autor: Janule
TOM
Pohodlně se rozvalím na sedačce, strčím malíček do růžku zalepenýho dopisu, roztrhnu obálku a vytáhnu tři hustě popsaný listy. No potěš… tolik jsem toho snad ještě v životě nenapsal. Sice tohle na laptopu naťukal Filip, ale jak říkal před chvilkou, než se sebral a odešel za Dejvem, původní verzi jsem skutečně psal já. No… tak se do toho pustím. Začíná to docela hezky, tak snad to nebude tak strašný…
Milý Tome,
zdraví tě tvý druhý já, nejspíš ze záhrobí, nebo bůhví, kam přišla tahle moje varianta existence, ale to nemá cenu řešit. Jsem něco jako duch, tak mě tak ber. Připadám si sice jako cvok, když píšu sám sobě, je to fakt divný… ale je to jediná možnost, jak zabránit katastrofám, který se staly v našem současným životě. Až se změní minulost, nebude už způsob, jak jinak ti (nebo sobě, to je děsný, nevím co mám psát) dát vědět, co jsem zažil díky pár špatným rozhodnutím. Už asi víš, Filip ti to stopro vyprávěl, co všechno se nám s Billem stalo, a jaký to mělo následky. Já si teď sedl k noťasu, abych to sepsal. Většina z toho je totiž moje i tvoje vina, ať už si to připustíš, nebo ne.
Co si budem povídat, oba víme, kdo je Tom Kaulitz, a co si o sobě myslí. Známe se skrznaskrz, jsi já, a to mi usnadňuje situaci. Můžu bejt upřímnej. Takže… v první řadě, milý Tome, přestaň si o sobě myslet, že jsi mástr, ten nejchytřejší na světě, a že všechno zvládneš sám. Teď hned! Nejsi zase takovej mástr, i když jak v čem, a nezvládneš všechno sám, to mi věř… o tý chytrosti ještě trochu pochybuju, nemyslím si, že jsem zase takovej debil, ale to se poddá… pár dalších kopanců a spadnu na svým vlastním žebříčku chytrosti do suterénu…ještě chvíli zapracovat a bude to dobrý 😀
O tom všem, co jsem ti právě vypsal, jsem se přesvědčil na vlastní triko, a několikrát hořce litoval, že jsem na to nepřišel dřív. Já vím, že si teď nechceš přiznat pravdu, ono je to zatraceně těžký, ale musíš, chlape. To zvládneš. Nakonec jo…věř mi. Teď určitě tvrdíš sám sobě, že si to o sobě nemyslíš, a že fakt přehánim, ale nezapomeň, že mluvíš sám se sebou, a kdo jinej ti vidí až do žaludku? No tak… hezky si to přiznej, vůbec se nesnaž, přede mnou se stydět nemusíš. Tenhle dopis nikdo jinej číst nebude, tak není nutný, abys to zapíral (Sorry, Tome, ale okolnosti to nakonec zařídily jinak, takže jsem to četl, ale v tuhle chvíli už jsem to dávno zapomněl 😀 F. )
Jasně… před chvílí nám tady vypráví, že má fotografickou paměť, a teď se snaží tvrdit, že to hned zapomněl… no, ale nedá se nic dělat, říkal mi, jak to bylo, tak holt budu číst dál. Ale že bych si o sobě myslel, že jsem ten největší mástr? No… asi někdy jo, no… ale jenom trošku… Rozhodně jsem ve spoustě věcech dobrej, to je fakt… a v hodně z nich fakt nejlepší… lepší než Bill… a Georg… to určitě… a tady Gustava občas strčím v něčem snadno do kapsy… no nic, jdu číst dál. Ještě o tom popřemejšlim, až si přečtu, co jsem spáchal za koniny.
První chyba, kterou jsme udělali, moje milý druhý já, se už bohužel nedá napravit. Ne tak, aby se dala zrušit. Byla to výpověď smlouvy Markovi. Tenkrát to sice vypadalo jako bezva řešení, Mark byl a je pořád fakt hnusnej hajzl, ale bohužel, rozchod s ním byl startovní bod všech budoucích událostí. Měl zůstat na naší straně, a tohle všechno by se nestalo. Pamatuješ, jak tě tenkrát Bill přemlouval, ať to neděláš, že Mark je mrcha mstivá? Znal ho líp než ty, bylo to v době, kdy si už vzpomněl na svůj minulej život, a moc dobře věděl, co říká… A cos říkal ty? Největší mástr? „V žádným případě už nechci mít nic společnýho s takovým bezpáteřním zmetkem!“ přesně si to pamatuju. Jo… to byl dobrej odhad. Přiznejme si to na rovinu, chlape, Bill měl pravdu. Že bude Mark bezpáteřní i dál, to se dalo předpokládat, ty idiote! Přece jsme věděli, že má na každýho něco. Věděli jsme, že dostane každýho, kdo ho nějak nasere, a přesto jsme si my dva svéhlavý pitomci prosadili svojí!
