autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
Bill si zasněně povzdechl, když viděl, jak se Tom zakousl do hamburgeru. Poslední dobou, když došlo na Toma, to dělal často. A když došlo na orgasmus, i v tom figuroval Tom. Bill z toho byl naprosto zmatený, ale zároveň cítil obrovskou úlevu, že se může oddat svým pocitům, i když jen v soukromí své hlavy.
„Mám něco na obličeji?“ Zeptal se Tom s pusou plnou hamburgeru. Bill zavrtěl hlavou a strčil si do úst hranolku. Možná mezi nimi žádné soukromí nebylo. Podíval se na jídlo ve svém klíně a znovu si povzdechl, tentokrát zklamaně.
Zaparkovali před McDonaldem a jedli hamburgery a hranolky. Tom trval na tom, že zaplatí, a slíbil, že až dorazí domů, podívá se s Billem na jakýkoli příšerně kýčovitý holčičí film, který si vybere. Bill věděl, že se mu jeho bratr snaží vynahradit to, že ho zanedbával, a i když si toho vážil, přál si, aby se to dělo i bez toho. Nechtěl, aby Tom musel pracovat na upevňování jejich pouta, chtěl, aby všechno znovu zapadlo na své místo jako před lety.
Ale nehodlal si stěžovat, ne když měl Toma celý den jen pro sebe. Zvlášť když Tomovi to v polo triku a šátku tak slušelo.
„Máš tam něco malýho,“ řekl Bill. Naklonil se, šťouchl bratra do tváře a Tom pozvedl obočí.
„Kde? Sundej mi to,“ řekl Tom.
„Tam, přímo pod tvým rtem,“ zašklebil se Bill. „Jsi pěkný čuně.“
Tom si olízl rty a odložil hamburger. „Už dobrý?“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, vůbec.“
„Tak mi pomoz,“ řekl Tom pateticky. Bill si povzdechl a naklonil se blíž, až byly jejich tváře jen pár centimetrů od sebe. Tom samozřejmě na tváři nic neměl, no, vlastně nic kromě toho svého neuvěřitelně rozkošného úšklebku. Ale Bill stejně předstíral, že mu palcem skutečně něco ze rtu setřel a usmál se.
„A je to,“ řekl Bill tiše. Neodtáhl se a jejich oči se na dlouhou chvíli spojily.
Tom si odkašlal. „Um… okay.“
„Děkuju ti za večeři,“ řekl Bill. „To od tebe bylo velmi milé.“
„Milé?“ Zasmál se Tom. „Vážně milé?“
Billův obličej zrudl. „Sklapni.“
Tom ztichl. „Nemáš zač,“ řekl. „Však víš, že ty jsi tady ten sladký.“
„Vážně?“ Billův žaludek se obrátil. Stále se od Toma neodtáhl a cítil na tváři Tomův dech. Tom přikývl a pohladil Billa po vlasech, a ten si roztřeseně povzdechl. Ještě nikdy se mu nestalo, že by se mu z někoho takhle kroutily vnitřnosti. Tom ho doslova rozechvíval až do morku kostí, a když se Tom jen nepatrně usmál, Bill si uvědomil, že to takhle bylo vždycky.
„Jo, vážně.“ Tom se posadil zpátky na sedadlo řidiče a zamyšleně se zadíval na svůj hamburger. „Víš, když už mluvíme o sladkém…“
„Hm?“
„Dal bych si zmrzlinu. Nechceš to vzít ještě jednou před McDrive?“ Usmál se Tom. „Koupím i pro tebe“
„Jo?“ Oplatil mu Bill úsměv a byl v sedmém nebi z toho, že je středem Tomovy pozornosti, že s ním může trávit čas a že je Tom tak rozkošný.
„No jasně.“ Tom si ubrouskem otřel ruce, než znovu nastartoval. „Navíc, kdybych ti ji nekoupil, snědl bys moji.“
Bill se zasmál, opřel se do sedadla a využil příležitosti jen Toma sledovat, když se soustředil na couvání. Bill byl ve velmi rozverné náladě, a dokud Tom zůstával bezradný, mohl si se svými nově objevenými city k bratrovi volně pohrávat. Ta myšlenka ho znovu rozesmála a Tom mu věnoval zvláštní pohled.
„Co?“
„Nic.“
„Tak proč se směješ?“ Tom se na něj usmál a Bill se na sedadle trochu sesunul, jelikož cítil teplo a mravenčení po celém těle.
