autor: Sapere aude
Příšerná rána – vzrušující noci
Druhý den ráno se Bill probudil s pulzující bolestí hlavy. Zjistil, že jeho žaludek protestuje proti tomu všemu alkoholu, který mu protekl hrdlem. Přál si, aby ho nepil přímo z láhve.
„Dobré ráno.“ Tom vstoupil do pokoje s hrnkem čaje v ruce.
Bill otevřel oči, přimhouřil je proti světlu a uviděl bratrovu postavu, jak pokládá čaj na noční stolek.
„Hmphf,“ zabručel Bill a zakryl si citlivé oči paží.
Tom se zasmál a posadil se na postel vedle Billa. „Je ti špatně?“ Položil bratrovi ruku na břicho. Bill přikývl a přitiskl si ruku na oči silněji, čímž zcela zastavil světlo. „Ale no tak, vsadím se, že jsi toho nevypil až tolik!“ Tom mu začal krouživými pohyby masírovat břicho. Bill pokrčil rameny a zkřivil obličej, když ucítil, jak ho zasáhla další vlna nevolnosti. „Proč jsi vůbec u Andyho tolik pil?“ Zeptal se.
Přesně o tomhle Tom skoro celý večer přemýšlel. Bill moc nepil, ani když šli ven. I když teď, když o tom Tom přemýšlel, poslední dobou, kdykoli šli do klubu nebo měli chlastací večer, Bill začal pít o něco víc. Ale proč, sakra, Bill pil u Andyho? Co tam, kurva, dělali? Tom se nad tím snažil moc nepřemýšlet, jelikož z představ, které mu zaplavovaly mysl, nebyl zrovna nadšený. Věděl, že je to blbost, Bill a Andy… to by se nikdy nestalo. Ale možná si to jen namlouval.
Bill odpověděl dalším pokrčením ramen. Nedokázal Tomovi říct, proč se s Andym rozhodli ožrat, ani o čem se bavili. To rozhodně nemohl.
Tom si povzdechl, stáhl ruku z břicha svého dvojčete a natáhl se pro šálek čaje. „Tady máš, napij se,“ řekl a podal šálek Billovi. „Je to dobrý na žaludek.“
Bill zasténal a přinutil se posadit, konečně si sundal ruku z očí a nechal je přimhouřené. Vzal si kouřící hrnek s čajem, a než se napil, foukl do něj.
„Je fakt odpornej,“ zaskřehotal a zašklebil se.
„Já vím,“ ušklíbl se Tom. „Ale věř mi, pomůže ti.“
„Mrkej, kurva, na tohle, Gusi! Bill má kocovinu!“ Vpadl Georg se smíchem do místnosti.
Bill přivřel oči a bolestně zasténal. Hlava ho bolela a Georgův křik to jen zhoršoval.
„Drž, kurva, hubu, Georgu, bolí ho hlava,“ řekl Tom tiše, ale přísně.
„Oh, přestaň nám kazit zábavu, Tome, jak často se nám poštěstí vidět Billa s kocovinou, co?“
Tom obrátil oči v sloup a odmítl odpovědět.
Georg se ušklíbl. „Tak vidíš. Gusi, pojď sem!“ Zakřičel.
„Nghn,“ zasténal Bill a přitiskl si ruku na čelo v naději, že tím zastaví pulzování.
Tom si vzal od Billa hrnek a přistrčil mu ho ke rtům. „Ještě jednou se napij, ale pořádně.“
Bill přikývl a pootevřel rty, zatímco Tom naklonil hrnek, aby tekutina stekla do Billových úst. Bill se odtáhl, když měl ústa plná, a rychle polkl. Tom postavil hrnek na noční stolek a setřel bratrovi z brady pár kapek čaje.
„Pojď sem,“ řekl a položil Billovi ruku kolem pasu. „Jestli chce Georg zůstat tady, my půjdeme dolů.“ Střelil po Georgovi pohledem a pomohl Billovi vstát.
Georg je s chichotáním následoval a Tom protočil očima.
