Mannequin 4.

autor: Buyyouadrank

Nejjednodušší věci

Následujících pár hodin bylo poměrně bezproblémových. Několik zákazníků přišlo a odešlo, proběhlo pár nákupů, ale jinak Tom a Bill strávili dopoledne povídáním. Přesněji řečeno, většinu času mluvil Tom, zatímco Bill kladl spoustu otázek.
„A… co je tohle?“ Bill vzal z oddělení spodního prádla krajková tanga. Držel je ve vzduchu a párkrát zamrkal, když na ně zíral.
„To je spodní prádlo,“ obrátil oči v sloup Tom.
„To… nevypadá jako žádné spodní prádlo, které jsem kdy viděl,“ zamračil se Bill a vrátil spodní prádlo do košíku, ve kterém ho našel. „Co je tohle?“ Zvedl podprsenku.
„Bille,“ zaúpěl Tom.
Bill se na podprsenku zadíval, než se mu rozšířily oči a ústa vytvořila písmeno O. Všiml si tvaru a okamžitě si ho spojil s tvarem ženského hrudníku. Otočil ji v rukou a nahmatal krajkovou strukturu, než nahmatal háčky.

„Bille, co to děláš?“ Tom svraštil obočí, když Bill prostrčil ruce ramínky.
„Jsem zvědavý,“ zamumlal Bill a upravil si podprsenku na hrudi. Sklonil hlavu dolů a rukama poslepu šmátral sem a tam, jak se snažil háčky zapnout.
„Sundej to!“ Zasmál se Tom. Teď, když měl Bill na sobě podprsenku, vypadal ještě víc jako holka. „No tak, Bille, tohle je pro ženský!“
Bill se hystericky zachichotal, když ho Tom popadl.
„Udělej to ty!“ Vyplázl na něj Bill jazyk. Tom se usmál a vrhl se na menšího chlapce a propletl ruce mezi Billovýma, aby dosáhl na háčky na podprsence. Tom měl se sundáváním podprsenek mnoho zkušeností a brzy stahoval ramínka zpátky dolů po Billových pažích.
Právě v tu chvíli do obchodu vešla zákaznice. Podívala se na pozici obou chlapců; dredatý teenager měl ruce obtočené kolem Billa, zatímco podprsenka byla napůl sundaná z Billova hrudníku. Žena se otočila a hned zase odešla.
„Teď odešla zákaznice,“ zabručel Tom a odstoupil od druhého chlapce. Bill se zamračil, když už necítil Tomovo teplo. Zrudl a hodil podprsenku zpět na místo, kde ji našel. Tom vzhlédl a všiml si Billova zoufalého výrazu. „Hele, netvař se tak zamračeně.“
Jedinou reakcí, které se mu dostalo, bylo našpulení rtů a zakňourání.
„Já se nezlobím. Vím, že si jen hraješ,“ usmál se Tom a natáhl ruku, aby Billovi láskyplně prohrábl vlasy.

„Nech toho!“ Vypískl Bill. Tomův úsměv se rozšířil a udělal pravý opak toho, oč byl požádán. Pořádně Billa chytil a pořádně mu rozcuchal vlasy. „Tome!“ Zakňučel Bill a snažil se druhého chlapce odstrčit. Pokusil se vykroutit a skončil s hlavou přitisknutou na Tomově hrudi.
Tom se zasmál a pustil Billa, neskonale pobavený tím, jak moc je Bill rozhozený kvůli takové maličkosti jako jsou zrovna vlasy.
Když se Tom podíval na hodiny, zjistil, že už je skoro poledne.
„Hele, co si takhle dát pauzu na oběd?“ Odhrnul Tom Billovi z čela pramen černých vlasů.
„Dobře!“ Zasténal Bill a stále se snažil upravit si vlasy, když si po nich zoufale přejížděl rukama.
„Pojďme.“ Tom jemně postrčil Billa kupředu a vedl ho ke dveřím. Jakmile byl Bill venku na ulici, otočil se a čekal na Toma, který dal do výlohy ceduli a zamkl obchod.

