Groupies bleiben nicht zum Frühstück 1.

autor: KarlaSka

Zdravím všechny twincestní duše,
nevím, jestli je tu někdo, kdo si na mě ještě pamatuje, každopádně tohle je povídka, která začala vznikat někdy v době, kdy mi bylo asi 18 a měla jsem svou první lásku. Dneska je mi 26, tak si dokážete představit, jak dlouho mi to trvalo ji dokončit (ano, je hotová, takže se nemusíte bát, že skončí v muzeu rozepsaných povídek). Zažila jsem si během té doby nějaká ta zlomená srdce, ať už bylo moje, nebo toho druhého, každopádně jsem to všechno vložila do psaní, které někdy jelo, někdy roky stálo. Především na vysoké na to nebyl moc čas, na druhou stranu jsem tehdy poznala někoho, kdo mě v psaní hodně inspiroval, i když ne v tom dobrém slova smyslu. Nyní jsem už téměř rok pracovně zatížená (nikdo z vás, co mě zná, by nevěřil, co dělám za práci), ale odpočinkem po práci se mi stalo opět psaní, a tak se tahle povídka konečně dočkala konce. Je hodně volně inspirovaná filmem, podle něhož je pojmenovaná, ale opravdu jen volně. Zároveň je teda autobiografická, i když nevím, se kterou postavou se ztotožňuji nejvíce. Dost keců, užijte si čtení a třeba se tu ode mě zase něco někdy objeví.
KarlaSka

 

 Fuck me
I’m a celebrity
Can’t take your eyes off me
I’ll make you fuck me just to get somewhere

Tom rozvážně rozlepil oči, ale hned je musel opět zavřít, protože do pokoje proudilo ostré sluneční světlo, podle nějž usoudil, že, pokud ještě nebylo, bude brzo poledne. Zase zaspal přednášku. S podrážděným zabručením se přetočil na břicho a zabořil hlavu do polštáře, jako by se chtěl udusit. Lehká pokrývka mu sklouzla z těla a odhalila tak vše, co nebylo natisknuté na matraci.

„Ještěže jsem včera dal na dveře ceduli nerušit. Kdybys takhle přivítal pokojskou, asi by tě zažalovala za sexuální obtěžování.“ Tom se leknul a pokusil se co nejrychleji přetočit zpátky na záda, a zároveň se zakrýt, ale ani jedno se mu nepodařilo a on se žuchnutím spadl na vysoký koberec stále zamotaný v přikrývce.
„Přede mnou se nemusíš zakrývat, já už jsem tě viděl, vzpomínáš?“
„Co tady děláš?“ zeptal se Tom místo odpovědi.
„Pokud si dobře vzpomínám, tak tohle je můj pokoj,“ pronesl druhý mladík jízlivě, a konečně odlepil svůj pohled od zrcadla, v němž si upravoval náušnice a rovněž sledoval rozespalého Toma.
„Ty víš, jak to myslím,“ protočil oči. Tohle na Billovi nesnášel. Neustále pronášel sarkastické a ironické poznámky, ačkoliv věděl, že ho tím neuvěřitelně vytáčí.
„Tu tiskovku přeložili na odpoledne, protože můj manažer má kocovinu a bez něj bych to asi nezvládl,“ prohodil Bill otráveně. Z jeho hlasu čišelo opovržení, což bylo naprosto normální, protože jediný člověk, kterým Bill neopovrhoval, byl on sám.
„Taky, že ne,“ dloubl si Tom a s uspokojením sledovala, jak se Billovi vytratila barva z obličeje, ale nic mu na to neřekl, protože moc dobře věděl, že se ho pokouší vyprovokovat.

Když bylo jasné, že Bill už nic neřekne, zvedl se ze země, kde po svém pádu seděl celý jejich rozhovor, pokud se to tak dalo nazvat, a začal hledat kalhoty. Aniž by ho Bill upozornil, hodil je po něm, právě když se sehnul pro jednu z ponožek. Těžká přezka jeho opasku ho uhodila do spánku.
„Díky,“ procedil mezi zaťatými zuby, ale nehodlal mu dopřát to uspokojení a ukázat bolest, ačkoliv mu ve spánku bolestí přímo tepalo.
„Nemáš za co,“ prohodil Bill téměř nevině a svalil se do jednoho ze žlutých křesílek hotelového pokoje.
„To opravdu nemám,“ zabručel si pod vousy, aby ho Bill neslyšel, ale to se mu zřejmě nepovedlo, jelikož jeden koutek zpěvákových úst se zvedl v prohnaném úsměvu, který Tom tak nesnášel.

