autor: Skebe–Neko
Tartiflette – [taʁtiˈflɛt] je pokrm ze Savojska ve francouzských Alpách a z údolí Aosta. Vyrábí se z brambor, sýra reblochon, lardons a cibule. Lze přidat i střik bílého vína.
Druhý den ráno Billa probudilo nějaké šimrání na nose. Otevřel oči a chvíli mrkal, než si všiml zdroje lechtání. Tom měl bradu přitisknutou k jeho obličeji a mužovy vousy lechtaly chlapce na nose. Bill se od muže trochu odtáhl a všiml si, že ho Tom objímá rukama. Jeho oči se rozšířily a vypustil ze rtů tiché zakvílení. V mysli mu vyvstaly mlhavé vzpomínky na události včerejšího večera a Bill se začervenal. Choval se naprosto nestandardně.
Chlapec se co nejopatrněji vykroutil z Tomovy náruče, aby staršího neprobudil. Pak se zvedl z postele, všiml si, že nemá kalhoty ani ponožky, a cítil, jak se mu na tvářích prohlubuje ruměnec. Než se vyplížil z Tomovy ložnice, rychle posbíral svoje kousky oblečení z podlahy.
Když se dostal do svého pokoje, posadil se na postel a kousl se do rtu. Svraštil obočí, když si vzpomněl na včerejší večer. Nepamatoval si, kdy se naposledy tak dobře vyspal! Jistě, v Tomově bytě se mu na rozdíl od hotelu, který patřil jeho rodičům, vždycky spalo dobře, ale z nějakého důvodu byla včerejší noc příjemnější než kterákoli jiná předtím. Možná byla Tomova postel lepší? Bill vsál do úst svůj spodní ret. Byl si docela jistý, že důvodem jeho kvalitního spánku nebyla jen Tomova pohodlná postel. Tušil, že důvodem je hlavně Tomova blízkost.
Chlapec se stydlivě usmál a padl na postel. Tom ho vzal k sobě do postele a jeho náruč ho objímala snad celou noc. V chlapcově břiše se rozlétlo šťastné hejno motýlů. Bylo příjemné se nechat unést.
Tom se probudil o několik hodin později sám. Chvíli mrkal a poslouchal šramot, který k jeho uším doléhal nejspíš z kuchyně. Posadil se, opřel se o kolena a chvíli si třel unavený obličej. Proč byla rána vždycky tak drsná? A jak to, že už byl Bill vzhůru? Chlapec byl minulou noc tak opilý, že Tom předpokládal, že díky kocovině prospí celé odpoledne. Bill nikdy předtím nepil, takže by člověk čekal, že bude mít neskutečnou kocovinu.
Tom vstal a protáhl se, než se rozespale vydal směrem ke kuchyni, jen aby cestou narazil na Billa. Chlapec narazil přímo do mužovy holé hrudí.
„Hups,“ zasmál se starší z nich. Chytil chlapce za ramena a odtáhl ho od své kůže. Billova tvář doslova hořela.
„K-kafe je hotové,“ zamumlal Bill tiše s očima širokýma jako dva míčky. Chlapec se náhle otočil a s rukou přitisknutou na ústech se odšoural zpátky do kuchyně. Právě se chystal Toma vzbudit slovy, že káva je hotová, ale cestou do něj vrazil, a navíc na sobě muž neměl ani tričko. Když do něj vrazil, měl tvář plnou mužovy holé hrudi, a dokonce i cítil jeho vůni. Toma ten incident samozřejmě jako obvykle vůbec netrápil. Byl tak sebejistý, že ho zřejmě nedokázalo vyvést z míry absolutně nic.
Tom se posadil ke krásně prostřenému stolu. Byl plný pečiva, cereálií, müsli, jogurtů a nejrůznějších typických jídel na snídani.
„No páni, my něco slavíme?“ Zeptal se Tom, když zvedl obočí poté, co se napil kávy. Bill zavrtěl hlavou.