„Mám jen takovou hloupou náladu,“ odpověděl.
„Ty jsi hloupej,“ škádlil ho Tom.
Bill se usmál a opřel si hlavu o okno vedle sebe. Věděl, že je hloupý, a bylo to báječné.
***
Bill se cítil totálně na hovno. Zamračil se do misky s popcornem a strčil si hrst do pusy.
„Rozdělíš se, nebo ne?“ Georg k němu natáhl ruku z místa, kde byl natažený na podlaze jejich obývacího pokoje. Bill mrskl miskou po svém příteli a vůbec ho nezajímalo, že z ní popcorn vyletěl na všechny strany.
Gustav, který seděl na pohovce vedle něj, se rozesmál. „Co se s tebou dneska večer děje?“
„Jsem jen unavenej,“ zamumlal Bill.
„Oh, tím chceš říct, abychom odešli?“
„Ne,“ odpověděl Bill podrážděně. „Kdybych chtěl, abyste odešli, prostě bych vám řekl, abyste šli do prdele.“ Zvedl se z pohovky a ignoroval smích, který přišel od Georga a Gustava, a zamířil rovnou do kuchyně.
„Hej, jsi v pohodě?“
Bill si povzdechl, ale ani se neotočil, aby se podíval na bratra, který ho následoval. „Jsem v pohodě, jen jsem unavenej a nevrlej.“ To, že byl nevrlý kvůli němu, už bratrovi samozřejmě neřekl.
Tom za to vlastně ani nemohl; Bill zjistil, že tajné flirtování se svým dvojčetem je na chvíli dobré a zábavné, ale ze zábavy se zatraceně rychle stala frustrace. Poněkud bláhově doufal, že Tom jeho náznaky pochopí, schválí a bude je nadšeně opětovat jazykem. Nebo rukama. Nebo možná, a Bill se při té představě stále neskutečně červenal, svým penisem. Bill nebyl vybíravý, jen chtěl, aby se ho bratr důvěrně dotýkal. Objetí a přitulení už mu nestačilo, jeho libido se vymklo kontrole, a to všechno kvůli jeho pohlednému staršímu bratrovi.
Bill však věděl, že to, aby mu jeho bratr cokoliv z toho opětoval, byla zatraceně neskutečná fantazie. Bylo to absurdní. Jak mohl očekávat, že ho Tom bude chtít taky? V prvé řadě se mu ani nelíbili kluci. A už tak bylo dost zvláštní, že Bill ke svému dvojčeti něco cítí, takže šance, že by Tom oplácel jeho city, byla jedna ku miliardě.
Bill žil šancemi, a tak snil dál.
Tom se přisunul k Billovi blíž a lehce mu masíroval ramena. „Celej den jsi mrzutej,“ řekl.
Bill cítil Tomův teplý dech po celém krku a chtěl Toma buď odstrčit, nebo mu strčit jazyk někam, kam by neměl. „Nejsem,“ odpověděl Bill a lehce Toma odstrčil.
Tom se usmál. „Ale jo. No tak, Bille, co jsem udělal?“
‚Spíš to, co jsi neudělal,‘ pomyslel si Bill. „Kdo říká, že jsi něco udělal?“
„Je celkem jasný, že udělal,“ řekl Tom. Přistoupil blíž, ústa měl těsně u Billova krku. „Řekni mi to.“
Bill se otočil, a aniž by o tom přemýšlel, spojil jejich rty, až Tom o krok ustoupil.
„Promiň,“ zašeptal Bill. Celý kompletně zrudl, protože to bylo naprosto neplánované a Tom si nejspíš myslel opak. „Jsem unavenej. Asi bych měl jít k sobě.“
„Klidně můžu kluky vyhodit,“ řekl Tom. Přistoupil o krok blíž a zase byli pár centimetrů od sebe. „Jim to vadit nebude.“
„Ne, protože kdyby odešli, neměl by ses pak s kým bavit.“
„Budu mít tebe, ne?“ Usmál se Tom a dotkl se Billovy tváře. „To je lepší než cokoliv jinýho. Mohli bychom se kouknout na film u mě v pokoji. Bylo by…“
„Ne, to nebylo,“ přerušil ho Bill. I když se chtěl v posteli k Tomovi přitulit a dívat se na film, nemohl to udělat. Dokonce i stát blízko Toma bylo mučivé. „Vážně, jsem unavenej.“
Tom vypadal zklamaně. „Stejně kluky vykopnu. Fakt nemám chuť se s nima bavit.“
„Nechtěl jsem na tebe přenýst svou špatnou náladu,“ řekl Bill.