„Dneska nedostanu žádné pozvání?“ zeptal se Bill zpěvavě a pobaveně si už téměř oblečeného Toma prohlížel. Ten zaťal ruce, jak ho polilo ponížení, ale ihned je zase uvolnil. Za tu dobu, co s Billem strávil, už zjistil, že zpěvák si až moc dobře všímá jeho reakcí a řeči těla, takže byl vždycky schopen odhadnout jeho rozpoložení už od pohledu, ale taky toho uměl pěkně zneužít jako právě v tuto chvíli. Z nějakého důvodu ho Bill rád trápil. Tom nechápal proč, ale asi to souviselo s Billovou neustálou potřebou svým okolím manipulovat.
„Přestal ses za mě snad stydět, nebo co?“ pronesl kousavě, ale něco v jeho hlase stejně naznačovalo, že ho Billovo chování zraňovalo.
„Ne,“ odpověděl Bill prostě, ale jeho úšklebek byl pryč, teď se z jeho výrazu nedalo nic přečíst.
„Hm,“ zabručel podrážděně a sehnul se, aby se podíval, jestli jeho taška s laptopem nezapadla za pohovku. Byla tam.

„Víš, že nejsem typ na randění,“ pronesl Bill smířlivě, jako by se bál, že Tomovi ublížil, což ho na okamžik zarazilo, ale nedal na sobě nic znát. Pohlédl do Billovy kamenné tváře a s klidem pronesl:
„To není můj problém.“ A bez jakéhokoliv rozloučení odešel z pokoje. Tak napůl čekal, že za ním Bill vyběhne na chodbu, omluví se mu a poprosí ho, aby s ním zůstal, ale to se nestalo.
Když sešel dolů po zdobném schodišti, čímž podvědomě dával zpěvákovi víc času, než kdyby jel výtahem, narazil u jeho paty na jeho manažera Davida. Starší muž si ho určitě všiml, ale nijak nedával najevo, že by ho vzal na vědomí, a šel dál směrem k výtahu, aby bezpochyby vytáhl Billa z pokoje na nějaký rozhovor nebo focení. Tom si přehodil popruh aktovky z ramene přes hlavu a zamířil k zadnímu vchodu, kde byl většinou menší zástup Billových fanynek, ačkoliv ani toto prostranství nikdy nezelo prázdnotou, pokud byl zrovna v hotelu.

S ponurými myšlenkami a milionem úvah v hlavě zamířil ke kampusu své vysoké školy nedaleko od hotelu, kde v tu chvíli Bill metal oslnivé úsměvy do všech stran, zatímco odpovídal na pořád stejné otázky. Tom jeho životní styl nechápal, pro něj byla vždycky hlavní jeho svoboda, nemohl by se nechat vláčet od jednoho reportéra ke druhému, pak před fotoaparát, pak na stage a sem tam do nějaké talkshow, jemu záleželo především na volnosti, kterou Bill podle něj postrádal. Přesto však zpěváka nikdy neslyšel si stěžovat nebo jenom na okamžik ztratit svůj netečný výraz a dát najevo nějaké negativní emoce.

Tom mu ale nikdy nepřiznal, že ho občas poslouchá v noci, když mluví ze spaní, tehdy si byl totiž téměř jistý, že vidí pravého Billa a ne jenom jeho cynickou masku, kterou nastavoval světu. Jednou v noci si potřeboval odskočit, ale hned, jak spustil nohy z postele, se po něm Bill ze spaní natáhl a zamumlal něco, co znělo podezřele moc jako ‚Neopouštěj mě.‘ Tom si tedy lehl zpět a celou noc přemýšlel. Avšak druhý den byl Bill opět stejný jako dřív, možná ještě horší, protože se probudil do vzájemného objetí, čemuž se od začátku jejich ‚vztahu‘ úpěnlivě vyhýbal. Ten den Tomovi řekl, že by se radši zabil, než aby je dva někdo viděl spolu. Tehdy ho začal nenávidět.

