autor: dasendederzeit
Utřeno dočista
„Vážně?“ Zeptal se Tom a jeho hlas byl stále pouze tichý šepot.
Mladší z dvojčat se usmál a přikývl, přičemž sklopil pohled. Nevadilo mu přiznat Tomovi, že ho teď skutečně chce taky – protože i kdyby ne, jeho tělo by bratrovi určitě prozradilo, že tomu tak je – ale nechtěl, aby Tom na jeho tváři viděl případné stopy jeho skrytých citů. Věděl, že Tom je šťastně ženatý a že pro něj je to jen milé, ale zvláštní dobrodružství sdílené mezi bratry – dvojčaty, kteří se náhodou milují až příliš, ale to bylo asi tak všechno.
Tom se usmál svým drzým úsměvem, než opatrně zvedl ruku a jemně nadzvedl Billovu bradu, aby se na něj znovu podíval. Hledal v očích svého dvojčete nějaké stopy pochybností nebo nejistoty, ale když žádné nenašel, odvážil se Billa na okamžik jemně pohladit po tváři. Jeho kůže byla jako vždy hebká a Tom si nemohl pomoct, ale připadala mu příjemnější na dotek než tvář jeho vlastní ženy.
Na okamžik si povzdechl kvůli náhlému srovnání, které ho napadlo, a rychle pro sebe zavrtěl hlavou. Chtěl to udělat, ale pokud to měl udělat, tak jedině tak, že vypne své racionální myšlenky. Musel vytěsnit každou myšlenku spojenou s jeho „normálním“ životem a soustředit se na to, co se děje právě teď.
„Jsi v pohodě?“ Zašeptal Bill. Všiml si náhlé změny v Tomově výrazu a to, že zavrtěl hlavou, mladšímu dvojčeti napovídalo, že si to Tom nejspíš už zase rozmyslel. „Nemusí…“
Tom zavrtěl hlavou, a přitom opatrně položil prst na Billovy rty, aby ho donutil ztichnout. Nechtěl, aby o něm Bill pochyboval a případně mu to rozmlouval – ať už šlo o cokoliv.
Jako by skutečně slyšel Tomovy myšlenky, Bill přesně věděl, co právě teď cítí. Z lehkých pochybností, mírného chvění rukou svého dvojčete a drobných muk viditelných v Tomově výrazu poznal, že jeho dvojče chce všechno, co chtěl i sám Bill, ale že je to realita, co ho drží zpátky.
Zhluboka se nadechl a usoudil, že pokud tohle nevezme do vlastních rukou, tak k tomu nejspíš nikdy nedojde. Tomův prst byl stále jemně přitisknutý k jeho rtům, takže po několika vteřinách přemýšlení, jestli by tím zašel až moc daleko, nebo tak akorát, se Bill rozhodl, že je mu to tak jako tak jedno, a než si to vůbec uvědomil, pomalu otevřel ústa a olízl prst svého dvojčete, jako by to byl ten nejlahodnější bonbón, jaký kdy měl.
Tomovy oči se rozšířily, ale neřekl ani neudělal nic, co by naznačovalo, že se mu to nelíbí, a tak se Bill rozhodl, že může jít ještě o krůček dál. Ušklíbl se, načež opatrně vsál prst do úst co nejdál a pomalu pohyboval hlavou, jako by kouřil Tomův penis.
Tom tiše zaklel, a přitom se roztřeseně nadechl. Najednou všechny myšlenky a pocity spojené s realitou zmizely, jako by se mu vymazaly z hlavy. Jeho dvojče se mu dívalo přímo do očí, a přitom mu skutečně cucalo prst a Tom si nedokázal představit nic víc vzrušujícího než tohle.
Bill pomalu pustil prst svého dvojčete a usmál se. Mohl říct, že Toma pomalu, ale jistě dostává tam, kde ho potřeboval a chtěl mít; zbavuje ho všech myšlenek a pocitů, které mu bránily být zcela Billovým, což bylo přesně to, co mladší dvojče chtělo především.
„Tome,“ zašeptal, zatímco se pomalu přibližoval k tváři svého dvojčete, takže se jejich rty téměř dotýkaly a on cítil vůni kávy z Tomova dechu. „Polib mě.“
Starší z dvojčat se znovu rozechvěle nadechl, než mezi nimi překonal poslední zbývající vzdálenost a spojil jejich rty. Musel potlačit zasténání, když ucítil Billovy rty přitisknuté na ty své, a najednou nechápal, co mu bránilo v tom udělat to znovu. Proč na to čekal celý rok? Tom si nemohl vzpomenout. Pocit měkkých a teplých rtů jeho dvojčete byl ten nejlepší pocit na světě a on si zaboha nemohl vzpomenout, proč ho nelíbá každý den.
Bill na druhé straně nedokázal potlačit drobné zasténání a skutečně Toma chytil za tričko, aby si ho přitáhl ještě blíž, a přitom mu polibek opětoval. Nemohl uvěřit, že se to konečně zase děje. Po celém roce čekání, kdy se bál o tom jen zmínit – bál se, že to Tom necítí stejně, po celém roce osamělých nocí, kdy si zoufale přál, aby tu jeho bratr byl a aby se ho dotýkal, líbal ho – dokonce s ním souložil – se mu dnes konečně podařilo Toma znovu svést, aby to udělal znovu.