„Je to dvojčecí věc, nemůžu si pomoct.“
Bill se navzdory sám sobě usmál. „Možná by byl nějakej film fajn… ale co si ho pustit v obýváku?“
„Proč tam? U mě v posteli je to mnohem pohodlnější a můžeme po něm nebo během něj odpadnout,“ řekl Tom.
„Jo, já vím, ale…“ Bill se nenechal přesvědčit. Věděl, že by to nezvládl, že by nakonec udělal nějakou hloupost. „Možná…“
„No tak,“ řekl Tom tiše. A pak se objevil ten okouzlující úsměv, který Billa vždycky dostal do problémů. „Můžeš si vzít ty dobré polštáře a můžeš pít kolu v posteli a tak.“
Bill si povzdechl. „Sejdeme se tam, dobře?“
A tak se Bill ocitl v Tomově posteli, balancoval s colou na stehně a opíral se o jeden z Tomových nejlepších polštářů. Rozhodli se, že se podívají na nejnovější sérii seriálu Útěk z vězení. Tom při koukání brnkal na akustickou kytaru a Bill napůl věnoval pozornost seriálu a napůl Tomovi.
No, možná se spíše díval na Toma.
„Pamatuješ si tohle?“ Tom začal tiše vybrnkávat několik akordů a Bill pomalu přikývl. „Tak co to je?“
„První písnička, kterou jsem kdy napsal. Ty si ji pamatuješ?“ Zasmál se Bill. „Bože, jak byla ta slova?“
Tom pokrčil rameny. „To ty jsi tady ten hudební génius, ne já.“
„To je fuk.“ Bill postavil colu na okenní římsu a připlazil se blíž k Tomovi. Tom pokračoval ve hraní, a pak píseň pomalu přešla do něčeho jemnějšího, pomalejšího. Bill ji okamžitě poznal. „Oh, In die Nacht.“
„Nemyslíš, že je divný, že jsme tuhle písničku sdíleli skoro každej večer s celým světem? Vždyť si ji lidi, kurva, stahujou. Je to naše společná věc, Bille,“ řekl Tom s pohledem upřeným na své prsty. „Pamatuješ, jak jsme ji napsali?“
Bill přikývl. „Říkali jsme, že je to naše písnička, jenom naše, a nikdo jiný ji nikdy neuslyší.“
„Věci se mění.“ Tom na okamžik vzhlédl a usmál se. „Chceš to zkusit?“ Nabídl svou kytaru Billovi.
Ten rychle zavrtěl hlavou. „Ty jsi tady ten hudební génius, ne já.“
Tom protočil očima a odložil kytaru. Opřel se zády o postel, založil si ruce na hrudi a Bill se usadil vedle něj. Několik okamžiků mlčky sledovali televizi. Billa svrběly prsty. Toužil se Toma dotknout, pohladit ho, opřít se o něj, cokoli. Byla mezi nimi žhavá elektřina, která Billa téměř dusila.
Bill se otočil, aby se na bratra podíval, a byl šokován, když zjistil, že Tom už na něj zírá.
„Co?“ Řekl Bill.
„Nic.“ Tom dál zíral. „Jen…“
Bill naklonil hlavu na stranu a zamračil se. „Jen co?“
„Moc se vyptáváš.“
To nebylo to, co Bill hledal, a tak se otočil zpátky k televizi a sledoval ji. Už na sobě necítil Tomův těžký pohled a předpokládal, že Tom udělal totéž.
Pak ale ucítil jemný dotek na paži a podíval se dolů. Tomův loket se o něj otřel. Bill se návalem horka začervenal.
„Vystřel,“ řekl Bill. Hravě Toma šťouchl loktem do boku. „Narušuješ můj prostor.“
„Jsi v mojí posteli,“ odpověděl Tom. Jeho oči byly temné a Billa to rozechvělo. „Takže si myslím, že bych spíš měl já říkat, abys vystřelil z mýho prostoru.“
„A co když to neudělám?“
Tom se ušklíbl a vrhl se na Billa, přišpendlil ho k matraci a rozesmál se. Bill se snažil pohnout rukama, ale Tom ho pevně držel a on se nemohl ani pohnout. Bill cítil, jak jeho penis ztvrdl a zděšeně se překulil na bok, aby to Tom necítil. Tváře mu hořely, když na něj Tom nalehl ještě víc a přimáčkl se na něj.