Zanedlouho dorazil k hlavnímu vchodu do školy, kde s potěšením zjistil, že má ještě dvacet minut čas, než mu začne další přednáška, takže rychle přeběhl silnici, za kterou byl nevelký park, kde se posadil na opěradlo lavičky a z náprsní kapsy košile vytáhl pomačkanou krabičku cigaret, ve které měl už jenom dvě, a zapalovač. Ani si nestihl pořádně potáhnout, když na lavičku vedle něj dopadlo těžké tělo.
„Čau,“ zabručel bezvýrazně a dál se věnoval cigaretě, která mu skýtala jakési zvrácené potěšení. Bill nesnášel, když z něj byly cítit cigarety.
„Áh, tady má zase někdo ‚skvělou‘ náladu,“ protáhl Georg a při slově skvělou naznačil ve vzduchu uvozovky. „Zeptal bych se, jestli ti včera žádná nedala, ale jelikož máš na sobě to samý jako včera, tak bych řekl, žes nepřespával doma. Tak co, byla tlustá?“
Tom se proti své vůli rozesmál. Nejhorší, co si uměl Georg představit, bylo, že by jeho sexuální partnerka byla obézní, což mu připadalo neuvěřitelně směšné v porovnání se skutečností. Tím spíš, že Georg neměl ani tušení, že má zájem i o muže.
„Ne, jenom brousim Kaulitze, nafoukanou celebritu, co si myslí, že jí leží svět u nohou a všichni se z ní poserou,“ zabručel podrážděně, aniž by si uvědomoval, co právě řekl. Georg na něj chvíli nevěřícně koukal a pak si odfrkl:
„Jo, jasně. A teď ještě tu o Karkulce.“

Tom se nijak nesnažil Georgovi dokázat, že vlastně mluví pravdu, stejně by to nepochopil. Místo toho radši změnil téma.
„Už jsi vymyslel, co budeš dělat jako závěrečný projekt?“
„Hele, přemýšlel jsem, že si namočím zadek do hnědý barvy, a pak ho přitisknu na plátno. Nazval bych to nějako jako ‚Co si myslím o závěrečných projektech‘,“ ušklíbl se Georg a sáhl pro mobil, aby zkontroloval čas. Ještě jim zbývalo dobrých patnáct minut.
„To je ti podobný, ale myslím, že Kittel asi nebude moc nadšenej,“ zasmál se Tom od srdce „nemluvě o tom, že málokdo by ti věřil, že je to barva.“
„V tom je právě ten vtip,“ usmál se Georg a poklepal si ukazováčkem ze strany nosu.
„Když myslíš,“ nechal to plavat, s čímž se propadl zpět do své melancholické nálady.
„Co je s tebou, Tome?“ vrátil se jeho kamarád zpět k původnímu tématu, jeho hlas plný obav.
„Nic, co bych si nezvládl vyřešit sám,“ pohodil hlavou, když típl dohořívající cigaretu o betonový podstavec lavičky, „nebo v to aspoň doufám.“

***

Později toho dne, když už venku byla tma, se Tom chystal s pár přáteli, včetně všetečného Georga, do místního podniku, kde hodlali zapít, že přežili další týden vleklých přednášek. Tom s nimi posledních pár týdnů nebyl, protože byl zaměstnaný něčím, nebo spíš někým jiným, a tak už se neuvěřitelně těšil, protože ačkoliv by jim to nikdy nepřiznal, jeho kamarádi mu už začínali chybět.
Zrovna se kriticky prohlížel v zrcadle, když ho napadlo, že přípravě na noc v klubu věnuje podezřele moc času. „Zatracenej Kaulitz,“ zamumlal zamyšleně a radši odvrátil pohled od svého zamračeného odrazu. Bill na něj měl očividně mnohem větší dopad, než si byl ochoten přiznat.
Georg se mezitím válel na jeho posteli a psal někomu zprávu na svém iPhonu. Tuhle pozici zaujal ihned po přednášce a zatím ji změnil, pouze když potřeboval na záchod.
„Tak už můžeme vyrazit?“ zvedl oči od telefonu, když Tom ztěžka dosedl na okraj matrace a začal si zavazovat boty. Ten pouze souhlasně zamručel.

Venku už na ně čekal Gustav, s nímž se Tom znal nejdéle, dokonce už od školky, kde holkám společně schovávali panenky, se svojí přítelkyní, která mu byla až moc podobná. Andrea, jak se Gustavova slečna jmenovala, byla malá a podsaditá, měla blonďaté vlasy zastřižené do šik mikáda a na nose posazené brýle s hranatými obroučkami. Tom ji bral jako mladší sestru, jelikož ji poznal už v první třídě, kdy se z jeho a Gustavovy nerozlučné dvojky stala najednou trojka, což jim vydrželo překvapivých jedenáct let, z nichž poslední čtyři roky jim dělal spíš křena, takže byl rád, že mohli vyrazit ve větší partě, čímž se vyhnul trapným okamžikům, kdy se Gustrea, jak jim s Georgem přezdívali, ocucávala někde v koutě, zatímco on nevěděl, co se sebou.