„Uh, Tomi,“ vyrušil Bill Toma z přemýšlení o tom, jak Georga zabít.
„Co se děje?“ Zastavil se Tom, ale stále bratra držel kolem ramen.
Bill si přitiskl ruku k ústům a Tom slyšel, jak se z hrdla jeho dvojčete vydral dávivý zvuk.
„Kurva,“ řekl a hnal Billa do koupelny.
Rychle zvedl víko záchodu a pomohl Billovi si před něj kleknout. „To je ten čaj.“ Odhrnul Billovi vlasy přes ramena a přidržel mu je vzadu, aby mu nepadaly do obličeje. „Jen dýchej a nech to všechno vyjít ven.“ Konejšivě hladil Billa po zádech.
Bill několikrát zadávil a pokaždé se mu dýchalo hůř. „Nic ze mě nejde,“ zachraptěl a trochu panikařil z nedostatku kyslíku.
„Pššt,“ Tom pomalu sjel rukou k Billovu břichu a krouživými pohyby ho uklidňoval.
Bill začal znovu dávit a do očí se mu nahrnuly slzy. „Tome,“ zašeptal chraptivě a snažil se naplnit plíce vzduchem.
„Pšššt,“ zopakoval Tom a trochu více rukou přitlačil na Billovo břicho.
Bill ještě jednou zadávil, a konečně ze svého těla dostal vše nežádoucí. Nebylo toho moc a ani to netrvalo moc dlouho, přesto se jeho žaludek stále stahoval, což způsobilo, že ještě několikrát zadávil. V ústech se mu začaly hromadit sliny a on je vyplivl. Nakonec se jeho žaludek povolil, opřel se o Toma a ztěžka oddechoval.
Tom pustil Billovy vlasy a prohrábl rukou ty jejich hebké pramínky. „Teď už to bude lepší, slibuju.“
Bill přikývl a trochu zakašlal. Jediné, co teď chtěl, bylo zbavit se té odporné pachuti v ústech. „Kartáček,“ zaskřehotal a ukázal směrem k umyvadlu.
Tom pochopil, vstal a zvedl Billa na nohy. Billova kolena byla slabá a nohy se mu lehce třásly, ale měl dost síly, aby těch pár kroků k umyvadlu udělal sám.
„Půjdu pomoct Gustavovi s přípravou snídaně,“ řekl Tom, ještě jednou pohladil Billa po zádech, a pak ho nechal, aby si vyčistil zuby.
***
Tomovy prsty se pohybovaly po tlačítkách neuvěřitelnou rychlostí. Z televizních reproduktorů dunělo Slashovo sólo a Tom věděl, že ho zvládne levou zadní. Dokonce by ho dokázal zahrát i na opravdovou kytaru.
„Porazím tě,“ slyšel Georga vedle sebe mumlat.
Tom se zasmál, trochu to pokazil, ale v mžiku se do toho zase dostal. Sólo skončilo a Tom vítězně ve vzduchu sevřel pěst, jelikož Georg proti němu na celé čáře prohrál.
„Prostě si to přiznej, Georgu, mě nikdo neporazí a tebe porazí kdokoli,“ ušklíbl se, položil ovladač na stůl a svalil se na pohovku.
„Ha, ha, ha, víš, že Billa porazím kdykoliv!“
Tom se zasmál a lehce zaklonil hlavu dozadu. „Nech si zdát, vsadím se, že tě Bill porazí,“ ušklíbl se.
Georg protočil očima a otočil se ke kuchyni. „Bille!“ Zakřičel.
„Jo?“ Ozvala se tlumená odpověď.
„Pojď sem, chci ti nakopat zadek v Guitar Hero!“
Bill obrátil oči v sloup a nacpal si do pusy poslední kousek pizzy. „Už jdu!“ Odpověděl. „Tohle jsem ještě nikdy nehrál,“ řekl a vešel do obýváku.
„To nevadí, chci tě jen porazit, tady máš.“ Georg podal Billovi druhý ovladač.
