autor: Starling011
Nečekaný host
„Dobré ráno,“ řekl Tom, když se Bill pohnul a posadil se.
„Dobrý,“ odpověděl Bill a chtěl vstát.
„Dáš si snídani?“ Zeptal se Tom, přisunul se k Billovi a něžně mu prohrábl rozcuchané vlasy.
„Jo,“ odpověděl Bill a Tom se sklonil, aby se rychle dotkl jeho rtů, než černovláska pustil. Naskytl se mu dráždivý pohled na jeho bledý zadek, když Bill vstal a omotal kolem sebe peřinu. Tom odešel do kuchyně, aby nachystal něco k jídlu. Bill našel své oblečení složené nahoře na komodě a vonělo neznámým pracím prostředkem, takže hádal, že mu ho Tom vypral.
Vedle oblečení našel také kartáček a musel se nad Tomovou ohleduplností usmát. Hannah a Rebecca budou v šoku, až jim tuhle novinku zavolá. Tolik k tomu, že si mysleli, že v tomhle městě nejsou žádní gayové. Pořád nemohl uvěřit, že Toma vykouřil. Naprosto se to lišilo od jeho klasického opatrného chování. Přesto se v Tomově přítomnosti cítil dostatečně bezpečně a sebejistě, aby se vymanil ze svých dlouho zakořeněných zvyků.
Za chvíli vyšel kompletně oblečený; z kuchyně se linula příjemná vůně. Bill vešel dovnitř a uviděl Toma v zástěře.
„Sluší ti to,“ řekl Bill a trochu druhého muže překvapil, když ho objal kolem ramen.
„Jsem rád, že se ti líbí. Máš rád francouzský toasty?“ Zeptal se Tom.
„To zní velmi lákavě,“ souhlasil Bill a políbil Toma na krk.
„Jestli budeš takhle pokračovat, nejspíš tu snídani budeme muset odložit,“ řekl Tom a Billův žaludek si vybral přesně ten okamžik, aby o sobě dal vědět.
„Ne,“ řekl Bill a zamířil ke konvici s kávou. O chvíli později se už přehraboval ve skříňkách.
„Co hledáš?“ Zeptal se Tom, když viděl, jak se Bill prohrabuje několika dalšími skříňkami.
„Kávu,“ odpověděl Bill.
„Je v lednici,“ řekl Tom.
„Jsi divnej,“ řekl Bill, otevřel ledničku a vytáhl pytlík kávy.
„Ty mně říkáš, že jsem divnej?“ Zeptal se Tom a pozvedl obočí.
„Káva v lednici je dost divná i na mě,“ řekl Bill a nasypal ji do kávovaru.
„Takhle vydrží mnohem dýl. Já ji moc nepiju, takže jsem kolikrát zjistil, že mi vyvanula dřív, než jsem ji vůbec otevřel,“ řekl Tom, když nandával francouzské toasty na talíře. Jídlo proběhlo většinou v tichosti a Bill zůstal na zadní verandě, když Tom oplachoval nádobí.
„Je tu takový ticho,“ prohlásil Bill a přiměl Toma k úsměvu.
„Mám ten klid rád. Nikdy jsem ve velkým městě nebyl moc šťastnej,“ řekl Tom, opřel si bradu o Billovo rameno a objal ho kolem štíhlého pasu.
„Nejspíš bych si na to mohl zvyknout, ale někdy se mi bez hluku města špatně usíná,“ řekl Bill.
„Asi bychom se měli připravit na cestu do toho ďábelskýho místa, který je náš chlebodárce,“ řekl Tom.
„Ne,“ řekl Bill a Tom mu vtiskl polibek na rameno.
„Ještě tři směny a máme volno,“ řekl Tom a lehce zaryl prsty do Billova boku. Bill si přitom zalechtání rychle odtáhl.
***
„Dneska je na tobě něco jinak,“ řekl Jack, když seděl na stoličce u baru a sledoval, jak mu Bill čepuje pivo. Lucy byla dnes nemocná.
„Netuším, o čem mluvíš,“ odpověděl Bill, ale i on měl ten pocit celou noc. Kdykoli se na něj Tom podíval, Billovy tváře zahořely a musel bojovat, aby se mu na rtech nerozlil přihlouplý úsměv.
