Jin Bojovník 10.

„Pamatuješ? Ty jsi… ta první noc!“ vydechl najednou Tom a trochu od sebe Billa odtáhl. „Ty jsi mě tu noc viděl, když jsem šel ze sprchy. To ty jsi byl na terase.“ Tomovy tváře přímo hořely studem.

Bill zlehka přikývl a na rtech mu pohrával spokojený úsměv. „Chtěl jsem odejít, ale… neodolal jsem,“ přiznal a i jemu se líčka zalila červenou barvou.

„To není fér.“

„Co není fér?“ Bill nechápavě pozvedl obočí, prsty zatím kreslil neurčité obrazce na Tomově bříšku.

„Ty už jsi mě nahého viděl a já tebe… ne,“ hlesl Tom potichu a přál si, aby to vůbec nevyslovil. Nevěděl, co by měl dělat, kdyby před ním byl Bill nahý. Nevěděl, co dělat s dívkou, natož s klukem.

„To můžeme napravit,“ zamumlal Bill a opět se sehnul k jeho hrudi. Konečně, bez dalšího vyrušování, ji začal pokrývat drobnými polibky. Tom se pod ním třásl a tiše šeptal jeho jméno, bylo mu to tak příjemné. „Chtěl bys mě vidět nahého, Tomi?“

Tom nasucho polkl. A je to tady, co má teď říct? Bude vědět, co dělat, až před ním bude Bill nahý? A bude vůbec schopný něco dělat? „No… já… vlastně,“ rozpačitě se podrbal za krkem a stydlivě klopil pohled, přestože ho Bill nemohl vidět.

„Máš strach?“ Tom jen němě přikývl a skousl si spodní ret. Bill se slabě zasmál a v rychlosti si přetáhl Tomovo triko přes hlavu. Uchopil Tomovu ruku do té své a přiložil si ji na hruď. Tom se na nic neptal, jen se nechal vést. Byl to tak zvláštní pocit, dotýkat se Billovy horké pokožky, cítit tep jeho srdce. Zrychlil se mu dech, když se konečky jeho prstů dotkly Billova podbřišku.

„Bi-Bille, co to…“ Nedopověděl. Jeho ruka, vedena tou Billovou, vklouzla pod jeho spodní prádlo a poprvé se zlehka dotkla Billova vzrušení. Bill prudce zaklonil hlavu a tichounce zasténal. Ještě nikdo se ho nedotýkal. Až teď Tom. Tedy, můžeme-li dotekem nazvat nehybně položenou ruku, která patří chlapci s doširoka otevřenýma očima, srdcem bijícím jako o závod a ústy dokořán.

„Bi-Bille, já…“ Bill pustil jeho ruku a nahnul se k němu. V rychlém a vášnivém polibku spojil jejich rty. Tom, aniž by si to uvědomoval, podvědomě stiskával prsty stále více. A Bill to dával najevo, tiše sténal do jejich polibku a neklidně se vrtěl.

„Je to… zvláštní,“ zašeptal po chvíli Tom a svou dlaní vyklouzl ven zpod Billova prádla. Opět se položil na záda a zrychleně dýchal. Bill se usmál a stočil se k jeho boku. Drobnými polibky pokrýval jeho bříško a sám se snažil proklouznout prsty pod jeho prádlo.

„Už se tě někdy někdo dotýkal, Tomi?“ Zlehka nadzvedl gumu Tomových trenek a špičkami prstů zajel sotva znatelně za okraj. Tom se celý propnul a snažil se klidně dýchat.

„N-ne,“ vydechl tiše s námahou a mezi prsty sevřel kraj peřiny. Bill se opět zasmál a zlehka jej políbil na podbřišek.

„Uvolni se.“

„Tobě se to řekne.“ Tom křečovitě svíral prsty a celé tělo měl divně ztuhlé. Bylo mu trapně, byl vzrušený už teď.

„Uvolni se, Tome.“ Bill se nahnul k němu a vtiskl mu polibek na sevřené rty. Ve chvíli, kdy jej Tom líně pustil dovnitř, proklouzl celou dlaní pod jeho prádlo a silně se otřel o jeho vzrušení. Tom zasténal. Bylo to tak intenzivní. Bill semknul prsty kolem Tomova vzrušení, a zatímco zaměstnával Toma polibky, pomalu pochyboval rukou.

Tom si skousával rty, snažil se nesténat nahlas. Bylo to tak dobré, tak příjemné. Bill se skláněl obličejem těsně nad tím jeho, jejich dech se mísil v jeden, upřeně se dívali do očí, zatímco Bill stále zrychloval pohyby rukou. Tom se začal třást o poznání silněji, téměř kňučel, jak jej blížící se vyvrcholení bolelo. Ve chvíli, kdy se Billovy rty dotkly jeho krku, celý se prohnul a ztuhnul v jedné poloze. Několika dávkami zaplňoval Billovu ruku, tiše mu sténal do ucha a sotva popadal dech.

„Bille,“ zakňučel Tom, když si lehl Bill na záda vedle něj a utíral si ruku do papírového kapesníčku. S úsměvem si stáhl Toma k sobě do náruče a vtiskával mu jeden polibek za druhým na zpocené čelo.

„Copak?“

„Děkuju,“ vydechl Tom a přitiskl se k němu ještě víc. Byl unavený a šťastný.