***

„Jak to vypadá?“ Zavolal Tom přes rameno. „Bille?“
Když se nedočkal žádné odpovědi, zamračil se a začal se kolem sebe rozhlížet, hledaje černovlasého chlapce. Skoro začínal panikařit, ale nakonec spatřil Billa, jak stojí na lavičce poblíž parku a překvapeně zírá.
„Bille, co to sakra děláš?“ Tom přiběhl k lavičce. „Nemůžeš jen tak zmizet, ztratíš se!“
Bill neodpověděl, protože stále zíral s otevřenou pusou směrem k parku. Tom sledoval jeho pohled, a když se rozhlížel po parku, nakrčil čelo. Pár lidí leželo nahých na dekách a slunilo se.
„Jsou nazí!“ Bill zalapal po dechu. „Nejsou… já nevím, nemají strach?“
„Koho zajímá, že jsou nazí,“ protočil očima Tom. Zvedl ruku a poklepal na Billovo zápěstí. „Pojď, myslel jsem, že jsi říkal, že máš hlad.“
„Pořád tomu nemůžu uvěřit,“ zamumlal Bill a slezl dolů. „Je to neslušné, ale ta představa je… vzrušující.“ Zrudl, když Tom začal sípat smíchy. „Tome, ty tohle neděláš, že ne?“
„Co nedělám?“
„Vždyť víš. Ležet… nahý.“
„Jasně že dělám,“ mrkl Tom a zasmál se, když se Bill otočil a věnoval mu další překvapený pohled. Opravdu Bill zrudl? „Ale vážně, míň mluvení o tom, jestli jsem nebo nejsem nahý a více chození za nějakým jídlem. Umírám hlady.“

***

Byl krásný letní den; příjemný vánek se postaral o to, aby nebylo příliš velké horko. Bill ukusoval párek v rohlíku po boku s Tomem, zatímco pomalu procházeli parkem. Všichni nazí lidé už byli naštěstí pryč.
„Wow,“ Bill spolkl poslední sousto a oči se mu rozšířily, když se zadíval na růže. Klekl si před rostlinu, jemně sevřel v dlani obzvlášť zářivě červenou růži a přitáhl si ji k nosu, aby vdechl sladkou vůni.
Tom Billa mlčky pozoroval a na rtech se mu objevil malý úsměv. Bill tolik toužil všechno vědět, jako by si znovu užíval života a nacházel krásu v těch nejjednodušších věcech. Byl plný nevinnosti a být s ním bylo osvěžující; Tom nikdy nepotkal nikoho jako on.
„Oooh!“ Bill rychle stáhl prsty a trhl sebou, když se píchl o trn. Tiše zakňučel, strčil si prst do úst a cucal si ho, zatímco se postavil zpátky a hledal něco jiného, co by ho zabavilo.
Právě v tu chvíli si všiml náhrdelníku s dětsky modrým drahokamem zamotaným do trnů, které ho před chvílí popíchaly. Opatrně sáhl mezi květiny, vytáhl náhrdelník a pořádně si ho prohlížel.

„No není krásný?“ Bill se otočil k dredaři. Znovu se zvedl vítr a tenký stříbrný řetízek ho polechtal na nose, což ho přimělo ke kýchnutí.
„Je v pohodě,“ pokrčil Tom rameny. O dívčí doplňky se nikdy moc nezajímal.
„Ach, můj náhrdelník!“
Bill a Tom se současně otočili, když k nim doběhla hezká drobná dívka. Dlouhé kaštanově hnědé vlasy se jí pohupovaly kolem ramen, když se zastavila před Billem a usmála se na něj.
„Omlouvám se,“ začala. „Před hodinou jsem ho ztratila a hledala jsem ho snad všude!“
Bill jí úsměv oplatil a podíval se na náhrdelník, přičemž si všiml, že jeho drahokam ladí s jejíma očima.