„No ne, naše hrdličky!“ zvolal nadšeně Georg, když je spatřil, zatímco Tom se na ně jenom unaveně usmál. Gustav mu věnoval tázavý pohled, ale on v odpověď pouze zavrtěl hlavou. Neměl náladu se dělit o svůj za houby stojící milostný život a už vůbec nechtěl zničit dnešní večer tím, že by si jim celou noc vyléval srdíčko. To Tom prostě nedělal.
„Tak panstvo, nastupovat!“ zvolal a galantně otevřel Andree dveře, za což ho odměnila sladkým úsměvem, zatímco Gustav si z druhé strany vlezl k ní na zadní sedadlo a Georg se nacpal na sedadlo spolujezdce.
„Kdo pro nás dneska dojede?“ zeptal se Georg, ačkoliv ho to ve skutečnosti nejspíš vůbec nezajímalo, prostě se snažil rozproudit konverzaci, protože v autě bylo trapné ticho.
„Tim,“ odpověděl Tom bezvýrazně, když zacvakl přezku pásu a otočil klíčem v zapalování. Každý pátek si našli nějakého šprta, který nikam nechodil a něco jim dlužil, nebo se jim chtěl prostě zavděčit, který za nimi přijel autobusem, všechny je naskládal do Tomova auta a odvezl je domů.

„To je ten pokemonovej maniak?“ zeptal se Georg posměšně.
„Ne, tenhle je vlastně normální, myslím. Prostě jenom nepije a po večerech sleduje Game of Thrones a hledá v ní chyby.“
„Tak to je naprosto normální.“
Na to Tom už nic neřekl a plně se soustředil na řízení. Po zbytek cesty nikdo z nich nepromluvil ani slovo a ani zezadu se neozývaly mlaskavé zvuky, které jim vždy oznámily, že se po sobě Gustrea zase plazí, protože všichni vycítili jeho špatnou náladu. Přesto nikdo z nich nebyl natolik troufalý nebo hloupý, aby se zeptal, co se děje. Když auto zastavilo před neony ozářeným vchodem do klubu, před kterým stála aspoň třicet metrů dlouhá fronta lidí, všichni si oddechli, že už spolu nemusí být zavření v tak malém prostoru, a prakticky vyskákali z auta. Aniž by se kdokoliv z nich ohlédl na lidi v řadě, šli přímo za bodyguardem, který je beze slova pustil dovnitř, aniž by si museli vystát frontu, což je stálo spoustu zlých pohledů a několik nesouhlasných výkřiků, ale Tom si nestěžoval.
Ačkoliv se s tím Georg nikde nechlubil, nemálo lidí vědělo, že Georgův strýc vlastní polovinu všech klubů v Berlíně, mimo jiné i několik podniků s červenou lucernou, ale ty neměl potřebu navštěvovat.

Georg mávl na barmana, který mu pokynul hlavou, a zamířil k jednomu z boxů ve VIP části, jelikož všechny běžné už byly obsazené, a navíc tam měl mnohem větší šanci na úlovek, protože byla spousta děvčat, která věřila jeho historkám o nejmladším miliardáři světa nebo o synovi amerického prezidenta, což bylo ještě bizarnější, jelikož Georg byl všechno, jen ne zdatný na angličtinu.

Tom dopadl na fialovou sedačku a posunul se dozadu, aby si mohli sednout i ostatní, a netrpělivě vyčkával své pivo a první rundu vodky. Tom pil z tvrdého ze zásady pouze vodku, jelikož z ní nikdy neměl kocovinu, což bylo přinejmenším výhodné, když měl tak hlasitého občasného spolubydlícího, jakým byl Georg.
Pití se u nich na stole objevilo ani ne za minutu, což nebylo nic neobvyklého, stejně jako servírka, která ho přinesla. Byla drobná, ale měla hezké ženské tvary, dlouhé ohnivě rudé vlasy a jiskřivé zelené oči. Byla to jedna z mála servírek, jejichž jméno si Tom pamatoval, protože to byla jediná holka, která Georgovi nikdy nepodlehla, ať už se snažil sebevíc nebo sebedéle.

