autor: Synnie
Trénink začal již ten den. Strážci byli nejlepším druhem válečníků a nestali se jimi pouhým posedáváním a popíjením. Tómas si nemohl stěžovat, protože již dlouho předtím upřednostňoval boj před učením farmaření od otce a otce jeho otce. Sdílená oddanost mezi muži ve skupině měla rozhodně svůj účel.
Jen jedna věc, co se týkala Strážců, Tómase znejišťovala, a tohle to rozhodně nebylo. Ne… to, co ho trápilo, byl stanovený milenec. Chtěl si udržet Sindriho za svého a nedokázal si představit, jak může být pro kohokoli zúčastněného výhodné rozdělit tenhle vztah a spárovat je s jinými muži. Na druhou stranu, Gautstafr řekl, že vzhledem k jejich současnému vztahu je mohou Thorbjörn a Sakri ponechat, jak jsou.
Bylo o několik sluncí později, když se schylovalo k vyřešení tohoto problému. Tómas se domníval, že pouze pozorovali muže, aby si byli jistí, že spojení páru fungovalo. Než nastal přelom dne, uběhlo pár sluncí, a byl vyslán posel, aby vyhledal Tómase a dovedl ho do hlavního sídla panství, kde poprvé uviděl Strážce jako celek. Sakri na něj čekal.
„Tómasi?“ Zavolal starší muž, když muž s hadími vlasy vstoupil do místnosti.
„Sire.“ Odpověděl, když přišel blíž.
„Sakri.“ Opravil ho vlídně. „Mezi strážci se nemusíš zabývat formalitami. Řekni mi, jsi čestný? Pořád přijímáš to, co se od tebe očekává?“
„Ano, Sakri.“ Usmál se Tómas.
„Dobře, dobře, nechal jsem pro tebe poslat, abych s tebou probral tvého milence.“
„Sindriho?“
„Ne, toho, co jsme pro tebe zvolili.“
Na Tómasově obličeji nebylo vidět nic jiného než čisté zklamání.
„Rozumím tomu, jak se cítíš. I mně se stalo to samé. Měl jsem tajného milence předtím, než vznikli Strážci. Byl jsem přislíben Daegovi, zatímco jsem chtěl zůstat s Hagarem. Proklínal jsem Thorbjörna denně po mnoho měsíců, ale mezi Daegem a mnou se nakonec vytvořilo spojení, které jsem s Hagarem neměl. Když jsem si to uvědomil, nerad jsem přiznal, že jeho volba byla dobrá. Řekl jsem to Thorbjörnovi pouze jednou.“ Vyprávěl Sakri, jak si přehrával vzpomínky.
„A kdy to bylo?“
„Když jsme vedle sebe stáli u Daegovy pohřební hranice.“
„To je mi líto.“ Tómas sklopil pohled.
„To je v pořádku. Ačkoli, když mi Thorbjörn řekl, s kým tě chce dát dohromady, nazval jsem ho šíleným,“ zasmál se muž. „Ale přes slunce, co uplynula, mě to vede k víře, že je mnohem bystřejší, než jsem mu kdy přiznal.“
„Kdo to je? Myslím můj milenec.“ Chtěl rozmrzelý Tómas vědět.
„Vilhelm Jörgson.“
„Vilhelm Jörgson.“ Zopakoval Tómas. Měl se k odchodu, ale Sakri ho zastavil.
„Nebuď ukvapený. Mám pocit, že tě musím varovat. Vilhelm je… komplikovaný. Je prudký, nekontrolovatelný a s politování musím říct, že žije ve stínu jména, kterým ho ostatní z Cortburgu nazývají.“
„A to je jaké?“ Byl Tómas zvědavý.
„Bikja*.“ Sakriho rty se jízlivě zkroutily. V očích se mu zjevil náhlý záblesk drsné starostlivosti.
„Je toho víc.“
Tómas se posadil, když vycítil, že to, co se mu Sakri chystá říct, je důležité.
„Ne všem Strážcům se líbí, kým se Ville stal. V jednu chvíli ho měli rádi skoro všichni z naší země. Byl milý, statečný, vtipný a velmi laskavý. Ale Bohové umí být krutí. Možné je, že pro tebe odklízejí cestu. Modlím se, aby to byl tenhle případ. Protože žádný Strážce by neměl vytrpět to, co on. Nehledě na to, jestli ho má někdo rád nebo ne, pokud mu ublížíš způsobem, jakým byl raněn v minulosti, budeš zabit. Sám ti udělám *orlí křídla (blood Eagle), pokud tě najdu první, přestože by to udělal každý Strážce. To je důvod, proč prosazujeme pár zákonů Strážců, které jsou mnohem drsnější než ty v Cortburgu.“
„Nevezmu zpátky svoje slovo.“ Zavrčel Tómas v odpovědi.
„To rád slyším.“ Ozval se hlas za jeho zády. Tómas se otočil a uviděl stát Thorbjörna pár kroků opodál s mužem po své jedné straně a ženou na druhé.