„Georgu, porazit někoho, kdo tuhle hru nikdy předtím nehrál a neumí hrát na kytaru ani na basovku, není nic k chlubení.“ Tom si dal ruce za hlavu a rozvalil se na pohovce.
Bill se tiše zasmál, pohrával si s ovladačem a snažil se přijít na to, jak funguje.
„Drž hubu,“ zamumlal Georg a vybral si písničku. „Tak jo, Bille, jdeme na to,“ ušklíbl se, když vybral jednu z těch nejtěžších písniček.
„Počkej, jak mám… HEJ!“ Zaprotestoval Bill, když hra začala. Snažil se mačkat správná tlačítka správnou rychlostí, ale víc než polovinu z nich minul.
Georg už byl duchem nepřítomen. Soustředil se na to, aby dosáhl co nejlepšího skóre, pro případ, že by se Bill během hraní této hry zázračně zlepšil.
Bill zakňoural, připraven vzdát se a hodit ovladač na zem. Najednou ucítil na levé ruce ruku, která mu rychle přejížděla po prstech a nutila je mačkat správná tlačítka. Písnička ještě nebyla ani v polovině a jeho skóre se rychle zvyšovalo. Na krku ucítil horký dech, z něhož mu přeběhl mráz po zádech. „Pšš, neříkej to Georgovi,“ zašeptal mu Tom do ucha a nechal motýly v žaludku, aby se rozlétly. Bill přikývl a snažil se co nejvíc uvolnit levou ruku, aby Tom mohl použít jeho ochablé prsty ke hře. Kdykoli přišel tvrdý riff, kdy měl Tom potíže stisknout Billovy prsty dostatečně rychle, dredař se těžce nadechl a vyslal něco, co vypadalo jako elektrický výboj do Billova těla, který cítil až v konečcích prstů.
Náhle Tomova ruka zmizela a hudba přestala hrát.
Georg zíral na obrazovku s výrazem vítězství vepsaným do tváře a čekal, až se objeví skóre. Když se tak stalo, zatvářil se zmateně. „To není možný,“ zamumlal si pro sebe. „Jak…“ otočil hlavu, aby se podíval na Billa, a všiml si, jak Tom s nevinným výrazem sedí vedle něj.
„Ty!“ Ukázal na Toma obviňujícím prstem. „Ty jsi mu pomohl!“
Bill se snažil zachovat vážnou tvář a Tom nevinně zvedl ruce do vzduchu a lehce zavrtěl hlavou. Georg se podíval na obrazovku pro případ, že by něco přehlédl. Tom na Billa nenápadně mrkl, otočil se a beze slova se posadil zpátky na pohovku.
Georg obrátil pozornost zpátky ke dvojčatům a byl trochu naštvaný, což však zůstalo bez povšimnutí obou. Tom byl příliš zaujatý mravenčením, které jako by mu proudilo tělem poté, co seděl tak blízko svého dvojčete, a Bill měl co dělat, aby se na místě nerozpustil.
***
Bill si zapnul svůj oblíbený pásek s lebkou zdobenou drobnými diamanty vpředu. Podíval se na sebe do zrcadla a byl spokojený s tím, co viděl. Vlasy měl narovnané a jemně mu padaly na ramena. Na sobě měl upnuté černé džíny, červené tričko a černou koženou bundu. Ruce a krk mu zdobily šperky včetně jeho oblíbeného černého obojku se stříbrnou lebkou vpředu. Byl dokonale nalíčený a jeho nové tenisky se k jeho outfitu skvěle hodily. Vzrušeně tiše seskočil ze schodů a doufal, že ho ostatní neuvidí a nebudou se starat, proč je tak vyfintěný. Z věšáku u vchodových dveří popadl velký kabát a huňatou šálu. Rychle vklouzl do kabátu a omotal si šálu kolem krku až k nosu. Popadl čepici a nasadil si ji na hlavu, přičemž dával pozor, aby si nezničil účes. Rozhodl se, že se před odchodem rychle napije vody, a vešel do kuchyně.
„Ahoj! Celej den jsem tě neviděl!“ Řekl Bill překvapeně a jeho hlas tlumila šála.