„Fajn, nech si svá tajemství,“ řekl šerif a Bill sledoval, jak vypil půlku sklenice na jeden zátah.
„Kdo tě odveze domů?“ Zeptal se Bill.
„Cože?“ Zeptal se.
„No, kdo je tvůj odvoz? Většinou se tady na tý stoličce zdržíš tak dvě, tři hodiny, pak se zvedneš a jdeš. Vím, že do sebe naliješ tolik piva, že bys překročil povolenej limit. Nedokážu si představit, že by policajt řídil opilej nebo aspoň podnapilej. A navíc jsem ani neviděl tvoje auto,“ řekl Bill.
„Můj parťák hraje vedle kulečník se svou přítelkyní a několika přáteli. Pak mě hodí domů,“ odpověděl Jack.
„Takže máš řidiče? To je dobře,“ řekl Bill.
„Proč?“ Zeptal se.
„Nemůžu se bát o svýho strejdu?“ Zeptal se Bill a pozvedl propíchnuté obočí. Jack si toho buď nevšiml, nebo se rozhodl jeho piercing nekomentovat.
„Jak chceš,“ řekl Jack, když se Bill šel věnovat ostatním zákazníkům. Ucítil na sobě Tomovy oči a udělal tu chybu, že vzhlédl. Jeho oči se setkaly s druhým párem čokoládově hnědých a on převrhl panáka, kterého právě nalíval. Zákazník stáhl ruce, když se jantarová tekutina rozlila po baru. Bill se rychle omluvil a tekutinu utřel. Sáhl po čisté sklenici a znovu panáka nalil. Poté se už Tomovým očím vyhýbal.
***
„Myslím, že jsme to zvládli dobře i bez Lucy,“ řekl Tom a zamkl dveře, zatímco Bill počítal peníze a ukládal je do schránky.
„Pořád je lepší, když je tady, nebo aspoň jednodušší,“ řekl Bill.
„Smrdíš jako zatuchlej kouř,“ řekl Tom a přitiskl nos do Billových vlasů.
„To dává smysl vzhledem k tomu, že jsme celou noc pracovali v oblaku kouře,“ řekl Bill a Tom se usmál do jeho krku. „Pojď, musíme uklidit, nebo nás Lucy zabije, až se vrátí.“
„S tebou není žádná sranda,“ prohlásil Tom, ale pohnul se a začal zvedat židle.
„Včera jsi nic takovýho neříkal,“ řekl Bill a Tom se na něj otočil a zašklebil se.
„To mě teď provokuješ?“ Zeptal se Tom a Bill hrál nesmělého.
„Nemám ponětí, o čem to mluvíš,“ řekl Bill.
„Naprosto mě mateš,“ povzdechl si Tom, když položil další židle na stůl.
„To všechno je součást mýho mistrovskýho plánu,“ řekl Bill, postříkal bar čisticím prostředkem a otřel lesklé sklo.
„Což je?“
„Kdybych ti to řekl, tak by to nefungovalo,“ škádlil ho Bill maličko. Tom se ušklíbl a zvedl poslední židle.
***
Tu noc oba skončili každý u sebe doma. Byla to vzájemná dohoda, že oba potřebují trochu času pro sebe, jinak by se jeden druhého nabažili. Navíc Bill opravdu nechtěl mít na sobě už třetí den po sobě stejné oblečení, ať už vyprané, nebo ne. Posadil se na gauč s miskou teplé polévky. Byla chladná noc a lehké mrholení, které začalo, už když byl v práci, se změnilo v pořádný liják.
Zaslechl drobný hluk; skoro to znělo, jako by něco bylo na přední verandě, která byla zastřešená, takže nejspíš ještě suchá. Pozorně se zaposlouchal a čekal, kdy se ten zvuk ozve znovu, ale kromě deště a neustávajícího větru nic neslyšel. Zapnul televizi a přepínal kanály, aby našel něco, co by nebylo úplně otupující, ale bylo to dostatečně jednoduché, aby mohl spát.
Znovu uslyšel šramot, tentokrát doprovázený žalostným zvukem. Bill nedokázal říct, co je to za zvíře, ale určitě bylo na verandě. Opatrně otevřel dveře, aby ho nevyplašil. Bylo to malé, šedé, špinavé kotě. Vypadalo, jako by ho potkal liják. Bill měl pro zvířata navzdory své obsedantně kompulzivní poruše vždycky slabost.