Že teď přesně odhadnu, co tě napadlo, že jo? Chceš jet do minulosti a všechno to změnit, co? Jo… taky jsem měl tyhle myšlenky, jenže dřív, než se zvedneš, tak trochu mysli, Supermane. Dovedeš si představit, co všechno by se tím mohlo změnit? Tohle řešení jsem zavrhl hned, jak mě napadlo, tak to prosím tě udělej taky, je to vážně blbost. Krom toho, já to stejně neměl jak provést, při požáru jsme přišli o možnost cestovat časem, což ty nejspíš pořád máš. Kašli na to, je to blbost. S každou další změnou v minulosti se vždycky posune něco novýho, možná i horšího, co nemůžeš odhadnout předem, a co by se muselo zase napravovat, takže je ti to jasný, jo? Už žádný změny v minulosti, mohlo by se vám to vymstít. Mohl bys nakonec přijít o všechno, co máš a co miluješ… já to zažil a věř mi, že to je strašný.
Asi si to nedovedeš představit, ale výčitky svědomí jsou děsná věc. Nepamatuju se, že bych je ve svým dosavadním životě někdy prožil tak silně, jako v poslední době. Nikdy k tomu nebyl zvláštní důvod, všechny moje hovadiny, co jsem kdy udělal, neměly tak fatální následky, jako tohle jedno malý zrušení smlouvy. Trhalo se mi srdce na dvě půlky, když jsem sledoval, jak Bill žádá Sabine o ruku, jak před ní klečí, navlíká jí prsten, kterej jsem sám vybral, aby nás zachránila, a nevzali nám Dejva… myslel jsem, že umřu. Že už nic horšího nemůžu prožít… ale mýlil jsem se, to byla jen malá bolest proti tomu, co teprve mělo přijít. Nebylo to nic proti tomu, když jsem se bezmocně musel dívat na to, jak nám berou Davídka. Našeho špunta, naše Malý Péro, to dítě, který změnilo celej náš život na něco, o čem jsem nikdy nedokázal ani snít, že se může stát. Dívat se, jak človíček, kterýho tak miluješ, a kterej je světlo tvýho života, bezmocně pláče, a nemoct v tu chvíli nic udělat, to je snad největší utrpení, jaký jsem kdy v životě zažil. Poslouchat jeho pláč, když ho odnášeli, a přitom vědět, že je to všechno jen a jen tvoje vina. Že jedno tvoje blbý rozhodnutí způsobilo lavinu událostí, který se v tu chvíli už nedaly zastavit. Nechtěj to zažít, Tome, vážně nechtěj. Snaž se tomu jakkoliv ubránit, můžeš to dokázat, jen chtít… a přemejšlet, než něco uděláš.
Hmm… muselo to bejt šílený, stačí mi o tom jen číst a svírá se mi srdce, cítím, jak se mnou rozlejvá lítost, a chce se mi brečet. Ještěže v tu samou chvíli, kdy si tohle čtu, ke mně ze zahrady doléhá smích a křik toho našeho malýho ďábla. Podařilo se mu Filipa ukecat rychle, aby šli ven lítat. Nejspíš sedí na lavičce s tou svojí bílou tvrdou nohou, Scotty těsně vedle něj, aby si ho hlídal, a diriguje Filipa, kterej lítá po zahradě s letadýlem jako pako. Nedovedu si představit, že by to mohlo být jinak… že by tu ten malej špuntík nebyl… Bill je nejspíš s nimi na zahradě, doma ho neslyším, je tady klid, žádný cinkání nádobí v kuchyni, ten obvyklej dopolední zvuk, s kterým jsem si ho za poslední rok spojil, se neozývá. Jsem tak rád, že tohle nemusel prožít, že nás toho Filip svou riskantní cestou v čase ušetřil…
Začtu se zase zpátky do písmenek, abych se dozvěděl, co jsme ještě všechno prožili. Oči mi lítaj po papíře, není mi z těch sebeobviňujících vět dobře, ale chápu, proč jsem to napsal. Přesně pro to, co to se mnou teď dělá. Když si čtu, tlačej se mi do očí slzy. Při čtení toho smutnýho vyznání vidím přesně v hlavě film, jako bych to už někdy zažil, vidím sám sebe, cítím svý pocity, když stojím v kapli vedle svýho miláčka na svatbě a dělám mu svědka, místo toho, abych to byl já, koho si vezme… vidím svůj falešnej úsměv, když těm dvěma přeju všechno nejlepší do manželství, pak sleduju v přímým přenosu, jak si balím věci, abych se odstěhoval někam k Filipovi, a ty tři nechal v tomhle domě… šílený čtení… ale jsem rád, že jsem to sám sobě napsal… nejspíš si budu o sto procent víc vážit svýho krásnýho života, kterej mám tady. Pomalu se blížím na konec dopisu, tečou mi slzy, jsem děsně měkkej. Ještěže mě nevidí Bill…Jsem tak vděčnej, že jsme tohle nemuseli prožít…
Ty víš, proč ti to píšu tak podrobně, viď? Už ti došlo, že tě chci varovat, abys neudělal stejný chyby jako já… musíš to dokázat. Slyšíš, pako jedno? Já to zkazil, jsem debil, a vím o tom, ale ty musíš bejt lepší. Lepší než já… předvídavej a opatrnej. Každej nápad musíš v hlavě otočit třikrát a uvažovat, jaký by mohl mít následky. Není to tak těžký, jak to vypadá. Stačilo by jen, abys aspoň trochu dbal na to, co ti pořád opakuje Bill. Věřím tomu, že je to pořád stejný, že se na tom vůbec nic nezměnilo.
