autor: Ghostie
„Mami… tohle je Tom, můj přítel.“
Billova matka, brunetka poznamenaná botoxem, pozvedla sluneční brýle a zvedla pečlivě vykreslené obočí na Toma, který se trochu zavrtěl. Byla to Tomova druhá návštěva u Billa a jeho první setkání s Laurie, Billovou matkou. Její nehty byly dlouhé akrylové dýky a na každém nenápadném kousku oblečení, který měla na sobě, byla jasně viditelná značka návrháře. Tom si říkal, že by byla velmi hezká, kdyby si dovolila více přirozeného stárnutí; měla Billovy lícní kosti a Billovy mandlové oči, ale nic z jeho jemnosti a vřelosti.
„No…“ Laurie položila brýle na pult a zkoumavě si Toma prohlédla. „No, pokud vy dva používáte kondom, tak si užívejte,“ oznámila s náznakem úsměvu a Toma tím překvapila. Bill se přitiskl blíž k Tomovi, jelikož si nebyl zcela jistý, jestli dobře slyšel, a Laurie se na něj podívala. „O tomhle jsme už mluvili, Bille. Myslím, že není potřeba si tím procházet znovu.“
„Ne, je to v pohodě,“ slíbil jí Bill. „Takže ehm… budeme v mém pokoji.“
„Okay. Hlavně buďte opatrní, zlatíčka,“ řekla jim Laurie a zamávala jim. Bill okamžitě vzal Toma za zápěstí a táhl ho ke schodům.
„Uhm,“ řekl Tom, jakmile se dostali do druhého patra. Vsunul svou ruku do Billovy. „Tvoje máma je…“
„Děsivá, já vím. Ale není tak hloupá, jak vypadá. Chci říct, že svým způsobem je to dobrá máma. Je lepší, než kdy byl můj táta nebo kterákoli z jeho manželek.“ Bill vrazil do svého pokoje a Tom se vrhl na Billovu postel v naději, že ho Bill bude následovat.
„Jak to jde ve škole?“ Zeptal se ho Tom. Byla středa; Tom si myslel, že dvě návštěvy týdně nejsou vůbec špatný nápad. Poté, co Bill odkopl nějaký nepořádek, který se mu v pokoji nahromadil, zamířil k posteli za Tomem a svalil se mu do náruče. Tom ho ochotně políbil, ale Bill se po chvilce odtáhl.
„Škola je v pohodě,“ řekl mu tiše a Toma tím překvapil; už úplně zapomněl, že se ho na to ptal. „Ale je tu něco, o čem jsem si s tebou chtěl promluvit.“
„O co jde?“ Zeptal se vážně Tom a posadil se. Bill se posunul vedle něj a položil mu hlavu na rameno.
„Jde o to, co říkala moje máma,“ řekl mu Bill tiše a spojil jejich ruce dohromady. „Přišla s tím z dobrého důvodu a já si myslím, že si zasloužíš vědět… proč nemůžeme zajít dál, jak bys chtěl.“
„Nechtěl bych zajít dál, kdybys to nechtěl i ty,“ řekl Tom.
„Nejde jen o tohle, Tome. Není to tak, že bych neměl sex, jen se mi líbí myšlenka, že můžu aspoň pro jednou počkat. Dělat věci pomalu a pořádně. Ale hlavně chci mít jistotu, že budeme v bezpečí, až na to dojde, a… a to teď tak úplně nevím.“ Bill se zhluboka nadechl, a pak řekl: „Před chvílí jsem se nechal otestovat. Výsledky dostanu za pár dní.“
„Oh… no… to je důležité,“ řekl mu Tom. „Ne, to je opravdu skvělé. Jsem rád, že se kontroluješ.“
„Mám trochu strach,“ přiznal Bill tiše a Tom mu stiskl ruku.