Starší z nich objal své mladší dvojče kolem ramen, jemně mu přitom stiskl boky a přitáhl si ho ještě blíž, takže se jejich těla dotýkala. Zanedlouho už cítil, jak ho víc než jen trochu vzrušuje skutečnost, že se s Billem líbá, a chtěl se odtáhnout, protože se cítil trochu v rozpacích z toho, že na něj jeho dvojče takhle působí, ale Bill přitiskl své vlastní boky k jeho, čímž mu dal najevo, že se cítí úplně stejně. Tom zasténal do polibku a znovu stiskl Billův bok, tentokrát silněji, aniž by se bál, že na jeho těle zanechá stopy.
„Kurva,“ vydechl Bill mezi žhavými polibky, které si vyměňovali. Už z toho, že ho Tom takhle držel, mu běhal mráz po zádech, a to ještě ani nic pořádně nedělali. Věděl, že by se měl trochu stydět za to, že má na něj jeho dvojče takový vliv, ale právě teď mu to bylo jedno.
Věděl, že Tom ví, že Bill za poslední rok s nikým nic neměl, takže kdyby jeho bratr řekl něco o tom, že už je tak vzrušený, mohl by to klidně svést na to, že mu chyběl sex obecně. Tom však nemusel vědět, že Bill s nikým nebyl jen proto, že nedokázal dostat z hlavy tu jednu noc. To by Bill nikdy nepřiznal, dokud by mu Tom neprozradil, že to cítí stejně.
„Jsi v pohodě?“ Zašeptal Tom a opustil Billovy rty, jen aby se ujistil, že je v pořádku. Nebyl si jistý, jestli by se v tuhle chvíli dokázal zastavit, aby s Billem nezašel dál, ale jeho obavy o Billovy pocity z toho všeho vlastně zvítězily nad jeho pocity naprostého vzrušení. Kdyby bylo tohle na Billa už moc, donutil by se ho pustit a odejít bez ohledu na to, jak moc mu v tu chvíli začínaly být těsné džíny.
„Jo,“ vydechl Bill, než znovu spojil jejich rty, a tentokrát Toma políbil s větší naléhavostí. Přesunul ruku z místa, kde předtím držel Tomovo tričko na hrudi, aby ji zapletl do bratrových vlasů a zlehka za ně zatahal. Usmál se do polibku, když to lehké zatahání za vlasy způsobilo, že jeho bratr tiše zasténal. Otevřel ústa, aby Tomovi umožnil přístup, a bojoval s jazykem svého dvojčete o nadvládu, jen aby byl odměněn dalším stiskem na svém boku.
Bill na oplátku zasténal a znovu zatahal své dvojče za vlasy. V tu chvíli už si nemohl pomoci. Chtěl Toma víc než kdy dřív a to, že ho konečně zase může líbat, zatímco před dneškem to bylo něco, co si zařadil do kolonky „už se to nejspíš nikdy nestane“, v něm vyvolávalo takovou potřebu, že se musel přinutit, aby z Toma nesvlékl všechno oblečení a nepostrčil ho k posteli. Jistě, převzal v tomhle směru iniciativu, ale zároveň věděl, že nemůže postupovat příliš rychle. Věděl, že Tom to chce taky, ale nebyl si jistý, jestli chce všechno, a navíc se pořád bál, že by si to jeho dvojče mohlo v půlce skutečně rozmyslet.
Jako by Tom četl Billovy myšlenky, odpoutal se od jeho rtů a podíval se Billovi do očí. Stále cítil, že se jeho dvojče drží trochu zpátky, a i když oba přiznali, že po sobě touží, ani jeden z nich si zřejmě nebyl jistý, co to přesně znamená. Chtěli to nechat jen u toho přiznání a chvíli se líbat, aby se trochu zbavili napětí, nebo v tom bylo něco víc? Skutečnost, že Bill v podstatě přitiskl jejich erekce k sobě přes džíny, Tomovi napověděla, že jeho dvojče touží po něčem víc stejně jako on, ale pořád nevěděl, jestli to zároveň znamená i to, že se opravdu chystají udělat to znovu.
„Bille?“ Zašeptal. Věděl, že jeho dvojče pochopilo skrytou otázku, takže se neobtěžoval říct víc.
Mladší dvojče místo odpovědi přikývlo. „Chci všechno.“
Tom se zavrtěl, zatímco prsty přijížděl přes Billova záda. „Jsi si jistej?“
Bill znovu přikývl, zatímco opět chytil Toma za tričko. „Prosím, Tome, chci tě. Celýho.“
A právě tím se z Tomovy mysli opět vytratily všechny myšlenky a pocity pochybností, nejistoty a obavy. Jeho dvojče mu řeklo, co chce, a on by byl by blázen, kdyby popíral, že cítí totéž. A tak dřív než kdokoli z nich stačil říct cokoli dalšího, znovu spojili své rty, aby začali něco, po čem oba toužili už od minulého roku.
autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