Schválně…jeden příklad za všechny. Jak vypadá tvůj byt nahoře? Kde máš všechny svoje věci? Můžu na to vsadit všechny svoje cool čepice, a ty víš, že bych je jen tak do sázky nedal, kdybych si nebyl jistej výhrou, že jsou nastěhovaný dole, a nahoře to vypadá, jako když tam nikdo nebydlí. Kdybys nebyl línej, viď? Stačilo Billa poslouchat, chovat se jen trochu opatrnějc a bába Krautnerová by neměla šanci na cokoliv přijít, když přišla na kontrolu. Jenže když se hned ve dveřích Billova bytu přerazí o tvoje boty, a pak tě tam najde v ložnici v jeho posteli, už je pozdě. Snaž se, prosím tě. Vím, že je to nepohodlný, pořád se chodit převlíkat nahoru, lítat po těch schodech, a dole nic moc nemít, ale je to bezpečnostní opatření, který je nutný dodržovat. Je to NUTNOST!
Sakra… má pravdu… nahoře není vůbec nic, poslední dobou jsem pořád dole, a už jsem tam i skoro přestal chodit. Od tý doby, co se odstěhovala Sabine, už mě tam nic nedrží… Bill mi sice nadává, ale nemá to srdce mě odsud pořád vyhazovat a nosit mi věci, který si tu nechávám, zpátky nahoru. Jenže ono všechno vypadá tak v klidu, v pohodě, nikdo sem neleze, bydlíme si tu tak pohodlně… asi na tom budu muset fakt zapracovat.
No, ale teď k tomu nejdůležitějšímu. Pamatuj si, že i když nápad vypadá promyšleně, vždycky je tady možnost, že se někde něco zvrtne. Je to dokonce víc než pravděpodobný. Hned ti dám příklad. Tohle byl vlastně okamžik, kterej změnil celej náš život, a jak uvidíš, ze začátku to vypadalo jednoduše jako facka. Víš, co to zavinilo? Naše pomstychtivost, mistře! Nesnaž se tvrdit, že nejsi pomstychtivej, víš dobře, že není komu lhát. Oba víme, jak to je. A tahle touha po pomstě Markovi nás přivedla až na pokraj.
Hlodalo to ve mně pár měsíců, touha mu to vrátit rostla, a já začal přemejšlet, jak na něj, aby dostal co proto. Všechno vypadalo bezpečně. Filip dělal na Bédovi číslo dvě, už ho měl skoro hotovýho, a já věděl, že se pak všechno změní. Chtěl jsem se pomstít těsně před jeho cestou časem, aby si Mark mou pomstu chvíli vychutnal, aby trpěl stejně jako my, a dokonce mě i trochu štvalo, že to nebude dýl, protože když se změní minulost, všechno zmizí, tudíž i následky mý pomsty. Jenže jsem pořád nevěděl, jak se pomstít…
Náhoda mi poslala do cesty jeho ženu Sylvii, pamatuješ na ní, byla to kočka, která po mně vždycky tak trochu jela. Potkali jsme ji s Gustou na flámu, a já konečně dostal nápad na dokonalou pomstu. Asi ti už Filip řekl, co jsem provedl, ne? Těžko si to nechal pro sebe. Začal jsem Sylvii naoko balit, donutil jsem Gustava, aby to všechno natáčel, a pak zasáhla vyšší moc, a já o to video přišel. Sahal jsem tam Sylvii na zadek, takže si dovedeš představit, jak musel Mark zuřit. Nevím, jestli tam ten kluk, co mě přepadl, čekal přímo na mě, spíš ne, byl jsem v tý době dost nenápadnej, jezdil jsem starou škodovkou, aby mě nikdo nesledoval, takže to asi byla jen náhoda, ale měla obrovský následky.
Video se dostalo na internet, a Mark se nám okamžitě pomstil. Všechno, co jsme až do tý doby zachraňovali, bylo k ničemu, když zveřejnil v novinách naši společnou fotku s Billem (Filip ti určitě řekl, co na ní bylo), to byl prostě průser, a nešlo se z něj nijak dostat. Davídek, to úžasný sluníčko, je teď zpátky v děcáku, Bill leží zhroucenej na klinice, a já? Já si to akorát vyčítám, a nadávám si, jakej jsem kretén.
