Stalker 3.

autor: Doris&Lauinka

Později toho dne…

Jelikož zbytek dne měl Bill volno, měl ho i Tom. A jelikož tohle byl spíše vzácný okamžik než pravidlo, hodlal si ten zbytek dne Tom užít naplno. Žádná jiná práce, žádný zbytek dne strávený doma, zavřený ve svém bytě. U sebe v bytě si dal jen rychlou osvěžující sprchu, převlékl se do něčeho pohodlnějšího, což byly tepláky stejné velikosti jako obří rifle, co nosil. Vzal si čisté triko a kolem čela uvázal čelenku, která samozřejmě dokonale ladila k jeho outfitu. Pak vyrazil ven. Sedl do auta a vydal se pryč z rušného centra města za svojí matkou. Věděl, že ji poslední dobou dost zanedbával, a ač ona to samozřejmě chápala, vždy poznal, že je z toho smutná. Navíc, byl tu ještě někdo, koho toužil vidět. Jeho přítel. Jeho čtyřnohý přítel Capper.

Cesta mu naštěstí netrvala příliš dlouho, než zastavil na příjezdové cestě rodinného domu. Měl krásnou udržovanou předzahrádku, o kterou se Simone vždy svědomitě starala. Bylo tomu tak už od jeho dětství. A jinak tomu nebylo ani se zahradou za domem. Byla vždy pečlivě udržovaná a Tom rád vzpomínal na svoje první dobrodružství, která se odehrávala právě tady. Miloval to tu a tohle bylo to pravé místo, které vždy s láskou nazýval domov. Byt, co měl v centru, bylo jakési místo, kde jen přežíval a nikdy ho nenazval domovem. Tom se donutil k úsměvu, když se dveře otevřely a v nich stála drobná žena s přívětivým úsměvem a vřelým pohledem.

„Ahoj, Tome, tak ráda tě vidím.“ Objala svého syna Simone, která si skoro musela stoupnout na špičky. Nikdy nepochopila, jak se stalo to, že její syn ji tak rychle předrost a zestárl. Vždycky ho měla za toho malého chlapce, kterým již dávno nebyl.
„Ahoj mami, mám po zbytek dne volno, tak jsem přijel. Doufám, že tě neruším.“ Tom matku krátce objal.
„Ale zlato, víš, že jsem neskutečně ráda, že tu jsi. Zdržíš se?“ Tom matku následoval do domu. Jen co vešel do dveří, skočil na něj jeho pes, německý ohař Capper.
„Ahoj, kluku.“ Tom se zasmál, a hned psa drbal na hlavě a za ušima. Ten si to neskonale užíval.
„Jo… jen půjdu s Capperem na procházku do parku, myslím, že mu to dlužím.“ Zasmál se, když pes jako by souhlasně zaštěkal. Simone se usmála.
„A mně dlužíš večeři, takže mi řekni, co by sis dal a já to zatím připravím, než se vrátíte, hm?“ Tom se spokojeně usmál, tady byl skutečně šťastný.
„Mami, víš, že sním cokoliv, dobře? Nedělej si se mnou starosti.“ Krátce ji políbil na čelo, než si vzal vodítko a vyšel ven.

Pes spokojeně vrtěl ocasem a vděčně na Toma koukal. „Taky jsi mi chyběl, ty víš, že jo.“ Zasmál se Tom a rovnou zamířil do Volkspark Friedrichshain, kde psa pustil proběhnout. Chodili sem pokaždé, když Tom našel trochu volného času. Tom mu házel míček a Capper mu ho po chvíli zase přinesl jen proto, aby se celá akce opakovala. Když se Tom opravdu pořádně napřáhl, aby hodil balonek, co nejdál jen dokázal, pes za ním okamžitě vystřelil. Usmál se a dal si mezi rty cigaretu, když pes najednou změnil směr. Tom zamrzl na místě.