„Netřeba zdůrazňovat, že odteď je tvůj milenec na prvním místě před tvojí manželkou. Mohu potvrdit, že takové uspořádání může fungovat. A jakožto Jarla této země je můj zákon, že se nepřiblížíš k Villovi, pokud nezvládneš splnit tento požadavek.“
„Vroucně Tovu miluji. Byla mým dobrým přítelem skoro celý život. Ale naše manželství byla volba mého otce od jejího narození, ne naše.“
Thorbjörnův partner se zdál s odpovědí spokojený. Tómas se na něj pořádně zadíval, doteď neměl příležitost. Byl velmi hezký, s hedvábnými hnědými vlasy. Byly světlejší než barva vlasů Gørana. Jemné, skoro až ženské rysy byly výrazným kontrastem temné prudké mužnosti Thorbjörna. Žena, dost neobvykle, vypadala spokojená ve stínu svého manžela a jeho milence. Připomnělo to Tómasovi, po čem toužil s Tovou a Sindrim.
„Milorde? Co bude se Sindrim, mým milencem z Thorly?“
„Bude přislíben novému milenci, jako ty. Dov také.“ Thorbjörnův milenec Cal se zpěvně zachichotal a vysloužil si tak posměšný pohled od Jarla. „Tiše, můj milovaný.“ Jeho pohled se vrátil k Tómasovi.
„Jsi propuštěn. Řekni Sindrimu, že si žádáme jeho přítomnost.“
„Ano, pane.“ Řekl Tómas, zvedl se a zamířil do jídelny, kde se Strážci shromáždili. Seděli u dlouhého stolu, zatímco jedli a smáli se. Tómas našel Gørana s Gautstafrem a sedl si k nim, ale předtím přejel nepatrně špičkami prstů po Sindriho krku.
„Sakri a Thorbjörn si tě žádají vidět.“
Sindri pokýval hlavou a očima hledal Tómasův obličej. Muž s hadími vlasy mu pohled neoplatil, tak přízračný blonďák poraženě vstal a zamířil tam, odkud Tómas přišel.
„Není to on, že?“ Zeptal se Andrs.
Všichni věděli, proč byli nejnovější rekruti předvoláni v soukromí. Oči všech mužů se upíraly na Tómase, když zakroutil hlavou. Jiný Strážce, který poslouchal, se otočil k jejich konverzaci.
„Je mi líto.“ Řekl Goren.
„Řekni mi, příteli, jak mám přijít k muži, kterého jsem nikdy předtím neviděl, a oznámit mu, že jsem jeho milenec?“
„Ahoj krasavče, tvoje kožešina nebo moje?“ Navrhl Gautstafr s neskrývaným náznakem úsměvu. Všichni muži v doslechu se zasmáli. Soudě podle toho, jak se Gøranovy oči zalévaly slzami, zatímco v záchvatu smíchu plácal své koleno, si Tómas domyslel, co vždy se smějící muž řekl blonďákovi, když se s ním setkal. Byla to správná domněnka.
Sindri se vrátil chvíli poté, stejně smutný, jako byl Tómas. Večeře byla brzy u konce a muži se vrátili znovu ven. Nezačali okamžitě s výcvikem. Sedli si ve skupině a nechávali trávit právě snědené jídlo. Tómas a jeho kamarád šli k ohradě, kde byli ustájeni koně, a sedli si do svěží trávy.
„S kým jsi?“ Zeptal se Tómas Sindriho. Bylo to vyřčeno dostatečně potichu, přesto ostatní kolem nich slyšeli. Druhý blonďák zatřepal hlavou a snažil se to Tómasovi naznačit beze slov skrz svůj pohled. Po chvíli Sormrfaxi porozuměl – Sindri měl být s Andrsem, proto to neřekl nahlas.
„Kdo je Vilhelm, syn Jörgův?“ Zeptal se Tómas ostatních. Gøran zakašlal a pokoušel se polknout světlé pivo, které málem překvapením vyprskl. Andrs, Betil a Agner si vyměnili soucitné pohledy.
Gautstafr *Alvarlegur taktéž změnil výraz, což bylo nervy drásající.
„Sakri tě spároval s *Bikjou?“
Tómas přikývl. „Nevím, kdo to je. Nicméně pokud s ním mám být, žádám vás, abyste ho oslovovali v mé přítomnosti vlídněji.“
Ostatní respektovali jeho požadavek, ale jejich souhlas se neobešel bez varování, že ho tak bude Tómas oslovovat co nevidět sám.
„Pokud jde o Villa, všichni vědí, kdo to je. Jsem si jistý, že i ty.“ Řekl Goren a ukázal na černovlasého chlapce, který stál čelem k odloučené koňské ohradě.
„Nemůžu uvěřit, že to Sakri udělal. Není to tak dávno a s Tovou v tomhle všem…“ Řekl spíš ke Stafrovi než k Tómasovi, ale muž s hadími blond vlasy ho slyšel. Tómas se rozhodl, že nemá smysl čekat. Zvedl se s úmyslem navázat kontakt mezi ním a Vilhelmem. Gøran, Stafr a Andrs zůstali po jeho boku, zatímco Bertil a Agner se připojili k jiné konverzaci ve skupině.