Už nějakou dobu přemejšlím, jak z toho ven, jak by se tomu všemu dalo předejít. Nabízí se lehký řešení, a to je nakopnout Bédu, přemístit se časem na koncert, a zabránit mu v tom. Napadlo mě, že bych mu třeba ten mobil, kterým video natáčel, mohl ukrást, zničit, cokoliv… jenže to je prostě kravina. Zaprvé… může si to natočit kdykoliv znovu, protože o tom stejně nebudeme vědět, a zadruhý… je to zase zásah do minulosti, kterej by mohl mít další následky. Proto ti ani nepíšu, kterej koncert to byl, zbytečně by tě to lákalo. Filip to neví, tomu jsem to záměrně neřekl přesně ze stejných důvodů.
Musíme na Marka jinak. Ať to probírám jak chci, vychází mi z toho jen dvě řešení, a to si ještě nejsem jistej, jestli jsou vůbec k něčemu. Určitě se o tom poraď s Billem a Filipem, a zvažte to, než něco uděláte. Hlavně už nedělej nic na vlastní pěst, buď tak hodnej. Ale zpět k možným řešení. Blbý je, že nevím, v jaký jste teď přesně situaci, jestli už Mark začal něco podnikat nebo ne… ale podle mě, nejlepší řešení je, jít na něj po dobrým. Prostě to v sobě překousnout, potlačit všechny pomstychtivý pudy, a zkusit se s ním znovu skamarádit. Já nevím, co přesně zavinilo to, že se nám takhle pomstil. Přišel jsem jen na to zrušení smlouvy, a to mi přijde celkem málo na to, aby nás chtěl připravit o Dejva, ale prostě mě nic jinýho nenapadá. Ostatní, co následovalo pak, byl následek mý pomsty, a možná to ani neměl původně v plánu, těžko říct, ale to už se teď nedozvíme.
Já vím… připadá ti to blbý… mně taky, kamarádit se zpátky s tím debilem, co nám zničil život, a bude to asi hodně těžký, ale když se k němu dostanem zase blíž, bude šance mu sebrat to, co proti nám má, protože on toho samozřejmě může mít daleko víc, než jedno pitomý video. Nevím sice přesně, jak to udělat, to musí vyplynout ze situace, ale když ho budeme mít na svý straně, rozhodně nebude mít důvod se nám mstít.
Pak mám ještě jeden nápad, ale to radši taky nejdřív pořádně prodiskutujte, protože tím si nejsem až tak úplně jistej. I když se nedají využít cesty do minulosti, dalo by se využít toho, že se můžeme podívat do budoucnosti. Třeba tejden dopředu. Jen tak se skočit podívat, co se děje, a jestli se nechystá nějakej průšvih. Když budeme předem vědět, co se má stát, dá se tomu zabránit. Tyhle cesty ale bohužel nemůžeš podnikat ani ty, ani Bill, protože jakmile zmizíme v budoucnosti, všechno se v tu chvíli v současnosti změní, to už jsme si ověřili, když jsme byli na výletě poprvé, a přečetli jsme si, že jsme se před rokem vypařili ze světa, když nás ten blbej zloděj zadržel, a hned jsme se nevrátili. My musíme zůstat „doma“, jinak se nedozvíme, co se s námi bude dít dál. Tudíž jedinej, kdo by nám s tímhle mohl pomoct, je Filip. On by mohl každej tejden dělat zpravodaje z budoucnosti, kterej by nám hlídal, co se má stát. Netuším, jestli by s tím souhlasil, je to přece jen risk, ale to se uvidí, až jak se dohodnete. (V pohodě, Tome, rád pomůžu, připadá mi to jako celkem dobrej nápad 😉 F.)
No… tak to je snad všechno. Budu končit, čas mě tlačí, Bill je na klinice s mámou, každou chvíli se asi probudí, a já chci být s ním. Chci ho držet za ruku, a konečně mu říct, že řešení toho našeho šílenýho srabu, v kterým teď jsme, je na cestě. Doufám, že bude mít radost, a aspoň trošku se mu uleví. Davídek je v Bambulce se Sabine, naštěstí se jí povedlo jet s ním, je to naše dobrá víla, strašně nám pomohla, tak se k ní prosím tě chovej hezky. Vážně je to skvělá holka, a to, že si vzala Billa, byla pro ni obrovská oběť. Podle mě by začala chodit s Frankem, kdyby se to nestalo, a my jí ten život úplně neobrátili naruby. Nebylo to pro ni jednoduchý, a rozhodně to nedělala proto, aby ti Billa ukradla. Určitě tě to napadlo, že jo? Znám tě, milánku. Takže klid, nic takovýho, zaslouží si jenom uznání a úctu. Víš dobře, že je do nás zamilovaná, milý Tome, takže jí to nedělej ještě těžší, pokud to půjde, a chovej se k ní slušně.
Strašně rád bych věděl, jestli tenhle můj dopis bude mít nějakej smysl, ale bohužel, to už se nikdy nedozvím, takže se měj krásně, milý Tome, mám tě rád, i když jsem ti hodně nadával, věř, že to bylo potřeba. Zamysli se, než cokoliv uděláš. Tvoje druhý já Tom.