„Oh, zlatíčko,“ řekl a vzal malé zvířátko do náruče. Bylo tak malé, že se mu snadno vešlo do dlaní. Cítil, že je strašně studené a hubené, také špinavé a mokré. Vypustilo tiché, unavené mňouknutí. Znělo to pisklavě a ochraptěle. Bill ho položil na pult před misku s vodou. Vrátil se s ručníkem a menší dekou, kterou našel nahoře ve skříni s prádlem. Stále ještě žíznivě pilo z misky.
Bill se kotě snažil příliš nerušit, když ho osušoval. Na světlém ručníku bylo vidět šedé fleky v místě, kde ho otřel. Bill se začal domnívat, že je to kotě nejspíše světlé barvy. Chlemtalo vodu a Bill cítil, jak vrní jako malý motor. Úplně ho osušil a cítil se špatně, když ho odtáhl od misky s vodou. Položil ho do umyvadla a odpustil vodu, aby byla teplá. Opláchl ho a ukázalo se, že má velmi pěknou smetanovou barvu s lehkými pruhy tmavě šedé; siamská kočka.
Mělo dokonale modré oči, které se k němu naprosto hodily. Bill byl překvapený, že s ním to krásné kotě nebojovalo, když ho umýval. Jakmile z něj smyl všechnu špínu a vlastně zjistil, že je to kočka, osušil jej čistým ručníkem.
„Jsi tak krásná,“ řekl a pohladil ji po hlavičce, zatímco se mu schoulila na hrudi a zavřela oči. Vypadala spokojeně, ale Bill věděl, že má nejspíš velký hlad. Opatrně sáhl po mobilním telefonu, aby ji nevzbudil. Vytočil Tomovo číslo a uslyšel známý vyzváněcí tón. Ze zkušenosti věděl, že Tom ještě nespí.
„Ahoj,“ ozval se známý hlas, což Billa přimělo k úsměvu. Tomův hlas byl maličko zastřený, jako by seděl u televize.
„Ahoj, mám otázku,“ řekl Bill a opatrně se posadil ke kuchyňskému stolu.
„Mám odpověď,“ škádlil ho Tom a znělo to, jako by chtěl Billovi odpovědět, ale zároveň ho trochu pozlobit.
„Je ve městě nějaký zverimex?“ Zeptal se Bill a ucítil, jak se mu malé drápky zaryly do trika a lehce ho hnětly.
„Jo, proč?“ Zeptal se Tom.
„Právě jsem zachránil kotě a napadlo mě, že má asi hlad,“ řekl Bill.
„Ty mě neustále překvapuješ. Vyzvednu tě,“ řekl Tom.
„Dobře,“ odpověděl Bill a usoudil, že pro Toma bude jednodušší ho odvézt, než mu vysvětlovat cestu.
Tom byl před domem během patnácti minut. Než se Bill vydal ven, ujistil se, že je kotě přikryté. Vlasy měl téměř okamžitě promočené, když spěchal k autu.
„Jen ty bys šel uprostřed noci do zverimexu,“ řekl Tom.
„Už se skoro rozednívá,“ opáčil Bill, zatímco si pokládal malé kotě na klín.
„Je vážně rozkošná,“ řekl Tom a Bill se usmál a pohladil ho po malé hlavičce a měkkých ouškách.
„Nemohl jsem ji tam jen tak nechat. Mám pro zvířata slabost,“ řekl Bill.
„Stane se z ní nový domácí mazlíček?“ Zeptal se Tom.
„Možná, vzhledem k tomu, že je příliš malá na to, aby se o sebe postarala sama. Budu se cítit špatně, že ji pořád opouštím,“ řekl Bill.
„Znamená to, že odteď budou všechny přespávačky u tebe?“ Zeptal se Tom s drzým úsměvem, zatímco se naklonil dopředu pro polibek.
„Dost možná jo,“ odpověděl Bill a nechal se vtáhnout do polibku, který trval několik okamžiků.
„Už máš vymyšlené jméno?“ Zeptal se Tom, když se od sebe odtáhli. Bill se připoutal, zatímco Tom zařadil rychlost a odjel od krajnice.