„Ne,“ odpověděl, aniž by se na muže podíval. „Měl jsem spoustu času, tak jsem se rozhodl udělat nám pořádnou snídani.“ Tom přikývl a pustil se do lahodného pečiva.
Tom se stále díval na černovlasého chlapce na druhé straně stolu, kterému tváře zdobil hluboký ruměnec. Nakrčil obočí a zakousl se do croissantu. Bill zvedl k muži pohled, ale rychle ho vrátil zpátky na svůj talíř, když si všiml, že se na něj Tom dívá. Tomovi se na tváři rozlil drobný úsměv, protože chlapcovo chování bylo poněkud vtipné. I když muž nevěděl, proč se Bill chová tak nervózně. Alespoň se opravdu snažil přesvědčit sám sebe, že ne. I když kdyby k sobě měl být naprosto upřímný, věřil, že důvodem Billova chování je včerejší noc, kterou strávili těsně přitisknutí k sobě. Když si vzpomněl na Billovo štíhlé, teplé tělo tisknoucí se k tomu jeho, na tvářích se mu objevil drobný, nenápadný ruměnec. Muž přiblížil šálek s kávou ke rtům a zamyšleně pozoroval chlapce, který se stále díval na svůj talíř. Už si ani nepamatoval, jak příjemné je spát vedle jiného člověka. Tichý hlásek v jeho hlavě mu našeptával, že nejde ani tak o to spát vedle jiného člověka, jako spíš o to, že ten člověk je Bill. Muž zavrtěl hlavou. Takové city k Billovi nechoval. Jistě, ten chlapec byl milý, krásný, ještě trochu nevinný a jeho úsměv přímo zářil, ale to nic neznamenalo! Bill byl jen Tomův podřízený a chráněnec, nic jiného. Ani nemohl být ničím jiným. Bylo by neetické, kdyby byl! Tom vzal chlapce pod svá křídla z dobroty srdce a bylo by strašné, kdyby využil chlapcovy důvěřivosti a něco mu udělal. Ne, tohle by Tom nikdy nedopustil. A ani nebyl důvod se bát, protože Tom k Billovi jistě nic takového necítil!
Tom stál na balkoně s cigaretou mezi rty. Neustále se díval na Billa, který seděl na pohodlném proutěném křesle a usrkával svůj čaj. Tom svraštil obočí.
„Nebylo ti dneska ráno špatně?“ Zeptal se po chvíli mlčení. Bill zvedl k brunetovi zmatený pohled a trochu naklonil hlavu.
„Ne, proč by mělo?“ Zeptal se s lehce roztaženými rty. Tomův pohled jako by náhodou sklouzl k Billovým rudým rtům a musel se hodně přemáhat, aby zvedl pohled zpět k chlapcovým očím.
„Červený víno je dost zrádný a člověk po něm má hroznou kocovinu,“ odpověděl Tom a trochu se usmál.
„Oh,“ zamumlal chlapec tiše a našpulil rty. „Trochu mě bolela hlava, ale nic hrozného. Přešlo to, když jsem vypil trochu vody.“
„Dobře,“ řekl Tom trochu překvapeně. Chlapec možná nezvládal pít alkohol, ale aspoň neměl kocovinu. Tom byl tak zvyklý pít víno, že neměl ani lehkou kocovinu, ale občas, když měl chuť dopřát si ještě pár skleniček navíc, musel další den nést následky. Bill očividně stejný problém neměl.
***
Tom si nemohl pomoct, ale usmál se. Nejraději by se i zasmál, ale na to si netroufl. Bill si spokojeně pobrukoval, zatímco smažil cibuli. Tom pohlédl na další dva pomocné kuchaře, kteří se také usmívali nad broukáním obvykle tak tichého chlapce. Kuchař by se nejraději Billa zeptal, co ho dneska tak dokonale rozveselilo, ale byl si jistý, že kdyby chlapce na broukání upozornil, hned by s ním přestal. Upřímně doufal, že je to broukání znamením, že Bill pomalu opouští svou plachost a dovolí Tomovi vidět víc těch záblesků šťastného a upovídaného člověka, který se pod tichým a červenajícím se zevnějškem skrýval.
