autor: Buyyouadrank
Co se děje?
„Takhle?“ Bill se otočil, držel ruce od těla s obočím zvednutým v očekávání. Tom se na něj podíval a vybouchl smíchy, což způsobilo, že druhý muž zakňučel a hodil po něm polštář. „Nech toho!“ Vypískl Bill a zrudl, když si strhl kravatu a hodil ji po dredaři.
Bill se připravoval na rande naslepo. Po minikrizi s plastovým prstem Toma přepadl nový pocit naléhavosti a byl odhodlaný najít Billovi pravou lásku. A tak v pátek večer oba byli v Tomově pokoji. Bill si zkoušel nějaké vhodné oblečení na první rande a snažil se uvázat si kravatu.
„Ukaž,“ zavrtěl Tom pomalu hlavou, vstal ze židle a zvedl kravatu, která ležela na zemi u jeho nohou. Byla uvázaná na podivný uzel, což svědčilo o Billově chabém pokusu, a blonďákovi chvíli trvalo, než ji rozvázal a vrátil do normální podoby.
„Myslel jsem, že ty nejsi zrovna typ, který nosí kravatu,“ zamumlal Bill, když Tom stál před ním a smyčkou mu omotal látku kolem krku pod límcem košile.
„Nejsem,“ odpověděl Tom tiše. „Ale umím toho víc, než bys čekal.“
Bill zkroutil rty, zavřel oči a cítil, jak ho Tomův teplý dech hladí po krku, jak se druhý naklonil dopředu, aby mu kravatu upravil. Jistě, byla trochu nakřivo, ale když Bill otevřel oči a uviděl svůj odraz, jeho tvář se rozzářila.
„Tome?“ Bill si prohrábl rukou vlasy, vzal z nočního stolku kartáč, a pak si jím pročísl dlouhé černé kadeře.
„Hmm?“
„Jak vypadá? Je hezká?“ Kartáč se zachytil o nějaký chuchvalec. Bill se zamračil, když cítil, že si vytrhl pár vlasů, když se je snažil rozčesat.
„Určitě se ti bude líbit.“
„A my jdeme do parku?“
„Ne, půjdete na večeři. V parku tě potom vyzvednu já, pamatuješ?“ Tom zavrtěl hlavou a pozoroval Billa v zrcadle. „Budu čekat u nějaký lavičky, tak si mě pak prostě najdi. A tady,“ otevřel zásuvku, vytáhl peněženku a prohrábl ji. „Zaplať za ni,“ dodal a dal Billovi do ruky několik eurových bankovek.
Bill se podíval na štos bankovek a usmál se. „Děkuju,“ řekl tiše. „Jak se ti mám odvděčit?“
Tom nad tím mávl rukou. „S tím si nelam hlavu. Prostě se soustřeď na rande, jo? Nezapomeň na všechno, co jsem tě naučil.“
Bill se zamračil a cítil, jak se mu papír v ruce lehce zkrabatil. „Jsem ti jenom na obtíž, Tome… Cítím se špatně, že jsem tě obral o další peníze.“
Tom si povzdechl. „Bille, prosím tě. Za to, že tu zůstaneš, mi nemusíš nic platit.“
Po Billově bledé tváři se přehnal pěkný ruměnec, a tak jen na znamení díků přikývl a strčil si peníze do kapsy. Ještě několikrát si pročesal vlasy kartáčem, zatímco se jeho oči občas setkaly s Tomovými v zrcadle, pak kartáč odložil a otočil se.
„Jsem připravený.“
***
Bill přišel do restaurace dřív a nedočkavě se kousal do rtu, když obcházel kolem vchodu. Hosteska ho pozorovala s podivným výrazem ve tváři a chtěla mu říct, aby si na těch zatracených pár minut sedl.
„… Bille?“
Bill se otočil, když k jeho uším dolehl známý hlas. Rty se mu roztáhly, jak se široce usmál.
„Corino!“
„Ahoj,“ vrhla se mu kolem krku a vtiskla mu drobný polibek na tvář. „Nečekala jsem, že to budeš ty.“
„Ani mně Tom nic neřekl.“ Bill poklepal nohou a krátce se podíval za její rameno, jako by čekal, že tam dredař bude.
„No, vypadáš rozkošně!“ Zachichotala se a zatahala ho za kravatu.
Bill cítil, jak se mu látka utahuje kolem krku, a přinutil se k úsměvu. Před tímhle rande měl v břiše motýly, hlavně kvůli nervozitě, ale teď z něj veškeré vzrušení vyprchalo. Během posledních dnů Bill začal Tomovi stále více důvěřovat a vzpomínal na to, co mu říkal o Corině. Na to, že není tak milá…
„Bille? Jsi v pohodě?“
„Co?“ Zamrkal Bill.
