autor: LittleMrsTom
O návštěvách a omluvách
Když Bill vyšel ven, udeřil ho do tváře krutý večerní mráz, který ho rozechvěl a donutil chytit se sloupu veřejného osvětlení, aby nespadl. Lehce se mu zamotala hlava, když opustil to vydýchané zakouřené prostředí a dostal se na čerstvý vzduch.
Zhluboka se nadechl, narovnal se a přitáhl si bundu těsněji kolem hubeného těla. Pomalu se odvážil pustit, nacpal si ruce do kapes a pomalu se rozešel po chodníku, aniž by pořádně věděl, kam jde. V hlavě měl stále živě obraz Toma, kterého jeho přátelé táhli z klubu, když se díval přímo na něj a pohrával si s jeho emocemi a mátl ho.
„Zasranej Tom,“ zamumlal si pro sebe, držel hlavu skloněnou a ignoroval všechny pohledy kolemjdoucích, i když těch střízlivých, kteří by mu věnovali nějakou pozornost, nebylo mnoho. „Všechno zkazí.“ V tu chvíli se rozhodl, kam půjde.
Poté, co si v rychlosti vzpomněl na rozhovor Georga s Tomem, který zaslechl, zhruba tušil, kde Tom bydlí, což Tom samozřejmě nevěděl. Nohy ho nesly ulicemi, jeho kroky se odrážely od budov a ozvěnou se vracely do jeho uší, ačkoli díky svému odhodlání skoro nevnímal nic jiného, dokonce ani chlad, který ho štípal do kůže, nebo drobné kapky deště, které mu začínaly dopadat na hlavu. Tekutá sebedůvěra v jeho krevním oběhu mu dodala další dávku odvahy, kterou potřeboval, aby vystoupal po schodech před Tomovy dveře (tedy před to, co si myslel, že jsou Tomovy dveře) a pětkrát na ně silně zabušil.
Zpočátku mu nikdo neotvíral a Bill začal přemýšlet, jestli je u správného domu. Teprve když se otočil, a konečně si uvědomil, že vlastně prší, uslyšel, jak cvakl zámek. Dveře se otevřely, ale osoba, která v nich stála, nebyl Tom.
Muž se podíval na hodinky, lehce si povzdechl, a pak se podíval na Billa. Bill okamžitě poznal, že je to Tomův dům. Muž měl úplně stejnou tvář jako on; hluboké oči a plné rty.
„Můžu ti nějak pomoct?“ Zeptal se a Bill zamrkal, aby se probral ze zamyšlení.
„Ehm, myslím, že ano,“ odpověděl zdvořile. Rozhodně to byl Tomův otec. „Je Tom doma?“
Tomův otec přikývl, nechal dveře z větší části zavřené a trochu skepticky se na Billa podíval. Bill se mu nedivil, nejspíš vypadal strašně. „Kdo jsi?“
„Bill,“ řekl a cítil, jak mu páteří projíždí nervozita, když začal pomalu střízlivět. „Jsem… Tomův kamarád.“
Muž si Billa chvíli prohlížel, nakonec ustoupil a udělal Billovi místo. Ladně si otřel boty o rohožku a počkal, až ho Tomův otec pozve do domu. „Tome, máš tu návštěvu!“ Zakřičel na schodišti a Bill uslyšel, jak se odněkud shora ozývá místo odpovědi zavrčení. „Třetí dveře napravo,“ bylo poslední, co řekl, než na něj Tomův otec kývl a pravděpodobně se vrátil zpátky na pohovku.
Bill to považoval za udělení souhlasu, aby šel, a tak se rychle vydal po schodech nahoru, protože už nepotřeboval být zdvořilý. Počítal dveře, když je postupně míjel, a když se ocitl tváří v tvář třetím dveřím, několikrát do nich udeřil pěstí.