„Co Billa dostalo do tak dobrý nálady?“ Zeptala se se smíchem Dunja, když vstoupila do kuchyně. Bill zmlkl a trochu vyděšeně se na ženu podíval, když si uvědomil, že si nahlas pobrukuje. Tom obrátil oči v sloup.
„Co tady děláš?“ Zeptal se muž servírky a zvedl obočí. Obvykle číšníci nechodili do kuchyně, aby si jen tak popovídali, ale aby kuchaři sdělili objednávky.
„Přišla jsem vyzvednout Billa na přestávku,“ řekla žena se šťastným úsměvem. „Pokud ovšem může,“ dodala.
„Oh, myslím, že klidně může,“ řekl Tom s malým úsměvem. „Bill ještě pauzu neměl.“ Bill zvedl pohled ke staršímu muži a maličko se usmál.
„Děkuju,“ řekl chlapec a pozoroval Toma velkýma hnědýma očima. Starší ucítil zacukání v žaludku.
„Ty taky potřebuješ nějakou tu pauzu,“ řekl muž a trochu se uchechtl. „Prostě jdi.“ Bill se široce usmál a odplížil se z kuchyně za Dunjou.
„Jak to, že máš tak dobrou náladu?“ Zeptala se Dunja poté, co si zapálila cigaretu. Bill se trochu začervenal a s pokrčením ramen našpulil rty.
„Nevím,“ řekl a rychle se na ženu podíval. „Asi mám dobrý den.“ Dunjiny oči se zúžily do štěrbin a na rtech se jí objevil vědoucí úsměv.
„Tobě se líbí Tom,“ prohlásila žena. Bill náhle zrudl jako rajče a oči se mu rozšířily.
„Ne!“ Vypískl vysokým hlasem, čímž ženu rozesmál. Dunja zavrtěla hlavou a poplácala Billa po rameni.
„Nikomu to neřeknu,“ řekla blondýnka s úsměvem. „Ale každej na kilometry daleko, to na tobě hned pozná.“ Billovy oči se rozšířily ještě víc.
„Co?“ Zeptal se tichým, pisklavým hlasem. Dunja si nemohla pomoct, ale rozesmála se.
„Když se Tom jen podívá tvým směrem, hned zrudneš, a když se tě dotkne, okamžitě jsi napjatej,“ řekla žena jemným hlasem a rty jí ozdobil vědoucí úsměv. Bill sklopil pohled k zemi a kousl se do rtu.
„Tom o tom ví?“ Zeptal se chlapec tiše a pohrával si se zástěrou. Dunja se soucitně ušklíbla.
„Myslím, že neví,“ řekla a poplácala chlapce po rameni. „Ale za mě ti můžu říct, že jsem si docela jistá, že ty se Tomovi líbíš taky.“ Bill nakrčil nos a zavrtěl hlavou. Dunja si odfrkla. „Určitě se mu líbíš! Tom se k tobě chová úplně jinak než k ostatním zaměstnancům! Když jsi rozbil ten talíř, ani na tebe nekřičel, a Tom vždycky všechny seřval!“ Řekla blondýnka se širokým úsměvem. Bill nakrčil nos.
„Ať už je to jakkoliv, nic mu neříkej,“ zamumlal, protože tušil, že hádat se by bylo zbytečné. Dunja si prostě byla jistá, že se Tomovi líbí stejně jako Tom jemu a žádný z argumentů jí to nemohl vymluvit. I když ani na vteřinu nevěřil, že by se Tomovi mohl líbit. Ten muž ho měl zcela určitě rád, o tom nebylo pochyb, proč by si ho jinak k sobě bral, že? Ale on si byl jistý, že Tomovy city k němu jsou zcela platonické. Jistěže se k Billovi choval mírněji než k ostatním zaměstnancům, ale sám mu přece řekl, že na něj nechce být příliš přísný, protože viděl, jak se k němu chovali jeho rodiče. Bill si byl jistý, že to všechno bylo jenom kvůli tomu. Možná pro něj měl Tom slabost, ale to neznamenalo, že k němu něco cítí.