„Neznáme se náhodou?“ Tom na dívku nakrčil obočí a prohlížel si ji. Ona mu pohled opětovala a ve tváři se jí objevil zdvořilý výraz zmatení, než se Tom široce usmál. „Corina, že jo?“
„Uhm… jo,“ zamrkala dívka tázavě, až se jí z úst vytvořilo písmeno „O“. „Tome! To už je věčnost! Tolik ses změnil!“ A s tím mu omotala své hubené ruce kolem krku.
„Když jsem byl malý, Corina byla moje sousedka,“ řekl Tom Billovi přes dívčino rameno. „Od tý doby, co jsem se přestěhoval do Rakouska, jsem ji neviděl.“
„No to si teda piš!“ Odtáhla se, ale ruce měla stále kolem jeho krku. „Tvoje vlasy… wow,“ zkoumala jeho dredy a hravě za ně zatahala. „Jak to, že jsi mi nedal vědět, že jsi zpátky v Německu?“
„Vrátil jsem se teprve včera,“ vysvětlil Tom.
„A kdo je tohle?“ Usmála se Corina na Billa vřele. „Mám pocit, jako bych tě už někdy viděla…“
„Tohle je Bill. Je to… starý přítel,“ odkašlal si Tom. „Ale každopádně mi musíš povyprávět všechno, co se stalo!“
„A já si jsem jistá, že i ty máš nějaký historky,“ mrkla na něj. „Vlastně už musím běžet – musím vyzvednout večeři. Ale hele, zůstáváš tady na léto, ne?“
„Jo.“
„Jednadvacátýho budu mít oslavu osmnáctých narozenin. Můžeš přijít. A ty taky, Bille.“
Jednadvacátého, zbývalo jen pár týdnů. Tom se podíval na Billa a přemýšlel, jestli v něm časová osa něco vyvolala, ale když neviděl žádnou reakci, obrátil se zpátky ke Corině.
„Budeme tam,“ usmál se.
„Dobře. Tak se uvidíme! Přijď mě navštívit; nikdy jsem se nepřestěhovala. Ještě jednou díky, že jsi našel můj řetízek, Bille!“ Přátelsky stiskla Billovi paži a naposledy zamávala Tomovi, než po cestě zamířila pryč z parku.

„Corina“ Podíval se Bill na Toma.
„Jo.“
„Je hezká,“ řekl Bill nepřítomně a zaryl špičku boty do hlíny růží. „Vypadá to, že jste si hodně blízcí.“
Tom se lehce zasmál a šťouchl ramenem do Billova. „Neviděl jsem ji deset let! Jak moc si můžeme být blízcí?“
„Byla trochu naštvaná,“ zamumlal Bill a lehce zrůžověl.
„Žárlíš?“ Mrkl na něj Tom. Bill se zadíval na své nohy, ale rychle zvedl oči, jakmile Tom řekl: „Neboj se. Dřív nebo později ti taky bude viset kolem krku nějaká sexy kočka.“
Bill sevřel rty do tenké linky a pomalu přikývl. Nepovažoval za nutné podotknout, že to nebyl Tom, na koho žárlil.

***

Krátce nato se vrátili do obchodu a začalo se stmívat. Tom zasténal a zadíval se na hodiny. Poslední tři hodiny na ně zíral každých pět minut a zdálo se, že čas už se nemůže táhnout pomaleji. Jak tohle, sakra, Jost zvládá každej den?
Zvonek u dveří zazvonil, když někdo vešel dovnitř.
„Vítejte v…“ začal Tom monotónně. Když uviděl, kdo to je, zarazil se. „Corino!“
„Och, Tome! Wow, dvakrát za den,“ zachichotala se. „Netušila jsem, že pracuješ v tomhle obchodě!“
„Nepracuju,“ zamumlal Tom a obrátil oči v sloup. „Je to jen na dva týdny, než se vrátí skutečnej majitel. Býval dobrej přítel mojí mámy, takže ho docela dobře znám.“
„Nemusíš se tak stydět,“ šťouchla do něj loktem. „Myslím, že je hezký, když se muži zajímají o módu.“
Tom odolal nutkání zasténat.

„Ale víš co?“ Otočila se Corina na místě. „Kolem tohohle obchodu chodím skoro každej den, ale ještě nikdy jsem tu nenakupovala. Každopádně z nějakýho důvodu vypadá… prázdně.“ Její oči spočinuly na prázdné výloze. „Ah, tak proto! Bývala tam figurína, ne?“
„To vážně netuším,“ poškrábal se Tom na zátylku a předstíral zmatenost. „Myslím, že ji Jost sundal.“
„Tomi, kam to chceš… ahoj, Corino!“ Zastavil se Bill před nimi s velkou krabicí plnou oblečení v rukou.
„Ahoj, Bille,“ usmála se Corina krátce, než nakrčila čelo. Z nějakého důvodu se nemohla zbavit pocitu, že jí je Bill povědomý. Měla pocit, jako by ho vídala celý život, ale až teď se s ním poprvé seznámila, nebo jako by to byl cizí člověk z její minulosti.