PS: Před chvílí jsem ještě na cestě za Billem volal Markovi, takže tohle za mě dopisuje Filip. Napadlo mě, že to risknu, abych zkusil zjistit, co ho přimělo k tomu, že napsal ten anonym, a jak se ukázalo, byl to dobrej nápad. Bohužel, můj první plán o znovu spřátelení s Markem tím nejspíš padá, těžko říct. Ale k věci. Pochopil jsem, že to nebylo jenom vypovězení smlouvy, co ho tak naštvalo, bylo v tom i něco jinýho. Ačkoliv je Mark ten největší hajzl v širokým okolí, sám nesnáší, když mu někdo lže nebo z něj dělá blbce, což si samozřejmě zaslouží.
Podle toho, co mi řekl, strašně ho naštvalo, jak se choval Bill těsně předtím, než proběhl soud o svěření Dejva do péče. Nemohl za to, neměl ještě starou paměť, a choval se tak, jak si myslel, že je to správně, ale ta velká změna, která ze dne na den nastala, že najednou nechtěl Davídka šoupnout nějaký chůvě, byl se za ním podívat v Bambulce, a chtěl ho vychovávat, Marka fakt naštvala. Podle všeho, on si myslel, že ho Bill podrazil, a že chtěl všechnu vinu svalit na něj, když se to, že má syna, provalilo. Celá ta skrejvací akce měla být kvůli mně, abych se nikdy nedozvěděl, že mi byl nevěrnej, ale když se to profláklo v médiích, už to nemělo cenu. A Mark si myslel, že Bill prostě otočil o stoosmdesát stupňů, aby byl v mých očích ten hodnej, a všechno hodil na něj. Když o tom přemejšlím, z jeho hlediska to tak opravdu muselo vypadat, ale těžko mu vysvětlíš, že za to Bill prostě nemohl, že byl někdo úplně jinej. Já vůl pak přišel s tím, že s ním zrušíme smlouvu, a do ksichtu jsem mu vpálil přesně to, co si myslel… tím jsem to celý zpečetil. Takže… pokud budete chtít zkusit se s ním znovu dát dohromady, budete muset bejt sakra opatrný, protože by ho to mohlo vytočit ještě víc… osobně doporučuju to nedělat, ty výlety do budoucnosti budou asi lepší řešení. Prostě ho hlídat a udělat všechno pro to, aby se mu to už nepovedlo.
Tak to už je snad definitivně všechno, jedu za svou láskou, a tam budeme společně čekat, až naše krátká existence v tomhle podělaným životě skončí… upřímně, připadá mi to, jako bych umíral, a už se nikdy neměl dozvědět, jak to dopadlo…není to lehký, fakt ne, ale vím, že je to nutný, abys ty mohl dál žít v klidu a pohodě. Užij si ten život i za mě, Tom
Mám ještě jeden nápad, když o tom tak uvažuju… zabít Marka. Nebo ještě líp… posadit ho do budky, a odeslat ho dvě stě let do budoucnosti, a tam ho nechat svýmu osudu. To by byla pomsta největší… Když to jinak nepůjde, tak to uděláme. Však on si tam poradí, je to zmetek, ti se chytěj všude. Utřu si slzy, složím listy papíru, co jsem právě dočetl, a strčím je zpátky do obálky.
„Letííííííí,“ slyším zvenku křik, a musím se skrz slzy usmát. Jak najednou všechno to samozřejmý, co jsme až doteď prožívali, vypadá jako vzácnej dar… mít šťastnýho Billa, a mít Dejva, třeba se zlomenou nohou a otravnýho, ale doma v bezpečí… to je to pravý štěstí. Zvednu se ze sedačky, a jdu se mrknout z okna, co tam ti tři chlapi dělají… asi by už měli jít domů, podle toho, co vidím za oknem, začne fakt brzy pršet. Ale nejdřív spálím ten dopis. Nechci, aby si ho kdokoliv četl, a snad si z něj všechno důležitý pamatuju. Kdybych náhodou něco zapomněl, Filip ho má určitě ve svý hlavě. Taky v laptopu, na kterým to psal, to mu musím říct, aby ho smazal, jestli to ještě neudělal… Večer, až se nám podaří uspat Dejva, si na to sednem. Musíme vymyslet, jak budeme postupovat. A slibuju… fakt slibuju sám sobě, že je budu poslouchat, co říkaj. Přísahám, Tome, snad jsi ten dopis nepsal nadarmo…
autor: Janule
betaread: Áďa
ten dopis se hodil, aspoň je mi teď už všechno dokonale jasný 😀
Jsem zvědavá, jak to vyřešej s tim Markem no, fakt by bylo nejlepší ho nějak šikovně odstranit… aby ho celej život museli hlídat a cestovat do budoucnosti, no nevim…
A ta úvaha o tom, co se stalo s Tomovym druhym já, je fakt strašidelná. Doteď mě to ani nenapadlo, ale nechtěla bych teda bejt v Tomově "starý" kůži a vědět, že prostě… přestanu existovat? 😀 fuj…
Těšim se na další díl 🙂
Jé, byl dopis:-) Tak jsem se na něj těšila a on vážně byl. Bylo vtipné, jak si Tom viděl až do žaludku:-) A ještě vtipnější Filipovy vpisky. "…v tuhle chvíli už jsem to dávno zapomněl." :D:D Jasně, má nejen fotografickou paměť, ale i smysl pro humor. Mimochodem, ta fotografická paměť by se mi hodila… toužím po ní od nepaměti. Není fér, že lidi s ní mají všechno o tolik jednodušší, přinejmenším ve škole.
