Consider This 2.

autor: elvisfan

„Jsem ohromen, Bille.“
Bill se rozzářil. Zapnul telefon na hlasitý odposlech, posadil se zpátky do křesla a zkřížil ruce za hlavou, jak se vyhříval v záři redaktorovy pochvaly.
„Několik týdnů jsi byl ve velkým útlumu,“ připomněl mu Nigel zbytečně. „Musel jsem ti vyhrožovat, že na tebe pošlu policajty, jen abys mi zavolal zpátky, a pak se najednou přestěhuješ na druhý konec země a já dostanu čtyři kapitoly za necelé tři týdny. To je báječný! Měl ses tam odstěhovat už před pár měsíci!“
„No, sedmá kapitola byla z půlky hotová, když jsem se přestěhoval,“ přiznal Bill. „Zbytek… prostě jsem najednou pocítil inspiraci a dal se do psaní. Jeden den jsem dokonce zapomněl i jíst.“
„No, ať už ti vyhovuje cokoli, pokračuj v tom,“ povzbudil ho Nigel. „Teda až na to jídlo. Musíš si udržet sílu, zlato. A kdybys do příštího pátku zvládl ještě dvě kapitoly, oficiálně se znovu vrátíš ke splnění plánu.“
Bill se na svůj telefon usmál. „Ale žádný nátlak, že?“
„Vůbec žádný.“ Z reproduktoru Billova telefonu se ozval Nigelův hluboký smích. „A máš moje svolení se trochu pobavit. Jdi dneska večer ven, dej si drink… byl jsi vůbec někde venku, co ses přestěhoval?“
„Andy mě jednou vytáhl na večeři.“ Bill se rozpačitě usmál. „Jinak to bylo jen jídlo s sebou nebo donáška.“
„Nesmysl!“ Vykřikl Nigel. „Jako tvůj šéf ti nařizuju, abys šel dnes večer ven. Možná se i trochu opiješ a najdeš nějakýho hezkýho kluka, se kterým si užiješ.“

Bill nakrčil obočí a podíval se na svůj telefon. „Ale ne zas tolik zábavy, abych nemohl zítra psát, co?“
„Klidně se do poledne vyspi, a pak piš.“
„Rozkaz, šéfe.“
„Za pár dní se mi ozvi, chlape,“ instruoval ho Nigel. „Ať ti tentokrát nemusím vyhrožovat, že zavolám losangeleskou policii.“
Když se Bill s Nigelem loučili, přišel Andy a Bill si přisunul židli ke stěně podkrovní ložnice a nahlédl dolů do obývacího pokoje.
„Andy, to je samoopalovací sprej?“ Zeptal se s vytřeštěnýma očima.
„V L.A. není nikdo bledej, Bille.“ Andy upustil nákupní tašky na pohovku. „Teda kromě tebe.“
„Opálení v říjnu je nepřirozený.“

Bill uložil kapitolu, kterou právě začal, a zavřel laptop. Jasper mu ležel u nohou, a jakmile vstal, oba zamířili po točitém schodišti dolů. Přejel pohledem od tří tašek na gauči k novému opálení svého přítele a zjevně značkovým slunečním brýlím, které položil na stůl, a cestou do kuchyně se usmál.
„Někdo si tady oblíbil život v L.A.“ Dobíral si Bill svého přítele, zatímco si naléval sklenici vody. „Zítra přijdeš s tetováním a náušnicí.“
„Říká někdo, kdo má čtyři.“ Andy se posadil ke kuchyňské lince. „A kolik že to máš těch tetování ty?“
„Víš, co jsem tím myslel.“
„Hele, jestli chceš být poustevník a trávit život psaním, tak je to skvělý,“ pokrčil rameny Andy. „Ale já ve svém životě potřebuju trochu slunečního světla.“
Bill se zády opřel o protější pult a zahleděl se na svého přítele přes okraj sklenice.
„Nigel mi v podstatě dal svolení… sakra, prakticky mi nařídil, abych na chvíli vypadl od laptopu,“ přiznal. „Říkal jsem si, že bychom si mohli někam vyrazit.“
„Jo!“ Andy se narovnal. „Můžeme navštívit pár klubů, rozjet to…“
Bill si odfrkl. „Rozjet?“
„Prostě jen půjdeš se mnou!“ Odpověděl nadšeně Andy. „To bude skvělý! Dva svobodní kluci ve městě. Kam půjdeme nejdřív?“
„Na oběd?“ Bill se zamračil, když to vypadalo, že se před ním jeho přítel skoro zhroutil. „No co? Tohle je jen začátek!“