„To nemusíš. Budeš v pohodě.“
„Ne… Tome,“ řekl se smíchem, který byl spíš křečí než z pobavení. „Ty to nechápeš. Opusť na pár vteřin svou bublinu a představ si věci z mé perspektivy. Spal jsem se spoustou lidí. Nejspíš s více, než si vůbec uvědomuju, protože jsem byl v té době příliš opilý nebo sjetý, abych si to vůbec pamatoval. Opravdu si myslíš, že jsem byl natolik střízlivý, abych si pamatoval, že máme použít kondom? A i kdybych byl, na bezpečném sexu není nic super. Kdybych zastavil kluka a řekl mu, že si má nasadit kondom, vysmál by se mi a řekl, ať jdu do prdele. Vím, že to není moc super a že je to chyba, kterou bych teď už neudělal, ale stalo se a já to nemůžu jen tak přecházet. Takže… jo, možná jsem čistej, ale raději bych byl realista.“
„Okay,“ řekl Tom tiše. „Máš pravdu.“
„Jestli s tím nejsi v pohodě, Tome, tak to chápu,“ pokračoval Bill tiše. „Já bych taky nechtěl zůstat s někým, kdo má HIV.“
„Já…“ Tom si nebyl jistý, co má říct. Nebylo to něco, čemu by v minulosti už čelil a nebylo to ani něco, co by mohl zavrhnout prostou logikou. Navíc, Tom opravdu nemohl s jistotou říct, že by měl sílu zůstat s někým, kdo trpí smrtelnou nemocí. Ještě nebyl Billovi tak oddaný. Miloval ho; věděl, že ho miluje. Nechtěl ho opustit, ale nebyl si jistý, jestli by se jen tak dokázal dívat, jak někdo, koho miluje, chřadne. Ne – nebylo to tak, že by Tom nedokázal zůstat, ale celá ta situace pro něj byla nepochopitelná. Bylo to něco, co by se ho přímo dotklo. A rozhodně to nebylo něco, co by Bill dokázal překonat sám. Kdyby byl opravdu nakažený…
„Tome?“
Tom se podíval na Billa, který ho sledoval s obočím nakrčeným obavami. Tom pohladil Billa po tváři a uvědomil si, že měl mnohem větší štěstí, než si vůbec dokázal uvědomit. Bez ohledu na to, jak moc Bill dokázal napravit svoje chyby, bez ohledu na to, jak moc se emocionálně uzdravil, vždycky v sobě bude nosit ozvěny těch dnů. Možná bude mít zdravotní problémy, s nimiž se většina lidí pravděpodobně nikdy nesetkala a jejichž závažnost si Tom ani nechtěl sám sobě přiznat.
„Tome,“ řekl Bill náhle, „ještě nemám stanovenou diagnózu, takže prosím, přestaň se tvářit takhle.
„Jak?“ Zeptal se Tom trochu otupěle.
„Tváříš se, jako bych ti řekl, že umírám.“
„Ale jestli jsi…“
„Já vím,“ řekl Bill tiše. „Přesto bych byl opravdu rád, kdybys mě podpořil. Pokud… pokud mě teda ještě chceš.“
„Samozřejmě, že ano,“ řekl Tom rychle. „Miluju tě… to se nezmění.“
„Já se jen… opravdu bojím,“ zašeptal Bill. „Já se bojím. Znáš Trevora?“
„McDonnella?“
„Jo. Má HIV. Pár měsíců předtím, než mu to diagnostikovali, jsme spolu spali. Já… vím, že je možné, že budu pozitivní, ale já prostě nemůžu… nemůžu, Tome. Nemůžu to mít. Už jsem toho tolik ztratil.“
„Ale šance na infekci je malá, ne? I kdyby to v té době měl, není to jistý.“
„Já vím, já jen… měl jsem se nechat otestovat už mnohem dřív. Dokonce je to zadarmo. Prostě jsem se jen bál, jaký bude výsledek.“
„Chceš, abych byl u toho, až budeš číst výsledek?“ Nabídl se Tom a políbil Billa na čelo.
„Já… já nevím. Až přijdou, dám ti vědět, jo?“
„Okay. Co kdybychom dneska koukali jen na filmy?“ Navrhl Tom; po takovém těžkém rozhovoru zněl pohodový den příjemně. Chtěl se od něj co nejrychleji odpoutat.
„Ne… tak nějak chci jít ven.“
„Venku je zima.“
„To nevadí, mám tebe,“ rozzářil se Bill a políbil Toma na rty. Tom se usmál a přitáhl si Billa k sobě, aby ho políbil ještě hlouběji, i když si nemohl pomoct, ale stále ho rozptylovaly představy, které se mu honily hlavou. A nutně se jim potřeboval na chvíli vyhnout.
Chlapci se rozhodli projít po okolí a Tom se seznámil s jednou z Billových kamarádek, veselou dívkou jménem Marie, která se zdála být v blažené nevědomosti ohledně všech Billových problémů. Tom si byl jistý, že to takhle Billovi vyhovuje. Všichni tři si dali kávu a společně se procházeli po městě, ačkoli dvojice přitáhla pár divných pohledů kvůli svým spojeným rukám. Přirozeně, pomyslel si Tom, lidé na útulném předměstí, kde Bill bydlel, nebyli tak otevření jako lidé ve městě, ale nebylo to víc, než Tom dokázal snést. Marie se zdála být docela nadšená z toho, že Bill a Tom spolu chodí; Bill vlastně Tomovi pošeptal, že Marie je lesbička a Bill je její nadějí, že na světě jsou i další lidé jako ona. Toma překvapilo, jak moc opatrný život žije, dokud mu Bill neprozradil, že její rodiče jsou extrémně věřící a ona od první třídy navštěvuje soukromou katolickou školu.