Tom si zhluboka povzdechl, když si po náročném dni v práci svlékal pracovní rondon. V restauraci se opět objevil zákazník, který si myslel, že ví o vaření víc než samotný majitel. Chvíli trvalo, než zákazníkovi vysvětlil, jak má vypadat správně připravený filet z lososa.
Když se převlékl do obyčejného oblečení, otočil se a podíval se na černovlasého chlapce sedícího na lavičce. Zvládl si obléknout jen džíny a v ruce držel černé tričko, zatímco mu hlava visela na hrudi se zavřenýma očima. Tom se široce usmál na rozespalého chlapce, který zjevně nebyl noční sova, a položil černovlasému ruku na nahé rameno.
„Bille,“ zašeptal a trochu s chlapcem zatřásl. Bill sebou trhl tak silně, že málem spadl z lavičky, ale Tom naštěstí stihl chlapce chytit i za druhé rameno, takže naštěstí z lavičky nespadl.
„Promiň,“ zamumlal černovlásek s ruměncem a vstal. Natáhl si černé tričko a vyhrabal ze skříňky koženou bundu, než zabouchl dveře skříňky.
„Nemusíš se za všechno omlouvat,“ zasmál se Tom a rozcuchal chlapcovy černé vlasy, které měl vzadu svázané do culíku. Bill se začervenal ještě víc a stydlivě se usmál.
„Já jsem tak… Okay,“ řekl tiše a krátce se na Toma podíval. Brunet se zasmál a zamířil k východu, kam ho hned Bill následoval.
Když se vrátili domů, Bill šel jako obvykle rovnou do svého pokoje. Tom naopak zůstal vzhůru a rozhodl se dát si horkou bublinkovou koupel. Neměl rád máchání se ve vaně zdaleka tak často jako Bill, ale občas bylo příjemné relaxovat v objetí horké vody, a teď byla jedna z těch příležitostí.
Tom si v koupelně sundal oblečení a rozpustil si vlasy z drdolu, než rozčeřil hladinu vody plnou pěny, když se ponořil do vany. Zacpal si nos a na chvíli se ponořil pod hladinu. Když se vynořil, otřel si obličej a všiml si hodinek, které měl stále omotané kolem levého zápěstí.
„Do prdele,“ zabručel muž a sundal si hodinky ze zápěstí. Ukazováčkem poklepal na sklíčko zakrývající ciferník a všiml si, že se vteřinová ručička zastavila. „Kurva.“ Hodil rozbité hodinky na podlahu koupelny a otřel si obličej, než vklouzl hlouběji do vany. Teď si bude muset koupit nové hodinky, ale rozhodně si byl jistý, že na to nebude mít během příštích pár dní čas, takže to bude muset počkat až do neděle, kdy nebude muset do práce. Možná, že by malý výlet na nákupy po pravidelném nedělním obědě vnesl do jeho každodenního života trochu změny. Na pozdní oběd a nákupy by mohl vzít s sebou i chlapce. Možná, že mu Bill dovolí, aby mu něco malého koupil. Bill v posledních týdnech pracoval v kuchyni tak dobře, že ho chtěl něčím pěkným odměnit. Do Billovy první výplaty zbývalo už jen pár dní.