***

Bill skoro omdlel, když se zakousl do svých zeleninových raviol, a Andy vypadal stejně ohledně svého steaku.
„Dobrý?“ Bill se ušklíbl. „A neříkej, že je to nejlepší steak v Los Angeles.“
„Nejlepší steak mimo New York. Můžu to říct takhle?“ Odpověděl Andy. „Vlastně si myslím, že mi jídlo tady možná chutná víc než to z Manhattanu.“
„Sakra, tak to musí být opravdu dobrý steak.“ Bill se s chutí zakousl do raviol. „Tak kam dnes večer vyrazíme?“
„Vypadám snad jako průvodce po Los Angeles?“ Ušklíbl se Andy. „Od tý doby, co jsme tady, jsme ještě nikde nebyli. Jsem stejně bezradnej jako ty.“
„Hádám, že od toho je tu Google,“ zasmál se Bill.
„Ne, prostě se někoho zeptám.“
„Andy, nemůžeš jen tak…“
Bill schoval obličej do dlaní, když ho jeho kamarád úplně dostal tím, že chytil za ruku číšníka, který procházel kolem nich.

„Jo, ehm, promiň,“ řekl Andy. „Jsme s přítelem ve městě docela noví a on konečně souhlasil, že dneska večer vypadneme ven a trochu se pobavíme.“
„Andy!“
Bill kamarádovi věnoval vražedný pohled, a pak obrátil oči na číšníka, který zrovna otočil hlavu.
Billův pohled se změnil v něco, co muselo být očividným zíráním, ale jakmile se na něj číšník usmál, nedokázal se donutit, aby od něj odtrhl oči.
Měl dlouhé tmavě hnědé vlasy, z části stažené do nízkého culíku, a ty nejkrásnější hnědé oči, jaké kdy Bill viděl. Na komkoli. Měl tak akorát strniště, aby vypadal sexy, ale ne neupravený, a Billovi se zdálo, že pod rtem zahlédl malou dírku, kde by měl být piercing, ale zřejmě v luxusní restauraci nebyl povolen. Malá zlatá jmenovka, kterou měl na sobě, prozrazovala, že se jmenuje Tom, a jeho úsměv se změnil ve vědoucí malý úšklebek, když se Bill konečně znovu setkal s jeho očima.

„Vítejte v L. A.,“ řekl uhlazeným barytonem.
„Díky,“ podařilo se Billovi odpovědět.
„No, jestli chcete jenom pít a potkat nějaký lidi, tak je tu X Bar.“ Tom se podíval na Andyho, aby se necítil úplně z konverzace vynechaný. „Ale jestli rádi tancujete, na Sunset je klub Gateway, kde hrají opravdu dobří DJové.“
„Rozhodně Gateway.“ Andy si pozorně prohlédl upřený oční kontakt, k němuž došlo mezi číšníkem a jeho nejlepším přítelem. „Hej, díky, chlape.“
Tom se kousl do koutku spodního rtu, když odpovídal Andymu, ale stále nespouštěl oči z Billa.
„Kdykoli.“
Bill sledoval Toma, jak odchází, a obdivoval jeho široká ramena, která vedla k útlému pasu, a malému, ale roztomilému zadku, který zakrývaly černé kalhoty uniformy. Rychle sklonil hlavu, když se Tom přes rameno ohlédl, a neodvážil se znovu vzhlédnout, dokud si neuvědomil, že se mu Andy směje.
„Něco vtipnýho?“ Zeptal se, protože dobře věděl, čemu se jeho kamarád směje.
„Jen ty,“ ušklíbl se Andy a rozesmál se ještě hlasitěji, když po něm Bill hodil kousek chleba. „Bille, ty si vážně potřebuješ zašukat.“