Protože ten večer musel pracovat, nemluvě o domácích úkolech, nemohl se Tom zdržet moc dlouho, a tak se oba s Marií rozloučili a vrátili se k Billovi domů. Poté, co se v Tomově autě líbali tak dlouho, jak jim časové omezení dovolilo, se museli na týden rozloučit; Tom měl o víkendu navštívit nějaké vysoké školy, takže nebude mít čas se s Billem vidět.
Byl pátek, když Tomovi zavolal.
Dvě věty o dvou slovech, celkem čtyři slova. Mám výsledky. Můžeš přijet? Tom na to nezapomněl, tedy ne úplně, ale rozhodně tuhle zprávu nečekal. Byly tři hodiny odpoledne a Tom měl být za hodinu v práci, ale cestou volal do práce a smíchal pravdu s fikcí, když ze sebe vykoktal výmluvu, že jeho přítel má naléhavý problém. Vedoucí, který to zvedl, byl však apatický a nechtěl po Tomovi nějaké velké vysvětlování. Když Tom vjížděl na příjezdovou cestu k Billovu domu, cítil, jak mu v krvi stoupá adrenalin, a když sahal po klice, zaváhal. Nechtěl to vědět, ale výsledky tu byly stále, bez ohledu na to, jestli je bude ignorovat, nebo ne. Nemohl změnit nic na tom, co bylo vytištěno na tom kusu papíru.
„Tome!“
Zmíněný teenager byl konfrontován s náručí Billa, když se blížil ke vchodovým dveřím. Bill je během vteřiny otevřel, vystřelil z nich a Tom zjistil, že objímá… šťastného Billa?
„Ahoj,“ řekl Tom udýchaně, když ho Bill vtáhl dovnitř. Bill se usmíval od ucha k uchu a Tom brzy zjistil, že je na tom úplně stejně. Rozhodně ještě nikdy neviděl Billa takhle šťastného. „Už jsi viděl výsledky?“
„Musel jsem. Doktor mi naplánoval další schůzku, aby si se mnou mohl promluvit o výsledcích a… a jsou tu špatné zprávy. Ale jsou tu i dobré zprávy,“ slíbil Bill s úsměvem, zatímco Tom kývl na Billovu matku, která se motala opodál v kuchyni a nevypadala tak šťastně.
„Špatné zprávy?“ Zopakoval Tom a chytil Billa za paži, když se snažil někam odběhnout. „Jaké špatné zprávy?“ Dožadoval se.
„Oh…“ Bill pokrčil rameny a posadil se vedle matky, která vyhrkla: „Bill má chlamydie.“
„Ale to je léčitelné!“ Dodal rychle Bill a vážně se na Toma podíval. „Budu v pořádku. Jen se to dlouho neléčilo, ale brzo se z toho dostanu.“
„Ale kdybys čekal ještě nějakou dobu, tak snadný by to nebylo,“ pokárala ho Laurie.
„Mami, nech to být. To jsem neudělal, takže se nemáš čeho bát. A už nikdy nedopustím, aby se to opakovalo.“
„Použij ty kondomy, co jsem ti koupila,“ odpověděla Laurie a ukázala na syna prstem. Tom najednou cítil, jak mu z ramen spadla obrovská tíha. Bill nezemře. Byl nemocný, ale vyléčí se. A jeho matka se o to rozhodně postará.
„Mami, říkáš to, jako bych snad souložil s dalšími deseti lidmi. Mám přítele, jasný? Budeme v bezpečí. Kromě toho je Tom panic,“ řekl, když Laurie otevřela ústa, jako by už předem věděl, že se ho zeptá, jestli je i Tom testovaný. „Počkej, Tome, ty jsi panic?“
„Ehm,“ řekl Tom a posadil se vedle Billa, vnitřně stále žasl nad pocitem úlevy, který zažíval. „Jo, no jo.“ Tom se nepovažoval za úplného panice; rozhodně neměl panické myšlenky. Holky ho prostě neměly rády. Možná byl Tom nakonec opravdu gay.
„Panebože, to je ještě horší. Víš, jak se kondom nasazuje?“ Zeptala se Laurie podrážděně a Tom se zasmál.