„Už jdu!“ Ozvalo se líně zevnitř, a pak uslyšel kroky. „Do prdele, koho to sem čerti ne- Bille.“ Tom otevřel dveře uprostřed věty, a když za nimi spatřil Billa, vůbec ji nedokázal dokončit. Zamrkal a nechal ústa dokořán. Tedy až do chvíle, kdy se Bill protlačil kolem něj a postavil se doprostřed pokoje s rukama v bok a zamračeným výrazem ve tváři. Jakmile Toma spatřil, veškerá nejistota, kterou pocítil cestou, zmizela. Bolest, kterou cítil, se mu vypařila z hrudi, ta bolest, kterou mu Tom způsobil, najednou kompletně zmizela.
„Bille,“ řekl Tom znovu, poněkud hloupě. „Co jsi… jak…?“
Kdyby Bill nebyl tak zatraceně naštvaný, možná by mu Tomovo mávání připadalo docela roztomilé (okay, připadalo mu roztomilé tak jako tak, ale tu roztomilost tlumila Billova frustrace), a svraštil obočí.
„Ty musíš, kurva, všechno zničit, co? Nemůžu nikam jít nebo něco dělat, aniž bys v tom nějakým způsobem nefiguroval,“ zasmál se, i když na tom nebylo nic vtipného. „Nemůžu jít ani na rande, abych se na tebe pokusil zapomenout, protože jsi tam ty!“
Tom zbledl a napůl se opřel o dveře, aby se podepřel. Bill byl tady. V jeho pokoji. Nedokázal se z toho vzpamatovat.
V tom mu něco došlo.
Zrovna když se Bill nadechl, aby Tomovi nejspíš znovu vmetl do tváře další nesmyslné ošklivé poznámky, Tom mu do toho skočil. „Zapomněl na mě?“ Jeho hlas byl tichý a klidný, úplný opak Billova.
Bill zamrkal a couvl. „Ehm.“ Viditelně se kousl do rtu a Tom zachytil jeho okamžitou nervozitu. „Ehm, myslel jsem, víš, zapomenout na celou tu… výzvu,“ řekl rozpačitě a cítil, jak jeho tváře zahořely.
„Bille…“ Tom si zakryl obličej dlaněmi a vypadal naprosto nešťastně. A taky že byl; od chvíle, kdy se po Georgově a Gustavově výslechu odšoural domů, se jen převaloval na posteli a zaháněl snad už stý záchvat pláče od svého včerejšího odhalení.
Bill se odmlčel a chvíli tiše přemýšlel, než znovu promluvil. „Snažil jsem se mít rande,“ zamumlal a zkřížil ruce na hrudi, najednou si připadal strašně nesvůj, když na něj Tom tak zíral. „A šlo to dobře, vážně dobře. Přesně tak, jak mají první rande probíhat.“ Zvedl oči a podíval se na Toma, který se červenal a ošíval se na svém místě u dveří. „A pak jsem koutkem oka uviděl pohyb a říkal si, který idiot si myslí, že je bar taneční parket.“ Znovu se zasmál, aniž by to k smíchu bylo. „Ale byl jsi to ty. A ty… ty jsi mě úplně vykolejil tak, že jsem si ani nemohl vzpomenout, jak se moje rande jmenuje, a když jsi odešel, měl jsem strašně chuť se opít. Ale neudělal jsem to.“
V Tomově tváři se zračil strach; čekal, jestli Bill vybuchne, nebo ne. V tu chvíli byl naprosto nečitelný. Tohohle konkrétního Billa Tom ještě nikdy neviděl.
„Místo toho jsem přišel sem,“ pokračoval Bill a pohnul rukou, aby si mohl schovat tvář v dlaních, „s úmyslem seřvat tě za to, jak velkej máš na mě vliv, ale…“
Bill si oběma rukama držel tvář v dlaních a Tom se musel doslova držet, aby neudělal krok dopředu a nepřitáhl si ho do náruče.
„Bille…“ zopakoval Tom. „Byl jsem takovej idiot. Obrovskej idiot a zasranej ignorant.“ Bill se na něj díval skrz prsty a se zatajeným dechem sledoval, jak se k němu Tom o kousek přiblížil. „A když jsem tě pak viděl s tím druhým klukem, tak jsem…“ odmlčel se, vsál spodní ret mezi zuby a kousl se, aby se zarazil.
Billovy oči trochu změkly a také se přisunul o kousek blíž k Tomovi, takže mezi nimi zůstala mezera sotva na délku paže.