„Měl by ses jít umýt,“ upozornil jej Bill, když se Tom otřel o jeho nohu a něco vlhkého jej zastudilo. Tom se jen zavrtěl a nespokojeně pokýval hlavou.

„To stačí až ráno,“ zívnul potichu a Bill se neubránil úsměvu.

„Tak dobrou noc, Tomi.“

„Dobrou noc, lásko.“

***

„Tome? Hej, země volá Toma.“ Tobias mával rukou Tomovi před obličejem, ale ten ho stejně nevnímal. Podpíral si hlavu a s přiblblým úsměvem na rtech zíral někam před sebe. Všichni čtyři seděli na školním dvoře, před sebou měli tácy s obědem a vyhřívali se na sluníčku.

„Tak Tome.“ Tobiasovi právě došly nervy a silně do kamaráda strčil, až mu podjela ruka, div si nevyrazil zuby.

„Au! Co blbneš?“ Tom se konečně trochu rozkoukal kolem sebe, a hned se na kamaráda mračil.

„Konečně,“ sprásknul Tobias teatrálně ruce nad hlavou a zašklebil se. „Jsi nějak mimo, co se děje?“

„Mimo?“ Zopakoval Tom a rozpačitě se podrbal za krkem. Aby nebyl mimo, po včerejší noci. Opět se začal nepřítomně usmívat, až už to nevydržel ani Andreas a dloubl jej do žeber.

„Auuu,“ výskl Tom dotčeně a vyčítavě se díval na Andyho.

„Tak řekneš nám už, co s tebou je? Jsi jako vyměněný.“ Tom jen nepatrně zavrtěl hlavou. Opravdu se nechystal říct ani jednomu ze svých přátel, že je zamilovaný do toho divného týpka v županu. „Pánové?“ Andreas se otočil na Alexe s Tobim. „Myslím, že je čas jít.“

„Co? Proč?“ Alex otráveně protočil oči. Tohle moc dobře znal, Andreas to dělal pokaždé, když si chtěl hrát Tomovi na staršího bratra. Co ale nebylo fér, vždycky z této debaty automaticky vyloučil jak jeho, tak i jeho bratra.

„Neříkali jste, že si ještě musíte opsat úkol z laborek?“ Připomněl jim Andy s nevinným úsměvem, a docílil svého. Oba kluci se s otravným remcáním zvedli, popadli svůj oběd a odcházeli. Ani jeden z nich nezapomněl věnovat oběma kamarádům uražený pohled.

„Tak,“ Andy se otočil na Toma, který se před ním snažil uhýbat pohledem. „Jsi zamilovaný?“ Tom prudce vytřeštil oči a jeho líčka nápadně zrudla.

„Jak… jak tě to napadlo?“ Umělohmotnou vidličkou se nimral v nedobré bramborové kaši a z hrášku si podvědomě skládal malé srdíčko.

„Podívej se na sebe,“ zasmál se Andy a kývnul k jeho talíři. „A to nemluvím o tom, že se celý den usmíváš jako sluníčko.“ Andrease neopouštěl úsměv, ani když viděl přítelovy rozpaky. Naopak, ještě se rozšířil, protože si byl jistý správností svých slov.

„Tak kdo to je,“ šťouchl do Toma, div mu opět nepodjela ruka.

„Já… to ti nemůžu říct,“ vydechl nakonec Tom a cítil se špatně. Andreasovi říkal už odmalička úplně všechno. Ale nebyl si jistý, jak by jeho přítel, byť nejlepší, zareagoval na to, že miluje kluka. A ještě ke všemu toho divného, kterého neměl z jeho tří přátel nikdo moc v lásce.

„Proč bys nemohl?“ Andy si násilím natočil jeho hlavu k sobě. „Říkáme si všechno, Tome. Vždycky. Tak ven s tím, hm?“ Upřeně se mu díval do očí a ani omylem se mu nelíbil ten pohled plný strachu a nejistoty. To mu opravdu Tom nevěří?

„Já… ona to není… holka,“ kuňknul potichu Tom a sklopil pohled. Svou láskou k Billovi si byl jistý, ale rozhodně mu chyběla jistota, pokud šlo o přijetí u přátel.

„Je to kluk?“ Andy vytřeštil oči, nesnažil se skrývat překvapení. Nebyl znechucený, jen překvapený a zaražený. Tom jen němě přikývnul. „Neříkej mi, že ten…“

Tom opět jen přikývl a opět se podíval Andymu do očí. „Mám ho moc rád,“ vydechl přiškrceným hlasem a hledal u přítele pochopení. „Hodně… moc… rád,“ soukal ze sebe pomalu dál a div si neudělal uzel na prstech, jak je do sebe zběsile proplétal. „Vlastně ho… asi opravdu… teda určitě…“ Prudce vydechl a konečně se uvolnil v ramenou, Andymu může říct všechno. „Miluju ho.“

Na malou chvíli mezi nimi zavládlo ticho.

„Jsi si tím jistý?“ Andreas konečně nabral ztracený dech. Tom opět jenom přikývnul. „Páni, tohle bych nikdy nečekal.“

„Já taky ne,“ souhlasil Tom a nepatrně se na Andrease usmál. „Ale vážně pro mě moc znamená.“

„No dobře, ty to musíš vědět nejlíp,“ přikývl Andy a s přátelským úsměvem jej silně objal. Nezradil, nemohl, když jej svým způsobem miloval.