„Vezmu to.“ Tom vzal Billovi krabici z rukou. „Hned jsem zpátky.“
„Dobře.“ Corina si pohrávala s rukojetí kabelky, než její jasně modré oči zabloudily k Billovým karamelovým.
Bill si vzpomněl na správnou etiketu v obchodě, kterou se naučil od Toma, a okamžitě vyhrkl: „Můžu ti s něčím pomoct?“
„Vlastně, to by bylo opravdu milý. Hledám nějaké pěkné šaty na můj večírek.“
„No, šaty jsou hned támhle…“ Bill otáčel hlavou ze strany na stranu a hledal věšáky překypující šaty.
„Tam?“ Ukázala Corina na zadní část obchodu.
„Tam,“ řekl Bill a rozzářil se.
„A když už jsem tady, možná bych se mohla podívat po plavkách. Ty prodáváte taky, že?“
„Ehm…“
„Ah, tady jsou.“

Bill přikývl a cítil se trochu zmateně. Byl rád, že tam Tom nebyl – nechtěl by, aby byl zklamaný kvůli jeho neznalosti obchodu.
„Potřebuju něco opravdu pěkného. Moje oslava bude u bazénu, protože táta loni nechal na zahradě postavit bazén,“ spustila Corina, zatímco se probírala regály. „Musím vypadat co nejlíp. Potřebuju něco elegantního a sexy, ale taky nechci vypadat jako coura.“
„Ah,“ přikývl Bill nepřítomně. Corina mluvila dál a dál a Bill brzy ucítil tupé pulzování za očima, které naznačovalo blížící se bolest hlavy. Když už to nemohl vydržet, natáhl se dopředu, popadl první věc, na kterou dosáhl a podržel ji ve vzduchu, čímž upovídanou dívku přerušil. „Co třeba tohle?“
„Panebože… to je nádhera.“ Corininy oči se rozšířily, když zírala na třpytivé zlaté monokiny ve stylu St. Bart´s v Billových rukou. „Bille, ty máš ale dobrý oko!“
„Oh… díky,“ Bill se začervenal a nervózně se usmál. Už teď mohl říct, že ty plavky budou Corině naprosto dokonale slušet.

„Pomůžeš mi vybrat i šaty? Chci nějaké přes plavky, když zrovna nebudu plavat.“
„Jasně,“ Bill si strčil plavky pod paži a následoval Corinu ke stojanu plnému šatů. Zastavila se a s očekáváním se na černovláska zadívala.
„Můžeš mi nějaký vybrat? Mám pocit, že tvýmu úsudku můžu naprosto důvěřovat,“ řekla konečně Corina po několika chvilkách trapného ticha.
Bill začal rychle přesouvat šaty a něco hledal. Upřímně si myslel, že Corině bude slušet téměř cokoli – měla prostě jednu z těch postav, ale jeho kritická mysl mu připomněla, že potřebuje něco, co by doplnilo jak Corinin bronzový odstín pleti, tak zlaté plavky.
O několik minut později se vynořil a nesl náruč plnou šatů různých střihů a barev.
„Skvělý! Tak pojď,“ zatahala ho za zápěstí.
„Kam jdeme?“
„Do šatny, hlupáčku.“
„… Ah. Nebude ti vadit, když…?“ Bill zrudl.
„Vadit, co?“ Podívala se na něj Corina tázavě. Vešli do šatny a Corina otevřela dveře první kabinky. „Nejdřív si vyzkouším ty plavky, ano?“

Vytrhla plavky Billovi z rukou a dveře kabinky se zavřely. Bill si nemohl pomoci, ale ulevilo se mu. Podíval se na podlahu a pod dveřmi viděl, jak Corininy štíhlé nohy vyklouzly z bot, než si sundala těsné džíny, které jí spadly k nohám. Bill zalapal po dechu a podíval se zpátky ke dveřím.
Když se ten tichý zvuk oblečení dopadajícího na podlahu ozýval malou šatnou, Bill si přál, aby tam byl Tom s ním. Z nějakého důvodu se necítil tak dobře sám s někým jiným.
„Řekni mi, co ty na to?“
Bill o krok ustoupil, zamrkal a zaostřil na dívku před sebou. Zalapal po dechu, když si uvědomil, že stojí docela blízko a na sobě toho má velmi málo. Jak předpokládal, plavky vypadaly na Corině dokonale – rozjasňovaly její pokožku a zdálo se, že se její oči ještě víc lesknou.
Hned nato si všiml náhrdelníku, který našel v růžích. Stříbrný řetízek visel Corině kolem štíhlého krku, azurový drahokam jí padl do prohlubně krku a dráždivě ji padal do výstřihu.