„Už pár minut zíráš do blba… nejsi nemocný?“
„Je mi dobře,“ polkl Bill. Odkašlal si a vzpomněl si, co ho Tom učil. „Sluší ti to,“ řekl strnule a gestem ukázal na Corininy krásné černé šaty. Podíval se jí do tváře, aby zjistil její reakci, a s potěšením zjistil, že kompliment ocenila úsměvem. Když se jí však skutečně podíval do tváře, jeho rty se stáhly zamračením.
Byla štědrá na podkladovou bázi a její pleť byla pokrytá odstínem, který byl světlejší než její skutečný odstín pleti. Její tvářenka měla ošklivou malinovou barvu a oční stíny se jí na víčkách podivně třpytily. Nejodpudivější na tom všem byl její lesk na rty. Bylo ho prostě příliš mnoho – jistě, rty měla plné, ale stejně to přehnala a většinu lesku měla v koutcích úst.
Jakmile se posadili ke stolu a objednali si předkrm, Bill s úžasem a údivem sledoval, jak Corina ladně zvedla vidličku, nabodla na ni kousek salátu a nasměrovala si ho k ústům. Díval se a očekával, že se zadusí leskem na rty, a byl lehce překvapen, když se nic takového nestalo.
„Vidím, že mi zíráš na rty,“ řekla ostýchavě a lehce na něj mrkla. „Já se na prvním rande nelíbám.“
Bill se málem udusil salátem, který polykal. Nechtěl ani pomyslet na to, že by se jeho ústa ocitla v blízkosti těch rtů, rtů, které byly utopené ve vrstvě lesklého gelu plného kolagenu.
Na tohle Bill ani nepomyslel, i přestože to Corině vlastně docela slušelo. Ale jelikož každému se líbí něco jiného, tak Bill, který nechtěl být na rande, mohl vybrat jen ty nejhorší detaily.
V určitém okamžiku večera, když už byli u dezertu, si Bill začal uvědomovat, jak hrozný večer to byl. Corina byla naprosto dokonalá; byla hezká, chytrá, vtipná a nutila ho k úsměvu.
Ale stejně tam nechtěl být.
Co je to se mnou? Pomyslel si a zíral na hedvábný ubrus, zatímco mu Corina vyprávěla o dovolené v Karibiku, kde byla minulé léto. Bill chvíli přemýšlel, proč se nedokáže přimět k tomu, aby měl Corinu rád tak, jak by měl. Věděl, že to není v ní, protože ona byla dívka snů každého muže, a došel k hroznému závěru, že je předurčen k životu bez lásky a k tomu, aby zůstal figurínou.
„Bille, jsi v pořádku?“ Corina si všimla, že se její doprovod tváří smutně.
„Jsem,“ zaskřehotal Bill a stáhl ruku, když na ni Corina položila tu svou. Povzdechl si a rozhlédl se kolem sebe, aby vymyslel nějakou výmluvu. „Právě jsem si vzpomněl… asi před patnácti minutami jsem se měl sejít s Tomem.“
Corina se cítila trochu odmítnutá, zvlášť poté, co Bill odtáhl svoji ruku. Povzdechla si a narovnala se. „Tak to bys ho asi neměl nechat čekat,“ usmála se povzbudivě.
Bill se rychle rozloučil a vytáhl z kapsy peníze. Hodil je na stůl a prakticky vyběhl z restaurace, ignoruje pohledy, které se na něj upřely. Měl prostě strach, že kdyby na tom rande zůstal o něco déle, udusil by se.
Pravdou bylo, že se měl s Tomem sejít až za hodinu, a tak Bill pomalu kráčel k parku a přemýšlel, jak zabít čas. S povzdechem se díval na své nohy, které ho vedly po cihlové cestě hlouběji mezi stromy.
Tahle část parku byla nejhezčí – všude byly stromy a tyčily se nad ním, ale ne nijak hrozivě. Zvedl bradu a zadíval se přímo na noční oblohu. Z nějakého důvodu očekával, že uvidí úplněk, ale měsíc byl dnes v noci jen pouhý srpek, a on si s úlevou oddechl. Přimhouřil oči nad měsíčním světlem, které na něj dopadalo přes husté listí.
„Bille!“
Bill zalapal po dechu, nadskočil a otočil se. „T–Tome!“ Rozběhl se k němu, když uviděl známé dredy, a vrhl se Tomovi kolem krku. Proudilo jím tolik emocí, že měl pocit, že pokud se něčeho nechytí, odpluje pryč.
„Nedopadlo to špatně, že ne?“ Tom objal druhého chlapce kolem ramen a volnou rukou jemně zatahal Billa za vlasy, čímž ho přinutil, aby se na něj podíval. „Jsi v pořádku?“
„Rande bylo v pohodě,“ povzdechl si Bill a položil ruce na Tomovu hruď a stále byl v jeho náručí. „Já jen… že ji nemiluju, Tomi. Nemiluju a ani nemůžu.“
Tom se soucitně ušklíbl a pomalu mu prsty prohrábl černou hřívu.