Gustav vzhlédl od knihy a nakrčil na Billa obočí. „Četl jsem si u sebe v pokoji.“
„Oh,“ odpověděl Bill a nalil si sklenici vody.
„Co to, sakra, děláš?“ Slyšel Gustava za sebou.
„Ehm,“ otočil se Bill. „Piju vodu,“ řekl, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.
„Ne, chci říct: co tohle, sakra, je?“ Zopakoval a prohlížel si Billa odshora dolů.
„Oh!“ Vykřikl Bill a podíval se na sebe. „Jdu se projít a nechci, aby mě fanoušci poznali.“
„Aha,“ řekl Gustav jednoduše a vrátil se ke čtení své knihy.
„Mohl bys říct ostatním, že jsem šel ven, prosím? Nebudu pryč moc dlouho.“
Gustav přikývl a mávnutím ruky naznačil Billovi, aby už odešel. Bill pobaveně zavrtěl hlavou a otočil se k odchodu z kuchyně.
„Umphf.“ Do někoho narazil.
„Au,“ slyšel, jak Tom tiše říká.
Tom si třel hruď, kam ho Bill udeřil loktem, a zvědavě si bratra od hlavy k patě prohlížel. „To jsi ty, Bille?“ Zeptal se nevěřícně.
„Ehm, jo,“ přikývl Bill a hlas měl stále ještě tlumený šálou.
„Co to děláš?“ Zeptal se Tom a poškrábal se na hlavě.
„Jdu se projít. Nebudu venku moc dlouho, ale nečekej na mě, kdybych se náhodou zpozdil.“
„Počkej, půjdu s tebou.“ Tom se otočil, aby si zaběhl nahoru pro bundu.
„Ne!“ Vykřikl Bill.
Tom se zastavil a pomalu se otočil. „Proč ne?“ Zeptal se se zmateným výrazem ve tváři.
„Ehm, no, já jen… prostě chci být chvilku sám, víš, přemýšlet a tak,“ pokrčil Bill rameny a doufal, že to bratr pochopí a nechá ho jít samotného.
„Uh, Bill má jednu ze svých pověstných přemýšlivých nálad,“ vstoupil Georg do kuchyně a usmál se. „Hej, Gusi, podej mi sušenku.“
Gustav vzal z talíře před sebou sušenku a poslepu ji hodil po Georgovi. Brunet ji chytil a nacpal si ji do pusy. „Radši nech Billa na pokoji, Víš, jakej je, když má jednu z těch svejch přemýšlivejch nálad,“ varoval Georg Toma a prskal drobky na podlahu.
Dvojčata se na Georga zašklebila a otočila se k sobě čelem. „No, myslím, že má pravdu,“ řekl Tom. „Takže, se uvidíme později?“
Tomovi nevadilo, že Bill raději odešel sám; jen si myslel, že by Bill mohl chtít nějakou společnost. Ale vlastně mu to vyhovovalo; koneckonců na dnešní večer už měl plány.
„Jo,“ řekl Bill a jeho úsměv zakryl šátek. „Uvidíme se.“ Vyšel z kuchyně a zamířil pryč z vchodových dveří, které za sebou zavřel.
Konečně. Ve všech těch šatech uvnitř domu se už začal potit.
Vydal se po malé cestičce vedoucí k chodníku u ulice. Šel po ulici směrem, kde si pamatoval, že naposledy viděl klub. S každým dalším krokem byl nervóznější a břicho se mu chvělo jako blázen; byl pekelně vzrušený. Na konci ulice zahnul doprava a spatřil blikající ceduli na konci cesty.
Venku byla tma a zima a skoro nikdo tu nebyl. Přece jen byl všední den a většina lidí musela zítra nejspíš brzy ráno vstávat do práce. Strčil si ruce do kapes a udělal poslední kroky ke svému cíli. Už viděl, jak na něj vyhazovač u dveří zírá.
Zastavil se pár metrů před vchodem, zvedl oči a přečetl si velká, svítící, černočervená písmena.
Noir
autor: Sapere aude
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
