Consider This 1.

autor: elvisfan

Ethanova ústa byla teplá a vlhká kolem skoro fialového vrcholku penisu jeho přítele. James nedokázal odvrátit oči, když ho Ethan celého spolkl, a cítil, jak jeho penis klouže do jeho krku. Byl tvrdý, pulzoval a hrozilo, že se…

„Tohle je naprostá sračka.“ Bill Trümper se posadil na židli a přečetl si posledních pár řádků, které napsal. „Bože, já už ani nedokážu napsat pořádnou kuřbu.“
Bill se sesunul dopředu, rukou se opřel o desku stolu a smazal poslední odstavec. Pak další a další, až nakonec vymazal skoro půlku kapitoly. Zamračil se na svůj laptop.
„Proboha, proč se na to prostě nevyserete a nevlítnete na to rovnou!“
Bill si rukama přejel po obličeji a nechal oči nepřítomně bloudit po své domácí kanceláři. Jeho první tři knihy ležely vedle sebe na poličce nad stolem a vysmívaly se mu, vyzývaly ho, aby se je pokusil překonat. Zvedl telefon a uviděl v rohu malou ikonu hlasové schránky. Věděl, že mu opět volá jeho vydavatel Nigel. Nepochybně se bude ptát na stav Billovy poslední práce a znovu mu připomene, že už nejméně týden neposlal novou kapitolu.

Bill si rukou prohrábl nadýchané černé vlasy a krátce se zamyslel, jestli by si neměl nechat dorůst vlasy i po stranách.
„Ne!“ Narovnal se a znovu svou pozornost přesunul na laptop. „Žádné přemýšlení o kravinách. Musím pracovat. Mám uzávěrku. Mám…“ Jeho oči znovu zabloudily a přistály na hrnečku na kávu. „Nemám kávu.“
Cestou z kanceláře se Bill zastavil, aby podrbal své nové štěně Jaspera, a tiše se ploužil chodbou do kuchyně. A když si připravoval už druhý šálek ranní kávy, přemýšlel, jestli má něco sladkého na zub, a vteřinu předtím, než se otevřely vchodové dveře, mu zalehly uši při skřípavém zvuku Jasperových drápků o dřevěnou podlahu. Andreas, jeho nejlepší přítel a asistent, vešel dovnitř a znělo to, jako by balancoval s rukama plnýma kdovíčeho. Což bylo vždycky dobré znamení.

„Dobré ráno, sluníčko!“ Zavolal na něj Andy.
„Jsem v kuchyni, Andy.“ Bill vzal ze skříňky další hrnek a vyprázdnil do něj skoro celou konvici s kávou. „A je skoro poledne.“
„Takže je ještě ráno.“
Andy hodil na stůl tašku s nákupem, pověsil Billovu právě vyčištěnou hedvábnou košili na dveře a podal příteli poštu, než se chápavě chopil kávy, kterou mu podával. Pořádně se napil tmavě černé tekutiny a Bill se oklepal.
„Černá káva,“ nakrčil Bill nos, když procházel poštu. „Jak to můžeš pít?“
„Vždycky mě probere a drží v chodu.“ Andy se na svého přítele usmál přes okraj šálku. „Borůvkový už neměli, ale měli malinový a broskvový.“
„A ty jsi vzal…?“
„Od každýho jeden.“
Teď to byl Bill, kdo se usmál, když seshora nákupní tašky vytáhl sáček s plundrami. Nejdřív se zakousl do malinové a zasténal nad nebeským pocitem, který se mu právě odehrával v ústech. Oba muži tam jen tak stáli a užívali si svůj ranní rituál, dokud si Bill na něco nevzpomněl a nepodíval se na hromádku pošty na pultu.