„Mám ho oslovovat Vilhelme nebo Ville?“ Zeptal se Tómas, jak se přibližoval.
„Ville.“
Tómas přikývl a přiblížil se k cizinci sám. Sakri a Thorbjörn oznámili, s kým budou nově příchozí muži spárováni – přestože je neinformovali o jménech – a každý přijal to, co jim bylo řečeno s tím, že někdo to zvládal lépe, někdo hůř. Ti, co rozhodli, je mohli navzájem představit, ale většina si to udělala po svém a vzala iniciativu do svých rukou jako Tómas.
„Ville?“ Zmíněný se otočil a podíval se, kdo ho oslovil. Tómas děkoval Sakrimu, Thorbjörnovi, Bohům a všemu svatému, že byl spárován s takovým krásným zjevením. Jeho srdce se málem zastavilo z Villa, jenž měl tvář krásnější než samotní Bohové. Příliš androgynní pro jakákoli slova. Bikja byl vše, z čeho byly vytvořeny legendy. Inkoustově černé vlasy, plné rty, perfektní nos a dechberoucí oči – temnota jeho vlasů a očí podobná Thorbjörnově, byla tak daleko na Severu, kde zemi dominovali blonďáci a rusovlasí s měnící se paletou modrých očí, exotická.
„Co?“ Villův hlas byl tvrdý jako čepel širokého meče a jistojistě stejně ostrý. Veškeré předchozí myšlenky se vytratily z Tómasovy mysli. Snažil se zoufale dát dohromady pár slov.
„Jsem Tómas Sormrfaxi, syn Seppův a byl jsem vybrán jako tvůj milenec.“ Jakmile slova opustila jeho ústa, proklel svou netaktnost.
„Boží plivanec*.“ Zavrčel hezounek. „Říkal jsi Tómas?“
„Ano.“
„Ženatý?“
„… Ano.“ Pokud to bylo možné, Villův neviditelný ochranný štít se ještě víc zatvrdil.
„Pak jsi tu na vlastní pěst. Nikdy ti nebudu krýt záda.“ Ačkoli zmínil milenku, Tómas věděl, že ten s havraními vlasy měl na mysli bojiště. Nikdo ho nebude bránit a nikdo nebude zahřívat jeho postel. Tom si uvědomil, jak došlo k tomu, že Ville přijal Jarlův návrh. Pro tuto osobu byla účast v téhle věci úplně jiná záležitost. Ville měl být pouze nazván jeho milencem. Bez dalších slov se Ville přehoupl přes plot do koňské ohrady a nezastavil se, dokud nebyl ve středu stáda daleko od Tómase.
*blood Eagle
– tohle slovo mi šlo hůř zasadit do věty, takže jsem použila výraz „orlí křídla.“ Byla to norská mučící metoda, kdy byly oběti rozřezány, jejich záda otevřena, žebra zlomena a otočena, takže vypadala jako bizarní orlí křídla. Pro lepší představu jsem vám na youtube našla video. Není to nic pro slabé žaludky. Ve videu je zobrazen jak průběh, tak konečné „dílo.“* Alvarlegur – volně přeloženo jako ‚vážný.‘ Autorka si myslí, že to přesně vystihuje Gustava.
* Bikja – starý norský výraz pro „fenu“
* Boží plivanec – klení. Něco jako dohajzlu, doprdele, apod.
autor: Synnie
překlad Emilia
betaread: J. :o)
I´m going to start from the end. I really like Ville, he is so mysterious and interesting … But I´m very curious about what so terrible happened to him, who hurt him? His previous lover?
I feel sorry for Tom that he couldn´t stay with Sindri, but I believe he'll be really happy in the end 🙂
Tom to bude mít docela těžké.
Znovu krásné, moc. Skvostná úroveň!
Povídka přesně podle mého gusta, jenom škoda, že je to jednou týdně a ty kapitolky jsou zatím tak krátké 🙁
Miluju, když se kluci nejdřív perou a vztekají a pak se to mezi nimi postupně mění v nehynoucí lásku, boží to je
Každopádně u Villa mi přijde, že se v jeho případě osud opakuje, tak jenom doufám, že s Tómasem ho čeká vysněná budoucnost
Moc děkuji za překlad 🙂 maximálně si to užívám a budu se těšit na další dílky
I wonder why Ville got specifically Tómas as a lover. It would be hard for Ville to trust Tómas if his former lover betrayed him for a woman. Thorbjörn's decision is really a little crazy. Perhaps he knows what he is doing.
I look forward to continuing.
PS: Děkuji za překlad.
Chudák Bill, nevyzerá nadšene 🙂 teším sa na to ako ho bude Tom presviedčať, že je jeho pravý partner. To video o mučení nemám odvahu pozrieť ale prekvapilo ma, že niečo také je na yutube… možno ma raz zvedavosť premôže.