***

Andy se toho večera cítil tak štědrý, že dobrovolně zaplatil Billovi vstup, který ho vyšel na deset dolarů. Hlasitá hudba dolehla k jejich uším, jakmile se dveře otevřely, a oni prošli krátkou chodbou do hlavní části klubu. Když se Bill rozhlédl, usoudil, že to není největší klub, v jakém kdy byl, a rozhodně ne nejhezčí, ale má velký bar a spoustu lidí. Ten dav se momentálně tísnil před pódiem na druhém konci velkého otevřeného prostoru, kde zrovna křičel chlapík s mikrofonem spolu se svými čtyřmi kolegy z kapely.
„Myslel jsem, že ten chlápek říkal, že tu má být DJ,“ křikl na něj Andy.
Bill jen pokrčil rameny, když se blížili k baru a vmáčkli se mezi chlapa v baseballové čepici kšiltem dozadu a ženu se světle růžovými vlasy ve velmi krátkých černých šatech. Téměř okamžitě k nim přistoupil blonďatý barman s brýlemi.
„Co to bude?“ Křikl na něj.
Andy objednal pivo pro sebe, Jacka s colou pro Billa a barman se dal do práce. Andy svoje pivo dostal během chvilky a Bill byl ohromen, když mu barman připravoval drink, zatímco naléval další dva panáky pro někoho jiného. Bill se napil a očima zabloudil zpátky k pódiu. Nakrčil se, když zpěvák kapely zavřískal.

„Doufám, že nejsi fanoušek.“ Další barmanka, drobná žena s dlouhými blond vlasy, kývla bradou k pódiu, zatímco někomu míchala martini. „Protože jsou příšerní.“
„Myslel jsem, že tady bude DJ,“ křikl Bill zpátky.
„Od desíti.“ Blondýnka si vzala dvacku od zrzky, která se pak bez drobných nazpátek odpotácela zpátky za kamarádkami. „Doporučuju jít nahoru, pokud nechceš, aby tě někdo obtěžoval.“
Bill barmančinu radu poslechl a vedl Andyho do druhého patra klubu. Po celém obvodu spodního patra se táhl balkon a všude kolem byly vysoké kulaté stoly a barové stoličky, které se rychle zaplňovaly. Nějaké si zabrali a pohodlně se usadili, zatímco čekali, až kapela skončí.
Což se za chvíli naštěstí skutečně stalo. Kapela zrovna dobalovala poslední věci, když skupinka dívek před podiem začala jásat. Bill si řekl, že s jejich nadšením souhlasí, když si všiml, co nebo spíše koho povzbuzují. Zahlédl dlouhé hnědé vlasy, široká ramena a vražedné paže, jak se ke dveřím v zadní části pódia, kterých si předtím nevšiml, blíží muž. Na chvíli zmizel, a pak se objevil na druhé straně dlouhého obdélníkového okna umístěného několik metrů nad pódiem. Andy i Bill ho poznali několik vteřin předtím, než se klub rozzářil modrými a zelenými stroboskopy a z reproduktorů se rozlehl těžký basový beat.

Bill zíral a chytil svého nejlepšího přítele za paži. „Do prdele!“
Andy se na svého přítele s čelistí až u kolen ušklíbl. „To je ten číšník!“
Byla to pravda. Ten opravdu dobrý DJ, kterého jim číšník Tom doporučil, byl skutečně on sám. Bill sledoval, jak se parket i před chvílí uvolněné pódium nyní zaplnilo tančícími těly, a pochopil, co barmanka myslela tím, když mluvila o obtěžování. Jestli byl parket předtím přeplněný, teď byl kompletně nacpaný hýbajícími se a svíjejícími se těly. A Tom stál nad tím vším, očima skenoval ten malý kousek davu, který viděl, a pokyvoval hlavou do rytmu hudby, kterou mixoval.