„Okay, jsem panic, ne puritán,“ řekl jí drze, když se k němu Bill přitulil. „Tak jestli je tohle ta špatná zpráva, tak jaká je ta dobrá?“
„No, to už víš. Vyléčím se a nemám nic opravdu ošklivého nebo neléčitelného. Vím, že bych neměl být šťastný, že mám pohlavní nemoc, ale hrozně se mi ulevilo.“
„Když to říkáš takhle, hádám, že jsi mohl mít AIDS. Ale stejně, Bille, tohle nebude procházka růžovým sadem,“ řekla mu Laurie.
„Mami?“ Přerušil ji Bill.
„Jo?“
„Nechala bys nás chvíli o samotě?“ Odpověděl Bill.
„Ale no tak,“ povzdechla si a protočila očima. „Tohle je kuchyně. Jestli chcete být sami, jděte k tobě do pokoje.“
„Já jen…“
„No tak!“ Vyjela na ně Laurie a vyháněla je přehnaně pěstěnýma rukama. Tom obtočil ruku kolem Billova pasu a hnul zadkem.
„Tvoje mamka mě trochu znervózňuje,“ přiznal Tom, když vystoupali po schodech nahoru. „Ale mám ji docela rád.“
„Taky mě zezačátku děsila,“ zamumlal Bill, když vešli do jeho pokoje, ačkoli okamžitě zamířil kolem postele na balkon. Tom objal Billa kolem pasu a uvěznil ho mezi svým tělem a zábradlím. „Ale pak jsem si uvědomil, že se stará. Bylo to opravdu zvláštní zjištění. Čekal jsem, že to bude jedna z těch zlatokopek, které vídáš v televizi, ale ona je opravdu nezávislá.“
„Tak proč ten botox? Myslel jsem, že ženy, které si váží samy sebe, do sebe nenechávají řezat.“
„Hele, nebuď zlý. Nevím a ani jsem se neptal.“
„Promiň,“ zabručel Tom Billovi do ramene, a pak ho políbil na krk. „Takže to znamená, že už můžeme zajít dál?“ Zeptal se s nadějí.
„Hej, netlač na mě, panici,“ škádlil ho Bill a otočil se v Tomově náručí. Tom ho silněji přitiskl k zábradlí a zaútočil na jeho ústa dřív, než ho stačil znovu odmítnout, potěšen tím, jak rychle se mu Bill podvolil.
„Snad si nemyslíš, že na tebe tlačím, hm?“ Zalapal Tom po dechu, když se od sebe odtrhli.
„Trochu,“ zašeptal Bill a oči mu potemněly chtíčem. „Někdy jsi trochu násilnický. Myslím, že jsem si toho ani nevšiml.“
„Nechtěl jsem na tebe tlačit…“ couvl ustaraně Tom.
„Ne, netlačíš. Ale obecně… umíš být vlezlý. Což je ale v pohodě,“ dodal Bill rychle, přiblížil se k Tomovi a objal ho kolem ramen. „To popostrčení jsem opravdu potřeboval.“
Oba chlapci se znovu dostali dovnitř a přistáli rovnou na posteli, zatímco jejich ruce po sobě šmátraly. Tom skončil nahoře a klekl si nad Billa, který zatínal pěsti do Tomova trička a přitahoval si ho k blíž k sobě. Tom ho znovu políbil, ale všiml si, že jejich polibky se dost změnily od chvíle, co se Bill přestěhoval. Ze zoufalých a potřebných se změnily na sladké a něžné a Toma překvapilo, že mu tohle připadá tisíckrát erotičtější.
„Tome,“ zašeptal Bill a jeho prsty teď hladily Tomův krk. „Musím ti něco říct.“
„Okay.“ Tom stiskl Billovo koleno a nebyl si jistý, jestli se má bát, nebo ne.
„Miluju tě,“ zašeptal Bill; Tom ho sotva slyšel a přitáhl si ho k sobě, až se jejich rty setkaly. Billovi se zachvěl spodní ret, když otevřel ústa, aby promluvil, a tiše řekl: „Ještě nikdy jsem tohle nikomu neřekl.“
„Já tebe taky miluju,“ řekl mu Tom, pomalu se usmál a něžně ho políbil.
Když Tom Billovi poprvé řekl, že ho miluje, Bill to přijal bez nějaké velké reakce. Tom věděl, že se nemá snažit ho nutit k odpovědi, a tak mlčel, i když jeho rodiče si o tom všem vyslechli docela dost, když se snažil utišit vlastní paranoiu, že Billa těmi slovy vyděsil. Ale jak se zdálo, Billovi ta slova nevadila, a tak Tom trpělivě čekal, až mu je Bill bude moci oplatit. Nečekal, že ten čas přijde tak rychle.