„Dneska ti to sluší, Michelle,“ mrknul na ni Georg, když před něj postavila půllitr, a ‚nenápadně‘ jí zíral do výstřihu.
„Kéž bych mohla říct to samé i já o tobě,“ odpověděla s úsměvem a dál rozestavovala sklenice po stole. Tom se snažil nesmát, ale stejně jako Gustav s Andreou to nakonec vzdal a vyprskl smíchy. Záchvat smíchu se ještě zhoršil, když na něj Georg ublíženě pohlédl.
„Promiň, kámo, ale v tomhle jsme s Michelle za jedno,“ zašklebil se na něj a chopil se svého půllitru.
„Ať se tady scházíme i nadále v tak hojném počtu,“ pronesl Gustav přípitek, kterým mu dával velmi nevybíravým způsobem najevo, že už s nimi netráví příliš času. Tom toto dloubnutí ignoroval a pořádně se napil piva, takže vyprázdnil půl sklenice najednou. Dnes tu nebyl, aby si užil, chtěl se spíš pořádně opít, aby na všechno zapomněl a užíval si své primitivní pudy.

Měl v sobě už čtyři piva a pět panáků, ale pořád to na něj nemělo žádný účinek. Zrovna se do sebe chystal hodit další vodku, když ho zarazil pohled na nějaký hlouček lidí, který si probojovával cestu k VIP sekci. Tom si pomyslel, že vypadají jako muži v černém. Až moc pozdě jeho alkoholem otupělému mozku došlo, co je to za lidi a že některé z nich dokonce už potkal. Jeho obavy se mu potvrdily, když uviděl černý mohawk a opovržlivě nakrčený nos.

‚Musím zmizet,’ pomyslel si zmateně a rychle se začal soukat pod stůl, čímž přerušil živou konverzaci svých přátel. Až ve chvíli, kdy se praštil o desku stolu, mu došlo, že v sobě má až moc alkoholu, aby se mohl koordinovaně pohybovat, ale i přesto se mu nějak podařilo se schovat. Andrea, která na něj jediná viděla, aniž by se musela sehnout, mu věnovala napůl pobavený a napůl vyděšený pohled. Tom si pouze přitiskl prst na rty a za chvíli už ji slyšel, jak klukům nenápadně sděluje, aby dělali jakoby nic. Přesto si nebyl jistý, že se mu podařilo schovat včas, protože těsně předtím, než zmizel pod stolem, zahlédl, jak se Bill podíval jejich směrem.

Zatímco seděl na zemi mezi nohama svých přátel, snažil se vymyslet, jak se odtamtud nepozorovaně dostat a jak se mezitím nepomočit. Jeho nejlepší plán byl zatím půjčit si Gustavův kabát, Georgovu bandanu a Andreiny nůžky na nehty, aby si mohl ostřihat copánky, když nad sebou uslyšel Gustavův znepokojený hlas.
„Proč na tebe furt tak blbě čumí?“
„Nečumí na mě,“ pokusila se ho uklidnit Andrea.
„Ale čumí, kouká se ti na prsa,“ odpověděl naštvaně Gustav.
„Tak ho tam běž zmlátit,“ odsekla Andrea. Gustav se po tomto výroku trochu zklidnil, protože mu nejspíš došlo, že proti bodyguardům nemá šanci, ale dál si nervózně podupával nohou, což dohánělo Toma k nepříčetnosti, a tak ho praštil do nártu. Gustav tiše zavyl a rychle obě nohy stáhl pod sebe.

„Přejete si něco?“ ozval se po chvíli seshora Andrein hlas.
„Mám tady vzkaz pro Toma Trümpera,“ odpověděl hluboký mužský hlas.
„Tak nám ho dejte, my mu ho předáme, až ho uvidíme,“ odpověděla pohotově, než některý z jeho kamarádů stihl plácnout nějakou hloupost.
„Je velmi osobního charakteru,“ odpověděl muž a na vteřinu se odmlčel. Tom už věděl, co bude následovat, ještě dřív, než nervózně dopověděl: „Navíc mi bylo řečeno, že se schovává pod stolem.“
Na to už mu nikdo nic neřekl, ale Andrea do něj lehce šťouchla špičkou boty. S povzdechem vylezl zpod stolu a usadil se na sedačce.
„Nemám o něj zájem,“ řekl ledově.
„Uhm… bylo mi řečeno, že to řeknete, a taky mi bylo nařízeno ho předat i proti vaší vůli,“ odpověděl muž a nejistě si přejel dlaní přes týl holé hlavy.
Tom se na muže zle podíval, ačkoliv věděl, že za to vlastně nemůže. Ten fakt myslí na všechno, pomyslel si, když si od něj vzal úhledně složený papír. Muži se viditelně ulevilo, rychle se otočil na podpatku a zmizel v davu, za což mu byl nesmírně vděčný, protože se necítil na vysvětlování, proč mu Bill Kaulitz posílá psaníčka.
Aniž by se podíval, co je napsané vevnitř, schoval papírek do kapsy rozhodnutý ho později spálit. Nehodlal přistoupit na Billovu hru.

