teď už si s dámskou částí party živě povídal o tom fešákovi z hodiny angličtiny. John byl jasný gay, což bylo vidět hned na první pohled, a taky lehce otravný, ale Tom mu to nemohl mít za zlé. Cítil, jak se Bill v jeho náručí trochu uvolnil, a když se podíval dolů, zachytil na jeho rtech zamračený výraz.

„Hej, co kdybychom zašli na jídlo?“ Navrhl Tom. Pokud Bill ještě nebyl doma, pravděpodobně od oběda nic nejedl. Podíval se zpátky na hřiště a usoudil, že by se měl vzdát všech nadějí, že uvidí vystoupení kapely. Budou i další zápasy, řekl si.
„Jasně.“ Bill vstal a potáhl si mikinu, aby si zakryl boky, které mu ostře vystupovaly z nízkých kalhot. Tom nemohl uvěřit, že si Bill stěžoval, že on je hubený, když sám byl kost a kůže. Bill sklonil hlavu způsobem, který na Tomově čele vytvořil vrásky, a tak k němu smířlivě natáhl ruku. Bill ji přijal a propletl jejich prsty, pak se začal prodírat mezi těly ke schodům.

Procházeli mlčky, Bill se zdál být hluboce zamyšlený, zatímco Tom v duchu rozebíral jeho chování. Billovo chování působilo velmi křehce; jako někoho malého a opatrného. Tom nevěděl, jaké problémy Billa trápí, ale začínal si všímat něčeho tragického v jeho úsměvech, chůzi, držení těla, prosakovalo to do každého aspektu jeho bytosti. Když stáli pár metrů od stánku s občerstvením a prohlíželi si nabídku, Tom cítil, jak se Bill chvěje, jak se jeho prsty třesou v Tomově ruce. Tom zatahal za Billovu ruku a Bill se na něj podíval; rozevřel náruč a černovlásek se usmál, okamžitě mu vyhověl a přitulil se do Tomovy náruče.

„Co si dáš?“ Zeptal se Tom s rukama kolem Billova pasu a s Billovýma rukama zaháknutýma kolem jeho zad.
„Moc jídla tu nemají… jen chipsy a bonbony,“ poznamenal Bill a natáhl krk, aby si mohl přečíst tabuli s nabídkou.
„Co takhle Subway?“ Nabídl mu Tom. „Je to jen přes ulici.“
„Mám jen pár babek…“
„Platím,“ řekl mu Tom. Zajel nosem do Billových vlasů, aby ho přitiskl k sobě, a zamračil se, když ucítil zápach trávy. Povzdechl si a přitiskl tvář na Billovu hlavu. „Pojď.“
„Mhh,“ zaprotestoval Bill, když ho Tom vzal za zápěstí a táhl ho k bráně. „Pustí nás pak zpátky?“
„Nezlomí mi srdce, kdyby ne,“ odpověděl Tom po pravdě a sdílel s Billem úsměv.
„Jo,“ řekl Bill tiše a jeho ruka znovu vklouzla do Tomovy.

Netrvalo jim ani pět minut, než opustili školní pozemek, přešli ulici a došli k Subway. Bill po cestě bručel a komentoval, že kvůli světlům na stadionu nemohli vidět hvězdy. Toma to podivně rozesmutnilo a poznamenal, že by si spolu měli někdy udělat výlet za město. Zdálo se, že Billovi se ten návrh líbí. Uvnitř Subway přistoupil k pultu a dokonale odříkal svou objednávku a po Tomově pobídnutí změnil svůj normální sendvič na extra dlouhý.
„Nezvládnu to všechno sníst,“ varoval ho Bill, když odstoupili.
„Ještě něco k tomu?“ Zeptala se pokladní. Tom souhlasil dřív, než Bill stačil sám odpovědět.
„Můžeme se rozdělit,“ řekl. „Vyber chipsy.“
„Oh.“ Bill se přesunul k regálu s chipsy a sklonil se, aby si prohlédl různé značky a příchutě. Mikina mu vyjela na záda a Tom se chtěl natáhnout a zase mu ji stáhnout dolů. Na tom odhaleném kousku zad se mu objevily dva dolíčky a Tom se cítil lehce uražený, že je někdo může vidět. Bill si vybral nevinný sáček Fritos, tázavě se na Toma podíval a po potvrzení ustoupil zpět k pokladně. Tom nebyl v jídle ani v nejmenším vybíravý.

Vzali si jídlo s sebou a Tom jim naplnil kelímky směsí coly a spritu, přičemž ho pobavilo, že Bill je z toho očividně stejně nadšený jako on. Za dalších pár minut byli zpátky u zápasu a kelímek s limonádou si předávali mezi sebou poté, co Bill Toma ujistil, že nemá žádnou přenosnou nemoc. Tom se nejdřív smál, ale když si uvědomil, že Bill své varování myslí vážně, trochu ho to zneklidnilo. Zamyšleně se podíval na limonádu ve své ruce, ale vyrušilo ho, když na něj někdo zavolal.