„Hej, Cappere, k noze!“ Zakřičel za ním, pes nereagoval. „Kurva.“ Tom se ihned rozběhl na místo, kde psa zahlédl naposledy. „Cappere!!“ Zakřičel a rozhlédl se, když spatřil psa, jak přátelsky povalil nějakého člověka, který se, díky Bohu, smál. Tom protočil očima a rychle doběhl až k tomu výjevu. „Cappere, jsi zlý pes.“ Chytil ho za obojek a odtáhl z neznámého na zemi. „Strašně se omlouvám, on… uh? Bille, jsi to ty?“ Překvapeně vydechl a vykulil oči.
„Tome?“ Zasmál se chlapec na zemi a zvedl se. Instinktivně si oprášil zadek a rukou urovnal vlasy, na kterých pro jednou nebyla nejmenší známka laku na vlasy. Jeho obličej skoro celý zakrývaly sluneční brýle, takže Tom pochopil, že odložil i make-up. Už takhle Billa párkrát viděl a musel uznat, že bez něj byl ještě krásnější. Kolikrát mu navrhoval, aby udělali i pár fotek takhle, ale Bill to vždy zamítl. Chtěl si tohle uchovat jako součást soukromí a Tom to respektoval.

„Oh, to je tvůj pes? Nevěděl jsem, že… nějakého máš.“ Usmál se černovlásek a podrbal psa na hlavě.
„No… jo, mám, jen… ne u sebe, víš?“ Tom se trochu rozpačitě rozhlédl kolem. Rozhodně nechtěl vyvolat nějaké pozdvižení, navíce čekal, odkud se vynoří Wolfgang. Stále nic. Jediný společník byl Pumba, ke kterému se na chvíli sklonil a podrbal ho na hlavě.
„A… co ty tu?“ Prohodil jen tak mimochodem, aby tam nestáli jen mlčky.
„Řekl jsem si… že nebudu celý den doma sedět sám, víš?“ Usmál se černovlásek a donutil k tomu i Toma.
„Máme stejný myšlenky. Jel jsem se podívat za mámou a za ním, když je volno.“ Capper netrpělivě zaštěkal i s míčkem v tlamě a dožadoval se pozornosti. Tom mu ho opět hodil a pomalu se spolu s Billem vydali na procházku. Vlastně to bylo přirozené, ani jeden se nemusel ptát, zda smí. Byli přátelé, a ač se v soukromí moc nestýkali, právě kvůli času, který každý trávil po svém, neznamenalo to, že by si vyjít nemohli. Samozřejmě ne na rande, spíše jako přátelé. Povídali si, zatímco psí přátelé si užívali jeden druhého. Zdálo se, že i přes jejich rozdíly, našli společnou řeč. Tom se nad tím usmál. Slíbil sice matce, že stráví večer s ní, ale měl ještě nějaký čas, ne? Bylo zvláštní vidět se takhle venku mimo všední shon. Ale musel uznat, že to bylo příjemné. Smáli se a ani snad na chvíli nebylo ticho. Bill miloval Tomův smysl pro humor, bylo to něco, co buď člověk v sobě má, nebo ne. A Tom toho měl takové množství, že když pán Bůh naděloval, stál ve frontě minimálně třikrát. Samozřejmě tohle celé bylo přirozené, nenucené a neskutečně uvolňující.

„Víš… jak jste se vůbec vy dva s Wolfgangem poznali?“ Vypadlo najednou z Toma dřív, než se zamyslel, co chtěl vlastně říct. Bill trochu zpomalil krok a překvapeně se na Toma podíval. Tom znejistěl. Nikdy se na tohle téma nebavili. Z taktnosti. Tom věděl, že Bill o svém soukromí nerad mluvil, jelikož to bylo součástí veškerých bulvárních plátků a Tom se nikdy neptal, protože už jen pouhá představa sebe na Billově místě mu přetáčela žaludek naruby. Ale to neznamenalo, že ho to nezajímalo. Chtěl pochopit jejich pouto, nebyl z těch, co by někoho soudili, a pochopil velice rychle, že Bill rozhodně nebyl žádná vydržovaná děvka. Tohle neměl za potřebí, takže usoudil, že se opravdu milují, což jim samozřejmě přál, avšak to neznamenalo, že to chápal.