Pokusil se znovu zapojit do hovoru, jako by se nic nestalo, ale ve vzduchu se stále vznášelo několik nezodpovězených otázek, na které neměl náladu odpovídat a ani ho k tomu nikdo nenutil. Po chvíli trapného ticha se Andrea odvážila zeptat:
„Ty to neotevřeš?“
„Ne,“ odpověděl prostě, zatímco s přehnaným zájmem pozoroval otisk svého palce na prázdném půllitru.
„A od koho to je?“ zeptal se Georg a laškovně na něj mrknul. V jeho hlavě se nejspíš zrodila představa sebevědomé manažerky baru, která chce s jeho kamarádem strávit žhavou noc. Tuto teorii podporovalo i to, že bodyguard zmizel směrem ke schodům ke kanceláři, ačkoliv těsně před nimi odbočil vpravo a nyní stál u vchodu do VIP sekce, ale to už jeho přítel nevěděl.
„Nevím a nezajímá mě to, dneska jsem tu s vámi,“ usmál se Tom překvapivě upřímně. Jeho kamarádi jasně pochopili, že se o listu papíru nehodlá dál bavit a odvedli téma na Andreinu bakalářskou práci z politologie.
‚Nepodívám se tam,‘ pomyslel si umíněně a po nějakou dobu se úspěšně vyhýbal Billovu pohledu, dokud nevzhlédl, aby se podíval na horlivě vyprávějícího Gustava. Koutkem oka postřehl, že na něj Bill vyloženě zírá, čelist zatnutou, a kdyby to bylo možné, z očí by mu šlehaly plameny.
‚Konečně nějaká reakce,‘ ušklíbl se spokojeně. ‚Možná bych ho mohl dohnat ještě dál.‘
Aniž by si svůj plán nějak dál promýšlel, zamířil k Billovu boxu a se zvráceným potěšením sledoval, jak se zpěvákovi rozšířily oči. Jestli to bylo zděšením, překvapením, nebo nadšením nezkoumal, protože několik kroků před boxem to stočil doprava a zamířil k jinému, kde ho už nějakou dobu pozorovala skupinka sotva dospělých děvčat.

„Ahoj, krásky, nenašlo by se tu pro mě místo?“ zeptal se jich s úsměvem a spokojeně sledoval, jak se dvě z nich s chichotáním zvedly, aby ho pustily mezi sebe, takže když si sedl, měl po každé ruce dvě dívky, které se na něj dychtivě tiskly.
„Jsem Tom,“ znovu se usmál a čekal, až se mu každá z nich představí, ačkoliv jejich jména zapomněl dříve, než je dořekly. „Jak to, že tu tak krásný holky sedí samy?“ zeptal se laškovně černovlásky po své pravici. Koutkem oka zahlédl Billův naštvaný pohled, ale rozhodl se ho ignorovat. ‚Jen ať se vycuká,‘ pomyslel si Tom. ‚Jen ať vidí, že jsem schopný se obejít i bez něj.‘
„Slavíme moje narozeniny,“ usmála se na něj. „Sladkých osmnáct,“ dodala, kdyby ji náhodou považoval za nezletilou.

Další půlhodinu Tom strávil tím, že dívkám kupoval jeden Sex na pláži za druhým a škemral o telefonní čísla. Dělaly drahoty, ale Tom si byl moc dobře vědom, že mezi sebou soupeří o jeho pozornost.
„Odpusťte mi, dámy, ale musím si jít popovídat s mým přítelem, se kterým vás seznámím později,“ omluvil se po půlhodině troufale, když začal vstávat od stolu, ale nezdálo se, že by některé z nich došlo, co tím myslel, místo toho na sebe dál zle zahlížely.
Několika rychlými kroky přešel přes VIP salonek ke dveřím s modrým panáčkem. Alkohol už z jeho krevního řečiště téměř vyprchal, všechno vnímal mnohem jasněji. Vevnitř si stoupl k jednomu z pisoárů, a zatímco ulevoval svému močovému měchýři, spokojeně si skousl ret a přemýšlel, kterou z nich by si vybral, kdyby měl opravdu zájem. Po několika vteřinách uslyšel, jak se dveře toalety otevřely a zase zavřely, ale tomu nevěnoval sebemenší pozornost, jelikož nebyl jediný muž v klubu, který si potřeboval ulevit.
„Děláš si ze mě prdel?!“