Chlapec začal pracovat v Tomově restauraci koncem května, ale byla by hloupost mu vyplácet mzdu jen za týden, takže se mu vydělané peníze za těch pár dní připočítaly k měsíční výplatě, kterou měl dostat k poslednímu červnovému dni. Tom to Billovi nechtěl přiznat, ale existoval ještě jeden důvod, proč dostane oba platy najednou; Tom Billovi slíbil, že mu bude všechno kupovat, dokud nedostane první výplatu, a tak chtěl chlapce rozmazlovat co nejdéle. Černovlásek mu dal jasně najevo, že se mu nelíbí, když mu Tom všechno kupuje, zatímco on by ho s radostí zasypal nejrůznějšími dárky. Neměl o peníze nouzi, tak na co šetřit?
***
Lidé, kteří tvrdili, že pátek je nejlepší den v týdnu, zřejmě nikdy nepracovali v restauraci. Ten den byl tak hektický, že Bill neměl čas ani na přestávku, natož aby něco snědl. Tom se ho snažil přemluvit, aby se šel najíst, ale jeho prosby nezněly příliš přesvědčivě, protože v kuchyni bylo tak rušno, že kuchaři při hledání surovin málem vrazili jeden do druhého.
Když Bill vešel do bytu, všiml si, že se mu třesou ruce. Když si věšel bundu, všiml si toho i Tom a trochu se zamračil.
„Udělám ti něco k jídlu,“ řekl starší a stiskl chlapci rameno. Bill se nenápadně zachvěl, když ucítil mužovu teplou ruku na kůži pokryté tričkem a cítil, jak se mu na okamžik zadrhl dech v krku. Tom si však změny v chlapcově chování jako obvykle nevšiml; pouze když zamířil do kuchyně, věnoval mu svůj okouzlující úsměv.
Bill chtěl akorát Tomovi pomoct s vařením, ale muž chlapce odehnal.
„Neudržíš ani nůž v ruce, běž si sednout,“ řekl starší a Bill se neodvážil odporovat.
Posadil se ke kuchyňskému stolu a zíral na mužova záda, která měl zakrytá bílým lněným tričkem. Mužův sval na levé lopatce se pohnul, když sáhl po rajčeti. Bill zvedl lokty na stůl a přitiskl si tvář do dlaní, zatímco sledoval muže, který pracoval v kuchyni. Z drdolu mu uniklo pár hnědých pramenů, které mu spadaly na kůži. Chlapec trochu naklonil hlavu a našpulil rty. Tom měl krásný krk. Nikdy si nemyslel, že by tak obyčejná část těla mohla být nějak přitažlivá, ale zjevně se mýlil. Tom natáhl dlouhé prsty, aby se poškrábal na krku, kde ho lechtaly prameny. Do chlapcovy mysli vstoupila myšlenka na to, jak tiskne rty na mužovu opálenou kůži nad malým tmavým znaménkem, což ho přimělo instinktivně si olíznout rty. I když ve chvíli, kdy si chlapec uvědomil, na co myslel, mu na tvářích vyvstal hluboký ruměnec a musel od Toma odvrátit pohled. Bill zkřížil ruce na stole a položil si hlavu na desku. Zhluboka si povzdechl a zavřel oči. Netrvalo to déle než pár vteřin, než chlapec začal klimbat.
Z mikro spánku ho vytrhlo, až když uslyšel tiché cinknutí talíře plného těstovin, který před něj brunet postavil. Tom si přisedl k Billovi a společně se pustili do poněkud pozdní večeře. Tom upil ze sklenice s vínem, zatímco Bill z vysoké sklenice hltal mléko. Chlapec jen stěží dokázal udržet otevřené oči, když si strkal do úst další plnou vidličku těstovin s boloňskou omáčkou. Tomovi se chtělo smát, když sledoval jeho ospalost. Kdyby černovlásek neměl takový hlad, určitě by na místě usnul, tím si byl Tom jistý.