„Tommy,“ zakňučel Bill. „Pusť mě.“
Tom se usmál a přitiskl jejich čela k sobě. „Když tě pustím, tak co?
„Tak…“ Bill si povzdechl a snažil se osvobodit. Jestli bude Tom takhle pokračovat, budou mít problém. „No tak!“
„Ty no tak.“
Bill se na Toma zadíval, a než stačil přemýšlet, naklonil hlavu dopředu a políbil bratra na rty. Spočinul na jeho rtech jen tak dlouho, aby to nebyla náhoda. Vůbec to nebyla náhoda.
Když odtáhl rty a uviděl, jak na něj Tom zírá, okamžitě pochopil, že to byla hloupost. Bill se snažil nepanikařit a Toma od sebe odstrčil, což nebylo tak těžké, protože jeho bratr se už nebránil.
„Dej mi pokoj,“ Bill se snažil znít nenuceně, když Toma odstrkoval.
„Co to bylo?“ Zeptal se Tom tiše.
„Jen jsem tě chtěl ze sebe dostat, to je celý,“ odpověděl Bill a předstíral podráždění. „Říkal jsem ti, že jsem unavenej a tak, takže nemám náladu se prát.“ Zatraceně doufal, že Tom na ten incident velmi rychle zapomene.
„Oh okay.“ Tom se znovu opřel o polštáře a zadíval se na televizi, ale jeho výraz byl prázdný.
Chodit do Tomova pokoje byl špatný nápad, a bylo hloupé chtít, aby Tom viděl, jak se Bill cítí. Opravdu se bude muset naučit, jak se ovládat a jak přežít tu neustálou tupou bolest v hrudi z touhy po něčem, co nemůže mít. A bohužel si uvědomil, že tu blízkost, po které toužil, od svého dvojčete nezíská tím, že se na něj bude lepit. Podíval se na Toma a zamrkal; jeho bratr vypadal nešťastně. Bill ho nejspíš vyděsil.
„Tome, poslouchej-“
„Když jsi tak unavenej, a to všechno, tak si jdi prostě lehnout,“ řekl Tom a zkřížil ruce na hrudi. Bill se dotkl jeho paže, ale Tom ucukl.
„Nechtěl jsem-“
„Stejně se mi už nechce koukat na žádnej film,“ řekl Tom. „Jsem unavenej.“
Bill se zamračil a zavrtěl hlavou. „Ještě před chvilkou jsi unavenej nebyl.“
„Jo, ale ty jsi říkal, že jseš. Dvojčata, pamatuješ?“ Za Tomovými slovy nebyly žádné emoce. „Jen… možná-“
„Dobrou noc,“ řekl Bill rychle. Zamířil ke dveřím a jeho ramena byla napjatá jako už dlouho ne. Nemohl uvěřit své hlouposti, svému čirému nedostatku sebeovládání. Co si myslel, že se stane? Že Toma políbí a všechno se jako zázrakem vrátí do normálu? Ať už byl normál cokoli. Bill se zastavil na chodbě a rukama si protřel oči. Nechtěl brečet, ale bolela ho hlava a potřeboval se uklidnit.
Chvíli čekal, že za ním Tom přijde. Tom za ním vždycky přišel, bez ohledu na to, jak směšně se Bill choval.
Bill čekal pět minut, ale Tom stále nepřicházel.
„Kurva,“ zamumlal Bill. Opravdu to podělal. Ani tu noc nechtěl zůstávat v bytě.
Zavřel se ve svém pokoji a posadil se na postel. Jak to, že to mezi ním a Tomem začalo být tak trapné? Bill sáhl po telefonu a otevřel ho.
Napsal Tomovi ´promiň´, ale před odesláním zaváhal. Litoval toho vůbec? Rozhodně nelitoval toho, že Toma políbil. No, skoro toho nelitoval. Těch pár vteřin, kdy se jejich rty dotkly, stačilo k tomu, aby ukojil týdny trvající zvědavost. Bill se dotkl svých rtů a vzpomněl si na ten polibek. Byl jemný, sladký, něžný.
Bill upustil telefon na postel a lehl si, na textovku zapomněl.
autor: cynical_terror, Haylz, undrockroll
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