Bill byl fascinovaný. Tom a jeho hudba byli zjevně hlavním lákadlem klubu, nebo o tom alespoň vypovídal rostoucí počet lidí. Brzy ucítil, jak pohybuje hlavou do rytmu hudby, a začal se na svém místě trochu vrtět. Otočil se k Andymu, ale zjistil, že ten je zabraný do rozhovoru s krásnou zrzkou. Lehce se dotkl kamarádova ramene a kývl hlavou směrem k parketu. Andy mu jen letmo zamával a otočil se zpět ke svému novému objevu.
Bill se zdvořile prodíral masou lidí a s úsměvem odmítal, když se s ním kluci i holky pokoušeli tančit. Nakonec se dostal až na pódium a vklouzl přímo do davu, všichni poskakovali a pohupovali se jako jedna velká masa lidí. S rukama nahoře a boky pohybujícími se ze strany na stranu Bill zavřel oči a ztratil se sám sobě, jeho tělo se hýbalo prostě automaticky.
Tom ze svého místa za DJ pultem pozoroval to moře tanečníků. Bylo tu víc lidí než obvykle, což znamenalo víc spropitného, což znamenalo, že Natalie a Gustav budou mít na konci noci skvělou náladu, pomyslel si s úsměvem. Očima sjel na lidi tančící na pódiu a zahlédl povědomé nadýchané černé vlasy. Určitě to byl ten samý kluk z restaurace, kterého předtím potkal, a Tom si gratuloval, že je tak chytrý a doporučil mu vlastní klub. Ten kluk očividně rád tančil a Tom mu věnoval krátký pohled.

Billovy oči se otevřely a přistály na Tomovi ve stejnou chvíli, kdy se DJ podíval jeho směrem. I když to v přítmí klubu bylo těžké rozeznat, Bill si byl z nějakého důvodu jistý, že Tomovy oči jsou upřeny přímo na něj.
„Jo, vidím tě.“ Tom si špičkou jazyka olízl kroužky ve rtu, když se setkal s očima, které se na něj dívaly. „Couvni trochu,“ zamumlal. „Jen kous… jo, takhle.“
Jako by Bill četl Tomovy myšlenky, o pár kroků ustoupil od davu a cítil, jak se vzduch mimo masu rozpálených, zpocených těl okamžitě ochladil. Ke své radosti si také uvědomil, že má mnohem lepší výhled na DJe, který se stále díval přímo na něj. Odvrátil hlavu a rukou si prohrábl vlasy, pohladil se po krku a přejel přes těsnou látku bílého trička bez rukávů. Palec druhé ruky měl zaháknutý za kapsu džínů a pomalu pohyboval boky v malých líných kroužcích.

Tomovy oči byly přímo na něm. Od obrysů jeho těla pod tričkem, přes úzké boky a dlouhé nohy obepnuté černými úzkými džínami až po černé podpatky na klínu na nohou, z něj nespouštěl oči. Bill se podíval k DJskému pultu a viděl, jak Tom na okamžik sklopil zrak, než mu pohled opětoval. Měl pocit, že na Tomově tváři zahlédl malý úsměv, právě když se hudba změnila.

Reflections of the light, in your eyes, in your eyes (Odrazy světla, ve tvých očích, ve tvých očích.)

Bill se usmál a pomalu se otočil. Pohupoval se v bocích a s vědoucím úsměvem se otočil zpátky k DJskému pultu. Tom by přísahal, že ho viděl mrknout. Viděl, jak se k němu blíží jeho kamarád a nějaká zrzka, a dychtivě se napil z láhve s vodou, kterou dostal. Všichni tři stáli těsně u sebe a očividně si něco křičeli do uší, než se kamarád se zrzkou otočili k odchodu. Tom pocítil krátkou vlnu zklamání, když se na něj objekt jeho pozornosti usmál a zamával mu, než následoval svého kamaráda pryč z pódia.
Tom očima sledoval, jak cizinec očividně opouští klub. Bill se naposledy podíval přes rameno, a když dorazil k východu, zaslechl, že se hudba znovu změnila.
I like you simple, I like the way you walk (Prostě se mi líbíš, líbí se mi tvoje chůze.)

original
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)