Tom leknutím nadskočil a několik kapek mu dopadlo na nohavici.
„Kurva“ zaklel naštvaně a rychle se snažil si zapnout poklopec.
„Co si, sakra, myslíš, že děláš?“ pokračoval Bill, jako by si ničeho nevšiml, a přistoupil o několik kroků blíž.
„Co je ti do toho?“ zeptal se bez zájmu a přešel k umyvadlu, aby si umyl ruce.
„Všechno! Nepotřebuju, abys něco chytnul od nějaký děvky, a pak mě taky nakazil.“ Bill byl opravdu vytočený.
„Fajn,“ zvedl Tom ruce v obranném gestu, „tak já už s tebou spát nebudu.“
Billovi klesla čelist, načež několikrát zalapal po dechu jako ryba na suchu. Chtěl mu na to něco odseknout, ale očividně nevěděl co.
„To… to nemůžeš,“ dostal ze sebe Bill, ale znělo to přinejmenším nejistě.
„Ne? Tak sleduj,“ usmál se Tom vítězně a rozešel se ke dveřím.

S překvapivou silou ho Bill popadl za zápěstí a přitáhl ho zpět k umyvadlu, kde ho natlačil zády na mramorový pult a sám se na něj natiskl tak, že mezi nimi nebyl ani milimetr místa. Tom už se ho chystal odstrčit, ale dříve, než to stihl udělat, ho Bill tvrdě a hladově políbil.
Všechny jeho myšlenky jako by byly zatlačeny někam do ústraní a místo nich tu byla pouze živočišná touha, potřeba být nablízku tomu, kdo mu poslední dobou neustále ubližoval, ale bez něhož si svůj život už neuměl představit.

Aniž by ho k tomu musel někdo nebo něco vybízet, začal Billovi polibek oplácet, jednu ruku mu položil na bedra, aby si ho k sobě mohl přitisknout blíž, zatímco druhou měl zabořenou v jeho havraních vlasech na týle. Zpěvák měl ruce položené na pultu těsně vedle Tomových boků a lehce se nakláněl dopředu, aby k němu měl lepší přístup.
V jednu nestřeženou chvíli ucítil Tom ve spodním rtu ostrou bolest, jak ho Bill tvrdě kousl, a bezděčně sevřel dlaň v jeho vlasech do pěsti, až mu vytrhl několik pramínků, ale ten jako by si toho ani nevšiml. Z náhlého popudu ho za vlasy hrubě zatáhl, čímž mu zaklonil hlavu a získal lepší přístup k jeho krku, kde přitiskl rty na hladkou pokožku, pod níž mohl cítit zběsilý tlukot jeho srdce. Surově se mu přisál mezi krk a rameno a nepřestal sát, dokud si nebyl jistý, že po sobě zanechá fialovou modřinu, které se jen tak nezbaví. S pocitem zadostiučinění si uvědomil, že zpěvák se jeho značkování nebrání.

Když se konečně vrátil zpět k Billovým naběhlým rtům, utišil jeho tiché vzdechy dalším polibkem, zatímco mu zpěvák povoloval opasek. Spona s cinknutím dopadla na podlahu, jak se pásek vyvlékl z oček kalhot, a Tom ucítil, jak se mu džíny svezly o kousek níž, a na místě je držel pouze pult, o který byl zapřený. Znenadání mu Bill zabořil nehty do kůže těsně nad lokty a donutil ho vyměnit si pozice, takže se teď o pult opíral on, ačkoliv u toho nezůstalo dlouho. Hned jak se jeho kalhoty svezly k jeho kotníkům, začal ho strkat směrem ke kabinkám, aniž by ho přestal líbat. Tom se při tom přesunu skoro přerazil, ale i tak se mu nějak podařilo dojít až k jedné z kabinek, což poznal podle tupé bolesti v kříži, když byl přitisknut na dveře. Neobratně zkroutil ruku za zády a pokusil se dveře otevřít, což se mu povedlo až na poněkolikáté. Rychle zatáhl Billa dovnitř a ihned za ním zabouchl, aniž by se obtěžoval zamykat. Už tak byl zázrak, že na ně nikdo nepřišel, když byli ještě u umyvadla, ale to nebezpečí bylo vzrušující.