„Andy, kde je můj Vogue?“ Zeptal se.
Andy se záměrně vyhýbal kamarádovým očím. „Dneska nepřišel.“
„Ale je první středa v měsíci,“ odpověděl Bill. „Vogue vychází vždycky první…“ odmlčel se, když sebou jeho přítel trhl. „Na obálce je Geo, že?“ Zeptal se tiše.
Andy neznatelně přikývl a Bill natáhl ruku.
„Prostě mi ho dej.“
Andy odložil kávu a vytáhl obávaný časopis z nákupní tašky. Bill si ho vzal a zadíval se na tmavě zelené oči svého bývalého přítele, které na něj z obálky hleděly.
„Bože, proč musí být tak nádherný?“ Vydechl.
„Ze stejného důvodu, proč je to nevěrný parchant,“ odpověděl Andy. „Prostě je.“
„Proč musíš vypadat tak dobře?!“ Zakřičel Bill na Georgovu fotku. „Beze mě máš být nešťastný a hroutit se!“
„To rozhodně je,“ ujistil ho Andy. „Ta fotka byla nejspíše udělaná před několika týdny…“
„Když jsme ještě byli spolu?“
„Okay, to jsem řekl špatně.“ Andy nesnášel pohled na svého nejlepšího přítele, jak smutně zírá na fotku svého ex, vzal inkriminovaný časopis a hodil ho do koše.

„Tak jak se dneska mají naše dvě hrdličky?“
„Nadržení jako blázen a beznadějně v prdeli.“
Bill si vzal kávu, další kousek pečiva a odvedl přítele do malé kanceláře v přední části jeho městského domu. Znovu se posadil ke svému stolu, zatímco Andy padl na židli v rohu a přitáhl si Jaspera na klín.
„Ethan to stále nechce vzdát, co?“ Zasmál se Andy a držel kávu dál od Jasperova zvědavého čenichu.
„Předtím tu byl pokus o vykouření.“ Bill se snažil znít optimisticky. „Ale… ne. Nejde to, Andy,“ zamračil se a položil si bradu na opěradlo židle. „A Nigel mi stále volá a já se mu vyhýbám a…“
„Zkus jinou část,“ navrhl Andy. „Co ta velká hádka po večírku? Stejně víc dává smysl napsat hádku před udobřovacím sexem, ne?“
„Jako bych někdy něco psal v chronologickém pořadí.“
„Tak si prostě vem den volna.“
„Andy, já si nemůžu vzít den volna!“ Bill na svého přítele nevěřícně zíral. „Mám uzávěrku!“
„Kterou, jak jsi říkal minulý týden, stejně nestihneš,“ připomněl mu Andy. „Je to jen jeden den, Bille. Můžeš ho strávit zíráním do laptopu, nebo můžeš jít ven a na chvíli se zbavit myšlenek na podělaný vztah svých postav. Vezmi Jaspera na dlouhou procházku, běž se podívat do muzea nebo tak něco. Mohli bychom zajít na oběd do toho nového podniku se sushi.“ Usmál se, když Bill konečně vypadal, že ho jeho návrhy zajímají. „Možná bychom mohli zajít na nákupy, najít ti něco hezkého na sebe.“
„Mám rád hezké nové věci na sebe.“ Bill se ušklíbl a vyskočil ze židle. „Dej mi dvacet minut.“

***

„Nejlepší sushi na Manhattanu.“ Andy si olízl rty, když dojedl poslední lososovou rolku. „Ruku na srdce.“
„Pokaždý, když jdeme do nějaký nový restaurace, říkáš, že je nejlepší na Manhattanu,“ připomněl mu Bill.
„Protože každá je nejlepší, dokud nezkusíme nějakou novou.“
„S tímhle logickým uvažováním se nedá polemizovat.“ Bill vhodil kreditní kartu do malého tácu, který jim servírka nechala na stole. „Andy, vážně jsem dneska musel vyhodit tři sta dolarů za sluneční brýle?“
„Rozhodně.“ Andy zavrtěl hlavou nad přítelovým pochybovačným pohledem. „Ne. Žádné výčitky svědomí. Tohle je tvůj den. A v takovej den neexistují žádné výčitky svědomí.“
„Ty tyhle kraviny vymýšlíš za pochodu, co?“ Usmál se Bill.
„Vždycky.“