„Promiň, to… zapomeň na to, dobře?“ Tom nad tím mávl rukou. Bill chvíli mlčel, než se nadechl a posadil se na lavičku. Tom ho napodobil.
„Víš… kdybys mi to tenkrát řekl, že my dva… asi bych se ti vysmál a nevěřil tomu. Protože buďme k sobě upřímní, je mezi námi dost velký věkový rozdíl. Ale… ne každý vztah a láska je jen sex.“ Tom se zamyslel a pokrčil rameny.
„A je to bez sexu vztah? Chci říct… neumím si představit být s někým bez sexu. Neříkám, že to je to první, co mě zajímá. Jasně, máte hodně společného, může ti dobře poradit, stejně jako ty jemu. Rozumím tomu, že… mít místo, kam se člověk rád vrací, kde na něj někdo čeká s otevřenou náručí, je krásný, že… dostat od někoho pochopení, nekonečnou podporu je mnohem víc než sex, ale…“ odkašlal si nervózně a poposedl si na lavičce, aby si upravil kalhoty, „…ale jsme podobně staří a já si nedovedu představit už nikdy nemít sex jen proto, že nevím, jestli to můj přítel přežije.“ Rozhodil rukama Tom, pak ale zalitoval. Bill se na něj překvapeně díval a párkrát naprázdno otevřel a zase zavřel pusu. „Omlouvám se… vážně, promiň. Jsem idiot.“ Zamumlal trochu a raději si zapálil cigaretu, aby na chvíli zmlkl. Stále tomu nerozuměl. „Nebo…?“

„Někdy…“ Tom překvapeně vydechl obláček kouře. Mlčel a snažil se vyhnat z hlavy myšlenky na ty dva v posteli. Zatřepal hlavou. „Tome!“ Šťouchl ho se smíchem Bill do ramene. „Vážně sis to teď představoval? Tady?“ Pozvedl obočí a Tom ledabyle pokrčil rameny, jako by to byla úplně ta nejběžnější věc na světě.
„Bille?“ Nakonec prolomil ticho, co se mezi nimi vytvořilo.
„Hm?“ Otočil na něj otázaný hlavu a podíval se na něj. Tom se vyhnul očnímu kontaktu, co s ním Bill chtěl navázat, a zadíval se na psy ležící kousek od nich ve stínu pod stromy.
„Políbil jsi někdy někoho jiného?“ Tom natočil hlavu jeho směrem a Bill překvapeně zvedl obočí a sundal si brýle z obličeje. Chvilku mapoval dredařův obličej, pokoušeje se vyčíst, kam tou otázkou mířil.
„Ne…“ zakroutil Bill hlavou a neodtrhával od něj pohled. Tom upustil nedokouřenou cigaretu z ruky, ta spadla na zem a Tom cítil, jak se automaticky jeho tvář naklání k té černovláskově.

„A… přemýšlel jsi někdy, že… že bys to udělal?“ Tom už byl snad jen pár milimetrů od jeho obličeje. Netušil, co dělá. Bill párkrát zamrkal řasami a naklonil hlavu lehce do strany, jako by Tomovi dal snad pokyn.
„Ne, myslel jsem, že… nad takovými věcmi se nepřemýšlí, že… takové věci se prostě stanou, ne?“ Poslední slova skoro zašeptal, přivřel oči a Tom zrušil tu hranici mez nimi a Billa políbil. Ten tiše vydechl a pomalu mu to oplatil. Otírali o sebe něžně svoje rty, avšak Tom byl iniciativnější. Vsál černovláskův spodní ret mezi své, a když Bill vydechl a pootevřel je, Tom neváhal ani na vteřinu a do úst mu vplul jazykem. Pak už ani jeden nepřemýšlel. Jen se hladově líbali, jako by to bylo naposledy v jejich životě. A kdyby Tomovi nezačal zvonit telefon v kapse, možná by tak zůstali vážně navěky. Bill šokovaně uskočil s očima vytřeštěnýma, zmateným výrazem. Začal panikařit. Rychle si nasadil brýle zpátky na svoje místo, aby alespoň částečně zamaskoval to, co s ním ten polibek udělal. Rychle se zvedl na nohy.

„Já… už musím jít, promiň.“ Pak už jen vzal Pumbovo vodítko a spěšně odcházel pryč. Tom ani nestihl nic říct, ani omluvu.
„Bille, počkej!!“ Zakřičel za ním ještě, ale marně. Podíval se na displej telefonu, kde svítilo matčino jméno. Povzdechl si a hovor přijal.
„Ano mami, za chvíli jsem doma.“ Hovor ukončil a podíval se směrem, kudy Bill odešel. „Kurva!!!“

autor: Doris&Lauinka
betaread: J. :o)