***
Tom se vrátil domů až později večer, v době, kdy se měl vracet z práce. Nemohl si pomoct, ale byl šťastný, i když věděl, že ten pocit brzy vyprchá. Prozatím však měl Tom dost nočních můr o tom, jak Bill pomalu umírá na AIDS a on jen bezmocně přihlíží. Když se však dozvěděl, že je Billovo onemocnění zcela léčitelné, připadalo mu to jako překonání obrovské překážky, o které ještě před nějakou dobou neměl ani tušení. Najednou se to všechno zdálo být až příliš snadné: Bill byl na dobré cestě ke zdravému životnímu stylu a měl finanční podporu od své matky a nevlastního otce, kteří mu zajistili tu nejlepší léčbu. Tom však věděl, že to nebude trvat věčně; s Billovým nevlastním otcem se ještě nesetkal, ale věděl, že pravděpodobně nebude chtít Billa podporovat dlouho. Tom však také věděl, že Bill nebude chtít zůstat déle, než bude nezbytně nutné. Bill tam nepatřil, to věděli oba.
„Nad čím tak vážně přemýšlíš?“ Zeptala se ho Simone, když si Tom vidličkou hrál s jídlem, které mu ohřála.
„Bill.“
„Hele, už máš sbaleno?“ Přerušil ho Jörg a Tom jen přikývl.
„Dneska jsem byl u něj doma. Dostal výsledky,“ řekl Tom matce.
„Panebože,“ zašeptala Simone a Tomovi se zkřivil koutek úst. Když Bill odešel z jejich domova, Simone si ho najednou nesmírně oblíbila. „Jak moc je to zlé?“
„Má chlamydie,“ řekl Tom dutě. „Ale… dá se to léčit, takže bude v pořádku.“
„To ale nebude žádná legrace,“ zatvářil se Jörg bolestně. „Copak si nevšiml příznaků?“
„Nejspíš ne, a asi je prostě ignoroval.“ Tom si olízl rty a zavrtěl hlavou. „Ale o to nejde. Já jen… nevím, co bude dál.“ Podíval se na něj Tom.
„Tome, řeknu ti to jen jednou,“ řekl Jörg a Tom se na něj podíval. „Soustřeď se na sebe, na své cíle a na svůj život. Nech Billa, ať se postará sám o sebe. Nemusíš vědět, co bude dál, jen se snaž myslet na své vlastní cíle. Bill je na úplně odlišné cestě než ty.“
„… okay,“ řekl Tom a přikývl.
„Vím, že tvůj instinkt tě nutí se o něj postarat,“ řekl Jörg tiše, „ale někdy toho prostě musíš nechat.“
„Okay.“
Vypadalo to jako dobrá rada, ale bylo těžké se jí držet. Nicméně Tom měl celý víkend, během kterého neměl čas na Billa myslet, jelikož s otcem cestovali po státě a hledali pro něj vhodnou školu. Popravdě řečeno, Tom netušil, jak může čekat, že si vybere nějakou školu, když ani neví, co chce v životě dělat. Věděl, že chce pomáhat lidem, ale to byl opravdu široký pojem. Chtěl studovat psychologii a pomáhat lidem pomocí terapie? Ne, to ne. Tom chtěl pomáhat i lidem, kteří si to nemůžou dovolit. Takovým, jako byl Bill, kteří si neuvědomovali, že mají problémy, nebo nevěděli, jak se z nich dostat, nebo neměli prostředky, aby se z nich dostali.
Během týdne se však Tomova mysl začala ubírat jiným směrem. Georg byl stále jediný, kdo s ním mluvil, což bylo občas frustrující. Tom rozhodl obědvat v hodině němčiny a občas si psal s Billem, jen aby se vyhnul trapasu, kdy si Georg musel vybírat mezi ním a Gustavem.
Teprve teď si Tom začínal uvědomovat, jak moc chce odsud vypadnout.
Samota, tlak a drama; nic z toho za to nestálo. Za rok bude Tom někde jinde, začne s čistým štítem a najde si nové přátele. Lepší přátele. Přátele, kteří ho uvidí celého, a nejen jeho mladší verzi, která se překrývá s jeho současným já. Věděl, že právě přesně takhle ho vidí; vidí stejného člověka, jakým byl před čtyřmi lety, jenže Tom se změnil.
Tom si řekl, že s Georgem bude dál nejspíše mluvit, a doufal, že to bude dál klapat i s Billem. Takže si mohl dovolit počkat, až bude na vysoké, aby si ujasnil, co chce po zbytek svého života dělat; zatím tomu dá volný průběh. To bylo něco, v čem byl dobrý.
Všechno bude v pořádku.
autor: Ghostie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