Byla jsem přesvědčená, že při změně času nikdo nezaniká a nevzniká… jak to tak převracím v hlavě, zjišťuju, že je to strašně komplikované. Ale nelíbí se mi představa, že ti ze staré reality prostě zanikli… To je fakt jak jít dobrovolně na smrt. Fuj, až mě z toho mrazí. Můžu dodatečně říct, že miluju Toma ze staré reality?:-) Sice udělal dost kopanců, ale tímhle dopisem a tím, jaký v závěru byl… prostě mě to nějak dostalo.
Ani radši nemluvím o tom, že ten dopis byl místy slzyvyvolávající:-) Nejen Tom měl problém se slznými kanálky, obzvlášť v pasáži o Davídkovi, jak jim ho vzali. Sakra, sotva na to pomyslím, zase mě to bere. Je tohle normální? Co budu s takovou dělat u posledního dílu?
Tak abych to nějak zakončila… Díky za dopis, ty víš, jak jsme po něm všichni toužili:-D A nezklamal, byl perfektní, ač tam bylo víc vážných věcí než srandy. Teď jsem zvědavá, co na té plánované poradě proberou, jestli bude Filip jezdit do budoucnosti nebo ne… a jak to všechno celkově pořeší. Snad to za týden stihnu včas:-)
[2]::o) Víš, co je paradox, Mad? Že jsem ten dopis vůbec neměla v plánu, přišlo mi to zbytečný, a hlavně se mi do toho vůbec nechtělo 😀 Lenost je potvora, fakt… ale jak mi psala Ainikki, bez toho dopisu by to nebylo vono, takže jsem ráda, že jste mě k němu v podstatě dotačily komentáři.
Konec se nezadržiteně blíží, odhaduju to tak na dva, max tři díly a pak? Práááázdninýýýý.. myslím od psaní 😀 Na chvíli… určitě aspoň na měsíc, dva. Snad to dokážu. Budu si číst… a víš, kam půjdu první? No hádej 😀 Uvidíme se, tak zatím. :o)J.
[3]: Já jsem si myslela, že tam původně neměl být:-)) Brala jsem to ze svého pohledu, mě by se to toho vážně nechtělo, kdybych to měla psát:-) Ale obdivuju tě, že ses do toho pustila.
Naučila jsem se v komentářích v povídkách nic nevyžadovat, protože sama vím, jaké to autorovi působí dilema… když ví, že tam ta která věc nebude a ostatní se jí v komentářích dožadují… a pak takové to uvažování, jestli to tam přece jenom nedopsat…:-) Ani nemluvím, když to nemáš předepsané dopředu, to se odolává ještě hůř, než když už to je dávno dopsané:-)
Joo, teď se raduješ, že budeš mít prázdniny od psaní, ale ono to není taková sranda, víš?:-D Právě takové "prázdniny" mám, a občas mám docela absťáky. Zrovna v pátek jsem měla jeden "záchvat", ze kterého vzešlo naprosto neužitečných dvacet stránek textu alternativní reality k dávno dopsané povídce. Ale aspoň jsem se z toho vypsala a zatím mám klid..:-)
no krááásný… docela sem se u toho chvilkama smála.. tak snad to fakt k něčemu bude.. no.. dokonalý..
[4]:No jo, já vim, že to nebude sranda nepsat, ale spíš budu psát, jen když budu mít náladu a čas, což předpokládám, že než přijde, bude to tak ten měsíc trvat.
Budu si psát do šuplíku, tohle psaní do termínu, to je šílenost. U mě je teď hlavní nedostatek času, nevím proč. Furt je něco důležitějšího, něco, co musí bejt hotový, a až doteď do toho psaní patřilo, takže se z toho stala povinnost místo radosti. To chci zrušit, to mě tolik nebaví… otázka je, jak dlouho to vydržim skoro po třech letech nepřetržitýho psaní. Ještě jsem to za tu dobu nezkusila, tak mám aspoň příležitost. Mám takovej pocit, že snad od září 2007 nebylo období, abych na blogu neměla žádnou povídku, tak na to jsem taky zvědavá, jaký to bude… asi trochu divný, ale to už přežiju 😀 Chvíli volna prostě potřebuju.