„Moc se omlouvám…“ zašeptal Tom a Bill vzhlédl. Oči měl doširoka otevřené a vlhké a srdce v hrudi mu zběsile bušilo.
Nedalo se říct, kdo z nich udělal ten krok první, ale Bill tak nějak skončil přimáčknutý na Tomově hrudi s rukama pevně položenýma na jeho zádech. Jejich rty byly přitisknuté k sobě a jazyky tančily v dokonalém rytmu, jako by ho znaly odjakživa.
Skončilo to téměř stejně rychle, jako to začalo, nebo tak to alespoň Billovi připadalo, když pomalu odtáhl své rty od Tomových a spustil ruce, aby spočinuly na jeho bocích. Byl zadýchaný a nervózní, jak Tom zareaguje.
Tom pomalu otevřel oči a okamžitě se podíval do těch Billových vyděšených. Olízl si rty, aby si vychutnal zbytek Billovy chuti, která mu tam ulpěla, a opřel si čelo o Billovo. Jeho těžký dech se odrážel v tichu, které najednou nastalo.
„Omlouvám se,“ řekl znovu. „Byl jsem blbec a idiot a kretén a… Nic z toho sis nezasloužil. Prostě jsi byl… no, ty a…“
Bill znepokojeně zvedl obočí.
„-ne, že by na tom bylo něco špatnýho!“ Opravil se Tom rychle. „Vůbec nic špatnýho. Jen jsem byl příliš hloupej, než abych přes mlhu ve svý hlavě viděl, že jsi opravdu výjimečnej.“
Bill okamžitě skoro roztál, nejspíš by se tak i stalo, nebýt Toma, který ho stále pěvně držel a tiskl k sobě. Zvedl hlavu a přitiskl své rty na Tomovy, tentokrát v něžném, sladkém, cudném polibku, který, jak doufal, jasně dával najevo, co chce říct, aniž by našel vhodná slova.
Tomovi zajiskřilo v očích, když jemně Billa popadl za bundu a táhl ho k posteli s hřejivým, i když stále unaveným výrazem ve tváři.
„Tome…“ začal Bill trochu vyděšeně.
Tom se okamžitě zarazil. „Slibuju, že se nebudu o nic pokoušet,“ řekl, když mu to došlo. Když Bill váhavě přikývl, Tom pokračoval, dokud neleželi vedle sebe na Tomově posteli, stále stejně blízko, jako když stáli. „Je to takhle v pohodě?“
Bill znovu přikývl, i když tentokrát o něco jistěji, a Tom propletl jejich prsty. Tomova ruka se třásla.
Když se Bill podíval na hodiny nad Tomovou postelí a zjistil, že je jedna hodina ráno, zdálo se, že ho najednou přepadla únava. Tomův dech na tváři ho uklidnil natolik, že se mu začaly zavírat oči a poslední věc, kterou cítil, než usnul, byly Tomovy něžné rty, které ho políbily na čelo, když mu přály dobrou noc.
***
Druhý den ráno se Tom probudil s trhnutím.
Posadil se, promnul si oči a rozhlédl se kolem. Něco mu chybělo.
Netrvalo dlouho a vybavily se mu vzpomínky na včerejší noc: Bill v jeho pokoji, Bill v jeho náručí. Billovy rty na jeho.
Bill.
Tom se rozhlédl kolem sebe a okamžitě si začal dělat starosti, když si všiml, že Bill už v jeho ložnici není. Vystřelil z postele a běžel do koupelny a ztěžka si povzdechl, když ani tam Bill nebyl.
S těžkým srdcem se vrátil do svého pokoje, sesunul se na postel a uhladil rukama místo, kde Bill spal. Bylo ještě teplé. A pak jeho prsty něco nahmataly.
Na tváři se mu objevilo zamračení, když popadl zmačkaný kus papíru, kde bylo tužkou načmáráno pár slov.
Stálo tam: Tome, a Tom se musel štípnout do nosu a zhluboka se nadechnout, než se odvážil číst dál. Musím o tom popřemýšlet. Omlouvám se, poté to celé bylo podepsáno načmáraným Bill, než to celé skončilo.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