„Někoho ti najdeme, Bille. Jen… neměli bychom na to tlačit.“
„To prostě nejde, Tome.“ Zavrtěl hlavou Bill a podíval se zpátky na své nohy, které měl mezi Tomovými. „Není možný, abych našel svou pravou lásku za měsíc. Moment… Tome?“
„Jo?“ Tomovo čelo se svraštilo obavami a ruce držel na ramenou druhého chlapce.
„Jak to, že jsi tady tak brzo?“ Bill zvedl obočí a kousek se odtáhl, aby mohl sledovat Tomovu tvář v lehkém měsíčním světle. Nebýt pouličního osvětlení, vůbec by jeho tvář neviděl. Ale pod vším tím stínem se skrývala jistá temnota, jistý stín vrhaný směrem k blonďákově tváři, který byl velmi lichotivý. Bill od něj nemohl odtrhnout oči.
„Jen jsem se byl projít po parku,“ zašklebil se Tom, sklouzl Billovi rukou na bok a stiskl ho.
„Po tmě? Úplně sám?“
„Teď nejsem sám, ne?“
Bill se tomu zasmál. Vymanil se z Tomova objetí a beze slova se vydali po úzké cestičce.
Když Bill ztuhl a usykl, přikrčil se a chytil se za krk, Tomovo srdce se rozbušilo.
„Bille? Co se děje?“ Klekl si před druhého chlapce a držel ho za ramena.
„To je… můj krk,“ vypravil ze sebe Bill a zakňučel.
Tom se zamračil, rychle škubl za kravatu a uvolnil ji, než Billovi spěšně rozepnul knoflíky na košili. Stáhl límec a oči se mu rozšířily, když uviděl kůži na Billově krku, která se táhla přes klíční kost. Kůže tam byla plastová, studená, tvrdá a v tlumeném světle se leskla.
„Bolí to,“ zašeptal Bill a pevně zavřel oči. „Nikdy předtím to nebolelo.“ Nehty škrábal kolem postižené kůže a hlasitě zakňučel, když ho Tom chytil za ruku a odtáhl ji.
„Jen se uklidni,“ řekl dredař tiše a snažil se oba uklidnit. Sám se cítil slabý a jeho srdce, jako by se roztrhlo vejpůl, když viděl, jak se Bill ocitl mezi dvěma fyzickými bytostmi. „Bude to v pohodě.“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Bill a odfrkl si. „Je to… strašně to bolí. Přál bych si, abych mohl hned odejít. Prostě jít dřív.“
„Neříkej takový kraviny,“ zavrčel Tom a sevřel Billovu ruku pevněji, než měl v úmyslu. Když viděl, že druhého chlapce zraňuje ještě víc, pustil ji a místo toho ho pohladil po nezraněné straně krku, kde pomalu palcem přejížděl po teplé kůži. „Uvolni se. Zmizí to, jako se to stalo s tvým prstem.“
Když Bill nepřestával kňučet, Tom zmenšil prostor mezi jejich těly, přitiskl svou tvář do prohlubně Billova krku a položil ruce za něj. Bill se na okamžik napjal, než ze sebe vydal tichý vzlyk a objetí opětoval. Pomalu se houpali sem a tam v pevném objetí.
„Proč to děláš?“ Billův hlas byl tlumený, jelikož měl ústa přitisknutá na Tomovo rameno.
„Proč dělám co?“
„Chováš se ke mně tak hezky. Vždyť mě ani neznáš.“
Tom se nad tou otázkou zamračil a upřímně nevěděl, jak odpovědět. „Já… nevím. Nechci ti ublížit. Když tě vidím zraněného, tak mě to bolí taky. Ani nevím, proč to tak je.“
Zní to, jako bys byl zamilovaný, říkal Billovi hlásek vzadu v hlavě, ale neodvážil se ta slova vyslovit nahlas. Polkl a sevřel Toma pevněji. Zalapal po dechu, prudce se odtáhl a položil si ruku na krk. Bolest polevila.
„Je to pryč?“ Zeptal se opatrně a vyhýbal se Tomovu pohledu. Tváře měl horké, zvlášť kvůli té poslední myšlence, která ho napadla.
Tom něžně stáhl Billovi košili zpátky dolů, zavrtěl hlavou a prohlížel si kůži. „Ale už to nebolí?“
„Ne.“
„Pak už se to možná nebude… šířit. Možná to zmizí úplně.“ Tom polkl, když si uvědomil, že se k tomu plastu vyjadřuje, jako by to byla nějaká nemoc. V jistém smyslu tomu tak bylo. Tom ztěžka vydechl, vstal a natáhl ruce k Billovi. „Chceš jít domů?“
„Můžeme tu ještě chvíli zůstat? Je tu tak krásně.“
„No jasně,“ usmál se Tom lehce a trochu ho překvapilo, když Bill spojil jejich ruce a propletl jejich prsty. Zároveň mu však to gesto připadalo naprosto přirozené. Dovolil si ještě jeden pohled na plast na Billově krku, smutně si povzdechl, a když pokračovali dál, lehce narazil ramenem do ramene druhého chlapce.
autor: Buyyouadrank
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