Kdybych to měla napsaný dopředu, tak se na ten dopis vykašlu, ale takhle to byla výzva 😀 Kdysi, když jsem zveřejňovala jedničku, tak Michelle tenkrát pořád prudila, že jí tam chybí Tom, když byl asi 5 dílů opilej a Bill řešil Dejva v Bambulce 😀 Tomu bych asi neodolala, kdybych to měla rozepsaný… nejlepší na tohle je, mít to prostě napsaný. 🙂 Budu se o to snažit u další věci, ale obávám se, že kdybych ji měla zveřejňovat až bude úplně dopsaná, tak to budou dva roky 😀 Už to není tak snadný napsat za měsíc a půl čtyřicet dílů. Uvidíme… třeba mi ten odpočinek pomůže. 🙂
Abych pravdu řekla, nějak nevím, co do toho komentáře napsat. Moje úplně původní myšlenka byla, že se na to prostě vykašlu a žádný komentář psát nebudu. Avšak hned na to přišla myšlenka jiná – nejsem svině. Osobně mám ráda, když narůstají čísílka s počtem komentářů pod mojí povídkou, a tak myslím, že i ty z toho musíš mít alespoň malinkatou radost..
Důvod, proč jsem nechtěla psát komentář, byl ten – jak už jsem zmínila -, že jsem nevěděla, co do něj. Mírně řečeno, Tomův dopis mě opravdu zaskočil. Na jednu stranu je tak proklatě pravdivý (co se povídky týká) a na druhou stranu to zní hrozně směšně. Ano, směšně, nemohu si pomoct a musím to napsat. Psát sám sobě. Nevím, jestli bych to dokázala napsat. A už vůbec nevím, jestli bych to dokázala číst. Není to tím, že bych nějakým způsobem nechtěla vědět, jaká jsem (och, na to se – bohudík nebo bohužel? – znám až moc dobře, ale proto, že bych se bála toho, co jsem ne-prožila. Už jen ten strach z toho, že bych se dočetla něco, co by mě možná..možná.. mohlo čekat. Nevím, opravdu nevím…
Díky za dopis, beru ho jako bonus! Odměna pro věrné čtenáře!!! :))) Já teda nejsem žádná spisovatelka, ale taky jsem si říkala, že dopis v plánu původně nebyl. 🙂 Doufám, že jsem se ho v komentáři nijak vehementně nedožadovala, to vážně nemám ve zvyku, autory k něčemu nutit. 🙂 Ale jsem ráda, že ses překonala, bylo to zajímavé čtení. Chudák Tom, ten si od sebe musel vyslechnout spoustu nelichotivých věcí. Souhlasím s Madisoon, také mám toho "starého" Toma ráda. A nezdá se mi, že by všechno zlé v té "staré" realitě byla jeho vina. Jestli je někdo taková krysa jako Mark, tak spouštěcím momentem může být v podstatě cokoli. Souhlasím, že je lépe nedráždit hada bosou nohou, ale znovu se s ním dávat dohromady? Jo, já vím, je potřeba lépe poznat nepřítele, ale otvírá se mi kudla v kapse, když na tu jejich budoucí "družbu" jen pomyslím. Tak snad to doopravdy nebude potřeba a hoši vymyslí nějaké jiné řešení. Kontrolní cesty do budoucnosti mě vyloženě pobavily, řeknu ti, zrovna teď by se mi něco takového hodilo. Potřebovala bych během dubna zjistit, co má v plánu majitel bytu, kde zrovna přebývám. Neměl by Filip chvilku? Že by si odskočil na takový malý meloušek? 🙂
A co mě ještě pobavilo. Tomovy připomínky ohledně Sabine. Vážně jsem měla chvilku pocit, že Tom nepromlouvá do duše pouze Tomovi, ale také mně, bývalé Sabinině ctitelce, která se k ní po jejím ušlechtilém činu podle obrátila zády. :))) Neboj, Tome, pokusím se k ní chovat slušně. 😉
[7]: Díky, že ses překonala, Pajulko, komentáře mi samozřejmě dělaj radost, jako asi každýmu, ale opravdu nevyžaduju, abyste mi je psali vždycky a snad nějak povinně… pokud se ti k tomu nechce nic říct, klidně se na to vykašli.
Když někdy vyžaduju komentáře, a třeba se i vztekám, jako naposledy kvůli Makes Three, tak ne pro sebe. Zvykla jsem si, že jich ubylo, ubyla i spousta lidí, který tohle četli, asi nejspíš taky proto, že už je to moc rozvleklý. :o)
[8]:Kattys: Bohužel, Filip má teď starosti, musí si v Linau hídat manželku, užívat si s ní, než mu porodí, bude v šestinedělí, a hormonálně vzteklá, a nemá čas lítat někde a zachraňovat ti byt 😀 Škoda.. 😀 taky bych ho využila, i když teď momentálně nemám nic, co by mě v budoucnosti nějak extra zajímalo. Jak jsi viděla, družba s Markem nebude, takže můžeš bejt v klídku, chapci si holt budou muset platit až do smrti Filipa, aby jim dělal futureagenta. Jestli bude inflace, tak už aby začali šetřit 😀
A na Sabinku s úctou, jo? S úctou… 😀 To je moje holka… Tom to dobře ví, že ona je v podstatě jejich osudová žena… kdyby ho v tom prvním životě nekuchla, nikdy by se k sobě nedostali, takže i tenhle čin je vlastně smazanej, protože byl pro dobro věci 😀 Sakra, jak si to ti autoři umí hezky oddůvodnit, co píšou za slátaniny, že jo? 😀 A jak si dokážou odpovídáním na komenty zvednout číslo komentářů… dobrej způsob 😀 Ne, že by to bylo k něčemu 😀
Každopádně Kattys, držim pace, aby ten majitel uvažoval správným směrem, jakým potřebuješ. :o) J.