Bill sáhl za Toma a shodil horní prkýnko, načež do něj lehce strčil, aby si sedl, což druhý muž ochotně udělal a s očekáváním se na něj zahleděl. Zpěvák měl zarudlé tváře a rozcuchané vlasy, ale s natěšeným výrazem byl sexy jako nikdy předtím. Bez zaváhání si sundal boty a začal si rozepínat úzké džíny, načež si Tom stáhl boxerky ke kotníkům, čímž ulevil svému naběhlému mužství. Bill se pobaveně usmál Tomově horlivosti, ale bez okolků si stáhl kalhoty i se spodním prádlem a obojí odhodil někam za sebe.
Tom si nebyl schopen uvědomovat svět kolem sebe, viděl pouze Billa. Ve víru vášně zapomněli na celý svět kolem.

Po době, která mohla být deset minut zrovna jako hodina, oba dosáhli vrcholu. Dříve než se Tom stačil aspoň trochu vzpamatovat z mrákot, Bill odmotal kus toaletního papíru a otřel ze sebe zbytky svého i jeho spermatu, načež se začal soukat do svého oblečení.
„Jak to…“ začal Tom, ale nemohl popadnout dech, „jak to, že ses dneska rozhodl být pasiv?“
Bill se na něj překvapeně podíval. „Připadal jsem ti pasivní?“
„Ty víš, jak to myslím,“ odpověděl otráveně a sám se začal čistit kouskem toaletního papíru, ale už předem věděl, že je to marné, a že zbytek večera bude muset strávit v zapnuté mikině.
„Je mi jedno, jestli píchám, nebo mě někdo píchá, dokud jsem ten, co to řídí,“ ušklíbl se Bill, zatímco si lehce roztřesenými prsty zapínal knoflík džínů. Na to mu Tom už nic neřekl a radši se začal oblékat, ačkoliv nemusel nikam chvátat, jelikož si byl jistý, že ty čtyři holky už mu někam utekly a kamarádi si budou myslet, že je s nimi někde v postranní uličce.
Bill trpělivě počkal, až se obleče, a až pak vyšel z kabinky, aby jeho nádobíčko nevystavil každému na odiv.

„Opovaž se mě ještě jednou ignorovat,“ prohodil ležérně, aniž by se otočil, a pokračoval dál ke dveřím.
„Nesnáším tě,“ povzdychl si Tom teatrálně, pohled zabodnutý do zpěvákova týlu. To už se Bill zastavil a se zářivým úsměvem se ohlédl přes rameno.
„Už jsem si zvykl.“
Aniž by si řekli něco dalšího, odešel Bill z toalet a zanechal tak zmateného a zpoceného Toma stát u dveří kabinky, kde se vše odehrálo.
Tom unaveně zavřel oči, lehce zaklonil hlavu a dlouze vydechl ve snaze se uklidnit. V jeho těle přetrvávalo neuvěřitelné množství adrenalinu i endorfinů, z čehož byla jeho mysl zmatená a vyčerpaná. Sice se snažil mu celý večer odolávat, ale sám sobě musel přiznat, že tohle bylo mnohem lepší než nějaký pocit zadostiučinění. Nebylo to jen o sexu, bylo to o sexu s Billem, čemuž se žádný jiný zážitek nemohl rovnat.

„Ehm,“ ozvalo se zakašlání od jedné ze vzdálenějších kabinek. Tom se polekaně otočil, jen aby čelil jedné ze svých nočních můr. O stěnu se tam opíral Georg a měřil si ho znechuceným pohledem.
„Není to tak, jak to vypadá!“ vyhrkl Tom první výmluvu, která mu přišla na mysl, ačkoliv věděl, že je to klišé, a ještě ke všemu hloupost.
„Chceš říct, že jsi právě nepíchal kluka?“ zeptal se Georg posměšně a odlepil se od stěny, aby ho obešel širokým obloukem, jako by se bál, že od něj něco chytí.
„No… možná je to přesně tak, jak to vypadá,“ zasmál se nervózně, ale od Georga se žádného smíchu nedočkal. S bolestným bodnutím v hrudi si uvědomil, že o něj právě přišel.
„Buzerante zasranej,“ odplivnul si jeho směrem Georg a nechal šokovaného Toma stát paralyzovaného uprostřed místnosti.

autor: KarlaSka
betaread: J. :o)