Bill se podíval ke dveřím a úsměv mu zmizel, když uviděl, kdo vchází do restaurace. Přísahal by, že skutečně cítí, jak se jeho vnitřnosti kroutí, když Andy sledoval jeho pohled.
„Zkurvysyn,“ Andyho hlas zněl tiše a klidně, když očima sledoval Georga a jeho společníka, jak vcházejí do restaurace. „Jdou sem?“
Bill usrkl horkého čaje, aby se uklidnil. „Vypadá to tak.“
„To je ten kluk?“
„Jo, to je on.“
Bill odložil hrnek a pokusil se o nenucený, bezstarostný úsměv, když stál tváří v tvář svému ex a chlapovi, s nímž ho přistihl. Georg se mu podíval do očí a blýskl stejným sexy úsměvem, který Billa vždycky dostal do kolen. Ten kluk, který byl s ním, měl alespoň tolik slušnosti, aby vypadal nesvůj.
„Rád tě vidím, Bille.“ Georg zběžně kývl směrem k Andymu. „Dáváš si pauzu od knihy?“
„Rozhodl jsem se, že si vyrazím,“ odpověděl Bill. „Nemůžu přece zůstat celý den zalezlý u laptopu, ne?“
„Ne, to asi ne.“ Jeho oči přejížděly po každém centimetru Billa, který nebyl schovaný pod stolem. „Vypadáš dobře.“
„Díky.“

Bill mu ten kompliment nehodlal oplatit. Georg se podíval na muže, se kterým přišel, a Bill se rozhodl, že jim oběma vyškrábe oči, pokud bude mít Georg tu drzost je představit. Podíval se na hostesku a uviděl, jak trpělivě čeká u prázdného stolu.
„Vypadá to, že je váš stůl připravený,“ naznačil.
„Ah,“ Georg se ohlédl přes rameno, jako by zapomněl, proč v restauraci vlastně jsou. „Jasně.“
„Dobrou chuť.“
„Díky. Uvidíme se…“
Bill neodpověděl, a jakmile se Georg otočil, úsměv mu zmizel z tváře. Ruka se mu začala třást, když podepisoval účtenku.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se ho Andy.
„Můžeme odsud vypadnout, že?“
Vstali a Bill překvapil sám sebe, že se mu podařilo navenek zůstat klidný. Vytáhl z tašky své nové sluneční brýle Gucci a nasadil si je, když z restaurace odcházeli. V tichosti šli těch pár bloků zpátky k jeho domu. Ve dveřích je přivítal Jasper a Bill si klekl, aby svého mazlíčka pomazlil.

„Jsi v pohodě?“ Zeptal se ho znovu Andy.
„No, nebrečím, takže to je příjemná změna.“ Bill zvedl Jaspera a vešel do obýváku. Posadil se na gauč a Jasper si lehl do páníčkova klína. „Panebože, Andy, v tomhle městě je přes milion lidí a já musím narazit na jediného člověka, kvůli kterému… se můj žaludek stále chová jako olympijský gymnasta.“
Bill nepřítomně drbal svého bígla za uchem a zadíval se na místo na koberci.
„Potřebuju odsud vypadnout,“ rozhodl se.
Andy se v křesle narovnal. „Myslíš dovolenou?“
„Možná na dýl.“ Bill pokrčil rameny, aniž by o tom doopravdy uvažoval, dokud ta slova nevypustil z úst. „Nemusím zůstat v New Yorku. Můžu psát kdekoli.“
„Změna by ti mohla prospět,“ souhlasil Andy. „Znovu rozproudit tvůrčí šťávu. Kam bys chtěl ale jít?“
Bill to zvažoval, zatímco mu Jasper olizoval prsty.
„Co třeba Los Angeles?“

original
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)