„Hej, Tome! Ze všech možností, kdy při zápase odejít, jsi odešel o poločasu?“ Georg k nim přišel s kloboukem zastrčeným v podpaží a Tom mě chuť se vysmát jeho vlasům. Ve své pochodové uniformě vypadal směšně – další důvod, proč Tom nezůstal u pochodové kapely. Georg byl ale Tomův nejlepší kamarád, takže se Tom snažil udržet své rýpání v dobrém duchu.
„Hej, aspoň jsem tady. Stejně jsem na tribuně nic neviděl.“ Tom se usmál a podíval se směrem k Billovi, který už navázal konverzaci s někým jiným. Ze strachu, aby toho velmi společenského člověka kvůli někomu jinému neztratil, ho Tom vzal za loket a kývl směrem k piknikovým stolům. „Nesedneme si?“
Bill se na něj podíval a rychle konverzaci ukončil. Tom opustil Georga, poplácal ho po rameni, když ho míjel, a vedl Billa ke stolům, přičemž se prodíral mezi hordou zpocených lidí z kapely. Dovnitř je pustili bez problémů možná proto, že Bill znal jednoho z učitelů u stánku s lístky, který na něj mávl. Tom vybral stůl, odkud dobře viděli na hřiště, a Bill si k němu přisedl a zdálo se, že se v Tomově osobním prostoru cítí velmi dobře. Tomovi to nevadilo; i jemu bylo s Billem takhle dobře.

„Jsem si naprosto jistý, že mě Georg nenávidí,“ stěžoval si Bill s tvářemi plnými krůtího masa. „Viděl jsi, jak se tvářil, když tě se mnou viděl?“
„Ne,“ přiznal Tom. „Nechápu, proč by tě měl nenávidět.“
Poté, co zapil sousto limonádou, odpověděl: „Ne každý je tak tolerantní jako ty.“
Tom se zamračil. „Georg není netolerantní.“
„Nevidí v každém to dobré jako ty,“ upřesnil Bill a znovu se napil, než podal kelímek Tomovi, který zrovna chroupal Fritos.
„Já ne… chci říct… ale… na tobě není přeci nic špatného?“ Tom byl zmatený. Zamračil se na Billa, který jen zavrtěl hlavou.
„To je jedno,“ usmál se. „Já jen… někteří lidé mě nemají rádi, protože si myslí, že jsem jeden z těch „špatných“ nebo tak něco. Chápeš?“
„Uh… asi jo,“ zamračil se Tom. Zamyšleně studoval své Fritos a přemýšlel, proč středoškoláci tak rychle odsuzují své vrstevníky. „To, že se tvoje osobní rozhodnutí nelíbí někomu jinému, mu ještě nedává právo tě za to odsuzovat.“
„Ne každý takhle uvažuje,“ řekl Bill tiše a schoulil se k Tomovu boku s hlavou položenou na jeho rameni. Tom se na něj podíval, jeho hebká tvář bledě zářila ve stínu světel stadionu, a Tom šťouchl do Billových rtů kouskem Fritos. Bill se uchechtl a snědl ho na jedno sousto, přičemž se jeho rty otřely o Tomovy konečky prstů. Tomovi přejel mráz po zádech, což napravil tím, že položil ruku kolem Billova teplého pasu. Bill se přitiskl blíž, a pak se podíval na svůj sendvič. „Už nemůžu.“ zakousl se do druhé poloviny sendviče, než se vzdal. Natáhl se pro něj a šťouchl ho směrem k Tomovi, který mu ho strčil zpátky.
„Měl bys víc jíst,“ řekl moudře a Bill se zachichotal. „Cože?“
„Já nevím.“ Bill se přitiskl k Tomovu rameni a zavřel oči. „Mám tě rád.“

*Straight-edge – (zkráceně sXe) je název životního stylu, subkultury a sociálního hnutí spojeného s hardcore punkem. Byl inspirován punkovou hudební skupinou Minor Threat^. v jejich stejnojmenné písni. Přívrženci straight-edge odmítají jakékoliv drogy, ať už legální nebo ilegální (tzn. alkohol, cigarety a největší radikálové i kávu a čaj) a také promiskuitní sex. Někdy se označují slovy „drug free“. Poznávacím znamením pro ně bývá písmeno X, často namalované na zápěstí rukou. Původ písmene se spojuje právě s místem vzniku hardcore hudby. V Americe je zakázáno podávat alkoholické nápoje mladším 21 let, takže takovým lidem je u vstupu do baru namalováno písmeno X na ruku. Straight-edge si takové značení dělají dobrovolně. Později s odmítáním berliček a se snahou o tzv. „čistý život“ přišlo na řadu i vegetariánství či veganství a boj za práva zvířat, ovšem část lidí vegetariánský či veganský způsob života odmítá, a přesto se označují jako straight-edge, neboť se dovolávají původní ideje, ve které vegetariánství ani veganství obsaženo nebylo. Někteří příslušníci subkultury také nezůstali u pouhé touhy po sebezdokonalení, ale jejich cílem je snaha o celkové zlepšení světa.

original

autor: Ghostie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)