„Vlastně jsem si je nestihla vzadu zavázat… myslíš, že bys mohl…?“ Corina se otočila a Bill skutečně viděl, že dvě elastické šňůrky jsou rozvázané a spadají jí po hladké kůži zad. Z této strany Corina vypadala, jako by byla nahoře bez, jelikož měla odhalená celá záda. Billovy oči se přesunuly po jejím útlém pasu k jemnému zaoblení boků a dolů k zadečku.
„Žádný problém,“ vyhrkl Bill a natáhl se po šňůrkách. Pečlivě je svázal do úhledné mašličky, která spadala doprostřed Corininých lopatek. Bez přemýšlení přejel prstem po její křivce boku.
Corina otočila hlavu, aby se podívala přes rameno, a její jasně modré oči se zabodly do Billových. Nevypadala překvapeně ani naštvaně, spíš na okamžik pozvedla obočí, než se její plné rty zkroutily do koketního úsměvu.
Jen se ty jemné růžové rty zavlnily a Billovo srdce se rozbušilo. O krok ustoupil, jelikož ho kůže v místě, kde se jí dotkl, pálila.
„Ehm…“
Naštěstí se vyhnul jakémukoli trapnému vysvětlování, když se šatnou roznesl Tomův hlas.

„Bille! Kde jsi?“
„Tady,“ zavolal Bill a udělal další krok od Coriny. Stále ho pozorovala a její oči žhnuly. Billův žaludek udělal salto a beze slova se otočil na podpatku, vyběhl ze šatny a nezastavil se, dokud nenarazil na Toma.
„Jsi v pohodě? Jsi celej rudej.“ Tom se na Billa upřeně zadíval. Přiložil hřbet ruky na Billovu tvář. „Taky celej hoříš.“
„Jsem v pohodě,“ odkašlal si Bill a jeho oči se s Tomovými nesetkaly. V mysli se mu honily vzpomínky na Corinu – na její krásnou zlatavou pleť, na dlouhé tmavě hnědé vlasy, na její dětsky modré oči, na jemné křivky jejího těla. „Ehm, Tome? Jak poznáš, že jsi zamilovaný?“
Tom se netvářil příliš překvapeně; koneckonců čelil Billovým všemožným otázkám dva dny.
„Já nevím. Přeskočí jiskra.“
„A? To nemůže být všechno.“ Bill se nervózně podíval směrem k šatně. Tam už rozhodně nějaké jiskry létaly.
„Možná nejsem ten nejlepší na vysvětlování,“ Tom si upravil kšilt čepice. „Ale vždycky jsem si myslel, že než se z toho vyvine něco víc, musí tě ten druhý přitahovat.“

„Oh,“ Bill zhluboka vydechl. Corina ho rozhodně přitahovala. Byla to ona? Měla být jeho pravou láskou, tou, která ho dokáže vysvobodit ze zakletí figuríny? Rty se mu pomalu zkroutily, když o té možnosti přemýšlel.
Tomovi to zřejmě došlo, když si všiml Billových karamelových očí, které těkaly sem a tam směrem k šatně.
„Bille, nechci ti kazit radost,“ Tom položil Billovi ruku na rameno a ujistil se, že má jeho plnou pozornost. „Ale Corina je… nemyslím si, že je pro tebe ta pravá.“
Billova ramena poklesla a zamračil se. „Jak to můžeš vědět? Neříkal jsi, že jsi ji neviděl deset let?“
„No, to jo,“ zamumlal Tom. „Ale v době, kdy jsme byli sousedi, to nebyla zrovna nejmilejší osoba.“
„Ah? Co ti provedla?“ Zafuněl Bill a vystrčil bok, když si založil ruce na hrudi.
Tom obrátil oči v sloup. „Nepřestaň s tím obranným postojem. Znám ji líp než ty.“
Bill našpulil rty a vyzývavě se zadíval opačným směrem. Tom nakrčil obočí, než zavrtěl hlavou a zamířil k pokladně.

O několik minut později vyšla Corina z šatny a nesla plavky a jedny šaty. Střelila po Billovi vřelým pohledem, plné rty měla lehce našpulené, než šaty podala Tomovi. Bill se začervenal a úsměv jí oplatil.
Tom tu výměnu sledoval a cítil se lehce omámeně. Ale rozhodl se, že ji nezastaví – Bill se choval tvrdohlavě a prostě hloupě. Jeho přehnaná horlivost mu teď připadala otravná a Tom věděl, že pokud chce Bill zůstat člověkem, bude se muset svého optimistického smýšlení zbavit.
Jen na to musel přijít tím nejtvrdším způsobem.

autor: Buyyouadrank
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)