„Já nevím. Je hodně měkoučká,“ řekl Bill a pohladil ji po hlavě, čímž z chlupaté kuličky na svém klíně vyloudil nové předení. „A co Kašmír?“
„To je roztomilý, ale taky je to severozápadní oblast indického subkontinentu,“ řekl Tom.
„To nikdo neví; jak to víš ty?“
„Divil by ses, co všechno se můžeš dozvědět při nočním koukání na televizi,“ odpověděl Tom a střelil po Billovi rychlým úsměvem. Bill se přistihl, že se v Tomově přítomnosti vždycky musí usmívat. Tom měl rychlý nakažlivý úsměv a zákeřný smysl pro humor, což se Billovi líbilo mnohem víc, než si kdy myslel, že by mohlo. Cesta městem byla tichá, až na neustálé lehké bubnování deště na střechu a tiché hučení rádia.
„Tak jsme tady, PetSmart,“ řekl Tom, když vjeli na téměř prázdné parkoviště, právě když vyšlo slunce.
„Měl jsi psa nebo tak něco?“ Zeptal se Bill.
„Ne, pracoval jsem tu na střední,“ odpověděl Tom. „Tak pojď.“ Vešli dovnitř a trvalo dvacet minut, než sehnali všechny věci, které potřebovali.
„Takže, proč ses rozhodl pro mě přijet? Mohl jsem jet klidně sám,“ zeptal se Bill.
„Není nic úžasnějšího, než v šest ráno shánět věci pro domácí mazlíčky,“ řekl Tom a usmál se, když uviděl kotě spící na zadním sedadle.
„No, tak bys mě mohl hodit i na veterinu,“ řekl Bill.
„Na veterinu?“ Zeptal se Tom.
„Chci se ujistit, že je v pořádku,“ řekl Bill. „Víš, zdravá a tak…“
„To bude hodně dlouhý ráno,“ povzdechl si Tom, ale zamířil k jedinému veterináři ve městě. O hodinu později Tom vysadil Billa u jeho domu. Kašmír už zase spala, když Bill nesl všechny věci i kočku. Položil ji na gauč, zatímco všechno připravoval, pak ji uložil do jejího nového pelíšku a šel se osprchovat.
Než se svalil do postele, nastavil si budík a pečlivě ji zkontroloval. Pak téměř okamžitě usnul.
***
Když se půl hodiny před tím, než měl budík zazvonit, probudil, na hrudi mu ležela schoulená malá chlupatá kulička a tvrdě spala. Opatrně ji sundal a vydal se dolů, aby se připravil do práce. Zrovna nastavoval pračku a chystal se udělat vločky, když Kašmír vklouzla do kuchyně. Hned přistoupila ke svým novým nerezovým miskám a než se pustila do jídla, očichala ho.
Usmál se a nalil si šálek kávy. Připravil se do práce, ujistil se, že Kašmír bude mít dostatek jídla i vody, aby přežila noc, a pak vyrazil.
„Ahoj, Wille,“ řekla Lucy, když vešel, a zatahala ho vlasy.
„Jsem rád, že už je ti líp,“ řekl jí a ona se na něj usmála.
„Tom mi vyprávěl o tvé milované kočičce. Kdybys někdy potřeboval, aby se o ni někdo postaral, stačí zavolat,“ řekla Lucy.
„Tom ti zřejmě vyprávěl o něčem úplně jiným než jen o mé kočce,“ řekl Bill a pohlédl na dredaře na druhé straně baru.
„No tak, nezlob se, Wille. Tom mi říká všechno. Prakticky jsem ho vychovala,“ řekla Lucy a Bill přikývl.
„Já vím, všechno mi o tom vyprávěl. Mluví o tý době s velkou úctou a radostí. Jsi asi moc dobrá máma,“ řekl Bill.
„Přinejmenším dobrá náhražka,“ opravila ho.
„Tom se zmínil, že máš vlastní dceru, takže si jsem jistej, že jsi víc než jen dobrá náhražka,“ dobíral si ji Bill.
„Moje malá zemřela před čtyřmi lety při autonehodě,“ řekla Lucy.
„Oh, promiň,“ řekl Bill. Okamžitě se cítil špatně a uvědomil si, že se zachoval velmi netaktně.
„Nedělej si s tím starosti. Už jsme se s tím smířili,“ řekla Lucy a začala utírat bar.
autor: Starling011
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