[9]: Kašlat na to nebudu. Takhle by si to mohl říct každý a co? Potom by nebyly ani komentáře a postupně si myslím, že by ubývaly i povídky. Takže žádný problém v psaní komentářů, co se mě týká. Jen se chci omluvit, že ač komentář napíšu, možná někdy bude pekelně pomotaný.. :oD O:o)
Marka bych odstřelila na Marz a starýho Billa nakopala do prdele!
A co se dopisu tejče, docela by mě zajímalo co bych si napsala já sobě… XD
Celou třetí řadu časoprostoru jsem zhltla v rekordním čase během pár dní a musím říct, že toho vůbec nelituju :o) Je to povedené, odtatně jako vždy a napíbavý od začátku až dokonce. U některých dílů mi dokonce ukápla i sem tam nějaká slzička.
Che che xD To je dobrý jak Tom mluví sám se sebou … A opravdu krásnej dílek .. Jen Tom byl v tom dopisu trošku zmatenej xD mi to přišlo xD. Ale neva …
Jak to děláš Janule že ty díly sou tak chytlavý ? Dočtu jeden a už bych chtěla další .. Krucíí možná sem to tu už psala teď nevím. Ale těším se na další díl 🙂
[6]: Pardon že se do toho míchám, ale četla sem tu vaši konverzaci a ten dopis tam prostě musel bejt … Jinak by sme nevěděli že si o sobě Tom nemá myslet že je to MISTR :D:D
Oh, tak jsme se dočkali dopisu i přesto, že jsi to neplánovala. Hodně mě pobavily některé jeho úvahy×D a když jsem četla pasáž o tom, kde Tom vzkazoval Tomovi že jej má rád, vzpomněla jsem si na poděkování, kde samozřejmě Tom nemohl zapomenout zmínit, že si taky děkuje a miluje se×D to by prostě nebylo kompletní. Filipovy vpisky byly na místě×D prostě to bylo perfektní, tak ja kto umíš napsat jenom ty. A tím, že bude už jen pár dílů mě docela strašíš. Tuhle povídku miluju a konec bych nejradši oddalovala jak to jen půjde:-) ale všechno jednou končí, tak doufáám, že alespoň šťastně.
Páni, Janul, řeknu ti, až teď mi došlo, že mi bude chybět "Tom" z (a teď co to bylo, minulost nebo budoucnost? :D) No prostě Tom, kterej po*ral, co mohl. Mě ani nedošlo, že když si budu číst pokračování, tak už tam bude vystupovat "jiný" Tom, ke kterýmu tady nemám svým způsobem vytvořený žádný vztah. Tamten ňouma tu byl od začátku a já si ho oblíbila s jeho chybama a se vším a hrozně jsem s ním prožívala jeho trápení, takže teď mám taky pocit, jak kdyby umřel a normálně je mu ho líto, že neví, jak to dopadlo. Ach jo, jsem pako, já vím 😀
Ale jinak, chvilkama jsem se fakt musela smát, jak sám sobě nadával a přesvědčoval se o tom, jaký je 😀 Já to dělám běžně, takže mě to opravdu pobavilo! Ale jsem ráda, že si z toho tenhle Tom něco vzal a snad to konečně všechno pro ně bude dobré :)) Vážně, úžasný díl! (První po dlouhé době, u kterého jsem se smála a nebrečela! :D)
Užasnééé 🙂 Musím napravit svoji ztrátu ať komentářů tak nepřečtených dílů…dopis velice užasný..doufám, že už se teď nic nepodrbe 🙂 Držím jim pěstičky 🙂
Tak snáď teraz už môžem kľudne spať a zajtra, vlastne zase dnes 🙂 dočítať zvyšok tejto dokonalej, úžasnej poviedky. Toho starého Toma mi je ľúto a mala som slzy v očiach, keď som si znovu čítala o tom ako Davídka zobrala sociálka. To už nikdy nechcem znovu čítať. Nabudúce, keď budem túto poviedku čítať, tú časť určite preskočím. Ale všetko ostatné aj 100x 😀 Tak na dnes dobrú noc alebo ráno 🙂 a ďakujem.
Já jsem při tom dopisu nevěděla, jestli se smát a nebo brečet smutkem. Jak to tady bylo všechno zase popsané, ty jejich problémy, tak jsem si vzpoměla na to, když jsem to četla a zase se mi chtělo brečet. Upřímně doufám, že se tohle nebude nikdy opakovat. A musím se přiznat, že v to nedoufám jenom kvůli klukům, ale hlavně ze svých sobeckých důvodů, protože znova bych to už nepřežila.