Když bylo po večeři a postaráno o večerní hygienu, Bill ležel na své posteli a převaloval se. I když málem usnul už u večeře, v momentě, kdy se konečky jeho černých vlasů dotkly polštáře, nemohl usnout. Chlapec tvrdohlavě zavřel oči a snažil se počítat ovečky, ale marně. Dostal se k pěti stům dvaadvaceti, než se posadil a ztěžka si povzdechl. Věděl, co by mu pomohlo usnout mrknutím oka, ale nevěděl, jestli se k tomu odhodlá. Chvíli se kousal do rtu, poklepával bosými prsty o podlahu pokrytou kobercem a mračil se. Zhluboka se nadechl a slabě přikývl, jako by sám sobě oznamoval své rozhodnutí. Vzal do náruče polštář a peřinu, než se vypotácel z pokoje.
Tom mezi stránky vložil záložku a zavřel knihu, když zjistil, že se nedokáže soustředit na čtení. S hlubokým povzdechem položil knihu na noční stolek, a právě se chystal natáhnout ruku, aby zhasl lampičku, když uslyšel zaklepání na dveře.
„Jo,“ řekl váhavě a svraštil obočí. Stalo se Billovi něco? Chlapec otevřel dveře, strčil hlavu do pokoje a kousl se do rtu. „Je všechno v pohodě?“ Zeptal se starší trochu ustaraně, když sledoval chlapcův lehce nervózní výraz.
„Jo,“ zamumlal chlapec tiše a vstoupil do mužova pokoje. „Nemůžu usnout.“ Tom si všiml peřiny a polštáře v jeho náručí a mužovy rty se roztáhly do úsměvu. Přitáhl si vlastní peřinu blíž k sobě, aby udělal pro Billa místo. Chlapec se stydlivě usmál, když se došoural k mužově posteli. Dal si polštář pod hlavu, přitáhl si přikrývku skoro až k uším a sledoval Tomovu usměvavou tvář.
„Dobrou noc,“ zašeptal Bill, než zavřel oči.
„Dobrou noc,“ odpověděl Tom a odhrnul chlapci z tváře pramínek vlasů. Zhasl lampičku, zabořil se hlouběji pod přikrývku a zavřel oči.
Právě když už usínal, probralo ho teplé tělo, které se k němu přitisklo. Muž otevřel oči a pozoroval rozespalého chlapce, který se právě pevně tiskl k jeho boku. Tom zhluboka vydechl, objal chlapce kolem ramen a zabořil mu tvář do černých vlasů.
„Díky, že jsi mě pustil k sobě do postele,“ zamumlal chlapec rozespale na mužovu hruď. Tomovy oči se rozšířily, když ucítil chlapcův dech na své kůži.
„Můžeš přijít kdykoliv,“ zamumlal chraplavým hlasem a pohladil chlapce po hedvábných vlasech.
„Mmh,“ odpověděl chlapec, zatímco jeho dech ztěžkl. Tom přivřel oči. Kdyby se chlapec tolik nestyděl a kdyby se muž nebál, že to Bill pochopí úplně špatně, začal by po jeho těle přejíždět rukama, vklouzl by mu pod spodní díl pyžama a nahmatal by hladkou kůži na jeho zadečku. Tom se prudce nadechl, když ucítil mravenčení ve slabinách. Snažil se myslet na něco jiného, protože by se nemohlo stát nic horšího, než že by chlapce probudil svou erekcí, která by jej šťouchala do rozkroku.
Muž se od Billa trochu odtáhl, aby mohl ve tmě sledovat jeho tvář. Lehce sklouzl ukazováčkem po chlapcově bledé tváři a usmál se, když se jeho víčka zachvěla. Zdálo se, že už nemá smysl dál zapírat; ten kluk si Toma omotal kolem prstu, aniž by si to uvědomoval. Tom přitiskl rty na jeho bledé čelo a zavřel oči. Hádal, že proti tomuhle nemá šanci bojovat; Bill muže okouzlil od první chvíle a bylo jen otázkou času, kdy se Tomovy city pořádně projeví. Teď nastal ten okamžik a bylo to nepopiratelné. Tom byl poblázněný.
autor: Skebe–Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
